Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr. Heller (pokračuje): Národnostní autonomie není nic jiného nežli to, že se stát zřekne jistých výsostných práv ve prospěch organisovaných národností. Tj. autonomie. Stát má se vzdáti části svých práv a přenechati ji národnostem, zorganizovaným v korporace. Zdali při tom jde o územní anebo osobní autonomii, pojmy, o kterých se už více než 30 let pojednává v literatuře a v praxi, to Henlein nevysvětlil. Patrně dosud ve studiu věci tak daleko nepokročil. Běží tedy o to, že se stát ve prospěch jiných korporací vzdá určitých práv, která mu podle ústavy a podle zákona příslušejí, a že je na ně přenese.

Ale jaké jsou předpoklady, aby se něco takového mohlo státi? Myslím, že pro to je hlavně zapotřebí dvou předpokladů: absolutně klidná a mírumilovná zahraniční situace a ovzduší plné důvěry národů, kteří těmito opatřeními mezi sebou jsou dotčeni. Tyto dva předpoklady zde musí býti, aby stát bez nebezpečí pro své trvání mohl určitá práva postoupiti organisovaným národnostem. Předpokládám nyní otázku, zdali vznik, jednání a taktika sudetskoněmecké strany od prvého dne do dneška byly takové, aby posílily důvěru mezi národy tohoto státu, hlavně mezi dvěma velikými národy, Němci a Čechy, aby přivodily takovouto důvěru mezi oběma národy, a třeba nikoli ihned, tož přece v dohledné době umožnily provedení autonomie. Kdo si předloží tuto otázku, musí ji popříti. Neboť co bylo možno, aby se ovzduší mezi oběma národy v tomto státě zhoršilo a otrávilo, to sudetskoněmecká strana učinila. (Výkřiky.)

Naší velmi těžkou a věru nikoli vděčnou úlohou jest ukázati, že jsou v tomto státě Němci (Výkřiky.), kteří toto ovzduší chtějí vytvořiti, kteří chtějí přivoditi mír a klid a vzájemné dorozumění mezi národy, k čemuž prvním a samozřejmým předpokladem jest, aby bez jakéhokoli ohledu a bez předpokladů stáli na půdě státu. Obzvláště moudrý poslanec sudetskoněmecké strany dotkl se jednou otázky, zdali by němečtí soc. demokraté stáli také na půdě tohoto státu, kdyby naproti v Německu nebyl fašistický, nýbrž snad socialistický systém. (Výkřiky sen. Pfrognera.) Tato otázka je tak dětinská a hloupá, že velmi těžko lze o ní vážně jednati. Je zcela samozřejmé, že bez ohledu na systém v sousední zemi panující stojíme při tomto státě, poněvadž v tomto státě žijeme, chceme žíti a zůstati. O tom nemůže býti pochybnosti. (Hluk. - Výkřiky: Seliger!) Pánové, Seliger by měl dnes žíti. (Německé výkřiky: Pak byste zde nebyl vy!) Politické děti, které Seligera vůbec neznaly, troufají si o něm podávati úsudek, lidé, kteří v době, kdy žil Seliger, konali ještě vojenskou službu, byli v různém postavení, pánové, kteří tehdy o politickém životě neměli tušení, nýbrž kteří cestu k politice nalezli teprve, když jim z toho vznikly osobní výhody, tito pánové odvažují se dnes mluviti o Seligerovi. (Hluk.) Kdyby Seliger žil, ten by vám, pánové ze sudetskoněmecké strany, řekl pravdu mnohem lépe a mnohem více, nežli jak já to dovedu. (Výkřiky. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.)

Pánové, řekl jsem, že tyto předpoklady bylo by nutno teprve vytvořiti, dříve nežli možno mluviti o národnostní autonomii. Především je věcí čiře samozřejmou, že se všichni Němci bez rozdílu stejně jako Češi samozřejmě přiznávati musí k demokratickému základu tohoto státu, tohoto státu, který ústavou, ale co je důležitější, také smýšlením a srdcem svého obyvatelstva je státem veskrze demokratickým, ve kterém demokracie je samozřejmým předpokladem.

Pánové, vytýká se nám, že bylo porušením demokracie, že k vyjednávání, které se konalo před krátkou dobou mezi německými a českými vládními stranami, nebyla přibrána sudetskoněmecká strana, ačkoli representuje většinu německého lidu, pan Konrád Henlein řekl v Ústí n. L., že 75% hlasů patří jeho straně. To není pravda, je to jedna z mnohých nepravd. (Výkřiky.) Řekl, že podle posledních voleb - také Frank II. to tvrdil - bylo pro jeho stranu 75% a že při příštích volbách bude 90% pro jeho stranu. Na těch 90% chceme počkati. Ale také při posledních volbách to nebylo žádných 75%, nýbrž asi ze 2 milionů německých hlasů dostala sudetskoněmecká strana 1,250.000 hlasů, tedy asi 62 až 63%. Na malém zaokrouhlení nahoru těmto pánům přece nesejde. Ale pánové, skutečností jest, že sudetskoněmecká strana obdržela většinu hlasů. To je správné, a nyní se nám a vládě vytýká, že nebyla přibrána k vyjednávání.

Pánové, což je možno přibrati k vyjednávání stranu, o které se předem ví, že nestojí na půdě demokracie, že jen jedním okem je ve státě, druhým naproti za hranicemi? Což je možno přibrati stranu, která svou celou činností je ve strašném rozporu s demokratickými základy našeho státu? Pozorujte - nemluvím k těm pánům naproti, nýbrž k pánům na české straně - pozorujte vznik této strany, činnost této strany! Nechci mluviti o parlamentní činnosti. Ta se dosud projevovala jen v interpelacích, ale to vydatně, nyní se nám slibuje, že přijdou také návrhy. Těch bude také hodně, to není žádné umění. Ale, pánové, jinak zakládá se tato strana na zásadě totality (Výkřiky.), totality, to je to, co vy nazýváte lidovým souručenstvím, to znamená shrnutí a usměrnění celého národa v jednom jediném hnutí anebo straně, anebo jakkoli jinak se to nazývá; něco, co naprosto odporuje demokratickým zásadám. Pánové, to jde tak daleko, že se pan Henlein odvažuje říci, že příslušnost k sudetskoněmecké straně je věcí smýšlení a charakteru. (Výkřiky.) Tím tedy pan Konrád Henlein každému, kdo nepatří k sudetskoněmecké straně, upřel charakter. Je to slučitelné s demokracií, která se přece především zakládá na vzájemné úctě k přesvědčení? (Německé výkřiky: Jak pak vy ctíte naše přesvědčení?) Ctím jen zásadu, ale nikoli bezzásadovost. Ale jak pak bylo by si možno mysliti politický život v demokratickém státě bez vzájemné úcty k smýšlení? Vidíte, že Henlein opovrhuje každým Němcem, který nepatří k jeho straně.

Dále: Tato strana provedla do krajnosti zásadu vůdcovství. Přesně tak jako v Německu. A pánové, musel jsem přece bohužel čísti řeč pana Konráda Henleina, to je mou politickou povinností. Slyšte prosím: V České Lípě r. 1934, po volebním vítězství dne 19. května 1935, v Aši v červnu 1936 "podal jsem já ruku k poctivé spolupráci, byla zamítnuta". "Jsem si toho vědom, že jsem dnes zase podával ruku, a to za těch předpokladů, jež sudetskoněmecká veřejnost sama schvaluje, ale vím, že já,."

Já, já, já, vždy zase já. Pánové, což to někdo slyšel? Podívejte se, když jsem tento článek četl, tu vzpomněl jsem si na knihu, kterou jsem nedávno četl a která od té doby nezmizí s mého nočního stolku, poněvadž v ní stále znovu listuji: Hovory Masarykovy s Čapkem. Pánové, Masaryk, mohu věru klidně říci, největší žijící člověk, člověk s takovou minulostí, který tak nesmírně mnoho vykonal nejen pro svůj národ, nýbrž pro pravdu a spravedlnost (Potlesk.), takovémuto člověku ani nenapadne, aby v těchto hovorech stále znovu říkal "já" a "já". A tento člověk v Ústí n. L., který do dnešního dne ještě ničeho nevykonal, praničeho (Výkřiky. - Hluk.), který nic nevykonal nežli že náš lid vedl do záhuby, nežli že náš lid rozeštval, tento člověk troufá si říkati "já", "já", "já" a znovu "já".

Dále, pánové: Zpráva o témže projevu v Ústí n. L. praví: "Já, Konrád Henlein, rozpustil jsem hlavní vedení. Vůdcovská rada přejímá místo hlavního vedení a povolávám do vůdcovské rady.". Pánové, je to slučitelné s demokracií? Je to možné, může to býti? Je možno, aby v demokratickém státě strana, která je vybudována na takovém základě, mohla vznésti nárok zúčastniti se jednání, která se konají, takováto strana, která nedbá jakýchkoli zásad demokracie, která ve všech svých životních projevech spočívá na zásadě totality.(Hluk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr. Heller (pokračuje):.tedy na zásadách, které s demokracií jsou zkrátka neslučitelny. Takováto strana nemůže a nikdy nebude moci hráti úlohu v této zemi, dokud demokracie potrvá.

Podívejte se na pana Henleina. Proč nešel do parlamentu. Půdě, na které jedině a výhradně v demokratickém státě možno zastávati práva lidu, třídy a cokoli, této půdě se pan Henlein vyhýbal a jí opovrhoval. Neboť když tehdy v Teplicích stál v r. 1935 před volbami, řekl: "Nepřijmu žádného mandátu do Národního shromáždění, ale lidem, které já - zase já - pošlu do Národního shromáždění, budu se dívat na prsty." (Hluk. - Sen. Grűnzner /německy/: Přijal od nich také přísahu věrnosti!) Ano, dívati se na prsty, řekl doslova. Znal svoje lidi. Konečně čtěte tu řeč - nechci to vůbec od vás žádati, bylo by to trochu mnoho - ale přečtu vám dvě místa z řeči Konráda Henleina. Na jednom místě praví (čte): "Máme nejen právo." (Výkřiky senátorů sudetskoněmecké strany.) - to se zdá býti pánům nepříjemné - "stěžovati si na bezpráví nám učiněné u Společnosti národů, nýbrž máme také právo rytířským národům" - takový romantický pojem středověku. (Sen. Maixner /německy/: Vy tím nejste míněn!) Byl bych přece uražen, kdybych tím byl míněn! A Angličané si to již také zakázali. "mezi smluvními mocnostmi připomenouti jejich záruku a morální povinnost". A na druhém místě praví Konrád Henlein (čte): "Kdyby tento nový vnitrostátní" - vnitrostátní! - "pokus nabýti našich práv ztroskotal, museli bychom ještě daleko více nežli dosud použíti mimostátních možností, mezinárodním právem nám přiznaných". Ten pán přece také neumí německy, ale toho vůdce sudetskoněmecké strany nepotřebuje. (Veselost.) Na dvou místech své řeči hrozí pan Henlein Československu stížnostmi, poštváním ciziny proti Československu. Pánové, může takováto strana žádati, aby přibrána byla k vyjednávání? To je naprosto nemožné. Ti pánové nemají si do toho stěžovati, mají si to připsati sami sobě.

Jak velikášskými jsou ti pánové, uvidíte z toho, když praví: "A my chceme neochvějně věřiti v naše veliké poslání, které nejen národu a domovině, nýbrž celé Evropě přinese klid a mír." (Veselost.) Rozpory, které tu jsou dnes mezi Francií a Německem, to není zhola nic; rozpory mezi Anglií a Itálií, nemluvě ani o rozporech mezi Ruskem, Japonskem a jinými státy: to všechno není zhola nic, nýbrž jen vyhoví-li se požadavkům sudetskoněmecké strany, pak je mír a klid v celé Evropě zabezpečen. (Veselost.) Vidíte z toho nejen povýšenost, která mluví z těchto slov, nýbrž také politické dětinství, jež ze všeho toho vyzírá. Pánové! (Sen. Pfrogner /německy/: Teď to bude vážné!) Je to bohužel již dávno vážné, je velice vážné a velmi smutné, že činností sudetskoněmecké strany je německý lid v tomto státě nepřetržitě poškozován. (Hluk. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.), že činností sudetskoněmecké strany je spolužití národů v tomto státě znesnadňováno, je nejvyšší měrou smutné, že může býti v Československu strana, která spočívá na těchto základech, která dělá takovouto politiku.

Jak dětinskou je celá tato politika, to ukazuje místo z řeči pana senátora Franka II. - v Německu je také jeden Frank I. a jeden Frank II. - jak dětinsky provozují tito pánové politiku, vidíte z následujícího: "K českým stranám však, kterým připisujeme moudrou prozíravost, nikdy neustaneme vznášeti výzvu, aby přispívaly k poctivému vyrovnání." Proč nejmenuje sen. Frank II. tyto strany? To je zcela v linii, jak tito pánové vůbec dělají politiku: Nenazvati nikdy nic přímým, poctivým, německým jménem, nýbrž vždy vedle. "Těm poctivým": Kdo jsou ty poctivé strany? Mohu si jen představiti.(Sen. Maixner /německy/: Vy!) Mluvíte přece o českých stranách, nemluvte přece takové hlouposti! Ale pánové, kdo jsou tyto české strany poctivé vůle? Mohl tím - mluvme o tom zcela otevřeně, nehrajme si na schovávanou - mohl tím mysleti jen určitou část české strany agrární. Neboť není jinak v českém táboře žádné strany, o které by se bylo možno domnívati, že jemu, panu Konrádu Henleinovi, je nějak příznivě nakloněna. Pánové, je neslýchaně zahanbující pro nás Němce, že strana, která má za sebou většinu německého lidu, vážně může věřiti, že v českém lidu může býti strana, která by mohla jíti s ní. Úloha, kterou sudetskoněmecká strana od svého trvání hraje, je přece nad pomyšlení smutná. Pánové jednou řekli, že nejsou žádnými fašisty, neboť fašismus v Československu prý by mohl býti jen českým fašismem. To charakterizuje stanovisko těchto pánů k fašismu velmi dobře. Kdyby tu byl nějaký německý fašismus, neměli by ničeho proti tomu, jen český fašismus je mrzí. Ale dále, pánové! Hrají jen úlohu koštěte, které stojí v koutě, kterým se někdy trochu zamává, ale jinak se nechá státi klidně v koutě. A s touto úlohou se spokojuje, ba mnohem více: Na tuto úlohu je největší německá strana pyšná. Pak pochopíte, když pravím, že se za tuto stranu stydím, že se stydím, že německý lid vůbec mohl náležeti takovéto straně. Kterýsi pán na mne zvolal: "Ohlašte své vystoupení!" Pánové ze sudetskoněmecké strany jsou zvyklí měniti barvu, vystupovati a vstupovati, jak se jim to hodí, že tak také smýšlejí o každém jiném.

Ale naproti tomu je naší úlohou, vážně, klidně a věcně pracovati spolu s demokratickými stranami českého národa na tomto uklidnění, přivoditi toto uklidnění a vytvořiti ovzduší, kterého je zapotřebí, aby se to všechno povedlo. A jestliže nám někdo vytýká handrkování o krávu a ducha kramáře a jestliže naproti tomu vezmete v úvahu výsledek porad, které se konaly - falšovalo se to na vyrovnání, v řeči. Kterou pronesl pan ministerský předseda v rozhlase, nemluví se o vyrovnání - nebudeme naplněni do nebes jásající radostí, ale budeme muset přiznati, jsme-li poctivými, že je to veliký krok ku předu. (Souhlas.) Nemá nic znamenati, že němečtí dělníci dostanou zase práci, nemá nic znamenati, že němečtí podnikatelé dostanou zase práci, nemá nic znamenati, že do státní služby budou zase přijímáni němečtí úředníci a dělníci, nemá nic znamenati, že naše péče o mládež svou autonomii, kterou již má, nejen podrží, nýbrž že tato autonomie bude dále vybudována, nemá nic znamenati, že naše kulturní zařízení budou lépe než dosud chráněna? To všechno není ničím v očích sudetskoněmecké strany, které na péči o mládež právě tak málo záleží jako na kulturních zařízeních v této zemi, které nic nezáleží na této zemi, nýbrž která svým srdcem je naprosto jinde a která jen svár rozdmýchává mezi národy a nesváru potřebuje, aby německý lid udržela v té náladě, do které značná část po převratu a zajisté také z části nesmírnou nouzí a bídou byla vehnána.

Považuji tato ujednání za šťastný počátek, který samozřejmě musí nalézti a nalezne své pokračování, tak jak bylo hlásáno ke konci již v komuniké vlády. Šťastný výsledek, který politickými konkurenčními manévry zbankrotělých stran nemůže býti zatemněn. Po této cestě půjdeme dále. Budeme také nadále jako doposud zastávati zájmy našeho německého lidu a myslíme, že je nejlépe zastáváme tím, když spolu s demokratickými stranami českého lidu pracujeme na zdaru, na bezpečnosti a trvání našeho státu a naší demokracie. (Potlesk.)

Místopředseda Hruban (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Byly podány pozměňovací a eventuální doplňovací návrhy sen. Kreibicha a Mikulíčka a resoluční návrh týchž pánů senátorů.

Žádám, aby návrhy tyto byly přečteny.

Zástupce tajemníka senátu dr. Trmal (čte):

1. Pozměňovací návrh sen. Kreibicha a Mikulíčka ke čl. I:

§ 3 zákona č. 66/1932 Sb. z. a n., se mění takto:

"Roční kontingent branců, stanovený § 1, odst. 1 zák. č. 53/1927 Sb. z. a n., se zvyšuje ze 70.000 na 100.000."

2. Eventuální doplňovací návrh sen. Kreibicha a Mikulíčka:

Bude-li zamítnut náš návrh na změnu čl. I, navrhujeme:

Ve čl. II budiž za slovo "vyhlášení" vsunuta věta "a pozbývá jí 31. března 1938".

3. Eventuální resoluční návrh sen. Kreibicha a Mikulíčka:

Bude-li zamítnut náš pozměňovací resp. doplňovací návrh, navrhujeme resoluci:

Senát žádá ministra nár. obrany, aby, kdykoliv použije zmocnění podle odst. 1 §u 3 zák. č. 66/1932 Sb. z. a n., podal o tom zprávu brannému výboru.

Místopředseda dr. Hruban: Táži se pana zpravodaje, chce-li slovo k doslovu.

Zpravodaj sen. Dytrych: Prosím.

Místopředseda dr. Hruban: Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji.

Zpravodaj sen. Dytrych: Slavný senáte!

Co se týče obou těchto pozměňovacích návrhů, jakož i resolučního návrhu, doporučuji, aby slavný senát všechny tyto návrhy zamítl, poněvadž osnova zákona byla již dostatečně obhájena některými předešlými pány řečníky, jakož i mou vlastní zprávou.

V celé této osnově zákona je jistě s dostatek postaráno o to, oč vlastně pánům navrhovatelům jde, aby byl, řekněme, stanoven přesně počet branců, anebo aby se zase k určitému termínu s tím přestalo, anebo aby to bylo parlamentu hlášeno. Již včera jsem v branném výboru zdůraznil a také jiní páni řečníci přede mnou zdůrazňovali, že je nutno, poněvadž právě dnešní mimořádné poměry jak domácí tak i zahraniční toho vyžadují, abychom zde spontánně (Výkřiky.) projevili, že stojíme radostně pohotově k obraně demokracie a státu. My věříme naší vládě, našemu ministrovi a našemu nejvyššímu veliteli armády, panu presidentu, když tuto moc mu dáváme, že ji nezneužije a že použije z ní jenom tolik, kolik je nezbytně nutno k obhájení našeho státu a naší demokracie. (Výborně.) Pokud se týče osnovy samé, dovolím si říci jenom několik slov. Byl jsem totiž za rozpravy dotazován, zdali po zavedení nového zákona vůbec bude existovat náhradní záloha či nikoli. Byl jsem tím velmi překvapen, poněvadž stylizace jest úplně jasná - aspoň mně - ale poněvadž chci, aby bylo úplně jasno, prohlašuji, že samozřejmě náhradní záloha bude i po tomto novém zákonu existovat, trvat, a tím jest také dána odpověď panu kol. Bergmanovi, který zde zdůrazňoval, aby bylo pamatováno na živitele, na potřebné, kteří do náhradní zálohy mají býti zařaděni atd. Opatřil jsem si několik dat a doufám, že bude slavný senát zajímati, když řeknu, že kontingent branců, kteří měli býti zařaděni do náhradní zálohy, činil loňského roku 3000 osob; do 26. února bylo propuštěno skutečně do náhradní zálohy 2970 vojínů, to znamená, že na jedno doplňovací okr. velitelství připadlo asi 40 osob. Poněvadž je spousta skutečně odůvodněných žádostí, má býti v nejbližších dnech dodatečně přeloženo ještě asi 220 osob, které mají býti v nejbližších dnech, do 14 dnů, propuštěny domů, což odpovídá asi 4 nebo 5 osobám na jedno doplňovací okr. velitelství.

Ale to všechno ještě nestačí, slavný senáte, poněvadž takových žádostí - a my víme, když za tyto vojíny prosíme a žádáme pana ministra, aby byli přeloženi do náhradní zálohy, že jsou zde skutečně nutné případy - leží ještě nevyřízeno 4770. Právě proto bylo rozhodnuto v ministerstvu nár. obrany, že aspoň 200 až 400 vojínů bude ještě dále propuštěno.

Tedy vidíte, že skutečně naše ministerstvo nár. obrany, pokud může a pokud to poměry dovolují, propouští ty, kteří jsou skutečně jaksi živiteli rodin a jsou dnes nepostradatelní, do náhradní zálohy. (Sen. Mikulíček: Pane referente, referente, za starých dob musil býti propuštěn každý, kdo měl podmínky!)

Jinak bych neměl k celé zprávě co přičiniti. Chci jediné konstatovati radostné faktum, že všichni páni řečníci, kteří se zúčastnili debaty, zde mluvili radostně pro tuto osnovu, která právě, jak již v důvodové zprávě jsem uvedl, je velmi naléhavá pro obranu státu a pro obranu naší demokracie, a že se ani jeden řečník nevyslovil proti osnově zákona, zač jim vzdávám tímto vřelý dík a prosím vás, abyste zrovna tak slavnostně jako včera hlasovali i dnes pro tuto osnovu zákona. (Souhlas.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Vzhledem k pozměňovacímu a eventuálnímu doplňovacímu návrhu pánů sen. Kreibicha a Mikulíčka, budeme ve čtení prvém hlasovati takto:

Budeme hlasovati nejprve o tom, aby osnova zákona zněla podle pozměňovacího návrhu sen. Kreibicha a Mikulíčka; bude-li návrh tento zamítnut, budeme o osnově zákona hlasovati podle zprávy výborové; pak o eventuálním doplňovacím návrhu sen. Kreibicha a soudr. a konečně o nadpisu zákona a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)

Námitek není. Budeme tudíž tak hlasovati.

Kdo souhlasí, aby osnova zákona zněla podle pozměňovacího návrhu sen. Kreibicha a Mikulíčka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby osnova zákona zněla podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvaluje se.

Kdo souhlasí s tím, aby osnova zákona ve čl. II doplněna byla podle eventuálního doplňovacího návrhu sen. Kreibicha a Mikulíčka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí s tím, aby nadpis a úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Tím osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí schválena byla ve čtení prvém podle zprávy výborové, souhlasně s usnesením posl. sněmovny tisk 403.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 54 jedn. řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje sen. Dytrycha, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Dytrych: Ne.

Místopředseda dr.Hruban: Textových změn není.

Budeme hlasovat.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 403.

Kdo souhlasí s resolučním návrhem pp. sen. Kreibicha a Mikulíčka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá.

Tím je pořad dnešní schůze vyřízen.

Do výboru zahraničního za sen. dr. Šmerala nastupuje sen. dr. Vacek.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 4. března 1937 o 10. hod. s

1. Zpráva ústavně-právního výboru o návrhu sen. Donáta, inž. Wintera, dr. Kloudy, Nováka (lid.), Thoře, Hackenberga a dr. Hilgenreinera (tisk 405) na vydání zákona, kterým se upravuje jednání ve společných poradách výborů posl. sněmovny a senátu N. S. (tisk 415) /podle §u 35 jedn. řádu /.

2. Zpráva imunitního výboru o žádosti sen. Paulusa ze dne 16. prosince 1936 proti sen. Dundrovi o provedení kárného řízení pro urážky na cti podle §u 51 j. ř. (č. 1306/1936 předs.) (tisk 400).

3. Zpráva imunitného výboru o žiadosti kraj. súdu trest. v Prahe zo dňa 9. januára 1937, č. j. Nt XIX-1/37, za vydanie sen. Paulusa k trest. stíhaniu pre prečin proti bezpečnosti cti podľa §§ 1 a 2 zák. čís. 108/33 Sb. z. a n. (č. 4376/1937 prez.) (tisk 399).

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.