"Paní sekční šéfová. V listě zaměstnanců Pražských elektrických drah "Jednota" byla otištěna a do periodického tiskopisu "A-Zet" č. 82 ze dne 24. dubna 1937 převzata pod nadpisem "Paní sekční šéfová" zpráva, v níž bylo ve vylíčení určité příhody při dopravě cestujících pražskou elektrickou drahou podkládáno choti odb. přednosty inž. Bohumila Noska, přednosty presidiálního odboru v ministerstvu železnic, že si vědomě nezakoupila jízdenku pro jízdu elektrickou drahou a po zjištění této závady revisorem odepřela zaplatiti přirážku 5 Kč.

Považujeme za svou povinnost prohlásit, že uveřejněné vylíčení není ve shodě se skutečností, zejména ony části popisu, jež vedly" (Různé výkřiky senátorů strany lidové.) - ale vždyť vy jste pro pravdu boží, buďte tedy také pro pravdu lidskou! Mám právo zde učiniti prohlášení, jaké považuji za dobré. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj sen. Karpišková (pokračuje) "jež vedly pisatele článku k ironisujícímu nadpisu "Paní sekční šéfová". Není pravda, že choť odb. přednosty inž. Noska sáhla po hovoru s revisorem zlostně do kabelky a hodila..." (Stálé výkřiky.)

Předseda (zvoní): Pánové, snažně vás prosím, abyste laskavě ponechali rozhodování o podobných případech, z nichž tento není prvým, presidiu senátu, které chce býti přísné, ale také v mezích vší možnosti tolerantní. (Výkřiky.) Paní zpravodajka bude krátce hotova.

Zpravodaj sen. Karpišková (pokračuje)... a hodila mu přes hlavu před ní stojící dámy několik mincí do obličeje, že ve stanici elektrické dráhy u Wilsonova nádraží chvatně vystoupila a že revisor musel přerušiti revisi, aby ji zjistil.

Na vylíčené příhodě s mincemi je pravda pouze to, že paní Nosková upustila při vystupování z vozu, prodírajíc se přeplněnou plošinou, drobné peníze (Hluk.), které měla připraveny v ruce od počátku cesty pro zakoupení jízdenky. Žádala sama revisora, aby ji následoval, aby mohla býti celá sporná záležitost, při níž šlo pouze o zjištění, zda se o jízdenku zavčas hlásila, bezpečně zjištěna."

Ředitelství elektrických drah dodává, že považuje za svou povinnost (Výkřiky.) uvésti tvrzení obsažená v citovaném článku na pravou míru. O nic jiného nešlo. Prohlášení v "A-Zetu" je nedostatečné a tím tedy je celá věc vyjasněna. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu zpravodaji, za výbor rozpočtový, pí sen. Plamínkové. (Různé výkřiky.)

Prosím o klid! Slovo má pí sen. Plamínková.

Zpravodaj sen. Plamínková: Vážený senáte!

Vzhledem k tomu, že se nikdo z řečníků nedotkl otázky úhrady tohoto zákona, nemám jako zpravodaj rozpočtového výboru příčiny, abych zde pronášela další slova. Promiňte, pánové, můžete mne volat zase k pořádku... (Sen. Mikulíček: Proč právě tebe?) Počkej, přijde to!... dotknu-li se věci, kterou zde právě teď měla kol. Karpišková. Páni se bavili a přeslechli, že kol. Karpišková ukončila svůj referát (Hlasy: Tak je to!) a že požádala, aby zde směla pronést prohlášení, které jí bylo uloženo. (Výkřiky.) Pánové, vy se také nedržíte věci, když mluvíte, a myslím, kdyby zde stál muž místo Karpiškové, že byste nebyli dělali, co jste dělali.

Byl zde řečník, který začal mluvit o docela jiné věci, o zemědělských školách, které neměly s projednávanou věcí úplně co dělat - a mlčeli jste. Buďto to neznáte, anebo jste nevím proč - tolerovali, aby tento pán mluvil o věci, která sem vůbec nepatří. Ale v tom okamžiku (Výkřiky sen: Mikulíčka. - Předseda zvoní.), kdy jde o pohanění ženy, tu místo abyste byli rádi, že se věc může okamžitě vysvětliti... (Sen. Krejčí: "A-Zet" to byl, tam se obraťte!) To je něco jiného, "A-Zet" je "A-Zet", ale pan sen. Krejčí mluvil o té věci zde v senátě a přednášel to... (Hluk a výkřiky sen. Krejčího.)

Předseda (zvoní): Prosím snažně o klid.

Sen. Plamínková (pokračuje): ... v senátě a chtěl právě zde jaksi poškoditi snad čest té ženy tím, že uvedl naše senátory na tuto cestu, aby se takto dívali na ženy těch úředníků atd. Myslím, že bylo velmi na místě, aby právě zase v senátě a aby žena uvedla tuto věc na pravou míru. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.).

Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena v prvém čtení podle zprávy výborové, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 420.

Předsednictvo senátu se usneslo podle u 54 jedn. řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů - za výbor kulturní sen. Hubky, za výbor sociálně-politický sen. Karpiškové a za výbor rozpočtový sen. Plamínkové - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Hubka: Nemám změn.

Zpravodaj sen. Karpišková: Také nemám změn.

Zpravodaj sen. Plamínková: Rovněž ne.

Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 420.

Budeme ještě hlasovat o resolucích.

Kdo souhlasí se třemi resolucemi otištěnými ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce se schvalují.

Kdo nyní souhlasí s resolucí pp. sen. inž. Wellera a dr Brasse, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Tím je tato resoluce zamítnuta.

Přistoupíme nyní k dalšímu odstavci pořadu, jímž je:

K poznámce k této věci přihlásil se pan sen. dr Matoušek.

Uděluji mu k ní slovo.

Sen. dr. Matoušek: Vážený senáte!

K volbě terna pro jmenování členů a náhradníků ústavního soudu budiž mi dovoleno, abych jménem klubu národního sjednocení a klubu strany ľudové učinil toto prohlášení:

Podle čl. II a III uvozovacího zákona v ústavní listině rozhoduje ústavní soud o tom, vyhovují-li zákony republiky Československé ústavní listině. Uzná-li ústavní soud, že zákon takový nevyhovuje a odporuje ústavní listině, prohlásí jej podle §u 18 zákona o ústavním soudě za neplatný. Podle těchto zákonných ustanovení je tedy postavení ústavního soudu v naší ústavě a v našem státě velmi významné. V právních řádech skoro všech konstitučních států platí totiž zásada, že řádně publikovaný zákon nemůže býti nikým, ani soudem, přezkoumáván. Tato zásada vnáší do každého státu, byť sebe konstitučnějšího, určitý prvek absolutistický; vše to, co ve sbírce zákonů je řádně publikováno, dlužno pokládat za platné právo, i kdyby snad ani jediný předpoklad ústavou pro vznik platného zákona stanovený nebyl splněn.

Proti tomuto absolutistickému prvku naší ústavy jest jediná remedura v ústavním soudě, který jediný může řádně vyhlášený zákon prohlásiti za neplatný.

Je tudíž určitá analogie mezi ústavním soudem a mezi nejvyšším správním soudem potud, že nejvyšší správní soud chrání občana před porušením a nesprávným výkladem zákona správními úřady, i těmi nejvyššími, jako jsou ministerstva, kdežto ústavní soud chrání občana před tím, aby zákonodárné sbory svými usneseními neporušily ústavu a tím ústavní a politická práva občanů.

Je proto přirozeno, že od obou těchto tribunálů žádá se úplná neodvislost, nestrannost a že se dokonce při ústavním soudu předpisuje, že jeho členové musí býti práva znalí a nesmějí býti členy zákonodárných sborů.

Pro tuto důležitost ústavního soudu předpisuje ústava také velmi jasně a striktně složení tohoto soudu. Stanoví, že ze členů ústavního soudu jmenuje president republiky k návrhu obou sněmoven a k návrhu sněmu Podkarpatské Rusi 2 členy a předsedu, 2 jmenuje nejvyšší správní soud a 2 jmenuje nejvyšší soud, oba ze svých kolegiálních sborů. V těchto ustanoveních ústava velmi úzkostlivě vyvažuje pravomoc výkonné moci a pravomoc moci zákonodárné. Dává sice konečné jmenovaní 3 členů do rukou výkonné moci, ale výkonná moc je vázána na návrh zákonodárných sborů. President nemůže nikoho jiného jmenovat, než z těch, již jsou zákonodárnými sbory navrženi. Toto ústavou velmi úzkostlivě rozvržené a vyvažované právo mezi výkonnou a zákonodárnou mocí nesmí býti proto žádným zákrokem, ani politickým, porušováno. Navrhovací právo parlamentu jest autonomním právem obou parlamentů a sněmu Podkarpatské Rusi a nesmí nikdo, jmenovitě ne vláda, do tohoto autonomního práva a zákonodárných sborů zasahovat. Je to docela logické a přirozené, poněvadž má-li být ústavní soud soudem nad parlamenty a také nad zákonodárnou iniciativou vlády, musí býti toto vyvažování moci zákonodárné a výkonné při jmenování členů soudu velmi úzkostlivě dodržováno. Proto také ke 3 členům, jež navrhuje parlament a jmenuje president, přidávají se členové z nejvyšších tribunálů soudních, na jejichž jmenování nemá vlivu ani výkonná moc, ani moc zákonodárná.

V našem případě k porušení této rovnováhy došlo. Musíme s uznáním přiznat, že senát až na stranu lidovou rohodl se postavit na toto naše stanovisko, t. j. na plnou autonomii senátu. Do tohoto postupu koalovaných stran v senátě zasáhla vláda svými politickými ministry tím, že prohlásila své unesení, že mají býti navrhováni za členy a náhradníky ústavního soudu pouze příslušníci koalovaných stran, resp. že mají býti respektovány pouze návrhy, jež podávají koalované strany v senátě. Tím se dostáváme do groteskní situace, že 18členná oposiční skupina 2 státotvorných (Sen. Mikulíček: To jest otázka, je-li státotvorná!), oposičních, československých a nacionálních stran (národního sjednocení a strany ľudové) nebude vůbec respektována a nebude míti tudíž ani člena, ani náhradníka v ústavním soudě, kdežto 3členná německá křesťansko-sociální strana (Sen. Mikulíček: platíte českým lidem 12 Kč denně - to je velezrada! - Předseda zvoní.), které se teď pan Mikulíček pravděpodobně zastává, má dostati podle předběžné dohody politických ministrů řádného člena tohoto soudu. Toto nemožné, neústavní a nezákonné rozhodnutí politických ministrů je tím násilnější (Sen. Mikulíček: Není většího lotra, než je ten, který nezaplatí člověku, aby mohl býti živ, to dělají vaši kapitalisté - Výkřiky.), když naše skupina chtěla navrhovat jako kandidáta universitního profesora, profesora ústavního práva, muže, který, ač byl členem tohoto senátu, nyní se již politické práce nezúčastní a je skoro všemi stranami pokládán opravdu za objektivního, nestranného a na výsost vynikajícího odborníka, totiž univ. prof. dr Baxu.

Známe argumentaci některých dnešních koalovaných stran, jmenovitě jedné, která prohlašuje: Jsme ve vládě, máme odpovědnost a proto si nedáme oposicí přezkoumávat platnost usnesených zákonů. Tato argumentace... (Sen. Mikulíček: Byli jste 15 roků ve vládě a dělali jste to, co dělá dnešní vláda!) Máte slovo vy, nebo já?

Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Sen. Mikulíček: Od které doby je zakázáno skákati do řeči? Dělali jste jednací řád, že není dovoleno řeči číst! - Předseda zvoní):

Kolego Miku1íčku, prosím, abyste zachoval klid.

Sen. dr Matoušek (pokračuje): Tato argumentace je však s hlediska demokracie a konstitučnosti potud chybná, že při ústavním soudu a jeho výkonu nejde jen o vládu a oposici. I zde, jako při nejvyšším správním soudu, stojí a musí stát stejně vysoko zájem občana. Občanovi musí na tom záležet, aby nebyl rušen ve svých politických a ústavních právech parlamentem. Občanovi bude vyhovovat víc nestranný, objektivní, vzdělaný soudce, třeba byl navržen oposicí, jen když bude bdělým strážcem nedotknutelnosti ústavy a občanských, ústavních a politických práv občanů.

Chtěli bychom ještě v poslední chvíli vznésti apel na slavný senát, aby na všechno toto měl zřetel a chránil svoji autonomii a zákonodárnou svou svrchovanost. Ale poněvadž známe poslední usnesení koalice, vidíme, že by byl náš apel marný, a proto zdržíme se dnešního hlasování z důvodů v prohlášení uvedených. (Potlesk senátorů národního sjednocení.)

Předseda (zvoní): Byl mi podán návrh, o jehož přečtení prosím pana tajemníka senátu. (Hluk. - Výkřiky. - Předseda zvoní.)

Prosím o klid.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte): Návrh sen. Donáta, inž. Wintera, dr Kloudy, Nováka (lid.), Thoře, Hackenberga a dr Hilgenreinera:

Navrhujeme, aby pro volbu terna pro jmenování člena a náhradníka ústavního soudu byli zvoleni podle §u 1 zák. o ústavním soudě:

Členové:

JUDr Karel Baxa, advokát, Praha I, Mariánské nám. 98.

Dr. Miloslav Skácel, advokát v Uherském Hradišti.

Dr Rudolf Ritter, soudní rada, přednosta okr. soudu v Mostě.

Náhradníci:

JUDr Emanuel Slabý, advokát, Praha II, Jungmannova 7.

Dr Josef Pliml, Praha III, - Strakova akademie.

Dr Joser Dvořák, advokát, Praha II, Jungmannovo nám. 20.

Předseda (zvoní): Podle §u 61 jedn. řádu není-li námitek, může se voliti zdvižením ruky nebo povstáním. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s návrhem terna členů a terna náhradníků právě přečteným, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím navržená terna jsou zvolena.

Projednáme nyní další odstavec pořadu:

Zpravodajem výboru je pan sen. Pechanec, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Pechanec: Slavný senáte!

Tento návrh zákona byl již jedenkrát projednáván ve výboru živn.-obchodním. Při vydání vlád. návrhu, který byl dodán k projednávání v dubnu 1936, počítalo se, že do 1. července 1936 bude zákon určitě schválen. Avšak senát jednal o této vlád. osnově až v listopadu 1936. A proto provedl živn.-obchodní výbor senátu oproti vlád. návrhu zákona změnu v čl. I, odst. 2, kde na místo časového určení v den 1. července 1936 ve vlád. návrhu schválil datum v den 1. ledna 1937. Změna tato a stanovení tohoto dala stalo se v předpokladu, že osnova zákona bude do 1. ledna 1937 projednána a schválena i plenem senátu a posl. sněmovnou. To se však nestalo. Osnovou zákona zabýval se výbor pro záležitosti obchodu a živností v poslanecké sněmovně teprve na jaře 1937 a změnil v čl. I, odst. 1 B původní datum před 1. červencem 1936 na rčení "před vyhlášením tohoto zákona" a dále v odst. 2 datum "v den 1. ledna 1937" na datum "v den vyhlášení tohoto zákona".

Takto změněná osnova byla nyní předložena živn.-obchodnímu výboru senátu k projednání. Vzhledem k tomu, že osnovou se výbor již dříve zabýval a že běží pouze o změnu dat, nutnou v důsledku toho, že osnova zákona nabyla projednána v předpokládané lhůtě, navrhuji schválení osnovy v textu schváleném poslaneckou sněmovnou. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, s nadpisem a úvodní formulí byla schválena v prvém čtení podle zprávy výborové, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 426.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 54 jedn. řádu, že se budě hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Pechanec: Nikoli.

Předseda: Není změn.

Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 426.

Přerušuji další projednávání pořadu schůze.

Do výboru rozpočtového za sen. dr Labaje nastupuje sen. Pázmán; do výboru národohospodářského za sen. Janovského nastupuje sen. Krejčí.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala ve středu dne 19. května 1937 o 16. hod. s

1. Zpráva imunitního výboru o žádosti kraj. soudu v Bratislavě ze dne 27. listopadu 1935, č. j. Nt XVIII 402/35/7, za vydání sen. Pociska k trestnímu stíhání pro přečin podle §§ 2 a 3 zákona na ochranu cti, č. 108/33 Sb. z. a n. (č. 2168/1936 předs.) (tisk 181).

2. Zpráva ústavne-právneho výboru o vládnom návrhu zákona (tisk 371) o platnosti sňatkov uzavretých v dobe od 28. októbra 1918 do 13. júla 1919 na území Slovenska alebo Podkarpatskej Rusi len pred duchovným správcom (tisk 416).

3. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dodatková úmluva k obchodní dohodě mezi republikou Československou a republikou Rakouskou ze dne 4. května 1921, č. 14/1921 Sb. z. a n., podepsaná, dne 2. dubna 1936, se závěrečným protokolem z téhož dne a s dodatkovým protokolem ze dne 9. července 1936, jež byly uvedeny v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 9. července 1936, č. 233 Sb. z. a n. (tisk 380).

4. Zpráva imunitního výboru o žádosti kraj. soudu v Hradci Král. ze dne 14. února 1935, č. Tl X 50/35, za vydání sen. Dundra k trest. stíhání pro přečin urážky na cti a pomluvy podle § 1 a 2 zákona č. 108/1933 Sb. z. a n. a §u 1 zákona č. 124/24 Sb. z. a n. ve znění vyhlášky č. 145/33 Sb. z. a n. (č. 1878/1936 předs.) (tisk 265).

5. Zpráva imunitního výboru o žádosti okr. soudu v Chebu ze dne 20. března 1936, č. T 595/36/2, za vydání sen. Schössera za účelem trest. stíhání pro přestupek podle §§ 1, 2, 3 a §u 14, odst. 5 zákona na ochranu cti, č. 108/33 Sb. z. a n. (č. 2259/1936 předl.) (tisk 266).

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.