V rozpravě o občanském zákoně ozvalo se mnoho hlasů, které vytýkaly této osnově, že v ní schází část práva rodinného a manželského. A bylo poukazováno, že to způsobily vlivy politické. Pan ministr spravedlnosti dr Dérer na to, myslím, správně odpověděl a správně to vysvětlil, když řekl, že uplatnění politických důvodů u rodinného práva není žádným hříchem a není vůbec mimořádné, poněvadž některá základní ustanovení rodinného práva jsou svou povahou politikum a takto se na ně vždycky hledělo.

Otázka rodinného práva a manželského práva posud podle mého a našeho názoru neuzrála tak, aby mohla býti rozřešena takovým způsobem, aby nebyl porušen vnitřní klid v našem státě. A dnes toho vnitřního klidu potřebujeme více než kdykoli před tím. Potřebujeme se poohlédnouti nejen po vnitřních poměrech, ale i do zahraničí a sledovati zahraniční politiku a všechno to, co se odehrává kolem nás, abychom všichni dohromady měli dobrou vůli, udržeti tento vnitřní klid a soustřediti všechny státoprávné, konstruktivní a státotvorné síly v našem státě k společné práci.

Naše stanovisko k otázce manželského práva je jasné, určité a známé a jsme také přesvědčeni, že ono zaručuje a upevňuje nejlépe rodinu a tím i nejpevnější základ společnosti u nás a celého státu.

Osnova občanského zákoníka, s kterou jsme my starší a staří právníci srostli, navazuje na tento zákon posud platný, navazuje na něj velmi šťastně a mohu říci, že v něm má vzor zákona klasického. Nová osnova nám umožní rozloučení se starým zákonem, s kterým jsme srostli, poněvadž nato nová osnova je dílem skutečně vzorně připraveným nejenom obsahově, nýbrž i formálně a jazykově. Vyniká opravdu jasnou a krásnou češtinou. Každý paragraf má jediný odstavec. Tím nabývá občanský zákon přehlednosti a přesnosti a mohu říci dokonce jisté monumentality.

K osnově zákona o soudní příslušnosti a civilního soudního řádu mohu prohlásiti, že i toto dílo je pečlivě připraveno a propracováno. Přál bych si vroucně, aby osnova nového trestního zákona, o které se dovídáme z novin, že je již připravena a že byla předložena do meziministerského jednání, byla také tak vzorně připravena a propracována a aby také tento zákon odpovídal změněným poměrům dnešní doby, poněvadž i starý trestní zákon byl zákonem skutečně na svou dobu vzorným, a do dneška platí mnohé věci, jsou náramně přiléhavé, jasné a přesné.

Co se týká osnovy zákona o soudní příslušnosti a civilního řádu soudního, mohu říci, že velmi šťastně rozřešil zvláště rozdílnost zákonů, pokud platí v zemích historických a pokud na Slovensku a Podkarpatské Rusi. V poslanecké sněmovně posl. dr Mičura, který už svým postavením soudcovským, svou dlouholetou zkušeností je podle mého názoru zajisté povolaným interpretem a kritikem této osnovy, správně ji ocenil a pravil, že bude-li uzákoněna, ona i občanský zákoník, nejenom posílí právní jistotu na Slovensku a Podkarpatské Rusi, nýbrž i s občanským zákoníkem stane se dalším základním pilířem na výstavbě naší společné právnické kultury a přispěje také k vnitřnímu sjednocení u nás, které má ještě sem tam hodně citelné mezery. Upřílišněný formalismus, který v platném civilním řádu soudním u nás ještě je, se podle mého názoru nikdy dobře nesnášel s principem bezprostřednosti a ústnosti. Podle mého názoru je osnovou, o které mluvíme, tento formalismus dobře vyřešen kompromisem, o němž bylo také řečeno, že kvantitativně vyhovuje sice více věci české a názorům českým, ale kvalitativně dává přednost názorům slovenským. Já patřím ještě mezi ty právníky, kteří zažili řadu let písemné řízení; toto řízení bylo něco tak zatíženého formalismem, něco, řekl bych, tak nehorázného, že dnes by se nám už ani nechtělo zdát, že to bylo možné před tuším asi 40 lety. Když se zakládaly spisy, žaloby, odpovědi, repliky, dupliky, konečné vyjádření, protikonečné a nekonečné vyjádření - to byly celé hory spisů, že pod tím soudní sluhové přímo klesali a soudce si nevěděl rady, byl v tom utopen; a když některý právní zástupce jedné nebo druhé strany formálně nepopřel do slova a do puntíku některou okolnost, platila jako přiznaná a následkem toho se velmi často stávalo, že soudce - proti vlastnímu přesvědčení - vynesl rozsudek formálně správný, ale cítil, že není spravedlivý. A z toho formalismu zůstalo v přechodné době něco v novém soudním řádě, kterým bylo zavedeno řízení ústní a bezprostřední, a nynější osnova šťastně řeší i to, že i pro II. a III. instanci je možno v jistých případech uvádět novoty a tím skutečně hledat cestu, aby byla nalezena pravda a stalo se spravedlnosti zadost.

Pak se mně zamlouvá jako velmi správné vyřešení ve sporech manželských to, že je vyloučena veřejnost nejenom při jednání, nýbrž také při vyhlašování rozsudku. Takové věci jsou přece nejintimnější ze života rodinného, tedy ryze soukromé, a bývalo a je často tragický zjev, když se takovýchto věcí chápe veřejnost a nemístně je přetřásá. Tisk často o tom referoval jako o nějaké frašce, a přece, slavný senáte, byla to pro zúčastněné velmi smutná a bolestná tragedie, zvláště pro děti z rozvrácených manželství. A tu bych si dovolil upozorniti, že bude třeba, aby těmto dětem byla věnována zvýšená pozornost a právní ochrana, poněvadž takových dětí z rozvrácených manželství rok od roku, bohužel, přibývá. Takové dítě nemá otce, nemá matky, a má otce a má matku. Vidí ty rozpory, často se sejdou v některé rodině, kde je druhý, třetí sňatek, dvojí, trojí děti. Je možná výchova, je možný klidný rodinný život?

Proto myslím, že bude také povinností zákonodárců a vlády, aby připravovala materiál na ochranu dětí z takového rozvráceného manželství, které jsou často velmi opuštěné.

Velmi správně bylo také poukázáno na význam předložených osnov, které velmi výmluvně potírají výtky, že naše Československá republika je hnízdem bolševismu. Pan ministr dr Šrámek na to ve svém projevu velmi pěknými a důraznými slovy upozornil. Zvláště naší čsl. straně lidové se vytýká - ovšem z důvodů čistě agitačních - že sympatisuje nebo se dokonce se slučuje s bolševictvím. Tato výtka je tak směšná a ubohá, že by nezasluhovala, abych na ni zde reagoval. Když tak přece činím několika slovy, pak jen proto, že ji nenalézáme snad jen v časopisech menšího významu nebo bezvýznamných, neb v t. zv. bulvárním tisku, nýbrž i v listech, které již mají minulost a činí oprávněný nárok na název listů seriosních. Když pak toho používají politikové tak zvučného jména a váhy, jako dr Kramář, pak jsem opravdu nucen tyto výtky odmítnouti, sice se vší zdvořilostí, ale také co nejdůrazněji jako krajně neodůvodněné, malicherné a také nespravedlivé. Nás přece - a předseda naší strany min. dr Šrámek prohlásil to na veřejnosti vícekráte - dělí od bolševictví, stejně jako od rasismu, více než hluboká propast světového názoru. To je tak všeobecně známo, že dále to zdůrazňovat považuji skutečně za zbytečné.

Pozorujeme také to, co se děje za hranicemi, a dobře víme, kam směřují ty výtky k nám z ciziny tendenčně importované, a nedáme se mýlit ve svém politickém postupu, jako jsme se nedali ničím zviklat na svém stanovisku a ve svém postupu v prosinci r. 1935. Vždy jsme měli a vždy také budeme míti na zřeteli jen prospěch a bezpečnost naší Československé republiky.

Mohu tedy opakovat, že nejdůraznějším vyvrácením těchto výtek z nadržování bolševismu a komunismu jsou právě obě velké osnovy, o nichž jednáme a které jsou předmětem jednání výboru a budou pak také předmětem jednání jak sněmovny tak i senátu. Slavný senáte, tak nevypadá stát, který má sklony a tendence k bolševismu a komunismu, a tak nevypadá strana, která by se chtěla slučovati s bolševictvím a s komunismem! A jestli tak vypadá bolševismus, jako je program naší strany, pak bych opravdu mohl každému státu gratulovati, kdyby měl takový bolševismus.

Osnovy zákoníka občanského a civilního řádu soudního jsou osnovami zákonů, které mají zabezpečiti soukromá, hmotná i morální práva občanů a spravedlnost. Ovšem pak také musí býti umožněno soudcům, aby tuto práci mohli zdolati. Úplně souhlasím se slovy a s výroky pana senátora prof. dr Miloty včera zde pronesenými, když volal po potřebě rozmnožení soudcovského stavu.

Dále musí býti také ponecháno soudcům více času. Myslím, že je dána příliš krátká lhůta před účinností těchto zákonů, aby se mohli soudcové a praktičtí právníci opravdu vžíti do nového zákona, aby jej mohli prostudovati. Rok, jeden a půl roku na to absolutně stačiti nebude, to je vyloučeno. Vždyť to je přechod od zákonů, které jsou v platnosti 130 let; soudní řád je teď pomalu v platnosti přes 40 roků. To není jenom tak rychle možné při té denní práci, kterou mají jak soudcové, tak hlavně také advokáti. To není možno zdolati v tak krátké době.

Pokud se týká advokátů, upozorňuji, že advokátský stav prožívá velmi těžkou krisi a bylo by potřebí, aby se nějakým způsobem ukázala cesta a našly prostředky, jak by z této krise tento pro právní život státní velmi důležitý stav vyvázl.

Vítáme proto předlohu a hlásíme se ke společné práci na jejím projednání a uzákonění. Víme, že i pro naši republiku platí slova, která jsou vryta na hradní bráně vídeňské "Justitia regnorum fundamentum!" Tam na ni nedbali, ale my si musíme býti vědomi, že platí také pro náš stát, pro republiku, že "spravedlnost je základem států". Ale my víme také, že o spravedlnosti platí i další slova velkého učeného světce sv. Augustina "Remota justitia quod sunt regna - nisi magna latrocinia!" Vyhoďte, odhoďte spravedlnost, čím budou státy - než velkou peleší lotrovskou !

Na starobylé budově Karolina je velká památná deska, však ji znáte, pánové, na této desce je vyobrazen zakladatel vysokého učení pražského, velký panovník Karel IV.," "Otec vlasti", jak odevzdává základní listinu pod ochranu patrona národa a země, sv. Václava, jako by si byl vědom a pamětliv toho, že jako tento svatý patron nedal zahynouti národu v minulosti, že nedá také zahynouti ani budoucím.

Pod touto pamětní deskou, pod tímto výjevem jsou slova : "Lex civium lux!" Zákon vůdce občanů! Ano, zákon má býti vůdcem občanů, ale jenom ten zákon bude tím spolehlivým a skutečně uznaným a správným vůdcem občanů, který bude založen jediné na právu a spravedlnosti. To je stanovisko křesťanské. To je stanovisko naše.

Proto vítáme předlohy, poněvadž víme, že chtějí uplatnit opravdu právo a spravedlnost a jsou určeny, jak včera skončil pan ministr pro sjednocení - nejen ku blahu občanů, nýbrž tím i ku blahu státu, naší krásné Československé republiky! (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Posledním řečníkem je p. sen. Schmidt. Uděluji mu slovo.

Sen. Schmidt (německy): Dámy a pánové! V exposé pana ministra pro unifikaci k předloženému zákonu o civilním soudním řádu s uváděcím zákonem o výkonu soudní moci v občanských věcech právních a o příslušnosti soudů ve sporných věcech právních - to jest o nové jurisdikční normě - poukazuje se k tomu, že vláda chce tím vyjádřiti, že hmotné a formální právo tvoří nezbytnou jednotku. Z vývodů páně ministrových seznáváme, že se snaží hned v osnově nového občanského zákoníka dáti se cestou pokroku v právním zákonodárství. Procesní předpisy platné dosud na Slovensku a v historických zemích mají se navzájem pokud možno vyrovnati, mají se provésti v různých směrech zlepšení a v určitých oddílech uspořádati tak, že se dosavadní různost rakouského a maďarského práva odstraňuje a nahrazuje schůdnou střední cestou.

Ve výborech bude zajisté ještě dosti příležitosti promluviti o všech těchto věcech podrobně. Pro dnešek budiž jen krátce uvedeno: čl. XLVII uvozovacího zákona obsahuje ve 13 paragrafech zvláštní ustanovení o civilním řízení, která se dotýkají zájmů obrany státu. Tato okolnost musí býti již na žalobě, na odpovědi na žalobu anebo na jiném podání zevně označena tím, kdo podání činí. O takovémto řízení má soud ihned vyrozuměti ministerstvo národní obrany. Stát má v takovýchto sporech právo přistoupiti k některé ze stran jako vedlejší intervenient, aniž by musel prokazovati právní zájem na vítězství strany, ke které přistoupil. Na návrh finanční prokuratury nebo ministerstva národní obrany může býti v takových sporech veřejnost vyloučena, aniž by proti tomu bylo opravného prostředku.

Řízení může býti na návrh jmenovaných instancí přerušeno. Také proti tomu není opravného prostředku. Předložení listin a jiných důkazů, jimiž by zájem obrany státu mohl býti dotčen, možno odepříti. Při předkládání takovýchto věcí má býti veřejnost z moci úřední vyloučena, a to po celé další řízení. V závodech, které podléhají dozoru vojenské správy anebo jsou jí podřízeny, možno místní ohledání provésti jen se svolením této vojenské správy. Věci, které v zájmu obrany státu mají býti utajeny, smějí býti v rozsudku nebo v jiných písemných rozhodnutích soudů popsány jen tak dalece, pokud to je pro porozumění rozhodnutí nezbytně zapotřebí. Stranám a třetím osobám je zakázáno nahlédnouti do těch částí spisů, jimiž by mohly býti dotčeny zájmy obrany státu. Následují pak ještě zvláštní ustanovení o zabezpečení důkazu a pod.

Tyto paragrafy ve čl. XLVII. znamenají tudíž zvláštní kvalifikaci, která hluboce zasahuje do soukromého práva jednotlivcova a proti kterým při prokázané vnější právní nejistotě musíme míti pochybnost. Ve veřejném a právním životě státu, který udává, že demokracie jest jeho hlavním znakem a jeho bezpodmínečně pravou podstatou, nesmí docházeti k žádné právní nejitotě. Obzvláště justice, která přece podpírá právní jistotu jednotlivce jakož i veškerenstva, nesmí se propůjčovati k jednání ohrožujícímu právní jistotu. Vidíme přece, bohužel skoro denně, jak to u nás vypadá s právní jistotou a pozorujeme tu stav v právním řízení, který ohrožuje postavení státního občana v denním životě. To se ovšem vždy znovu zastírá domnělými státně-politickými nutnostmi. Již kamarád Richter v debatě v poslanecké sněmovně dovozoval, že v německém území - páni hraničáři říkají rádi: "v zněmčeném území" - závisí na blahovůli anebo mírně řečeno na zaujatosti podřízených orgánů státní exekutivy, obzvláště bezpečnostních orgánů, zdali se někdo zatkne anebo zůstane na svobodě, i tehdy, jde-li prokazatelně o neudržitelné denunciace. Jak přímo nesmírně rozšířeno jest udavačství a špehounství, ukazuje stále jasněji neustálé zatýkání na našem pohraničí státu. Slušní lidé, kterým po několikaměsíčním trapném vyšetřování nebylo možno nic prokázati, byli pak s nejtěžšími tělesnými a hmotnými škodami bez náhrady propouštěni z vazby. Kdyby úřad vyšetřujících soudců u trestních soudů měl tolik personálu, jako na příklad mají naše úřady tajné státní policie, pak nemohlo by se státi, že u trestního soudu na Pankráci ustanoveni jsou jen tři vyšetřující soudcové ke zdolání práce, která vzrůstá do obrovských rozměrů. Tyto a jiné trpké zkušenosti v právním životě odůvodňují naše obavy a naše stanovisko ke všem předloženým osnovám zákonů.

Právní bezpečnost jednotlivcova v demokratickém státě měla by býti přece nejvyšší zásadou všeho právního jednání. U nás však tápeme ve stále vzrůstající právní nejistotě přes nejlepší zákonité předpoklady. Zdá se, že smysl zákonů, na kterých se máme usnésti, a jejich účinky v denním životě sobě navzájem odporují. Nechci zde z řeči kamaráda Richtera opakovati všechny tyto věci a nehoráznosti, jako případ policejního konfidenta Peukera ve věci Försterově, monopolní postavení obhájců připuštěných v řízení pro vyzvědačství, prohlášení nespolehlivosti skoro veškerého domácího německého stavu advokátů a pod. Jedno však jest jisto: že zde v zájmu dobré pověsti našeho státu zjednána přece musí býti náprava. Jestliže šéf vlády, ministerský předseda dr Hodža ve společné schůzi klubovních předsedů koaličních stran obou komor s poukazem na význam spolupráce poslanecké sněmovny a senátu poukazuje k tomu, že tato práce se stává stále důležitější proto, poněvadž vláda nezamýšlí trvati na dosavadním rozsahu zmocňovacího zákona, pak chceme to považovati za znamení dobré vůle a toho, že parlamentární demokracie učiní v budoucnosti přítrž libovůli exekutivních orgánů a že se bude snažiti odstraniti konečně jednou případy nejpříkřejší nespravedlnosti. Kde jsou známky dobré vůle, tam nebude asi za těžko, aby po slovech následovaly také skutky.

O jedné věci budiž zde ještě krátce promluveno, o sanačních opatřeních pojišťovny "Fénix", která přece mají vlastně jakousi souvislost s právní jistotou. V zásadě dlužno zde říci: Řešení je však jen částečným řešením a musí oklamati široké kruhy poškozených. Ukázalo se, jak již dovodil kamarád Richter, také zde: Vláda předně nemá moc, zaručiti svými dozorčími orgány náležité vedení pojišťoven, a za druhé nepomýšlí na to, napraviti zase škody vzniklé selháním svých orgánů. Pan ministr vnitra svého času - bude tomu asi rok - prohlásil k otázce Fénixu veřejnosti, že odpovědní činitelé budou nejen trestně stíháni, nýbrž donuceni také k náhradě. Zjištění pana ministra vnitra, že většina poškozených je německé národnosti, došlo u celého sudetského Němectva zvláštního povšimnutí. Toto prohlášení bylo možno vykládati jen tak, že české kruhy na celé aféře Fénixu nejsou tak interesovány.

Německy psaný "Prager Abendblatt" zabývá se ve svém čísle 94 ze dne 23. t. m. v .úvodníku otázkou sanace Fénixu a snaží se vylíčiti provedení řešení, na které se podle tohoto listu má pohlížeti nejen se stanoviska pojištěnců, nesvědomitou správou poškozených, jako obzvláštní úspěch německých ministrů ve vládě. Podíl německých ministrů na sanačním díle se zdůrazňuje asi proto, poněvadž tisk inspirovaný sudetskoněmeckou stranou, aniž by strana Konráda Henleina mimo papírové protesty byla sama přispěla něčím konkrétním k řešení záležitosti Fénixu, klade zlomyslnou otázku, zda to dovedou němečtí ministři. List píše doslova dále: "Nuže, němečtí ministři to dovedli, také pro pojištěnce Henleinovy strany, kteří se ovšem právem mohou tázati: Čím k tomu přispěla sudetsko německá strana?" A dále, že vláda za krátkou dobu rozřešila dva vážné problémy, které se značnou měrou týkaly německého obyvatelstva státu, otázku ústřední banky a nyní sanaci Fénixu.

Nuže budiž nám zde dovolena aspoň malá námitka. Mezi všestranně uspokojujícím řešením, které prý bylo provedeno a částečným řešením, které ve skutečnosti bylo provedeno, je přece jen rozdíl, i když, jak "Prager Abendblatt" píše, němečtí ministři v zastupování zájmů německého obyvatelstva bez rozdílu stran ve skutečnosti učinili, co jen bylo možno. Když již pisatel článku, jako ostatně tak mnozí jemu rovní, také zde používá příležitosti zasaditi sudetskoněmecké straně ránu, pak schází jen ještě tvrzení, že ve skutečnosti na úpadku máme spoluvinu my, ba že se nám připisuje vina na všech zlých událostech ve světě. Nebyl by to žádný div, kdyby se jednoho dne nalezl pisálek, který k rozmnožení již vydaných brožurek vydá brožurku proti sudetskoněmecké straně, ve které se důmyslným způsobem chce světu namluviti, že od vraždění dítek v Betlémě všechny větší zločiny přes požár Říma za Nerona až do rozpoutání světové války připsati dlužno na konto sudetskoněmecké strany anebo při nejmenším jejímu duševnímu založení. (Veselost.)

K vlastní věci musíme konstatovati, že celá řada podstatných otázek zůstala nerozřešena. Nová úprava obsahuje nesrozumitelné tvrdosti a poškození, takže tu již nyní jsou důvody pro určité nároky na novelisaci. Prodloužení moratoria na 2 roky; vyloučeny jsou prodeje a půjčky s výjimkou prodejů na úhradu půjček na pojistky. Především však nutno ještě vysvětliti, co se stane s celými sty úředníků a zástupců Fénixu. Jak daleko přihlédnuto bude při správě nové společnosti k okolnosti, že mezi poškozenými je 80% Němců?

Pan ministr spravedlnosti také slíbil, že sdělí veřejnosti výsledek celoročního vyšetřování. Uspokojení věřitelů Fénixu uváděno bylo svého času v souvislost s výsledkem mezistátního jednání s Rakouskem; také zde nutno položiti otázku, jak zní výsledek.

Před vyjasněním všech těchto otázek nemůžeme problém, pro veškeré sudetské Němectvo tak bolestný, považovati za uspokojivě vyřešený. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)

Předseda (zvoní): Slavný senáte!

Jelikož k předběžné rozpravě není dalšího řečníka, jest předběžná rozprava ukončena.

Návrh zákona o soudní příslušnosti, civilního řádu soudního a uvozovacího zákona k těmto zákonům předložila vláda podle §u 1 zákona. č. 41 z r. 1937, kterým se upravuje jednání ve společných poradách výborů sněmovny poslanecké a senátu, zároveň oběma sněmovnám, a to s návrhem, aby tato osnova byla projednána podle uvedeného zákona. Dlužno tedy rozhodnouti o tomto návrhu vlády.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Senát je způsobilý se usnášeti. Budeme hlasovati.

Kdo tedy souhlasí s návrhem vlády, aby byla projednána podle zákona 41/1937 předložená osnova zákona o soudní příslušnosti, civilního řádu soudního a uvozovacího zákona k těmto zákonům, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Byl tudíž návrh vlády přijat a návrh zákona o soudní příslušnosti, civilního řádu soudního a uvozovacího zákona k těmto zákonům bude projednáván podle naznačeného zákona za předpokladu stejného usnesení posl. sněmovny.

Podle §u 20 jedn. řádu a podle §u 1 zákona č. 41/1937 přikazuji vládní návrh zákona o soudní příslušnosti, civilního řádu soudního a uvozovacího zákona k těmto zákonům výboru ústavně-právnímu.

Přerušuji nyní schůzi senátu na dobu ¹/₂ hodiny.

Předseda (zvoní): Zahajuji pokračování přerušené schůze.

Zprávy tisky 442, 445.

Usnesení posl. sněmovny tisk 446 - přikázáno výborům ústavně-právnímu a brannému, jimž uloženo podati zprávu ve lhůtě co nejkratší.

Předseda (zvoní): Projednáme nyní druhý odstavec pořadu, jímž je:

Jelikož nebylo možno tyto osnovy zákonů vyříditi ve lhůtě určené ústavní listinou, navrhuji, aby byla požádána posl. sněmovna o prodloužení lhůt k projednání o 3 měsíce.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Můj návrh jest přijat.

Přerušuji další projednávání pořadu schůze.

Do výboru kulturního nastupuje na místo sen. Adama Sen. Horný.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §y40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala zítra ve čtvrtek 29. dubna 1937 o ¹/₂11. hod. s

1. Zpráva výborů techn.-dopravního, ústavně-právního, soc.-politického a branného o usnesení posl. sněmovny (tisk 359) k vládnímu návrhu zákona o drahách (železniční zákon) (tisk 445).

2. Zpráva výborů kulturního, soc.-politického a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 420) k návrhu posl. Dlouhého, inž. dr Tumlířové, Uhlíře, Otáhala, K. Chalupy a Kirpalové na vydání zákona o úpravě platových poměrů školních inspektorů, jakož i školních inspektorů, ředitelů a učitelů národních škol přidělených školním úřadům (orgánům) (tisk 442).

3. Volba terna pro jmenování člena a náhradníka ústavního soudu.

Konstatuji, že žádný návrh k tomu nebyl podán.

Končím schůzi.