Chcete-li připoutati občanstvo Zakarpatska k Československu, na prvém místě se postarejte, aby se kulturní úrovní vyrovnalo nám. Je to možné, našly by se na to prostředky, kdybyste jen trochu dali na naše návrhy.
Na druhém místě - a to je také jeden z hlavních problémů - rozřešte hospodářský problém občanstva na Zakarpatsku a pak vás tam uvítají jako nás, když tam přijdeme. Ať přijdu do Mukačeva, do Užhorodu nebo kamkoli, kde jsem měl shromáždění, ještě jsem neslyšel slůvka odporu od pracujících tříd, které tvoří na Zakarpatsku 95% občanů. Kdybyste byli schopni a ochotni řešiti kulturní i hospodářské problémy Podkarpatské Rusi, pak skutečně by byla Podkarpatská Rus jednou věrným územím Československa. (Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má dále pan sen. Keil.
Sen. Keil (německy): Slavný senáte!
Postavení Podkarpatské Rusi k československému státu je v zásadě stanoveno v mírové smlouvě St. Germainské a v ústavě, ke kterýmžto historickým dokumentům musíme sáhnouti, chceme-li posouditi vládní předlohu, která je předmětem rozpravy.
Zpravodaj ústavně-právního výboru, pan kol. dr Bačinský, stanoví jako dějinný den 8. května 1919, kterého se tři národní rady Podkarpatské Rusi sloučily v ústřední ruskou národní radu a slavnostně a dobrovolně prohlásily připojení svého území k Československé republice. Z jakého důvodu pan zpravodaj v této souvislosti zapomněl na rusínskou národní radu v Americe, je mně neznámo. Ale je mně známo, že podkarpatští Rusové v Americe s českými diplomaty sjednali již v říjnu 1918 v Pittsburgu úmluvy a vyslovili dobrovolné připojení Podkarpatské Rusi, podle něhož měla býti Podkarpatská Rus částí federativních československých států podle amerického vzoru. Společné dějiny Podkarpatské Rusi a Československé republiky počínají tudíž nikoli teprve 8. květnem 1919, nýbrž již ujednáním amerických Rusínů z října 1918, a to tím spíše, ježto tato ujednání měla býti vtělena do mírové smlouvy St. Germainské.
K posouzení předložené osnovy budiž mi dovoleno doslova uvésti příslušná ustanovení mírových smluv St. Germainských a osnovu podkarpatské ústřední rady o samosprávě.
Kapitola II, čl. 10 mírové smlouvy St. Germainské stanoví: "Československo se zavazuje, že zřídí území Rusínů podkarpatských v hranicích, určených Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, v rámci státu československého jako samosprávnou jednotku, která bude vybavena nejširší samosprávou slučitelnou s jednotností státu československého."
Článek 11: "Území jihokarpatských Rusínů bude míti samosprávný sněm. Tento sněm bude míti zákonodárnou moc ve věcech jazykových, vyučovacích a náboženských, jakož i v otázkách místní správy a ve všech otázkách ostatních, které mu zákony státu československého přidělí. Guvernér území rusínského bude jmenován presidentem republiky Československé a bude odpověden sněmu rusínskému."
Článek 12: "Československo souhlasí, aby úředníci na území rusínském byli vybíráni, pokud možno, z obyvatelů tohoto území."
Článek 13: "Československo zaručuje území Rusínů spravedlivé zastoupení v zákonodárném sboru republiky Československé, do něhož bude toto území vysílati poslance zvolené podle ústavy republiky Československé. Tito poslanci nebudou však míti právo hlasovati ve sněmu československém v žádných otázkách zákonodárných, které jsou přikázány sněmu rusínskému."
Návrh ústřední ruské národní rady žádá, aby samospráva mimo záležitosti jazykové, vyučovací, náboženské, místní správy a konání spravedlnosti zabírala ty obory zákonodárné a výkonné moci, které nejsou výslovně označeny jako věci celostátní, na překlad vojenství, obchodní právo, pošty, cla atd. Jako úřední řeč má ruský jazyk požívati všech práv státního jazyka. Pro užívání jazyka menšin nebyla by směrodatnou ústava, nýbrž mírová smlouva St. Germainská. Podkarpatští Rusové žádají však také, aby branci v jejich oblasti odvedení konali svou vojenskou služba u formací tam ležících, při čemž se za služební jazyk a za jazyk velení prohlašuje úřední jazyk tohoto území. Zákonodárný sbor Podkarpatské Rusi, sejm, vysílá do pražského Národního shromáždění 14 poslanců a 7 senátorů, sám se skládá z 45 volených členů. President republiky může odepříti podpis předloženého zákona, jestliže však sněm přijme takovýto zákon po druhé, vyjde s podpisem guvernéra ve "Sbírce zákonů a nařízení Podkarpatské Rusi". Sejm má také dohled k státnímu jmění, které se nalézá na Podkarpatské Rusi, a k podnikům státním a pečuje o to, aby se jejich příjmů používalo k podpoře zájmů Podkarpatské Rusi. Veškeré státní jmění v této oblasti přechází do vlastnictví autonomní Podkarpatské Rusi. Stran úhrady společných státních výdajů sjedná se dohoda s Národním shromážděním. V čele autonomní správy stojí guvernér, kterého jmenuje president republiky. K jmenování navrhne sněm tři kandidáty. Guvernér provádí zákony sněmu, má moc nařizovací a jmenuje státní zaměstnance a zaměstnance autonomní země. Mezi uchazeči ve státní službě dlužno dáti přednost těm, kteří sami, anebo jejichž rodičové již v době před r. 1919 měli své sílo v oblasti Podkarpatské Rusi. Jako spojovací člen s vládou zřídí se zvláštní podkarpatoruské ministerstvo s podkarpatoruským ministrem. Ministr může býti jen podkarpatoruského původu a je členem vlády. Organisace konání spravedlnosti má býti upravena zvláštním zákonem sněmu.
Viděli jsme základy, z nichž vyplývá právo a vládě povinnost zříditi autonomii pro Podkarpatskou Rus. Vláda chtěla svou povinnost vyříditi předlohou o prozatímní úpravě právního postavení guvernéra Podkarpatské Rusi a organisačních opatřeních s tím souvisících.
§ 1 této vládní předlohy praví: "V čele Podkarpatské Rusi je guvernér, kterého jmenuje a odvolává president republiky k návrhu vlády. Guvernér je odpovědný vládě a po zřízení sněmu Podkarpatské Rusi také tomuto sněmu." Viděli jsme v mírové smlouvě st. germainské, že tam stálo, že guvernéra Podkarpatské Rusi jmenuje president státu a že bude odpovědným
podkarpatskému sněmu. Nyní stanoví vláda odpovědnost v prvé řadě vládě a slibuje, že tento guvernér bude odpovědným později také sněmu po jeho zřízení. Vidíme již zcela jasně, že § 1 této předlohy nezachovává to, k čemu by vláda byla povinna na základě mírové smlouvy st. germainské. Mimo to degraduje tento § 1 předlohy guvernéra na úředníka podřízeného vládě.
§ 7 jde v této příčině ještě dále. Zde se budoucímu guvernérovi předpisuje, že má udíleti schválení všem správním opatřením školského referátu. Zde se guvernér podřizuje nejen ministerstvu, nýbrž také úředníkům. Z guvernéra odpovědného kdysi také podkarpatskému sněmu nezbývá již mnoho. Obávám se, že tento sněm, bude-li kdy utvořen, s tak seřízeným guvernérem sotva bude spokojen.
§ 8 předlohy zdá se tušiti, že předlohou přece by nemohlo býti všechno upraveno tak, jak by se to světu rádo namluvilo. Stanoví, že eventuelní spory mezi guvernérem a viceguvernérem řešiti dlužno administrativní cestou. Zde musíte uvážiti, že viceguvernér zůstává, dále státním úředníkem a přednostou zemského úřadu v Užhorodě, tedy mužem, v jehož ruce sloučena je celá správní moc autonomní Podkarpatské Rusi. On má výkon moci a vedle něho bude nyní seděti guvernér. Tento viceguvernér se nezbaví nikdy pocitu, že přidaný jemu a žádnou plnou mocí nevybavený guvernér jest jednoduše zbytečný a že ve své správě může plniti týž účel jako páté kolo u vozu.
Ve všech předchozích paragrafech snažila se vláda důkladně omeziti kompetenci guvernérovu a ujasniti mu zřetelně jeho podřízenost různým úřadům.
§ 13 podává konečně vysvětlení o tom, co se s guvernérem zamýšlí. Tento paragraf zní: "Guvernér vede správu kanceláře podle jednacího řádu, kterou pro ni vydá se schválením vlády". Tedy konečně positivní obor působnosti, ve kterém se bude moci nerušeně vyžíti. Jsme s řešením srozuměni, jen jste měli v něm pokračovati a guvernérovi mimo kancelářské práce ještě naříditi, aby ve stanovené lhůtě společně s ústřednami podkarpatské národní rady vypracoval základy skutečné samosprávy. Tímto dodatečným příkazem byli byste podkarpatskému lidu více posloužili, nežli chcete dosíci resolucí, kterou přivěšujete k zákonu. Resoluce ostatně není dále nic více nežli stydlivým přiznáním k tomu, že tuto předlohu sami nepokládáme za první etapu uskutečnění slibované podkarpatské autonomie.
Dali jste před 19 lety celému národu slavný slib, že uskutečníte jeho autonomii. Snažili jste se v těchto 19 letech tuto důvěru zklamati, a jestliže tento lid dnes již nevěří ve vaši dobrou vůli, pak nejsou touto okolností vinny v pravo a v levo stojící oposiční strany, nýbrž výhradně a jedině vy, kteří jste měli moc lid uspokojiti. Nebyla to obratnost jednotlivých pravicových a levicových oposičních stran, která lid učinila nespokojeným a zatlačila ho tam, kde je dnes, vaše neschopnost, systém a důvěra, které jste u tohoto lidu pozbyli, mají vinu na tom, že lid dnes s vámi nesouhlasí, poněvadž vašim slibům nemůže věřiti. Z přednesených důvodů zamítáme také my jménem podkarpatského lidu tento návrh. (Potlesk senátorů strany sudetskoněmecké.)
Místopředseda Donát (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan sen, dr Turchányi. Uděluji mu je.
Sen. dr Turchányi (maďarsky): Veľavážený senát!
Republiky sú vždy kladnými, a to vo svrchovanej miere kladnými odpoveďmi na otázku, či si ľud praje, či chce práva politické. Napriek tejto axiome vidíme, že ustanovizne v tejto republike nie sú v plnom súlade s touto fundamentálnou zásadou. Menovite v tých častiach republiky, ktoré patrily prv k Uhorsku, pozorujeme práve podstatne retrográdny vývoj na poli práv, ktoré by maly patriť ľudu. Zvlášte a menovite to platí o právach autonomných.
V starom Uhorsku boly autonomné práva po veľa stránkach mocne vybudované. Zmienim sa len o tom, že okresní úradníci, okresní náčelníci, vtedajší hlavní slúžni, boli volení na 6 rokov. Boly tam však tiež iné autonomné práva, ako na pr. ustanovizeň mest so zriadeným magistrátom, ktoré republika v diametrálnej protive so shorazmienenou axiomou zrušila, a preca ľud je o veľa citlivejší voči právam, ktoré sú mu bližšie a zakladajú sa na autonomii, než voči právam politickým, vyvierajúcim zo širšieho štátneho života, ako je na pr. právo volebné.
Za takýchto okolností musíme vývoj, ku ktorému došlo v republike, považovať za vývoj retrográdny, ktorý sa všade citlive týka ľudu. Tento retrográdny vývoj týka sa ľudu tým citlivejšie, lebo obvykle odôvodňuje sa to proti nemu iba hospodárskymi záujmami, kdežto ľud obvykle nekladie tak veľkú váhu na záujmy hospodárske, hospodárske otázky ani nevie posudzovať do tej miery, aby ich mohol porovnávať so svojimi právami politickými. Školským príkladom na to je i vznik republiky, lebo proti tomu by mluvily všetky hospodárske argumenty. Táto republika musela priniesť veľké hospodárske obeti, keď sa odriekla veľkých dimenzií rakúsko-uhorskej monarchie a dnuka týchto dimenzií svojich veľkých priemyselných trhovísk, keď sa odriekla tých desaťtisícov úradníckych miest, na ktorých v Bosne-Hercegovine, Ukrajine, Haliči a Bukovine pôsobili českí úradníci, a odriekla sa toho iba preto, aby sa uplatnily veci národné.
Veľavážený senát! Jestliže predloženú osnovu zákona skúmame s toho hľadiska, ktoré som práve vyložil, vidíme, že i ona je jednou z foriem zjavu retrográdneho vývoja právneho a odnímania autonomie a autonomných práv založených záväzne na právnych normách. Mierové smluvy, menovite 10. a 11. článok mierovej smluvy st.-germainskej, sľubujú Podkarpatskej Rusi širokú autonomiu. Tieto články mierovej smluvy dovolím si vám prečítať v pôvodnom francúzskom znení. Článok 10. znie takto (čte): "La Tchéco-Slovaquie s'engage à organiser le territoire des Ruthènes au sud des Carpathes, dans les frontières fixées par les Principales Puissances alliées et associées, sous la forme d'une unité autonome à ¾intérieur de ¾État tchéco-slovaque, munie de la plus large autonomie compatible avec l'unité de l' État tchéco-slovaque."
Článok 11 znie takto: "Le territoire des Ruthènes au sud des Carpathes sera doté d'une Diète autonome. La dite Diète exercera le pouvoir législatif en matière de langue, d'instruction et de religion ainsi que pour les questions d'administration locale et, pour tou questions d'administration locale et pour toutes autres questions que les lois de l'État tchéco-slovaque lui attribueraient. Le gouverneur du territoire des Ruthènes sera nommé par le Président de la Republique tchéco-slovaque et sera responsable devant la Diète ruthène."
Tieto body mierovej smluvy zaisťujú tedy čo najširšiu autonomiu Podkarpatskej Rusi. (Sen. Balla [maďarsky]: Zkrátka, vy ste sa chystali na diplomatickú dráhu!) Trocha znalosti francúzštiny nikdy nemôže škodiť: To ešte nie je chyba, ktorá by mohla byť vytýkaná, vážený pán kolega! Prečítané body mierovej smluvy nedefinujú presne územie Podkarpatskej Rusi, a tedy za plne oprávnenú môžeme považovať tiež požiadavku tamojšieho obyvateľstva, aby dnešné demarkovanie územných hraníc nebolo definitivné, ale aby z východných krajov Slovenska pripojené boly k Podkarpatskej Rusi územia, kde je rusínsko-maloruský ľud vo väčšine. (Sen. Šelmec: To by sa vám potom Slováci poďakovali!) Nuže prosím, to sa môže jasne vykladať z mierovej smluvy.
Tieto body mierovej smluvy obsahujú ďalej výraz, že Podkarpatskej Rusi treba dať čo najširšiu autonomiu. Svojho času, keď sa tieto mierové smluvy osnovaly a keď zástupcovia Podkarpatskej Rusi požadovali pre seba autonomiu čo najširšiu, mohli mať na mysli iba autonomiu, ktorá v starom štátnom útvare už predtým jestvovala, t. j. chorvatsko-slavonskú autonomiu, ktorá je narysovaná v zák. čl. XXX/1868 a najpodstatnejšie jej ustanovenia sú pojaté v §§ 47 a 48 uvedeného zákona.
Tieto paragrafy znejú takto (čte): § 47: "Vo všetkých tých veciach, ktoré v dohode nie sú vyhradené spoločnému snemu a ústrednej vláde, náleží zemiam Chorvatska, Slovinska a Dalmácie plné samosprávne právo (autonomia) ako v obore zákonodárstva tak i v obore výkonnej moci."
§ 48 znie: "Samosprávne právo zemí Chorvatska, Slovinska a Dalmácie rozširuje sa ako čo do zákonodarstva tak i čo do správy na vnútornú administratívu, náboženské a administratívné veci a na veci spravedlnosti, v to počítajúc i zákonodarstvo v každom jeho stupni, vynímajúc právo námornícke."
Musím podotknúť, že po téjto stránke je táto osnova nielen nevyhovujúca, ale priamo
protiví sa niektorým výhradám mierových smlúv, čo i dokážem. To, že samosprávné právo nedáva sa ľudu Podkarpatskej Rusi, odôvodňujú vládne kruhy tým, že vraj tamojšie obyvateľstvo ešte nie je zralé, aby mohlo svoje politické práva náležite prevádzať. (Sen. Füssy [maďarsky]: Ešte nie sú dosť počeštení!) To je pravda!
V prvom rade musím poukázať na to, že mierové smluvy nedávajú vládnej správe československej republiky právo, aby túto otázku mohla posudzovať a aby iba v prípade kladného posudku túto autonomiu dala, lebo autonomiu vo smysle mierových smlúv treba dať bezvýhradne.
Ale nech je mi dovolené poukázať tiež na to, že Podkarpatská Rus má podľa podkarpatoruského sčítania ľudu z r. 1930 úhrnom 725.357 obyvateľov, z toho štátnych občanov československých je 709.129, ktorí vykonávajú práva politické, a tedy i právo volebné. Nemožno tedy povedať, že títo nie sú zralí k vykonávaniu svojich politických práv, jestliže majú právo volebné. Z týchto 709.129 štátnych občanov československých je Rusov a Malorusov 446.916, Maďarov 109.472, Židov 91.255, Čechoslovákov 33.961- v tomto počte je zahrnuté 13.242 Slovákov - Nemcov 13.249, Rumunov 12.641, Cigánov 1357 a niekoľko sto Poliakov a členov neznámych národností.
Nemožno tvrdiť, že by sa medzi obyvateľmi, ktorí sa prihlásili k národnosti ruskej a maloruskej v počte 446.916, nenašlo 45 zástupcov, ktorí by boli v stave náležite zastupovať záujmy tejto krajiny. Je trochu odvážne tvrdenie, jestliže tým odôvodňujete to, že autonomiu nedáte napriek tomu, že mierová smluva vám toto právo na posudok ani neposkytuje.
Okrem toho však má ústavná listina niektoré stati, ktoré sa priamo protivia zhora zmieneným článkom mierovej smluvy. Menovite zákon jazykový obsahuje predpisy i pre Podkarpatskú Rus, kdežto práve prečítané body činia čo do práva jazykového výslovné opatrenie v tom smysle, že k rozhodovaniu v otázkach jazykových je oprávnený výlučne autonomný sojm. Taktiež vyslovuje smluva, že guvernér je odpovedný autonomnému sojmu, kým v tejto osnove niet ustanovenia, komu je guvernér odpovedný. (Sen. dr Bačinský [maďarsky: Komu bol odpovedný dosiaľ?) Dosiaľ snáď nebol nikomu odpovedný, a jestliže guvernér bude teraz odpovedný pražskej vláde, to žiadnym pádom neznamená pokrok, lebo to nie je krok vo smere autonomie. (Sen. Pocisk: I Tuka chcel autonomiu pre Slovákov!) Čo chcel a nechcel Tuka, to sem nepatrí. Autonomia pre Slovensko je potrebná, to je náš program, program našej strany i strany Hlinkovej. Či to Tuka chcel alebo nechcel, to je vedľajšia otázka.
Veľavážený senát! V dôsledku toho, že osnova žiadnym pádom neuspokojuje, že sa nekryje s príslušnými ustanoveniami mierových smlúv, ba že im priamo odporuje, osnovu zákona neprijímame. (Potlesk.)
Místopředseda. Donát (zvoní): Rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji sen. dr Bačinskému.
Zpravodaj sen. dr Bačinský: Slavný senáte! Dovolte mi, abych řekl několik poznámek k vývodům pánů senátorů, které jsme zde slyšeli.
Pan sen. Hokky vyjádřil se tak, že když bylo vydáno vládní nařízení č. 356/1920, byl jmenován i viceguvernér a tím ztratil prý guvernér všechna svá práva. Teď prý to nebude jiné, jako to bylo tehdy, když toto nařízení bylo vydáno. Prosil bych jen, aby osnova byla prostudována, aby byly pročteny paragrafy 5, 6, 7, dále paragrafy 4, 5, 9, 10, 14, a potom je možno seznati, jaký vliv a jaká kompetence jsou zajištěny pro guvernéra Podkarpatské Rusi. To sám uznává řečník komunistické strany kol. Mikulíček, který se vyslovuje proti tomu, že tak velká práva se dávají guvernérovi. Na jeho vývody však musím zdůrazniti, že je to pouze prozatímní opatření a že to není žádné definitivum.
Dále nemohu souhlasiti s vyjádřením p. sen. Földesiho, podle něhož by čeští úředníci byli paušalisováni. Jak na Podkarpatské Rusi, tak i všude jsou čeští úředníci, s nimiž nemůžeme souhlasiti, ale u Podkarpatské Rusi jsem povinen konstatovati, že ohromná většina českých úředníků poctivě konala své práce za těch 18, resp. 19 let. (Slyšte!) My jsme měli úředníky i před tím, ale mezi nimi byli i Rusíni a zvláště staří úředníci, kteří nesložili slib věrnosti, zanechali Podkarpatskou Rus a odešli, a Podkarpatská Rus nemohla zde být bez úředníků. To je pravda. Nechci mluviti o tom, že vůdce jejich strany, který byl učitelem, nesložil slib věrnosti toho času.
Dále bylo potvrzeno, že celá osnova byla předložena teď proto, že hrozí nebezpečí války. Mohu na to odpověděti toto: Když nynější pan president republiky jako ministr zahraničních věcí byl na Podkarpatské Rusi - to bylo r. 1934 - zdůrazňoval, že uskutečnění autonomie Podkarpatské Rusi bude nejbližší úlohou čsl. vlády, a tehdy ještě žádné válečné nebezpečí nebylo, jako bylo v r. 1936.
Pan kol. Balla žádal, aby budoucí zákon byl stejně praktikován pro všechny národnosti.
Mohu ho ujistiti, poněvadž máme autonomii teritoriální pro všechny národnosti, že nemůže býti žádná výjimka. To jsou práva ne pouze pro Rusíny, nýbrž i pro Maďary, Židy, i pro české obyvatelstvo.
Pan senátor Mikulíček má pravdu, že jsou tam lidé, kteří hledí do sousedních států. To byla také jedna příčina, proč jsme autonomii nedostali.
Pan senátor Mikulíček mluvil dále o Latorici. Nedávno byla deputace u pana ministra dr Zadiny, byla vyslána komise a byly přezkoumány všechny stížnosti proti Latorici. Bohužel, já jsem tam nebyl, a jak jsem slyšel, byl sepsán protokol o 28 stranách a ministerstvo zemědělství snaží se, aby tyto nedostatky byly odstraněny.
Pan senátor Keil řekl, že jsem zapomněl mluvit za americké Rusíny. Je pravda, že jsem nemluvil za americké Rusíny, ale mohu to doplniti tím, že američtí Rusínové již hlasovali mezi sebou v Americe, a hlasování dopadlo tak, že pro Československou republiku hlasovalo asi 70%, Maďaři doslali 1% a druhé hlasy se rozstříštily. I to mělo svůj určitý vliv při uzavření mírových smluv, právě tak jako rozhodnutí ruské centrální rady, která 8. května 1918 vyslovila se pro dobrovolné připojení Podkarpatské Rusi k Československé republice. Jestliže ruská národní rada, která nyní ještě působí, vypracovala nějaký návrh a pan kol. Keil žádá, aby ten návrh byl přijat, já se táži, proč nebyl ten návrh podán v poslanecké sněmovně? Fencik návrh podal, ale ruská národní rada návrh nepodala. Oni to vypracovali pro Rusíny, ale proč jste to nedali do zákonodárných sborů, aby poslanci a senátoři viděli, že skutečně existuje takový projekt?
Mimo to říká pan sen. Keil, že ruský lid nevěří nikomu, ani úředníkům, ani poslancům, ani senátorům. Pane senátore, nestarejte se o to, věří-li nám národ nebo ne, ale starejte se o to, aby německý lid věřil vám! (Výborně!) Pan sen. dr Pajor mluvil za chorvatskou autonomii. Je pravda, že Chorvaté a Slovinci měli autonomii, která byla uzákoněna r. 1868. Ale my máme svoji základnu v ústavní listině, která je zabezpečena mezinárodními smlouvami, my za cizím vzorem nemůžeme jíti. My máme svoji konstituci, máme svoji ústavní listinu a to je nám směrodatné. Věříme, že máme naději, že všechno půjde k lepšímu a že brzy bude uskutečněna naše autonomie, jak to je v ústavní listině a jak je to zabezpečeno mezinárodními smlouvami, a máme naději, že i naše hospodářské, sociální a kulturní poměry budou lepší, ale současně uznáváme, že za 18 let od doby, co jsme byli připojeni k Československé republice, mnoho se udělalo, a každý objektivní člověk to musí uznat. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Prosím pány senátory, aby zaujali místa. (Děje se.)
Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou.
Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)
Není námitek.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 502. (Výkřiky sen. Mikulíčka a Sechtra.)
Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 54 jedn. řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.
Ad 3. Druhé čtení osnovy zákona o prozatímní úpravě právního postavení guvernéra Podkarpatské Rusi a o souvislých opatřeních organisačních (tisk 508).
Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. dr Bačinský: Nemám změn.
Místopředseda Donát (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 502.
Kdo souhlasí s resolucí otištěnou ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluce se přijímá.
Přistoupíme k projednání dalšího odstavce pořadu, jímž jest:
4. Návrh, aby byla o dalších 5 měsíců prodloužena lhůta daná §em 43 úst. listiny ku projednání usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o četnickém kázeňském a kárném právu, odnětí četnické hodnosti, přeložení do výslužby v řízení správním a o umisťování superarbitrovaných četnických gážistů mimo služební třídy (tisk 1).
Jelikož nebylo možno tuto osnovu zákona vyříditi ve lhůtě určené ústavní listinou, navrhuji, aby byla požádána posl. sněmovna o prodloužení lhůty k projednání o 5 měsíců.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Můj návrh jest přijat.
Tím je pořad dnešní schůze vyřízen. Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená sen. Klofáčovi na dobu od 15. června do 3. července t. r.
Kdo s udělením této dovolené souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina, dovolená se uděluje.
Předsednictvo senátu usneslo se podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala ve středu dne 30. června 1937 o 16. hodině s
pořadem:
1. Zpráva rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 506) o úpravě tax za připuštění ke státním zkouškám lesnickým a mysliveckým (tisk 509) [podle §u 35 jedn. řádu].
2. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 478) k vládnímu návrhu zákona o zabezpečení cestovního ruchu do Československé republiky v roce 1937 (tisk 490).
3. Zpráva ústavně-právního výboru k vládnímu návrhu zákona, (tisk 397), jímž se mění
a doplňují některá ustanovení veřejnonotářských řádů (tisk 493).
4. Návrh posl. sněmovny, aby byly prodlouženy lhůty dané §em 43 úst. listiny ku projednání usnesení senátu o osnovách zákonů:
a) kterým se mění §§ 82 a 54 živn. řádu a § 70 živn. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 2245-I);
b) o veřejné stráži zemědělské (tisk 699-II);
c) o ochraně polního majetku (tisk 702-II);
d) o otváracej a zatváracej hodine obchodných miestností v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej (tisk 1079-III).
Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.
Končím schůzi.
(Konec schůze ve 12 hod. 35 min.)