Úterý 2. března 1937

Sudetskoněmecký problém byl zajisté po prvé akutním r. 1919 při mírovém jednání, když se mocnosti sešly a přes různá, řekněme "omezení" pověstného memoiru III musely poznati, že zde ve státě jsou a žijí zcela značné skupiny lidu jiného jazyka a jiné národnosti nežli jsou Češi, a že tudíž stát sotva lze nazývati národním státem, nýbrž spíše státem národnostním. Mírové mocnosti samy viděly nutnost, těmto národním skupinám ve státě v ustanoveních o ochraně menšin zabezpečiti právo na život, právo na existenci a životní prostor.

Jen to jediné bylo myšlenkou smluv na ochranu menšin. Ty byly také pojaty do ústavy, ale již při stanovení ústavy nedostávalo se ducha těchto smluv na ochranu menšin, neboť ústava vypracována byla nikoli s přibráním německých zástupců, nýbrž učinil tak neúplný parlament, ve kterém Němci neměli zastoupení. To samo již odporuje duchu smluv na ochranu menšin. Padla tehdy tvrdá slova a slova "s rebely nevyjednáváme!" zní nám ještě dnes v uších.

Tedy dobře, mocnosti uznaly stát na základě závazku státu, že bude zachovávati smlouvy o ochraně menšin. Stát se ustavil, život státu začal, ale již první akce v životě státu ukázaly, že různé skupiny českého národa projevují snahu poměry opraviti: jestliže se řeklo, že stát nemůže býti národním státem, tedy snad by bylo možno učiniti ho národním státem. Možno ho jím učiniti, když se uzavřené německé jayzové území rozleptá t. zv. mírovým prostoupením, pojem "uzavřeného německého území" se znemožní, jazyková hranice se posune na zemskou hranici, jak jsme to již s různých stran slyšeli, tím že se sudetské Němectvo oslabí hospodářským roztříštěním, takže zde nemůže více nalézti svůj existenční prostor a své životní podmínky tou měrou, jak to bylo cílem smluv na ochranu menšin. Snad se někdo oddával nadějím, že by tyto účinky mohly brzo nastati. Ale podceňovala se přece odolnost sudetských Němců. Nešlo to tak rychle, ačkoli poctivá snaha o to trvala 8 roků.

Když se po osmi letech vidělo, že to není tak jednoduché, vystoupil státník Švehla, daleko myslící, prozíravý muž, který si řekl, že by bylo jen ve prospěch státu, kdyby se oba národové, sudetští Němci a Češi, mohli slušně vyrovnati. Podal ruku k tomu, aby se vyjednávalo, rovní mezi rovnými, a na německé straně nalezly se také německé strany, které se odvážily pokusu přistoupiti k tomuto vyjednávání. Nepochybujeme o upřímné vůli Švehlově a pociťujeme jen velmi bolestně, že jeho činnost byla tak krátká. Řekl tehdy: "Vy Němci budete ve státě požívati tolik práv, kolik si jich vybojujete." A poctivě si vydobýti tato práva bylo snahou všech sudetských Němců. Bohužel působil Švehla příliš krátkou dobu a sotva zemřel, postoupily do popředí zase druhé skupiny, které pokračovaly druhou metodou.

Je tragickou vinou německých vládních stran, že když musely seznati, že pokus rozřešiti sudetskoněmecký problém tehdy ztroskotal následkem smrti Švehlovy a zahájení jiných metod, nevyvodily z toho důsledků. Samy zapomněly na slova Švehlova, že si zde musíme vybojovati své právo, myslely, že toto právo mohou snad vydržeti. Tak jsme za dlouhá léta nenahraditelně pozbyli důležitých a velikých posic ve věcech národních, hospodářských a kulturních.

Každá vina se mstí, také vina těchto německých stran se vymstila. Pozbyly důvěry sudetských Němců a volby r. 1935 ukázaly, jakou měrou této důvěry pozbyly. Teprve v poslední době se stal sudetskoněmecký problém po třetí aktuálním, teprve od vystoupení sudetskoněmecké strany a její prací byl tento problém zase z hrobu vyhrabán. Řekl bych, že na nás působí jako žert, když se dnes tvrdí, že to bylo zásluhou německých vládních stran. Jestliže vládní strany přistoupily k tomu, opatřiti si t. zv. novoaktivisty, kteří na venkově konají schůze a tam částečně, ale jen částečně káží to, co jsme říkali již před dvěma lety, a jestliže si z tohoto důvodu namlouvají, že byly původci rozvinutí sudetskoněmeckého problému, pak musí to skutečně na každého působiti jako laciný žert. Každý politicky myslící sudetský Němec však dnes ví, že to byla jediné dynamická síla sudetskoněmecké strany, která tento kámen uvedla v pohyb, a tento kámen půjde svou cestou.

Nyní jsme tak daleko, že vláda uznává, že sudetskoněmecký problém zde jest a uznává nutnost jej řešiti. Nyní jde o to: jaký způsob řešení se hledal a jakého bylo použito? Přirozeným by byl ten způsob, aby zástupcové českého národa a zástupcové sudetských Němců vyjednávali nyní mezi sebou o této otázce jako rovní mezi rovnými. Ale co se stalo ve skutečnosti? Ve skutečnosti se nevyjednává se zástupci sudetských Němců, nýbrž jen se zástupci zlomku sudetských Němců, roztříštěných stran. Když již máme ve státě zásadu demokracie, pak by alespoň tato zásada vyžadovala, aby se vyjednávalo se zástupci většiny druhé strany. (Souhlas.) Ale jestliže se kdy zdejší pseudodemokracii sňala škraboška s tváře, pak v tomto případě škraboška byla odložena a ukázalo se, co vlastně je pod ní, totiž duch handrkování o krávu, duch kramáře. Nevyjednává se právě s tím, s kým se podle demokratických metod má vyjednávati, nýbrž s tím, od koho možno krávu koupiti nejlevněji. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké struny.) Máme-li tyto věci na mysli, sotva můžeme míti za to, že tu byla vážná vůle řešiti sudetskoněmecký problém takovýmto způsobem. Nemůžeme se naopak ubrániti nedůvěře, že zde běží o trik propagandy, o vyrovnání, aniž by se kdo vzdal vlastních mocenských posic, kterých neprávem nabyl. Tylo metody budí obavy, ale nesvědčí nikterak o upřímné vůli vyjednávati.

Německé vládní strany se k tomu nabídly. Přemýšlíme-li o tom, z jakých důvodů se tak mohlo státi, můžeme si pomysleti: Chtěli si upevniti své postavení ve vládě samé. Je-li již někdo ministrem, třeba bez portefeuille, nějaký obor činnosti musí přece míti. Musí jednou ukázati, že něco dělá. Snad pomýšleli také nato, že si tím upevní své posice u vlastních lidí, tím že dobudou úspěchů a že pak mohou předstoupiti před své voličstvo a říci Podívejte se, to jsme dovedli my, to je naší zásluhou! Domnívali se, že tím snad získají dokonce ještě nových voličů. Přáli bychom si jen, aby se provedla zkouška. Viděli bychom tak rádi, kdyby se zítra nebo pozítří konaly nové volby! (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.) Pak by tyto volby ukázaly, jak den ode dne ubývá přívrženců německých vládních stran. Pak bychom viděli, že se jejich ministři stávají figurami v kabinetě rarit, které se jen při zvláštních příležitostech předvádějí evropskému obecenstvu.

Jaké jsou nahé skutečnosti, výsledky? První jest, že se v sudetskoněmeckých krajinách mají k investičním pracím přibírati také dělníci tam usedlí. To je výsledek jednání o celé věci. V tomto bodě vidíme především něco positivního: doznání, že tomu tak dosud nebylo a že naše stížnosti v té příčině jsou úplně oprávněny. Za druhé bych k tomu chtěl říci: Je v demokratickém státě věcí samozřejmou, že se lidé berou z té krajiny, kde se práce provádějí, že se chléb a práce dává těm lidem, pro něž tyto investiční práce byly podniknuty. Neboť jednati jinak je zřejmým bezprávím, a aby se něco takového vyjednalo k tomu není zapotřebí seděti 10 let ve vládě. To je věcí zcela samozřejmou.

O státních úřednících se praví, že se v budoucnosti má při obsazování úřednických míst přihlížeti k Němcům. To je také doznáním, že tomu tak dosud nebylo, důkazem toho, co jsme říkali. Ale jak dlouho to bude trvati, než bude obsazeno těch 40.000 míst německých státních úředníků, která nám podle klíče obyvatelstva ještě náleží, na to jsem zvědav; rovněž kolik státních úředníků dostaneme a jakou měrou se bude tato akce v nejbližší době prováděti. Máme v tom totiž velmi špatné zkušenosti. Již jednou promluvil sám president státu v Liberci krásná slova a 14 dní nato byl svým vlastním úřednictvem desavuován. Je tomu bohužel tak, že většina správního úřednictva smýšlí šovinisticky protiněmecky, že při každé příležitosti dává přednost svým vlastním krajanům, aniž je kdo volá k odpovědnosti. Tito úředníci jsou většinou členy Jednot a jak tyto Jednoty pracují, víme přece všichni. Máme největší nedůvěru, že také tato krásná slova zůstanou prázdnými sliby, poněvadž se přece nižšímu úřednickému aparátu neukládají žádné sankce; neučiní-li úředník, co mu bylo přikázáno, pak se pro to nevolá k odpovědnosti. To jsou věci, které nás naplňují velikou nedůvěrou. Můžeme pozorovati, že se dobré úmysly, které se projevují na vysokých místech, setkávají částečně přímo se sabotáží nižších úředníků. To není žádná nepravda a prosím každého, kdo se o tom chce přesvědčiti, aby se mnou šel do německého území.

 

Podal jsem zde na příklad několik interpelací. Ve zcela německém okrese není mezi 4 soudci ani jediného německého soudce. Tázal jsem se, zdali by pan ministr nebyl ochoten přihlédnouti přece jen k poměrům a dáti německému území německé soudce. Co jsem dostal v odpověď? V každém případě nebyla to odpověď na můj dotaz. Dostal jsem v odpověď, že,,soudcové vyhovují co do své kvalifikace a rozumějí německy". Ale na to jsem se netázal. Tázal jsem se, zdali je pan ministr ochoten přihlédnouti k národnostním poměrům. Na to jsem však odpověď nedostal. Interpeloval jsem p. ministra pošt: Je tam tolik a tolik úředníků, jen Češi, není v dotčeném německém území ani jediného německého úředníka. Tázal jsem se ho, zdali jest ochoten tuto věc změniti tak, aby němečtí úředníci mohli konati službu také v německých krajinách. Co jsem dostal v odpověď? "Poště není možno reservovati místa pro německé úředníky." To je ta dobrá vůle! Což máme za takovýchto poměrů věřiti ještě krásným slovům, dostáváme-li od směrodatných míst takovéto odpovědi?

Tázal jsem se ministra železnic, proč na trati Plzeň-Cheb není jediného německého přednosty stanice, jaký je národnostní poměr v úřednictvu, a dostal jsem v odpověď: "To se řídí podle vlastností služby a podle spolehlivosti". Což myslí pánové, že nemůžeme vyslati žádné spolehlivé německé železniční zaměstnance, že nejsou schopni zastávati železniční službu? Myslím, že Němci mají právě vynikající měrou schopnost pro takovéto služby. A dostal jsem dále na svůj dotaz v odpověď, "že na této železniční trati je 32 % Němců". Zdálo se mně to trochu mnoho, dotazoval jsem se a soukromými dotazy jsem vyšetřil, že úřednictvu nejsou ani 3 % Němců. Zajímal jsem se dále, jak se došlo k tvrzení o 32 %, a tu se mně řeklo že jsou do toho započteni sezonní dělníci, kteří v sezoně pracují na vrchní stavbě. Což jsou takovéto metody s to zvýšiti vážnost našich úřadů doma i v cizině, když se na oprávněné otázky odpovídá takovýmto vysvětlením, takovýmito metodami zastírání? Nevěřím, že na základě takovýchto věcí můžeme míti potřebnou důvěru.

Uvádím nejen to, co pociťujeme my venku, nýbrž také to, co říkají jiní. Co tomu říká na příklad Hlinka ve svém,,Slováku"? Praví "české listy označují nynější slib ministerské rady při českoněmeckém vyjednávání za řešení německého problému u nás. Je správné, že Henleinova strana není s tímto řešením spokojena. Vláda může naříditi co chce, nižší úředníci a šéfové budou při veřejných pracích i nadále přijímati Čechy místo Němců, nadále dopisovati jen česky, neboť nová generace českých úředníků neovládá německý jazyk. Vláda počítá špatně, když si myslí, že s několika úředníky a několika miliony Kč může u nás řešiti německý problém. Takovéto řešení může uspokojiti aktivisty, kteří jsou rádi, když svým hladovým voličům mohou něco přinésti. Ale nemůže uspokojiti většinu, kterou představuje strana Henleinova." To píše páter Hlinka. To není žádný sudetskoněmecký úsudek, to jest úsudek člověka v tomto státě, který je nám naprosto vzdálen.

Chtěl bych poukázati ještě namísto v jiných novinách, a to na hlas "Národních listů", abyste viděli, jakou můžeme míti důvěru. Ty píší: "Němcům se činí značné ústupky. Dává se jim daleko více, než jim zabezpečují mírové smlouvy. Kdyby tím byli Němci uspokojeni a koalice podpořila posici německých aktivistů tak, že se nejen udrží, nýbrž Henleina oslabí, byl by tento krok v taktickém směru velmi dobrý." Zde máme jádro věci. To psali Češi sami. Dále: "Nepodařili se to a aktivisté ztratí ve hře s Henleinem, byl tento krok zbytečný." To praví vše, nepotřebuji k tomu dále zaujímati stanovisko.

Nemyslím, že tímto způsobem možno získati důvěry, nemyslím také, že se tímto způsobem zde dokazuje demokracie. Představujeme si řešení sudetskoněmeckého problému jinak. Je možné jen jako řešení od národa k národu, (Souhlas.) jako vyjednávání rovnoprávných korporací jakožto právních subjektů; jak se to má státi, řekl předevčírem Konrád Henlein v Ústí n. L. V každých novinách to stojí, nejprostší člověk to čte a myslím také, že to budou čísti pánové na ministerských křeslech a jejich předseda, a že nám zase nepřijdou a neřeknou: "že nevědí, co řekl Henlein; že nejsou informováni, poněvadž s Henleinem nemohou vyjednávati, ježto není členem parlamentu". Takové věci jsme slyšeli již jednou. Dověděli jsme se o vládním komuniké jen z novin, prosíme, abyste si také v novinách přečetli naše stanovisko.

Víme však, že řešení problému nemůže nastati přes noc. Nejsme tak velikými optimisty. Víme, že dlužno vytvořiti první předpoklady poctivého řešení celé otázky. Neboť myšlenkové podklady pro toto řešení valné části českého lidu dosud nejsou dány. Nemají dosud porozumění pro toto vyrovnání ani pro to, že jest oběma národům k dobru a tím také státu. Nemají dosud porozumění pro to, že řešení je rozhodujícím také v evropském zájmu, pro mírumilovné vybudování nového uspořádání Evropy a že zneklidňování Evropy v této době není na místě. Víme však ovšem také, že u Čechů jsou již při práci síly, aby tyto pokusy sabotovaly a pokračovaly ve starých metodách pro stanovení fikce národního státu. Tomuto směru budeme klásti nejprudší odpor a všemi prostředky proti němu bojovati. (Potlesk senátorů strany sudetskoněmecké.) K českým mužům však, kterým připisujeme moudrou prozíravost, nikdy neustaneme vznášeti výzvu, aby přispívali k vytvoření podkladů poctivého vyrovnání, aby ve svém národě nejdříve probouzeli myšlenkové podklady, porozumění pro důležitost a neodvratnost řešení této otázky, neboť na tom závisí blaho národů. Nesmíme se tvrdošíjně uzavírati všeobecnému uklidnění Evropy a jejímu novému vybudování v západním smyslu.

Vznášíme tuto výzvu i dnes zase, jak jsme stále činili, a doufáme, že přece jednou projeví své účinky. (Potlesk senátorů strany sudetskoněmecké.)

Místopředseda Donát (zvoní): Debata je skončena.

Slovo k doslovu dávám panu zpravodaji sen. Novákovi (rep.).

Zpravodaj sen. Novák (rep.): Slavný senáte!

Předešlý pan řečník k projednávané předloze promluvil o podmínce států, které mají sjednávati smlouvy, aby byly konsolidované. Nevím, jak si v tomto směru předešlý pan řečník představoval náš stát, když poukazoval na konsolidaci států, a nevím, s kterým jiným státem jej srovnával, poněvadž jsme si vědomi, že náš stát je po této stránce mezi prvními, pokud se týče konsolidace vnitřní a hospodářské. (Výborně!)

Předešlý pan řečník neuvedl žádný stát, kde by mohl srovnat, že menšiny ve státě mají stejné výhody a spravedlnost jako u nás v Československé republice. Byli bychom mu velmi povděčni, kdyby nám ukázal na některý stát, se kterým bychom to mohli srovnávat. (Hlasy: Lužičtí Srbové!)

Mám za to, že pánové - poněvadž už každý z nich má přes 45 let - si ještě dobře pamatují na doby Rakouska, a chápu, že je to dnes bolí. Ale, pánové, nás to bolelo 300 let, a co jste s námi prováděli po celou tu dobu 300 let!

Slavný senáte!

Vyrovnáváme se s Němci; nabízíme jim větší počet úředníků ve všech kategoriích státní služby, aniž bychom měli úmysl přivésti na správný poměr stav tam, kde se jim dostává mnohem více, nežli by podle počtu jim připadalo. (Hlasy: A kde to je?) Školství, zejména vysoké.

Všimněme si však, jak se tito naši spoluobčané, jež dnes považujeme za druhý státní národ, chovají tam, kde sami rozhodují!

Za příklad uveďme jen město Opavu. Zde je dobrá třetina českého obyvatelstva, avšak ani na ty nebere se u opavského magistrátu zřetel, a jak bývalý starosta Franz, tak i nynější neváhali na požadavky české odpověděti tak, že v těchto věcech rozhoduje jen mocenské postavení a Čechům dostane se tolik z jejich požadavků, kolik si dovedou odhlasovati. Výsledky jeví se podle toho:

Ústřední správa Opavy stojí asi 3,5 mil. Kč, z čehož na služné připadá asi 1,600.000 Kč. V městských službách je zaměstnáno na 120 úředníků a pomocných sil úřednických a asi 60 zřízenců, celkem přes 200 osob. Z těch je však jen jediný Čech (Slyšte!) s plným vysokoškolským vzděláním (Hlas: Henleinova demokracie!), 5 se vzděláním středoškolským a 10 se vzděláním nižším. To znamená, že v I služební třídě ze 17 zaměstnanců jsou 2 Češi, ve II. služební třídě ze 30 zaměstnanců jsou 4 Češi, ve III. služební třídě z 29. zaměstnanců jsou 3 Češi, ve IV. služební třídě ze 17 zaměstnanců je jeden Čech, z 21 učitelek mateřských škol 5 Češek, ze 12 kancelářských pomocných sil 1 Čech a z 54 zřízenců 5 Čechů. Pánové, to je v městě, kde je třetina českých obyvatelů. (Slyšte! - Sen. dr Tischer [německy]: Jsou to státní úředníci?) Ale vy mluvíte o spravedlnosti všude!

V Mor. Ostravě jsou v městské službě takovéto poměry:

 

Všech zaměstnanců

Z toho Čechů

%

I. služ. třídy

17

2

12

II. služ. třídy

30

4

13

III. služ. třídy

29

3

10

IV. služ. třídy

17

1

6

učitelky mateř. šk.

21

5

24

kanc. síly pomocné

12

1

8

Zřízenci

54

5

9

Celkem

180 osob

21 Čechů

11,6%

(Stálé výkřiky sernátorů sudetskoněmecké strany.) Já vím, že vás to bolí.

Tedy v městských službách jest ze všech zaměstnanců jen asi 1/10 české národnosti, služné jejich nečiní však ani desetinu celé položky služného městem vypláceného, poněvadž se jedná u nich vesměs o nižší platové stupnice. (Stálé výkřiky senátorů sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj sen. Novák [rep.] (pokračuje): A přece není zde o nějakém vyrovnání s Němci opavskými ani řeči. Všechna místa úřednická posledně obsazovaná udělena byla uchazečům německé národnosti. V plynárně obsazeno bylo tak místo ředitele, jež uděleno raději absolventu kulturně-technického oddělení vysoké školy, který ani česky neumí, aby nemusel býti vzat ohled na žadatele budícího zdání Čecha (byl to Němec s českým jménem a česky mluvící). I místo druhého inženýra v plynárně byla obsazeno tyto dny Němcem, a tak to jde napořád; co Češi nemohou odhlasovati, toho se jim nedostane. A je přirozené, že pro svoje požadavky najdou v městském zastupitelstvu většinu jen výjimečně.

Mohli bychom vzpomenouti ještě opavského školství. Opava, jak známo, má školství velmi dobré. Doplácí na př. na mateřské školky přes 600.000 Kč ročně, ovšem na české z toho připadá zase jen asi 1/10, t. j. 60.000 Kč. Ve školství obecném je to ještě horší; o české školy obecné se totiž město Opava vůbec nestará, poněvadž ty jsou vydržovány státem, a tak věnuje jen na německé obecné školství asi 500.000 Kč, t. j. ½ mil. Kč ročně. A při tom nedostanou Češi do rozpočtu ani haléře, na př. učebné pomůcky a knihy pro zcela nemajetné české žactvo, ač pro ten účel je ve školním rozpočtu německých škol asi 30.000 Kč ročně. (Stálé výkřiky.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj sen. Novák [rep.] (pokračuje) A ještě malou zmínku. V Opavě založen byl v intencích vládních snah o organizaci civilní protiletecké obrany český hasičský sbor, který čítá dnes přes 400 členů. Obrátil se na městské zastupitelstvo o příspěvek, poněvadž německý hasičský sbor v Opavě stojí město přes 100 tisíc Kč. Po dlouhém jednání bylo pak pro český sbor zařazeno do rozpočtu na r. 1937 14.000 Kč, a to ještě při projednávání prohlásil zástupce německých soc. demokratů v zastupitelstvu, že jest on i jeho strana, přesvědčena, že Češi nemají na tu částku žádného práva ani nároků, a že budou pro ni hlasovati jen v tom předpokladu, že Češi naopak postaví se za požadavky jejich. (Stálé výkřiky. Místopředseda Donát zvoní.)

Tak tedy vypadá prakticky soužití naše s Němci, tak oni se s námi vyrovnávají. A podobná situace jako v Opavě vládne jistě v řadě měst, kde Němci mají ve správě většinu a kde jednají vesměs s námi jako s menšinou, které se dostane jen toho, co si hlasováním dobude.

Myslím proto, že by vláda při vyrovnání s Němci - když již to tak nazývá - měla a že musí ještě pamatovati na vyrovnání těchto tak často zvaných - bohužel - menšinových obcí českých. Dává-li stát Němcům tolik dobrovolně, má zajisté právo, aby obdobně chovali se Němci k Čechům tam, kde ani kulturně, ani hospodářsky nebere se zřetel na jejich počet, dokud se svých práv nedomohou silou a mocí. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Budeme hlasovati.

Prosím, aby páni zaujali místa.(Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Přerušuji další projednávání pořadu schůze.

Do výboru branného za sen. dr inž. Botto nastupuje sen. dr Havelka.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 3. března 1937 o 15. hod. s

pořadem

1. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se souhlasí s Mezinárodní úmluvou o přepravě zboží po železnicích, Mezinárodní úmluvou o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích, spolu se závěrečným aktem, jakož i se Závěrečným protokolem o návrhu dohody o zavedení nákladního listu na řad, které byly podepsány v Římě dne 23. listopadu 1933 (tisk 383).

2. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se souhlasí s dodatkovou úmluvou k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednanou dne 10. července 1936. a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 7. srpna 1936, č. 244 Sb. z. a n. (tisk.336).

3. Zpráva výborů národohospodářského a zahraničního o vládním návrhu (tisk 296), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Guatemalskou, sjednaná výměnou not ze dne 16. a 20. září 1936 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 6. října 1936, č. 266 Sb.z. a n. (tisk 337).

4. Zpráva branného výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 403) k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění § 3 zákona ze dne 11. května 1932, č. 66 Sb. z. a n. (tisk 410) [podle §u 35 jedn. řádu].

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi:

(Konec schůze v 17 hod. 53 min.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP