Kromě toho vynechal ústavně-právní výbor po zralé úvaze ustanovení druhé věty odst. 1 §u 17 vládního návrhu, kterým se měl přiznati veřejnému notáři a jeho rodině sustentační nárok po dobu suspense, jež by byla proti němu vyslovena pro podezření, že se ve svém úřadě dopustil trestného činu. Ústavně-právní výbor nechtěl, aby notář, suspendovaný ze svého úřadu pro podezření z trestného skutku, byl na tom lépe nežli veřejný notář, který byl suspendován podle platného notářského řádu pro daleko menší delikty, na př. proto, že upadl - třeba nezaviněně - do konkursu. Byl by to nesnadno pochopitelný a nemístný ohled, jehož nutno se vyvarovati!

Po projednání vládního návrhu ústavně-právním výborem byly Stálou delegací notářských komor v republice Československé i Spolkem kandidátů notářství předneseny námitky a podán Pamětní spis, který brojí zejména proti věkové hranici. K tomu dovoluji si oznámiti, že podle prohlášení zástupců ministerstva spravedlnosti i podle svědectví z řad kandidátů notářství bylo o všech námitkách se zástupci notářů i kandidátů notářství v ministerstvu spravedlnosti jednáno a dosaženo také souhlasu se stanovením věkové hranice 70 roky. Tato otázka byla sice vyloučena z návrhu projednávané osnovy, ale ponechána pro novelu celkového notářského řádu v předpokladu, že dojde k této novelisaci v době nejkratší. Jak jsem se již zmínil, má ústavně-právní výbor pochybnosti o tom, že by došlo v krátké době k celkové novelisaci, a proto uznal vhodným a spravedlivým i potřebným, aby byla otázka věkové hranice rozřešena už nyní.

I o ostatních požadavcích, uvedených v Pamětním spise, z nichž některé se ztotožňují s požadavky Spolku něm. notářů, o nichž bude ještě řeč, bylo už dříve jednáno v ministerstvu spravedlnosti, které je však - částečně také pro námitky ministerstva financí - nemohlo akceptovati a proto je nepojalo do návrhu. Ostatně jednal jsem sám jako referent ústavně-právního výboru dvakráte se zástupci notářů i kandidátů notářství a jejich námitky i požadavky byly předloženy také koalovaným vládním stranám. Koalice jednala o nich dvakráte. Po bedlivé úvaze předkládají zástupcové koalovaných stran pozměňovací návrh, kterým se věková hranice mění z 65 na 70 let a účinnost nového zákona právě v tomto ustanovení se oddaluje k 1. lednu 1940. S navrhovanými změnami souhlasím a ztotožňuji se s nimi. Tím se z části vyhovuje nejdůležitějším požadavkům veřejných notářů, aniž se porušuje zásada přijatá ústavně-právním výborem. Tyto změny mají za následek, že 35 notářů učiní místo mladším a že tedy uvolní místo pro tolikéž kandidátů notářství; při věkové hranici 65 let by jich bylo, jak jsem už řekl, 48. Místa ta budou uvolněna teprve 1. ledna 1940, čímž se získá čas, aby notářské komory učinily všechny přípravy, které jsou ostatně v plném proudu, aby bylo zavedeno v život povinné pojištění veřejných notářů, kandidátů a vdov pro případ stáří a invalidity.

Mohu s dobrým svědomím říci, že při projednávání vládního návrhu bylo dbáno nejen zájmů veřejných, které jsou pro nás na místě prvém, nýbrž také hospodářských a sociálních zájmů jak notářů tak i kandidátů notářství. Vedla nás jen a jen potřeba doby a spravedlivé ohledy na obě zúčastněné strany.

K vládnímu návrhu podal Spolek německých notářů v republice Československé ještě před projednáváním předlohy v ústavně-právním výboru některé pozměňující a doplňující návrhy. Některé z těchto návrhů jsou totožné s požadavky zmíněného již memoranda notářů českých. Jejich přání nelze vyhověti tam, kde žádají, aby o ztrátě úřadu veřejného notáře, nastalé automaticky nezaplacením pojistných premií (§ 3, odst.3), a o zavedení kárného řízení proti notáři pro nesprávný postup při ukládání deposit (§ 12, odst. 1), rozhodovala notářská komora podle § 165 not. řádu, poněvadž toto ustanovení notářského řádu zná jen obligatorní prozatímní suspensi a platí kromě toho toliko v Čechách a v zemi Moravskoslezské, při čemž notářská komora sama rozhoduje podle svého volného uvážení, má-li zakročiti čili nic.

Omezení ručení některých osob za škody z neoprávněného nakládání veřejného notáře s depositem podle §u 13 v tom smyslu, jak je žádá Spolek německých notářů, aby totiž ručení osob blízkých veřejnému notáři tu nebylo, nabyly-li jmění od notáře 10 roků před vznikem škody, resp. u jiných osob, nabyly-li jmění v době 10 roků před dolosním činem veřejného notáře, není přijatelné, poněvadž je možné, že škoda vyjde na jevo daleko později.

Navrhované prodloužení lhůt (v §u 7 pro lhůty uložení deposit, v §u 16 pro příspěvky veřejných notářů do záručního fondu, v §u 13 pro uplatnění nároků na náhradu z fondu) a prodloužení lhůty pro poskytnutí záruky podle § 29, odst. 2 nelze akceptovati, poněvadž není ani účelné ani potřebné.

Návrh žádá také zavedení poměrného zastoupení při volbě výboru do záručních fondů. Ačkoliv zásada poměrného zastoupení je jistě sympatická a obecně uznávaná, nelze jí použíti v tomto případě. Znamenalo by to disparitu s volebními zásadami, uplatněnými v dosud platném notářském řádě. Je proto třeba tuto otázku odložiti do zavedení nového notářského řádu a žádati, aby už ve vládním návrhu nového notářského řádu bylo při všech volbách do notářských institucí pamatováno na zásadu poměrného zastoupení.

Také nelze připustiti žádnou změnu v §u 21, odst. 2, aby příspěvky byly vráceny pozůstalosti neb odstupujícímu notáři, nebyla-li ohlášena žádná škoda. Vždyť škoda se může zjistiti ještě dlouho po smrti notáře aneb po jeho odstoupení. Navrhované ustanovení tohoto paragrafu podle vládní předlohy, že se po dosažení určité výše fondu vrací jistá část zaplacených příspěvků nemajetnému notáři, bylo diktováno ohledy sociálními a je správné.

Naproti tomu vyhověl úst. právní výbor žádaným změnám v §u 16, odst. 3 (připustil opravné prostředky správního řízení), v §u 17, odst. 3 stran slyšení notářských komor a konečně v §u 25, odst. 2, aby byla připuštěna substituce kandidátů notářství i při osvědčování usnesení valných hromad.

Svaz československých bank v Praze i Sväz slovenských bank v Bratislavě žádají změnu ustanovení čl. II, § 2, odst. 3 v tom smyslu, aby záruky veřejnonotářské mohly býti skládány též ve vkladních knížkách čsl. akciových bank, a aby článek II, § 3, odst. 1 byl doplněn v tom směru, že se povolují též záruky čsl. akciových bank. K §u 7 pak žádají, aby bylo připojeno ustanovení, že notáři jsou v případě, že strany nic jiného písemně neurčily, oprávněni ukládati hodnoty nejen u ústavů oprávněných přijímati soudní deposita, nýbrž též u čsl. bank.

K těmto návrhům zdůraznil ústavně-právní výbor, že předloha chce právě co nejvíce zabezpečiti strany před možnými ztrátami a proto stanoví přísnější podmínky pro deposita i záruky. Dokud tu je rozdíl mezi ústavy, které jsou nadány zvláštním právem pupilární jistoty, do té doby je třeba také tyto ústavy uznávati za ústavy, které zaručují větší bezpečnost. Proto se nepřiklonil ústavně-právní výbor k návrhům bank a schválil znění vládní osnovy.

Ústavně-právní výbor projednal a bedlivě prozkoumal dne 15. června t. r. ve dvou schůzích vládní předlohu a změnil a doplnil ji nejen ve směrech shora uvedených, nýbrž přijal ještě řadu změn rázu více stylistického než zásadního, jež jsou všechny otištěny při mé tištěné zprávě v novém textu zákona.

Navrhuji proto jménem výboru ústavně-právního, aby slavný senát přijal osnovu zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení veřejnonotářských řádů tak, jak jest otištěna v sen. tisku 493 se změnami, které navrhují pp. sen. Donát a společníci. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu se přihlásil pan sen. Schmidt. Dávám mu slovo.

Sen. Schmidt (německy): Slavný senáte! Dámy a pánové!

V předloze zákona, kterou dnes projednáváme, t. zv. malé novele k notářskému řádu, ukládají se notářům převzetím společného ručení břemena, jaká zajisté dosud nebyla uložena žádnému jinému stavu. Toto ručení vztahuje se zajisté jen na málo lidí, kteří se dopustili poklesků ve svém úřadě a stavu obzvláště zpronevěrou deposit. V zájmu všech otázek, které zde přicházejí v úvahu, vzali notáři na sebe tato těžká břemena.

Nad to se však v §u 27 osnovy ukládá notářům za povinnost vzdáti se při dokončení 65. roku života svého úřadu, aniž se jim za to poskytuje nejmenší náhrada. Notáři, jak známo, nemají pense, nemají nároku na pensi a starší notáři znehodnocením předválečných papírů, válečnou půjčkou pojištěním, která sjednali, atd. pozbyli vlastně svých předválečných úspor. Výtěžek jejich kapitálu snížením úroků silně poklesl. Jestliže nyní slavný senát přijme § 27 v předloženém znění, pak to znamená obzvláště pro starší notáře a jejich rodiny - částečně však také pro zaměstnance notářských kanceláří, kteří často jsou propouštěni ze svého úřadu, když notář jako zaměstnavatel odejde - že vydáni budou nouzi a bídě. Nehledě k velkým výnosným notářstvím nemá notář v malém okresu, a tu bych zase poukázal na hornaté krajiny našeho pohraničí, možnost nabýti v době výkonu svého úřadu tolik kapitálu, aby sobě a své rodině z toho opatřiti mohl bezstarostné stáří.

Také v Rakousku zavedena byla sice po dlouhém jednání hranice stáří 75 roků, ale teprve potom, když zavedeno bylo dostatečné pensijní pojištění pro notáře. Předložený § 27 osnovy poškozuje však nejen notáře, nýbrž také kandidáty, kteří teprve ve stáří 40 až 45 roků nabývají svého úřadu; tu možno mluviti nejvýš o 25 letech trvání úřadu a nemohou ovšem také za takovouto krátkou dobu nabýti tolik, aby mohli přiměřeně pečovati pro sebe a svou rodinu ve stáří.

Notář je jmenován na doživotí. Jde tedy také zde o zákon působící nazpět, kterým dodatečně mají býti odňata nabytá práva. Jestliže ústavně-právní výbor navrhuje, že ministerstvo spravedlnosti cestou milosti má stanoviti, zdali notář má dostatečné jmění a příjmy a zdali se mu má další úřadování povoliti, pakli podle názoru ministerstva spravedlnosti nemá dostatečného jmění, pak to není žádné právo a také žádné zaopatření těchto lidí. Musíme stanovení hranice stáří bez dostatečného zaopatření anebo pojištění odmítnouti jako naprosto nesociální a nedemokratické. Z tohoto důvodu navrhujeme škrtnutí §u 27 předložené novely zákona.

Návrh ústavně-právního výboru hrozí však zavésti také nebezpečnou zásadu do našeho zákonodárství, totiž zásadu tak zv. nuceného zřeknutí se nějakého povolání bez náhrady. Takovouto zásadu asi sotva nalezneme v zákonodárství některého středoevropského státu. Je-li již hranice stáří, jak je stanovena, neodmítnutelným požadavkem vlády anebo většiny, pak musela by se podle našeho názoru stanoviti asi 70 lety a také teprve pro okamžik, ve kterém aktivován bude zamýšlený pensijní ústav resp. pensijní pojištění.

Trváme na zásadě, že nabytá práva bezpodmínečně nutno chrániti a že k tomu obzvláště jsou povolány zákonodárné sbory. Neboť není dobře přípustno, aby se státním občanům nesociálním a nazpět působícím zákonem, jako je předložený zákon, bralo jejich povolání a výdělek bez nejmenšího odškodnění a bez dostatečného starobního zaopatření.

Dámy a pánové! Při této příležitosti chci si dovoliti přečísti vám zprávu, která vyšla dnes v časopise "Prager Tagblatt", a která tak správně ukazuje, jak si život někdy zahrává s lidmi a jak ve stavu, který se nestará o dobré, spravedlivé zaopatření, nastati mohou strašlivé poměry. Zpráva je nadepsána "Lidský osud" a zní: "Ve Vimperku zemřel notář Karel (bývalý rytíř z) Wölz, pocházející z Tyrol. Byl synem vysokého starorakouského státního úředníka, přišel do Volar jako notář. Pro mozkovou chorobu byl zproštěn svého úřadu. Wölz zchudl, na konec "úřadoval" ve Volarech v koutku na schodech k půdě. Byl pak podporován svazem notářů a umístěn v zaopatřovacím ústavě v Budějovicích. V posledních letech putoval po Šumavě s místa na místo, vláče s sebou svůj majetek v několika lepenkových škatulích, žije z dobročinnosti obyvatelstva." Případ, který pro vysoce vážený stav našich veřejných notářů je strašlivý.

Dámy a pánové! V ústavně-právním výboru byly zamítnuty naše dobře míněné sociální návrhy, poněvadž vycházely z oposice. Bude-li také dnes zamítnut náš návrh na škrtnutí §u 27, pak nemůžeme hlasovati pro osnovu zákona. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena.

Byly mně podány pozměňovací návrhy: jednak pozměňovací návrhy sen. Donáta, Nováka (lid.), dr Hilgenreinera, Thoře, inž. Wintera, Hackenberga a dr Kloudy, a jednak pozměňovací návrh sen. Schmidta.

Žádám p. tajemníka senátu, aby tyto návrhy přečetl.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

I. Pozměňovací návrhy sen. Donáta, Nováka (lid.), dr Hilgenreinera, Thoře, inž. Wintera, Hackenberga a dr Kloudy:

1. V §u 27 budiž číslice 65 nahrazena číslicí 70.

2. V §u 32 nechť první věta odst. 1 zní:

"Tento zákon nabývá účinnosti prvým dnem třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byl vyhlášen, s výjimkou ustanovení § 27, odst. 1, věta 1, které nabývá účinnosti 1. lednem 1940".

3. V §u 12, odst. 1 v 9. řádce místo slov "komorního výboru" budiž dáno "komory".

4. V §u 16 nechť odpadnou v odst. 2 slova "členů komory" a v odst. 3 slova "členů komor".

II. Pozměňovací návrh sen. Schmidta: § 27 budiž škrtnut.

Předseda (zvoní): Uděluji slovo k doslovu zpravodaji sen. Riedlovi.

Zpravodaj sen. Riedl: Slavný senáte!

Kdybych měl vyvraceti vývody p. kol. Schmidta, musil bych vlastně opakovati všechno, co jsem již řekl, co vedlo ústavně-právní výbor k tomu, aby přijal ustanovení o věkové hranici.

Chápu se slova především proto, že p. sen. Schmidt nakonec mluvil o tragickém případu jistého notáře z Pošumaví. Je jistě veřejný zájem, aby notáři, kteří nejsou schopni vykonávati svůj úřad, byli úřadu zbaveni a dále ho vykonávati nemohli. Může to býti snad tragický případ, ale není to případ o nic tragičtější, než jaké tak často čteme v novinách o příslušnících jiných stavů, na př. stavu advokátního, že jsou jednotlivci, kteří třeba nezaviněně upadli do nemoci, nemohou svůj úřad vykonávati a jsou odkázáni na dobročinnost. Ale právě proto, že je nám známo, že jsou notářství, kde si notář nemůže naspořiti tolik, aby mohl z toho žíti, když musí po 70tém roce opustiti svůj úřad, bylo dáno do §u 27 ustanovení, že v takovém případě může ministr spravedlnosti ponechati notáře nadále ve službě, takže se může i nadále živiti tím, že vykonává svůj úřad.

Nemohu se přikloniti k pozměňovacímu návrhu p. kol. Schmidta a žádám, aby byl zamítnut. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Budeme hlasovati ve čtení prvém, a to vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům takto

O §§ 1 až 11 budeme hlasovati podle zprávy výborové. O §u 12 budeme hlasovati nejprve podle návrhu sen. Donáta; bude-li zamítnut, budeme o §u 12 hlasovati podle zprávy výborové. O §§ 13 až 15 budeme hlasovati podle zprávy výborové. O §u 16 bychom hlasovali nejprve podle návrhu sen. Donáta; bude-li zamítnut, podle zprávy výborové. O §§ 17 až 26 budeme hlasovati podle zprávy výborové. Při §u 27 dám hlasovati nejprve o návrhu sen. Schmidta na jeho škrtnutí; bude-li tento návrh zamítnut, dám o §u 27 hlasovati podle návrhu sen. Donáta; kdyby byl tento návrh zamítnut, hlasovali bychom o §u 27 podle zprávy výborové. O §§ 28 až 31 budeme hlasovati podle zprávy výborové. O §u 32 budeme hlasovati nejprve podle návrhu sen. Donáta; bude-li zamítnut, budeme o §u 32 hlasovati podle zprávy výborové. Konečně budeme hlasovati o nadpisu zákona, nadpisech jednotlivých článků a o úvodní formuli podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí s §§ 1 až 11 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí s §em 12 podle návrhu sen. Donáta, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí s §§ 13 až 15 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí s §em 16 podle návrhu sen. Donáta, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí s §§ 17 až 26 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Schmidta na škrtnutí §u 27, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí s §em 27 podle návrhu sena Donáta, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí s §§ 28 až 31 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí s §em 32 podle návrhu Sen. Donáta, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí s nadpisem zákona, s nadpisy jednotlivých článků a s úvodní formulí, podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Tím osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých článků a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 54 jedn. řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje sen. Riedla, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Riedl: Nikoli.

Předseda: Pan zpravodaj si nepřeje slova.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých článků a úvodní formulí přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Ta je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých článků a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém:

Projednáme nyní poslední odstavec pořadu:

Jelikož nebylo možno, aby poslanecká sněmovna projednala uvedená usnesení senátu ve lhůtě stanovené §em 43 úst. listiny, navrhuji, aby lhůty k projednání těchto věcí prodlouženy byly o 5 měsíců.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh se schvaluje a senát prodloužil posl. sněmovně lhůty dané §em 43 úst. listiny o 5 měsíců.

Tím je pořad dnešní schůze vyřízen.

Předsednictvo senátu usneslo se podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 1. července 1937 o 10. hod. s

1. Zpráva výborů branného, kulturního a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 524) k vládnímu návrhu zákona o branné výchově (tisk 530) [podle § 35 jedn. řádu].

2. Zpráva výborů ústavně-právního, soc.-politického a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 527) k vládnímu návrhu zákona o úsporných opatřeních personálních (tisk 531) [podle §u 35 jedn. řádu].

3. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 528) k vládnímu návrhu zákona o změně a doplnění některých právních ustanovení o poplatcích a jiných dávkách (tisk 532) [podle § 35 jedn. řádu].

4. Zpráva výborů rozpočtového a národohospodářského o návrzích na poskytnutí státní pomoci a podpory poškozeným živelními pohromami (tisky 321, 357, 435, 453, 462 463, 464) (tisk 514),

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.