Úhrada letošní potřeby bude hledána cestou virementů v rozpočtu, a nestačí-li rozpočtové částky, zmocňujeme ministra financí, aby si zbytek opatřil úvěrními operacemi. Potíž bude asi činit úhrada nákladů, které vzejdou územním samosprávám, jak již se o tom zmínil zpravodaj výboru branného. Dnešní finance obecní nemají z 99% peněz na placení výdajů této její nové, přenesené působnosti. Opakuji, že je to přenesená působnost.
§ 10 osnovy sice povšechně praví, že vláda nařízením určí, jaké prostředky mají býti povoleny k úhradě těchto nákladů. Obdobné ustanovení máme už v zákoně o protiletecké obraně, kde také se má nařízením stanovit, jak si má obec opatřiti náklady na protileteckou obranu. Vidíme, jak se dosud tápe; dosud se nenašly prostředky, kterými by to bylo lze platit. Jak bude asi zde? Podobně. A při tom ještě § 57 osnovy ubírá obcím zdroje dosavadních příjmů, které dosud měly, neboť podle obecního zřízení šel výnos pokut a peněžních trestů do pokladny obecní, kdežto podle této osnovy zákona půjde do pokladny státní. Tedy stát svěřuje agendu obci, ale úhradu si nechává pro sebe.
Pro příští řádný rozpočet bude potřeba opatřena normálně. Proto rozpočtový výbor vzhledem k důležitosti předmětu a poměrně nepatrným nákladům, jichž vyžaduje, navrhuje senátu přijetí této osnovy. (Souhlas.)
Místopředseda dr Buday (zvoní): Zahajujem debatu.
Navrhujem, aby rečnícka lehota bola ustanovená na 30 minút. (Námitky nebyly.)
Námietok niet.
Prvým zaznačeným rečníkom je pán sen. Bergman. Dávam mu slovo.
Sen. Bergman: Slavný senáte!
Zdá se mi, že máme dnes v tomto sboru jeden z nejslavnějších dnů tohoto zasedání, slavný nejenom proto, že jaksi vyvrcholuje organisace naší armády, nýbrž také proto, že zrovna dnes projednáváme tuto předlohu za vzpomínek zborovských, a - domnívám se také, že je to nutno konstatovat - po dlouhém čase zase jako svobodní senátoři, poněvadž včera vypršel zmocňovací zákon a dnes zas nastupuje parlament ve svá práva, takže už nevystupujeme jako řečníci, nýbrž jako opravdoví senátoři.
Chtěl bych konstatovati už napřed, že nemůže býti pochyby, že budeme hlasovati pro tento zákon s radostí, s nadšením a hrdostí, že budeme hlasovat pro tento zákon tak, jako jsme hlasovali pro všechno, co se týkalo československé armády. A řekl-li jsem, že můžeme být hrdi my senátoři, o to více hrdý může být pan ministr nár. obrany, nejenom že dokonal to veliké dílo, které bude zapsáno velmi čestně v historii našeho státu, nýbrž i proto, že, jak vidíme, zastupuje tady celou československou vládu i nejvyšší radu národní obrany, vládu, o které jsem pevně přesvědčen, že v této historické chvíli dlí v duchu s námi a my jistě odtud, z této staroslavné síně jí posíláme vděčné pozdravy, poněvadž jsme přesvědčeni, že také ona je tak ráda, že se toto veliké dílo podařilo.
O zákonu samém, vážení pánové, bych chtěl říci, že je to doplňovací zákon ke všem předcházejícím, které tu byly, a chtěl bych konstatovati, poněvadž do podrobností zacházeti bylo by zbytečné, že se tímto zákonem klade veliký úkol škole, a chtěl bych při tom říci, že nastávají nové a vážnější povinnosti učitelstvu, ale také ovšem státní správě, která musí zejména v některých krajinách dávat pečlivý pozor, jak se výchova mládeže k brannosti bude dít.
My se svého stanoviska ovšem nemáme žádné obavy ze zmilitarisování národa, my naopak bychom byli rádi viděli, kdyby projednávání tohoto zákona bylo přišlo dříve, kdyby bylo šlo rychlejším tempem, takovým, jaké si armádní správa přála mít. My víme, že národ přináší oběti, které se týkají armády, velmi rád proto, poněvadž za to má pocit bezpečnosti a jistoty, a já jsem proto neváhal, třebaže jsem mluvil za oposici, říci již v branném výboru, jak velice jsme vděčni těm, kteří tento zákon připravovali a kteří úkol zabezpečení státu brannou mocí na sebe vzali.
Ale musím konstatovati, že také veřejnost má velikou radost, že to byly všechno fráze, když se říkalo, že náš národ není nadšen armádou, a když se mluvilo o všech těch věcech, které v počátcích republiky zeslabovaly myšlenku brannosti. Dnes mají všichni radost, zejména přihlédneme-li k mezinárodní situaci a ke všemu tomu, co se děje kolem nás, že máme dobrou armádu, která nás zabezpečuje.
Je také dobře, že tato předloha se stává zákonem v době, kdy proti Československé republice jsou pořád ještě útoky, a my můžeme být jen uspokojeni, když vidíme, jak československá armáda dnes vypadá. Československá armáda ještě před 10 lety, když byla v plenkách, nevypadala příliš vojensky. Dnes však musíme konstatovati, že je to radost, když se podíváme na naše vojáky. Já jsem sám viděl v těchto dnech pochodovat takový 42. pluk v Terezíně a musím říci, že člověka, který o to má zájem, těší nejen že tato armáda krásně pochoduje, ale těší ho zejména, když vidí toho ducha v plucích. My na severu žijeme jaksi s vojáky pohromadě, vidíme, jak na př. postupuje takový 9. pluk. Když jsem mluvil o 42. pluku, musím konstatovat, že je tam vidět jedna věc, která je velmi důležitá a která nám zabezpečuje do budoucna víru v naši armádu. Je to ten duch, zejména v plucích, kde velitel pluku dovede být nejen přísným velitelem, nýbrž i dobrotivým šéfem, který má pro své vojáky srdce a který také dovede jejich slabosti odpouštět, pokud neporušují disciplinu a úkoly, které jsou armádě dány. Všude dnes vidíme tuto disciplínu, vidíme lásku podřízených k velitelům a lásku velitelů k podřízeným. To je, myslím něco, co je velmi důležité a čeho si musíme velice vážit.
Řekl-li jsem, že jsem viděl tak vynikající velitele, napadlo mne při tom, proč čsl. stát, proč ministerstvo váhá s tím, o čem bylo tolik mluveno a co bylo tolikrát slibováno, že se za zvláště výborné úkony dostane důstojníkům a vojákům vyznamenání. O vyznamenáních se už mnoho napsalo a byla častokrát urgována, ale přesto tato laciná odměna, která může nadchnout mladého člověka a která může býti i uspokojením pro velitele, pořád nepřichází. Myslím, že je to do jisté míry chyba v organisaci a v postupu a proto nám nesmí býti vykládáno ve zlé, když se zavedení vyznamenání znovu dovoláváme.
Ale přes všechny tyto velké věci, které se pro armádu staly, zůstává velký nesplacený dluh našim důstojníkům a rotmistrům, jejichž finanční zabezpečení zůstává pořád ještě slibem na papíře. (Výborně!) Myslí-li někdo, že je to pro rotmistry odměna, když teď místo starých distinkcí dostali hvězdičky, myslí-li někdo, že jejich poměr je upraven tím, že dostali novou uniformu a že se jim dalo několik dešťových plášťů, třeba, říci, že chceme-li dokončit velké dílo dobudování armády, musíme se postarat o finanční zabezpečení těch, jimž jsme slibovali již dávno oddlužení, ale jimiž jsme dodnes nic nedali. (Výborně!)
Je třeba konstatovat, slavný senáte, že nelze posuzovat vojenské gážisty tak, jako ty druhé, a to proto, že zejména v těchto dobách, kdy se stát zabezpečuje na svých hranicích, je tolik důstojníků zaměstnáno bez omezení počtu hodin, že by skutečně mimořádná odměna zejména těm, kteří jsou v nižších kategoriích, příslušela a byla spravedlivá. Jsem pevně přesvědčen, že tato úprava platů nižších důstojníků a rotmistrů se nedá odkládat a kdyby se odkládala, že to bude velká porucha v té tak slibné organisaci čsl. armády. (Souhlas.) Tito lidé pracují přes čas a nikdo by nevěřil, jak obětavě pracují. Sám znám majora, kterému chybí několik dnů do pense a o kterém se říkalo, když byl komandován na tyto práce, že to nevydrží, ale tento starý důstojník, který ví, že půjde za půl roku do pense, od rána do večera leze po kamenech a po polích, poněvadž vidí v tom svou povinnost. Je vidět, že má tak velikou lásku k národu a státu, že mu fysické potíže a bolesti jsou vedlejší. Chtěl bych při té příležitosti říci jedno, co nelze ovšem odčiniti - já vím, že se na tyto věci nevezme zřetel - chtěl bych prositi, aby pokud je to možno při nové organisaci armády nebyly snad bez nejdůležitějších důvodů a příčin překládány z určitých míst pluky a útvary, které se tam staly tradicí. Potřebuje-li to armádní správa, jistě nemůžeme protestovat, ale chci konstatovat, jak velikou bolest bude míti třeba český sever, když mu odejde takový 9. pluk Karla Havlíčka Borovského, který tam přišel po převratě, který se sžil s celou krajinou a na nějž celý ohrožený sever je tak hrdý. Zachovávejme, pokud je to možno, tradici, kterou si tito vojáci pracně a namáhavě získali, ponechávejme je na těch místech, kde jsou, poněvadž národ a všichni lidé, kteří to skutečně dobře myslí s tímto státem a mají tento stát rádi, milují také své vojáky, zvyknou si na ně a nechtějí je ztráceti.
Nakonec bych chtěl říci jenom jedno: máme radost z toho, že dnes odhlasujeme tuto velkou předlohu, máme o to větší radost, že to vlastně jediné positivní z poslední doby se stane skutkem, poněvadž všechno ostatní, co bylo projednáno v neúspěšném zasedání, které zde bylo, dohromady nic neznamená. Jestliže tento zákon odhlasujeme, provedeme velkou práci pro budoucnost, nejen pro sebe, nýbrž zejména pro příští generaci, pro příští potomstvo.
Sami musíme konstatovati, že jsme šťastnou generací, šťastnou potud, že jsme se dočkali samostatnosti státu, že jsme viděli návrat legionářů, se kterými se dnes sžíváme, a dočkáváme se toho, že vidíme dobře vybavenou, skutečně platnou a státu oddanou československou armádu. Jsme šťastni proto, že v tomto velikém díle, které dnes doděláme, vidíme také úspěch svého nacionálního programu, zabezpečení republiky na věčné časy, a proto se skláníme v pokoře před prapory našich pluků a věříme, že zákon, který bude dnes odhlasován, se stane dobrodiním československého národa a že armáda, které se dostane tímto zákonem možnosti připraviti i příští generaci na velké úkoly, které armádu čekají, bude jednou z nejskvělejších armád na tomto světě. Tato víra, která nás posiluje, je nám také posilou do příštích dob, a věříme, že kdyby přišla hodina nebezpečí, tato armáda dobře vybavená, ale ovšem, jak jsem dříve konstatoval, také finančně uspokojená, existenčně zabezpečená, ochrání na věčné časy tuto nepomíjející republiku Československou. (Výborně! Ať žije naše armáda! - Potlesk.)
Místopředseda dr Buday (zvoní): Dávam slovo ďalšiemu zaznačenému rečníkovi, p. sen. Dundrovi.
Sen. Dundr: Vážený senáte!
Jménem koaličních stran dovoluji si učiniti toto prohlášení:
Zákon o branné výchově jest nutným doplňkem zákona o obraně státu a všech opatření, vyvolaných nejistými politickými poměry v Evropě a neklidem, vyvolaným zbrojením států, nespokojených s mírovými smlouvami a daným stavem věcí.
Není nikoho v národě československém, kdo by neuznával nevyhnutelnou potřebu tohoto zákona. Ale také státu oddaní příslušníci menšiny německé a maďarské jsou si vědomi jeho důležitosti a v naprosté shodě s námi spolupracovali na jeho projednání.
Všechna naše opatření, k nimž v posledních letech došlo, mají jediný účel: prokázati a dokázati, že jsme mravně, kulturně a vojensky připraveni na každou eventualitu. Zvláště pak že jsme všestranně a dokonale připraveni chrániti naše nejdražší statky: svobodu a státní samostatnost.
Zákon ničeho nemění na naší mírové politice. Jsme věrni zásadám a ideím, které hlásali budovatelé naší republiky a za něž bojovali legionáři. Chceme s každým národem a státem v přátelství a míru žíti, ale chceme zároveň zabrániti všemu, co by ohrožovalo náš zdravý vývoj nebo rušivě zasahovalo do našich vnitřních záležitostí.
Naše republika nikdy nesledovala útočné úmysly. Věnovali jsme všechny své síly vybudování a upevnění základů našeho státu, úpravě poměrů hospodářských a sociálních a bez ustání jsme pracovali na kulturním povznesení jeho obyvatelstva. To byla linie naší vnitřní politiky. V této politice důsledně pokračujeme, i když právě v této době musíme značnou část svých sil věnovati opatřením na obranu státu a ochranu občanstva.
Zákonem o branné výchově chceme prohloubiti a zdokonaliti obrannou průpravu mravní, naukovou a tělesnou. Na brannou průpravu mravní klademe největší důraz a přikládáme jí mimořádnou důležitost. Každý občan naší republiky musí míti vlastnosti pevného, rozhodného a ke všem obětem odhodlaného bojovníka, který v každé chvíli jest připraven k obraně lidu a státu.
Víme, že ukládáme občanstvu naší republiky nové povinnosti. Víme však také, že vzorné plnění těchto povinností nebude považováno za oběť, nýbrž za radostný úkol, který nám ukládá stát ve chvílích vážných a nebezpečných. Tím více pak, když si každý uvědomí, že nám tuto povinnost nikdo nevnucuje, nenařizuje, nýbrž že si ji ukládáme sami. Jsme přesvědčeni, že zákon bude prováděn v duchu stejně demokratickém, v jakém byl usnesen.
V době plné zmatků, provázené projevy a opatřeními nejrůznějšího druhu, přistupujeme k dokončení velikého díla obrany státu. Není mezi námi žádných rozdílů. Společně pracujeme a jsme také odhodláni čeliti společně každému, kdo by nás chtěl poškoditi a základ naší stát. samostatnosti oslabiti. Spoléhajíce na silnou, mravně zdatnou a dokonale vyzbrojenou armádu, majíce zajištěnou součinnost a úzkou spolupráci všeho obyvatelstva, které brannou výchovou a branným výcvikem bude řádně připraveno k plnění státních povinností, věříme, že obstojíme v přívalu bouřlivých událostí a znemožníme každý pokus o zasahování do našich vnitřních poměrů, naší nezávislosti a samostatnosti.
Pracující vrstvy, tvořící převážnou většinu obyvatelstva naší republiky, rády se zúčastní i všech nejtěžších a nejobtížnějších prací na obranu republiky u vědomí, že uplatněním zásady sociální spravedlnosti bude zajištěna jejich řádná existence. Hospodářsky a sociálně zabezpečený lid vedle zdatné armády je nejpevnější oporou státu a jeho nejvěrnějším a nejobětavějším obhájcem. To připomínáme a zdůrazňujeme i při projednávání osnovy zákona o branné výchově, na němž velmi záslužný podíl mají tělovýchovné organisace.
Přejeme si, aby zákon o branné výchově byl co nejrychleji a v celém rozsahu prováděn, aby z něho naše demokratická republika získala vše, čeho potřebuje ke svému zabezpečení a veliké a krásné budoucnosti. (Potlesk.)
Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším zaznačeným rečníkom je pán sen. Kreibich. Dávam mu slovo:
Sen. Kreibich (německy): Slavný senáte!
Projednáváme dnes předlohu o branné výchově v situaci, kdy každého dne, mohlo by se skoro říci každé hodiny, čteme zprávy, jež nám ukazují, jak potřebnou pro všechny demokratické a mírumilovné státy a národy v Evropě je nejvyšší brannost. Slyšíme každého dne především z Říma a Berlína nové hrozby válkou. Ve Španělsku tyto obě fašistické mocnosti, zjevně a cynicky doznáno, vedou válku. Šéf italské vlády Mussolini doznal to sám otevřeně v článku v "Popolo d'Italia". Vůdce fašistů v Italii Farinacci prohlašuje, že by bezpochyby bylo lépe rváti se již dnes. Čím dříve válka, tím lépe. V tutéž dobu vidíme drzou provokační kampaň se strany Německa proti Československé republice. Čteme dnes v pařížském "Temps" příklad neslýchaného pokusu vměšování berlínské vlády do vnitřních poměrů Československé republiky. Vzali jsme na vědomí nestoudné noty berlínské vlády o případu Weigelově. Díváme-li se na to všechno, vidíme zde problém hrozeb válkou, problém provokací, který nás každého dne může postaviti před strašnou situaci.
Nikdo dnes již neuvěří, když některého dne věci vypadají výjimečně tak, jako by bylo nastalo uklidnění. Po každém takovém pokusu následovalo již druhého dne nové zneklidnění. V této situaci není jiného východiska nežli nejvýš možná morální, politická, hospodářská a vojenská obranná pohotovost. Ta musí vypadati tak, aby útočník musel věděti, že jestliže vyprovokuje útok, bude nejen odražen, nýbrž poražen. Fašistické vlády musí tímto systémem branné pohotovosti a spojenectvím všech demokratických mírumilovných států nabýti vědomí o tom, že válka přinese jejich zničení. Jen tak bude možno válečné provokatéry odkázati do jejich mezí.
K nejvyšší branné pohotovosti patří při moderním vedení války samozřejmě také branná výchova a branná povinnost všeho lidu a z tohoto důvodu považujeme předložený zákon za nutný a budeme pro něj hlasovati. Morální branná pohotovost musí přirozeně býti také ideologickou brannou pohotovostí. Praví-li se, že nikdo nechce ideologických bloků v Evropě, pak není to nic jiného nežli úzkostlivá hra na uschovávanou. Oproti této hře stojí holá skutečnost: pro válku je v Evropě fašismus, exponent imperialismu buržoasie těch států, které se domnívají, že při rozdílení světa přišli zkrátka. Proti válce jsou demokratické mírumilovné státy. Imperialismus a fašismus na jedné straně, demokracie a mírumilovnost na druhé straně, to jsou právě ideologie, které dnes stojí proti sobě. Proto je také zapotřebí ideologické branné výchovy a to nás pohnulo k tomu, abychom podali návrh, aby § 3 předlohy zákona doplněn byl tímto ustanovením "Morální branná výchova vyučování brannosti má se díti v duchu zabezpečení míru a bezpečnosti republiky na podkladě vnitřního upevnění demokratických svobod a národnostního míru a v zásadě kolektivní bezpečnosti Společnosti národů a věrnosti demokratickému a mírovému spojenectví."
V tomto duchu by se bylo mělo díti také připravování a vypracování předlohy. K ní měly býti přibrány všechny organisace, které stojí na půdě demokracie a mírumilovnosti. K ní měly býti přibrány nejširší masy, tato předloha měla se předložiti širokým masám k diskusi a dobrozdání, tak jak se to děje v Sovětském svazu s důležitými osnovami zákonů. Byla by se tím již v nejširších masách lidu vytvořila mnohem příznivější nálada pro tuto předlohu, nejširší masy lidu byly by měly vědomí, že pracují spolu na tomto velikém a důležitém díle.
Tuto chybu možno napraviti tím, že se při provádění branné výchovy přiberou nejširší masy a všechny organisace, které stojí na půdě republiky, demokracie a také nutnosti boje proti fašismu. Brannou výchovu nutno vésti v duchu demokracie a antifašismu. Neboť válka, ztráta našich svobod a práv hrozí nám se strany fašismu. Obrana může se díti jen v duchu antifašismu. Samozřejmě musí z vedení a z jakéhokoli vlivu na provádění zákona, na brannou výchovu vyloučeny býti všechny fašistické živly, všechny ty živly, které sympatisují s fašismem, s Třetí říší. Za to musí býti mobilisována nejširší iniciativa mas. Na podporu toho podali jsme také pozměňovací návrh, že se mají zřizovati také místní výbory pro brannou výchovu. Účastníkům branné výchovy musí se účastenství umožniti také materielně. Také v té příčině podán byl s naší strany návrh.
Velmi důležitým obzvláště při rozvrstvení našeho obyvatelstva, při různosti národnosti je provádění branné výchovy u národnostních menšin. Nestačí brannou výchovu takřka jen přeložiti do jazyka menšin a jednoduše říci, že se branná výchova u příslušníků národnostních menšin má díti v jejich mateřském jazyku. Nutno, jak navrhujeme k §u 3, bráti obzvláštní zřetel k demokratickým a kulturním statkům a tradicím národnostních menšin. Samozřejmě také pokud jde o německé menšiny v tomto státě. Jest omylem, který vznikl dnešním režimem v Německu, že není v německém lidu demokratických a humanistických tradicí, které by stály za zmínku. Jsou takové tradice. Není jen v německém národě tradice lancknechtů, kterou dnes fašisté pěstují, je také tradice sedláků rebelů, která se víží na jména Thomas Münzer, Hutten a Florian Geyer. Není jen tradice pruského militarismu Bedřicha Velkého, nýbrž také tradice Herdera a Lessinga, kteří se útěkem ze své domoviny zachrániti museli, aby násilím nebyli dáni do pruské armády. Je tradice Goethova a Schillerova, našich klasiků, kteří s duchem pruského militarismu neměli nic společného, ale všechno společné s duchem demokracie a humanismu. Není v německém národě jen tradice koaliční války proti revolucionářské Francii, je také tradice mohučského konventu z r. 1792, tradice revolucionářských bojovníků z r. 1848, Roberta Bluma, nejen tradice generála dělostřelectva prince Viléma, nýbrž také tradice Lenauova, který opěval hrdiny svobody českého národa jako všech jiných národů a vlastního národa, pak tradice Büchnerova a těch revolucionářů, kteří r. 1918 zasadili smrtelnou ránu Vilémovu státu.
Ale na druhé straně dlužno vynaložiti všechno, aby při branné výchově v národnostních menšinách nevykonávaly vliv protidemokratické, fašistické, ve špatném slova smyslu militaristické tendence. Nechceme, aby se branná výchova sudetských Němců dála v duchu citátu z Hitlerova "Mein Kampf", že válka zakládá výhradně a jedině pokrok lidstva a že mír vede ke zkáze lidstva. (Německé výkřiky: Moskevský mír!) Pánové, my čteme časopis "Völkischer Beobachter" sami, nepotřebujeme to slyšeti od vás. Nepřejeme si, aby se branná výchova sudetských Němců dála v duchu, který mluví z poslední řeči pana Leye, vůdce říšského stavu dělnictva, jenž v těchto dnech řekl, že každý Němec má soukromý život jen když spí, a že po celou dobu, od probuzení do usnutí nemá býti ničím jiným nežli vojákem Hitlerovým. Nechceme, aby při branné výchově Němců v Československé republice měli vliv živlové, kteří se nalézají obzvláště ve vedení německého tělocvičného svazu (Výkřiky senátorů strany sudetskoněmecké: Oho!) a kteří nepěstují nic jiného nežli celou výchovu mládeže v duchu oněch brutálních, loupeživých lancknechtů středověku (Výkřiky.), kteří loupežíce a pálíce zpustošili Německo. (Výkřiky.) Nechceme, aby se branná výchova sudetských Němců dála v duchu pruského militarismu z dob Bedřichových, který má hlavní vinu na tom, že se německý národ nemohl sjednotiti. (Výkřiky.) Nechceme, aby se branná výchova sudetských Němců dála v duchu oněch pánů ze sudetskoněmecké strany a z německého tělocvičného svazu a ze svazu Němců, kteří pěstují tradici staré císařské-královské armády a jejích pluků, kterých jsme se i s Habsburky r. 1918 šťastně zbavili. Nechceme, aby na brannou výchovu vykonávali vliv oni pánové za vedení německého tělocvičného svazu, který ve svých stanovách staví v čelo myšlenku národnostního záští. Nechceme, aby se branná výchova dála v duchu těch pánů, kteří - chci uvésti jen několik příkladů, vychovávají mládež v duchu výslovně militaristickém.
Poukazuji na příklad na citát z "Jungmannschaft" - listy pro školení mladého mužstva, třetí sešit 1937; vydává německý tělocvičný svaz. Tam čteme (čte): "My chceme sloužiti znamená tedy nikoli prováděti jen to, co uznáváme za nutnost, nýbrž znamená prováděti také něco, čehož poslední smysl nám není jasný". Chceme, aby se branná výchova dála v duchu, aby každý státní občan věděl oč bojuje, aby mu byly jasny cíle, jež sleduje demokratický stát, republika. Nechceme, aby se dála v duchu - další citát z téhož listu - "mlčky má poslušný dovést snášeti také bezpráví" a když někdo nesnáší bezpráví, je darebák a "... zcela vychytralí darebáci hrají si pak také ještě na zástupce ubohého, utlačovaného a svedeného lidu". Tedy darebáci jsou ti, kdož se brání bezpráví. "Nikoli náhodou přijal náš společně vázaný život vojácký vzhled... Jestliže smrt milionů (ve světové válce) podala důkaz, že služba pro národ je možnou bez ohledu k vlastnímu Já, pak musí to být možno opakovati teprve právě v našem životě". Tedy vaším cílem jest opětování toho, co vedlo ke smrti milionů lidí.
Nechceme, aby se branná výchova dála v duchu žádosti po válce. (Výkřiky.) V jakém duchu vychovává německý tělocvičný svaz mládež, o tom čteme v "Jungenjahrweiser 1937" báseň: "Na bubnu leží mé srdce, bubeníku tluč na ně. Zítra to půjde k smrti, dnes již přestává láska".
A pak další báseň: "Byť odvaha byla lemována tisícerými rakvemi, umíráme tak, jak to dovedli ti, kdož byli hrdiny již s 18 lety, a nazýváme to slavností naší fronty".
Zde jde o oslavování největšího zločinu v dějinách světové války. V jednom článku čteme (čte): "... v tobě je krev mladíků, kteří u Langemark šli na smrt". A v jedné básni: "Tebe, smrti ve Flandrech, volám, vyslyš mne a uchop se mne! Bolest tvé rány nechť mnou projde, ty, který končíš život lidí, usmrť mne".
Zde jest oslavována episoda světové války z 22. a 23. října 1914 u Langemark, kde vojensky zcela bezúčelně hnali zločinní němečtí generálové desetitisíce mladých, osmnáctiletých válečných dobrovolníků na jistou smrt. Takovéto militaristické zločiny, které vedly k hromadnému vraždění těchto lidí, oslavuje německý tělocvičný svaz v této výchově mládeže. (Výkřiky.)
Anebo charakter Němce se líčí v "Jungtum", časopisu mládeže německého tělocvičného svazu takto (čte): "Tak leží Němci voják v krvi, že obzvláště v poslední době nebylo skoro žádných válek, při kterých by nebyli bývali Němci." To jest oslavování onoho německého militarismu, který v duchu lancknechtů všude bojoval na straně utiskovatelů proti utlačovaným národům, který německému národu je k hanbě a žádáme proto, aby živlové, kteří vychovávají v duchu tohoto militarismu, byli naprosto vyloučeni ze vlivu na brannou výchovu sudetských Němců. (Výkřiky.)
Připomínám jen. Německý tělocvičný svaz vydal knihu pro dívky "Das deutsche Mädel", Zde čteme, že nejvyšším cílem výchovy dívek je hrdinství ve válce. Jaký jest obsah této knížky pro dívky, to ukazují nadpisy různých článků a povídek: "Kamarád sestra", "Dívka ve válečné službě", "Když mužové leželi v zákopech", "Uršula píše do pole", "Válečný dopis" atd. Myslím, že tato malá ukázka dokazuje dostatečně, jak nebezpečné by bylo pro ducha obrany demokracie a republiky, který přednášeli zpravodajové a řečníci, kdyby tito živlové fašistických lancknechtů měli míti vliv na brannou výchovu.
Vítám to, že pan zpravodaj branného výboru na tomto místě pronesl myšlenku, že armáda splní své úkoly jen tehdy, bude-li se opírati o spokojený lid, bude-li míti za sebou režim hospodářské a sociální spravedlnosti. Odpovídá našemu požadavku, že práce, chléb, svoboda a rovnoprávnost, národnostně politická rovnoprávnost jsou nejlepším základem brannosti demokracie a republiky. V tomto smyslu bylo by zajisté nesmírně cenné a dílo, na kterém se dnes usnášíme, nalezlo by venku mnohem lepší odezvu, kdybychom zároveň v tomto zasedání Národního shromáždění byli vyřídili také ty otázky, které bohužel zůstaly nevyřízeny, otázku ceny cukru, otázku ceny obilí, mouky a chleba, která přece není jen otázkou konsumentů, nýbrž také pracujících sedláků, kdyby ještě v tomto zasedání byly bývaly vyřízeny otázky zabezpečení vyšších mezd, odstranění hanby, že se v konjunktuře platí mzdy z dob krise, otázka zkrácení pracovní doby, zabezpečení podpory v nezaměstnanosti, otázka oddlužení živnostníků a malorolníků, otázka kartelů a zbrojařských závodů.
Podali jsme k této předloze, jak jsem již řekl, řadu pozměňovacích návrhů. Budeme hlasovati pro předlohu, i když tyto návrhy nebudou přijaty, s výjimkou §§ 59 a 62; proti prvému jsme proto, poněvadž žádáme zrušení a odzbrojení všech vojenských spolků a organisací, proti § 62 proto, poněvadž zvláštní dohled nad sportovními spolky nepovažujeme za nutný. Spolkový zákon poskytuje k tomu dostatek možnosti. Hlasujeme pro předlohu, poněvadž jsme pevně přesvědčeni, že vývoj politické situace, že železná nutnost obrany demokracie a republiky toho vyžadují, a poněvadž naléhavé přání mas hájiti republiku, demokracii a mír, také samo o sobě prosadí, že se branná výchova lidu díti bude v duchu demokratickém. (Potlesk senátorů strany komunistické.)
Místopředseda dr Buday (zvoní): Dávam slovo ďalšiemu zaznačenému rečníkovi, p. sen. Paulusovi.
Sen. Paulus: Slavný senáte!
Jménem svým a kol. Havlína prohlašuji, že vítáme návrh zákona o výchově k brannosti, po kterém jsme právě my dlouho volali, a že budeme pro tento návrh hlasovat. Při výchově k brannosti je však potřeba, abychom jednak byli opatrní a jednak abychom byli vděčni těm, kteří se obětovali pro svobodu a pro stát.
Slavný senáte! Já nevidím dostatek opatrnosti na příklad v tom, co se stalo před několika dny v případě p. Bruno Weigla, o kterém jste čtli v novinách. Bruno Weigel byl chycen na českoněmeckých hranicích s balíkem, na němž byla úřední pečeť německého vyslanectví v Praze. Bruno Weigel byl zatčen, policie odevzdala záležitost státnímu zastupitelství, státní zastupitelství ministerstvu spravedlnosti, a ačkoliv dle předpisu v takovém případě má býti zvolena komise ze zástupců ministerstva spravedlnosti, ministerstva zahraničí a německého vyslanectví a před touto komisí má být balík úředně otevřen, nestalo se tak v tomto případě a zapečetěný balík, v němž podle odůvodněných domněnek byly modely našich plynových masek, byl zapečetěný vrácen německému vyslanectví v Praze. (Slyšte!) Já v tom vidím málo opatrnosti, a nemohu si vysvětliti, proč se stalo, že v tomto případě se ustoupilo od platných předpisů, proč nebyl Balík úředně otevřen a proč se nezjistilo, co v něm je, poněvadž pan Bruno Weigel není žádná diplomatická osoba, není konsulem, není vyslancem, nýbrž osobou privátní. Proto říkám, že s výchovou k brannosti souvisí také více opatrnosti vůči těm, kteří našim nepřátelům prozrazují tajemství státu. (Sen. Mikulíček: Weigel měl 6.000 Kč měsíčně v továrně, která dělá masky! A takových jsou stovky v českých továrnách! Také ve škodovce jich máte!) Tak jest tvou povinností, abys na ně upozornil, aby se mohli "zweiglovat".