Nežádáme toho pro sebe. Nás tento poměr v naší politice neruší. Naše politika bezpodmínečného hájení demokracie a republiky je naprosto nezávislá od toho, jak se k nám zachovává dnešní oficielní vládní demokracie. (Souhlas.) Ale jestliže se v poslední době proti komunistické straně zahajuje všeobecná akce pronásledování, jen poněvadž bohužel jako jediná strana zasáhla, aby také československá demokracie přispěla na pomoc španělskému lidu, a když konstruován byl zločin verbování pro cizí armády - upozorňuji na to, že dodnes, a to by měli uvážiti pánové, kteří jsou tak štědří s těmito výtkami, nebylo možno vznésti obžalobu - jestliže se také na absolutně legální pomoc španělské demokracii - legální podle zákonů Československa a legální podle mezinárodního práva a podle smlouvy o Společnosti národů - odpovídá pronásledováním, pak můžeme těm, kdož stojí za tímto pronásledováním, jen říci, že to právě byla tato činnost, která umožnila španělskému lidu a veškeré evropské demokracii ukázati, že, nehledíc k jednání oficielní vládní demokracie, pracující demokraticky smýšlející lid Československa stojí na straně španělské demokracie a že je také ochoten jí pomoci. A já pravím: udatní demokraté, dobrovolníci československé státní příslušnosti, kteří u Madridu bojují v četě "Žižka" a v baterii "Gottwald", zachránili čest československé demokracie. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Samozřejmě jsme také my němečtí komunisté, jako komunisté všech národností této republiky, také všech menšinových národů, bezpodmínečně pro obranu republiky a demokracie proti hrozícím imperialistickým a fašistickým útokům. My němečtí komunisté hájíme tím také svou domovinu proti fašistickému usměrnění, proti imperialistické loupeži a proti válečnému zpustošení. Hájíme tím také národnostní svéráz sudetskoněmeckého obyvatelstva, jeho sudetskoněmeckých kulturních statků proti fašistickému usměrnění Třetí říše.

V zájmu obrany demokracie jest, jak jsem již řekl, zapotřebí pevného semknutí všech demokratických mocností.

Přihlížejíce k strašlivě vážné situaci a bezpodmínečné nutnosti učiniti vše na obranu republiky, rozhodli jsme se přes zamítnutí svých tří pozměňovacích návrhů a přes ztroskotání pokusu dosíci se stanoviska demokracie změny předlohy, že budeme hlasovati pro vládní předlohu. Stojíme před nebezpečím útoku zvenčí, stojíme také před nebezpečím uvnitř a stojíme také před nebezpečím kombinace útoku zvenčí i uvnitř podle španělského vzoru. Kdo čte článek německé diplomatické korespondence, může z něho bez obtíží vyčísti tuto kombinaci útoku fašismu zvenčí a uvnitř. Tento článek oficiósního orgánu německého zahraničního úřadu není ničím jiným nežli neslýchaným vměšováním do vnitřních politických poměrů Československé republiky. V tomto článku staví se oficiósní orgán zahraničního úřadu Třetí říše na stranu požadavků sudetskoněmecké strany, vyslovených v neděli v Ústí n. L. Z toho je patrno, kde vypracován byl koncept ústeckých usnesení.(Smích senátorů sudetskoněmecké strany.) V tomto smyslu má naše hlasování pro vládní předlohu býti také demonstrací proti tomuto neslýchanému pokusu vměšování Třetí říše, demonstrací proti tomu, že se jiné státy pokoušejí vměšovati se do vnitropolitické úpravy národnostních otázek. Nemáme samozřejmě ničeho proti tomu, že státy, ve kterých se nalézají národnostní menšiny, také navzájem se dorozumívají anebo stanoví společné mezinárodní forum, kde tyto otázky menšin ve vzájemné dohodě upravují a po případě takovým menšinám, které naprosto nemohou dojíti svých práv, poskytují možnost stížnosti, čímž v rámci Společnosti národů byl učiněn počátek. Ale pravíme, že se tak může státi jen na základě úmluv všech států, že to má účel jen tehdy, jestliže se všechny státy, ve kterých žijí národnostní menšiny, tomuto nařízení podrobí a jestliže před tímto forem bude možno jednati také o otázkách národnostních menšin v Německu, Itálii, Maďarsku, atd.

Naše hlasování v tomto smyslu je nejen demonstrací proti choutkám vměšování Třetí říše, nýbrž také proti všem choutkám z řad sudetskoněmecké strany, jak je projevil Franco. Za hrozbou Henleinovou skutky zoufalství nestojí nic jiného nežli hrozba takovýmito pokusy. A demonstrací má to býti proti pokusům vměšování Třetí 5íše a proti těmto choutkám z řad sudetskoněmecké strany po způsobu Francově, když dnes také v této síni bude předloha přijata všemi hlasy proti hlasům sudetskoněmecké strany. To bude také demonstrací pro spojenectví se Sovětskou unií a s Francií lidové fronty.

Jsme však bohužel nuceni říci, že naše hlasování pro tuto předlohu není projevem důvěry pro nynější vládu v jejím dnešním složení. Pravím "bohužel", poněvadž by bylo v zájmu obrany republiky a demokracie, kdyby tato vláda a tato vládní koalice byla prosta všech reakčních živlů a vlivů a kdybychom následkem toho měli vládní koalici, ke které bychom mohli míti bezpodmínečnou důvěru v otázce ochrany demokracie a republiky. Ale máme tím větší důvěru k demokratickému smýšlení velikých mas vojínů, poddůstojníků a rotmistrů naší armády, a veliké části našeho důstojnického sboru, máme tím větší důvěru k demokratickému smýšlení mas, které na základě této předlohy nově přibydou do armády a jejichž zařadění ještě více povznese charakter československé armády jakožto armády lidové. Jsme přesvědčeni, že demokratické smýšlení daleko největší části armády zabrání pokusům zneužíti armády k účelům lidu nepřátelským a imperialistickým.

V tomto smyslu hlasujeme a jsme my, přívrženci komunistické strany všech národností tohoto státu, pro vládní předlohu, pro to, aby se obrana republiky a demokracie dála hospodářsky, mravně, politicky, národnostně ve smyslu uspokojení nejnaléhavějších národnostních požadavků a také vojensky přivedena byla na stav nejvýš možný. Z tohoto důvodu jsme ochotni učiniti a nasaditi vše pro obranu republiky a demokracie, aby se obraně republiky a demokracie vytvořením široké fronty lidové všech jejích obhájců dostalo pevného a solidního základu. (Souhlas a potlesk senátorů strany komunistické.)

Místopředseda Donát (zvoní): Pan sen. Bergman. Prosím aby se ujal slova.

Sen. Bergman: Slavný senáte!

Včera v branném výboru pánové ze sudetskoněmecké strany řekli, že zákony toho druhu, jaké projednáváme, v Rakousku nebyly projednávány takovým způsobem, nýbrž že právo stanoviti kontingent měla jedině sněmovna a jedině zástupci lidu že o této věci rozhodovali. Vzpomněl jsem toho, jak to bylo před válkou, když byla najednou suspendována veškerá práva parlamentu a kdy jednotlivec rozhodl o tom, jest-li národové bývalé rakouskouherské říše půjdou do boje za tento stát či nikoliv. Nevzpomněl jsem ovšem pro krátkost času toho, že jsme v nedávné době měli velkou příležitost, abychom konstatovali, že také v sousedních říších, zejména tam, kde se pánům ze sudetskoněmecké strany nejvíce líbí, nerozhoduje parlament a zástupci lidu, poněvadž jsem 30. ledna nečetl o tom, že by byl kancléř Německé říše řekl, že bude o těchto věcech rozhodovati parlament, a přes to všechno zbrojení usilovně pokračuje. Toto zbrojení nebylo nikterak odhlasováno zástupci německého lidu, a je jasno, že Fűhrer rozhoduje o všem, co se má díti na ochranu republiky a státu.

A u nás? U nás se zbrojí teprve od té doby, kdy se skutečně objevilo nebezpečí, a myslím, že teprve dnes veškeré vrstvy československého národa se připojily k programu zbrojení, zejména když v posledních dnech četly o tom, že Československo má býti pohlceno, že Československo se má státi obětí toho, kdo je dokonale připraven a kdo se už do dneška dokonale vyzbrojil.

Domnívám se tedy, že vláda přichází v pravý čas, zejména proto, poněvadž slyšíme pořád hlasy o první etapě a nevíme, co má znamenat druhá a snad třetí, poněvadž možná, že v některé této etapě snad se bude jednat o tom, abychom se také dohodli o klíči, o československých vojevůdcích a generálech. Tedy je přirozeno, že v československém lidu jsou jisté obavy, které vedou k tomu, abychom se semkli a abychom se všichni připravili k obraně a obhájení hranic naší malé vlasti.

Nás ovšem neutěšuje, jestliže v poslední době např. čteme, že nedávno vynikající anglický státník řekl, že útok na Československo je útokem, který by znamenal zbrojení ve všech státech, které s ním jsou v dobrém poměru. Vede nás to však k tomu, že chceme vybudovat vlastní armádu, aby tato armáda byla důkazem naší síly, naší neohroženosti a aby zejména dokázala, že se nebojíme všech těch strašáků, kterými jsme v poslední době častováni.

O předložené osnově, která leží před námi, chtěl bych říci asi toto:

Předloženou osnovu, která znamená zvýšení aktivního stavu branné moci republiky pro přítomnost a zvýšení vycvičených záloh pro budoucnost, arci upřímně vítáme - třebaže jako strana jsme v oposici - neboť v ní vidíme zvýšení bezpečnosti a tím zajištění našeho státu i jeho demokratického charakteru.

Zajištění samostatnosti a neodvislosti republiky a zajištění jejího demokratického režimu jest nám nejvyšším cílem a proto jsme ochotni ve prospěch tohoto cíle přinášeti všechny nutné oběti.

Dává-li československý parlament vládě právo stanoviti počet odvedených volně nad zákonem povolený kontingent 70.000, pak jí ovšem dává právo veliké. Zvolení zástupci československého lidu, vyšlí z demokratických voleb, mají právo při této příležitosti zdůrazniti, že nejde o přesunutí výsostných práv parlamentu na vládu, nýbrž že jde o spontánní přihlášení se velké majority v zákonodárných sborech bez ohledu na složky a strany k odhodlání poskytnouti státu všechnu možnost zajistiti obranu této země.

Děje se tak za plného souhlasu širokých vrstev všeho obyvatelstva republiky a máme proto právo žádati, aby v mezích možnosti učinila vláda taková opatření, která by provádění tohoto zákona učinila pro obyvatelstvo snesitelnějším. Musíme míti na zřeteli, že odejde-li větší počet mladých mužů plniti nejsvětější povinnost vůči svému státu, zhorší se tím hospodářské postavení jejich rodin. Úřady vojenské i správy politické musí si býti vědomy této skutečnosti a proto jest třeba, aby žádosti o zařadění branců do náhradní zálohy, žádosti branců o dovolené za účelem výpomoci v podnicích, které nástupem činné služby opustili, byly vyřizovány s náležitým pochopením k trvajícím svízelným všeobecným hospodářským poměrům.

Tím se nechci dovolávati nějakých zvláštních úlev pro některé vrstvy, poněvadž armáda nesmí znát stavů a tříd, armáda musí vždy a všude znát jen zájem celostátní. Přece však při této příležitosti musím upozorniti na to, že dosavadní počet náhradní zálohy sotva dostačuje k příznivému vyřízení žádostí oněch branců, kteří jsou živiteli rodin.

Jsem přesvědčen, že nutné oběti bude obyvatelstvo republiky přinášeti snáze, uvidí-li, že aktivní členové branné moci jsou za svou velikou a namáhavou práci náležitě ceněni. Po mém soudu musí býti armáda, ve které má růsti duch vítězství, armádou sebevědomou. Nechceme armádu diktující, ale rozhodně také nemůžeme chtít armádu zakřiknutou, armádu, která chodí na cvičiště a se cvičiště postranními ulicemi měst, která se schovává. Jako budíme ducha brannosti v celém národě, tak musíme v ní buditi ducha hrdosti a vítězného elánu. Dali jsme armádě hmotné prostředky, aby mohla žít a technicky se zdokonalit, dejme jí také to hlavní, tj. vědomí významu a zásluh se všemi konsekvencemi.

Jest trapno, podává-li délesloužící poddůstojník - který poctivě a dobrovolně sloužil státu v řadách armády v očekávání, že pak bude později přijat do civilních služeb státních - marně žádosti: byl dostatečně schopný a zdravý sloužiti jako voják, ale není dostatečně zdravý a schopný sloužiti jako četník, policista či finanční strážník, ba ani ne jako listonoš.

Státní správa musí mít pro délesloužící poddůstojníky místa v některém svém oboru a těchto míst bylo by jistě k disposici více, kdyby uchazeči s protekcí nebyli ceněni výše, než délesloužící poddůstojník, nemající známosti a opírající se jen o znění zákona.

Je možno, aby při výběru délesloužících byly kladeny vyšší požadavky co do vzdělání i fysické zdatnosti; ten však, kdo byl přijat, musí později nalézti pomocí armády celoživotní odpovídající existenci. Neříkám, že to musí býti zrovna ve veřejné správě; vždyť i průmyslové závody pracující převážně pro armádu, by mohly přijímati určitý počet bývalých délesloužících, pokud mají odpovídající řemeslné školení.

Dáváme-li souhlas ke zvýšení počtu branců, nesmíme se nikterak domýšleti, že tím bylo řečeno poslední slovo v péči o ochranu země. Příklad Itálie, kde právě došlo k úplnému podřízení všech sil národa, země, státu zájmům brannosti, nás poučuje, že zbývá vykonati ještě velmi mnoho. Především se musíme snažiti, aby odvodní komise měly z čeho vybírat, tj., aby pokles populace byl u nás zastaven, zejména v zemích historických, které svou vyšší hospodářskou a technickou úrovní dodávají armádě síly dobře připravené pro službu u zbraní speciálních.

Naše mládež musí vyrůstati v takovém duševním ovzduší, které vede k občanským ctnostem, k určité spartánské jednoduchosti, a prosím, aby to nebylo špatně chápáno, i k určité tvrdosti. Národ změkčilý, přefilosofovaný, plný sobeckosti, bez kázně a disciplíny nic nesvede na válečném poli, i když půjde vždy jen o obranu, protože národ takový se neuplatní ani v zápase hospodářském a stává se kořistí národů jednotnějších, obětavějších, vnitřně ucelených a pevně odhodlaných brániti své místo na slunci.

Konečně se musí již něco stát s předvojenskou výchovou. V čase nejkratším musí padnout rozhodnutí, kdo bude předvojenskou výchovu provádět, musí být stanoven rozsah předvýchovy a hlavně musí býti započato s jejím prováděním. To jsou požadavky, které nesnesou odkladu.

Zvláštní péče musí býti věnována třem nejstarším ročníkům, protože tu jde o cenné zálohy, jejichž význam v této kritické době musí býti doceněn. Velmi bude záležeti na tom, jak se předvojenská výchova uvede. Musí se míti na mysli, že u těchto zcela mladých lidí první jejich dojem vytvoří celý názor na armádu, a proto se musí postupovat taktně, avšak s neúprosným sledováním konečného cíle: zvýšit po stránce fysické i charakterové zdatnost mládeže ke službě ve zbrani.

Chceme také při této příležitosti ubezpečiti všechny ty, kteří sledují práci zákonodárných sborů Československé republiky při projednávání tohoto zákona, že naše odhodlání udržeti mír je pevné a že zvýšení počtu odvedených je především nejmírnější odpovědí na všechny ony akce, které měly Československo zastrašiti anebo je vylíčiti jako stát neschopný odporu.

Jménem klubu národního sjednocení mám čest sděliti slavnému senátu, že náš klub bude hlasovati pro zákon určující neomezený kontingent branců. Při této příležitosti zdůrazňuji, že hlasujeme pro potřeby armády proto, že v armádě vidíme záruku bezpečnosti republiky, a máme přání, aby cizině přátelské i ostatní byl podán zjevný důkaz toho, že v otázce hájení bezpečnosti a suverenity Československo jest mínění obyvatelstva našeho státu zcela jednotné. (Výborně!) Zájem armády jest pro nás nezávislý na všech stranických, politických i národních zápasech, a proto za zájmem naší armády stojí všechno státu věrné obyvatelstvo republiky v pevné víře, že tím slouží i udržení míru, jehož si všichni z hlubokého přesvědčení přejeme. Naše úsilí po udržení míru nemůže však býti žádnou slabostí, naopak musí býti spontánním pochopením všech potřeb sloužících k obraně země.

Svým postupem chceme poctivě sloužiti tomu, co nás všechny spojuje, chceme hájiti výsostný zájem státu. Podporujíce předložený zákon, nepodporujeme všechno, co vláda dělá nebo zamýšlí provésti, nýbrž především projevujeme důvěru armádě a jejímu vedení, především jejímu vedení.

Jsme přesvědčeni, že upřímná snaha o další vybudování naší armády nesmí býti nekritickou, to je takovou, která by zakrývala nedostatky. Právě proto tedy žádáme rychlejší umisťování délesloužících a zejména brzké zavedení předvojenské výchovy.

Dožadujeme se v této věci rychlého konkrétního jednání. Tempo našich příprav obranných nesmí býti předstiženo tempem příslušných útočných příprav jiných států.

Přejeme si, aby v této době politického neklidu dalo Československo nejpádnější odpověď na všechnu štvavou agitaci proti němu šířenou tím, že si dobuduje svou obrannou moc po stránce početního stavu, technického materiálu i hodnot mravních, a aby se za tuto brannou moc postavilo veškeré obyvatelstvo republiky s celým srdcem, neutuchajícím nadšením a neomezenou obětavostí. (Výborně! - Potlesk. - Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)

Poněvadž pak k dosažení tohoto cíle slouží předložený návrh zákona, opakuji, že budeme pro zákon hlasovati. (Výborně!)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr. Karas. Dávám mu slovo.

Sen. dr. Karas: Slavný senáte!

Obětavostí všech vrstev, ba mohu říci, že i všech národností, dáváme státu, což jeho jest. Pro brannost státu dáváme vše. Vedle technické výzbroje dáváme i děti k její obsluze. Staráme se všemožně, aby branci byli fysicky statní, zdraví. Pro zdraví dětí věnujeme velké částky peněz. Pro sílu fysickou podporujeme sport - až na úkor výchovy školní. "Vše pro sport tělesný" dnes. Budeme tedy míti zdatné brance. Ale napadá mne otázka: Budeme míti vůbec brance, budeme-li pokračovati v dnešní metodě populační? To je problém, nad nímž se musíme zastavit. My děláme vše, abychom snížili počet novorozenců. Naše zákony a opatření směřují ke snížení počtu dětí narozených. Již náš zákon o snadné rozluce manželské z jara 1919 neusnadňuje nijak manželům, aby si přáli míti hodně dětí, pravý opak je snahou tohoto zákona, jak nám statistika stále ukazuje.

První náš zákon zdravotnický, podaný v r. 1920 ministrem dr. Vrbenským, měl výslovné ustanovení, že cizoložství jest netrestné, tedy umožňoval je. A výsledek této volnosti, žíti a vyžíti se, nebývá právě četné potomstvo. A vyhánění plodů? I když jsme je oficiálně nedovolili, přece naše úřady jsou naprosto hluché a slepé, nevidí přímá sanatoria pro vyhánění plodů, nevšímají si inzerátů lékařů v novinách, i porodních pomocnic. Tak daleko to došlo, že i jeden ženský senátor jednou při rozpočtu výslovně žádal, že by chudým ženám měl stát opatřiti bezplatnou lékařskou pomoc, aby si mohly dopřáti vyhánění plodů, jako si opatřují bohaté dámy. Chudé ženy jdou k packaři, který jim zkazí zdraví, ženy ty jsou pak neplodné, po případě umrou po zákroku. Stát by se měl tedy prý starat o to, aby se plod mohl vyháněti pohodlně. Tak daleko to došlo u nás již v parlamentě!

A co družky? Nepřinášejí si i ty své polínko na oltář dětí nenarozených? Převzali jsme tento vynález a převedli do svého práva od bolševického Ruska. V Rusku však už dávno opustili tuto metodu, ale u nás trvá dosud. V poslední fassi osobní daně jest v závorce slovo "družka" vedle "manželka". Zákon náš ještě tedy uznává právní existenci družky. A je samozřejmé, že ten, kdo se nechce vázati svazkem manželským, dnes tak lehce rozlučitelným, spokojí se jen náhražkou manželky totiž družkou, neboť nechce poměr ten zatěžovat dětmi.

Stát náš v r. 1926 konečně přímo vystoupil proti většímu počtu dětí. Dnešní platový zákon dává veřejným zaměstnancům obstojnou podporu pro prvé dítko, na druhé dítko dává již jen podporu malou, další dítě pokládá se za luxus, neboť není třeba, aby státní zaměstnanec měl více než dvě děti. A když já jsem tehdy před 12 lety vystupoval proti tomu a tvrdil, že by právě opak měl býti, na prvé dítě nic, na druhé snad něco málo, na třetí víc a na čtvrté nejvíc, aby stát tu měl právě novorozence, aby ministr nár.obrany tu měl brance, rekruty, tenkrát skoro posměšně byl můj návrh jako komický zamítnut. Dnes jiné státy tak činí. Mussolini napříkl. dává vyšší podpory na další děti.

Dvojice manželské! Ve dvanáctce úřednické před dvěma lety nám byla dána statistika manželských dvojic státních zaměstnanců. Tehdy se tam ukázalo, že je asi 15.500 manželských dvojic státních zaměstnanců a že těchto 15.500 dvojic mělo jen 750 dětí, neboť je přirozené, že dítě v takové rodině, kde manželka je v kanceláři, v úřadě, by překáželo, výchova jeho je obtížná, večer chtějí jíti manželé na zábavu, kdopak by dítě hlídal? Důsledek toho je, že stát svou metodou, umožňovati svým zaměstnancům manželství v aktivní službě, pracuje proti zájmům národní obrany.

Já vím, že kolegyně Plamínková - není zde - by mi namítla, že je to právo ženy na manželství, ale není zde také silnější právo státu na to, aby jeho zaměstnanci nepodrývali obranu státu?

A co je s ústavně zajištěnou zvláštní ochranou mateřství a rodiny? Takto vypadá tato zvláštní ochrana? Vidíme, že všechny tyto zákony mluví proti mateřství, tedy jsou protiústavní.

Nepatrná výhoda, kterou berní zákon dává rodinám s větším počtem dětí, nevyváží, nestačí paralyzovat celou nepřízeň státu k četným rodinám, kdy ten pověstný Zweikindersystem u kulturních národů přechází v Keinkindersystem.

Končím tím, čím jsem začal. Budeme-li pokračovati na dosavadní populační politice, přijde brzy doba, že ministr národní obrany k jarnímu odvodu nebude míti dosti rekrutů, aby si z nich mohl vybrati brance, neboť počet rakví bude brzy přesahovat počet kolébek.

Caveant consules, ne quid detrimenti res publica capiat! (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr. Heller.

Sen. dr. Heller (německy): Slavný senáte!

Předloha, kterou projednáváme, má za účel posíliti brannou moc státu. Pochybnosti, které pronášeny byly proti předloze a její ústavnosti, nezdají se mně býti oprávněny. Nebylo zde dosud příčiny přikázati předlohu, jak to žádal kol. dr. Turchányi, rozpočtovému výboru, poněvadž ministerstvo národní obrany prozatím nežádá dalších prostředků pro zařadění těchto vojínů, kteří by jinak byli sloužili 5 měsíců. Dnes také není naprosto jasno, zdali pro zařadění těchto lidí bude zapotřebí nových prostředků. Je možno předčasným propouštěním tyto prostředky uspořiti. Kdyby však nad prostředky rozpočtem povolené bylo zapotřebí dalších prostředků, je samozřejmé, že ministerstvo nár. obrany pak v takovém okamžiku musí žádati za dodatečný úvěr.

Do jaké míry tímto zákonem má býti porušena ústava, jak se tvrdilo v rozpočtovém výboru, je mě naprosto nejasné, a nebylo to také blíže odůvodněno. Je zcela samozřejmé, že budeme hlasovati pro tento zákon, obzvláště také se zřením k těžkým dobám, ve kterých žijeme, obzvláště se zřením k tomu, že bezpečnost našeho státu jak navenek, tak také uvnitř musí býti úplně zaručena a že je samozřejmou povinností státu chrániti se předem proti všem možným okolnostem. Naše armáda neslouží žádnému útoku, nýbrž jen obraně naší země, a proto budeme samozřejmě hlasovati pro zákon.

Bylo zde již dnes uvedeno, že leží naprosto v dosahu možnosti, že nebezpečí pro náš stát nehrozí jen zvenčí, nýbrž také uvnitř, a právě události poslední doby ukázaly to jasněji než kdy předtím. Tím míním způsob psaní tisku sudetskoněmecké strany, tím míním řeč pana Henleina v Ústí n. L. a řeči, které před tím a potom v posl. sněmovně a v senátě byly proneseny, mezi nimi také řeč sen. Franka II, která zde včera byla pronesena. Pan sen. Frank II nemluvil sice tak útočně a urážlivě, jak se to stalo naproti v poslanecké sněmovně, kde se řečník sudeckoněmecké strany neostýchal vytýkati aktivistickým stranám zradu... (Německé výkřiky: vy jste nám včera vytýkali zemězradu!) Ano, a já na této výtce trvám. (Sen. Maixner /německy/: To je vám podobné!) Je mně nejvýš lhostejno, co vy mně zde povídáte. (Hluk.)

Ale také sen. Frank II užil zde včera různých výrazů, které nemohou zůstati bez odmítnutí. Mluvil o tom, že se v jednání, které zde bylo vedeno, projevil duch handrkování o krávu a duch kramáře, a mluvil o triku propagandy na straně aktivistických stran. Není v parlamentním životě obvyklým oháněti se takovýmito výrazy. (Hluk.) Není obvyklým spílati a stranám, které činí to nejlepší v zájmu svého lidu, podkládati nekalé pohnutky. (Výkřiky a hluk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr. Heller (pokračuje): Sen. Frank II mluvil včera dále o tom, že jen dynamická síla sudetskoněmecké strany uvedla tento kámen v pohyb. Dynamismus jest, jak známo, vlastností, která se přičítá hlavně Německé říši a Itálii. Konstatuji, že také sudetskoněmecká strana činí pro sebe nárok na vlastnost, že je dynamickou silou, a jestliže si pánové namlouvají, že oni to byli, kteří způsobili vyjednávání mezi koaličními stranami, pak je to stejně neodůvodněné jako mnohé jiné, co zde uvedli. Ale řeč sen. Franka II nebyla přece vůbec tak důležitá, aby bylo potřebí déle se jí zabývati. Nechci se také zabývati řečí posl. Sandnera, doznala odmítnutí prohlášením soudruha naší strany posl. de Witte, které přednesl jménem tří německých stran, a myslím, že to bylo zcela důkladné a přiléhavé prohlášení, ke kterému nemáme co přičiniti, ke kterému se plně připojujeme. Ale jinak je tomu s řečí pana Konráda Henleina, kterou pronesl v neděli v Ústí n. L. Nechci se zabývati podrobnostmi této řeči. (Sen. Bock /německy/: Pane předsedo, ať mluví k věci!) Tak jako včera pan sen. Frank II anebo dokonce pan Bock, který se zmýlil v pořadu jednání. (Veselost a výkřiky.)

Místopředseda dr.Hruban (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr. Heller (pokračuje): Nechci se tedy zabývat podrobnostmi, nýbrž jen tím, oč hlavně jde. Slepice snesla vejce, nikoli Henlein, nýbrž slepice. (Veselost.) Po 3,5letém přemýšlení a rozvažování pana Henleina, jeho vůdcovské rady a jeho hlavního vedení a co tu všechno s tím ještě souvisí, přišel v neděli se zcela novou myšlenkou národnostní autonomie. Nikdo předtím nevěděl ničeho o národnostní autonomii: myšlenka a požadavek, který všechny socialistické strany starého Rakouska vznášely již r. 1899, požadavek, který byl ve velkých knihách od základu odůvodněn, požadavek, ke kterému se teprve po převratu připojily také německé občanské strany, a požadavek, kterého se dosud žádná německá strana nezřekla. (Výkřiky.) Co znamená národnostní autonomie? (Výkřiky.)