Mohu sama říci, co to znamená práce v přeplněné třídě. Byla jsem učitelkou v době, kdy se teprve třídy rozdělovaly, učila jsem 64 dětí v měšťanské škole, a přece jen byly tehdy jiné doby. Dnes čteme v novinách skoro týdně přímo otřásající zprávy o vraždách, které provádějí mladí lidé, vzpomínám si na určitá jména, na př. Péro, dva lidi zavraždí, neví proč, Toman, nedávno odsouzený atd. - to jsou žáci velkých městských škol, ale jsou také jména zatajená, protože to byli příliš mladiství a jejich jména nesměla býti uveřejněna, kteří byli také v tomto rayonu vražedníků. Měla jsem příležitost domluviti se právě s učiteli, kteří měli tyto lidi ve škole, a bylo jasno, že tu není něco v pořádku. Ale co pak se může učitel v přeplněné třídě věnovati individuální výchově? Může si všímati dětí, které mají v sobě cosi podivného, aby studoval jejich sklony, aby mohl osobně působiti tak, aby probouzel v nich jiné zájmy, než ke kterým mají sklon, a aby ty jiné, lepší zájmy potom potlačovaly zájmy nízké? To vyučování musí potom běžet po povrchu, jsou-li přeplněné třídy.

Řekla jsem, že to bylo obtížné před válkou a že je to dnes daleko obtížnější a ještě obtížnější ve velkoměstských školách, kde vliv prostředí, biografů atd. na děti je daleko horší než na děti našeho venkova. Proto vítáme, že docházíme k tomu, aby se snížil počet dětí.

Ještě bych ráda upozornila na to, že děláme pokusné školy a právem je děláme. V pokusných školách se chceme dostati k lepšímu vyučování a vzdělání, a právě prvním momentem těchto pokusů je individuální vyučování jako další důsledek snížení počtu žactva. Ale ještě zdůrazňuji, že to není jen práce učitele ve třídě. Chce-li učitel míti výsledky, musí dnes rozhodně působiti také v kruzích rodičů. Proto máme rodičovská sdružení a rodičovské spolky, neboť bez rodiny nedostaneme se dále ani ve školním vyučování. Mnozí si to velmi ulehčují. My si neuvědomujeme, že my všichni dospělejší i celá společnost lidská a zejména tisk, všichni máme vliv na děti a že nemůžeme dávati odpovědnost jen škole. Každý z nás svým životem působí k tomu, bude-li mravní úpadek či nikoli. A to bychom si všichni, i my zde měli uvědomiti a zejména všichni ti, kteří mají v rukou tisk. Doufejme tedy, že snížením počtu žactva ve třídě aspoň učitel bude moci intensivněji působiti na děti.

Druhá moje poznámka se týká vyučování domácím naukám. Mám právě teď z Moravy stížnost, že zemská školní rada v Brně se pokouší obejíti ustanovení, které bylo prováděno 60 let. Je to ustanovení školního řádu vyučovacího dosud platného, aby při vyučování dívčím pracím nebylo více než 41 dívek v oddělení. Zemská školní rada v Brně dokonce žádá na okresních školních inspektorech, aby rozdělovali počet žactva na ruční práce na dvě skupiny až při 46 a větším počtu. Vidíme, že je to úplně opačný postup, než který zaujímá zde ministerstvo školství. Myslím, že si zde zemská školní rada v Brně trochu ulehčuje práci. Hovoří-li se s nimi o tom, vždy žádají, ať prý ministerstvo dá jasné nařízení o počtu dívek. To jasné nařízení je ve vládním nařízení z r. 1923 k malému školskému zákonu, kde se stanoví pučet žáků v oddělení pro vyučování tělocviku, ručním pracím a cizím jazykům a kde se říká, že je nutno podle možnosti dbáti, aby pro toto vyučování nebylo v oddělení více než 40 žáků. Při té příležitosti prosím, aby ministerstvo školství vložilo do osnovy pro dívčí ruční práce pro měšťanské školy ustanovení, jaké je v osnově pro dívčí ruční práce pro školy obecné, t. j., je-li ve třídě více než 40 žákyň, aby se rozdělilo vyučování na dvě oddělení. Jde tu o to, aby působení učitelek domácích nauk mohlo býti intensivnější. Víte, že všichni si stěžujeme, že je třeba, aby dívky byly vzdělávány intensivněji pro své povolání v domácnosti. Nemohu si pomoci, ale z té své zkušenosti, kterou jsem měla, je viděti, že pro vyučování domácím naukám není dostatečného smyslu u právníků, referentů u školních úřadů; snad by bylo dobře, aby se při těchto věcech trochu dbalo názoru praktiků, kteří s těmito pracemi mají bližší styk.

Ráda bych se ještě dotkla našeho zákona o obvodových měšťanských školách. Všichni jsme doufali, že bude možno obvodové měšťanské školy z dnešních měšťanských škol učiniti v září tohoto roku. Jak dnes věci jsou, jen v 17 okresích bude to provedeno a mezi těmito okresy je většina německých okresů. Je viděti, že finanční situace německých okresů je lepší než finanční situace českých okresů. Musím zde politovati, že úřední jednání o t. zv. oddlužení okresů se do nekonečna vleče, a ještě dále musím litovati toho, když se podíváme na důvod, proč není provedeno oddlužení v okresích, že nenajdeme dosti dobré vůle u těch, kteří jsou povoláni k tomu, aby zákon prováděli.

Musím se dotknouti řeči pí. kol. Vetterové. Ona tak pěkně si sjela po zádech těch, kteří se dostali do obcí po převratu, že prý tam hospodařili lidé, kteří si řekli: my to platiti nebudeme. Byla jsem tím překvapena, poněvadž se mi to zdá strašně primitivní, a právě že znám kol. Vetterovou, že je to vysokoškolačka, nedovedu si představiti, jak je možno takto se dívati na občanstvo a jeho závazky finanční. Myslí skutečně, že zachraňuje ten stát nějaký velkoprůmysl nebo velkostatkáři? Myslí skutečně, kdo platí přímé daně, že je platí ze své kapsy? Myslí skutečně, že nepřímé daně, které musí každý platiti v každém kousku, co vůbec kupuje, nezatěžují každého člověka čili že všichni platí, a když se podíváme na rozpočet vidíme, že nepřímé daně jsou daleko větší položkou než přímé domě. Proto říkám, že je to primitivní řešení věcí a že by se nemělo s tribuny senátu ozývat takové primitivní odhadování věcí.

Tedy ti zástupci, kteří přišli do radnice po převratu nehospodařili pro sebe. Byla jsem také z těch zástupců a hájila jsem stanovisko, že generace, která vydržela válku, která dosadila do toho života za války a po válce všechno, co měla, nemůže ještě upláceti to, co válka způsobila, a že je právem, jestliže to přeneseme také na budoucí pokolení, aby i ono něco platilo, a že je naším úkolem, abychom se přičinili o to, aby válka už nikdy nebyla, čili aby je nestihla katastrofa, která stihla nás.

Podivuji se tedy, že nevidíme, jak ty obce vlastně prokukovaly po převratu. Ovšem, jdeme-li dnes jimi, co je tam krásné práce uděláno, investice, které tam jsou atd.! Vždyť to neudělali ti lidé pro sebe! A máte-li někoho, kdo se obohatil, chyťte ho, a my vám budeme pomáhat, abyste ho odstranili z veřejného života. Ale jestliže ti lidé pracovali pro sociální zlepšení, pak není správné, jestliže jim to vytýkáme.

A ještě jednu poznámku. Byli tu někteří, kteří se domnívají, budeme-li míti obvodové školy měšťanské a budou-li děti docházet ze vzdálenosti 5 km - hlavně s německé strany to bylo řečeno - že to znamená zdravotní újmou. Jistě se musíme starati, aby sociální péče šla ruku v ruce se zařízením obvodových měšťanských škol, ale musíme si uvědomiti, že to je místní věcí, věcí obcí, okresů, sociální péče okresní. Jistě bychom si přáli, aby byl stát tak daleko, aby mohl dělat všecku tuto péči. Nyní zatím přičiňujme se, abychom dali podklad dětem, aby se mohly v životě pořádně uplatniti tím, že mají všechny alespoň vzdělání měšťanské školy, přičiňujme se každý soukromou péčí, abychom vybudovali tyto důsledky sociální, živení dětí přes poledne, útulky pro ně atd. Nejsou to jistě žádné zázraky, a jistě při dobré vůli to může udělat každý okres a každá obec. (Hlasy: Když budou peníze!) Budou-li peníze na jiné věci, musíme se přičinit, aby i na tyto věci byly. Nemohu odpovídat, když slyším jednotlivá slova.

Ještě poslední poznámku. Bylo zde zase s německé strany řečeno, že snad české školy jsou na tom lépe, pokud jde o počet žactva ve třídě. Není to dosti jasně a často zdůrazňováno, že to není prostě pravda. Německé školy nejsou přeplněny, československé školy nejsou na tom lépe a chci, prosím, tady citovat několik číslic z poslední statistiky státní za rok 1935/1936.

V Čechách české školy obecné: na jednu třídu připadá 35,3 žáků, německé 36,2, na Moravě a ve Slezsku české 35,9, německé méně, 35,5. Měšťanské školy v Čechách 40,5 žáků na třídu, německé 40,1 žáků na třídu. Tedy méně. Morava a Slezsko. Měšťanské školy české 38,6, německé 38,9. Tedy je vidět, že vlastně je rovnováha, že zde jde vždycky o nějakou desetinku jednou na české, jednou na německé straně. Myslím, že svým československým statistikám můžeme věřit. A jestliže budeme jim věřiti, pak nebudeme s místa, které se mně zdá velmi důležitým, s tribuny senátu, šířiti nesprávná mínění a nebudeme následkem toho štvát jednu národnost proti druhé. Myslím, že naše ministerstvo školství, že naše úřady školní v této věci udělaly vždycky svou povinnost, jak je patrno z těchto čísel.

Děkuji, pane předsedo. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní):

Byl mně podán pozměňovací návrh sen. Donáta, Nováka (lid.), dr Hilgenreinera, Thoře, inž. Wintera, Hackenberga a dr Kloudy:

Žádám p. tajemníka senátu, aby jej přečetl.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

Pozměňovací návrh sen. Donáta, Nováka (lid.), dr Hilgenreinera, Thoře, inž. Wintera, Hackenberga a dr Kloudy:

Podepsaní navrhují, aby § 1 zněl takto:

"Ustanovení §u 5 a 7 zák. č. 226/1922 Sb. z. a n. se mění takto:

(1) V §u 5 odst. 4 nahrazují se slova "čísla 60" slovy "čísla 45".

(2) V §u 7, odst. 1 nahrazují se slova "do konce školního roku 1936-1937" slovy "do konce školního roku 1946-1947".

(3) V §u 7 odst. 2 nahrazují se slova "nad 60" slovy "nad 45."

Místopředseda Donát (zvoní): Rozprava je skončena. Mají páni zpravodajové nějaký doslov?

Zpravodaj sen. Horný: Nikoliv.

Zpravodaj sen. Rýpar: Nikoliv.

Zpravodaj sen. dr Karas: Nikoliv.

Místopředseda Donát: Není tomu tak.

Žádám pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

O osnově zákona hodlám dáti hlasovati takto:

O § 1 osnovy budeme hlasovati nejprve podle pozměňovacího návrhu sen. Donáta. Bude-li zamítnut, budeme o §§ 1 a 2, nadpisu zákona a úvodní formuli hlasovati najednou podle zprávy výborové.

Není námitek? (Nebyly.)

Přikročuji ke hlasování ve čtení prvém.

Kdo souhlasí, aby osnova zákona v § 1 zněla podle pozměňovacího návrhu sen. Donáta, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh se přijímá.

Kdo souhlasí s § 2 projednávané osnovy, s nadpisem zákona a úvodní formulí jeho podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. § 2, nadpis zákona a úvodní formule jeho přijímají se podle zprávy výborové.

Tím je tato osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí schválena ve čtení prvém.

Předsednictvo senátu se usneslo podle § 54 jedn. řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se pp. zpravodajů - za výbor kulturní sen. Horného, za výbor soc.-politický sen. Rýpara, za výbor rozpočtový sen. dr Karase - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Horný: Nikoli.

Zpravodaj sen. Rýpar: Rovněž ne.

Zpravodaj sen. dr Karas: Nemám oprav.

Místopředseda Donát: Není oprav.

Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém.

Přikročíme k odst. 3 pořadu, jímž je:

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní sen. dr Karas, za výbor branný sen. inž. Winter.

Prosím pana zpravodaje sen. dr Karasa, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte!

Nedávný zákon, jímž jsme opět zavedli polní soudy vojenské, ustanovuje, že přednostou jejich musí býti vyšší důstojník justiční služby, a to u nižších polních soudů nejméně major nebo podplukovník, u vyšších polních soudů plukovník. Důvod, který k tomu vedl, jest ten, aby se neopakoval stav, jaký byl za Rakouska za poslední války, kdy referenty a přednosty polních soudů byli poručíci nebo nadporučíci, tedy lidé nezkušení. Rozsudky polních soudů podle toho také vypadaly a když naše správa pak ty rozsudky a spisy, týkající se našich lidí, přezkoušela, vidělo se, co tito nezkušení mladí lidé u polních soudů natropili. Toho se chceme varovat. Chceme svěřiti soudnictví polních soudů lidem zkušeným a rozumným. Poněvadž vojenská justiční správa nemá takových vyšších soudců - zná jen nejnutnější počet pro mírový stav - je třeba opatřiti si reservu pro případ aktivování polních soudů vojenských. Tato reserva je možna dvojí cestou: Buď se rozmnoží systemisovaný stav justičních důstojníků aktivních, nebo se opatří větší počet záložních a pensionovaných důstojníků soudců. První cesta má nevýhodu, že již v době mírové by ukládala státu velké finanční náklady, nehledě k tomu, že při rozšířeném počtu by po případě vojenští soudci neměli v době mírové dostatečného zaměstnání. Od této první cesty vojenská správa upustila a zvolila si cestu druhou, totiž opatřiti si větší počet pensionovaných důstojníků soudců, aby v případě zvýšené potřeby je mohla povolat do presenční služby. Tím bylo vojenské správě umožněno nahraditi ony aktivní soudce, kteří budou musiti v případě branné pohotovosti převzíti soudnictví u polních soudů, takže u normálních soudů vojenských v zázemí budou soudci, kteří byli již na pensi a byli v případě mobilisace povoláni znovu k aktivní službě. (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.)

Proto tato osnova zákona, na které se již usnesla posl. sněmovna, snižuje věkovou hranici pro pensionování vojenských soudců na 60 let. Poněvadž všech aktivních justičních důstojníků je asi 75 a počítá se průměrná doba služební 35 let, myslí se, že asi 2 až 3 by musili ročně jíti do pense a že by se tím v několika letech opatřila zásoba 10, 15 důstojníků reservní justiční služby, takže bude možno normální soudy, když aktivní soudci odejdou k polním soudům vojenským, obsaditi důstojníky reservními.

Nadto lze odpomoci nedostatku soudců vyšších hodností i tím, že více soudců záložníků, kteří mají příslušnou vyšší kvalifikaci, bude jmenováno štábními důstojníky v záloze, což v době mírové nebude spojeno se žádným zvýšeným nákladem. V době branné pohotovosti státu budou pak tito důstojníci povoláni ve vyšší hodnosti ke službě.

Ústavně-právní výbor uznal toto rozumné opatření vlády a proto navrhuje slavnému senátu schválení této osnovy tak, jak se na ní usnesla posl. sněmovna. (Souhlas.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor branný, kterým místo sen. inž. Wintera je pan sen. Šolc.

Zpravodaj sen. Šolc: Slavný senáte!

Pro civilní soudce byla stanovena věková hranice na 65 let. Poněvadž věková hranice vojenských gážistů je o 5 let nižší nežli hranice státních pragmatikálních úředníků, je logické, aby pra vojenské soudce byla stanovena věková hranice na 60 let. Tím bude také vyhověno potřebě vojenské služby, aby stav soudcovského personálu byl omlazen a byl způsobilejší snášeti větší fysickou námahu, jakou vyžaduje služba u pohyblivých polních soudů za mimořádných poměrů.

Branný výbor se přizpůsobuje usnesení výboru ústavně-právního a doporučuje, aby senát schválil vládní návrh zákona podle usnesení posl. sněmovny (tisk sen. 505). (Souhlas.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, budeme proto hlasovati.

Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou. (Námitky nebyly.)

Námitky nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle

zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 505.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 54 jedn. řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů - za výbor ústavně-právní sen. dr Karasa, za výbor branný sen. Šolce, zda navrhují nějaké změny textové?

Zpravodaj sen. dr Karas: Nikoliv.

Zpravodaj sen, Šolc: Nemám změn.

Místopředseda dr Hruban: Není návrhů.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně a předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 505.

Dalším odstavcem dnešního pořadu je:

Zpravodaji jsou: za výbor národohospodářský sen. inž. Marušák, za výbor živn.-obchodní sen. Machovský, za výbor rozpočtový sen. Kotrba.

Dávám slovo zpravodaji výboru národohospodářského, p. sen. inž. Marušákovi.

Zpravodaj sen. inž. Marušák: Slavný senáte!

Zákonem ze dne 3. května 1934, č. 88 Sb. z. a n., byla dána ministerstvu financí možnost povolovati slevu cla pro dovážené stroje a přístroje, jakož i pro traktory a motorové pluhy a jejich součástky, pokud se v tuzemsku nevyrábějí a pokud dovoz jejich je nutný, aby se zavedl nebo zdokonalil některý obor výroby průmyslové nebe zemědělské. Podle §u 2 tohoto zákona bylo snížené clo stanoveno percentuálně, a to stupnicí 15 %, 20 %, 25 % všeobecné celní sazby příslušné sazební položky.

Pro traktory a motorové pluhy byla přiznána sleva 30 %. Stroje a přístroje dovážené pro živnosti jsou zahrnuty v pojmu výroby průmyslové a také pro ně platí celní sleva. Finanční rozsah účinku citovaného zákona lze posouditi z výše celních slev, jež činily r. 1930 okrouhle Kč 75 milionů, r. 1934 12 mil., r. 1935 Kč 14 mil., r. 1936 Kč 20 milionů.

Platnost zákona vypršela koncem března 1937.

Vzhledem k dnešním dosud neurovnaným hospodářským poměrům jeví se potřebné platnost tohoto zákona prodloužiti.

Možno předpokládati, že do dvou roků hospodářské poměry budou do té míry konsolidovány, že otázka dovozu strojů dá se meritorně i formálně správně vyřešiti. Vzhledem k tomu se navrhuje prodloužení zákona o dvě léta.

Poněvadž traktory a motorové pluhy, jež si zemědělská výroba obstarává dovozem z ciziny, jsou poměrně drahé, navrhuje vláda, aby dosavadní 30% sleva všeobecné celní sazby byla pro tyto stroje zvýšena na 40%.

Národohospodářský výbor projednal předložený návrh zákona ve své schůzi dne 23. června 1937 a usnesl se doporučiti jej senátu N. S. ke schválení beze změny podle usnesení posl. sněmovny ve znění sen. tisku 504. (Souhlas.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru živn.-obchodního, panu sen. Machovskému.

Zpravodaj sen. Machovský: Slavný senáte!

Živn.-obchodní výbor jednal ve schůzi konané dne 23. června 1937 o vládním návrhu zákona ve věci celních slev pro dovoz strojů a přístrojů, přijatém posl. sněmovnou ve 107. schůzi dne 22. června 1937, uznal důvody v tomto vládním návrhu zákona uvedené a doporučuje senátu, aby osnovu zákona schválil beze změny ve znění sen. tisku 504. (Souhlas.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, p. sen. Kotrbovi.

Zpravodaj sen. Kotrba: Slavný senáte!

Rozpočtový výbor projednal ve schůzi, konané dne 23. června 1937 vládní návrh zákona o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů, souhlasí s důvody vládního návrhu a doporučuje senátu N. S. osnovu zákona beze změny ku přijetí, jak se na ní usnesla posl. sněmovna podle sen. tisku 504. (Souhlas.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Budeme hlasovati, poněvadž se nikdo ke slovu nepřihlásil.

Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou. (Námitky nebyly.)

Námitky nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 504.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 54 jedn. řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů - za výbor národohospodářský sen. inž. Marušáka, za výbor živn.-obchodní sen. Machovského a za výbor rozpočtový sen. Kotrby - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. inž. Marušák: Není změn.

Zpravodaj sen. Machovský: Není oprav.

Zpravodaj sen. Kotrba: Rovněž ne.

Místopředseda dr Hruban: Není tomu tak. Budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 504.

Tím je pořad dnešní schůze vyřízen.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala v sobotu dne 26. června 1937 o 9. hod. s

1. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 522) o návrhu posl. Berana, dr Meisnera, dr Patejdla, Staška, Mlčocha, Tauba, Zierhuta a dr Luschky na vydání zákona, kterým se stanoví srážky z platů členů Národního shromáždění (tisk 525) [podle §u 35 jedn. řádu].

2. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení posl. sněmovny o návrhu posl. Berana, dr Meissnera, dr Patejdla, Staška, Mlčocha, Tauba, Zierhuta a dr Luschky na změnu a doplnění zákona ze dne 18. března 1921, č. 115 Sb. z. a n., o náhradě předsedům, místopředsedům a členům obou sněmoven Národního shromáždění RČS (tisk 526) [podle §u 35 jedn. řádu].

3. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 502) k vládnímu návrhu zákona o prozatímní úpravě právního postavení guvernéra Podkarpatské Rusi a o souvislých opatřeních organisačních (tisk 508) [podle §u 35 jedn. řádu].

4. Návrh, aby byla o dalších 5 měsíců prodloužena lhůta daná §em 43 úst. listiny ku projednání usnesení posl. sněmovny k vládnímu návrhu zákona o četnickém kázeňském a kárném právu, odnětí četnické hodnosti, přeložení do výslužby v řízení správním a o umísťování suberarbitrovaných četnických gážistů mimo služební třídy (tisk 1).

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.