Souhlasím s názory p. Enhubera, že nemá býti oposice potlačována. Dovolává se Baldwina, který vidí v oposici nutný korektiv a který vidí v oposici budoucí vládnoucí stranu. Já jsem vždycky pro to, aby s oposicí se zacházelo tak, aby vždycky byla možná spolupráce, a mohu se zde dovolati výroku kol. inž. Havlína, který konstatoval, ačkoliv mluvil za stranu oposiční, že oposičním stranám byla poskytnuta naprostá možnost, aby uplatňovaly své mínění; dostaly zastoupení ve všech subkomitétech, takže měly příležitost, aby uplatňovaly své mínění. Já plně s tím souhlasím a byl bych velmi rád, kdyby se p. kol. Enhuberovi podařilo prosaditi v jeho vlastní straně vůči oposici stejně loyální stanovisko, jako máme my, a ještě raději bych byl, kdyby se mu podařilo, aby také v sousedním Německu prosadil pro oposici stejná práva, jako má oposice v Československu. (Výkřiky sen. Karpiškové.)

Kol. inž. Havlín vytýká tvrdost §u 94. Upozorňuji, že to je omyl. § 94 byl změněn a tvrdost, kterou jsem já první vytkl, byla odstraněna.

Pokud jde o výtky p. kol. Krejčího, že je nutno odstraniti vrchnostenskou povýšenost, upozorňuji, že nejde zde o vrchnost železniční, nýbrž o vrchnost státní. Tou vrchností je stát, nikoliv železniční podnik, a státu je nutno bezpodmínečně přiznati právo, že tou vrchností zůstati musí.

Připomínky, které se týkaly dopravy sena, které shořelo, atd., nepatří k projednávání železničního zákona - to se týká železničního přepravního řádu, který není předmětem dnešního jednáni - a proto dovolíte, abych k nim nezaujímal stanovisko. Ovšem, pokud jde o výtku, obsaženou v článku citovaném z A Zetu "Paní sekční šéfová", byl bych býval raději, kdyby pan kol. Krejčí to nebyl citoval, neboť pokládám tribunu senátu za příliš vážnou, než aby byly citovány časopisecké články, o kterých nemáme prokázáno, zdali jsou pravdivé, a i kdyby byly pravdivé, tak by byla jiná příležitost o nich jednat než při projednávání zákona železničního. To jsem pokládal za nevhodné a lituji, že to zde bylo předneseno. (Sen. Krejčí: Já lituji, že se to vůbec stalo!) Stalo-li se to, lituji toho také, ale v žádném případě bych to nebyl přednášel na tribuně senátu. (Výkřiky sen. Krejčího.)

Pokud jde o výtky, které přednesl pan kol. Tschakert, odpověděl jsem na ně z velké části již při projednávání výtek, které měl též pan kol. Enhuber. Jestliže se pan kol. Tschakert domnívá, že při poskytování tarifních úlev je prováděna určitá protekce, která je příliš blízko korupci, pak bych tuto domněnku musil odmítnouti, neboť o veškerých slevách nerozhoduje žádný jednotlivec, nýbrž rozhoduje o nich sbor, ve kterém jsou zastoupeny všecky složky železniční služby a ve kterém je zastoupena také veřejnost, ve kterém má zastoupení laický živel svými zástupci hospodářskými a zaměstnaneckými. A je to právě zásluha nynějšího ministra železnic, že poskytl laickému živlu zastoupení ve správním sboru ministerstva železnic, neboť za dřívějších ministrů, až do nastoupení ministra Bechyně laický živel neměl vůbec zastoupení ve správním sboru ministerstva železnic, tento sbor byl čistě úřednický. Ale ani v tom případě bych ho nechtěl podezřívati a musil bych každou takovou výtku odmítnouti, kdyby se někdo chtěl domnívati, že ve správním sboru ministerstva železnic by mohla býti prováděna nějaká korupce.

Pokud jde o výtky pana kol. Tschakerta do §u 172, tu musím jen zase opakovati, co jsem konstatoval při §u 94. Pan kol. Tschakert pravděpodobně nečetl konečné znění návrhu, který přichází do plena senátu a o kterém dnes vlastně jednáme. § 172 byl přece změněn tak, že podle mého názoru - a jsem také pracovníkem samosprávním a byl jsem to právě já, kdo přišel s požadavky, aby tento paragraf byl změněn - nyní vyhovuje docela potřebám. Ovšem, vážení pánové a dámy, není možno z toho koláče si vybírati jenom hrozinky a těsto ponechati ostatním. Jestliže samospráva vzala na vědomí, že se zrušuje pro obecní dráhy vládní komisař odstavcem 1 §u 172, jímž se ruší pro samosprávné svazky platnost § 134 a jestliže se to přijímá, pak na druhé straně zase je nutno státu dáti jiným způsobem možnost, aby vůbec mohl vykonávati dozor nad železnicemi. Ponechati železnice, i když jsou to jen městské, úplně bez státního dohledu, ponechati správu jejich obcím, ať obce si s tím dělají co chtějí, není možné. Železnice, i městská, je tak důležitým instrumentem hospodářským i státním, že stát bezpodmínečně musí míti možnost, aby věděl, co se na železnici děje.

Pokud jde o zaměstnance, kde pan kol. Tschakert žádá pro menšiny národnostní klíč, po této stránce mohu říci, že dosud nebylo možno plně vyhověti, a to prostě z toho důvodu, že jsme neměli dosud zaměstnanců menšinových národností, kteří by ovládali služební jazyk, jazyk státní tak, aby poskytovali naprostou jistotu, že služba železniční bude prováděna bezpečně a nerušeně. A vážení pánové, ke službě železniční nemůže býti připuštěn nikdo, kdo neovládá služební jazyk, poněvadž ten, kdo neovládá služební jazyk, je nebezpečím dopravním. Kdyby se nemohli úředníci mezi sebou dohodnouti, tak si dovedete představiti, že by to znamenalo ohrožení bezpečnosti dopravy, ohrožení životů a ohrožení statků. Z toho důvodu nebylo možno přijímati nikoho, kdo jazykově nebyl schopen ve službě vyhovět. Poněvadž nyní jazykové znalosti našich menšin se podstatně zlepšily, jsou nyní příslušníci menšin přijímáni ke dráze právě tak jako příslušníci národa československého, ale znovu zdůrazňuji, že je bezpodmínečně nutno vyžadovat, aby to byli příslušníci loyální, poněvadž na koho není možno se spolehnouti, že bude sloužiti železnici a státu ve všech, i v nebezpečných případech, toho dráha nemůže potřebovat.

Stejně je tomu také, co se týče výtek, že jsou vylučováni z dodávek drahám a z dodávek státních podnikatelé německé národnosti. Nedávno jsem měl příležitost slyšeti z kompetentních úst, že při dodávkách pro velmi důležitý státní resort, který nechci zde jmenovat, participují podnikatelé německé národnosti 38 %, ačkoliv klíč národnostní by byl pouze 23 %. Tedy již z toho je viděti, že tato výtka je naprosto neoprávněná. Jestli zde nebo onde nedostal německý stavitel tu stavbu, kterou pánové vidí, za to na druhé straně německý podnikatel, německé továrny dostaly velikou dodávku, kterou pánové viděti nechtějí. Proto se to musí vzíti v celku. Není možno vytrhnouti jenom jednu malou dodávku - a to, co je vidět, jsou dodávky nejmenší - a to ostatní prostě nechtít vidět.

Pokud jde o výtku pan kol. Tschakerta, že pan Tománek, sekční šéf, dostal tučné místo s platem 200.000 Kč měsíčně, a při tom béře plat sekčního šéfa, chtěl bych zde podotknout, že nevím, kolik dostává od své firmy, ale dostává-li měsíčně 200.000 Kč, pak je to zlořád a zločin, neboť jsem přesvědčen, že žádný úřad v republice není tak významný, aby jeho representant musil míti plat větší nežli má president republiky. 200.000 Kč měsíčně by znamenalo 2,400.000 Kč ročně, to že by dostával ten ředitel poměrně malého podniku, a kromě toho prý dostává ještě plat sekčního šéfa.

Kolik tedy dostává od své firmy nevím, ale byl bych rád, kdyby se pánové zasloužili o to, aby jeho plat byl upraven přiměřené k jeho námaze a zásluhám.

Ale pokud jde o to ostatní, vím, že předně není pan Tománek sekčním šéfem, nýbrž jenom vrchním odborovým radou, a za druhé vím, že nedostává plat sekčního šéfa, ale dokonce nedostává ani plat vrch. odborového rady, poněvadž dostal bezplatnou dovolenou a tudíž od státu nedostává vůbec nic. A není proto u něho ten případ, že má dvojí gáži. Má plat jako ředitel podniku, u kterého je angažován, a nic více.

Zde je, pánové, viděti, že není vždycky možno se spoléhati na informace, které se tak pronášejí od ucha k uchu, fama crescit eundo, a v tomto případě, když se k této famě přidruží nedostatečně dobrá vůle, pak ovšem z toho růstu se stává velikášství. (Výkřiky.) Po jiné stránce ho neznám, nemohu se o tom vysloviti.

Do ostatní části řeči pana kol. Tschakerta se nepustím, poněvadž to již byla řeč politická, která nebyla součástí zákona o drahách, a proto jako zpravodaj nepokládám za nutné, abych o této části mluvil.

Abych shrnul nyní závěrečně vývody všech pánů řečníků, mohu konstatovati, že jedině s výjimkou zástupců sudetskoněmecké strany všichni páni řečníci jak se stran vládních, tak také se stran oposičních shledávají, že předložený návrh zákona o drahách je dobrý, všichni doporučují, aby zákon byl přijat, všichni prohlašují za svoje strany, že pro zákon budou hlasovati. A tudíž já jako zpravodaj mám již jenom příjemnou povinnost, abych všem pánům řečníkům poděkoval za slova uznání, která měli pro práci výboru, subkomitétu a zpravodajů, a abych poprosil slavný senát, aby zákon železniční ve formě, jak jej navrhují výbory, schválil, neboť schválí dílo dobré, které bude sloužiti k blahu státu, k blahu národa, k blahu všech budoucích. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ostatní páni zpravodajové vzdali se doslovů.

Jednání o této osnově zákona je skončeno. Přerušuji další projednávání tohoto odstavce, a nebude-li námitek, přikročíme k projednávání druhého odstavce dnešního pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není, budeme tudíž nyní projednávati odst. 2 pořadu:

Zpravodajem za výbor kulturní je p. sen. Hubka, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Hubka: Slavný senáte! Když jsem v kulturním výboru senátu odůvodňoval správnost a naléhavost osnovy zákona o úpravě platových poměrů školních inspektorů, žádal jsem o souhlas výboru také proto, že řešení této záležitosti je věcí spravedlivou. Činím tak i zde a vřele doporučuji, paní a pánové, abyste návrh zákona sympaticky přijali a jednomyslně odhlasovali. Přehlížím a oceňuji inspektorskou práci ve škole i v úřadě, vidím ji, znám ji z vlastní zkušenosti a proto si jí vážím, obdivuji a děkuji za ni.

Požadavky školních inspektorů leží před námi již dlouho. Po řadu let zabývaly se jimi odborné kruhy a konečně 4. června 1936 podali poslanci koalovaných politických stran v posl. sněmovně iniciativní návrh na řešení odůvodněných zájmů. Tento čin byl jistě také ve skutek proveden projevem nynějšího ministra školství a nár. osvěty dr Emila Frankeho, který při svém prvním projevu po jmenování ministrem školství a nár. osvěty v kulturním výboru posl. sněmovny dne 5. února 1936 prohlásil toto: "Nevyřešenou zůstává dosud otázka úpravy osobních poměrů okresních školních inspektorů, kteréžto dozorčí orgány I. stolice na národních školách vykonávají funkci pro stát nad jiné důležitou, která však není vzhledem k významu úřadu i k žádaným výkonům přiměřeně honorována. Školská správa si je vědoma, že někteří z těchto funkcionářů nejsou odměňováni ani tak jako na př. ředitelé škol, z nichž jsou vybíráni, a podala již několikrát návrhy na potřebnou reformu; návrhy však z důvodů finančních dosud nebyly uskutečněny. Trvalá úprava poměrů této služební kategorie, kterážto úprava by byla žádoucí již z důvodů unifikačních pro celý stát, bude možná při uskutečnění zákona o školské správě. Pro dobu přechodnou podalo ministerstvo školství a nár. osvěty jednak návrh zákona o osobních - funkčních - přídavcích okresních školních inspektorů, kterážto osnova je v meziministerském řízení. Dále je třeba upraviti okres, škol. inspektorům v zemi České a Moravskoslezské cestovní a dietní paušály, které z výměry předválečné byly po převratě zvýšeny průměrně jen o 150 %. Pokládám za nutné" - pravil ministr školství - "aby byly zvýšeny alespoň na výši paušálů stanovených pro inspektory v zemi Slovenské, Podkarpatoruské a na státních školách. Pro oba návrhy je ovšem třeba zjednati rozpočtové předpoklady."

Vážný zájem pana ministra a zejména jeho rozhodnutí nésti v rozpočtu svého resortu finanční náklad s provedením zákona spojený, uskutečnily vlastně to, že i my dnes, v květnu 1937, změníme a upravíme aspoň částečně současné poměry školních inspektorů zákonem.

Upravujeme služební příjmy školních inspektorů. Tím netvoříme žádnou novou služební kategorii státních a veřejných zaměstnanců, nýbrž zvyšujeme dosavadní služné jen zvláštními přídavky. To není dar. Přidáváme proto, že žádáme na inspektorech vyšší odbornou kvalifikaci. Od r. 1932 zavedeny jsou zvláštní inspektorské zkoušky. Na těch se od zkoušených žádá:

1. všestranná znalost výchovy a vyučování všech druhů škol do oboru národního školství spadajících po stránce teoretické i praktické,

2. průkaz dokonalé znalosti zákonů, nařízení a předpisů, vztahujících se k organisaci národního školství po všech stránkách organisace vnější i vnitřní a znalost právního, služebního i platového postavení učitelstva.

Zkoušky jsou těžké, odměna za způsobilost jimi získanou oprávněná.

Proto upravujeme inspektorům cestovné a stravné. To proto, že od té doby, kdy paušály ke krytí nákladů s tím souvisejících byly stanoveny, t. j. před více než 60 lety, částečná úprava cestovného a stravného z r. 1920 ukázala se naprosto nedostatečnou. Poměry se za 60 let nesporně změnily, pokud se stravovacích a dopravních podmínek týče, a to je vše, co inspektorům dáváme.

Nevyřešeny zůstávají právní poměry školních inspektorů, a konečně i tituly inspektorů měly by býti upraveny podle významu a důležitosti konané služby. Doklady pro to: Školní inspektoři jsou ministerstvem školství jmenovanými orgány státní správy školské, ale nejsou státními úředníky. Stejně však nejsou členy kategorie učitelstva národních škol, neboť podle zákona z r. 1873, č. 17, § 23 - bohužel stále se dovoláváme starých rakouských zákonů - jsou osoby jmenované okr. školními inspektory po dobu své funkce zproštěny úřadu učitelského. Je tomu tak i podle našich republikánských zákonů, zákona č. 292 z r. 1920, § 34, a podle vlád. nařízení republiky Československé ze 14. září 1928, č. 162 Sb. z. a n., § 57, kde se praví, že pro služební činnost inspektorů a pro ostatní povinnosti platí obdobné předpisy jako pro státní úředníky, ale po ostatních stránkách řídí se jejich služební postavení zákonitými ustanoveními, platnými pro učitelské síly na středních školách a učitelských ústavech, resp. na školách národních.

Posl. sněmovna žádá příslušnými resolucemi, a také jistě i senát tak učiní, aby i tyto byly ministerstvem školství a nár. osvěty a vládou řešeny.

Já jako referent kulturního výboru senátu o předložené osnově zákona doporučuji ještě pro usnadnění provádění školské administrativy k úvaze tyto náměty: 1. aby potřebné úřední pokyny byly důsledně vydávány ve Věstníku ministerstva školství a nár. osvěty a aby byla provedena, nestalo-li se tak, vhodná úprava tiskopisů, 2. aby byl upraven způsob a rozsah školských inspekcí; posud se školské inspekce provádějí v zásadě podle zákona z r. 1869, 3. aby byly zavedeny znovu okresní učitelské konference a aby svolávány byly porady inspektorů podle jednotlivých zemí; věc nesmírně důležitá; volá se po ní, ale volá se po ní pořád marně; 4. aby byl odstraněn nedostatek kvalifikovaného učitelstva; jde především o učitelstvo měšťanských škol. A konečně, aby byla organisována péče o mládež nikoliv jenom na dobrovolném, nýbrž i na oficiálním základě.

A teď, kolegové a kolegyně, také jedna výzva k nám. To, co jsem řekl, adresoval jsem jednak vládě, jednak ministerstvu školství, a nyní bych rád řekl také něco na naši adresu.

Dnes upravujeme aspoň částečně poměry pro školské organisátory. Neměli bychom déle váhati s prací pro organisaci našeho školství a zejména národního školství vůbec. Jde tu především o to, aby byla zavedena jednotná organisace a jednotná správa školství pro celou republiku. Potom, aby tato správa byla plně samostatná, t. j. oddělena od správy politické, a konečně, abychom i do školských úřadů zavedli demokratický systém a umožnili volby do nyní existujících okresních a zemských školních rad.

V několika letech dospějeme k dvacetiletému trvání republiky. Mělo by býti proto pro nás samozřejmým a čestným úkolem, abychom školu, zejména školu národní, postavili na demokratické zásady správní a dali jí ducha vpravdě republikánského.

Uvědomme si konečně, že naše školství pořád žije z éry starého Rakouska, a udělejme tedy to školství naším ve smyslu hesla: Osvětou - t. j. vyšším vzděláním širokých vrstev našeho lidu - k svobodě vždy větší a větší! (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor soc. politický je pí sen. Karpišková. Dávám jí slovo.

Sen. Karpišková: Pane předsedo, slavný senáte!

Zákon, který se chystáme projednat, je jedním ze zákonů, které nazýváme sympatickými, poněvadž tento zákon napravuje starou křivdu. Upravujeme hmotné poměry školních inspektorů, ne sice definitivně, upravujeme jejich poměr právní a jinaký, avšak řešíme aspoň nejbolestivější stránku, hmotné poměry, služební přídavky a zvýšení cestného a stravného.

Vážení pánové, až dosud nebyli školní inspektoři hodnoceni podle své kvalifikace, ani nebyla oceňována jejich celková práce a odpovědnost, kterou mají vzhledem k tomu, že se naše školství rozrůstá a že jim tím vzniká větší a větší odpovědnost a ovšem i práce. Musíme toho litovati tím spíše, že nebyla hodnocena jejich mimořádná práce a odpovědnost, když od r. 1932 je pro školní inspektory předepsána vyšší kvalifikace, a to z oboru školského i právního. Proto se tedy můžeme připojiti k usnesení posl. sněmovny s plným souhlasem, když tu jde o vyřešení případů ne zvlášť početných - v tomto zákoně jde totiž pouze o 642 osoby - a když jde o lidi, kteří svou prací v oboru jistě velmi významném, jako je naše školství, si zasluhují náležité odměny.

Až dosud tedy školní inspektoři neměli a nemají služebních přídavků, započitatelných do pense. Čtli jsme a slyšeli o tom mnoho ve veřejnosti, byly vydány brožury, ve kterých se psalo: "Dočkají se?" nebo "500 zapomenutých", bylo vydáno a popsáno mnoho papíru o celé věci, a je potěšitelné, že konečně jeden ze školních inspektorů, posl. Dlouhý, se svým iniciativním návrhem prorazil celé to stagnování věci školních inspektorů. Podle jeho iniciativního návrhu, k němuž se připojili členové koalice, je nyní řešen aspoň jeden úsek poměrů školních inspektorů, totiž jejich poměry hmotné.

Podle usnesení posl. sněmovny, které jest před námi, mají nyní školní inspektoři míti nárok na pravidelné služební příjmy, které jim plynou z jejich učitelských, profesorských nebo ředitelských míst, na nichž jsou nebo budou zatímně nebo definitivně ustanoveni, vedle toho však mají podle §u 3 po dobu výkonu funkce nárok na služební přídavky, započitatelné do pense. Přídavky ty nebudu blíže jmenovati, poněvadž páni kolegové a kolegyně je mají ve zprávě, která je předložena, a mohou je porovnati. Tyto přídavky, které se pohybují od 1800 Kč ročně do 4200 Kč, zvyšují se po 6leté skutečné službě o 960 Kč ročně. Zato ovšem v odst. 3 §u 3 se praví, že jim nepřísluší, pokud mají nárok na služební přídavky podle tohoto zákona, přídavky podle §u 148 platového zákona.

Dále se upravuje stravné a cestné §em 4, a to náhrada. Tuto náhradu stanoví ministerstvo školství a nár. osvěty v zásadě asi tak, že za jednu školu svěřenou péči a dozoru školního inspektora připadá 40 Kč ročně a za jednu třídu svěřenou dozoru školního inspektora 20 Kč. Zvýšení je možné v tom případě, jestliže ten který z činitelů prokáže zvláštní mimořádné obtíže ve výkonu služby rázu komunikačního nebo i jiného. Tato náhrada za cestovné a stravné se stanoví v tříletém období počínajíc od účinnosti tohoto zákona, a to podle průměru posledních tří let. Celkový náklad není velký, jsou to 2,989.950 Kč. Úhrada je zajištěna v úsporách z kap. 10 rozpočtu na r. 1937 a pro příští léta nebude dílčí rozpočet této kapitoly zvyšován. To je tedy také jedna z příjemných stránek tohoto zákona.

Chci tu připomenouti, že náhrada za cestovné a stravné činí pouze čtyřnásobek proti stavu předválečnému. Před válkou měl školní inspektor za jednu školu svěřenou jeho dozoru 10 K a za třídu 5 K. V r. 1920 byla tato náhrada zvýšena o 150 %, což ovšem bylo ještě velmi nedostatečné.

Další zlepšení pro celkové poměry školské spíše než pro poměry inspektorů je v §u 1, odst. 2, kde se praví, že za ředitele škol a učitele, jmenované školními inspektory, mohou býti ustanoveni ředitelé škol nebo učitelé zatímní. Dosud to bylo praktikováno tak, že byla tato místa pouze substituována, což ovšem nebylo ku prospěchu škol. V tom tedy nastává také zlepšení i po stránce školské.

U příležitosti projednávání tohoto usnesení posl. sněmovny bylo v soc. pol. výboru s několika stran vysloveno přání, aby co nejdříve byly řešeny také cenové otázky a upraveny mzdové poměry, zejména dělnictva, neboť nemá smyslu, dáváme-li někomu služební přídavek, když zároveň stoupají ceny životních potřeb a tak je ono zlepšení ihned pohlcováno zvýšenými výdaji na životní potřeby. Zejména pak je třeba, abychom upravili poměry dělníků, pracujících za mzdu, uzákoněním právní závaznosti a nevypověditelnosti kolektivních smluv, abychom se prostě snažili opatřiti všem kategoriím pracovníků v našem státě slušnou životní úroveň.

Vážený senáte, soc. politický výbor, projednav usnesení posl. sněmovny ve schůzi dne 20. dubna t. r., schválil je a doporučuje jeho přijetí beze změny i s třemi resolucemi, které jsou připojeny. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pí sen. Plamínková. Dávám jí slovo.

Zpravodaj sen. Plamínková: Pane předsedo, slavný senáte!

Předložená osnova zákona jest jednou z t. zv. kulturních osnov, jimiž parlament splácí svůj dluh kulturním potřebám našeho státu. Také tato osnova musela dlouho čekati na své projednávání právě tak jako ostatní kulturní osnovy, projednávané za nynějšího volebního období. Byl to zákon o obvodových měšťanských školách, zákon o soukromém vyučování, zákon o vysokoškolských asistentech a konečně jsou to připravovaný zákon o učňovském školství a zákon o úpravě přestupových přídavků učitelů měšťanských škol, od jehož včasného projednání - a na to chci zvláště upozorniti - závisí úspěšné provádění zákona obvodových měšťanských školách vůbec.

Doufám tedy, že konečně je nám jasno právě proto, že jsme přistoupili k některým kulturním předlohám - že oddalování problémů kulturních není zdravé ani užitečné.

Soudím, že bychom se byli i v životě politickém i v poměrech hospodářských vyhnuli mnoha obtížím, kdyby některé závažné kulturní potřeby byly vyřešeny včas. Na předložené osnově je viděti, jak jsme zůstali pozadu, jak mnoho práce nás ještě čeká. Ač se týká poměrně nepatrného úseku našeho školství a naší osvěty - celá osnova má jen pět krátkých paragrafů - ukazuje názorně, jak je třeba intensivní práce, abychom také ve školské správě, jejíž správná organisace je nutným předpokladem zdaru veškerého našeho školství a národní osvěty, došli po 19 letech trvání našeho státu k poměrům jen trochu uspokojivým, neboť nemůžeme si zapříti, že ani celá tato dnešní osnova není definitivním vyřešením věci.

Zákon se týká, jak udává sněmovní zpráva, 642 zaměstnanců. V tomto počtu je 263 školních inspektorů a 379 t. zv. přidělenců, t. j. učitelů a profesorů přidělených ke školským úřadům nebo orgánům k vykonávání administrativní nebo osvětové služby. Rozebereme-li výčet osob v §u 1 osnovy, vidíme, že tou dobou máme tři kategorie orgánů přímého školského dozoru na národní školy: 1. Okresní školní inspektory v zemi České a Moravskoslezské, kteří dohlížejí na t. zv. školy národní, náležející do kompetence okresních školních výborů. 2. Inspektory státních národních škol, kteří vykonávají v zemi České a Moravskoslezské dozor na státní národní školy, jimž se dříve říkalo školy menšinové a dnes hraničářské. A konečně máme 3. školní inspektory na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jimž přísluší přímý dozor na národní školy v uvedených zemích. Je tedy patrno, že máme tou dobou trojí organisaci dozoru na školy národní, a už to ukazuje, že je zde třeba přistoupiti k řešení definitivnímu. Ale ani jedna z těchto kategorií nebyla dosud zákonem přesně a trvale upravena.

O okresních školních inspektorech jednají zákony z let sedmdesátých minulého století, ale tyto zákony považují tuto kategorii také za provisorní. Je zajímavo, proč provisorní? Tenkrát bylo postaveno školství národní na nové základy říšským zákonem o školách obecných z r. 1869 a nebylo zkušeností, zdali se reforma osvědčí. Čekalo se tedy na výsledky reformy. Škol bylo v jednotlivých okresích málo, práce s jich dozorem se zdála býti zákonodárcům nepatrná. Proto se soudilo, že stačí, když některý profesor nebo učitel bude vedle svého zaměstnání ve škole nebo s částečným uvolněním od učebného úvazku pověřen dozorem na školy. Ještě dnes to máme v některých oborech pracovních, na př. při ženských ručních pracích nebo při mateřském školství atd. a bylo by dobře, abychom si to uvědomili.

Pro administrativu s tímto úřadem spojenou měl sloužiti úřednický aparát úřadů politických, jejichž šéfům byli inspektoři podřízeni. I tyto úřady byly ve srovnání s nynějšími poměry poměrně málo zaměstnávány. A tento stav z let sedmdesátých zůstal formálně dodnes; dodnes máme školní inspektory provisorní, podřízené šéfům okresních úřadů politických, a dosud formálně mají tyto úřady vykonávati za inspektora všechnu administrativu. Faktický stav jest ovšem zcela jiný. Uvedená reforma školská z roku 1869 měla úspěch, národní školy dosáhly netušeného rozkvětu, přibylo neobyčejně práce službě dozorčí. Inspektoři byli postupem času pro tuto funkci plně uvolněni. Již ve válce a v republice tím více přibylo i okr. úřadům nesmírně práce vlivem změněných poměrů hospodářských, sociálních i politických, takže dnes úřady politické mohou jen nepatrně přispívati ke zdolání administrativních prací školského dozoru, a víte všichni, jak si stěžuje učitelstvo na stálé statistiky, na písaření atd., a dovedete si představiti, co to znamená potom v okresním inspektorátu, kde se všecky tyto věci sbíhají.

Inspektor musí si většinou obstarávati tyto práce sám nebo s pomocníkem, kterého mu uvolňuje školní správa. Zůstává však nejen formálně, nýbrž také fakticky dvojí kolej. Inspektor je stále podřízen okresnímu hejtmanovi, který je předsedou okresního školního výboru, jest na něm ve svém rozhodování často závislý, ačkoliv hejtman nemá zpravidla odborných znalostí školských, a leckde třebas jen z neporozumění může potřebám školským také škoditi - dožadovali jsme se toho při různých jednáních o obvodových měšťanských školách, neboť dnes je správa školství celou vědou. Ovšem jsou zde i jiné nedostatky, i když ve větších okresích má inspektor přiděleného učitele, který mu pomáhá ve vyřizování rozsáhlé agendy administrativní; obstarávání účetní a manipulační agendy je závislé na personálu politického úřadu a často dochází k tomu, že se naléhavé vyřízení manipulačně zdržuje pro přílišné zaměstnání personálu ostatní agendou úřadu. Je nasnadě a samozřejmé, že většina okresních hejtmanů především dává přednost včasnému vyřizování ostatní agendy politické atd. a agendu školskou považuje jen za jakýsi přívěsek politických úřadů.

Naznačila jsem věci jen stručně. Kolega Hubka zde již zdůraznil, že je zde potřebí reformy. Dotkla jsem se této věci přece jen blíže právě proto, že je potřebí, abychom intensivněji do věci viděli a zasáhli.