Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, Klofáč, dr Hruban, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: Kříž, Sehnal.

Celkem přítomno 104 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Machník a Tučný

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 16 hodin 20 min.

dal předseda: na dnešní schůzi sen. Fidlíkovi, Králkovi, Kreibichovi, Popovičovi, dr Turchányimu, Wenderlichovi; na tento týden sen. Adamovi, Ballovi, Dundrovi, Chalupníkovi, Nejezchlebu - Marchovi, Trnobranskému.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byly dány dovolené: zdravotní do 30. června t. r. sen. Jančekovi, pro účast na Meziparlamentní obchodní konferenci do 28. května t. r. sen. Stodolovi.

Vládní návrh tisk 451 - přikázán výborům zahraničnímu a národohospodářskému.

Návrh tisk 448 - přikázán výboru iniciativnímu.

Zpráva tisk 447.

Interpelace tisky 444/1 až 444/11, 449/1 až 449/6.

Odpovědi tisky 434/1 až 434/7, 450/1 až 450/5.

Těsnopisecké zprávy o 53., 62. a 66. schůzi senátu N. S. R. Čs.

Zápisy o 67. a 68. schůzi senátu N. S. R. Čs.

Výborům rozpočtovému, národohospodářskému a živn.-obchodnímu vládní nařízení ze dne 21. dubna 1937 o přechodném snížení celních sazeb na sádlo (č. 5277).

Výboru rozpočtovému vládní nařízení ze dne 21. dubna 1937 o úpravě poměrů čsl. stavu pojištění Fénixu, životní pojišťovací společnosti ve Vídni, a některých souvislých otázek (č. 5305).

Výboru imunitnímu žádost krajského soudu v Lípě za souhlas k trest. stíhání sen. Pfrognera podle §u 15, č. 3 zák. na ochranu republiky (č. 5259).

o 69. až 71. schůzi senátu N. S. R. Čs. schváleny byly podle §u 72 jedn. řádu.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze, a to nejprve odst. 1 pořadu:

Budeme pokračovati v rozpravě, zahájené v minulé schůzi.

Řečnická lhůta je ¹/₂ hodiny.

Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. sen, inž. Havlín.

Sen. inž. Havlín: Slavný senáte!

Zákon o železnicích, který právě projednáváme, je dílo bezpečně velké a, jak říká důvodová zpráva, má to býti dílo unifikační a kodifikační, které bude působiti na dlouhou řadu let, jak plyne samo sebou nejen ze závažných ustanovení, nýbrž i z kontextu celé předlohy.

Ovšem nemohu říci, že by charakter unifikační byl tak přesně dodržen, jak bychom si v zájmu unifikace přáli, poněvadž konec konců při bližším zkoumání celé předlohy zůstává na některých místech pořád platnost dvojího práva, zejména v §u 195, kde zůstává v platnosti právo uherské pro zemi Slovenskou a v zemích historických v platnosti staré právo rakouské. Týká se to zejména vyvlastňování pozemků pro stavbu dráhy.

Projednávání tohoto zákona dálo se tentokráte za okolností, které vzbudily mimořádnou a, řekl bych, zcela příjemnou pozornost také u nás jako u státotvorné oposice. Tomuto dílu se podle jeho hodnoty věnoval také čas, pozornost, a poněvadž vyžadovalo náležitého propracování, byly utvořeny především subkomise, které připravovaly práci pro výbory; subkomitéty všech čtyř výborů, jak jsou uvedeny v důvodové zprávě, s naprostou vážností věnovaly velmi mnoho času a mnoho hodin prostudování celé osnovy, zjištění jejích předností i po př. opravě jejích slabin.

Měl jsem pocit, že jednou po dlouhé době se tu projevuje neobyčejná vážnost zákonodárné práce, která může senátu v tomto případě sloužiti jen ke cti a která může býti vzorem. i při projednávání jiných, stejně důležitých osnov.

Subkomitéty šly tentokráte cestou, která přinášela vzájemné vyjasnění - dohodovaly se ve schůzích společných. Viděl jsem sám, k jakým závěrům se docházelo, když subkomitét výboru technicko-dopravního a ústavněprávního projednával celou materii, a kdy při sporných bodech mohli jsme se my, kteří jsme se dívali na věc se stanoviska technického, konformovati zároveň s kolegy, kteří ji řešili se stanoviska právnického, což bylo jistě na prospěch celé věci.

Nám jako státotvorné oposici bylo tentokráte přiznáno právo plného zastoupení i v subkomitétech, což loyálně konstatuji, a poněvadž při projednávání bylo vládními stranami řadě námětů, které jsme vznášeli, vyhověno, měl jsem dojem, že je to první počátek, že se uznává, že i státotvorná oposice má v tomto parlamentě své oprávnění, že je dokonce kladnou složkou, že je to oposice, která není jen pro oposici, nýbrž která chce sloužiti věrně republice, tak jako strany vládní, ale že právě svým postavením se často stává rozumným, řekl bych, nástrojem, který pomáhá k prohloubení díla a k jeho dokonalejšímu propracování. Jistě že přání, které tlumočím i pro budoucnost, vyplývá z plného pochopení, a byl bych rád, abychom při všech svých jednáních vycházeli z toho, že je zde nejdříve určitá forma, určitá loyalita, kterou je nutno zachovati, a když se zachová, že je to na prospěch celého zákonodárného jednání.

Byl jsem povděčen pp. zpravodajům, že často náměty i mnou vyslovené přijímali za své, statečně je hájili, prohlubovali a doplňovali. Bylo to nejen ve výboru technicko-dopravním, nýbrž i ve společných schůzích. Lituji jen, že řada námětů kolegů z vládních stran nebyla nakonec přijata, ačkoliv jsme je také podporovali, neboť jejich důvody na mnoha místech měly pro nás průkaznou přesvědčivost, a myslím, že by byly znamenaly i na mnohých místech ještě další zlepšení zákona. Ovšem stalo se, co se stává pravidelně, že některé z těchto věcí padly v důsledku zásahů činitelů koaličních. Při projednávání osnovy ve výboru technicko-dopravním sám zástupce vlády přiznal, že zákon na některých místech není zrovna nejjasnější. Je škoda, že tyto nejasnosti, pokud se ještě teď vyskytují po provedených úpravách, nebyly odstraněny všechny, neboť já se dívám na to s toho stanoviska, že zákon má býti dílo co možná nejjasnější jak ve formulaci, tak i ve stylisaci a také v celkové koncepci, aby každé jeho ustanovení připouštělo jenom jednosměrný výklad a závěr, který nakonec tlumočí skutečnou vůli zákonodárců.

Nemohu říci, že by se nám toto dílo bylo povedlo tak dokonale při tomto zákoně, jak bychom si byli přáli, přesto že výbor technicko-dopravní a výbor ústavně-právní na více než 30 místech přivodil určité změny proti předloze, jak byla přijata ve sněmovně poslanecké.

Jsem vděčen panu zpravodaji výboru ústavně-právního dr Karasovi, že tak statečně napsal také svou důvodovou zprávu. Je to vzácný případ, jsem velmi ochoten to konstatovati, poněvadž v této důvodové zprávě jsou také postřehy, které poukazují na všecky ty věci, na které si i já stěžuji. Některé věci vzbudily podiv ve výboru ústavně-právním, nebyly mu také úplně jasné a používám jich jako podkladu zdravé a rozumné kritiky, kterou konec konců žádný rozumný parlamentní činitel nemůže odmítati a podceňovati.

Až doposud, myslím, nikdo v důvodové zprávě nevyjádřil věci tím způsobem, jak to udělal p. kol. sen. dr Karas. To mi dává možnost, abych v důsledku toho použil této zprávy ústavně-právního výboru k některým malým doplňkům a abych se o nich vyjádřil jménem svého klubu.

Řekl jsem již, že zůstává při dvojím právu: na Slovensku platí právo uherské, kdežto v zemích historických právo rakouské. Konstatuje-li pan zpravodaj, že na mnohých místech jsme se stylisací a dikcí těžce zápasili, potvrzuji, že jsme si přáli jasnější stylisace, kterou bychom byli měli v zákoně velmi rádi vyjádřenu; avšak ukázalo se, že i slovní prostředky, které jsou k disposici lidem s právnickým rozumem, nestačí k tomu, aby se jimi vyjádřila všestranná a jasná stylisace, jak by v zákoně měla býti. Týká se to na př. pojmu, co je dráha, dále přesného znění o náhradě škody, jak jsme konstatovali již v subkomitétech.

Souhlasím s tím, že ústavně-právní výbor se pozastavil také při tom, že se dává v §u 5, odst. 4 zmocnění vládě, aby nařízením změnila zařazení dráhy, když tato dráha byla původně povolena zákonem. Považuji tuto věc za chybnou a vadnou, poněvadž se tím přenáší prerogativa a právo zákonodárných sborů na vládu, což neodpovídá duchu ústavního zákona, neboť měniti zákon má právo jenom parlament a nikdo jiný.

Nyní přejdu některé věci, o kterých se p. dr Karas zmiňuje ve své zprávě a které se týkají v prvé části všeobecného znění, ale musím přece zůstati u poznámky, kterou jasně řekl pan zpravodaj, když vytkl, že první, čemu výbor ústavně-právní věnoval svoji pozornost při celkovém posuzování této předlohy, byla úprava onoho dvojího postavení ministerstva železnic a jeho orgánů, jaké jim tento zákon přiznává. Je to zřízení železničního správního úřadu, proti čemuž by nebylo konec konců, slavný senáte, zvláštních námitek, kdyby to byl úřad konstituovaný úplně samostatně, asi v té formě, jako je nejvyšší správní soud, mám na mysli "se svým presidentem a svým výkonným úřednictvem", který by ve společných otázkách, týkajících se státní výsosti a všeho toho, co mu podléhá, kompetenčně rozhodoval. Když se však tento úřad tvoří a přenáší se dočasně, jak říká důvodová zpráva, dokud nebude vybudováno ministerstva dopravy, na ministerstvo železnic, dostáváme se do nezadržitelného stavu, a správně říká důvodová zpráva, že osnova vládní "vytvořuje pojem a imaginární chimeru", poněvadž jestliže ministerstvo železnic se stává zároveň železničním správním úřadem, obstarává dvojí funkci, kde se může státi, že v jedné funkci bude stranou a rozhodčím zároveň. A já si nedovedu představit, že se dovedou odosobniti ti, kdo budou obstarávati správu železnic a že za hodinu, za dvě hodiny při novém řízení zapomenou, že teď jsou jenom ve funkci železničního správního úřadu. Je to příliš lidské a v důsledku toho neměla býti tato věc takto řešena. Po této stránce měli jsme následovati příkladu polského, kde je ministerstvo komunikací, čímž se výsostné pravomoci přenášejí na zvláště sestavený úřad. Konec konců doba po tom volá, mělo se vytvořiti ministerstvo dopravy, kterému by všechny tyto věci byly svěřeny, a v důsledku toho bychom se vyhnuli této zvláštní formulaci, o které i důvodová zpráva v posl. sněmovně říká, že železniční správní úřad je pouze pojmem systematickým. Račte mi dovolit, já neznám úřad jako systematický pojem, úřad je pojem reálný, který musí míti hlavu a výkonné orgány, a nemůže býti jenom pomyslným zařízením. V tomto smyslu myslím, že je to chyba. Říšské dráhy německé v tomto ohledu jsou o něco napřed, poněvadž určité otázky, které by se týkaly státní výsosti, se přenášejí na říšské vedení. Je tu úplně neodvislý, samostatný orgán, aby se dvojí pravomoc nekoncentrovala v jedněch rukou a hlavně z toho důvodu, že máme určité dráhy, jejichž podnikateli jsou osoby privátní, společnosti nebo samosprávné celky a že někdy může tento zajímavý poměr vésti k určité nespokojenosti a k určitým tvrdostem.

Stejně tak najdeme na mnoha místech ještě poznámky velmi typické. To je na př. tam, kde dráha přichází do sporu se svými sousedy stran jejich práv a pod., a tu se důvodová zpráva pozastavuje nad některými věcmi. Při vrchnostenské agendě po doplňcích, které byly učiněny za součinnosti pánů zpravodajů, i s ohledem na ustanovení o železničním správním úřadě jsme přece jen zákon zdokonalili, že nastalo přesnější vymezení. To vítám s povděkem, ale musím při tom konstatovati, jak to učinil pan zpravodaj výboru technicko-dopravního, že do samosprávy zasahuje železniční zákon někdy měrou velmi citelnou, a nevím, jestli plně odůvodněnou. Když konečně po těch změnách a úpravách, které v subkomitétu a pak i ve výboru byly provedeny, bylo to zrestringováno na míru menší než v původní osnově, zůstávají přece jen otevřené celé pasáže, které se těžko chápou znalci samosprávy, kteří vědí, že samospráva má těch dohlédacích úřadů nemálo a že je má organicky zaklíněny a začleněny po řadu let a že samospráva v tom nejnižším stupni není neomezená, nýbrž podléhá vždy řádnému dozoru. Je zbytečné, že se zavádí ještě nový zásah se strany železničního správního úřadu, a správně podotýká důvodová zpráva tam, kde se to týká upravovacích a zastavovacích plánů, že pak se mohou obce dostati do toho, jako hlavní město Praha, kde sice byl upravovací plán ministerstvu předložen, ale přes všechny zákroky nepodařilo se do dneška dostat jej od ministerstva zpět. Musí tu býti dodrženo aspoň tolik reciprocity, že předpisuje-li se samosprávě, že musí dělat tyto věci, ať aspoň ministerstvo železnic nebo železniční správní úřad jsou tak vázány, aby v lidsky dosažitelné lhůtě zpracovaly věci, které jsou a budou pro samosprávu důležité, aby se neopakoval případ v důvodové zprávě jasně vytčený.

Co se týče personálních otázek, byly prodebatovány ve všech výborech a, pokud vím, zvlášť bedlivě ve výboru soc.-politickém. Nenastaly změny proti tomu, co udělala posl. sněmovna, a výbor se spokojuje ujištěním, které mu bylo dáno, že určité věci budou potom řešeny jakýmsi resolučním způsobem. Já sám se svého stanoviska jsem přítelem jasného pořádku; byl bych to viděl rád v zákoně, poněvadž důvodové zprávy se dovoláváme při debatě o zákonech, ale soudy a úřady na ni neberou zřetele, jakmile byl zákon sankcionován a nabyl platnosti. Chci býti v tomto případě natolik loyální, že věřím, že všechny velké sliby, na jejichž splnění zaměstnanectvo čeká, budou splněny.

Co se týče poznámky, která padla při projednávání zde v debatě, o přijímání personálu ke státním drahám, souhlasím s tím, co v obou zprávách je velmi jasně vytčeno, že dráhy státní a všecky dráhy jiné, poněvadž tvoří důležitý nástroj obrany státu, musejí přijímati jenom personál, který je po stránce státní naprosto spolehlivý. (Výborně!) My si nemůžeme dovolit luxus, abychom svěřovali tento pro všechno občanstvo státu tak důležitý instrument v kterémkoliv úseku do rukou, které by byly schopny sabotáže v osudové nebo v nejtěžší chvíli, sabotáže, která by mohla způsobiti jejich neúčinnost a tím ohroziti to, co nazýváme obecně obranou státu.

Nemohu souhlasiti s tím, že se nepodařilo volání řady kolegů, také z vládních stran, i mému, abychom dosáhli zveřejnění tarifních výhod. Řeknu vám upřímně, vážení pánové, že tím nesleduji žádný jiný cíl, než že se bojím, aby skryté jednání o tarifních úlevách se nakonec nestalo předmětem něčeho, co bych považoval za škodlivé a zhoubné, že by totiž politické stranictví mohlo vniknout i do komerční stránky železničního podniku. Veřejný účet v tomto smyslu by nebyl chybou. Vím-li, že určití činitelé dostávají tarifní slevy, není důvodu, aby se o tom nedověděli i druzí; ale když to zůstává pod pokličkou a tajné, tu je možné, že pomocí těchto úlev, kdyby zde pracovaly určité vlivy, mohl by někdo nabývati výhod, které by mohly býti proti jinému podnikání takového druhu, že by se stávaly nebezpečnou a nepřekonatelnou soutěží.

Pokud se týče námitky, která je uvedena v důvodové zprávě a která má spraviti mínění ústavně-právního výboru o železničním správním úřadě, že by zde vznikla nová vydání, nové náklady, kdyby se zřizoval skutečně železniční správní úřad se samostatným obsazováním - tu musím sice loyálně přiznati, že toto vydání v poměru k výsledkům morálním i věcným, které by tu byly dostiženy, by se rentovalo a že by bylo na místě; kdybychom si spočítali náklad na nejvyšší správní soud a kdybychom to počítali v tomtéž rozsahu a obsazování i při železničním správním úřadě, šlo by jen o několik málo milionů. Tím by se hodně ušetřilo, poněvadž by tu byl pořádek v tom smyslu, jak bychom si jej všichni přáli.

Pokud se týče samosprávy, mám tu ještě jednu poznámku o věci, která byla rovněž velmi dlouho prodebatovávána, a je mi velmi líto, že se v zákoně nepodařilo odstraniti tuto disparitu. Jde o ty, kteří se mohou stávati řediteli společností drážních, které patří samosprávě. Tu jsou někteří občané po případě vylučováni až na dobu jednoho roku, aby se nemohli státi řediteli, poněvadž je to závislé na pasivním volebním právu. Tedy někdo bude, řekněme, bydlet v Plzni a bude povolán do Prahy, kde by se mohl státi v obecním podniku jako schopný člověk ředitelem, a poněvadž je to vázáno na pasivní volební právo v Praze, nejméně rok nemůže býti ustanoven. I sám zpravodaj chtěl míti tuto věc vyřízenu a nevím, jak se to stalo, že toto ustanovení zůstává v platnosti, poněvadž přiznávám, že jsem z jedné schůze musil předčasně odejíti.

To snad by byly všechny věci, které bych na základě zprávy pana sen. dr Karase chtěl podotknouti, přiznávaje loyálně, že nepůjdu do určitých detailů v tomto zákoně, poněvadž jsem měl příležitost je všechny jménem svého klubu tlumočiti a některým bylo vyhověna. O jiných bylo debatováno a uvažováno a nebyly tentokráte jenom koalicí zamítány, jak se to, bohužel, někdy stává. Kvituji to s povděkem a jsem ochoten při každé další spolupráci postupovati tak, jak jsem postupoval při pracech výborových.

Mnohá ustanovení mají však jednu nezvyklou těžkost, totiž že v případech sporných přenášejí rozhodování na úřady správní, a mám dojem, že to bylo motivováno tím, jako by to byla určitá výhoda. Já jsem se zastával názoru, že případy sporné, hlavně pokud se týkají majetkových práv při stavbě drah atd., patří před řádné soudy, poněvadž je jistá věc, že i když v řízení sporném nedopadnou tyto věci k obecné spokojenosti, zůstává a musí zůstati stěžovateli cesta k řádným soudům. Není to tedy zjednodušení, nýbrž komplikace a bude to znamenati prodlužování celého sporného řízení.

Zákon sám tedy, jak jsem řekl, přes všechnu námahu a snahu, kterou mu věnoval senát, a přes dobu, která nebyla skoupě vyměřena, neboť bylo popřáno dostatek času ke studiu, není dílem tak dokonalým, jak bych si přál já a jak by si přáli jistě i všichni ostatní kolegové. Ale pokud jsou v něm nedostatky, má posl. sněmovna možnost, aby tyto nedostatky, na které poukazuje přímo důvodová zpráva, ještě napravila, poněvadž návrh zákona vracíme do posl. sněmovny. Ježto i sám vládní zástupce na některých místech přiznával, že jsou nejasnosti, je možno, aby se to ještě srovnalo.

Senát sám projevil velmi hluboké pochopení při projednávání této těžké a rozsáhlé materie a jsem velmi šťasten, že se jednou rozhodl aktivním skutkem hájiti svou naprostou suverenitu a neodvislost, že se rozhodl k tomu, aby právo a moc, která mu byla dána ústavou, v tomto případě uplatnil, zvláště když jde o dílo tak veliké a významné, které bude zavazovati generace snad 50 i více let.

Je to statečné jednání proto, poněvadž při tom složení, které je - budiž mi laskavě prominuto - v senátě percentuelně téměř stejné jako v posl. sněmovně, senát velmi hájí svůj význam. Vzpomínám si, že v minulém i v tomto období byla řada kolegů bez rozdílu politických stran, kteří toužili po tom, abychom se tak postavili v každém případě, kde se nám zdá, že bychom mohli prospěti zájmům veřejným a kde bychom mohli dílo, které je nám předkládáno z posl. sněmovny, udělat lepším. Toužili po tom, abychom se nezastavovali, i kdyby to bylo nevhod ministrům politickým či hospodářským nebo vládě, poněvadž my jsme suverenní sbor, který má rozhodovati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Senát to tentokráte dělá a já vítám jeho rozhodnutí a prohlašuji jménem svého klubu, že my se k tomuto rozhodnutí upřímně a solidárně připojujeme.

Vítáme dále, že zákon tak pronikavým způsobem upravuje poměry, které se týkají naší brannosti a zájmů branných, tedy poměrů dráhy k ozbrojené moci, a že se to děje hlavně v době dnešní, která je tak těžká a vážná, jak všichni bez rozdílu cítíme a vidíme, a že se tím splňuje starý požadavek, po kterém ministerstvo nár. obrany a též sama obrana státu již dávno volala.

I zde souhlasíme a budeme v každém případě podporovati senát solidárně v odhlasování věcí, které se obrany státu týkají.

Předloha sama, jak jsem již řekl, přináší potřebná opatření, jednak opatření unifikační a jednak kodifikační, přináší mnohá opatření důležitá a velmi významná pro obranu státu. To je pro nás důvodem jako pro oposici státu oddanou, abychom pro tento zákon hlasovali, a také to, že při jednání náš hlas byl slyšán, takže můžeme říci, že máme svůj podíl na projednávání tohoto důležitého zákona. Vítáme rozhodnutí senátu, že se dovedl postaviti a že dílo vrací, a své solidaritě dáme výraz tím, že budeme pro předloženou osnovu zákona hlasovat. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Krejčí.

Sen. Krejčí: Slavný senáte!

Zákon, který projednáváme, je zákonem unifikačním a bude přijat v odchylném znění, než je znění posl. sněmovny. A tu bych chtěl zdůvodniti význam senátu, neboť není to první a nebude to snad také poslední případ, kdy senát jinak se dívá na věci nežli posl. sněmovna. (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.)

Jestliže někdo říká, že by nám stačila jedna komora, pak zkušenosti nám ukazují, že senát není zbytečný, nýbrž že je opravdu sborem kritickým a že dovede věci zlepšiti a podívati se na ně lépe, střízlivěji a opatrněji. V poslední době nabyl jsem zkušenosti, že není dobře schvalovati zákon, když má nějaké mezery. Loňského roku přijali jsme zákon o dani z masa, pokud jí podléhají zemědělci, jak se na něm usnesla posl. sněmovna. Již tenkráte jsem viděl v zákoně určité mezery, které jsem se snažil odstraniti tím, že jsem sjednal se zástupcem ministerstva, aby v prováděcím nařízení vyjasnilo se to, co v zákoně bylo nejasné. Přes to, jak v poslední době jsem zjistil, důchodkové kontroly a okresní finanční ředitelství nemají dostatek jasnosti o výkladu zákona a vykládají jej v neprospěch poplatníka, takže je patrno, že každý zákon, nemá-li se obrátiti a vyložiti v neprospěch občanstva, má míti jasné a určité znění.

Projednávaným zákonem dostává se státním drahám značné svrchovanosti. Dáváme jim ji, poněvadž státní dráhy, které mají před sebou na výsost důležitý úkol, který mají plniti v případě obrany státu, toho potřebují. Jsou to zejména zřetele vojenské, které nás nutí, abychom dali státním drahám toto výsostné právo. Dáváme státním drahám výsostné právo. Ale co bychom neradi u drah viděli, by byla taková vrchnostenská povýšenost. Ta tu byla a tu dosud je. A my bychom tuto vrchnostenskou povýšenost u drah neradi napříště viděli.

Má-li dráha plniti své poslání a má-li prospívat sama o sobě jakožto podnik, potřebuje dvojího: jednak obchodního ducha a jednak kulantního jednání. Obchodního ducha dráha pomaloučku nabývá. Řekněme, jak dlouho to trvalo, nežli při sdělávání jízdních řádů abstrahovali pánové, kteří dělali jízdní řády, od toho, že každá dráha je královstvím sama pro sebe. Dnes již jezdí vlaky třeba po úseku pěti tratí a zrychluje se tím doprava, poněvadž již není každá dráha sama pro sebe bez zřetele na dráhu druhou.

Ale je také třeba, aby dráha si všímala toho druhého, aby si totiž osvojila kulantní jednání. Tomuto kulantnímu jednání jsou na překážku příliš strohé předpisy dopravní a úřední. Stal se případ, že přednosta dráhy na stanici Veselíčko-Branice byl tak kulantní ke stranám, že když přijely pro zboží bez avisa, které právě bylo na poště, vydal jim zboží, dal si zaplatiti skladné do doby vydání, a když druhý den přišlo aviso zpět, vrazil na ně denní štampilku. Tak to trvalo několik roků. Ale najednou tam byl dirigován jako staniční mistr Němec Wudy, který se tam měl učiti česky, ale místo toho, aby se učil česky, šťáral v těchto obchodních věcech a vyšťáral v několika tisících případů, že tímto způsobem, když bylo zboží vydáno o den dříve a na aviso byla o den později vytisknuta štampilka, vzešlo dráze cca 270 Kč ztráty na skladném. A to bylo příčinou, proč tenkráte měl býti dotčený přednosta vůbec ze služeb dráhy propuštěn. Na moji přímluvu mně řekl, tehdejší ministr Najman, že ho sice ponechává ve službách, ale dává ho na subalterní místo.

Jiná věcička, kterou mu kladli za vinu, byla ta, že si železniční barvou natřel tyčinky u růží v zahrádce, která byla na železničním pozemku. Dále se mu vytýkalo, že obtěžoval paní Wudyovou a byl k ní hrubý. Na jedné straně ji tedy milostně obtěžoval a na druhé straně byl k ní prý hrubý.

Takovými nicotnými věcičkami se ztěžuje na základě strohých předpisů služba úředníkům, jestliže chtějí kulantně s lidmi jednat a jestliže vůči konkurenci automobilové, kde se nepěstuje takové příliš veliké "úřadování", jednají po obchodnicku.

U nás pořád ještě na naši dráze je vidět c. k. státní dráhu. A naši železničáři, ač by rádi, nejsou s to, toho "c. k." se zbaviti, poněvadž strohé železniční předpisy je k tomu přímo vedou. Dráha musí dnes vycházet občanstvu všemožně vstříc, a to nejen dobrým posloužením, nýbrž také vlídným a zdvořilým jednáním. Dráha v každém musí viděti svého zákazníka a ona první se má říditi Baťovou zásadou: Náš zákazník, náš pán. Když před dvěma lety při všeobecném sjezdu katolíků vraceli se poutníci z Obděnic u Sedlčan ze sjezdu v Praze, na nádraží ve Voticích hrubě s nimi nakládali, poněvadž viděli, že to jsou jen poutníci, a nabízeli jim, aby vstoupili do dobytčího vozu, poněvadž nemají jiné. Teprve když zakročil přednosta stanice, našli, že vůz mají a mohou jej zapřáhnout, při čemž si z poutníků tropili spoustu úsměšků a úštěpků. Heslo: Náš zákazník, náš pán - má platiti i pro dráhy. A je to také důležité, pokud se tyká kulance vůči stranám. Dráha má své předpisy. My jsme vždy měli za to, když někdo svěří věc dráze k dopravě a tato věc je bud' zničena nebo poškozena, že se za ni odesílateli, resp. příjemci dostane náležité náhrady. Ale to není pravda, poněvadž dráha má své předpisy, podle kterých v mnohých a v mnohých případech za zboží jí k dopravě svěřené neručí. Takový případ zde uvedu. Lidové hospodářské družstvo v Milevsku poslalo loňského roku na adresu Václav Ulrych do stanice Praha, Denisovo nádraží vagon lisovaného sena. To bylo řádně naloženo, řádně plachtováno, stanice podací řádně zjistila, že zboží je dobře opatřeno, ale než ve vlaku ujel tento vůz 10 km, shořel; je tam silné stoupání a od jisker z komína při silnějším stoupání létajících se seno vznítilo. Staniční úředník ve stanici Božejovice-Jistebnice velkopansky nařídil: Odkliďte si zbytky, nebo je dám odkliditi na váš náklad. Správce zmíněného družstva dostavil se na stanici a žádal o protokol. "Nemáme žádného protokolu, poslali jsme jej do Plzně na ředitelství" - bylo mu odpověděno. Dnes, kdy každý hokynář má psací stroj, kdy pořizuje proklep a pokud nemá psací stroj, píše průpisem, stanice Božejovice-Jistebnice nemá ani průpisu, ani průklepu. Strana čekala, že jí budou seno a plachty nahrazeny. Nestalo se tak; strana urgovala, a odpovědělo se ji velkopansky: nezaplatíme vám nic, s poukazem na paragraf - je to první sešit, čl. 90, § 3 a § 2 dopravního řádu - podle kterého dráha neručí za zásilky naložené v otevřeném voze. Myslím si, jestliže si občanstvo uvědomí, že dráha za zásilky v otevřeném voze neručí, rozmyslí si pak mnohé cenné věci v otevřeném voze posílat. Dá-li si na př. hospodář zaslati z továrny mlátičku, která má cenu 20.000 až 25.000 Kč, která se nemůže naložiti do uzavřeného vozu, poněvadž se tam nevejde, a když mu za ni v otevřeném voze dráha neručí, co udělá? Zjedná si autodopravce, který mu ji na autu dopraví, a při tom si s ním sjedná, že mu za ni ručí. Ostatně autodopravce má povinné ručení a když se stroj zničí, dostane odesilatel odškodnění. U dráhy toho není. Zákon připouští, že se může dráha pojistit na povinné ručení, ale nemusí. Autodopravcům jsme uložili povinné ručení, dráze je neukládáme. Dráha má také ustanovení o ručení, ale toto ručení je trochu jiné. Ručí za škody způsobené osobám na životě a zdraví, za škody způsobené na věcech při srážce s motorovými vozidly na křižovatkách a na objektech umístěných podle dráhy. Za zboží neručí.