Opětuji při této příležitosti náš požadavek po zřízení čtvrté třídy na měšťanských školách, tedy po rozšíření školní povinnosti na 9 roků. Nutnost zřízení těchto tříd jeví se z okolností, že mnohé úřady při zadávání míst předpokládají absolvování čtvrté třídy měšťanské školy a také u mnohých soukromých společností lze obdržeti místo jen tehdy, prokáže-li se návštěva čtvrté třídy měšťanské školy.

Chtěl bych promluviti několik oslov o politice, chtěl bych promluviti o politickém ovlivňování školních dětí učitelem. Naše strana stála vždy na stanovisku, že se ve škole nesmí prováděti politika a že ve škole jakékoli politické ovlivňování dětí má ustati. Ukazuje se však, že se v mnohých místech proti výnosu ministerstva připouští nošení turnerských odznaků, především na středních a obchodních školách. V poslední době přišly děti do školy v tělocvičném dresu nacionálních turnerů, šedivá košile, šedivé kalhoty, podkolenky, pás. Takto uniformované děti našim dělnickým dětem nadávají a volají na ně "rudá prasata" a pod. (Výkřiky senátorů sudetskoněmecké strany.) V obci Brné, kde rodiče protestovali u učitele proti tomuto spílání a nošení uniforem (Výkřiky senátorů sudetskoněmecké strany.), odpověděl jim učitel takto: "Oba žáky jsem co nejpřísněji varoval. . ." (Výkřiky.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Wellan (pokračuje): ". . . . pro budoucnost odmítám vměšovati se do sporů žáků mimo školu, poněvadž spory žáků mimo školu mají vypořádati rodičové žáků." Myslím, že když učitel proti zákazu ministerstva školství připustí nošení uniforem a pak vzniknou takovéto spory mezi žáky, jest učitel povinen těmto zlořádům odpomoci. Originál dopisu mohu kdykoli předložiti.

Mohu uvésti ještě jeden případ, který pro stanovisko učitele a ovlivňování žáků je hodně příznačný, ačkoli již nějaká doba uplynula. Řídící učitel František Lantzberg ze Znojma, který byl, a jak se domnívám, ještě je cvičitelem jihomoravské župy nacionálních turnerských spolků, zavolal od narození schromlého hocha na stupínek a prohlásil žákům, že tak vypadají děti, které cvičí v sociálně-demokratických tělocvičných spolcích, kdežto děti, které cvičí v nacionálních turnerských spolcích, jsou zdravé a mají rovné údy. To se týkalo chlapce jménem Vlasák. I kdyby tomu tak bylo, stalo se již také v nacionálních turnerských spolcích, že se některý turnér při cvičení zmrzačil, a kdyby zde byl pan Krczal, vůdce moravského nacionálního turnérstva, pak by to potvrdil. Tedy i kdyby tomu tak bylo, nesmělo by se toho použíti jako prostředku propagace učitele ve škole proti našim tělocvičným spolkům. Tyto metody jsou zavržení hodné a myslím, že zde také mám souhlas sudetskoněmecké strany. (Výkřiky.)

Tento stav nelze déle trpěti. Uniformy musí zase ze škol zmizeti. Představte si, kdyby do českých škol přišly děti v uniformách, část dětí ve stejnokroji Sokola, jiné ve stejnokroji DTJ a jiné zas ve stejnokroji Orla. To by byl stav, který nelze domysleti. Chci však ihned loyalně konstatovati, že se takové nepřístojnosti v českých školách nedějí. (Předsednictví převzal místopředseda Donát.)

Žádáme tudíž, aby ministerstvo školství bezodkladně poukázalo podřízené školní úřady, aby hleděly na přísné provádění zákonitých ustanovení o zákazu nošení odznaků nebo uniforem ve školách, aby tím rychle byly odstraněny zmíněné nepřístojnosti.

Předložený zákon stanoví počet žáků na 45, ovšem jen pro školní třídy, které mají býti zrušeny. Naše strana, která přece jak známo ve svém programu žádá nejvyšší počet 30 dětí pro jednu třídu, předpokládá, že předložená osnova zákona v dohledné době bude doplněna v ten smysl, že se počet žáků 45 vezme za základ také pro školní třídy nově zřizované. Pak teprve budeme státi v čele států, které mají nejvýš vyspělé školství. Žádáme dále obdobné používání ustanovení novely pro pomocné školy. Jménem své strany prohlašuji tímto, že po podání tohoto prohlášení hlasovati budeme pro předlohu v jejím dnešním znění. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Hubka.

Sen. Hubka: Paní a pánové!

My národně-socialističtí senátoři budeme pro zákon, který projednáváme, hlasovati. Budeme hlasovati proto, protože návrhem sleduje se účel, aby zachován byl dosavadní stav počtu tříd národních škol i se zřetelem k nebezpečí, které v důsledku zmenšené porodnosti mohlo by přinésti úbytek tříd úměrně k úbytku školních dětí. Máme při tom na mysli pedagogický a kulturní účel tohoto návrhu, ale sledujeme také zejména jeho sociálně-politický význam. Jde tu nejen o školy a třídy, jde také o učitelstvo. Jaké jsou dnes hmotné a právní poměry učitelstva? Jsou dostatečně známé. Vždyť stále a stále se o tom mluví při projednávání otázky zlepšení existence státních a veřejných zaměstnanců, k nimž také učitelé patří. A jaké jsou dnes existenční poměry učitelského dorostu? Mám právě tento učitelský dorost na mysli a ujímám se slova, abych několika poznámkami zde naznačil, v jakém postavení ti mladí kandidáti učitelství dnes jsou. Učitelský dorost je pro službu školní dodáván především učitelskými ústavy. Učitelských ústavů v Československé republice je dnes 64. Z toho je 46 státních a 18 soukromých. Z počtu 64 učitelských ústavů je 47 československých, 6 mužských, 12 ženských a 29 koedukačních; 10 německých učitelských ústavů, 9 koedukačních a 1 ženský; 2 maďarské učitelské ústavy, 1 koedukační a 1 ženský; 1 polský učitelský ústav koedukační; 4 učitelské ústavy ruské, 2 koedukační, 1 mužský a 1 ženský.

Potom dostáváme učitelský dorost také z pedagogických akademií. Státní pedagogické akademie jsou v Československé republice 3, 2 československé a 1 německá. Stav učitelského dorostu je také ještě rozmnožován osobami, které dělají mimořádné zkoušky učitelské dospělosti. To jsou t. zv. externisté. Každým rokem vychází z učitelských ústavů, pedagogických akademií a ze zkoušek externistů 3725 mladých učitelů. Z toho je z učitelských ústavů 1241 mužů a 1486 žen, dohromady 2727, a z oněch externistů, kteří dělají mimořádné zkoušky, je 534 mužů a 464 žen, dohromady 998 externích sil. Spočítáme-li obě dvě čísla, dělá to 3725 osob každým rokem.

Situace ve školství a pro toto mladé učitelstvo je dnes taková, že statistika vykazuje na konci školního roku 1936/1937 cca 5000 nezaměstnaných mladých učitelských sil, učitelů a učitelek. K tomu přistoupí nyní kandidáti absolvující učitelské ústavy a externisté, takže budeme moci počítat počátkem školního roku 1937/38 přibližně asi se 7000 nezaměstnanými učitelskými osobami. To je číslo neobyčejně velké, které znamená pro řadu mladých učitelských sil přímo zoufalé poměry, neboť mladé učitele a mladé učitelky nám dodávají více méně rodiny hospodářsky méně zabezpečené, kde otec a matka hledí, aby mladý učitel a učitelka přinesli domů peníze, ze kterých by nejen sami tebe vydržovali, ale podporovali i rodinu. Co z toho následuje? Že tento mladý učitelský dorost ne 1 rok, ne 2 léta, nýbrž 5 i více let bude čekat na své umístění. Teď přijdou na řadu k 1. září t. r. teprve učitelské síly, které maturovaly r. 1935. Z r. 1936 bude ve školním roce 1937/38 vybráno jen několik málo učitelských kandidátů. O r. 1937 nelze vůbec mluvit. Z tohoto roku nebude jistě v dohledné době ustanoven ve školské službě nikdo.

Uvážíme-li tyto okolnosti, nezbývá nic jiného, než abychom se velmi podrobně a energicky zabývali touto otázkou. Vždyť sejde jen - to zdůrazňuji - o existenční zájem těchto osob, nýbrž i o budoucí učitelstvo, které má převzíti výchovu mládeže našeho národa. Učitel na učitelském ústavě, kandidát učitelstva je ke svému úkolu speciálně vychováván. Jakmile vyjde učitelský ústav, má mu býti poskytnuta příležitost a možnost vykonávati důležitou úlohu, která je mu určena ve výchově a vyučování naší mládeže. Musíme uvážiti, že mladý učitel a učitelka se jeden až tři léta k učitelské službě nedostanou, to znamená, že mnoho věcí, kterým se na učitelském ústavě učili, zapomenou, ale dále je tu ještě větší nebezpečí, že mladý učitelský dorost odvykne vytrvalé, sebevědomé a důsledné práci a že potom nebude tento učitelský dorost státi na výši požadavků, které klademe do výchovy naší mládeže. Proto doporučuji příslušným orgánům a také nám zákonodárcům k úvaze tyto náměty: Především je nutno zjednati předpoklady pro to, aby na měšťanských školách vyučovaly jen odborné zkoušené síly. To znamená zlepšiti plat těm, kteří mají snahu zkoušky dělat a na měšťanskou školu se dostat. Docílíme toho, upravíme-li t. zv. přestupové přídavky ve smyslu požadavků učitelských organisací.

Bude také potřebí, aby školní úřady povolovaly blahovolně ustanovování učitelů extra statum, nad stav, pro měšťanské školy, zejména tam, kde u těchto měšťanských škol jsou zřízeny t. zv. IV. ročníky. Potom bude potřebí, aby se vší přísností pensionovány byly učitelské osoby, které jsou nemocné, které službu konat nemohou, mají nárok na plnou pensi a z důvodů, jež tu nechci blíže naznačovati, dožadují se zdravotní dovolené, kterou stále prodlužují a která neznamená v jejich prospěch docela nic. Pensionováním však může se posloužiti těm, kteří na místo čekají.

Je také potřebí, aby novelisována byla část školského zákona z r. 1869. Pořád a pořád se musíme obírati těmito starými školskými zákony, poněvadž mají pořád a pořád v naší Československé republice po téměř 20letém trvání této republiky platnost. Zákon z r. 1869 připouští výkon zkoušky učitelské dospělosti nejenom středoškolákům, nýbrž i těm, kteří mají nižší střední školu, vykonají-li zvláštní speciální zkoušku. To jsou ti kandidáti, kteří jako externisté dostávají se k učitelské službě a jichž je, jak jsem naznačil, skoro 1.000.

Bude také potřebí, abychom obnovili platnost vládního nařízení o učitelských praktikantech a zejména - což je zvláštním důkazem neudržitelných poměrů v Československé republice - odstranili ze školní služby ty, kteří nemají dostatečnou kvalifikaci k vyučování, ať je to kdekoliv. Máme nadbytek kvalifikovaného učitelského dorostu a přece máme v republice řadu škol, kde vyučují docela nekvalifikované osoby.

Předkládám tyto náměty k úvaze a byl bych velmi rád, kdyby co nejdříve došlo k jejich realisaci.

A na konec pokládám za svou povinnost, abych poděkoval ministerstvu školství a národní osvěty a panu ministru školství a nár. osvěty za výsledky práce, kterou v této době prožíváme, jak na poli školské politiky zákonodárné, tak i ve věcech školské administrativy. Po dlouhá léta zaměstnávali jsme se školskými otázkami tou měrou, jako se jimi zabýváme nyní. Vyslovuji přání, aby toto porozumění a energie, která ve věcech školských a kulturních zde dnes je, trvala hodně dlouho, a aby měla výsledky tak krásné, s jakými se shledáváme v poslední době. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo paní sen. Vetterová-Bečvářová. Prosím, aby se ujala slova.

Sen. Vetterová-Bečvářová: Vážený senáte!

Dříve nežli promluvím k vládnímu návrhu zákona, tisk 486, vyslovuji jménem svého klubu uspokojení nad skutečností, že se Slovensku dostane vysoké školy technické. Je to jistě pouhý akt spravedlnosti, dostává-li se československému národu, třikrát tak velikému, jako je německá menšina u nás, třetí vysoké školy technické, zatím co naši Němci chlubí se dvěma technikami. Jestliže pan sen. prof. Brass stěžoval si na to, že tyto vysoké školy jsou malé, můžeme říci, že právě v tom je viděti noblesu naší republiky, že Němcům vydržuje vysoké školy, ačkoli jsou malé, a to nejenom počtem profesorských stolic, nýbrž také počtem posluchačů. Či myslí naši páni Němci, že by nám bylo Rakousko za všechny naše daně, daleko větší, než jsou daně, které platí naši Němci naší republice, vydržovalo školu tak luxusní, jako je brněnská německá technika? Tolik na vysvětlení návrhu mých klubovních kolegů posl. Špačka a prof. dr Domina v otázce vysokých škol technických. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Projednávaný vládní návrh tisk 486 je kapitulací před skutečností ostatně již příliš dobře známou, že veřejnoprávní svazky územní samosprávy nestačí na úkoly, které jim v záležitostech školských ukládal zákon z r. 1922. Tenkráte naše veřejnost věřila ještě v nezbytný příchod všeobecného blahobytu, zvláště když obecního hospodářství ujali se noví lidé, kteří řešili finanční stránku velkolepých obecních investic ve znamení hesla: My to platit nebudeme. Ale ukázal se velmi brzy rub této nádhery. Kapitoly o obecním hospodářství této doby patří k nejsmutnějším stránkám našeho veřejného života. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Zákon ze dne 15. června 1927, čís. 77 Sb. z. a n., byl vydán jako lék těžké samosprávné choroby. Nedovedl však plně uzdraviti organismus, který se nemohl věnovati plně svému léčení, protože musil znovu napnouti své ochablé síly, aby čelil situaci neobyčejně vážné, všeobecné hospodářské krisi, hlásící se již r. 1929.

Proto nemohly obce dostáti svému školskému úkolu a proto jest jim školský plán prodlužován nejméně na dalších 10 let. Je zřejmo, že samosprávě jsou ukládány úkoly, ale že nebylo při tom počítáno dostatečně, aby obce je mohly také finančně zmoci.

Ostatně i pro stát je budování národních škol problémem čím dále těžším. Pan ministr školství odhadl ve svém exposé náklad na uspokojivé vybudování národních škol asi na 1 miliardu. Zatím i zde jsme hluboko klesli s výše svých původních snů. Z 50 mil. Kč prvního prelimináře uskrovňujeme se teď již delší dobu na 10,500.000 Kč, letos na 11 mil. Kč. Lví podíl z této částky, t. j. 8¹/₂ mil. a 1¹/₂ mil. Kč připadá na budování škol slovenských a podkarpatoruských. Přesto se nedostává ještě na Slovensku 10.000 učeben a na Podkarpatské Rusi 1200 učeben. Připočtěme k tomu úkoly, které je nutno zdolati v pohraničních oblastech v Čechách a v zemi Moravsko-Slezské a bude nám jasno, jakou školskou situaci zdědil náš stát po Rakousku a zvláště po Uhersku. Potom pochopíme, že máme v pohraničí státní školy, kde nelze dáti ani znovu vybíliti učebny a kde rodiče žáků pořádají sbírky na zařizování prázdnotou zejících kabinetů. Musím zdůrazniti, že máme stále ještě 5000 českých dětí, které ve svém vlastním státě postrádají vyučování ve svém mateřském jazyce. Jestliže vůdce strany sudetských Němců uvedl ve své řeči o kulturních otázkách Němců v Československu, že jest ještě 16.000 německých dětí v českých školách, musím upozorniti, že se tak děje přes to, že jest o Němce ve věcech školských u nás splendidně postaráno. Navštěvují-li německé děti české školy, není zde důvodem národnostní útisk, nýbrž praktická nutnost naučiti se českému jazyku. Vždyť i naše děti dnes učí se německému jazyku z praktických důvodů pečlivěji, než se mu učila naše generace, které byla němčina vnucována.

Z našeho národnostního stanoviska musí nás zarážeti faktum, že hraničářské učitelstvo se hromadně hlásí do vnitrozemí. Na celou čtvrtinu míst v pohraničí nebyla podána ani jediná žádost - a co se děje v době, kdy je taková nouze o místa! Je to pochopitelné, že rodiny, které chtějí dáti své děti do českých středních škol, utíkají z pohraničí, v němž je českých středních škol tak málo. Ostatně i celá životní úroveň našeho pohraničí je zařízena na nižší niveau, jak tomu bývá v oblastech staré zámožnosti. Proto se tam těžko hospodářsky žije našemu člověku, který je členem národa, jenž po staletém útisku teprve těžce buduje základy svého hospodářského bytí. Naše rozhodující kruhy měly by se velmi vážně zamysliti nad tímto hromadným zjevem, měly by vyjíti vstříc spravedlivým požadavkům hraničářských gážistů a zjednati tak rychlou nápravu. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Místopředseda Donát (zvoní): Pan sen. Mikulíček nemá slovo.

Sen. Vetterová-Bečvářová (pokračuje): Dalším důvodem ke změně §u 7, odst. 2 zák. č. 226/22 Sb. z. a n. je snížení natality. Je všeobecně známo, že pouze Podkarpatská Rus vykazuje se značným populačním přírůstkem. Všude jinde, dokonce již i na Slovensku, natalitní přírůstek poklesl. Aby dosavadní třídy nemusily býti rušeny, aby učitelé nepřicházeli o chleba a žactvo o možnost lepšího vyučování, snižuje se maximální počet žactva ze 60 na 45. Je to možno učiniti tím spíše, protože dosavadní náklady se tím nezvýší. Uchová se pouze dosavadní stav.

Vítám toto rozhodnutí tím spíše, protože v dnešní době, v době rodinných rozvratů, má škola zvýšený úkol ve výchově dítěte. My všichni jsme produktem svého okolí a sebevýchovy. Jenomže ta sebevýchova přijde u někoho hodně pozdě a u někoho vůbec ne. Proto má tak veliký význam za prvé rodina a za druhé škola. Nelze žádati od učitele, aby, má-li přeplněnou třídu, vnikal hlouběji do duše každého jednotlivého žáka a byl mu vůdcem a rádcem při eventuelních mravních otřesech.

Naše materialistická doba zvrátila již v duši dítěte oltáře, které ještě v našich duších pevně stály, ať šlo o boha nebo vlast. Pozorovali jsme to s bolestí, když zemřel dr Kramář. Školy nebyly povinny vysvětliti žactvu význam velkého státníka, vůdce vnitřního odboje, prvního ministerského předsedy osvobozeného státu. Tato netečnost nezvrátí však fakta, že dr Kramář byl velikou historickou osobností, že jeho jméno nebude vymazáno z českých dějin a že jeho čistý charakter a obětavost k české věci budou vždycky zářným příkladem všem mravně založeným a národně správně cítícím lidem. Nebylo, bohužel, možno mluviti o vlasteneckých zásluhách ve škole. Zato je možno, aby říkal ve škole profesor svým žákům: "Řekněme si to s bolševickou upřímností." (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Neslouží ke cti duchu naší výchovy, jestliže se vykazuje dnes již obsáhlou kronikou dětské zločinnosti. Vzpomeňte jen absolvované gymnastiky, která se postavila v čelo loupežné bandy v Olomouci, nebo lupičské bandy v Prostějově a všech těch jiných, bohužel častých událostí, o nichž referují noviny anebo o nichž se tu a tam dovídáme ze sboroven.

O tom, jak poklesl názor na mravnost, vypravuje za dlouhé traktáty tento obrázek. Do školy si přišla stěžovati matka 14leté žákyně, že se její dcera prostituuje, a žádala třídního učitele, protože měla v něho důvěru, aby její dceři domluvil. Když učitelka navrhovala v konferenci této žákyni trojku z mravů, řekl na to onen učitel, který měl býti mravokárcem: "Co chcete, to je puberta."

Vzpomeňte na druhé straně oněch učitelů z boží milosti, kteří vám pomáhali, abyste se vnitřně náležitě zformovali a dovedli čeliti zlému kolem sebe, jehož nejúspěšnějším exponentem bývá špatný kamarád.

Jak jsem již podotkla, jednou z příčin předloženého vládního návrhu je pokles natality. Mluví-li se o tomto problému, veliká většina mužů se tváří velmi starostlivě anebo rozhořčeně. Mladá ženská generace bývá odsuzována, že ze sobeckých důvodů se vyhýbá mateřství. Předpovídá se úpadek národa, ne-li přímo jeho vymření. Nestavím se po bok těmto škarohlídům, protože pokles natality není pouze problémem naším, je to problém celé střední a západní Evropy. Na tom nic nemění, jestliže Hitler a Mussolini vypisují ceny, naopak, potvrzují toto faktum. (Sen. Mikulíček: Je to problém kapitalistického řádu!) Můžeme říci, že je to problém všech národů, které dosáhly určitého stupně kultury a tudíž i vědomí odpovědnosti vůči potomstvu, a za druhé je nás stále ještě více než pracovních možností. Zde to je hlavní věc. Ještě neubývá zjevů, kdy mladý člověk béře si život, protože nemůže najíti práci, ačkoli by rád pracoval. Nedivte se, že v této situaci nedovede se každá matka radovati jenom proto, že se narodil člověk, jak praví písmo, ale že se přemnohá v úzkostech ptá, nebude-li údělem jejího dítěte až příliš těžký životní zápas, v němž snad předčasně a tragicky podlehne. Jsme již příliš vzdáleni od biblických dob, kdy děti byly majetkem svých rodičů, jejich lacinou pracovní silou na půdě, která sama o sobě měla tak málo ceny. My dnes víme, že k dětem máme především povinnosti a že je naším úkolem, abychom je postavili do života co možno nejlépe vyzbrojené. Proto nelámu hůl nad naší mladou generací. Naopak doufám, že nepodlehne-li svodům rozlukového zákona, zachová-li svým dětem bezpečné přístřeší domova, vychová našemu národu v plné odpovědnosti potomstvo duševně i tělesně zdatné. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr Turchányi.

Sen. dr Turchányi (maďarsky): Veľavážený senát!

Obvykle sa povedá, že národ maďarský je národ právnikov. A je to pravda v tom smysle, že nielen inteligencia, ale i široké vrstvy maďarského ľudu seismograficky jemným citom reagujú na každé neprávo, na najnepatrnejšiu odchyľku od práva a spravedlivosti, ačkoľvek v posledných rokoch prihodilo sa tomuto ľudu mnoho, čo mohlo v ňom túto citlivosť otupiť.

Naproti tomu nie veľa tejto právnickej citlivosti shľadávame v odpovedných činiteľoch republiky, a to do tej miery, že môžeme skoro povedať, že situácia je po tejto stránke takmer recipročná.

V celej Europe sotva je štát, kde by sa pri tvorení právnych noriem a právnych inštitúcií páchaly také chyby, ako tuná. Školským príkladom toho je i to, o čom sa zmienil už môj kol. sen. dr Pajor, že tak dôležitá právna ustanovizeň, aká je obilná monopolná spoločnosť, mohla skoro dva roky trvať a pôsobiť, aniž boly splnené predpoklady zákonné, predpísané pre činnosť podobnej spoločnosti, a tedy táto spoločnosť vlastne ešte ani dnes nejestvuje a všetky jej dosavádne opatrenia sú zmätočné, za čo odpovedajú vedúci jednotlivci osobne. (Sen. Füssy [maďarsky]: Kto je to, kto bude za to odpovedať?) Sám by som rád vedel, kto bude pohnaný k odpovednosti.

Pred nedávnom vyslovil najvyšší správny súd, že vládne nariadenie č. 403/1920 o zvýšení poplatkov z prevodu majetku postráda zákonného podkladu, a teraz chcú predložiť návrh zákona na reparáciu; a tak poplatky z prevodu majetku vyberajú sa 20 rokov podľa nesprávnej sadzby neprávom, kdežto ešte i dnes sú smerodajné ustanovenia zák. čl. XI/1918, dľa ktorého maximálny poplatok je 5 %. Kto ponesie odpovednosť za tvorenie takýchto právnych noriem a aké komplikácie z toho vzídu, to vie sám dobrý Boh.

Práve s takou nonšalantnosťou prenáša sa vláda a vládnuca väčšina, ktorá za ňou stojí, napriek všetkým krásnym tónom i cez väčšinu menšinových nedostatkov a krívd. Niektoré ustanovenia mierových smlúv buďto vôbec neboly alebo nesprávne a zrejme neprávnicky boly recipované, takže smluva mierová a recipovaná právna norma sa nekryjú. A i keď potom vynesený nejaký recipovací zákon, akým je zákon č. 189/1919 Sb. z. a n., ktorý vyslovuje, že pre 40 detí inej národnosti možno žiadať o školu, i v tomto prípade ešte ani dodnes, po 18 rokoch nebola platnosť tohoto zákona k väčšej sláve republiky rozšírená na Slovensko zvláštnym uvádzacím ministerským nariadením, predpísaným v poslednom paragrafe zákona a tak v tejto najchúlostivejšej menšinovej otázke bola maďarská menšina degradovaná za menšinu nemeckú.

Dnes toto jednanie nielen dôtklive vytýkame, ale tiež priamo divíme sa ľahkomyseľnosti, s akou sa s týmito otázkami nakladá.

Celá existencia tohoto štátu je závislá na dodržovaní mierových smlúv. A každý odpovedný činiteľ pri každej príležitosti i zdôrazňuje, že na nich húževnate trvá. Za takýchto okolností mala by republika dbať najmä o to, aby mierové smluvy boly čo najpresnejšie dodržované. A preca: mierová smluva nie je dodržovaná, ak nie je "vykonávaná."

Nechcem teraz uvádzať všetky naše školské krivdy, veď sú ony každému, i vláde dostatočne známe, toľkokrát sme ich vypočítali. Nemôžem však nechať bezo zmienky naprostý nedostatok maďarských vysokých škôl, neobsadenú katedru maďarského jazyka na univerzite, nedostatočnosť učiteľských ústavov, ktoré krivdy sťaby akési "quo usque tandem" nazvedajú sa pred očima vlády. Nemáme ani odborných maďarských škôl, ba ani len maďarského ústavu pre porodné asistentky.

Vyložíme-li naše sťažnosti, tu uvádzate predvojenné slovenské školské krivdy ako príčinu, pre čo nám naše práva odpierate. Zabúdate však, že v tých dobách ešte neboly záväzky voči menšinovým národom pojaté v mierové smluvy a zabúdate, že práve toto ste uvádzali ako príčinu odluky od starého štátu.

Nemôžem nechať bezo zmienky ani činnosť Slovenskej ligy, ktorá na veľa miestach chová sa spôsobom, ktorý nie je v súlade s účelom spolku. Nemôžeme nič namietať proti tomu, jestliže Slovenská liga rozvíja svoju činnosť v krajoch slovenských, ale nech nechodí zakladať slovenské školy na vidieky maďarské a lákať do slovenských škôl deti maďarské.

Avšak školská politika vlády na Slovensku neuspokojuje nielen s hľadiska národného, ale i s hľadiska náboženského. K ministerstvu školstva ešte nepreniklo poznanie skutočnosti, že na Slovensku sú školy docela iné než v krajinách historických, že na Slovensku sú z 90 % školy cirkevné a že preveľká väčšina obyvateľstva na Slovensku praje si na poli vzdelávacom i naďalej takéto cirkevné, náboženské školy.

Má-li byť tá veľa hlásaná zásada demokracie správne aplikovaná, tu musí vláda vziať na vedomie toto prianie obyvateľstva Slovenska a celú svoju školskú politiku na Slovensku tomu prispôsobiť. Trvaniu, udržovaniu, zveľaďovaniu a zriaďovaniu cirkevných škôl nielen že sa nesmie zabraňovať, ale i všetkými prostriedky usnadňovať a podporovať. Žiaľ, dnes spatrujeme opak toho. I posledne pri zákone o obvodových meštianskych školách nebral sa na toto hľadisko naprosto žiadny zreteľ, takže zákon ten v dnešnej jeho forme ani nemôže na Slovensku byť prevedený bez obrovského ukrivdenia tamojšich škôl cirkevných.

Z týchto dôvodov treba prevedenie zákona na Slovensku odložiť a novelizáciou zákona či vhodným prevádzacím opatrením umožniť, aby cirkevné meštianske školy boly v jednotlivých obvodoch zriaďované, aby mohly pôsobiť a boly hmotne rovnako dotované podľa zákona.

Čo sa týče osnovy práve predloženej, i tu máme určité priania, ktoré sú totožné s prianiami katolíkov v republike a sú tiež nesporne v záujme ostatných vierovyznaní. Vyzývame na ne pozornosť vlády, keďže sa sama o ne v zákone nepostarala; a jestliže sa na tom už nedá nič meniť, nech vezme vláda na ne zreteľ aspoň pri prevádzaní zákona a učiní vhodné prevádzacie opatrenia.

Tieto priania sú: Zákon snižuje počet žiakov v jednej triede zo 60 na 45. Stejný početný pomer žiactva nech sa uplatňuje i pri vyučovaní náboženstvu a nech sa neslučuje niekoľko tried k vyučovaniu náboženstvu, zvlášte nech sa nezúčastňujú spoločného vyučovania náboženstva žiaci stejného veku.

Ak je vyučovanie náboženstva na školách štátnych položené na odpoludnie; nech sa táto hodina neizoluje a nech sa k nej pridá hodina niektorého predmetu povinného. Kde sú žiaci rôznych vierovyznaní a na škole sú paralelky, nech sú žiaci cieľom vhodnejšieho rozvrhu vyučovania náboženstvu do jednotlivých tried zadelení čo možná tak, aby deti toho istého náboženstva dostaly sa do jednej triedy.

Sú to priania, na ktoré bude treba brať zreteľ pri prevádzaní zákona, keď sa o nich už pri tvorení zákona neuvažovalo. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo paní sen. Plamínková.

Sen. Plamínková: Pane předsedo, slavný senáte!

Mám jenom několik poznámek. Předem připojuji se k tomu, co tu pronesl pan kol. Hubka. Jsou to určité požadavky a doufejme, že pochod, který dnes v otázkách učitelských můžeme znamenati, půjde dále, že se tedy přece jenom dočkáme doby, kdy budou odstraněny největší závady, které shledáváme ve svém školství.

Jsem velmi vděčna, že pan ministr školství a nár. osvěty pro tento zákon, který má vlastně poněkud snížiti počet žactva ve třídě, užil psychologického momentu, který znamená také -podle důvodové zprávy je to řečeno - že nebude novým zákonem zvýšen náklad proti dosavadnímu stavu a že přece jen se umožní, aby třídy nebyly přeplněny. Je to ten pro někoho smutný úkaz, že ubývá populace. Nevím, zdali si život nepomáhá právě v době krise - jako vždycky si život vlastně pomáhá - že pro dobu, kdy je krise, populace je nižší, a tím je dána možnost, abychom neměli přeplněné třídy a dostali se k tomu, co v jiných kulturních státech je dávno vybudováno, totiž k menšímu počtu žactva ve třídě, což znamená vždy zvýšení úrovně vzdělání národa.