Kromě toho je třeba vyřešiti také výpadní silnice z Prahy, poněvadž dnešní naprosto nevyhovují, a v takovém ohromném ruchu by teprve nevyhovovaly a snížily by nás před celým světem.

Je třeba, abychom měli do té doby vybudovánu také železniční magistrálu ze západních Čech na východ Slovenska, aby prospěch z návštěvníků měla nejenom Praha, nýbrž také celé Čechy, celá Morava i Slovensko, aby si cizinci po návštěvě Prahy mohli zajeti také do našich lázní a do našich krásných hor po celé republice.

Nutno pamatovati na to, aby bylo včas upraveno výstaviště. Pražské výstaviště měří 22 ha, kdežto pařížské výstaviště měří 100 ha. Naše pražská výstava bude se jistě měřiti s pařížskou a bude třeba veliké práce jen na úpravu výstaviště v měřítku, jaké odpovídá světové výstavě.

Považoval jsem za svou povinnost upozorniti na tyto důležité věci. Školní čítanky i naše písně hlásají, že československá země je ráj na pohled, že je krásná.

Chceme-li, aby také prakticky národ a stát z ní měl prospěch, musíme přiložiti včas ruce k dílu, vybaviti ji dobrými komunikacemi, a pak to bude opravdu ráj nejenom na pohled, nýbrž skutečný ráj. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Frank. Dávám mu slovo.

Sen. Frank (německy): Dámy a pánové!

Jedná se o povolení státní záruky 60 mil. Kč jako zálohy na zabezpečení cizineckého ruchu. Rozumí se samo sebou, že budeme hlasovati pro toto povolení. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Frank (pokračuje): Chci-li k tomu něco říci, bylo by to jen to, že se všichni divíme, že tato předloha přichází tak pozdě. Neboť máme nyní koncem června v lázeňských místech plnou sezonu. Devisy jsou vyčerpány, lázeňská místa se vyprazdňují, nové devisy tu ještě nejsou, každý čeká na příděl devis a majitelé domů a hotelů v lázeňských místech tu stojí a nemají hostů. Obrovský hospodářský úbytek je následek tohoto krátkozrakého jednání.

Zdá se vůbec, že cizinecký ruch je pastorkem našeho hospodářství. Obíhá zde návrh na podporu cizineckého ruchu, který vznikl v ministerstvu obchodu. K němu chtěli bychom hned předem říci, že je zcela chybným pojetím, když se ruch lázeňských míst chce zkrátka včleniti do cizineckého ruchu. Je zcela nemožno svěřiti věci lázeňských míst ústřední, neúčelně složené a komplikovaně vybudované korporaci, ve které lázeňská místa nemají ani přiměřeného zastoupení, aby odborně spolu se radila a spolu pracovala. Je chybou frekvenci lázeňských míst slučovati s všeobecným cizineckým ruchem, poněvadž se ruch lázeňských míst svým účelem, rozsahem a finančním významem naprosto liší od všeobecného cizineckého ruchu. Účelem lázeňských míst jest, aby byla léčebnými místy pro lidstvo. Prameny a léčebné možnosti učinily lázeňská místa světoznámými. Tato lázeňská místa musí býti přístupna lidstvu celého světa, mají-li plniti svůj účel. Dokud to bylo možno anebo se tomu nebránilo, kvetla také lázeňská místa. Jakmile však válkou nastalo odloučení těchto světových lázeňských míst od světa, musela ovšem odumírati. Ale mohli bychom se domnívati, že rozumná obchodní politika najde po válce cesty, aby se občanům celého světa umožnila zase návštěva lázeňských míst. To se neprojevilo anebo neprojevilo alespoň potřebnou měrou a lázeňská místa již upadala.

Lázeňská místa upadají a je hrozné, musíme-li konstatovati že na příklad Františkovy Lázně mají 64 mil., Mariánské Lázně přes 80 a Karlovy Vary přes 100 mil. dluhů, že v lázeňských místech samotných všechny větší podniky a hotely jsou nejen zadluženy, nýbrž dokonce, stojí před dražbou. To jest obchodní politika, kterou nemůžeme schvalovati. Neboť lázeňská místa mají pro celý stát velký hospodářský význam. Uvážíme-li, že lázeňská místa v normálních dobách přinášela státu podle dnešních peněz 500 mil. cizích devis, že v lázeňských místech zúčastněni jsou nejen majitelé hotelů, nýbrž obchodníci, všichni kupci, celé okolí, které dodává potraviny, a také naše průmyslová střediska, která do lázeňských míst dodávají zboží, jež lázeňští hosté nakupují, aby je vzali s sebou domů, pak možno změřiti, jak obrovská hospodářská škoda vznikla tím, že politika lázeňských míst byla obchodně-politicky tak zanedbávána, jak tomu je dnes.

Lázeňský ruch není ničím jiným nežli skrytým vývozem. Vyvážíme-li ze státu nějaký výrobek, obdržíme za to od cizího státu devisy. Dodám-li do ciziny 10 vagonů dříví, obdržím tolik a tolik lir a říšských marek anebo jiných devis. Musím tedy něco dáti a dostanu za to peníze. U lázeňských míst je tomu však tak, že se zde dává zdraví, a to nic nestojí. Dodávám-li dříví, musím dáti dříví, dodávám-li však zdraví, nestojí to nic, naopak, lázeňští hosté sem přinášejí devisy, devisy zůstanou všechny zde ve státě, lázeňští hosté musí své stravování a své nákupy platiti v devisách. Lázeňská místa odevzdávala 100 procent těchto devis; a právě tento ruch byl nejvíce zanedbáván. Je skoro nesrozumitelné, jak bylo možno lázeňská místa tak zanedbávati. Jestliže za normálních dob prostřednictvím lázeňských míst dostáváme 500 mil. devis, dostáváme je zadarmo, nemusíme za to nic vyvážeti a můžeme za tyto devisy bráti zboží z dotyčné ciziny. Toto zboží obdržíme takřka darované. Není zcela srozumitelno, že se někdo takovéto logice uzavírá. Přicházejí sice námitky odborníků, ale celkem je tomu tak a ne jinak. To říká přirozený lidský rozum. Stává se někdy, že člověk, který má slepici, která může snášeti zlatá vajíčka, pečuje o ni tak málo, dává jí tak málo potravy, že zajde hlady, anebo jí dokonce ukroutí krk. Pak má něco z toho. To by tak bylo srovnání s dnešní situací.

Pro potřebu zahraničních devis pro lázeňské hosty existuje t. zv. lázeňské konto anebo konto cizineckého ruchu s Německem. Toto konto má dodávati cizí devisy a sestávalo ze splátek dluhů, které náš stát má platiti cizímu státu. Na rok 1937 je tak připraveno 160 mil., které však nedostačují. Neboť ty jsou určeny pro všechen cizinecký ruch celého státu. Lázeňská místa však sama vyžadují 300 mil. Kč devis. Dotace je tedy nedostatečná. Řekne se nyní: Co ještě schází, to se má vzíti z obchodu zbožím, má se odloučiti od obchodu zbožím, a to je těch 60 milionů. I těch 60 mil. netroufají si peněžní ústavy přikázati na vlastní nebezpečí, potřebují záruky státu. To dostatečně značí poměry. Jinde starají se o lázeňská místa lépe nežli u nás, to je zřejmé. Ovšem, chceme-li míti uvolnění devis od Německa, řekněme 300 mil., pak je Německo také bez vzájemného plnění nedá. Je tedy zapotřebí postaviti na novou basi naši zahraniční politiku obzvláště pokud jde o země, ze kterých přicházejí lázeňští hosté. Tak musíme také podle toho odebírati zboží, abychom dostali devisy do oběhu. Představíme-li si, že ročně k nám přichází 500 mil. devis a obrátí se ve zboží, pak je to oživení hospodářství, kterého by státní hospodářství mohlo velmi nutně potřebovati. Přicházíme vždy k témuž: Dobré obchodní styky se sousedními zeměmi. Dobré obchodní styky závisí v první řadě od dobrých styků s těmi zeměmi v zahraniční politice.

Nuže, náš ministr věcí zahraničních praví, že náš poměr k našim sousedům je korektní. Ano, je korektní, chladný až do srdce, a kdyby přece jednou tyto styky mohly se státi vřelejšími, pak je tu vždy zase několik příhod, které pečují o potřebné ochlazení. (Výkřiky.) Naše zahraniční politika stůně mentálními . . . (Výkřiky sen. dr Hellera.) Na to jsem čekal, vaše výkřiky jsou ohromující, z vás budou ještě jednou docela velcí politikové, z vás všech dohromady, jak tam sedíte pospolu. (Výkřiky.) Naše zahraniční politika stůně mentálními reminiscencemi, žije v zašlých dobách, v dobách versailleských, kdy se 5 až 6 mužů domnívalo, že mohou na věčné časy utvářeti vzhled Evropy. Myslím, že doba přivedla to ad absurdum. Naše zahraniční politika však žije dosud v této době, v době třídění ve vítěze a poražené, v době zvěčnění poměrů. Je ztrnulá, mohlo by se skoro říci, že trpí zkameněním. Ale myslím, že zkamenění není zdrávo a prospěšno živoucím organismům, a mám za to, že nepatří zvláštní diplomatické schopnosti k tomu, abychom poznali, že každý stát je živoucím útvarem, živoucím organismem a nemůže snésti trvale zkamenění, že jako všechno živoucí potřebuje aktivity, životnosti, iniciativy, hybnosti, schopnosti přizpůsobení. Jestliže náš ministr věcí zahraničních tvrdí, že nejsme isolováni anebo že Malá dohoda stojí pevně, pak můžeme jen konstatovati: Viděli jsme po všechna ta léta, že zahraniční politika československého státu pluje zcela ztrnule ve vodách francouzské zahraniční politiky, dokonce tak daleko, že se pustila do ruského dobrodružství, že jsme museli teprve urgovati stanovisko k habsburské otázce, poněvadž pan ministr věcí zahraničních zapomněl uvésti je ve svém exposé.

Jak dnes tato politika Francie projevuje účinky, ukazuje se zřetelně. Francie pozbyla politického vedení v Evropě, pozbyla ho nadobro. Francie trpí dnes vnitřní krisí . . . (Výkřiky senátorů něm. soc. dem. strany dělnické.) To se vám nehodí . . . (Výkřiky sen. dr Hellera.) Francouzská vláda Blumova - to je přece kolega, není-li pravda - dovedla Francii uvrhnouti v jednu z nejtěžších politických krisí, v těžkou finanční krisi, v krisi měny. (Hluk.) To je ve Francii následek působnosti stran, které béřou své direktivy z Moskvy (Hluk.), a jsem zvědav . . . (Výkřiky sen. dr Hellera.) Cítíte se snad tím dotčen? Je přece velmi zajímavé, když se cítíte dotčen. (Výkřiky. - Hluk.)

Jsme zvědavi, zdali také Československá republika bude následovati francouzskou republiku v těchto vodách. To je zajímavé na naší zahraniční politice. (Hluk.) Vidíme přece, kdo provádí tuto politiku ještě s sebou? Anglie se odvrátila, Belgie nadobro odřekla, i Italie odřekla, Polsko odřeklo, Rumunsko konferuje s Polskem, aby zastrčilo závoru před Evropou proti invasi této asiatské moci, která se neustále pokouší zasahovati v Evropě, Bělehrad odřekl, dohodl se s Italií. Zahraniční politická situace je dosti jasně označena, takže každý rozumný člověk může uvážiti, jak naše zahraniční politika pluje a co na tom je pravdivého. (Výkřiky.)

Mezitím jde Evropa svou cestou dále: (Výkřiky.) V Evropě připravuje se nová orientace s cílem vytvořiti spokojené národy, dorozumění mezi národy, dáti národům to, čeho potřebují k životu, a prací a blahobytem národy vésti zase vzhůru. (Výkřiky. Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Frank (pokračuje): Právě Československá republika . . . (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. Slovo má pan kol. Frank.

Sen. Frank (pokračuje): Právě Československá republika byla vynikajícím způsobem schopna spolupracovati na smírném znovuvybudování Evropy, neboť má štěstí, že zaujímá postavení prostředníka. Uvnitř jejích hranic žijí značné části národů jejích sousedů. Tyto části národů byly by přirozeným mostem, aby zjednaly přátelské styky se sousedy. Jde jen o to, zdali československý stát chce tento most vybudovati, anebo zdali ho chce trvale zbořiti. To jest otázka, o kterou jde. Ale jsou zde ještě vlivné kruhy, zaujaté ideologií českého národního státu (Výkřiky. - Hluk.), národního státu, který ve skutečnosti nikdy nebyl a nikdy býti nemůže. (Výkřiky sen. dr Hellera.) Tito lidé - nemíním vás, pane doktore - (Výkřiky sen. dr Hellera.) pociťují menšiny jako cizí těleso ve státě a jejich snahou je toto cizí těleso odstraniti, počeštiti. (Hluk. - Předseda zvoní. - Hluk trvá. Předseda zvoní.) Tito lidé - snad k nim patříte také - pociťují jako svou úlohu, toto cizí těleso odstraniti anebo počeštiti, anebo asimilovati, jak možno pěkněji říci. (Výkřiky. - Předseda zvoní.)

Pravím tedy a my pravíme, má-li nastati přátelské utváření poměru Československa se sousedními státy, musí především přestati toto mentální stanovisko v českých kruzích. Nutno také učiniti konec řádění vedlejší vlády. (Hluk.) Co nám pomůže, když pan president státu v Karlových Varech řekne, že se stala chyba, když však toto řádění pokračuje, když se řekne: My jsme vás hnali, my vás budeme hnáti dále, anebo když pošlete řečníka do Žatce, který tam po řeči Benešově v Karlových Varech na náměstí ve veřejné schůzi prohlásí: "Když se to Němcům zde ve státě nehodí, ať vezmou svůj uzlík a jdou přes hranice", pak se tomu ovšem velmi divíme. Ale všechny menšiny musí napnouti sluch, když na příklad na sjezdu strany českých národních socialistů president k těmto národním socialistům praví: "1. Možno býti bez opuštění radikální linie positivním a konstruktivním a 2. cesta, kterou jste se brali, je správná a jediná, která nás povede ke společnému cíli našeho celého národa." To musí ovsem všem menšinám býti velmi na pováženou.

Prozatím zde není znaků, že Československo v zahraniční politice plně poznalo své poslání a že je zamýšlí plniti. Nechopilo se dosud iniciativy k úloze prostředníka; chceme jen doufati, že tak neučiní příliš pozdě, aby si pro sebe zabezpečilo plody spolupráce na vybudování míru. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena. Uděluji slovo k doslovu zpravodaji sen. dr Karasovi.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte!

Turistický ruch má zajisté vedle prospěchu národohospodářského velký význam pro propagandu. (Výkřiky senátorů německé strany soc.-demokratické a senátorů sudetskoněmecké strany.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. Slovo má pan zpravodaj sen. dr Karas.

Zpravodaj sen. dr Karas (pokračuje): Tato propaganda v dobách klevet a pomluv o našem státě je zajisté jedním z nejlepších prostředků, jak bychom jim čelili.

Pan sen. Frank udělal si také turistický výlet do zahraniční politiky a nazval ji zkamenělou. Representanti naší zahraniční politiky před 20 lety zaujali směr a my po 20 letech vidíme, že je správný, a proto při něm zůstaneme tak dlouho, dokud neuvidíme, že se poměry změnily. Myslím, že hned tak žádný jiný stát se nemůže chlubit tak zkamenělou a důslednou politikou, jakou sledujeme my.

Je pravda, že projednávaný zákon velmi i trpí omezeními cestovatelů. Páni řečníci se zde zmínili o některých prostředcích, jak by se tomu dalo pomoci. Byl zde uveden zejména prostředek nepřepínat cizince cenami. Je pravda, že cizinec u nás platí vysoké ceny, ale dostává za ně hodnotné věci. Cizinci bydlí rádi v luxusních hotelích a mají také rádi luxusní obsluhu a luxusní předměty. Když zde byli před rokem Japonci, kteří se vraceli z berlínské Olympiády, zastavili se také u pražského starosty - sám mně to vypravoval - a když se jich tento ptal, co se jim nejlépe na naši propagandě líbilo, odpověděli: Vaše plzeňské a párek s křenem. Vidíte, nač cizinci právě reagují a co na ně dělá tak dobrý dojem. Právě se mluvilo zde o vínu. To je zvláštní historie u nás. Právě tentýž purkmistr Baxa řekl jednou, že při vývozu vína z Prahy se musí vraceti potravní daň a že pomalu se více vína z Prahy vyveze, nežli do Prahy přiveze. Naše víno se ovšem liší od vín zahraničních v tom smyslu, že víno zahraniční roste na sluníčku, v božské přírodě, kdežto pražská vína se vyrábějí ve sklepích, kam slunce nemůže. Výtečné je víno jugoslávské. Kdo často do Jugoslavie jede, zvykl si tomuto vínu, a pije-li pak u nás t. zv. jugoslávské víno, nechápe ovšem, že je to také víno "jugoslávské".

Náš cizinecký ruch trpí ovšem omezením devis a clearingu. Pan sen. Frank má úplně pravdu, když říká, jaký veliký hospodářský přínos pro nás znamenají naše lázeňská místa, ať jsou to Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, třeba to jsou německá místa. Kdo viděl Karlovy Vary, řekněme v r. 1913, a kdo je viděl v r. 1936, ten ovšem vidí ten rozdíl nejenom v počtu, nýbrž také v jejich finančním postavení. Tenkrát tam byli bohatí Rusové a cizinci proti dnes poměrně chudším lidem.

My ovšem za to nemůžeme, my aspoň chceme touto předlohou poněkud umožniti a zlepšiti přístup cizincům právě do těch lázeňských míst a proto stát přejímá na sebe záruku, která ovšem není pro něj k tíží, neboť dosud nikdy stát záruku tu platiti nemusil, a proto setrvávám na návrhu, aby osnova byla přijata tak, jak se na ni usnesla posl. sněmovna. (Souhlas).

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 478.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 54 jedn. řádu, že bude se hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona o zabezpečení cestovního ruchu do Československé republiky v r. 1937 (tisk 490).

Táži se pana zpravodaje sen. dr Karasa, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Karas: Nikoli.

Předseda: Není změn.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 478.

Projednáme nyní, vážený senáte, odst. 3 pořadu:

Zpravodajem výboru je p. sen. Riedl, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Riedl: Vážený senáte!

Poměry veřejných notářů byly upraveny notářským řádem ze dne 21. května 1855, č. 94 ř. z. Tento notářský řád doznal však pronikavé změny zákonem ze dne 25. července 1871, č. 75 ř. z., který u nás dosud platí s úpravami, které na něm byly provedeny už za republiky, a to zákonem ze dne 18. března 1919, č. 155 Sb. z. a n., zákonem ze dne 16. března 1920, č. 167 Sb. z. a n., a vládním nařízením ze dne 14. září 1928, č. 160 Sb. z. a n.

Tyto novelisační počiny nešly však na podstatu věci a měnily notářský řád toliko tam, kde toho vyžadovaly nové státoprávní a změněné hospodářské poměry: zákon č. 155/1919 určil název, pečetě a přísahu notářů; zákon č. 167 z r. 1920 upravil činnost notářských - i advokátních - komor na Slovensku a vládní nařízení č. 160/1928 zavedlo nové předpisy o úschově peněz a jiných cenných hodnot veřejnými notáři.

Kdežto první notářský řád byl změněn už po 16 letech, zůstává notářský řád upravený v r. 1871 stále v platnosti až na tři shora zmíněné méně význačné úpravy z r. 1919, 1920 a 1928. Kromě notářského řádu ze dne 25. července 1871, č. 75 ř. z., byl téhož dne a roku vydán ještě zákon č. 76 o tom, kdy se právní jednání před notářem díti musí!

Jsou tedy notářské předpisy u nás platné ve své podstatě již 66 let staré a jest jistě volání po vydatné novelisaci notářského řádu plně odůvodněno. Na novém notářském řádě se skutečně také už pracuje - dle důvodové zprávy k projednávanému vládnímu návrhu prý jest vlastně osnova už zralá ku projednávání v zákonodárných sborech - ale dosud Národnímu shromáždění předložena nebyla. Naopak z okolnosti, že se předkládá ku projednávání pouze t. zv. malá novela lze důvodně souditi, že se počítá ještě s průtahem při novelisaci notářského řádu, která bude vyžadovati velké pečlivosti, už vzhledem na různost poměrů v zemích historických a na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Byla tedy předložena toliko malá novela k notářskému řádu, při níž jde o taková ustanovení, která vyžadují změny co nejrychlejší v důsledku událostí, které ukázaly v řadách veřejných notářů mravní trhliny, jichž opakování nutno za všech okolností znemožniti. Těchto skutečností jest litovati tím více, že jde o úřad, který vykonává i některé funkce státní a musí proto býti nadán veřejnou důvěrou. Úřad notářský jest skutečně "officium publicum", jest to úřad veřejný, který jest v úzkém styku se soudy a je jejich pomocníkem - ovšem bez jurisdikce. Zpronevěry svěřených peněz třeba byly pak z části neb i úplně nahrazeny provinilcem samým a jeho kaucí, případně výnosem za substituce po dobu neobsazení neb i solidaritou celého stavu, způsobily veliké újmy na této veřejné důvěře k notářskému úřadu.

Projednávaná předloha má důvěru tu opět obnoviti aspoň potud, že zaručuje, aby ani z nezákonných a trestných činů veřejných notářů nevznikla škoda stranám, které se s důvěrou na veřejné notáře obrátily, aneb které v některých případech zákon přímo nutí, aby jejich služeb vyhledávaly.

Nová předloha zákona zabezpečuje strany před ztrátami dvojím způsobem:

1. zvyšuje záruky veřejných notářů na 50.000 Kč za každého a zpřísňuje způsob kauce. Dozor je přenesen na presidenta vrchního soudu.

2. zřizuje společný záruční fond za veřejnonotářská deposita z příspěvků všech veřejných notářů z obvodu každé země. Dozor nad ním má ministerstvo spravedlnosti.

Kromě toho vydávají se tímto zákonem přísnější předpisy o veřejnonotářských depositech, o jejich úschově a správě, a rozšiřuje se ručení za ně dle ustanovení platného odpůrčího řádu.

Místo kauce, která se skládá ve vkladních knížkách ústavů požívajících sirotčí jistoty, neb v pupilárních cenných papírech, nebo k doplnění kauce, jakož i místo příspěvků do záručního fondu, připouští také předloha pojištění u některé tuzemské pojišťovny, ustanovujíc přesné podmínky tohoto pojištění.

Kromě toho upravuje novela některé otázky týkající se notářského stavu a úřadu, jejichž nová úprava ukázala se nejvýše potřebnou: upravuje se tu (§ 25) zastupování veřejných notářů kandidáty veřejného notářství; ale především je tu třeba poukázati na ustanovení §u 26, kterým se řeší otázka povinného starobního a invalidního zaopatření veřejných notářů a kandidátů jakož i vdov a sirotků po nich zřízením vlastního pojišťovacího ústavu nebo hromadným přistoupením k některému již zřízenému pojišťovacímu ústavu. Jde tu o svépomoc, která má odvrátiti hmotný nedostatek invalidních či přestárlých notářů, kandidátů a jejich rodin a jest dobrou přípravou pro vyřízení otázky věkové hranice veřejných notářů.

Zavedení tohoto pojištění, jakož i úvaha, že definitivní novela not. řádu vyžádá si ještě delší doby, přímo si však vynucuje, aby otázka věkové hranice byla řešena už nyní. Po stanovení věkové hranice pro vykonávání notářského úřadu volají kandidáti notářství už mnoho let. Poměry kandidátů jsou vskutku velmi trudné. V Čechách bylo koncem r. 1936 celkem 167 kandidátů notářství; z těch bylo 111 české a 56 německé národnosti. Délka praxe byla u 38 více než 10 let - z toho bylo 23 Čechů a 15 Němců. Z těchto 38 kandidátů mělo 5 přes 15 roků praxe, 5 přes 14 let, 11 přes 13 let, 6 přes 12 let, 7 přes 11 let a 4 přes 10 roků. V zemi Moravskoslezské byli koncem roku 1936 celkem 73 kandidáti; z nich mělo přes 10 let praxe 16 osob, a to 1 přes 17 let, 3 přes 16 roků, 1 přes 15 let, 1 přes 14 let, 1 přes 12, 2 přes 11 a 7 přes 10 let praxe. Naproti tomu je v Čechách 265 notářů a z nich je přes 40 starších 65 let; v zemi Moravskoslezské jsou 124 notáři a z těch je 1 přes 80 let, 5 přes 75 roků, 4 přes 70 let a 4 přes 65 let, celkem je tedy zde přes 65 let starých notářů 14. Kdyby tedy ustoupili pánové starší 65 let - dle pamětního spisu notářů je jich nyní 58 - mohla by býti řada nejstarších kandidátů jmenována na jejich místa a došlo by i na kandidáty, kteří mají méně než 10 let praxe. Bývalo zvykem, že se chodilo v dřívějších dobách na notářství z valné části proto, že kandidát mohl počítati se samostatným místem daleko dříve než tomu bylo na př. u advokacie. Dnes jsou ovšem poměry právě obrácené a kandidát advokacie má možnost se osamostatnit asi v poloviční době, nežli dosáhne kandidát notářství samostatného úřadu. Byl to jistě požadavek velmi mírný, když se žádalo, aby věková hranice pro úřadování veřejného notáře byla stanovena věkem 70 let. Jest to věk, který se obecně a jistě oprávněně považuje za přiměřenou hranici pro možnost vykonávati odpovědný úřad. Není to první případ, kdy se zákonem určuje pro vykonávání úřadu věková hranice; zákonem ze dne 13. února 1919, č. 77 Sb. z. a n., byla pro vysokoškolského profesora stanovena věková hranice 70 lety a nedávno, v r. 1934, zákonem ze dne 4. července, č. 165 Sb. z. a n., bylo pro soudce od 1. dubna 1940 stanoveno stáří 65 let jako hranice, kdy soudce je nucen jíti do výslužby. Ve státní správě pak jest pravidlem, že úředník odchází do pense po svých 60 letech. Jest jistě i v zájmu úřadu veřejného notáře, aby nebylo přestárlých notářů. Řádné vykonávání úřadu veřejného notáře předpokládá právě v dnešní hospodářsky i sociálně tak komplikované době vysokou úroveň a duševní pružnost, která ve vysokém stáří při namnoze oslabené i svěžesti tělesné není už na té výši jako u člověka mladšího. Námitkám, že by někteří notáři bez svého úřadu neměli dostatečných hmotných prostředků ke slušné existenci svojí a své rodiny, lze čeliti zmíněným už ustanovením § 26 předkládané novely o invalidním a starobním pojištění, jakož i ustanovením odst. 2 §u 27, který dává ministru spravedlnosti právo, ponechati v takových výjimečných případech veřejného notáře i nadále v úřadě. To byly důvody, které vedly ústavně-právní výbor senátu k tomu, aby vládní návrh zákona doplnil novým §em 27, obsahujícím právě uvedené zásady o věkové hranici, kterou určil ústavně-právní výbor 65 roky.