A na dole "Ferdinand" nemuselo rovněž dojíti k této hrozné katastrofě, kdyby se byly při ražení chodeb prováděly nutné zkušební vrty, jak to předpokládají a předpisují příslušné hornopolicejní předpisy ve všech případech, kde hrozí příval větších vodních spoust. Toto nebezpečí zde v důsledku sousedních zatopených dolů "David" nesporně bylo a proto je to trestuhodná nedbalost nejen se strany závodní správy, nýbrž také se strany dozorčích báňských úřadů, když nenařídily alespoň velmi nutné zkušební vrty a když klidně přihlížely k dlouholetému nebezpečnému nashromažďování vod na dole "David".
Charakteristickým zjevem při všech takových katastrofách je, že závodní správy i dozorčí báňské úřady se obyčejně po katastrofě shodnou v úsudku, že byla zaviněna katastrofa t. zv. vyšší mocí, a proto prý nebylo v lidských silách jí zabrániti.
Ano, zde jsem slyšel z úst zástupce nár. demokracie neboli sjednocení, že byly tehdy, když na Nelsonu bylo zavražděno 142 horníků, pozorovány tektonické poruchy země.
Jsme však přesvědčeni, že zejména poslední katastrofy na dolech "Nelson", "Prokop" a "Ferdinand" byly zaviněny trestuhodnou nejhrubší nedbalostí závodních správ i dozorčích orgánů. Krajně pobouřené hornictvo ve všech revírech i celá lidsky cítící veřejnost mají však plné právo žádati od vlády, aby učinila neodkladně veškeré nutné kroky jednak k nejrychlejšímu vyšetření pravých příčin a zjištění vinníků posledních katastrof.
Varujeme však co nejdůrazněji proti takovým opatřením vlády, která vedla k tomu, že odpovědné dozorčí i inspekční orgány příslušných báňských úřadů v Mostě a Teplicích byly po katastrofě na dole "Nelson" a "Prokop" ještě odměněny povýšením na odpovědnější a lépe honorovaná místa v ministerstvu.
Prohlášení pana ministra inž. Dostálka považujeme za krajně nedostatečné a nesprávné, neboť se opírá o výslech orgánů závodní správy a přednosty báňského revírního úřadu v Plzni, které dlužno považovati za spoluvinníky hrozné katastrofy.
Klub senátorů komunistické strany Československa žádá neodkladné provedení těchto opatření:
1. Aby byla neprodleně zřízena vyšetřující komise důlní katastrofy na dole "Ferdinand" s přibráním zkušených horníků z druhých revírů a odborníků mimo báňský úřad v Plzni.
2. Aby byli vzati do zajišťovací vazby majitelé dolu "Ferdinand" a "David", odpovědný inženýr z dolu "Ferdinand" a vedoucí úředník z báňského úřadu v Plzni.
Dále, aby byl zajištěn majetek shora uvedených majitelů dolů k úhradě škod na majetku a životech způsobených důlní katastrofou dolu "Ferdinand".
3. Aby bylo přikročeno neprodleně k vyčerpání vody z dolu "Ferdinand" a zahájeny všechny kroky k vyproštění 14 utopených horníků z dolu "Ferdinand", ale také aby bylo zjištěno, jak se voda z dolu "David" dostala na důl "Ferdinand".
4. Aby byla neprodleně poskytnuta postiženým důlní katastrofou na dole "Ferdinand" plná náhrada škod, zejména aby byla vdovám a sirotkům zaručena doživotní a k životu postačující renta na účet majitelů dolu "Ferdinand" a "David" a důlního koncernu pražského bankéře Petschka.
5. Aby byla všem horníkům, kteří byli zaměstnáni na dole "Ferdinand" a v důsledku zatopení dolu přišli o zaměstnání, poskytnuta plná náhrada mzdy po celou dobu trvání záchranných prací a až do doby jejich opětného zaměstnání.
6. Vyzýváme vládu, aby provedla neprodleně novelisaci dnešního zákona o dělnických báňských asistentech v ten smysl, aby dělničtí báňští asistenti byli voleni přímo horníky na dolech a aby obdrželi nařizovací právo za účelem odstranění všech zjištěných závad a zlořádů, které ohrožují zdraví a životy horníků.
Dovolte mi přičiniti několik slov k tomu, co mně bylo určeno přečísti. Včera zde mluvil p. ministr veř. prací inž. Dostálek. Chtěl jaksi přiložit - je to s lidského hlediska samozřejmé - náplasť na bolest pozůstalých tím, že dal 10.000 Kč pro pozůstalé a 20.000 Kč na podporu těch, kteří přišli o práci.
Máme smutné zkušenosti s tím, jak se zacházelo s penězi, které vzešly ze sbírek po zavraždění 142 horníků na dole "Nelson". Lidé, ať již chudé nebo střední vrstvy, zámožní nebo bohatší toho dali nejméně, vybrali milionové částky, ale mohla z toho býti přímo středoevropská ostuda.
Sám s posl. Štětkou jsem měl za úkol postarati se o živobytí a umístění 200 vdov a sirotků, kteří po 2letém marném čekání na výpomoc z peněz, které pro ně lidé vybrali, přijeli do Prahy. Byla to sakramentská situace. Na Slovanském ostrově bylo přes 200 sirotků a vdov, 100 nachystaných policajtů - a co s nimi? Přece jen nebylo dobře možné pustiti policajty s pendreky do řad sirotků a vdov. Teprve na vážné ujištění 2 pánů ministrů dali si vdovy a sirotci od nás, od posl. Štětky a mé maličkosti, říci, sedli do aut a odjeli zpět.
Máme zkušenosti s těmito náplastmi po katastrofách i v jiných odborech. Nebudu se zmiňovat o Moravě, vždyť všichni o tom čtete v novinách.
Tolik k poslední důlní katastrofě, při které zahynulo 14 živitelů, po nichž zbylo 29 sirotků a 10 nebo 11 vdov.
A nyní k projednávané osnově. Nejsem právník, jsem jen malorolník a zedník a proto nebudu rozebírati osnovu, kterou projednáváme, po stránce právní. Chci jen poukázati na některé zvláště křiklavé praktické činy těch, kteří se mají říditi napsaným právem. Naše ústavní zákony jsou přímo ideálně krásné, ale jenom pro toho, kdo je čte mimo hranice Československé republiky. Vždyť přece dobře víme, že ústavou máme zaručené právo shromažďovací, právo spolčovací, že máme ústavou zaručenu nedotknutelnost domácího práva, že musí každý, než mně přijde do chalupy dělat prohlídku, buď se hned vykázat soudním nálezem nebo jej dodat nejméně 24 hodiny později, že máme zaručenu nedotknutelnost osobní. V žádném státě nestojí přímo v zákoně - nevím, je-li tomu tak ve státech fašistických, neznám jejich základní ustanovení - že lidé mohou býti trestáni týráním. Ve všech právních státech může býti člověk trestán jen buď ztrátou svobody nebo pokutou, zaplacením hmotné ztráty nebo způsobené škody.
My máme ústavou zaručena tato práva. Dodržují se? Prosím, já svolám rolníky na naší volební župě uhersko-hradištské, kteří byli o všechno připraveni r. 1935 katastrofálním krupobitím, ale přijdou páni četníci a nejen mi rozpustí toto shromáždění rolníků, nýbrž ještě se sveze sem tam po některém pendrek, ještě jsou mnozí stíháni pro přečin shluknutí. Když se sejdou páni karteláři, ať se sejdou na burse, ať se sejdou někde v nádherném restaurantu, když se sejdou bankéři, když se sejdou bursovní piráti, tu také tam kolem obcházejí policajti, ale ne aby je rozháněli, nýbrž, kdyby některý zoufající, ještě než ten špagát si hodí na krk, když ho okradli na burse, chtěl ztrestati vinníka, aby toho vinníka chránili.
Prosím, desítky tisíců domovních prohlídek bylo provedeno, aniž přes veškeré urgence bylo dodáno postiženému to, co výslovně zákon nařizuje.
Rovnost občanstva, prosím! Masaryk říkal, že není rozdílu mezi bohatým a chudým. Běžte do trafiky, do nádražní prodejny, nevím kde, každý šmejd, každý literární hnůj - odpusťte - se tam prodává, lidé čtou: "Ptáček zašveholil a panna byla zachráněna. Ukousla mu to a to. Měl cosi zkrvaveného atd." To se může volně prodávati, ale nekompromisní dělnické noviny, jejichž funkcionáře nelze ovlivniti ničím, se prodávati nesmějí. Ústavou je to zaručeno, ale každý sebe lépe napsaný zákon je bezcenný, když praxe zvrátí úplně myšlenku, která v zákoně je obsažena.
Vidíme, že se s postupem třídních protiv projevuje tento postup třídních protiv také v soudnictví. Vážení, v sociálně-demokratickém "Duchu času" z května 1900, když jsem měl tehdy 18 roků a 2 měsíce, je mnou napsaný článek, kde jsem žaloval Vítkovické závody o zaplacení 3 Kč mzdy. Při třetím stání jsem proces vyhrál. Napsal jsem o tom článek - v archivu časopisů sociálně-demokratické strany, která má ministra spravedlnosti, se ten článek jistě najde. Týž měsíc vyhrál spor dělník, který obsluhoval dobytek u následníka trůnu arcivévody d'Esteho. A dnes? Chcete dnes tvrditi, že je možno takto spoléhati na justici? Mám případ dělníka - Vodák se jmenuje - který je dnes obecním metařem v Nenkovicích u Kyjova. Byl na velkostatku pošlapán dobytkem. Velkostatkář měl povinné ručení. Šel tedy postižený dělník ke krajskému soudu, který určil, že ho má doktor Chytil, advokát v Kyjově zastupovati podle práva chudých. Tento dělník vyhrál na pojišťovně 17.000 Kč a po 2 léta mu měla býti vyplácena 45 Kč měsíční renta, nežli se z toho zranění dostane. A víte, jak to nakonec dopadlo? Pan dr Chytil v Kyjově z těch 17.000 Kč dal dělníkovi necelých 5.000 Kč, ale pak ho ještě žaloval na doplatek advokátního palmáre, prodal tomu chudákovi, zemědělskému dělníkovi v Nenkovicích chalupu a když ho žaloval, že neměl vyžadovati zaplacení, že mu palmáre nepřísluší, poněvadž měl právo chudých, ačkoliv to prošlo vrchním zemským soudem a nejvyšším soudem v Brně, byl ten dělník odsouzen. To přímo řve. Kde se má dělník dovolat práva? Už jsem byl v té věci u advokátní komory, na krajském soudě a u vrch. zemského soudu, ale marné jakékoliv pochůzky. Tu vidíte a my také víme, jak to u soudů vypadá. Je to už hezká řádka let, co musel honem, hupky, hupky, utíkat z předsednictví nejvyššího soudu p. dr Prouza jako druhý místopředseda, prosím nejvyššího soudu! Tehdy nám dal člen nejvyššího tribunálu, nejvyššího soudu, pan dr Jelínek takový materiál, že nešlo držet p. dr Prouzu. Ale p. dr Prouza, který měl sedět v kriminále za čin, který spáchal, a jít bez pense pryč, šel s velkou pensí.
Podívejte se, jak to vypadá u soudů dnes. Protože se ve Zlíně našly u důvěrníka dělnické strany letáky, byl na zlínské policii dvakrát surově tak zbit, že ho museli křísit a polévat vodou. Krajský soud v Hradišti - v důvodech rozsudku to stojí - uznal, že dělník byl zatčen policií úplně zdráv a v době, než se dostal do rukou soudního lékaře dr Braunera v Uher. Hradišti, nepřišel s nikým do styku. Dr Brauner tvrdí ve vysvědčení, že má 12 krevních podlitin a že má rozbitý nos, pravděpodobně pendrekem. Soud nabyl přesvědčení, že byl dělník Kapča zbit na policii ve Zlíně, ale poněvadž už měl několik politických trestů, soud mu nedal za víru, že to byli policajti, nadstrážník Sokol a jeho bratr strážník Sokol, ale že to byli policajti Pomališ a Kapsa, ačkoliv ten dělník je znal už dva roky. Soud je osvobodil. Tedy soud nedal víru tomu, kterého musili strážníci ve Zlíně dvakrát křísit; ale kromě toho se zjistilo, že strážníci oklamali soud křivým svědectvím, že v tu dobu, kdy tvrdil Kapča, že ho bili, byli prý v Místku; ale úředně se zjistilo, že v Místku byli v naprosto jiné době. Ale strážník je přísežná osoba. Dostane-li civilista za falešnou přísahu 3 měsíce, tu 3 přísežné osoby, které mají ochraňovat zákon, by měly býti trestány daleko více. A soud? Je soudem kapitalistického zřízení. Tam byl jenom dělník a zde byli ochránci zlínského zlatého telete - a těm se nesmí ublížit.
Mám zde poslední případ . . .
Předseda (zvoní): Pane kolego, nemáme dokladů - těchto soudních aktů, o kterých mluvíte - a není možno, abychom jen tak beze všeho mohli snésti takovouto kritiku. Naše justice zasluhuje ochrany.
Sen. Mikulíček (pokračuje): Já skončím tím, aby se v té věci zjednal pořádek.
Před vánoci 1935 šla žena nezaměstnaného dělníka, která měla 2 děti, v Hradci Král. pro trochu uhlí. Hlídač, který tam hlídal, pustil po 2 ženách 5 střelných ran, zastřelil jednu a druhou postřelil. Soudce dr Amcha u krajského soudu v Hradci Král. osvobodil tohoto člověka, který zastřelil matku dvou dětí, ženu nezaměstnaného. Rozsudek nebyl udržitelný, byl vrácen a v novém řízení dostal dotčený muž 3 měsíce. Tři měsíce za život člověka!
Vážení, minulý týden jsme zde jednali o posvátnosti a nedotknutelnosti majetku. Jak se uskutečňuje v praxi nedotknutelnost majetku, kterou má podle dosavadního řádu chránit občanský zákon, o němž jsme tu měli předběžnou rozpravu? Zase to povím stručně, nevyčerpám ani hodinu, půjdu rychle, abych nečinil pány nervosními.
Už jsem mluvil také o případu v Otrokovicích, kde je vyvlastněno 163 rolníků, z nichž ani jeden nebyl komunista, většina jich byla ve straně lidové a agrární. Tyto pozemky měly se vyvlastnit podle železničního zákona, přes tyto pozemky měla jíti dráha do soukromého podniku Baťova. A poněvadž vyvlastňování podle zákona železničního dává jakéž takéž právo vlastníkům, kterým se vyvlastňuje, protahovalo se to a protahovalo, až najednou spatřil světlo světa zákon o obraně státu z r. 1935 a firma Baťa už nepotřebovala naléhati na vyvlastnění podle zákona železničního. Vy jste nám vyčítali, že jsme pro ten zákon nehlasovali, ačkoli jsme hlasovali pro rozmnožení armády. Ale my jsme si museli býti vědomi důsledků tohoto zákona pro široké vrstvy občanské, proti nímž se bude tohoto zákona používati právě v podobných případech, jak to budu líčit. Nechalo se tedy vyvlastňování na postavení dráhy a začalo se vyvlastňovat těchto 163 rolníků podle zákona o ochraně státu na rozšíření letiště.
Vážení, myslím, že málo je mezi vámi těch, kteří jste nebyli v našem kraji, poněvadž do Zlína jezdí celé exkurse dívati se na ten zázrak, ale já jsem tam už třem děvčatům od 20 let starým musil vymáhat invalidní rentu a sociální pojišťovna ji přiznala. V tom blahobytu se mělo to děvče tak dobře, že když pracovalo 6 až 7 let, dnes ústřední soc. pojišťovna přiznala 22letému děvčeti invalidní rentu. Víte, jaké následky takového kapitalistického vykořisťování bude museti budoucí pokolení odčiňovat? Nikdo nemůže zabránit děvčeti, aby mělo děti, ať se vdá či nevdá. Ale jaké budoucí pokolení může takové 22leté děvče přinésti společnosti?
Zde se použilo tedy zákona na obranu státu. Prý je třeba rozšířiti letiště. Charakteristické je, že na jižní straně firma Baťa stavbami na 80 měřicích rozlohy znemožnila start i přistání a na severní straně se bere rolníkům půda, ale zač? Mám zde výměr okresního úřadu ve Zlíně - tam je to už všechno většinou pozlíněno - na 25 arších. Tam dávají za půdu druhé, třetí až čtvrté bonitní třídy 1/5 hodnoty. Zač si rolníci mohou opatřit náhradní půdu? Jsou tam rolníci, kterým se odebráním půdy znemožní samostatné hospodaření, poněvadž když nemůže uživit dvě kravky, to, co dostane za půdu, dá za pár let za seno. Ti lidé chtěli půdu za půdu. Jsou tam občané z Napajedel a mají na to místo 3 km. Na jih od Napajedel má Baťa koupený velkostatek od zbankrotělé býv. hraběnky Baltazziové. Ti občané z Napajedel chtěli půdu od velkostatku, který je 6 km vzdálen od letiště, ale firma Baťa nebude své statky trhat. Firma Baťa vlastní přes 20.000 měřic půdy v Československé republice, což je nedostatek zákona o pozemkové reformě. Napřed se má všechno nad 500 ha zabavit a pak se dovolí lidem, kteří vůbec neobdělávají ani půl měřice, aby shromáždili tak ohromné komplexy půdy. Nebylo možno dostati půdu za půdu. Kdo vyjednával vyvlastňování? Je to bývalý četnický strážmistr Leksmauel, který po nás, když jsme ve světové válce desertovali, střílel jako po zajících, a dnes bere od československého státu tučnou pensi a kromě toho kupuje pro Baťu pozemky. Když chtěli Baťovu půdu, prohlásil, že ani za 100 Kč metr není k dostání tato Baťova půda. Před komisí, kam si mne zavolali postižení, abych byl přítomen, prohlásil zástupce firmy p. Kristl, že Baťova půda přes brázdu od těchto rolnických pozemků není ani za 1000 Kč, že jí nutně potřebuje. Komise uznala rolníkům 1/330 z 1000 Kč nebo 1/30 z odhadu bývalého četníka. Zdá se vám, že toto jest nedotknutelnost soukromého vlastnictví? Deputaci, kterou jsem doprovázel - jiní páni neměli ochoty jíti s deputací, se kterou jsem byl v ministerstvu vnitra - prohlásil pan ministr vnitra, že nedovolí, aby příslušní byli poškozeni, p. ministr zemědělství, který je povinen hájiti zájmy zemědělců, to rovněž prohlásil této deputaci - ale přesto nemohou se tito lidé dovolati práva, samozřejmě, já vím, instančně.
Dnes bylo vše vyvlastněno a v tomto nálezu vyvlastňovacím se praví, že odvolání nemá odkladného účinku, čili rolníci, přesto že tam mají naseté obilí, jetel, vojtěšku, mají tam louky a jiné věci, které by letos potřebovali, již tam nesmějí vkročiti, ačkoliv v sousedství těchto pozemků má Baťa dva stohy vojtěšky, v nichž v každém je jistě při nejmenším 5 až 6 vagonů suché vojtěšky. Takto chcete, aby tito rolníci věřili v posvátnost a nedotknutelnost soukromého vlastnictví?
Ale jak se jedná na druhé straně? V týchž Otrokovicích vlastní státní statky ornou půdu. O část této orné půdy - mohu posloužiti zde plánkem, fotografií - zažádalo podle zákona 65/1936 o příděl, resp. o odprodání této půdy na stavbu více než 50 domků 50 uchazečů, jichž žádosti mám zde v otisku.
V příslušném zákoně v odst. 1 výslovně stojí, že na prvním místě se má vyvlastňovati půda státní, a podle odst. 3 §u 1 zákona č. 65/1936 má býti do 15 dnů příslušným úřadem uchazeči odpověděno, má o tom býti rozhodnuto. Příslušných 50 uchazečů podalo své žádosti prostřednictvím advokáta, tedy formálně bezvadné, 12. února 1937. 20. dubna 1937 se dovídají, že pozemky byly zaměněny za hřebčín v Napajedlích firmě Baťa. Pozemky jsou odděleny od komplexu závodů Baťových dvoukolejnou hlavní tratí, původně Krakov-Vídeň. Není myslitelno, že by tam firma Baťa někdy stavěla továrnu. Firma Baťa čistě ze spekulačních důvodů urvala tyto pozemky před nosem 50 uchazečům.
Pánové, my tu usnášíme zákony, 300 mil. Kč jsme dali na podporu stavebního ruchu pro vystavění domů pro chudé. Tito lidé měli přichystané peníze na zaplacení pozemků, měli též přichystaný úvěr potřebný ke stavbě. Zase jsou to většinou domkáři, živnostníci, železniční zřízenci a pensisté, kteří tam chtějí stavěti. Teď marně stojí. Nemohou se zase nikde dovolati práva. Páni právníci zde přítomní, poraďte, jak na to mají jíti, zde se nedodržel zákon se strany ministerstva financí a se strany ministerstva zemědělství. Přesto že 12. února zažádali o tuto půdu, rozhodli pánové v ministerstvu zemědělství 31. března t. r. - má prý v tom co rozhodovati sekční šéf dr Frankenberger, na jméno ministerského rady z ministerstva financí nemohu si vzpomenouti, že se to zamění za hřebčín v Napajedlech. O hospodaření na státních statcích nechci mluviti, ale nevěděli pánové na státních lesích a statcích, když se prodával velkostatek Napajedla, že tento velkostatek je v krachu? Napřed nechali koupiti soukromému spekulantovi za mizivý peníz podle dnešní hodnoty tamější půdy a dnes ji zaměňují za hřebčín, ačkoliv by mohli na to použíti zákona o obraně státu, poněvadž je potřebí chovu koní k opatření jízdectva u armády. Baťovi dávají půdu za půdu. 42 ha půdy státní dali do rukou Baťových, zatím co pro chudáky nebylo 7 ha, aby si postavili 50 baráčků. A počítáte-li, poněvadž půda je v bezprostřední blízkosti v souvislosti s Baťovými závody, že má větší cenu pro Baťu nežli na severu od letiště - tu ocenil zástupce firmy na 1000 Kč m2 - uvažte, že Baťa nedal za celá Napajedla, kde je zámek, hřebčín, ohromné louky, ani 7 mil. Kč, a dnes stát jen za hřebčín dává náhradou tolik půdy, že podle odhadu samotného zástupce firmy Baťa má cenu přes 400 mil. Kč.
Zítra tomu bude týden, co jsme měli býti v ministerstvu. Myslím, vážení pánové z koaličních stran, že jste neměli ani čekat, až povede deputaci na ministerstvo bolševik, ale když se tu vyloženě porušuje nejprimitivnější právo, právo rovnosti občanů, tak jste to měli učiniti předmětem jednání v koalici, aby podobným věcem bylo zabráněno a aby těch 50 chudáků, kteří nemohou získati jinde na Otrokovicku půdu, dostalo půdu, na niž podle zákona, poněvadž předem dali přihlášky, mají nárok, a kteří rovněž podle povahy zákona vzhledem k účelu, nač ji potřebují, by měli tuto půdu dostat. Jestliže se to nepodařilo ani pánům senátorům z jiných stran - byl jsem domluven s panem sen. Foitem, s panem inž. Marušákem a s panem sen. Korvasem - může se zítra ten zákrok provésti v příslušných ministerstvech, poněvadž myslím, že je ještě dosti času i dosti moci v ministerstvech, aby tato věc se rozřešila ku prospěchu těch 50 lidí.
A nyní několik málo případů ze soudní praxe z Moravské Ostravy.
Vážení pánové, dávejte velmi bedlivý pozor. Horník Kubisz - je to polské jméno - koupil v r. 1909 dům v Mor. Ostravě, kde bylo 8 bytů. Za války zemřel. V r. 1921 manželka-vdova neoptovala pro československé příslušenství a když byly česko-polské třenice, přišli do domu Barbory Kubiszové dva lidé, prý v legionářském úboru, a řekli jí, že musí opustiti Československo. Kubiszová odjela do Krakova a tam jí posílali bývalí přátelé Vertfeinovi nájem z domu. Když se za necelá 3 léta vrátila, prokázali se tito Vertfeinovi, že ona jim ten dům prodala, ale nemohli se prokázati jedinou desítkou tisíců. Dům měl cenu 130.000 Kč, neboť dům o kuchyni a světnici v Ostravě takovou hodnotu má. Byl jsem tam v té věci několikrát, a i u krajského soudu mně tvrdili, že v době, kdy měla podepsat kupní smlouvu, byla v Polsku. Jako doklad, že ten den, kdy smlouvu měla v Ostravě podepsat, dala pas, kde měla potvrzeno, že tam byla. A víte, co dnes je u krajského soudu v Ostravě ? Pas tam leží jen s deštičkami a vnitřek je celý vytrhaný.
Vážení pánové! To není malá věc. Té ženě je 62 nebo 64 roků a je úplně zničena. Tyto nesrovnalosti se tam shledaly. A vrchní oficiál Kocúr u krajského soudu v Ostravě byl distancován na 3 roky, ale nebyl zavřen a trestán.
Líčím to zde ne proto, že bych věřil, že by byla zjednána náprava, ale aby se za 10, 20 let ze stenografického protokolu vidělo, když to válkou nebo čímkoliv neshoří, že jsme tu připomínali tyto krajní nesrovnalosti a okrádání chudých lidí. Vertfeinovi neměli na to peněz, nikdy si nevypůjčili, kupní smlouva je provedena, a Kubiszová je ožebračena.
Druhý případ, který osobně jsem vyšetřoval. Jde o Pavlu Birgusovou, rovněž v Mor. Ostravě; její muž padl na vojně a syn v důsledku válečných útrap po válce zemřel, ona pak z toho dostala otřes nervů a byla odvezena na 5/4 roku do ústavu choromyslných v Opavě. Správcem jejího majetku byl advokát dr Kirchner v Ostravě, a když přišla zpět, měla tiskárnu, v níž dříve pracovalo přes 30 dělníků, i baráček a zařízení bytu prodané. Ta žena je dnes bez krejcaru.
V Ostravě je ještě více věcí. Tam bylo sanováno družstvo, vlastně bylo převzato dělnickou záložnou, o němž soudní znalci prohlásili, že v době, kdy toto družstvo bylo přebíráno, bylo aktivní, ale dovednými bilancemi se udělalo pasivní. A na sanaci tohoto družstva se vybralo 680.000 Kč ze státní pokladny. Při tom byli poškozeni o těžké statisíce živnostníci, jako klempíři, sklenáři, stolaři, zámečníci, zkrátka všichni, kteří dodávali družstvu.
Hlavním svědkem při soudním řízení proti těmto živnostníkům ve sporech, které se vlekou 10 let, byl František Lipina, kterého musil ostravský soud odsouditi na 16 měsíců do kriminálu, poněvadž zdefraudoval v Ostravě přes 200.000 Kč.
Proč to zde líčím? Již jsem to zde říkal jednou, ale žádná ozvěna. Několik živnostníků je dnes exekučně vyprodáno, poněvadž zaplacením účtů jim byl znemožněn další postup.
A dnes při projednávání zákona o soudním řízení a také navazuje na předběžnou rozpravu o občanském zákoníku, se ptám: je možno, aby tito lidé, a to je ze sta případů vybráno jenom několik drastických případů, věřili, že je zde ještě právní stav a řád? Chcete zemědělskému dělníku, kterému advokát ukradl v pravém slova smyslu 17.000 Kč a ještě prodal jeho baráček, infikovat přesvědčení, že je tu právní řád? Chcete Kubiszové a té druhé vdově a živnostníkům poškozeným z hospodaření v dělnické záložně v Ostravě namluvit, že je tu právní řád a že se mohou dovolati práva? Myslím, že by byl čas, aby se o tom vážně přemýšlelo. Není zrovna nejklidnější a nejbezpečnější doba - ani vnitropoliticky, ani zahraničně - aby ti, kdo mají moc v rukou, připustili, aby postižení občané mohli ztratiti víru v právo. Myslím, že jsem povinen jako zvolený dělnický zástupce na tyto věci poukázati, třebaže jsem, bohužel, bezmocný, abych mohl v té věci zjednati nápravu. Několikrát jsem osobně zakročoval u vrch. stát. zastupitelství v Brně, několikráte jsem byl u krajského soudu v Mor. Ostravě, k nejvyššímu soudu se dostat nemohu, a poněvadž to trvá již léta a tito lidé - jak okradené vdovy, tak živnostníci - se nemohou dovolati práva, uvádím to při projednávání této osnovy a apeluji na pana ministra spravedlnosti, aby sám věc dal co nejpříměji vyšetřiti a vinníky potrestati, poněvadž jinak ztratí lidé víru v právo. A pak se na ně neobracejte s povinnostmi! (Potlesk komunistických senátorů.)
Předseda: (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. sen. dr Hruban. Dávám mu slovo.
Sen. dr Hruban: Slavný senáte!
Projednáváme vládní návrh zákona o soudní příslušnosti a civilním řádu soudním. Myslím - a bylo to zde také zdůrazněno s několika stran - že tento vládní návrh, který je předmětem dnešní naší rozpravy, tvoří nerozlučný celek s osnovou o novém občanském zákoníku. Správně to zhodnotil pan ministr pro sjednocení zákonů, když včera řekl, že by nebyl vykonán celý úkol, kdyby byl uzákoněn a sjednocen jen zákon o občanském právu a nebyl zároveň také uzákoněn a schválen zákon o tom, které orgány jsou povolány zjednávati platnost občanským právům soukromým, když snad byla porušena, a jak má býti postupováno, aby tato práva byla uplatňována a také chráněna.
O osnově občanského zákoníka byla již provedena rozprava v obou sněmovnách - a byla velmi zajímavá - o osnově zákona o soudní příslušnosti a civilním soudním řádu jednáme dnes. Chci konstatovati, že po prvé uplatňujeme při takové příležitosti ustanovení jednacího řádu o t. zv. prvním čtení. Měl jsem na tom vždy zájem, volal jsem po něm jako starý zkušený parlamentárník, psal jsem o tom a doporučoval jsem je, poněvadž jsem v něm viděl účinný prostředek pro povzbuzení zájmu při sněmovních jednáních a vůbec jakýsi prostředek k oživení parlamentarismu. Myslím, že se tato instituce při důležitých osnovách osvědčí. Do výboru dostane se pak předloha, o které bylo již jednáno v plenu, byly vyslechnuty různé námitky, byly podány různé náměty, po případě i vysloveny pochybnosti, a tak se dostane výboru již jakési informace, jak plenum té které sněmovny nazírá na předlohu, a bude již míti pro své jednání jakousi direktivu, takže skutečně zákon, který bude po takových rozpravách uzákoněn, bude odpovídati povšechné náladě celé sněmovny. Myslím také, že to odpovídá zásadě demokracie.