Je potřeba, aby byla taková správa přímého dozoru na školy národní, která by byla oddělena od správy politické. Nemyslím, že by samostatná školská správa vedla k podstatnému zvýšení nákladu na školství národní a že by tento námět měl nás zaměstnávati s hlediska rozpočtového. Taková reforma je vlastně již provedena v úřadovnách inspektorů státních národních škol (hraničářských), kde pro vykonávání účetních a kancelářských prací stačí jedna kancelářská síla, třebaže se agenda těchto inspektorů vztahuje na větší počet politických okresů. Dokonce máme inspektory, kteří pracují v 7 politických okresích!

Pokud jde o tyto inspektory státních škol, opírá se organisace této instituce o jedinou větu zákona o úpravě školské správy z r. 1920 (č. 292), t. zv. malý školský zákon, podle níž ministr školství ustanoví, jakým způsobem se bude vykonávati dozor pedagogický a správa hospodářská škol menšinových (§ 35). Věc byla na základě tohoto zmocnění zařízena interními předpisy obdobně podle poměrů okresních školních inspektorů, o kterých jsem dříve mluvila, t. j., že i inspektor státních národních škol je provisorní zaměstnanec; tedy je to úplný nonsens, je to státní národní škola, je to profesor nebo učitel, pověřený dozorem na určitý obvod hraničářských škol, ovšem s tím rozdílem, že je podřízen přímo ministrovi.

Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, t. j. tedy třetí část našeho dozoru, jsou obdobné poměry. Tam sice za uherského režimu byli inspektoři státními úředníky (zák. čl. XXVIII/ 1876) s příslušným personálem administrativním a kancelářským, ale tento systém nebyl republikou převzat, a praxe se při ustanovování orgánů školského dozoru řídí fakticky směrnicemi, které platí pro školy hraničářské, to je inspektoři se prostě pouze pověřují službou, nejmenují, aby nenastala kolise s dosud platným řádem uherským.

Všecky tylo skutečnosti byly již částečně připomenuty při projednávání naší osnovy. Myslím však, že dosud nebylo upozorněno na kategorický požadavek, že za tohoto stavu věcí je třeba postaviti zákonem otázku všeho školského dozoru na jednotný zákonný podklad: vybudovati samostatnou organisaci školského dozoru nezávislou na úřadech politických a pevně upraviti služební a platové poměry funkcionářů tohoto dozoru.

V důvodové zprávě k této osnově je řečeno, že problém je příliš komplikovaný, než aby mohl býti řešen ihned. Jsme tedy rádi, že se dostáváme aspoň k věci finanční, a že se upravuje poněkud aspoň otázka financí.

Proč je ta věc komplikovaná? Poněvadž se ukázalo, že věc příliš souvisí s unifikací a reformou předpokladů naší školské správy a celého našeho školství. Věc jistě nelze řešiti bez nové úpravy, na př. zavedení zemských a školních úřadů ve všech zemích republiky, bez projednání otázky zestátnění učitelů nebo aspoň úhrady učitelských platů státní pokladnou a konečně i s nutnou změnou zemských školských zákonů.

Snad budeme míti příležitost, zabývati se těmito otázkami častěji, především, jak doufám, při blízkém projednávání otázky úpravy platů učitelstva měšťanských škol. Jisto je, že je naprosto nutno přizpůsobiti nynější zákonný stav novým potřebám naší doby, odrakouštiti se, jak naznačil kol. Hubka, a to v našem novém republikánském duchu se zřetelem k moderním požadavkům, a že už je čas, abychom přestali s věčným omíláním starších předpisů, jež vznikly za jiných poměrů, nám nepřátelských.

Zde jen připomínám na př. služební pragmatiku učitelstva národních škol, jež v nynějším znění je pouhým přepisem profesorské pragmatiky naplněné duchem doby svého vzniku r. 1917, tedy nejenom rakouské, nýbrž přímo válečné doby. Za těchto okolností jsme rádi, že jsme došli aspoň k této osnově. Je naprosto spravedlivé, že osnova spojuje s platovou úpravou školních inspektorů také úpravu poměrů učitelů a profesorů, přidělených k službě administrativní a osvětové.

Z bývalého režimu je známa instituce profesorů, kteří byli přidělováni do ministerstva nebo k zemským školním radám, aby svými praktickými znalostmi školství pomáhali ve vyřizování administrativní agendy úředníkům právnickým nebo zemským školním inspektorům. Bývalá vláda uznávala, že je potřebí, aby se takovým profesorům dostávalo náhrady za to, že pracovali v jiném oboru služby nežli na školách, že pozbyli prázdnin, eventuelně odměny za přespočetné hodiny, za vyučování nepovinným předmětům, za různá vedlejší zaměstnáni, jež se schopnějším profesorům vždycky nabízela. Proto jim přiznávala na tehdejší poměry značnou částku, 1200 K jež se rovnala ředitelskému funkčnímu přídavku. U zemských školních rad byla tato částka o 200 K menší. Tuto instituci převzala i republikánská školská správa a poskytovala takovou náhradu i učitelům, které bylo nutno ke školským úřadům přijímati, jak jsem se zmínila, aby pomohli v úžasném přírůstku agendy, způsobeném častými změnami zákonů popřevratových při nedostatečné systemisaci školských úřadů, resp. nedostatku personálu u okresních úřadů. Ale tato náhrada nebyla vzhledem k úsporným tendencím v našem státě valorisována a byla zastavena r. 1926 při převodu do nových platů. Myslím, že se tak stalo nedopatřením, nikoliv snad proto, že by to plynulo z ducha zákona. Všechny pozdější snahy, aby byla opět zavedena, narazily na odpor příslušných ministerstev, zejména pana ministra financí v důsledku blížící se a pak nastalé hospodářské krise.

Za těchto poměrů nemohlo se ovšem dostati ocenění ani t. zv. osvětovým referentům, t. j. učitelům a profesorům, uvolněným pro osvětovou službu. Formálně jde o učitele a profesory přidělené k ministerstvu školství a nár. osvěty, kteří t. č. v počtu 16 jsou exponováni do různých míst republiky, aby dohlíželi na provádění tří důležitých zákonů lidovýchovných: o lidových kursech občanské výchovy, o veřejných knihovnách obecních a zákona o pamětních knihách obecních a připravovali a usměrňovali i jinak intensivní činnost lidovýchovnou, v níž dnes velmi významnou část tvoří péče o otázky rozhlasu a filmu, zejména však péče o brannou výchovu.

Předložený návrh zákona upravuje tedy částečně tyto věci, především finanční stránku osob, o něž běží, ale spolu i velmi důležitou věc pořádku ve školní službě. Kol. Karpišková se toho již dotkla. Po zákoně č. 104 z r. 1926 byli za inspektory a přidělence jmenováni jen substituti inspektorů, přidělenec odešel ze školy a na jeho místo byl ustanoven výpomocný učitel. Osnova vrací se tedy k zákonu z r. 1922, podle kterého se za tyto osoby může ustanoviti také učitel zatímní. Bylo by nám ovšem milejší, aby v zákoně ustanovení toto nebylo jen arbitrérní, nýbrž kategorické. Neznáme případů, že by na př. inspektoři školní byli vraceni na svá místa, tedy že by bylo potřebí držeti jim jejich místo. Školní úřady však tvrdí, že každé přidělení ke školským orgánům nemůže býti trvalé, zejména u okresních školních výborů, a že je potřebí přiděliti učitele někdy na zkoušku; zatímní ustanovení místa takto dočasně uvolněného mohlo by prý vésti k obtížným komplikacím. Již jsem řekla, že nesdílím tohoto názoru, již proto ne, že zatímní ustanovení není tak pevné, aby zde mohlo vaditi. Prosím proto ministerstvo školství a nár. osvěty, aby v prováděcím výnose bylo školním úřadům vřele doporučeno - nelze-li učiniti více - aby místa byla vždy obsazena zatímně, když lze očekávati, že přidělení bude trvati delší dobu.

Osnova odstraňuje také pochybnosti o tom, jaké činovné přísluší školním inspektorům a přidělencům; bude to činovné podle místa přidělení, jak je zajisté správné. Může však nastati případ, že přidělenec přichází z místa vyššího činovného na místo s činovným nižším; tím by ovšem byl poškozen; proto chci věřiti stanovisku úřadu, že přídavky vyrovnají toto event. poškození.

Nejdůležitějším bodem osnovy je přiznání služebních přídavků těmto osobám. Jest ovšem třeba litovati, že v osnově zákona nezůstaly částky původně navržené, a to tím spíše, že částky pro přidělence k zemským školním radám a k ministerstvu nejsou ani zdaleka valorisací přídavků dřívějšího režimu - jak kol. Karpišková již řekla - a co je zvláště důležité, nejsou dostatečnou náhradou za odpovědnější práci a úbytek příjmů spojených s původním povoláním. Proto vítám, že se přídavek zvyšuje po šestiletém působení v té neb oné funkci a že je započitatelný pro výměru výslužného. Pokud jde o šestiletou dobu pro zvýšení přídavku, není jistě pochyby, a také byl tento názor v rozpočtovém výboru potvrzen zástupcem ministerstva školství a nár. osvěty, že zvýšení náleží již nyní všem těm, kteří v den účinnosti zákona dokončili šestiletou skutečnou službu, ztrávenou v postavení inspektora nebo přidělence. Pro tento názor svědčí v zákoně slovo "skutečná" služba.

Chápeme, že pensionovaní inspektoři, po př. dlouholetí přidělenci budou pociťovat jako nespravedlnost, že nejsou zahrnuti do zákona. Vzpomeňme, že právě ti, kteří přišli po převratu do školské služby dozorčí, kteří musili organisovat, třebas na Slovensku, Podkarpatské Rusi, nebo v hraničářských krajích školství, skutečně by si zasloužili, aby byli odměněni. Chci doufat, že zlepšující se hospodářské poměry umožní, aby se také jim dostalo alespoň v pensi toho, čeho postrádali za své aktivní, velmi těžké služby.

Důvody finanční snížily také částky cestného a stravného pro inspektory proti původnímu návrhu. Doufám, že příslušná ministerstva znají komunikační obtíže při rozsáhlosti dozorčích obvodů inspektorských a že, kde to bude nutné, zvýší paušál tak, jak připouští § 4. Myslím, že právě my, členové sněmovny a senátu si dovedeme uvědomiti, co to znamená navštěvovat školy v několika okresích, třebas jak jsem řekla v sedmi, jedním člověkem a k tomu ještě při dnešních komunikačních prostředcích i při jejich drahotě.

Ve zprávách výborů jest již přesně vypočítán finanční efekt osnovy. Za rozpočtový výbor jej zde opakuji. Úprava pro školní inspektory a přidělené učitele vyžádá si částky 2,002.320 Kč, pro profesory 252.160 Kč, pro osvětové referenty 57.960 Kč, na zvýšené paušály, tedy cestné a stravné, 477.510 Kč. Důsledky zatímního ustanovování místo dosavadního opatření substitučního vyžádají si asi 200.000 Kč. Je to částka malá, protože dosavadní substituce již vyžadovaly určitého nákladu. Celkem tedy provedení zákona stojí téměř 3 miliony, je to asi o 10.000 méně než 3 mil. Kč.

Podle prohlášení zástupců vlády mohla býti opatřena v tomto roce potřebná úhrada jen na půl roku. Proto se navrhuje účinnost zákona teprve od 1. července 1937. Pro příští rok bude úhrada opatřena, jak bylo řečeno, vhodnějším rozdělením v rozpočtu ministerstva školství, aniž z tohoto důvodu bude dílčí rozpočet zvyšován.

Vzhledem k tomuto momentu a všemu, co bylo řečeno, navrhl rozpočtový výbor, aby plenum senátu přijalo osnovu zákona ve znění usneseném posl. sněmovnou (tisk 420). Doufám, že zákon přinese značnou úlevu dlouho čekajícím funkcionářům školského dozoru a školské správy a že s tím větším zájmem se věnují svému krásnému, ale obtížnému poslání školskému a osvětovému, obtížnému zvláště dnes, kdy si tolik přejeme, aby naše školství počítalo s novým poznáním žactva, aby konalo pokusy, které mají vésti skutečně k tomu, abychom měli školství, které by pokud možno odpovídalo potřebám nejen dnešní doby, nýbrž i potřebám příštích desetiletí, neboť nevychováváme děti jen pro dnešek, nýbrž pro deseti-, dvaceti-, ba padesátiletí. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a navrhuji lhůtu řečnickou půl hodiny. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta je přijata.

Uděluji slovo prvnímu řečníku "proti", jímž je p. sen. Krommer.

Sen. Krommer (německy): Dámy a pánové!

Jestliže sudetskoněmecká strana zaujímá kladné stanovisko k této osnově zákona, obsahující úpravu platů školních inspektorů, děje se tak proto, že chceme odpomoci starému zlu. Ale s tímto souhlasem chceme spojiti také několik přání. Především žádáme, aby byl učiněn konec zpolitisování školy, které provádějí školní inspektoři, a za druhé si přejeme, aby se školní inspektoři při posuzování učitelů neřídili podle politického smýšlení, nýbrž podle odborných vědomostí učitelových. Dále si přejeme, aby obzvláště na Slovensku školní inspektoři pro menšiny byli bráni z lidí vlastní národnosti. Dále bychom si přáli, aby školní inspektoři, když již provádějí inspekci ve škole, činili tak ve školních třídách a zkoumali schopnosti žáků, ale neprohlíželi půdy a sklepy, zdali tam nejsou přece někde schovány nějaké učebné pomůcky ze starého Rakouska. Učitelé, na které se shora vykonává nátlak, neukazují se ve veřejném životě již vůbec; ať to je Kulturverband, Bund der Deutschen, nemluvě ani o svazu Turnverband, ba dokonce ze společenských posic byli učitelé vytlačeni.

Při této příležitosti chtěl bych také pohovořiti o českých školních inspektorech. Bylo by zapotřebí, aby se čeští školní inspektoři starali více o prospěch dětí v menšinových školách a méně vyreklamovávali německé žáky z německých škol. Došlo mně již mnoho stížností českých rodičů, že žáci, kteří přicházejí ze školy a chtějí navštěvovati vyšší ústav, bývají pro nedostatek znalostí odmítáni. Není přípustno, aby se pomocné vyučování specielně na Hlučínsku zakazovalo; připomínám jen řeč posl. Uhlíře v poslanecké sněmovně. Tito lidé musí hledati svůj vezdejší chléb v Německu, a dokud posl. Uhlíř nemůže těmto tisícům lidí, kteří mají svůj výdělek naproti v Německu, opatřiti práci, dotud mají tito lidé právo, aby se jim dostávalo pomocného vyučování v německém jazyku, kterého bezpodmínečně k udržení pracovního místa potřebují. Byl bych zvědav, zdali by se českým hraničářům odepřelo toto pomocné vyučování. To je vděk za to, že nechávají své děti umírati v menšinových školách. Neboť jak známo, navštěvují tyto školy několik málo českých dětí a většinou němečtí žáci.

Při této příležitosti chtěl bych poukázati také na zákon vydaný dne 29. ledna 1920 ministerstvem zemědělství o prozatímní úpravě zemědělských lidovýchovných škol. Jako dlouholetý předseda zemědělského lidovýchovného výboru musím konstatovati, že také zde jsou nedostatky. V §u 9 jedná se o příspěvku na věcný náklad místních činitelů. Přes různé urgence nemohl školský inspektorát a ministerstvo zemědělství konkretně říci, kdo jsou ti místní činitelé. V ryze selských obcích nese náklad obec. Ale ve smíšených malých městech, kde převládá obchod, živnosti a průmysl, brání se obec nésti náklady s odůvodněním, že to je věcí zemědělství. Bylo by zapotřebí, aby v té věci bylo zjednáno jasno, a bylo by to nejvýš na čase, uvážíme-li, že od r. 1920 uplynula hezky dlouhá doba, a přes to se nic neudělalo. Znám úkoly, které mají plniti zemědělské školy, a vím, že pro poučení zemědělců konají velmi mnoho.

Poslední výnos okresního úřadu v Bruntále ze dne 26. dubna 1937, č. 4056, velice potřebuje vysvětlení. Tam se uvádí ve známost opevněné pásmo, a to na základě §u 13 vlád. nařízení ze dne 19. června 1936, č. 54 Sb. z. a n., o pohraničním pásmu. Praví se tam v odst. 2, lit. f), že "... k osetí a osázení stromů, keřů a vysokých kultur - mezi nimi rozumí se tabák, chmel, živé ploty, kukuřice, slunečnice a vína, vyjímaje obilí - je zapotřebí povolení." Kdyby zde byl kol. Novák, mohl by mi potvrditi, jakou pohromu pro zemědělce znamenala loňská záplava myší, a přes to bylo jim zakázáno síti kukuřici, t. j. osetí mohl povoliti jen politický okresní úřad při předložení náčrtku nebo plánu na snímacím papíře. (Sen. Němeček: Co to má co dělat se školními inspektory?) To patří k poučení na zemědělských školách. Pan president mluvil v Budějovicích o tom, že se na válku nepomýšlí, a zde asi mají vojenské úřady za to, že do 5 měsíců vypukne válka. To jsou opatření, která se týkají také zemědělských dluhů, neboť učiní-li vojenské úřady taková opatření, jako je zákaz osetí kukuřice, pak mají se postarati o to, aby zemědělci jako náhradu za tuto kukuřici mohli osíti něco jiného. (Výkřiky sen. Karpíškové.) To patří také k poučení na zemědělských školách, to patří tedy také ke školním inspektorům.

Naše strana hlasuje pro zákon. Vytkl jsem tyto vady, abych ukázal na veliké potíže, které panují na venkově, a poukázal jsem na to všechno proto, aby konečně jednou v pohraničním území nastalo jisté uklidnění a pořádek. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)

Předseda (zvoní): Slovo má ještě pan sen. Časný.

Sen. Časný: Vážený senáte!

Dnes projednáváme iniciativní návrh zákona, jímž se upravují platové poměry školních inspektorů jakož i školních instruktorů, profesorů, ředitelů a učitelů národních škol, přidělených školním úřadům.

Také já chci přispěti malou poznámkou k projednávání tohoto zákona. Záležitost platová je v předloze obsažena. Mně jde o věci právní, které v této předloze obsaženy nejsou.

Prohlašuji, že jsem si vědom, co škola pro člověka znamená. Škola musí odpovídati plně době a poměrům, v kterých žijeme; ne-li, pak škola nevychovává člověka celého. Nedostatečné školní vzdělání nepřipustí občana ať muže nebo ženu ke zdrojům, které dají potřebnou existenci osobní i pro rodinu. Má-li kdo dbáti příkazu doby pro výchovu generací, pak, prosím, je to stát. Stát v širokém pojmu znamená veškeré občanstvo republiky, na prvním místě však vládu a Národní shromáždění. Při této příležitosti poukazuji, že je zapotřebí, aby vláda a zákonodárné sbory vbrzku přikročily k úpravě právních poměrů školních inspektorů. Je nutná v zájmu státu.

Již před 8 lety přijal senát i posl. sněmovna resoluci, aby byly upraveny poměry okresních školních inspektorů, dvakrát byl předložen iniciativní návrh o této věci a lze tedy říci, že splácíme starý dluh těm, kteří se starají o naše školství, jeho administrativu, kteří řídí didaktické a pedagogické pokusy a jsou nám zárukou, že československá škola vychová občany, kteří budou nositeli myšlenek lidskosti a demokracie.

Při této příležitosti nemohu nevzpomenouti toho, že již název sám, totiž okresní školní inspektoři, zasluhuje úpravy. Znám 30 let práci okresních školních inspektorů a vím z přímého názoru, jak málo je toho v celé jejich rozsáhlé agendě, čemu by se mohlo říkati dozor. Práce jejich spočívá vždy hlavně v podávání iniciativy, v radách mladým učitelům, v ukazování správných cest, v učení na vzor, v pořádání učitelských porad, seminářů a rozhovorů. Podávají dobrá zdání školním úřadům, vyřizují sporné věci mezi stranami, konají přednášky - a všechno to nelze zahrnouti do pojmů dozor a osobu, vykonávající toto své poslání, nelze označiti slovem dozorce. Ostatně je to název velmi nepěkný, urážející také učitelstvo. Kolik úředníků ve státní správě má nad sebou dozorce? A učitel, který je sám vůdcem mladé generace, má podléhati dozoru nebo aspoň má býti označován za osobnost, které je dozoru nebytně potřebí?

Praví-li návrh zákona, že mají být upraveny poměry okresních školních inspektorů, nemůže se tím rozuměti toliko úprava jejich odměny finanční. Bude třeba, a to na prvním místě, upraviti právní poměry těchto orgánů školské správy, a to proto, že dnešní jejich postavení je naprosto neurčité. Bylo to jasně vidět tehdy, když měly býti vydány instrukce pro okresní školní inspektory. Muselo býti od jejich vydání upuštěno, protože inspektoři jako celek nemohli býti zařaděni ani mezi státní úředníky, protože většina jich jsou učitelé, podléhající služební pragmatice učitelské, menšina, státní učitelé a státní profesoři podléhající služební pragmatice úřednické a na jejich práci se nehodí ani pragmatika úřednická, ani pragmatika učitelská. Okresní školní inspektoři jsou dnes podle rozhodnutí správního soudu orgány školské správy, což však pro jejich postavení vůči jejich nadřízeným nic nepraví. Jisté je, že okresní školní inspektor, který byl vzat téměř ve všech případech z řad učitelů a profesorů, je především pedagogem a že jeho činnost má zůstat hlavně činností pedagogickou. Proto je nutné, aby podléhal pedagogům, ale naproti tomu rozhoduje také ve věcech správních, koná práci úřednickou a podléhá v této své funkci okr. hejtmanovi. Tím vším vzniká veliká rozpolcenost, neboť není možno sloužiti zároveň dvěma pánům. Podléhá-li okr. školní inspektor zemskému školnímu inspektorovi a zemské školní radě, patří v obor ministerstva školství a národní osvěty. Protože však podléhá také okr. hejtmanovi, náleží tím do oboru ministerstva vnitra. Mohlo by se vykládati velmi mnoho o tom, co z této dvojí koleje vzniká.

Protože okr. školní inspektor má býti rádcem, obhájcem a pomocníkem našeho školství, je nutné, aby v případech sporných, mohl vystupovati i proti předsedovi okr. školního výboru, t. j. okr. hejtmanovi, anebo proti starostovi samosprávných obcí. Musí mu býti dáno právo, aby zájmy školské hájil i proti veřejnoprávním činitelům, a to je také jeden z důvodů, pro které musí býti právní postavení okr. školního inspektora upraveno.

Má-li okr. školní inspektor býti rádcem hlavně mladého učitelstva, je mu nezbytně třeba, aby stále studoval jevy pedagogické, a k tomu je potřeba času a ovšem také finančních prostředků. Při úpravě právních a služebních poměrů okr. školních inspektorů musí býti pamatováno na to, aby školnímu inspektorovi, který musí vyřizovat úřední spisy, konati časté inspekce, cesty komisionelní, porady a schůze, bylo umožněno také další studium, protože na něm spočívá důraznost jeho didaktického působení.

Úprava právních poměrů okr. školních inspektorů je však nutná také v zájmu jednoty státu. Zatím co na Slovensku a v Podkarpatské Rusi ponechány jsou inspektoráty vybavené vlastní kompetencí a nezávislé na politických správách, jsou v historických zemích okr. školní inspektoři podřízeni politickým úřadům tak, jako tomu bylo za starého Rakouska. Bylo by v zájmu státním, aby ministerstvo školství na základě zmocnění odst. 2 §u 34 zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 292 Sb. z. a n., organisovalo službu okr. školních inspektorů v celém státě jednotně a přihlíželo k požadavkům, které na funkci okr. školního inspektora klade zdárný vývoj školy, neznásilňované vlivy vedlejšími. Mohou-li menšinoví okr. školní inspektoři na školách státních působiti se zdarem, bude v zájmu jednoty školství, aby poměry okr. školních inspektorů byly analogicky upraveny.

Vážený senáte, škola vyžaduje mnoho změn, doplňků a nových elaborátů pro úpravu celé školní reformy. Technický vývoj jde rychlým tempem kupředu. Co nám příští doba přinese, nikdo neví, co však víme, jest, že musíme býti připraveni na okamžik, až po vyřešení světových zmatků přijde dohoda mezi státy a národy. Dohoda mezi státy a národy bude vzpruhou k soutěžení za nejvyššími statky lidstva. Všechny budoucí vynálezy a technické pokroky nebyly by požehnáním příštím generacím, kdyby škole chyběly prostředky pro stejný pochod ve výchově.

Vážený senáte, naší snahou byla vždy škola a její výchova. Jsme trvale vedeni touto snahou. Budeme nejen slovem a tiskem působiti k úpravě právních poměrů školních inspektorů, nýbrž také iniciativně. Hlasujeme pro návrh, jak je obsažen v tisku 420. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu schůze.

Do výboru ústavně-právního za sen. Wenderlicha nastupuje sen. Kreibich.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 12. května 1937 o 11. hod. s

1. Zpráva výborů kulturního, soc.-politického a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 420) k návrhu posl. Dlouhého, inž. dr Tumlířové, Uhlíře, Otáhala, K. Chalupy a Kirpalové na vydání zákona o úpravě platových poměrů školních inspektorů, jakož i školních inspektorů, ředitelů a učitelů národních škol přidělených školním úřadům (orgánům) (tisk 442 ).

2. Zpráva výborů techn.-dopravního, ústavně-právního, soc.-politického a branného o usnesení posl. sněmovny (tisk 359) k vládnímu návrhu zákona o drahách (železniční zákon) (tisk 445).

3. Volba terna pro jmenování člena a náhradníka ústavního soudu.

4. Zpráva živn.-obchodního výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 426) k usnesení senátu N. S. R. Čs. o vládnom návrhu zákona, ktorým sa zavádza preukaz spôsobilosti pre živnost hostinskú a výčapnícku v zemiach Slovenskej a Podkarpatoruskej (tisk 443).

5. Zpráva imunitního výboru o žádosti kraj. soudu v Bratislavě ze dne 27. listopadu 1935, č. j. Nt XVIII 402/35/7, za vydání sen. Pociska k trest. stíhání pro přečin podle §§ 2 a 3 zákona na ochranu cti, č. 108/33 Sb. z. a n. (č. 2168/1936 předs.) (tisk 181).

6. Zpráva imunitního výboru o žádosti kraj. soudu v Hradci Král. ze dne 14. února 1936, č. Tl X 50/35, za vydání sen. Dundra ku trest. stíhání pro přečin urážky na cti a pomluvy podle §§ 1 a 2 zákona č. 108/1933 Sb. z. a n. a §u 1 zákona č. 124/24 Sb. z. a n. ve znění vyhlášky č. 145/33 Sb. z. a n. (č. 1878/1936 předs.) (tisk 265).

7. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dodatková úmluva k obchodní dohodě mezi republikou Československou a republikou Rakouskou ze dne 4. května 1921, č. 14/1921 Sb. z. a n., podepsaná dne 2. dubna 1936, se závěrečným protokolem z téhož dne a s dodatkovým protokolem ze dne 9. července 1936, jež byly uvedeny v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 9. července 1936, č. 233 Sb. z. a n. (tisk 380).

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.