Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, Klofáč, dr Hruban, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé:Kianička, Pázmán.

Celkem přítomno 106 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Czech, dr Franke, dr Krofta, Machník, dr Šrámek.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek, jeho zástupce dr Trmal.

Místopředseda Donát zahájil schůzi v 16 hodin 28 minut.

obdrželi: na dnešní schůzi sen. Fidlík, H.Müller, Steiner; na schůze dne 2. a 3. t. m. sen. dr Turcnányi; na tři dny sen. dr Labaj; na tento týden sen. Hokky, Chalupník, Reil; na 8 dnů sen. Fritsch.

Místopředseda Donát konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byly dány zdravotní dovolené: na tři týdny sen. Földesimu; od 23. února do 31. března t. r. sen. Vranému; do 31. t. m. sen. inž. Löhnertovi; na 2 měsíce. sen. Tomáškovi.

Zprávy tisky 399 až 402, 407, 408.

Usnesení posl, sněmovny tisk 403 - přikázáno výboru brannému, jemuž uloženo podati zprávu do nejbližší příští schůze.

Interpelace tisk 404/1 až 404/8.

Odpověď tisk 409.

Zápis o 58. schůzi senátu N. S. R. Čs.

o 59. a 60. schůzi N. S. R. Čs. schváleny podle §u 72 jedn. řádu.

ve schůzi dne 2. března 1937 přikázán výboru ústavně-právnímu návrh tisk 405 a výboru uložena,.aby o něm padal zprávu do nejblíže příští schůze.

Místopředseda Donát (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze.

Zpravodaji jsou: za výbor techn.-dopravní pan. sen. Novák (lid.), za výbor zahraniční pan sen. inž. Winter.

Uděluji slovo zpravodaji výboru techn.-dopravního, panu sen. Novákovi (lid.).

Zpravodaj sen. Novák (lid.): Slavný senáte!

Techn.-dopravnímu výboru senátu byla předložena k projevu souhlasu mezinárodní úmluva o přepravě zboží po železnicích, mezinárodní úmluva o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích, spolu se závěrečným aktem, jakož i se závěrečným protokolem o návrhu dohody a zavedení nákladního listu na řad, které byly podepsány v Římě dne 23. listopadu 1933.

Mezinárodní želez, úmluvy platné od 1. října 1928 byly podrobeny revisi na konferenci, která se konala r. 1933 v Římě za účasti 25 států. Na této konferenci byly přezkoušeny dosavadní úmluvy a provedena všechna zlepšení ve prospěch přepravců, a to jak při dopravě zboží, tak i při přepravě cestujících a zavazadel.

Zavedení převoditelných přepravních listů znamená důležitý krok v mezinárodní železniční přepravě a dostává se tím přepravcům cenných výhod. Výhody těchto mezinárodních úmluv dotýkají se našich zájmů při dopravě zboží a osob do ciziny. Na podkladě těchto mezinárodních úmluv bude též i u nás nutné vydání příp. úprava nového přepravního řádu. Obě mezinárodní úmluvy vstoupí v činnost, jakmile 15 států provede ratifikaci. Švýcarská vláda pak se zúčastněnými vládami zahájí jednání za tím účelem, aby s nimi zkoumala možnost vstoupení v platnost nových mezinárodních železničních úmluv. Úmluvy tyto byly dosud ratifikovány 14 státy, může býti tedy Československo oním 15. státem, po jehož schválení mohou obě úmluvy vstoupiti v platnost.

Dohoda o zvláštních ustanoveních platných pro přepravu zboží, vypraveného nákladním listem na řad, je velmi užitečnou a je cennou vymožeností pro celý náš obchodní a průmyslový svět. Z toho důvodu doporučuje techn.-dopravní výbor, aby slavný senát přijal schvalovací usnesení, jak je navrženo ve zprávě výboru tisk 383: (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Zpravodajem výboru zahraničního je pan sen. inž. Winter. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. inž. Winter: Slavný senáte!

Železnice, které svými kolejemi přecházejí přes hranice států a převážejí zboží bez překládání ze státu do státu, cítí od chvíle, kdy vstoupily na evropskou pevninu, potřebu mezinárodní dohody o přepravě zboží a cestujících. Jediné státy ostrovní, jako Anglie, jejíž vozidla až donedávna nepřecházela na pevninu, a Rusko se svou velkou sítí širokorozchodných kolejí na území, které zabírá 1/6 zeměkoule, nemají potřeby takové dohody, jako poměrně malé státy západní, střední a jihovýchodní Evropy, které mají velký počet pohraničních stanic přechodových. Na př. naše republika má pouze s Německem 33 přechodových stanic. Přes to však i Anglie, která v posledních letech si zřídila trajekt přes průplav Lamancheský, blíží se takovým dohodám a proto se zúčastnila mezinárodní konference v Římě, konané r. 1933 alespoň zvláštním pozorovatelem, stejně také jako Společnost národů.

Změna poměrů v přepravnictví, způsobená autem a letadlem, vyvolala potřebu, aby mezinárodní úmluvy o přepravě zboží a cestujících byly těmto novým poměrům přizpůsobeny. Železnice, které ztratily svůj dopravní monopol a musí o přepravu soutěžiti s jinými moderními dopravními prostředky, nutí se, aby přáním přepravců vycházely více vstříc, než jak činily dříve. Tyto nové potřeby byly uplatněny na revisní konferenci v Římě v říjnu a listopadu 1933.

Pokud se návrhy nových mezinárodních úmluv, které konference vypracovala, odchylují od dosavadních úmluv, jest to jen přizpůsobení se novým poměrům technickým a přepravně právním a zlepšení ve prospěch přepravců a cestujících.

Jakmile 15 států provede ratifikaci, vstoupí švýcarská vláda se zúčastněnými vládami v jednání za tím účelem, aby s mimi zkoumala možnost vstupu v platnost nových mezinárodních železničních úmluv.

Poněvadž návrh znamená zlepšení dosavadního stavu, doporučuje zahraniční výbor, aby senát přijal schvalovací usnesení podle zprávy výborové tisk 383. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Zahájíme rozpravu.

Ke slovu je přihlášeni pan sen. Bock. Dávám mu slovo.

Sen. Bock (německy): Slavný senáte!

K předložené československo-německé obchodní úmluvě pro chmelový hospodářský rok 1936/37 chtěl bych si dovolit vyložiti stanovisko sudetskoněmecké strany. Sklizeň chmele r. 1936 v Československu odhaduje se na 240.000 až 250.000 centů po 50 kg. Tento chmel nakoupen byl u československých pěstitelů chmele za ceny od 500 až 1000 Kč a následkem stoupnutí cen chmele od několika týdnů za 1200 Kč.

Musíme bohužel konstatovati a počítati s tím, že mám Německo neodkoupí více chmele nežli předešlého roku, poněvadž je samo nuceno omezovati osevní plochu chmele. Vývoz chmele do Německa je dnes velmi silně podvázán a musíme počítati s touto skutečností. Německo připouští od zavedení nuceného používání domácího chmele dovoz nejvýše 20.000 centů za zvýhodněnou, ale přece nikoli nízkou sazbu 404 Kč za 50 kg. Přes tyto potíže objevují se neustále zprávy o zamýšleném zavedení chmelního monopolu, pročež je nutno zaujmouti v této věci jednou zásadní stanovisko. Pro chmelařství bylo by zajisté výhodou, kdyby pěstitel chmele měl záruku, že pro svou sklizeň s určitou jistotou dosáhne přiměřené a především po celý rok ustáleně ceny. V jiných zemích učiněn byl již pokus dosáhnouti toho. Je však potřebí především zkoumati, jsou-li také u nás dány tytéž předpoklady jako jinde.

Anglické chmelařství může na př. počítati s tím, že jeho chmelovou sklizeň možno z největší části umístiti ve vlastním zájmovém území. Německo může vycházeti od zásady, že při normálních sklizních je potřebí asi tří čtvrtin k zásobení říšskoněmeckých pivovarů a že jen asi jedna čtvrtina sklizně přichází v úvahu pro vývoz. V Československu má se věc právě obráceně. Zde nutno počítati s tím, že jen asi čtvrtiny sklizně možno použíti k hrazení domácí potřeby, kdežto většinu sklizně nutno vyvážeti.

Vzhledem ke kontingentům, které vývoz omezují. do jednotlivých zemí na určité množství, je tedy předem nemožno odbýti tam větší množství, nežli je ve smlouvách o kontingentech stanoveno. Že se vývozu staví v cestu velké potíže, nelze popírati. K tomu ještě přistupuje, že smlouvy o clearingu ztěžují možnost placení, což těžce brání vývozu. Je tedy na místě největší opatrnost při všech opatřeních, která se u nás zamýšlejí v souvislosti s vázaným chmelním hospodářstvím. Neboť nevýhody, které těžko pohyblivý aparát vázaného hospodářství s sebou přináší při zboží, které se doma spotřebuje, mohou třebas v jednotlivých případech býti ještě snesitelné; jestliže se však vývoz, beztoho velmi ztížený byrokratickými opatřeními těžkopádného aparátu, ještě více zatěžuje a poškozuje, pak je tu nebezpečí, že tím možno ztratiti po případě určitá odbytiště vůbec. Protestujeme však také co nejostřeji proti tomu, že zrušeno bylo rozdělení svazu chmelařů v sekce, kterýžto svaz má býti rozpuštěn, následkem čehož bylo by se obávati ještě silnějšího zbyrokratisování. Žádáme vždy znovu, aby vývoz za všech okolností zůstal volný a bez překážek, tak, aby bylo možno odbýti chmel z velké sklizně na světovém trhu i tehdy, kdyby jakost neodpovídala všem požadavkům, jako tomu bylo r. 1936.

Všechny zúčastněné kruhy uznávají a potvrzují, že jsou překvapeny tím, že za krátkou dobu byla většina chmelové sklizně r. 1936 v Československu zakoupena pro účely vývozu, ačkoli značná část sklizeného zboží pro nepřízeň počasí všem nárokům nevyhovovala. Na počátku loňské sklizně projevovaly se všude pochybnosti o možnosti odbytu našeho chmele. Že přes to bylo možno zboží prodati, mělo by odpovědná místa pohnouti k úvaze o tom, zdali by nebylo lépe ponechati stranou vázané obhospodařování chmele. Překážky zvětšení našeho vývozu chmele do Německa nejsou jen na straně Německa. Bylo by právě potřebí zlepšiti celý obchodní styk s Německem tak, abychom navzájem dosáhli jakési volnosti ve výměně zboží vůbec. Ostatně poukázal jsem již na jaře r. 1936 na všechny tyto nutnosti a nedostatky.

Chce-li československá vláda v celostátním zájmu radikálně bojovati proti nezaměstnanosti, pak musí se silněji zajímati o zvýšení vývozu. Obrovskou nezaměstnanost v našem státě, chudobu, bídu a nouzi širokých vrstev lidu možno odstraniti jen tehdy, jestliže vedle plánovitého oživení domácího trhu projeví se největší snaha podporovati vývoz československého zboží, jakož i největší snaha o znovudobytí našich vývozních odbytišť chmele.

Souhlasíme tudíž s touto dodatkovou úmluvou, platnou pro chmelový hospodářský rok 1936/37 a navrhujeme nad to, aby vývozní kontingent chmele byl podle zvýšené potřeby říšskoněmeckého pivovarského průmyslu zvýšen a aby na druhé straně zvýšenou měrou dovolen byl dovoz německého zboží.

Ke všem těmto potížím, které jsem ve své řeči konstatoval, druží se ke sklizni chmele a obilí r. 1936 ještě 4 živelní pohromy na Žatecku, které se dostavily dne 27. května, 27. července, 19. srpna a 4. září 1936 a způsobily milionové škody. V mnohých obcích vyvrátila vichřice chmelnice, krupobití zničilo místy úrodu chmele a obilí až do 80%, mimo to byl ještě sklizený chmel pro zčervenání a znečištění o 50% znehodnocen. Území živelními pohromami postižená a poškozená byla již u ministerstva vnitra, u ministerstva zemědělství, u zemědělské rady, jakož i u okresní komise pro živelní pohromy v Žatci hlášena, ale dosud nedostalo se poškozeným nejmenší peněžité podpory ani od některého ministerstva, které by mělo pro takovéto účely ihned poskytnouti mimořádnou podporu, ani od některé jiné instituce. Jestliže peněžitá pomoc našim tak těžce postiženým sedlákům dosud nebyla poskytnuta, ať se alespoň příslušným berním úřadům nařídí, aby odepsaly pozemkovou daň za r. 1936 anebo 1937. Náš poslanec Köhler podal již koncem srpna interpelaci s konkrétními návrhy na takovouto pomoc, ale dosud se nestalo nejmenšího. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Donát (zvoní): Rozprava je skončena.

Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. Novák (lid.): Ano.

Dovoluji si upozorniti, že to, co zde mluvil pan řečník, většinou se nevztahuje k projednávané osnově.

Co se týče výhod přepravních s Německem, o kterých mluvil, podotýkám, že říše Německá se zúčastnila konference v Římě, a článek 10 přiznává přepravcům velmi určité výhody i s ostatními sousedními státy.

Navrhuji, aby návrh schvalovacího usnesení byl přijat tak, jak jsem jej přednesl.

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím pány senátory, aby zaujali místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati.

Senát je způsobilý se usnášeti.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení je přijato podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Přistoupíme nyní k projednávání druhého odstavce pořadu, jímž je

Zpravodajem je pan sen. Hubka. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Hubka: Slavný senáte!

Je pro mne ctí, že mohu v dnešní schůzi prohlásiti jednomyslné usnesení kulturního výboru senátu ve věci zákona o pojmenování české vysoké školy technické v Brně jménem pana presidenta republiky dr Edvarda Beneše (Senátoři povstávají. - Volání slávy.- Hlučný potlesk.) a že mohu požádati senát, aby tento návrh zákona, tak jak byl odhlasován v posl. sněmovně, byl odhlasován i zde. Doufám, že i v tomto shromáždění bude hlasováno manifestačně. Dovolte mi, abych návrh kulturního výboru senátu zdůvodnil.

Používám této příležitosti, abych s tohoto místa poděkoval vzácné snaze našich spoluobčanů bez rozdílu kraje a národnosti, označovati významné ústavy vědecké a umělecké, vzácné budovy, náměstí, ulice, sady, důležitá jiná místa a objekty jmény vynikajících osobností. Je to dokladem, že u nás správně je chápán úkol a poslání pojmenovaných předmětů, a je to také dokladem vděčnosti a úcty k osobám, jež jistě po bedlivém uvážení a všestranném pozorování byly vybrány k tomuto výjimečnému aktu.

Za několik málo dní vzpomeneme slavnostním způsobem 87tých narozenin presidenta Osvoboditele Masaryka. (Senátoři povstávají. - Hlučný potlesk.) Dnes není v republice místečka, kde by jméno Masaryk nebylo zvěčněno, a v den 7. března všeobecně s obdivem a obzvláštní úctou bude předvedeno neobyčejně veliké životní dílo Masarykovo.

Z jiných osobností našeho politického života z poslední doby je pozornost našich spoluobčanů obrácena především k těmto jménům: Štefánik, Švehla, Rašín, Habrman, Klofáč a Kramář. A v této schůzi, slavný senáte, způsobem slavnostním a formou trvalou vyzdvihneme význam české vysoké školy technické v Brně a zvláštním zákonem způsobíme, že tento ústav dostane jméno presidenta republiky dr E. Beneše.

Profesorský sbor této školy ve svém jednomyslném usnesení zdůraznil a podtrhl důvod, proč žádá, aby vysoká škola technická v Brně byla pojmenována jménem presidentovým. Profesorský sbor to udělal proto, že pan president po léta jeví zvláštní zájem a poskytuje podporu pro vědy technické, jak v oboru našeho národního hospodářství, tak také pokud se týče obrany státu.

O poměru našeho pana presidenta k technickým vědám velmi pěkně a obšírně promluvil posl. Vencl, referent o tomto zákoně v posl. sněmovně. Já však, paní a pánové, mám pro odůvodnění tohoto zákona ještě jeden podnět. Chci zde při této příležitosti ukázat, jak veliké úctě, vážnosti a lásce těší se dnes president republiky, dr E. Beneš. Jsem rodákem z "kraje Benešova" - tak se dnes nazývá celé Kralovicko - a poněvadž jsem tam odtud a mám se svým domovem úzké styky, vím velmi dobře, jak lid tohoto kraje ke svému rodáku lne.

Před několika málo dny byla deputace mých rodných Kralovic na Pražském hradě u pana presidenta a odevzdávala mu diplom čestného občanství. Pan president vzpomněl význam tohoto aktu a vyjádřil se, že udělení čestného občanství je nejvyšší vyznamenání, jež obec někomu může dát. Pan president za tato vyznamenání poděkoval a hrdě prohlásil, že se vždy hlásí k svému rodišti. Nezapomene, odkud přišel a kdo byli jeho rodičově. Svému původu zůstane věren.

Ale je také ctí a vyznamenáním pro nás všechny, jestliže na místě, kde stát ovládali čeští králové a římskoněmečtí císařové, stojí dnes příslušník občanského stavu, syn malých západočeských rodičů. Pan president z lidu vyšel a s lidem jde. A v tom právě spočívá kouzlo jeho osobnosti. A proto také tím, slavný senáte, zdůvodňuji význam projednávané osnovy zákona a prosím, abychom také z tohoto důvodu důležitost a význam toho dnešního aktu oceňovali.

Hlasujte, prosím, paní a pánové, pro tuto osnovu zákona nejen z důvodů, o které se opírá brněnská technika, nýbrž také z důvodu vážnosti a úcty k našemu presidentu. (Výborně!)

Dovolte mi, abych na konec s tohoto místa spolu s vámi všemi při této příležitosti vzkázal presidentu-Osvoboditeli Masarykovi, že mu přejeme mnoho zdraví a že mu děkujeme za veliké jeho životní dílo (Výborně! - Potlesk.), a abych také s tohoto místa při této příležitosti vzkázal nynějšímu presidentu dr E. Benešovi, že mu přejeme mnoho zdraví a zdaru při jeho práci ve prospěch a pro blaho československé republiky. (Výborně! - Hlučný potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Nikdo není ke slovu přihlášen.

Prosím paní a pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formulí najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se. - Senátoři povstávají. - Hlučný potlesk.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 393.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u č. 4 jedn. řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje sen. Hubky, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Hubka: Nemám změn.

Místopředseda Donát: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, schválenou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formuli byla schvá1ena podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 393. (Senátoři usedají.)

Přikročíme k dalšímu odstavci pořadu:

Zpravodajem za výbor národohospodářský je sen. Novák (rep.), za výbor zahraniční sen. inž. Winter.

Uděluji slovo prvnímu zpravodaji, panu sen. Novákovi (rep.).

Zpravodaj sen. Novák (rep.): Slavný senáte!

Obchodně politické styky Československa s Německem jsou upraveny hospodářskou dohodou ze dne 29. června 1920, jež je vybudována na doložce o nejvyšších výhodách, ale nemá dosud žádné příslušné celně-tarifní přílohy. Československo již po léta usiluje, aby upravilo v celně-tarifním oboru své obchodní styky s Německem, a proto Národní shromáždění republiky Československé jest nuceno často se zabývati obchodními poměry Československa k Německu. Dosud se nepodařilo uzavříti s Německem řádnou obchodní smlouvu, pročež se ukázalo býti nutným alespoň prozatímními úmluvami se snažiti zachrániti pro vývoz Československa do Německa alespoň to, co se zachrániti dá.

Německo sleduje silně ochranářský kurs, hlavně u položek zemědělských, pročež nedošlo dosud ke sjednání celně-tarifní smlouvy. Již delší dobu je silně postižen náš tradiční vývoz zejména chmele, ječmene a sladu. Německo chrání vlastní produkci chmele a předpisuje svým pivovarům povinné používání domácího chmele v určitém minimálním poměru. Autonomní německé clo činí 150 ř. m. Dodatkovou úmluvou ze dne 12. listopadu 1931 přiznalo Německo snížení autonomní celní sazby na chmel z říšských marek 150 na ř. m. 70 za 100 kg, což se každoročně prodlužovalo. Vedle toho zavázala se německá vláda, ze bude blahovolně vyřizovati žádosti svých pivovarů o používání československého chmele podle §u 2 svého nouzového nařízení o nuceném používání domácího chmele.

Československo vyhovělo naproti tomu přání Německa, aby dehtové barvy s obsahem nastavovadel až do 80 % byly odbavovány v položce 625 československého celního sazebníku a aby žádosti o povolování dovozu hašeného vápna z Německa byly blahovolně vyřizovány. Ujednání této prodloužené dodatkové úmluvy pozbylo platnosti dnem 31. srpna 1936. Z toho důvodu bylo nutno jednati znovu s německou vládou o prodloužení platnosti těchto ujednání a výsledkem tohoto jednání jest tato předložená dodatková úmluva ve formě výměny not, kterou se platnost zmíněných ujednání prodlužuje o jeden rok, tedy až do 31. srpna 1936. K průtahu došlo zaviněním na straně německé z důvodů administrativně-technických. Jako u jiných podobných ujednání uvádějí obě smluvní strany tuto výměnu not v prozatímní platnost ještě před výměnou ratifikačních listin.

Národohospodářský výbor pojednal ve schůzi konané dne 20. října 1936 o tomto vládním návrhu a doporučuje slavnému senátu, aby přijal příslušné schvalovací usnesení. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor zahraniční, panu sen. inž. Winterovi.

Zpravodaj sen. inž. Winter: Slavný senáte!

Potřebu tohoto zákona odůvodnil již pan kol. Novák za národohospodářský výbor, odůvodnil ji však také již řečník k bodu prvnímu, pan sen. Bock.

Já se omezím jménem zahraničního výboru jen na to, abych poukázal, že tento zákon má platiti pro další chmelový hospodářský rok do 31. srpna, 1937, pokud tuto úmluvu jedna ze smluvních stran nevypoví výměnou not k prvnímu kteréhokoliv měsíce se lhůtou jednoměsíční.

Jinak se dovolávám vývodů pana referenta výboru národohospodářského a doporučuji jménem výboru zahraničního, aby tato dohoda byla, schválena. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Frank. Uděluji mu je.

Sen. Frank (německy): Slavený senáte!

K tomuto bodu měl vlastně mluviti kol. Bock. Záměnou, poněvadž nerozumí dost česky a výzva se nestala v jazyku německém, mohlo se státi, že došlo k takovému omylu. Bylo by tudíž na místě, aby se jednací řád prováděl tak, aby ten, kdo nerozumí česky, mohl býti vyrozuměn také v jazyku německém.

Chci mluviti k tomuto bodu a zdůrazniti, že příznivé obchodní smlouvy předpokládají dobré styky se zeměmi. A dobré styky zakládají se na ocenění smluvní strany jakožto smluvní strany. Podkladem k tomu jest jistě vnitřní konsolidace dotyčného státu, neboť ta dává dobrou jistotu pro obchodní smlouvu. Pro náš stát je základem vnitřní konsolidace beze vší pochybnosti poměr mezi Němci a Čechy. Je to akutní otázka, která je základem vnitřního míru a tím také vážnosti státu, jeho pověsti na venek. V této příčině slyšeli jsme přece v poslední době několik výroků vynikajících mužů, které nás velice potěšily. Tak prohlásil sám pan president státu v Liberci, že v národnostně-politickém ohledu staly se chyby vůči sudetským Němcům a že by k těmto chybám nemělo již docházeti. Pan ministr věcí zahraničních Krofta nám řekl, že sudetští Němci jsou druhým státním národem, a konečně řekl pan předseda vlády, že sudetskoněmecký problém tu jest a že v zájmu obou národů tohoto státu také musí býti rozřešen.