Při projednávání osnov zákonů o všeobecném občanském zákoníku a civilním soudním řádu bylo v předběžné debatě již jednou poukázáno zevrubně na podstatu právní bezpečnosti anebo lépe řečeno na podstatu právní nejistoty v právním životě našeho státu, a byly projeveny nejrůznější pochyby. Zkušenosti, které státní občan prožívá v denním životě, nejsou jistě příjemné povahy a proto musíme také dnes zase při předloze zákona o vojenském soudnictví poukázati na tento nedostatek právní bezpečnosti. V podvýboru ústavně-právního výboru byl v rozhovoru stav právní nejistoty vylíčen jinými slovy a žádáno, aby se při projednávání celé látky postupovalo s velkou opatrností a že nutno vyvarovati se všeho, co je s to vzíti občanovi právní jistotu. Zákon dělá se na delší dobu jen jednou, ledaže se již předem počítá s nutnou novelisací.

Chtěl bych se nyní trochu konkrétněji zabývati jednotlivými paragrafy. V odst. 2 §u 453 se praví, že polní soud mimo pole anebo v době, kdy ještě pole není, může vláda zříditi nařízením vydaným se souhlasem presidenta republiky, jestliže nastanou uvnitř státu anebo na jeho hranicích události ohrožující zvýšenou měrou celistvost státu, jeho demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek. Vylíčené zde právní statky jsou nám známy z řady jiných zákonů, jako je zákon na ochranu republiky, zákon o obraně státu a jiné, a pro tyto právní statky je zde zabezpečení měrou jistě dostatečnou. Zvláštní ustanovení o polním soudnictví anebo potřebě jeho rozšíření na oblast mimo pole anebo v dobu, kdy ještě žádného pole není, nelze zajisté uvésti v soulad s ústavou, a to z následujících důvodů.

V §u 95 úst. listiny se praví, že soudní moc v civilních právních věcech přísluší soudům civilním, a to řádným a mimořádným, a rozhodčím soudům. Soudní moc ve věcech trestních přísluší občanským soudům trestním, pokud není zvláštním zákonem přikázána trestním soudům vojenským. Příslušnost vojenských soudů pro civilní obyvatelstvo je v době války dána také jen pro činy spáchané v této době. Nyní nalézáme v §§ 128 a 129 zákona na obranu státu, že se tam vojenské soudnictví rozšiřuje na celou řadu civilních osob. Tím že § 471 předložené osnovy vztahuje příslušnost polních soudů na všechny osoby podléhající vojenské soudní pravomoci, odnímá tím civilní osoby, které se zákonem o obraně státu podřizují pravomoci, protiústavním způsobem soudům, které jsou jim předepsány ústavou, a porušuje tím také zásadu, že nikdo nesmí býti odňat svému řádnému soudci.

Nápadné a povážlivé jest ustanovení posledního odstavce §u 462. Zde se praví, že za přísedící třeba vyvoliti osoby s větším životním rozhledem a větší životní zkušeností, které znají vojenské poměry a předpisy a mají porozumění pro potřeby státu. Je zajisté samozřejmé, ze nebude jmenován soudcem někdo, jemuž se této kvalifikace nedostává. Pojme-li se však do zákona takovéto ustanovení, pak vzniká nebezpečí, že se příslušnému veliteli chce vložiti do rukou prostředek, aby bez zvláštního odůvodnění vyloučil jednotlivé osoby z účasti na polním soudu. Kol. senátor Frank podal v branném výboru k §u 462 návrh, který zní: Za druhý odstavec bylo by vsunouti jako odstavec třetí: "Jeden z přísedících musí býti stejné národnosti jako obžalovaný." Branný výbor, jak je všeobecně zvykem, tento návrh ovšem zamítl.

V ustanovení §u 473 osnovy zákona se praví, že obhájcem může býti jen osoba zapsaná do seznamu obhájců oprávněných obhajovati v těchto věcech nebo aktivní důstojník justiční služby; z neaktivních důstojníků justiční služby pouze ten, který je v listině obhájců. Právník má kvalifikaci pro důstojníka, stát mu jako důstojníkovi důvěřuje, ale nemá přece možnost obhajovati, vidíme zde rozpory, které dlužno kárati.

Vytknouti dlužno lit. b) §u 477. Podle toho může ministerstvo národní obrany zase z důvodů udržení vojenské kázně nebo bezpečnosti vojska anebo veřejného klidu a pořádku vyloučiti jakékoli odvolací řízení. Stát má dnes po ruce tolik prostředků k zachování vojenské kázně a bezpečnosti vojska, veřejného klidu a pořádku. Nelze tedy uznati, že se v neprospěch obžalovaného odstraňuje ze zdánlivých důvodů postup opravných prostředků. Jediná možnost, kterou obsahuje § 475 tím, že obviněnému den po vznesení žaloby přiznává návrh na doplnění důkazů nebo na opatření nových důkazů, je prakticky pro krátkou lhůtu pro obviněného bez významu.

Zcela mimořádně hluboko zasahuje ustanovení §u 481, podle kterého zůstává přenecháno výhradně uvážení velitelově, zdali ihned nařídí vykonání rozsudku anebo zdali žádost o milost postoupí dále, pakli polní soud odsouzeného uzná vůbec vhodným milosti. Tím má příslušný velitel výhradně právo k udílení milosti. Ve výboru bylo sice tvrzeno, že se

v praxi každý rozsudek smrti předloží presidentu republiky k rozhodnutí. Je-li zde skutečně tento úmysl, pak nelze uznati, proč toto ustanovení není pojato do zákon.

Ze všech těchto úvah a důvodů a ježto nebylo přihlédnuto k našim pozměňovacím návrhům, musíme tuto předlohu v nynějším znění zamítnouti. (Potlesk senátorů strany sudetskoněmecké.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Uděluji slovo k doslovu zpravodaji výboru ústavně-právního, p. sen. dr Karasovi.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte!

Pana sen. dr Vacka bych po jeho námitkách proti podstatě polních soudů a proti vadám polních soudů rakouských rád upozornil na rozdíly mezi našimi polními soudy a rakouskými. U nás je proti rozhodnutí našich polních soudů přípustno odvolání, podle rakouského zákona připuštěno nebylo. Sám p. dr Vacek připouští, že u nás jsou osoby soudcovské nezávislé, je to justiční důstojník, za Rakouska to byl důstojník závislý na svém vojenském veliteli. Zákon dále výslovně žádá, že soudci mají býti osoby starší, zkušenější, ne nějaký mladíček, jak dr Vacek sám předeslal. Tedy naše polní soudy budou namnoze jiné, než byly rakouské. Je pravda, že v rozsudcích rakouských polních soudů se našla řada závad, které nás přiměly k tomu, abychom místo dřívějších polních soudů zavedli takové soudy, jakých naše demokracie vyžaduje.

Že důstojník justiční služby bude také někdy soudcem vyšetřujícím a potom soudcem rozhodujícím při přelíčení, je pravda - něco, co není v občanském právu trestním - ale železná nutnost za války, kdy v takovém obklíčeném území není skutečně dostatek takových osob, nutí, abychom takovou odchylku udělali, avšak v zákoně je výslovně řečeno, že to smí býti jen ve výjimečných a nutných případech.

Obava, vyslovená p. sen. Schmidtem, že tímto zákonem podrobujeme vojenským polním soudům nové osoby nebo nové trestní činy, což by se příčilo ústavní listině, je lichá, neboť tímto zákonem nepodrobujeme ani žádné nové osoby, ani žádné nové trestní činy polním soudům, pokud dosavadní zákony to výslovně neustanovily, nýbrž upravujeme jenom řízení soudů, tedy jich formu, a nikoliv vnitřní podstatu.

V §u 477, kde se obával, že odvolání nemá místa, když ministr nár. obrany prostě odvolá příslušné ustanovení zákona, upozorňuji na větu v bodě b), že to má býti jen z důvodu udržení vojenské kázně a bezpečnosti, tedy v případech skutečně mimořádných, řekněme, v době obležení, kdy často z nedostatku potravin dějí se zejména trestní činy oproti soukromému vlastnictví, takže je potřebí přísnějšího zakročení; nebo na př. když přijde vojsko do vesnice, víme, jak to bývá v ohledu mravnostním, a proto je třeba, aby v tom případě bylo odvolání vyloučeno.

Jinak bych oběma pánům řečníkům doporučil, jestliže myslí, že naše polní soudy budou málo demokratické, aby se p. dr Vacek podíval na ústavu Sovětského svazu, zdali tam jsou už obsaženy všechny ty zásady polních soudů, a právě tak p. sen. Schmidtovi doporučuji, aby si přečetl německý polní řád před dvěma lety ustanovený, zdali sám uplatňuje ty myšlenky a zásady, které uplatňujeme my u nás. Jestliže se tvrdí, že myšlenka polních soudů je myšlenka rakouská, není to pravda, polní soudy mají všechny státy, nemělo je jen Rakousko, má je i Rusko, Německo, Francie, Anglie, všechny státy, je to podstatná věc armády. Armáda vyžaduje v mimořádných poměrech také mimořádné soudy. Proto jsem to výslovně citoval jako kompromis mezi demokracií, ke které se otevřeně a důsledně přiznáváme, a mezi potřebami armády na ochranu našeho státu.

Proto navrhuji, aby usnesení posl. sněmovny bylo schváleno. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu zpravodaji sen. dr inž. Bottovi.

Zpravodaj sen. dr inž. Botto: Slávny senát!

Len krátku poznámku k reči pána kol. sen. Schmidta. On hovoril, že pán sen. Frank v brannom výbore navrhoval vsunúť do §u 462 nový odstavec, ktorý mal znieť tak, že prísediaci súdu majú byť stejnej národnosti ako je obžalovaný.

V brannom výbore sme povedali, že to nie je potrebné, lebo v § 451 sa hovorí, že ustanovenia predchádzajúcich hláv platia i o poľnom súdnom riadení, o poľnom trestnom riadení, jestliže v tejto hlave nie je stanovené nič iné.

V predchádzajúcich hlavách je dostatočne postarané o to, aby tlmočníkom alebo iným spôsobom boly práva obžalovaného ochránené. Rozhodne do poľného súdnictva tedy vnášať nemôžeme nejaké národnostné rozdiely. To by nebolo správne.

Z tohoto dôvodu bol patričný návrh v brannom výbore zamietnutý. Toľko som chcel riecť, a doporučujem, aby bola predloha prijatá tak, ako bola prijatá posl. snemovňou. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno, přikročíme k hlasování.

Senát je způsobilý se usnášeti.

Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisech jednotlivých částí a paragrafů, jakož i úvodní formuli najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Není jich. Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů, jakož i úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 446.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 54 jedn. řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů - za výbor branný sen. dr inž. Botto a za výbor ústavně-právní sen. dr Karase - zda navrhují nějaké nové změny?

Zpravodaj sen. dr Karas: Vážený senáte!

Nutno opraviti několik tiskových chyb. Navrhuji, aby:

1. v §u 459, čís. 1, řádek 2 před slovo "soudů" bylo vloženo "polních",

2. v §u 469, al. 3, řádek 3 místo "8. října 1927" stálo správně "6. října 1927",

3. v §u 470, al. 2, řádek 6 a 7 místo "odpomoc" stálo správně "výpomoc", poněvadž se v tom odstavci jedná o výpomocích,

4. v §u 471, al. 5, řádek 2 a 3 odpadla pomlčka v řádku 2, která se dostala do tisku nedopatřením, a místo pomlčky v řádku 3 byla dána čárka, takže to místo bude zníti: "jehož příslušnost byla založena podle předcházejících ustanovení, později na jiné stanoviště",

5. v §u 483, al. 1, řádek 4 před značkou § byla dána závorka, takže celá ta citace "§ 477, odst. 2, písm. a" bude v závorkách.

Tyto chyby tiskové navrhuji v usnesení posl. sněmovny tisk 446 opraviti.

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, s opravami tiskových chyb, které byly právě panem referentem předneseny, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů a úvodní formulí, s příslušnými opravami tiskových chyb, schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 446.

Budeme ještě hlasovati o dvou resolucích, které byly přijaty ve výboru ústavně-právním a jsou otištěny ve zprávě výborové.

Zpravodaj sen. dr inž. Botto: Menom branného výboru sa k týmto rezolúciam pripojujem.

Předseda (zvoní): Pan zpravodaj sen. dr inž. Botto prohlašuje, že se jménem branného výboru připojuje k resolucím, schváleným ve výboru ústavně-právním.

Kdo souhlasí s těmito dvěma resolucemi výborů ústavně-právního a branného, jak jsou otištěny ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím jsou obě resoluce schváleny.

Projednáme nyní, vážený senáte, druhý odstavec dnešního pořadu:

Úmrtím náhradníka Stálého výboru sen. Špatného se uprázdnilo, podle §u 54, odst.

4 úst. listiny, jeho místo náhradníka Stálého výboru a jest proto nutno vykonati volbu doplňovací.

Skupina, které náležel zesnulý člen senátu, navrhuje, aby náhradníkem za zesnulého sen. Špatného byl zvolen sen. Pánek.

Pro zjednodušení volby míním podle §u 61 jedn. řádu dáti hlasovati zdvižením ruky. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí, aby sen. Pánek byl zvolen náhradníkem po zesnulém sen. Špatném, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím byl sen. Pánek zvolen náhradníkem člena sen. dr Kloudy ve Stálém výboru podle §u 54 úst. listiny.

Projednáme nyní další odstavec pořadu:

Táži se pánů zpravodajů - za výbor národohospodářský sen. Koutkové, za výbor zahraniční sen. Pociska - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Koutková: Nikoliv.

Zpravodaj sen. Pocisk: Nenavrhujem.

Předseda (zvoní): Návrhů není.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením přijatým ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení bylo přijato podle zprávy výborové ve čtení druhém.

Projednáme odst. 4 pořadu:

Zpravodajem výboru je p. sen. Jakubec, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Jakubec: Slavný senáte!

Soukromý žalobce JUDr Alfred Jüttner, advokát v Hradci Král., podal žalobu u okresního soudu v Hradci Král, na sen. dr Sobotu, pro urážku na cti, jíž se měl žalovaný dopustit tím, že při soudním jednání pronesl urážlivé výroky, které platily dr Jüttnerovi.

Advokát dr Alfred Jüttner vymáhal jménem kominického mistra Bičiště v Hradci Král. kominické poplatky a mezi jinými též na Kostelní jednotě na Pražském předměstí, která podporuje chudé studující, jíž je senátor dr Sobota předsedou. Poněvadž na upomínku nebylo odpověděno, podal dr Alfred Jüttner podle příkazu žalobu na Kostelní jednotu, o níž se jednalo při ústním jednání dne 27. dubna 1936. K tomuto ústnímu jednání dostavil se předseda Kostelní jednoty sen. dr Sobota a v přítomnosti více osob prohlásil k úřednici dr Jüttnera, že by se měl (dr Jüttner) stydět, že takovou věc zastupuje. Tento výrok považuje dr A. Jüttner za urážku na cti. Na písemné vyzvání, aby dal dr Jüttnerovi satisfakci, sen. dr Sobota odpověděl, že slova užil v roztrpčení, maje za to, že kominické poplatky by měly býti vlastně prominuty a tak přispěti k podpoření chudých studujících.

Uvedené výroky vzhledem k tomu, za jakých okolností a v jakém prostředí byly pronešeny, nelze považovati za urážlivé a proto imunitní výbor navrhuje plenu senátu, aby žádosti okresního soudu v Hradci Král. nevyhověl a sen. dr Jan Sobota k trestnímu stíhání vydán nebyl. (Souhlas.).

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati o návrhu výboru imunitního, aby senát nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Jana Soboty pro přestupek zákona na ochranu cti č. 108/33. Sb. z. a n.

Kdo s tímto návrhem výboru imunitního souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního byl schválen a senát nedal souhlas k trest. stíhání sen. dr Soboty.

Přerušuji projednávání pořadu schůze.

Oznamuji, že do výboru imunitního za sen. Riedla nastupuje sen. Rušavý; do výboru soc.-politického za sen. Grünznera nastupuje sen. Hackenberg.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala ve středu dne 9. června 1937 o 15. hod. s

1. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 439) k vládnímu návrhu zákona o nejvyšším správním soudě (tisk 468).

2. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 360), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dodatková dohoda k dodatkové úmluvě mezi republikou Československou a královstvím Jugoslavií ze dne 30. března 1931, č. 79/1931 Sb. z. a n., k československo-jihoslovanské obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928, č. 163/1929 Sb. z. a n., sjednaná výměnou not ze dne 10. listopadu 1936 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 4. prosince 1936, č. 309 Sb. z. a n. (tisk 384).

3. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 361), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Bolivií, podepsaná v La Paz dne 19. listopadu 1936 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 18. prosince 1936, č. 335 Sb. z. a n. (tisk 385).

4. Zpráva imunitního výboru o žádosti kraj. soudu v Plzni ze dne 22. července 1936, č. j.

Nt XI 28/36-2, za vydání sen. Pfrognera pro přečin podle §u 14, čís. 1 a 5 zákona na ochranu republiky č. 50/23 Sb. z. a n. (č. 3208/1936 předs.) (tisk 411).

Ježto žádný návrh k tomu podán nebyl, končím schůzi.