Hlasuje se podle jmen tak, že každý senátor odevzdá sedě na svém místě tištěný hlasovací lístek, obsahující jeho jméno a slovo "ano" nebo "ne".

Žádám p. zapisovatele sen. Sehnala, aby sečetl hlasy ve středu, p. zapisovatele sen. Kříže, aby sečetl hlasy na levici, a sen. Pichla, aby sečetl hlasy na pravici a aby mně sdělili výsledek hlasování.

Budeme hlasovati ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s osnovou zákona a její přílohou, jejich nadpisy, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů a úvodními formulemi tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, odchylně od usnesení posl. sněmovny, také ve čtení druhém, nechť odevzdá hlasovací lístek se slovem "ano". Kdo je proti, nechť odevzdá hlasovací lístek se slovem "ne". (Děje se.)

Předseda (zvoní): Slavný senáte, oznamuji, že pro přijetí osnovy zákona s přílohou, s nadpisy a úvodními formulemi vyslovilo se 76, proti 19 senátorů. Tím byla osnova zákona s přílohou, s nadpisy a úvodní formulí schválena podle zprávy výborové, odchylně od předchozího usnesení posl. sněmovny tisk 359 ve čtení druhém.

Nyní budeme hlasovati ještě o resolucích.

Kdo souhlasí s 9 resolucemi výboru techn.-dopravního, s 1 resolucí výboru ústavně-právního a 6 resolucemi výboru soc.-politického, otištěnými ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce se přijímají.

Nyní se vrátíme k projednávání prvního odstavce dnešního pořadu, jímž je:

Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, panu sen. dr Sobotovi.

Sen. dr Sobota: Slavný senáte!

Máme před sebou osnovu zákona o úpravě platových poměrů školních inspektorů, jakož i školních inspektorů, ředitelů a učitelů národních škol, přidělených školním úřadům.

Jsem uspokojen tím, že má konečně dojíti aspoň k této poměrně nepatrné úpravě. Kulturu ovšem vždycky předcházejí jiné důležité věci; nejdříve musí býti vlast v bezpečí a proto byla nyní pozornost věnována zvláště obraně naší drahé vlasti. Ale je viděti, že přece nebylo zapomenuto také na kulturu národa, když jde o ducha národa. Na prvním místě jsou to školní inspektoři, kteří mají bdíti, aby při obětech na školství nebyl národ zklamán, naopak aby viděl, že skutečně úroveň vzdělání neklesá a že jeví se výsledky, odpovídající tak velkým obětem ve prospěch školství u nás přineseným. Myslím, že i poměrně nepatrný přídavek, kterého se má dostati školním inspektorům, povzbudí, a viděli jsme, že skutečně povzbuzuje také učitele, aby konali zkoušky pro školy občanské, které se mají právě újezdními měšťanskými školami o tolik rozmnožiti.

Těšilo mne, když jsem před 14 dny slyšel okresního inspektora na schůzi učitelů měšťanských škol, že se na jeho okrese učitelé ve značném počtu hlásí ke zkouškám na měšťanské školy a že v krátké době bude moci obsaditi na svém okrese všecky třídy měšťanských škol skutečně jen zkoušenými učiteli.

Myslím, že právě toto zvýšení malé pro inspektory, je jaksi povzbuzením i pro ty, kteří touží, aby už také jejich poměry školské byly upraveny. Jsou to hlavně učitelé na měšťanských školách. Začne-li se tímto průlomem, bude tento průlom pokračovati a pak se této úpravy skutečně dočkají.

Co vlastně my očekáváme od těchto inspektorů Očekáváme, že i školní inspektoři upozorní na učebnice, na které jsem já ukazoval již svého času, kde mnohá místa z učebnic jsou připomínána, a bylo na ně poukazováno i na veřejných přednáškách, pořádaných osvětovou komisí, nejen snad lidovci; dnes poukazují na tyto zlořády a nehoráznosti v učebnicích obsažené i universitní profesoři jiných stran. Svého času ukazoval jsem na celou knihu výňatků z našich školních učebnic, schválených ministerstvem školství, ukazoval jsem na mnoho nehorázností a nesmyslů v nich a přednesl jsem požadavek revise nejen za lidovce, ale za všecky ty, kterým skutečně záleží na výchově mládeže nejen po stránce náboženské, ale i vlastenecké. Prof. dr Domin uváděl i učebnice německé, kde se oddanost a láska k vlasti prapodivně dětem hlásá. Tedy jest jistě potřebí, a je to první povinností také školních inspektorů, aby na tyto přestřelky poukázali, aby učebnice takového rázu byly ze škol bez odkladu odstraněny. Prosím, aby se z této věci nedělalo "politikum", ale aby i podle naší ústavy děti byly vedeny ku pravdě na základě nejen víry ale i pravé vědy, která víře nikdy odporovat nemůže. Divím se, že se mohlo psáti, že se uvidí, jak se zachovají socialistické strany k revisi učebnic, kterou žádají lidovci. Opakuji, revisi žádají všichni, kteří si výchovy a vyučování dětí všímají a kterým na řádné výchově dětí také záleží. A tuto snahu má asi i Svaz učitelstva československého, který se na mne obrátil, abych mu půjčil tyto výňatky z učebnic, že se bude také starati o opravu učebnic. Musím říci, že jsem tomuto dotazu nevěřil. Zrovna mne v tuto chvíli napadlo něco z Písma svatého, kde se praví o sv. Třech králích a Herodesovi, že se chtěl také narozenému Spasiteli pokloniti. A že jsem se nemýlil, vysvítá z toho, že se o mne potom otřeli v "Národním osvobození", jako bych snad utíkal od toho, když jsem připomněl všem pánům ministrům a i panu předsedovi vlády, aby kniha, kterou jsem měl vypůjčenou a kterou mám vypůjčenou dodneška, byla předložena. Rozhodně zde je třeba, vidí-li nejen snad katecheta náboženství, nýbrž i historik, filosof a i prostý člověk, že zde jsou nesprávnosti, aby byly odstraněny. A proto smutně vyzněl před několika dny protest pokrokového učitelstva proti revisi učebnic, který bezmála končil výhrůžkou stávky.

Tedy i zde je nutno, aby školní inspektoři byli mužové na svém místě, aby skutečně odpovídali požadavkům zákona z r. 1932, t. j. vyšší kvalifikaci pokud jde o obor školský i právní, a aby byli hodnoceni podle své celkové práce a odpovědnosti.

Včera se zde mluvilo o unifikaci školství. Byl bych pro tuto unifikaci, kdyby se dála v duchu tolerance, jak naznačil náš pan president, že tyto zásady tolerance v naší republice jsou, že není zde boje sociálního, kulturního; ovšem bylo by třeba, aby skutečně ta tolerance zde byla. Ale vidím, jak ta tolerance někdy vypadá. Zrovna dnes uvádějí noviny, že např. chlapec, který se zúčastnil prosebního průvodu, byl od učitele tak zbit, že o tom zprávu může podati ministerstvu školství četnická stanice. Měl podlitiny 6 až 8 cm dlouhé, 3 cm široké, a výslovně bylo řečeno: "Já toho kostelníka zbiju až do zelena."

Zde má ministerstvo školství jistě příležitost, aby se podívalo, jak někdy se tolerantně jedná, zvláště když jde o děti katolických rodičů.

Také se zde mluvilo o tom, že prý funkce inspektorská by měla býti oddělena od funkce politického okresního hejtmana. Velevážený senáte, byl jsem také členem okresní školní rady, ale říkám, že by to jistě bylo nesprávné, poněvadž náčelník okresního úřadu nehlasuje, předsedá a velmi často zde mírní rozpory, které vznikají mezi zástupci lidu a učitelstvem. A my zde potřebujeme právníka, aby nebylo roztržek a aby dovedl ty věci upraviti také taktně a kulantně, jak se to v mnoha případech také stalo.

Bylo zde řečeno, že by inspektor měl povstati proti hejtmanovi. Myslím, že by ten sbor vypadal pak prapodivně. Je jistě třeba, aby sbor okresního školního výboru byl také rekonstruován, aby se upravil jinak než vidíme dnes. To jsem chtěl poznamenati k vývodům předchozích pánů řečníků k oněm dvěma bodům.

Vím, že odměna, které podle návrhu zákona se má dostati školním inspektorům, je celkem nepatrná, ale v době, kdy vlast neoplývá nadbytkem, je přece důkazem, že nám na povznesení kultury národa záleží opravdově.

Nejdůležitějším bodem celého návrhu je § 3, kde se stanoví, že osobám, o které v návrhu zákona jde, přísluší na dobu, po kterou vykonávají tu neb onu funkci, nárok na služební přídavky, které se započítají do pense. Náklad tento činí ročně 2,312.440 Kč, jak zpravodaj uvádí, celkem pro 642 osoby.

§ 4 stanoví stravné a cestné, které by ročně činilo 477.510 Kč. Tedy celkový náklad, jak je viděti, není tak ohromný, neboť nedosahuje ani 3 mil. Kč ročně. Úhrada i v tomto roce je zajištěna v úsporách kap. 10 stát. rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty, a i pro příští dobu, jak mezi jednotlivými zúčastněnými ministerstvy bylo smluveno. Úhrady poplynou podle tohoto zákona, nebude nic zvláštního snad přidáváno, nýbrž kap. 10 státního rozpočtu bude sloužiti i k této remuneraci. Tím je zajisté dána odpověď těm, kteří by naříkali, že chceme odhlasovati něco, co je proti rozpočtu, co bude snad příčinou nějakého nového zdanění a pod.

Z uvedených důvodů je patrno, že návrh zákona sice velmi opožděně, ale přece jen upravuje záležitosti, které nebylo možno ponechati v dosavadním stavu. Očekáváme, že školní inspektoři budou pro svůj úřad jistě náležitě připraveni jak po stránce vychovatelské a vyučovací, tak i po administrativní stránce svého úřadu, ale očekáváme, že k tomuto tak odpovědnému úřadu, ve kterém jest jim svěřena i péče o existenční zájem desítek podřízených osob učitelských, budou jisté povolávány osoby ne podle politického klíče, ale podle klíče nejlepší prokázané kvalifikace, jak by to ostatně bylo žádoucno i při všech ostatních službách státních. Proto myslím, kdyby takto to vypadalo, že budou spokojeni nejen okresní inspektoři - aspoň tuto dobrou vůlí - ale i učitelstvo, které ideálně a s nadšením na vzdělání a výchově mládeže pracuje; pak radostně se budou učiti děti ve škole a bez starosti do školy také budou je posílati starostliví a dobří jejich rodičové. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Hokky. Uděluji mu slovo.

Sen. Hokky (maďarsky): Veľavážený senát!

Už vo výbore kultúrnom som poukázal na to, že my Maďari nemáme vo skutočnosti vôbec čo povedať k tomuto návrhu, veď niet ani jedného škôldozorcu maďarského.

Pri tejto príležitosti chcem reflektovať len na to, čo svojho času riekol pán minister dr Dérer vo výbore rozpočtovom, že vraj my tuná v republike máme viac škôl, než ich má celá Budapešť. Na tento ťažký omyl chcem poukázať preto, lebo minister, postavený na odpovedné miesto, nesmie takéto prejavy činiť, aby si niekto nemyslel, že pre školy Maďarov bolo u nás urobené všetko. Jestliže páni ministri budú bez akejkoľvek objektivity činiť takéto prejavy, tu si páni senátori ľahko zvyknú a laické obecenstvo si ešte ľahšie zvykne k domienke, že my Maďari dostali sme všetko.

Nemohol som tvrdenia pána ministra dr Dérera ihneď vyvrátiť, lebo nemal som pri ruke štatistické dáta. Kedže som si ich medzitým opatril, môžem skutočnosťou týchto štatistických dát dokázať, že tvrdenie pána ministra Dérera je ťažký omyl.

Počet maďarských ľudových škôl na Slovensku a Podkarpatskej Rusi činí 846 s počtom tried 2178, v Budapešti je 426 škôl ľudových s 3347 triedami, tedy v Budapešti je o 1169 tried viac než v republike. Na Slovensku a Podkarpatskej Rusi je na ľudových školách 1872 učiteľov, v Budapešti 3708, tedy v Budapešti je o 1836 učiteľských síl viac. Na Slovensku a Podkarpatskej Rusi je 34 detských opatrovieň, v Budapešti 204, tedy v Budapešti o 170 viac. Na Slovensku a Podkarpatskej Rusi je 18 meštianskych škôl s počtom tried 118, v Budapešti 126 s počtom tried 1278; tedy v republike je o 108 škôl a o 1160 tried menej. Na Slovensku a Podkarpatskej Rusi je 8 stredných škôl, v Budapešti 47, a tedy tuná je o 39 stredných škôl menej. Počet vysokých škôl na Slovensku a Podkarpatskej Rusi je nula, v Budapešti 16, a tedy tuná je o 16 vysokých škôl menej. Na Slovensku a Podkarpatskej Rusi sú 2 učiteľské ústavy, v Budapešti je ich 7, a tedy tuná je ich o 5 menej. O odborných školách ani nehovorím, lebo týchto je tak vysoký počet v Budapešti a tak nízky počet v republike, že srovnanie priamo zaráža. V Budapešti je 192 odborných škôl, kým na Slovensku a Podkarpatskej Rusi nie je ich ani 9.

Minister, postavený na odpovedné miesto, nesmie takéto prejavy činiť, lebo mluví v mene a zastúpení štátu, vlády a vo svojom vlastnom mene a takýmito dátami neuvádza v nepríjemnú situáciu len seba, ale i vládu. Avšak neslobodno takéto ľahkomyseľné prejavy činiť ani voči nám menšinám, lebo tým stráca pán minister vieru tiež u menšín, a jestliže jeden minister mluví nevážne, tu môže obecenstvo odvodiť podobné konsekvencie tiež o ostatných ministroch.

Za takýchto okolností prehlašujem v mene svojej strany, že je nám nemožné odhlasovať návrh o školských inšpektoroch.

Předseda (zvoní): Tím jest rozprava skončena.

Byl mně podán resoluční návrh p. sen. inž. Wellera a dr Brasse. Žádám pana tajemníka, aby tento návrh přečetl.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte): Resoluční návrh sen. inž. Wellera a dr Brasse:

Vláda nechť zařídí, aby menšinové školství podřízeno bylo školním inspektorům vlastní národnosti.

Předseda (zvoní): Přikročíme k doslovům pánů zpravodajů..

Uděluji slovo zpravodaji výboru kulturního, p. sen. Hubkovi.

Zpravodaj sen. Hubka: Slavný senáte!

K debatě o projednávané osnově přihlásila se řada řečníků. Kvituji s uznáním, že řeči v debatě pronesené byly opravdu věcné a že konečný resultát bude vypadati tak, jak jsem to ve své důvodové zprávě naznačil, totiž že tato osnova bude v senátě přijata imponující většinou.

Po stránce meritorní nebyly jednotlivými řečníky přednášeny žádné zvláštní výtky. Páni řečníci jen kritisovali určité vystupování školních inspektorů anebo způsob vyučování školské správy, tedy věci, které se vlastně osobního působení školních inspektorů a předmětu, o kterém jednáme, ani netýkají. Nemám mnoho důvodů k tomu, abych s jednotlivými vývody polemisoval, jen chci připomenouti, pokud se týče řeči p. kol. Hancka, že jsou-li zde určité případy, do kterých si stěžoval, jsou-li zde takové případy vůbec, že nelze z těchto jednotlivých případů usuzovat na celek. P. kol. Hancko ovšem mluvil o inspektorech věci takového rázu, že kdyby byly pravdou, musili bychom se věru nad nimi pozastaviti. (Sen. Hancko: Hovoril som, že čest výnimkám!)

Vy jste hovořil takovým způsobem, jakoby se to týkalo všech inspektorů, paušalisoval jste, jednotlivé případy jste neuváděl. Mluvil jste o tom, že se na př. nepřihlíží při jmenování inspektorů ke Slovákům. Konstatuji, že mezi inspektory na Slovensku jsou také jednotlivci, kteří nemají sami odborné zkoušky učitelů na měšťanské školy, ale jsou inspektory, protože jsou Slováky. Odborné kvalifikace tedy nemají, ale jsou inspektory jen z toho důvodu, že jsou Slováky. Račte vzíti na vědomí tento fakt a uznáte, že není odůvodněna výtka, jakoby se při ustanovování inspektorů nepřihlíželo k žádostem Slováků. Zrovna tak je to s otázkou vzájemné tolerance. Vycházím z toho stanoviska, že tolerance se dovolává ten, kdo k této toleranci má velmi vzdálené postavení, pravidelně to bývá tak, že kdo v té jámě sedá, jiného tam hledá. Kdybychom měli dostatek tolerance, zejména v otázkách celonárodních a celostátních, nepotřebovali bychom dnes zoufalým způsobem volati po jednotné organisaci národního školství pro celou republiku, už bychom ji měli, jenom právě té tolerance se nám nedostává.

Pokud se týče volání, aby ustanovování inspektorů se dálo se zřetelem na kvalifikaci a méně na politickou příslušnost, račte vzíti, prosím, na vědomí, jestliže se adresuje tato výtka na vedoucí činitele ministerstva školství a národní osvěty, že není v celém souboru našich ministerstev takového resortu, kde by se bylo vystřídalo tolik osob, jako je to v ministerstvu školství a nár. osvěty. V ministerstvu školství byli tito poslanci a senátoři: Habrman, Šusta, Šrobár, Bechyně, Markovič, Srdínko, Krčmář, Štefánek, Hodža, Dérer a nyní je Franke. Při tom Habrman byl ministrem třikát, Štefánek byl ministrem dvakrát. Má-li někdo zvláštní opodstatněné výtky, že některý z jmenovaných postupoval zvlášť radikálním způsobem, přihlížeje k politickému přesvědčení toho kterého inspektora, když o místo žádal, račte s tím přijíti na venek a budeme kritisovati jednotlivé ministry, kteří takovou věc prováděli. Za 18 let trvání republiky vystřídalo se ve vedení ministerstva školství a nár. osvěty 11 osob, byli to Češi a Slováci, příslušníci různých politických stran, a jestliže by byly určité případy, určité jednotlivé výtky, lze říci všeobecně, že dlužno poděkovati všem, že naše školství dospělo do situace, ve které dnes je. (Výborně!)

Žádáme-li od někoho, aby náležitým způsobem konal svůj úřad, musíme se také k němu řádným způsobem chovati. K inspektorům jsme se chovali tak, že teprve dnes přicházíme, abychom splnili určitou část jejich požadavků, o nichž jsem řekl, že jsou naprosto spravedlivé.

Všichni řečníci a zejména my referenti dotkli jsme se toho, že se neupravují ani právní, ani titulové požadavky okr. školních inspektorů, požadavky naprosto oprávněné. Budou-li míti jednou v republice Československé inspektoři všechno to, co potřebují, co zájem jejich působnosti a úkolů jejich služby vyžaduje, buďme ujištěni, že inspektoři budou na svých místech. Ostatně jsem ve své důvodové zprávě řekl, že práci inspektorskou velmi dobře znám, vždyť jsem také učitelem a měl jsem a mám s inspektory velmi často co dělati. A znovu konstatuji nakonec svého referátu, že si této inspektorské práce, ať je to kdekoliv a ať je vykonávána kýmkoliv, neobyčejně vážím, že ji obdivuji a že za ni upřímně děkuji. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor sociálně-politický, paní sen. Karpiškové.

Zpravodaj sen. Karpišková: Pane předsedo, slavný senáte!

Jak se dalo předpokládati, nebyly v debatě vzneseny námitky, naopak byl vysloven všeobecný souhlas s předloženým zákonem, zejména je nutno kvitovati, že také oposice souhlasí, a chtěla bych říci, že jenom trochu neharmonicky zazněly věty z úst pana kolegy Hancka tam, kde se dotýkal školních inspektorů jako bezvěrců a neslováků. Pan kolega Hancko pravil: Čest výjimkám! Z toho tedy nutně vyplývá, že ten celek považuje za špatný, za bezvěrce a za slovensky docela nespolehlivé lidi. (Sen. Hancko: Na koho sa nevzťahuje, nech neberie na sebe!)

Prosím, ale vy jste měl říci, pane kolego, že jenom výjimky jsou toho rázu, který zde uvádíte a kritisujete, ale nikoliv: Čest výjimkám! Já bych chtěla říci, že i školní inspektor má právo býti u nás bez vyznání, nebo býti toho nebo onoho náboženského přesvědčení. Má povinnost být tolerantním, a pokud sledujeme veřejnost a pokud máme přehled o těchto poměrech, můžeme říci, že tak z 99 % nebo i z plných 100 % ta tolerance zde je. A pokud jde o příslušníky slovenské větve, zde již pan kolega Hubka řekl, jak to vypadá, že i nekvalifikovaní mohou býti školními inspektory, že stačí jejich kvalifikace pouze jako Slováků.

Pan kol. Sobota, myslím, také vnesl poněkud nesouzvuk v celou debatu, poněvadž vyslovil pochybnost, že u nás je tolerance. Chci říci, že u nás právě v těchto dobách, v posledních letech je velmi mnoho snášenlivosti náboženské, projevované ve všech stranách, že není možno si stýskat, naopak, že by i skutečnému náboženství často prospělo, kdyby bylo více kritiky těch věcí Božích, avšak není tu žádného takového stavu, který bychom mohli nazvat nesnášenlivostí, naopak můžeme podtrhnout, že právě naše doba, plná hospodářských zápasů, se vyznačuje tolerancí náboženskou.

V závěru bych ještě chtěla poděkovat všem, kteří se v debatě pro zákon vyslovili. Vzpomínám ještě těch, kteří vyjdou naprázdno, totiž pensistů, ale jsem přesvědčena, že interní cestou bude moci i těmto, kteří vyjdou naprázdno, být nějak vráceno nebo splaceno to, čím jsme jim povinováni.

Jinak, vážený senáte, jsem zplnomocněna, abych zde učinila krátké prohlášení. Netýká se to předloženého zákona, týká se to projednaného právě zákona železničního, jejž jsme odhlasovali.

Pan kol. Krejčí v debatě o železničním zákonu citoval článek "A-Zetu", nadepsaný svůdným titulem: Paní sekční šéfová. Obsah je vám jistě známý. Pan zpravodaj kol. inž. Winter litoval, že zde byl tento článek citován, že sem nepatřil, a pak kol. Krejčí uvedl, že lituje, že se případ vůbec stal. (Sen. Paulus: To není přec věcí zpravodaje!) Já jsem zplnomocněna, abych toto prohlášení učinila, proto je dělám, v zájmu spravedlnosti a poněvadž jde také o čest ženy. Věc vypadá, vážený senáte, takto: "A-Zet" sám přinesl, ovšem takové velmi skromné odvolání, dementi toho, co přejal z časopisu "Jednota", z časopisu zaměstnanců elektrických pražských podniků. Ředitelství elektrických drah hlavního města Prahy vydalo o celém případě toto prohlášení, které mělo býti také ovšem celé v "A-Zetu" uvedeno, ale, jak ukáži, je odbyto jenom několika řádkami. Prohlášení zní takto: