Předseda dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, Klofáč, dr. Hruban, dr. Heller, dr. Buday.

Zapisovatelé: dr. Karas, Pichl.

Celkem přítomno 106 členů podle presenční listiny.

Člen vlády ministr Machník.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Bartoušek, jeho zástupce dr. Trmal.

Místopředseda Donát zahájil schůzi v 15 hodin 18 minut.

obdrželi: na dnešní schůzi sen. Dundr, Fidlík, Steiner, na dnešní a zítřejší schůzi sen. Fr. Műller.

Místopředseda Donát konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byly dány zdravotní dovolené: od 26. prosince 1936 do 2. března 1937 dodatečně sen. Pfeiferové, do 20. března sen. Pázmánovi.

Zpráva tisk 410.

dne 2. března 1937 přikázány návrhy výborům:

rozpočtovému a národohospodářskému tisk 357,

ústavně-právnímu a soc.-politickému tisky 367 a 368,

ústavně-právnímu a techn.-dopravnímu tisk 369.

Místopředseda Donát (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze.

Táži se pánů zpravodajů - za výbor techn.-dopravní sen. Nováka (lid.), za výbor zahraniční sen. inž. Wintera - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Novák (lid.): Nikoliv.

Zpravodaj sen. inž. Winter: Nenavrhuji změn.

Místopředseda Donát: Textových změn není, budeme tedy hlasovati.

Senát je způsobilý se usnášeti.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, přijatým ve čtením prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení bylo přijato podle zprávy výborové ve čtení druhém.

Dalším předmětem pořadu je:

Táži se pánů zpravodajů - za výbor národohospodářský sen. Nováka (rep.), za výbor zahraniční sen. inž. Wintera - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Novák (rep.): Ne.

Zpravodaj sen. inž. Winter: Nikoliv.

Místopředseda Donát: Páni zpravodajové nenavrhují textových změn, budeme tedy hlasovat.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, přijatým ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina.

Schvalovací usnesení bylo přijato podle zprávy výborové ve čtení druhém.

Dalším předmětem pořadu je:

Zpravodaji jsou: za výbor národohospodářský sen. Novák (rep.), za výbor zahraniční místo omluveného sen. Rýpara sen. dr. Štefánek.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor národohospodářský, panu sen. Novákovi (rep.).

Zpravodaj sen. Novák (rep.): Slavný senáte!

Hospodářské styky mezi republikou Československou a republikou Guatemalskou byly upraveny obchodní dohodou ze dne 16. a 20. září 1936. Československému dovozu do Guatemaly dostává se automatických celních slev, kterých dosáhly Spojené státy americké obchodní smlouvou s Guatemalou ze dne 24. dubna 1936, což má význam v prvé řadě pro československé zboží textilní a vydělané kůže. Smlouva tato poskytuje vedle běžných výjimek z nejvyšších výhod, t. j. pohraniční styk a celní Unie, ještě další výjimku již poskytnutou, nebo jež bude v budoucnu poskytnuta republikou Československou na základě zvláštních smluv státům střední a jihovýchodní Evropy (t. j. Jugoslavii, Rumunsku, Rakousku, Maďarsku a Bulharsku), za účelem užší hospodářské spolupráce - tak zv. klausule podunajská. Za podobných předpokladů, pokud jde o výhody, poskytla nebo poskytne je Guatemala státům střední Ameriky, t. j. Hondurasu, El Salvadoru, Nicarague, Costarice a Panamě - tak zv. klausule středoamerická.

Obchodní dohoda, jež se předkládá, je založena na zásadě nejvyšších výhod, týká se zacházení se zbožím při dovozu a vývozu a odpovídá v podstatě vzoru obchodních dohod, doporučenému Hospodářským komitétem Společnosti národů.

Československý úřad statistický zahrnoval dříve zahraniční obchod s touto středoamerickou republikou do společné skupiny s ostatními zeměmi na středoamerické pevnině. Teprve od r. 1934 možno podrobně sledovati rozsah vzájemného obchodu, jelikož od té doby začal Státní úřad statistický samostatně vykazovati Československý obchod s jmenovanou republikou. Za r. 1931 byla Čsl. státním úřadem statistickým pořízena data, podle nichž činil československý dovoz z Guatemaly 62,392.000 Kč. Vývoz do Guatemaly pouze 1,370.000 Kč. V r. 1934 činil čsl. dovoz z Guatemaly 19,630.000 Kč. V r. 1935 čsl. dovoz stoupl na 25,918.000 Kč. Čsl. vývoz klesl na 1,019.000 Kč. Z toho plyne poznání, jednak že guatemalský dovoz do Československa klesá, jednak že československý vývoz do Guatemaly zůstává malý. Vysvětluje se to jednak hegemonním takřka postavením Spojených států amerických ve guatemalském dovozu, jednak konkurencí německou, usnadňovanou platebními metodami německými (tak zv. Askimarky).

Na základě uvedených okolností je možno československý vývoz do Guatemaly budovati jen pozvolna a první snahou musí býti chrániti jej před diskriminací a zajistiti jej po stránce obchodně-politické, což se právě stalo touto obchodní dohodou československo-guatemalskou. Československo vyváží do Guatemaly hlavně jutové pytle a slad, dováží pak z Guatemaly skoro výhradně kávu. Výše sjednaná dohoda výměnou not ze dne 16. a 20. září 1936 uvedená v prozatímní platnost dne 6. října 1936, čís. 266 Sb. z. a n., zůstane v platnosti dva roky. Po uplynutí této lhůty bude v platnosti dále, pokud nebude některou ze smluvních stran vypověděna, při čemž se tato výpověď stane účinnou teprve po třech měsících.

Národohospodářský výbor pojednal ve schůzi dne 4. listopadu 1936 o tomto vládním návrhu (tisk 296) a doporučil slavnému senátu schválení zmíněné dohody. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor zahraniční, panu sen. dr. Štefánkovi.

Zpravodaj sen. dr. Štefánek: Slávny senát!

Obchodná dohoda medzi republikou Československou a republikou Guatemalskou je zpracovaná na podklade najvyšších výhod a v podstate podľa vzoru obchodných dohôd, doporučeného hospodárskym komitétom Spoločnosti národov.

Dohoda obsahuje obojstranné ujednanie, ktorým oba štáty sa vzdávajú výhod, ktoré plynů na strane československej z t. zv. "klauzuly podunajskej" a na strane guatemalskej z t. zv. "klauzuly stredoamerickej" (§ 5 dohody).

Dohodou dosiahol čsl. dovoz do Guatemaly automaticky colných sľav, ktorých dosiahly Spojené štáty americké.

Obchod československo-guatemalský sa podrobne štatisticky sleduje od r. 1934, kedy štátny úrad štatistický započal samostatne vykazovať dovoz a vývoz do Guatemaly, dovoz stúpa a čsl. vývoz klesá pre výnimečné obchodné postavenie Spojených štátov amerických v guatemalskom dovoze a pre konkurenciu nemeckú, ktorá usnadňovaná je platebnými podmienkami nemeckými.

Účelom smluvy je vývoz československý do Guatemaly pozvoľna budovať, vyrovnávať dovoz a vývoz a tým čulejší obchodný styk.

Zahraničný výbor jednal o tomto vládnom návrhu vo svojej schôdzi konanej dňa 5. decembra 1936 a usniesol sa doporučiť plénu senátu túto obchodnú dohodu ku schváleniu. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Rozprava odpadá.

Budeme hlasovati.

Prosím paní a pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 54 jedn. řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů - za výbor národohospodářský sen. Nováka (rep.), za výbor zahraniční sen. dr. Štefánka - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Novák (rep.): Nemám změn.

Zpravodaj sen. dr. Štefánek: Zmien niet.

Místopředseda Donát (zvoní): Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, přijatým právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení bylo přijato podle zprávy výborové ve čtení druhém.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž je:

Zpravodajem je pan sen. Dytrych. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Dytrych: Slavný senáte!

V §u 1 zákona čís. 53 Sb. z. a n. z r. 1927 byl stanoven roční kontingent branců na 70.000. Podle §u 3 zákona čís. 66 Sb. z. a n. z r. 1932 může býti tento kontingent ministrem národní obrany se souhlasem vlády podle potřeby zvýšen, avšak toto zvýšení nesmí překročiti 5.000 osob. V intencích branného zákona je, aby byl odveden každý schopný občan republiky. Branci odvedení nad kontingent shora uvedený jsou zařaďováni do náhradní zálohy a podrobeni jen nejnutnějšímu 5timěsíčnímu výcviku, po jehož skončení odcházejí do zálohy, takže jich nemůže býti řádně využito jako ostatních branců. Pro své potřeby musí se armáda za dnešního zákonného stavu spokojiti s kontingentem 70.000, zvýšeným o oněch 5.000.

S tímto počtem není za dnešních změněných poměrů možno ani při největší ekonomii vystačiti. Proto se předkládá návrh na změnu zákona čís. 66 Sb. z. a n. z r. 1932 v tom smyslu, že dosavadní omezení možného zvýšení kontingentu bude zrušeno.

Tato změna je odůvodněna stálým rozvojem armády: Dnešní kontingent stačil na úkoly armády v době, kdy byl schválen, nestačí však dnes, kdy armáda doznává značných změn, odpovídajících jednak novým úkolům na armádu kladeným, jednak stále se rozvíjející válečné technice. Nové zbraně, nové obranné prostředky žádají stálé přizpůsobování organisace armády. Navrhovaná změna zákona stala se nezbytností v zájmu obrany státu. Vládě a ministru národní obrany musí býti dána možnost, aby stanovili kontingent podle skutečné, ovšem nezbytné potřeby, a to tak, aby naše útvary a zařízení armádní byly řádně vybaveny po stránce osobní.

Vyžadovaná změna nesnese odkladu. Je nutná již pro osoby odvodního ročníku 1936, které nastoupily presenční službu dne 1. října 1936, aby nemusily býti, pokud jejich počet převyšuje stanovený kontingent branců určených pro presenční službu, po uplynutí 5timěsíčního výcviku, t. j. koncem února 1937, přeloženy do náhradní zálohy. Armáda potřebuje jejich další presenční služby.

Armádní správa je si vědoma své odpovědnosti. Bude požadovati vždy jen to, co je nezbytně nutno pro zajištění naší státní bezpečnosti. Bude požadovati od občanstva jen ty skutečně nutné oběti finanční, které zvýšení kontingentu znamená.

Branný výbor doporučuje sl. senátu, aby schválil osnovu zákona tak, jak ji přijala posl. sněmovna ve znění sen. tisku 403. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Zahajuji rozpravu.

Ke slovu je přihlášen pan sen. Bergman. (Hlasy: Není přítomen!)

Slovo má pan sen. dr. Turchányi.

Sen. dr. Turchányi (maďarsky): Veľavážený senát!

Predložený nám návrh zákona zdá sa byť na prvý pohľad nepochopiteľný. Musím však už vopred prehlásiť, že nepodrobujeme kritike tento návrh zákona preto, jako keby sme sa chceli my Maďari vyzuť zo štátnoobčianskej povinnosti, lebo veď už niekoľko odpovedných činiteľov vojenskej správy konštatovalo, že Maďari sú dobrí vojaci v armáde republiky, a tedy po tejto stránke môžeme docela kľudne povedat, že kvantitativne i kvalitativne vyhovujeme našej štátnoobčianskej povinnosti.

Keďže to konštatujeme, môžeme kľudne podrobiť kritike predložený nám návrh zákona, při ktorom by sme si priali, aby on stal sa akýmsi skušebným kameňom parlamentarizmu tejto republiky, aby totiž došlo tuná raz k výnimke, že by sa totiž nejakým spôsobom uplatnili tiež myšlienky nadhodené opozíciou.

Prečo je nám nepochopiteľný tento návrh zákona? Právo na povolenie nováčkov je takou kautelou ústavy, ktorú ani v štáte demokratickom nevypúšťa parlament rád zo svojej ruky. Veď je bezpochyby, že jestliže vojenská správa s prípadu na prípad potrebuje toho, aby bol odhlasovaný určitý stav nováčkov, vždycky by to tunajšia väčšina s prípadu na prípad odhlasovala. Prečo je tedy třeba, aby parlament raz pre vždy vydal toto právo zo svojej ruky? To je ono, čo je při tomto návrhu zákona nepochopiteľné.

Každý demokratický štát potrebuje kautél ústavnosti, lebo ony sú tie piliere, na ktoré sa práve demokracia opiera oproti akémukoľvek pokusu náporu proti nej. Takým môže byt prípadný pokus o absolutizmus alebo diktatura vojenská. Jestliže parlament dobrovoľne vydá tieto kautely zo svojej moci, tu pre budúcnosť nebude proti takýmto pokusom tej ochrannej bašty, ktorej bude proti tomu nezbytne třeba.

Čo sa týče ináč in concreto tohoto návrhu zákona, nevieme, do akej miery pozdvihne takéto zvyšovanie počtu stavu priebojnosť armády, lebo veď tí, na ktorích bude takto uvalená dlhšia služobná doba, už i dneska vykonávajú vojenskú službu. A veru robiť v počte stavu činnej služby vojenskej konkurenciu Nemecku, Francúzsku, Poľsku, Italsku alebo inému veľkému štátu je proste nemožnosť, lebo s týmito štáty beztoho nemôže konkurovať štát s menším počtom obyvateľstva. (Sen. Fűssy /maďarsky/: Netreba si hrať na veľmoc!) Áno, je to zbytočná a márna snaha, lebo i tak toho nemožno docieliť. Naproti tomu štátní občania, ktorí budú tým pripravení o kratšiu služobnú dobu záložnícku, budú rozhodne postižení silnou hospodárskou újmou, a to budú práve tí štátni občania, ktorí sú svrchovane na túto výhodu odkázaní. Lebo veď už i dosiaľ požívali záložníckej výhody len tí, ktorí mohli dokázať, že sú vyživovateľmi rodin, alebo že ich ináč nezbytne třeba v domácom hospodárskom závode.

Tu musím poznamenať, že po tejto stránke nebudú to ani tak občania maďarskej národnosti, ktorích záujmy utrpia tu újmu, ale väčšmi štátni občania československej národnosti, lebo, žiaľ, dosiaľ bola uplatňovaná prax, že tejto záložníckej výhody nemohli buďto vôbec alebo len veľmi ťažko získať nováčci maďarskej národnosti, ani vtedy, keď podľa práva formálneho boli k tomu oprávnení. Občania národnosti československej získavali dosiaľ snadnejšie tohoto práva a teraz i títo od toho odpadnú.

Rovnako tak musím vzniesť sťažnosť proti tomu, že vojaci maďarskej národnosti napriek tomu, že viacerí zodpovední činitelia konštatovali ich skvelé vojenské schopnosti, len veľmi zriedka sú prideľovaní k službám, kde by mohli byť uplatnené ich civilné zamestnania a ich vlohy. Tak na pr. mnoho je takých nováčkov, ktorí majú právnicke, lekárske, kňazské alebo technické vzdelanie alebo absolvovali vyššiu priemyselnú alebo obchodnú školu, a títo nie sú prideľovaní k vhodným pre nich vojenským útvarom, ale iba k pechote alebo jazde. Zaraďujte ich podľa ich schopností tiež k delostrelectvu, k vojenským útvarom technickým a hospodárskym, zkrátka k trupám, kde by nemusely ich schopnosti po dobu vojenskej služby zahálať. Tohoto opomíjania si maďarskí vojaci nezasluhujú. Som presvedčený, že keby sa maďarskí vojaci dostali k vojenským útvarom špeciálnym, i tu by mohli konať práve tak výtečné služby jako u iných vojenských útvarov. To je tiež jeden sťažnostný bod, ktorí musíme při projednávaní tohoto návrhu zákona jako veľkú krivdu páchanú na vojakoch maďarskej národnosti pripomenúť. Za takýchto okolností prirodzene nemôžeme sa za tento návrh zákona, jako som už povedal, z dôvodov kautél ústavnosti postaviť.

A tuná je jedna rada, o ktorej musím slovensky hovoriť, aby tomu každý rozumel: Poneváč táto osnova zákona bude potrebovať aj finančné prostriedky, ja si myslím, že by to musel i rozpočtový výbor projednávať. A poneváč rozpočtový výbor to neprojednával, je tu určitá formálna vada, pre ktorú - dľa mojej mienky - nemôžeme o tom rozhodovať.

Musím vyzvať pozornosť pána ministra nár. obrany tiež na to, že ačkoľvek vojaci, ktorí sa zabývajú zemedelstvom, za riadnych okolností obdržia dovolenú na žatvu, avšak túto dobu musia potom dosluhovať. Na tento fakt poukázal už pán sen. Fűssy v brannom výbore a jeho námietky si tiež osvojil vtedajší minister národnej obrany Bradáč a prisľúbil, že túto krivdu odstraní, avšak dosiaľ sa po tejto stránke nestalo nič.

V dôsledku zmienených námietok dovoľujem si v méně svojej strany prehlásiť, že návrh nemôžeme prijať. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Kreibich.

Sen. Kreibich (německy): Dámy a pánové!

Zatímco vládní předloha putovala jako usnesení posl. sněmovny do senátu, potkala ji na cestě zpráva o posledním zasedání velké fašistické rady, která se usnesla o novém mohutném zbrojení, a to jako odpověď na zbrojení Velké Británie. Toto mohutné zbrojení fašistické Itálie je nestoudně odůvodňováno nutností obrany proti přepadení. O obraně mluví titíž státníci, kteří v Addis Abebě téhož dne nechali své vojíny broditi se až po pás v krvi povražděných obyvatelů. Toto nové zbrojení Itálie ukazuje, že fašistické státy, které přikročují k novým imperialistickým výbojům, nevzdávají se závodů ve zbrojení, že nechtějí upustiti od svých dobyvačných a válečných plánů. Samozřejmě bude také Německo, které velice nepříjemně bylo překvapeno zprávami o novém zbrojení Velké Británie, pociťovati potřebu urychliti tempo svého zbrojení. Od Německa ovšem neuslyšíme žádných nových cifer, žádných nových usnesení nebo zákonů, neboť ve Třetí říši již dávno zanechali toho, jednati vůbec na základě zákonů, uveřejňovati vůbec nějaké rozpočtové číslice nebo účetní uzávěrku nebo přehled o dluzích říše. To všechno je v Německu již odstraněno a musíme počítati s tím, nebudou-li hlášeny z Německa nové cifry a nová usnesení o dalším postupu zbrojení, že to jen znamená, že ozbrojovací horečka v Německu trvá, že ozbrojení pokračuje stejným tempem. Tj. odpověď na britské zbrojení. Britská světová říše zajisté dlouho váhala, nežli se odhodlala k tomu, aby sobě uvědomila nebezpečí, aby uvěřila tomu, že míru celého světa a tím také Velké Británie hrozí těžké nebezpečí od těchto imperialisticky fašistických států. Ale musíme si dnes také předložiti otázku, jak tu dnes stojí německý národ v otázce ozbrojení. Když držitelé moci ve Třetí říši tehdy zahájili veliké zbrojení, tu namlouvali lidu, že jde o to, opatřiti Německu platnost ve světě, že zbrojení je předpokladem toho, aby Německo ve světě zase něco znamenalo. Namlouvali tehdy německému lidu, že touto lesknoucí se obranou, jak zní středověký romantický výraz, německý národ opět, jak mu to kdysi bylo slibováno za Viléma II., poveden bude vstříc nádherným dobám. A co vidíme dnes? Kde stojí dnes německý národ? Stojí prakticky zase tam, kde stál na počátku tohoto zbrojení. Německo a Itálie donutilo ostatní státy, které se tímto zbrojením cítí ohroženy, aby také zvětšili své zbrojení, aby se připravovaly k odvrácení hrozícího útoku. Řada států musela pod tlakem italského, německého a také japonského zbrojení a hrozeb značně zesíliti svou brannou moc a tím je zase úplně posunut poměr sil. Německý národ dnes na základě svého ozbrojení nestal se silnějším než jakým byl před tím, než se Hitler uchopil moci, před novým zbrojením. Stojí dnes zase na témže místě, mluví se o ubožácích. Ano, německý národ stal se teprve následkem tohoto šíleného ozbrojování ubožákem, je dnes ubožákem, který má sotva co k jídlu, nemá co obléci, za to však má děla. To je dnešní situace. Jak to nyní má jíti dále? V souvislosti s britským ozbrojováním bylo již poukazováno k tomu, že oběma mocnostem, Itálii a Německu, jak finančně tak také pokud jde o opatření surovin, dojde dech, že již následkem přijetí britského programu ozbrojení nastávají v celém světě nové potíže při opatřování surovin pro zbrojení, obzvláště ovšem pro Itálii a Německo, které mají nedostatek surovin, tyto suroviny však úplně spotřebují pro své šílené imperialistické zbrojení právě pro tento stát a právě pro německý národ, který nyní musí poznati, že oběti, jež přinesl, byly marné, že nenabyl větší váhy nežli jakou měl před tím, když Německo bylo ještě členem Společnosti národů, že to musí vésti k pohromě pro německý národ. A nejen pro německý národ, poněvadž nemůže vydržeti běh o závod s celým ostatním světem, nýbrž pro celý svět musí tento běh o závod v ozbrojování vésti k nové světové hospodářské krisi, když tak obrovská část národního jmění a národního důchodu se nastrká do bezcenných věcí, jakými je zbrojení, a na konec bude za tuto novou krisi, za světovou válku a za mnohé jiné činění odpovědným německý národ, ačkoli víme, že to nebyl německý národ, který zavinil světovou válku, nýbrž jeho držitelé moci. Chyba německého národa záležela v tom, že po pádu řádně nevyúčtovalo s těmi držiteli moci a se skutečnými viníky světové války. Jest jen jediná záchrana pro německý národ z této katastrofy, aby se svými dnešními držiteli moci důkladně vyúčtoval, dříve nežli ho uvrhnou do nové světové války.

Na základě těchto strašlivých skutečností bylo také Československo nuceno rozšířiti své zbrojení. Rozumí se samo sebou, že jak zvýšení mírového stavu armády, tak rozšíření dosahu odvodů jsou v zájmu obrany republiky neúprosnou nutností. Ale musíme toho litovati a musíme zásadně odmítati, že se zase, jak tomu bylo při zákonu o obraně státu, vybudování obrany republiky a demokracie spojuje s omezením demokracie. Projevili jsme s tohoto místa také při projednávání zmíněného zákona na obranu státu své mínění, a musíme se dotknouti otázky - vidíme-li kterak s určitou důsledností při každé příležitosti obrana demokracie jako odůvodnění sloužiti musí novému omezování demokratických práv a svobod - zdali tu nemají v tom prsty nepřátelé demokracie a zdali by nebylo nejvýš na čase zabrániti nepřátelům demokracie, kteří v tom mají své prsty, v jejich počínání. Po našem názoru bylo by naopak zapotřebí provésti novelizaci demokracie, také morální, nejen vojenskou, jakož i hospodářskou mobilisaci demokracie nejširších mas, aby se jim ukázala nutnost obrany republiky, aby se jim dokázalo, že obrana republiky je v jejich vlastním zájmu. Bylo by nezbytně zapotřebí ukázati masám nezaměstnaných, že demokracie má pro ně práci a chléb, ukázati dělníkům, že demokracie jim pomáhá, aby vybředli ze svého dnešního stavu bídných mezd, které nedosahují existenčního minima. Bylo by zapotřebí ukázati, že demokracie chce pomoci sedlákům, majitelům malých domů a živnostníkům, aby vybředli ze svého strašného zadlužení.

Bylo by na čase, aby demokracie ukázala, že jest ochotna politické svobody a práva, kterých je zapotřebí v boji proti fašismu doma, pracujícímu lidu v nejširším rozsahu popřáti, bylo by zapotřebí, aby demokracie také dokázala, že má důvěru k lidu tím, že svůj osud vloží do rukou pracujícího lidu. Bylo by zapotřebí, aby demokracie ukázala, že jest ochotna nejostřejším způsobem postupovati proti každé fašistické propagandě a činnosti uvnitř státu. Především je zapotřebí, aby se pokračovalo v díle národnostního vyrovnání, které potěšitelně bylo zahájeno, aby splněny byly nejnaléhavější národnostní požadavky menšin.

Potřebí k morální mobilisaci je však také demokratizace armády, lepší plat vojákům, poddůstojníkům a rotmistrům, oddlužení rotmistrů jakož i důstojníků nižších kategorií. Bylo by zapotřebí, aby demokracie vojínům z lidu ukázala, že k nim má důvěru a že dovede také demokratickým způsobem řešiti otázku povýšení příslušníků stavu mužstva na důstojníky, že se toto povýšení děje výhradně na základě schopností, přičinlivosti a také demokratické spolehlivosti vojínů. Bylo by zapotřebí ukázati, že se to s bojem proti fašismu na obranu státu myslí vážně a že tu je také ochota vyčistiti armádu jakož i státní aparát ode všech fašistických živlů, netoliko německých a maďarských, nýbrž také od českých, tedy ode všech fašistických živlů bez rozdílu národnosti. Bylo by zapotřebí, aby demokracie vojínům svou důvěru prokázala tím, že jim zase vrátí jejich politická práva, především právo volební, bylo by zapotřebí, aby vojíni byli vychováni v duchu protifašistickém a demokratickém a aby se v tomto duchu na povznesení kulturní úrovně příslušníků armády pracovalo a učinilo vše, aby sjednáno bylo úzké spojení armády s lidem. Především bylo by samozřejmě zapotřebí, aby za účelem obrany republiky a demokracie provedeno bylo semknutí všech demokratických živlů, k obraně odhodlaných. A zapotřebí je také, aby ti, kdož poctivě smýšlí s obranou republiky a demokracie, také se přičinili nalézti jiný poměr k naší straně, ke straně komunistické.