Slavný senáte! (Výkřiky.) Musí upozorňovat ten, kdo to vidí. A teď několik slov k té vděčnosti. Dovoluji si při výchově k brannosti poznamenati, že nesmíme přihlížeti jen k fysické stránce, nýbrž také k mravní. Občan, který je povolán k obraně státu se zbraní v ruce, musí k této nejvyšší službě býti vychován tak, aby ji jednou konal nejen proto, že mu to ukládá stát, nýbrž aby ji konal z vnitřního přesvědčení a s nadšením. To ovšem může činiti u vědomí, že vrátí-li se z války jako invalida, bude o jeho výživu postaráno, zůstane-li na bojišti, bude postaráno o vdovu a děti, které po něm zůstaly. (Výborně!)

Jak se stát postaral, resp. nepostaral o válečné invalidy, vdovy a sirotky po těch, kteří se po převratu dobrovolně hlásili na Slovensko, nedává dobrý příklad do budoucnosti. Naopak, je to příklad odstrašující.

Slavný senáte, je mi smutno, že tuto skutečnost musím zde konstatovati. Je přímo trapné, jak se stát snažil a snaží vyhnouti se své povinnosti. Názor ministerstva nár. obrany byl - a litoval bych, kdyby tomu tak bylo ještě i nyní, poněvadž by to odporovalo osvědčené svědomitosti nynějšího pana ministra nár. obrany - že k těmto vlastencům, kteří dobrovolně šli do ohně pro republiku, nemá žádných povinností, poněvadž prý to byli nevojáci. Slavný senáte, neměli prý vojenský výcvik. Ale já z vlastní zkušenosti jako velitel bývalého 1. pěšího dobrovoleckého pluku československého vím, jak se shora hartusilo, aby tito dobrovolci byli co nejrychleji posíláni na Slovensko. Odcházeli po jednotýdenním výcviku. Ostatní výcvik dostali v bitevní linii. A nyní jich sta bloudí republikou, zmrzačelých, bez nejmenší invalidní renty. Řeknu vám, slavný senáte, jen jeden takový odstrašující případ, protože nechci zdržovati: 18letý sokolský dorostenec Adolf Ráž z brandýsského okresu přihlásil se dobrovolně k bojům na Slovensko. V bitvě mu byla prostřelena hlava a přišel o obě oči. r. 1920 byl propuštěn z nemocnice a víc se o něho nikdo nestaral. Neobdržel ani haléř renty a jeho žádost o trafiku byla zamítnuta. Jeho nevlastní matka, poněvadž jí byl na obtíž, se ho zřekla. A tak tento ubožák v r. 1926 zemřel. Kdybych řekl, že v nevypsatelné bídě, bylo by to slabé. Snědly ho v pravém slova smyslu vši. Jest pochován v Čelákovicích na hřbitově. Jistě mi dáte za pravdu, že takovýto příklad - a podobných je bohužel dosti - nemůže posloužiti k posílení myšlenky brannosti. A kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu, když dnes od dobrovolců, kteří bojovali na Slovensku, se požaduje vojenská taxa, poněvadž prý jsou nevojáci.

Slavný senáte, tohle není výchova k brannosti, to jsou věci, které jsou naopak s to působiti příkladem odstrašujícím. Tomu se musí v zájmu státu všemožně zameziti. Když se našly statisíce, miliony a stamiliony na sanaci zkrachovaných konsumů, družstev a bank - vždyť jen sama sanace Anglobanky stála přes 1 miliardu Kč - musely a musí se nalézti peníze pro vdovy a sirotky po těch, kteří bojovali a padli za svobodu tohoto státu. (Výborně!)

Pánové z vládních stran, snažně vás prosím jménem těch, kteří ještě žijí a nejsou schopni výdělku, jménem vdov a sirotků po padlých dobrovolcích na Slovensku, prosím vás v zájmu státu, v zájmu výchovy k branností, postarejte se, aby vláda aspoň nyní odčinila na těch, kteří ještě žijí, tu strašnou křivdu, která na nich byla spáchána. Ti, kdož by měli býti jednou povoláni k obraně státu se zbraní v ruce, nesmí míti pocit, že se jim v případě invalidity povede stejně jako těm, o nichž jsem mluvil, nesmí míti pocit, že vdovy a sirotci, kteří po nich zůstanou, budou ponecháni bez pomoci a odkázáni na milosrdenství dobrých lidí. Stát má právo žádati od svých občanů v případě nutnosti a potřeby každou oběť na majetku i životech, ale stát má povinnost postarati se o ty, kteří se zmrzačí v boji za stát, a postarati se o vdovy a sirotky po těch, kteří v čestném boji zůstali mrtvi na bojišti. (Výborně!)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším zaznačeným rečníkom je pán sen. Frank. Dávam mu slovo.

Sen. Frank (německy): Dámy a pánové!

Slyšeli jsme právě před chvílí nejnovější vysílání z Moskvy, zpestřené zdejšími básněmi a fantasiemi, snad aby celek byl stravitelnější. Tyto methody jsou příliš známy, než abych se jimi zde dále zabýval. Přinesu raději konkrétní věci.

Měl jsem již několikrát příležitost dovozovati, že obrana státu vyžaduje harmonické spolupůsobení tří složek; jednak zahraniční politiky - tedy ministerstvo věcí zahraničních - pak branné organisace - tedy ministerstvo nár. obrany - a pak finančního základu ministerstvem financí. Zahraniční politika je základnou každé obrany státu, dává základ, na kterém má býti vybudována organisace armády a udává směr, kterým se má branná organisace bráti. Měl jsem včera příležitost mluviti o zahraniční politice a myslím, že jsem nalezl pozornost, takže to již dnes nepotřebuji více opakovati. Shrnuje, chtěl bych jen říci, že naše zahraniční politika dosud nedovedla vytvořiti s nejbližšími sousedy státu takový přátelský anebo spojenecký poměr, který by přirozeným způsobem chránil alespoň část rozsáhlých hranic státu. Objem státních hranic činí jak známo přes 4000 km. Při tom činí hloubka celého státního území od 200 do 80 km střídavě, je to úzký dlouhý pruh. Vezmeme-li v úvahu účinek zbraní moderního dělostřelectva nebo letectva, pak vidíme, že stát má nešťastný geopolitický útvar. Slabiny, jež s sebou přináší zahraniční politika a geopolitický útvar, nelze trvale odčiniti ani přemírou vojenského zbrojení, obzvláště nikoli tehdy, uvážíme-li, že počet obyvatelstva celého státu činí jen 15 milionů, ze kterýchžto 15 milionů je přece 51% Čechů, 22¹/₂% Němců, 15¹/₂% Slováků, 4³/₄% Maďarů a 5³/₄% Rusínů.

Ale také spojenectvími s cizími mocnostmi v nynějším rozsahu nelze tyto slabiny trvale napraviti, neboť spojenecké mocnosti jsou prostorově příliš vzdáleny, jsou odděleny jinými mocnými státy, které se mezi to vsunuly a které zabrání každému překročení jejich území. Vyplývá situace, že stát může se za okolností ocitnouti ve velmi obtížném strategickém osamocení. Vzpomeňme si jen na situaci, ve které r. 1914 bylo Srbsko a co to mělo za následek. Patří k tomu mnoho srdnatosti a odvahy, tolik srdnatosti a odvahy, kolik jí měl udatný národ srbský, aby takovouto situaci přestál.

Ale také vojenská cena spojenců se změnila. Jestliže se dříve mluvilo o velké a silné Francii, pak chtěl bych se jen zmíniti, že jsem kdysi mluvil s anglickým politikem, se členem anglické dolní sněmovny, který řekl, že zbolševisovaná Francie je pro Anglii ztracena - to bylo před dvěma lety - ale není ztracena dotud, dokud alespoň armáda je čista. Kdybych s tímto anglickým politikem mohl mluviti dnes, smýšlel by snad jinak. Neboť mezitím tu byla vláda Blumova, vlivy Ruska se jasně ukázaly, bolševici jim ve francouzské posl. sněmovně tancují po nose, zlaté reservy jsou pryč, stát se nalézá v mimořádné finanční krisi, v krisi měny, ze které si dnes sám již nemůže pomoci, takže zasáhnouti musí jiné mocnosti, aby zachránily, co vůbec možno zachrániti. Že se tím cena spojenectví zmenšila, jest jasno. Tomu nejlépe rozumějí lidé, kteří se zabývají číslicemi a penězi.

Co se týče jiných východních spojenců, Ruska, tu kdysi francouzský generál Nivelle sám, který je vojenským odborníkem prvého řádu, řekl následující - budu citovat doslova "Pakt se Sověty je podvod. Nynější sovětská armáda představuje sice určitou moc, která však při narukování sedláků zklame. Nebude se věděti, na koho tito sedláci budou stříleti, když obdrží pušky a náboje". To charakterisuje ve francouzském světle cenu spojenectví s východním spojencem. (Výkřiky komunistických senátorů.) Střílelo se přeci v Rusku v poslední době velmi mnoho. Bylo tam zastřeleno 8 generálů, četní vynikající důstojníci, četní vynikající funkcionáři. Myslím, že v Sovětském Rusku dnes již nikdo více neví, zdali bude zítra ještě žíti. (Výkřiky sen. Schmidta.) Jsi hotov, Schmidte? Pak si dovolím mluviti dále. Těchto 8 generálu, vysocí důstojníci a hodnostáři byli přece vyzvědači. Chtěl bych věděti, co si má kdo pomysleti o armádě, kde vyzvědačství nabylo takových rozměrů. Cena východního spojence je tím dána. (Výkřiky komunistických a soc. demokratických senátorů.) Na vystoupení Blumovy brigády šesti mužíčků zde jsem přece čekal. Je neuvěřitelno, jak šest mužíčků dovede křičeti anebo dokonce jeden, když tu jest jen jeden. (Hluk. - Výkřiky soc. dem. senátorů.) Vy můžete křičeti, jak chcete, povede se vám zrovna tak jako ve Francii. S levicovou frontou zde nebude nic.

Byl kdysi v Rusku muž, ten se jmenoval Potemkin. A ten tomu rozuměl, postaviti svému vládci pěkné vesnice z lepenky. Myslím, že generál Nivelle vyslovil ve svém rozhovoru týž názor, že cena spojenectví s východním spojencem bude asi takováto Potemkinova vesnice.

Věříme, že za takovýchto předpokladů má ministerstvo národní obrany velmi těžkou úlohu. Shledáváme pochopitelným, že samo chce se všemožně vynasnažiti, aby této úloze co nejlépe dostálo. Myslím však, že je to pravá sisyfova práce. Také ministerstvo financí to věru nemá snadné, jde přece o to, ze země, která hospodářsky potřebuje ještě mnoho práce a mnoho trpělivosti, opatřiti obrovské prostředky, což při nynějším stavu státního dluhu, který dnes již činí více nežli 42 miliard, jistě není žádnou maličkostí. Závažné úlevy může přinésti jen šťastná zahraniční politika.

K věci samotné chtěl bych říci toto: Pojem předvojenské výchovy není ještě tak starý. Vznikl tehdy, když se začala zkracovati služební doba. Ze snahy snížiti pokud možno břemena, jež musí obyvatelstvo nésti následkem presenční doby služební, dály se pokusy vytvořiti již částečně předvojenskou výchovou podklady, aby se právě mohla zkrátiti skutečná doba presenční služby. Ve skutečnosti možno vojáka vycvičiti v podstatně kratší době nežli ve třech nebo ve dvou letech. To jsme viděli za války, kdy se za značně kratší dobu podařilo udělati z narukovaných řádné a upotřebitelné vojáky. Netrvalo to často ani půl roku, aby se dosáhlo tohoto cíle. Z této úvahy zkrácena byla vojenská doba služební a zamýšlelo se nahraditi toto zkrácení služební doby předvýchovou. To by státu nepřišlo tak draho a nekladlo takové požadavky na občany. Měli jsme tehdy 14měsíční služební dobu. Nyní však máme již zase dvouroční vojenskou služební dobu. To připomíná živě doby za starého Rakouska, kdy vycvičení vojáci ve druhé polovině druhého ročníku a ve třetím ročníku vůbec nevěděli, co mají počíti, a promarňovali čas hmaty s ručnicí na dvoře kasáren. Třetí rok zkrátka odsluhovali. Zvýšení služební doby na dva roky nestalo se zde ve státě z důvodů výcviku, nýbrž hlavně proto, aby se vytvořil dvojnásobný stav presenční služby, což přirozeně při stejném kontingentu rekrutů znamená dvojnásobné finanční zatížení. Máme nyní dvouletou vojenskou službu a ve dvou letech dosti příležitosti vojáky vycvičiti. Proto se mi zdá, jako by předvojenská výchova v nynějším svém rozsahu byla trochu předstižena. Bylo by možno ji dosti restringovati. Pravíme-li, že chceme míti vojáky se zdravým a dobře vycvičeným tělem, stačí vyučování tělocviku a cvičení ve škole, aby se mladí lidé stali zdravými, silnými a odolnými. A o branné předvýchově mohlo by se říci: Kdyby tito lidé rok před presenční službou prodělali doma brannou výchovu, pak by byli, když narukují, tak daleko, že by se naučili alespoň tomu nejnutnějšímu, co mají přinésti s sebou. Konkretně řečeno: stačilo by, kdyby se tělesná výchova na školách prováděla tak intensivně, jak to stojí v osnově. Branná pohotovost mimo školu od 17. roku věku až do doby vojenské služby v t. zv. branných centrech mohla by klidně odpadnouti, neboť to je pod mařením času bez velké ceny. Co se týče branné výchovy podle §u 36, bylo by možno spokojiti se jedním rokem před narukováním.

To jsou názory praktika, právě vzhledem k nynější dvouleté presenční době služební, kterou jak beztak musí konati. To jsou však názory, které nestavíme za podmínku. Podali jsme různé pozměňovací návrhy, které nespadají do tohoto rámce, nýbrž měly míti za účel změny zákona v předložené formě. Ale také toho nebylo dbáno, nebylo k nim vůbec přihlédnuto.

Co k osnově samé chci ještě říci, je to, že probičování tak závažného a důležitého zákona, jak se to stalo právě u tohoto zákona ve výborech a v poslanecké sněmovně i v senátě, není žádnou parlamentární prací, nýbrž spíše parlamentární fraškou.

Zákon je beztoho rámcovým zákonem. V 31 bodech se přenechává vládě nebo administrativě, aby vydaly bližší ustanovení. Jsme proti takovýmto rámcovým zákonům, neboť máme s administrativou a také s vládními sliby velmi špatné zkušenosti, obzvláště špatné zkušenosti se zákonem o obraně státu. Co se nám tu řeklo při stanovení pohraničního pásma. To jsou pásma dvojího práva, ale řeklo se, že se to bude kulantně prováděti a bráti zření, obzvláště při ustanovení, že ministerstvo národní obrany musí dávati své svolení k udílení koncesí podnikům pro stát důležitým. Představovali jsme si tím továrny na prach, továrny na střelivo, továrny na dusíkaté plyny, chemické závody a pod., tedy podniky, které souvisí s vojenskými věcmi. Ale co přineslo prováděcí nařízení? Podniky pro stát důležitými jsou všechny podniky počínaje od továren přes hospodu a cukrářství až do posledního hubitele štěnic. To má za účel dostati do rukou kontrolu udílení koncesí pro všechny živnosti. A jak se toto ustanovení provádí? Když zanikne nějaká hostinská koncese a příští žadatel se o ni uchází, pak se dotazují po jeho politickém smýšlení. Ministerstvo národní obrany neví, jak ten člověk vypadá, musí se opírati o zprávy administrativy. Co učiní tato? Dotáže se u okresního hejtmanství, okresní hejtman pošle ven četníky, lidi, kteří teprve před krátkou dobou přišli do našeho území, namnoze neovládají jazyk a nemohou se s lidmi dorozuměti, kteří jsou krátkou dobu ve službě, a četníci táží se pak nejbližšího policejního špicla. Na konec je policejní špicl směrodatným pro udělení koncese. Takové zkušenosti jsme učinili a tu je věru jasno, že se obáváme, má-li něco býti upraveno vládním nařízením.

Anebo prosím, podívejte se na vojenské stavby v pohraničním území. Řeklo se, že se vezme zřetel. Co však vidíme? Sedlákovi položí se kus betonu na cestu, kudy vozí svůj hnůj anebo úrodu, a mimo to má za to ještě zaplatiti 3.000 korun. Mluví-li o tom, jak k tomu přijde, bude pokud možno zatčen podle §u 6 zákona na ochranu republiky. Věznice jsou přeplněny následkem četného zatýkání, vyšetřující soudcové nemohou dále, vyšetřování trvá půl až tři čtvrti roku, aniž by vyšetřující soudce mohl vyšetřování skončiti. Vyšetřující soudcové se konečně zhroutí, nemohou práci více vykonati. To jsou poměry, které jsou naprosto neudržitelné. (Německé výkřiky: Jak je tomu v Německu?) Nejsme v Německu, jsme zde a mluvíme o zdejších poměrech. (Chce-li někdo zdejší poměry omlouvati jiným obviňováním, pak je to zvrácené. Ale vládní strany asi o tom všem nevědí. Patrně se zde po prvé dovídají o tom, co zde vypravuji. Neboť o tyto věci se vládní strany dosud nestaraly. Jestliže pan ministr Zajiček vyjede ven do schůzí a toto vylíčení označuje za nesprávné, pak buď nezná poměry, pak není žádným zástupcem lidu pro sudetské Němectvo, anebo zná poměry, pak je jeho jednání něčím, co zde blíže nechci označiti.

V §§ 22 a 48 se valná část břemen předvojenské výchovy ukládá obcím. Neříkám, že obce, které mají peníze, nemají je dávati. Ale právě u nás jsou obce, které jsou tak chudé, že hladem zmírajícím obecním příslušníkům nemohou opatřiti ani potřebný chléb. Takovéto zatížení je pro obce nesnesitelné. Tato břemena mají se krýti z vojenského rozpočtu a nikoli z rozpočtů obecních.

§§ 38 a 37 jednají o personálu pro výchovu ve střediscích. Střediska zřídí se v každé obci. Tu se již otevřela zadní dvířka. Není-li v některé obci schopných osob, možno přibrati personál odjinud. Jaké to bude míti účinky, víme již dnes. K výchově budou se přibírati cizorodé živly a to bude spojeno s novými opatřeními pro počešťování, tak jak poměry dnes známe, pakli se tyto nezmění.

Připuštěné spolky a svazy pro tělesnou výchovu potřebují úředního schválení. Ale každý spolek, který zde jest a rozvíjí spolkovou činnost, má přece již úřední schválení. Nejsou-li jeho stanovy schváleny, nemůže existovati. Nevím, proč potřebuje ještě druhého schválení. Je samozřejmé, že se spolkům, které provozují tělesnou výchovu, tato výchova musí ponechati, jsou přece již jednou úředně schváleny. Činí-li něco nesprávného, odejme se jim přece beztoho první úřední schválení.

Jiné ustanovení týká se odnětí branného výcviku; branný výcvik může býti každému spolku bez jakéhokoli odůvodnění odňat. Táži se, jaký je to zákon, který otvírá dvéře dokořán každé libovůli; spolek se nemůže dozvěděti, proč se tak děje, nemůže se hájiti; to jsou poměry, které nejsou demokratické, ačkoli se zde mluví tolik o demokracii.

V §u 58 se mluví o ustanoveních pro "zvláštní místa", praví se zde: Odchylná ustanovení mohou býti vládním nařízením vydána "pro zvláštní místa". Co to však znamená? To znamená, že vláda může dělati co chce. Může každé místo označiti za "zvláštní místo" a zákon všude měniti. To je takový kaučuk, že to člověku leze z krku. To je ustanovení k zvrácení zákona samotného. Takovéto zákony jsou nemožné.

O úhradě nákladů se praví, že se náklady mají krýti z úspor v prvé skupině státního rozpočtu. Myslím, že všichni zešedivíme, než se takovýchto úspor dočkáme. To je zase floskule, aby věc byla stravitelnější. Praví se dále, že prostředky bude možno opatřiti úvěrními operacemi. To znamená po německu, že k dosavadním miliardovým dluhům přistoupí nové miliardy. To je reální podklad pro hrazení nákladů.

Ke konci chtěl bych říci: V zásadě máme za to, že předvojenská branná výchova je částí lidovýchovy. Musí se tedy na školách a v branných střediscích přenechati orgánům té skupiny lidu, která v té obci je domovem. Brániti tomuto požadavku znamená hluboký zásah do zaručených práv na vlastní lidovýchovu. Nejhlubší pohnutkou k branné pohotovosti každé národnosti je bezpodmínečně pocit blahobytu, právní jistoty, ochrany národnosti, pocit bezpečnosti ve státě. Dbá-li se tohoto poznání, vykoná se tím pro brannou pohotovost více positivního nežli jakýmkoli cepováním cizorodých instruktorů. Pravé dorozumění národů, poctivé metody, to je předpokladem trvalého míru a životaschopného, silného života státu a tím nejlepším zabezpečením státu. V tom spočívá nejdůležitější okolnost zahraniční, vnitřní a branné politiky. (Souhlas senátorů strany sudetskoněmecké.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalších zapísaných rečníkov niet, debata je skončená.

Boly podané pozmeňovacie návrhy pp. sen. Kreibicha a Mikulíčka.

Žiadam pána tajomníka senátu, aby ich prečítal.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

Pozměňovací návrhy sen. Kreibicha a Mikulíčka:

§ 3 se doplňuje větami:

"Branná průprava mravní a nauková budiž prováděna v duchu zajištění míru a bezpečnosti republiky na podkladě vnitřního upevnění demokratických svobod a národnostního smíru a na podkladě myšlenky kolektivní bezpečnosti Společnosti národů a věrnosti demokratickým a mírovým spojenectvím. Při mravní a naukové výchově příslušníků národnostních menšin budiž mimo to brán zvláštní zřetel na jejich demokratické a kulturní hodnoty i tradice.

Branná výchova příslušníků národnostních menšin musí se díti bezpodmínečně v jejich mateřském jazyku."

V §u 4 bude odst. 5 zníti:

"(5) Účast při branné výchově podle tohoto zákona je občanskou povinností. Ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem sociální péče a financí stanoví zásady, podle nichž nemajetným účastníkům branné výchovy budou hrazeny hotové výdaje s účastí na branné výchově spojené."

V §u 9 se doplňuje odst. 1 takto:

"d) místní výbory brannosti."

Za odst. 4 se vsunuje nový odstavec tohoto znění:

"Místní výbory brannosti se zřizují v zemi České a Moravskoslezské v místech přesahujících počet 1000 obyvatel, na Slovensku a Podkarpatské Rusi v sídlech notariátů. Místní výbory brannosti se skládají ze zástupců vojenské správy, obecního zastupitelstva, místních školních úřadů, místních osvětových sborů, spolků, uvedených v odstavci 2, vrstev zaměstnavatelských, hlavních odborových organisací zaměstnaneckých a z odborníků."

§ 17 bude zníti:

"§ 17.

(1) Z branné výchovy jsou vyloučeni:

a) kdož jsou v souvislosti s jakýmkoliv trestním řízením zbaveni svobody, po dobu ztráty svobody;

b) kdož jsou trestně stíháni pro zločin podle §§ 1 až 3, 6 až 9 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n., na ochranu republiky, dále pro některý zločin uvedený v zákoně ze dne 27. května 1885, čís. 135 ř. z. o opatřeních proti obecně nebezpečnému užívání třaskavin a obecně nebezpečnému zacházení s nimi, dále v zákoně ze dne 11. dubna 1935, čís. 82 Sb. z. a n. o ochraně a obraně proti leteckým útokům. Po dobu trestního řízení, a byli-li odsouzeni nepodmínečně, od právní moci odsouzení až do uplynutí 5 let po vykonání, prominutí nebo promlčení výkonu trestu.

(2) Z branné výchovy mohou býti vyloučeni:

a) kdož jsou trestně stíháni nebo byli nepodmínečně odsouzeni pro zločin podle zákona čís. 50 Sb. z. a n. ze dne 19. března 1923 neuvedený v odstavci 1;

b) osoby, které by mohly mravně nebo zdravotně ohroziti ostatní účastníky branné výchovy.

(3) O vyloučení rozhoduje místní (okresní) výbor brannosti. Postižený má právo odvolati se instančně až k ústřednímu výboru brannosti".

V §u 20 se odst. 2 škrtá.

V §u 44 se za slovo "zaměstnání" vkládají slova "a nerušila obvyklý týdenní odpočinek".

§ 59 bude zníti:

"§ 59.

Spolky pěstující vojenský výcvik podle § 28, odst. 1, písm. b) branného zákona se odzbrojí a rozpustí."

Podepsaní žádají, aby o §u 59 bylo oddělené hlasování.

V §u 60 se odst. 1 mění takto:

"(1) Hromadně prováděti cvičení, která jsou v podstatě branným výcvikem, zejména na volných prostranstvích, smějí jen ony tělovýchovné spolky, kterým to bylo ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra a ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy výslovně dovoleno."

§ 62 se škrtá.

Podepsaní žádají, aby o §u 62 bylo oddělené hlasování.

§ 67 znějž:

"§ 67.

Veškeré náklady spojené s prováděním tohoto zákona v jednotlivých oborech veřejné správy, jakož i v samosprávných svazcích, budou hrazeny ze zvláštní daně, kterou budou zatíženy zbrojařské zisky. Daň tuto upraví zvláštní zákon."

Místopředseda dr Buday (zvoní): Prosím pánov zpravodajcov, či si žiadajú slovo k doslovu.

Zpravodaj sen. Šolc: Ano.

Místopředseda dr Buday: Udeľujem slovo k doslovu zpravodajcovi branného výboru, pánu sen. Šolcovi.

Zpravodaj sen. Šolc: Slavný senáte!

Nechci dlouho zdržovati, chci jen z debaty vyzvednouti fakta, že převážná většina tohoto slavného sboru vyslovila se pro přijetí zákona o branné výchově, že se tak stalo nejenom se strany koaliční vládní většiny, která zde manifestačně ústy kel. Dundra tlumočila stanovisko k této předloze, nýbrž že se tak stalo i se stanoviska oposice, jak se stanoviska Národního sjednocení, tak i té odštěpené jeho části, a že se tak stalo i se stanoviska komunistické strany.

Nechci a nebudu polemisovati s těmi věcmi, které tu ústy p. kol. Franka byly tlumočeny jménem sudetskoněmecké strany. Chtěl bych k tomu říci jen toto: My se k sudetskoněmecké straně nepůjdeme učiti, co je demokracie. (Výborně!) My se nebudeme učiti, co jsou kaučukové paragrafy. O kaučukových paragrafech řeknu: Kdyby pánové tak, jak formálně mluví o loyalitě k tomuto státu, byli opravdu k tomuto státu loyální a kdyby byli prodchnuti ideou demokracie, nebylo by těchto kaučukových paragrafů. (Výborně!) Tolik na adresu pánů ze sudetskoněmecké strany.

Jinak se domnívám, že mohu úplně vystačiti s těmito několika málo slovy k debatě, která tu byla pronesena, a mohu říci v souhlase s oposičním senátorem p. Bergmarnem, že prožíváme jeden z nejslavnějších dnů našeho senátu, když přistupujeme k odhlasování předlohy o branné výchově.

Pravda, žijeme v době velmi vážné. Žijeme v době, kdy se strany diktátorských režimů útočí se na demokratické systémy v Evropě a kdy tyto demokratické systémy jsou terčem útoků vedených proti existenci a samostatnosti, zejména malých států a národů, jakým je také náš stát, naše československá republika.

Půjdeme-li v duchu zborovských hrdinů, půjdeme-li v duchu té revoluce, která byla prováděna za hranicemi i doma v letech 1914 až 1918, půjdeme-li v duchu udatenství našich zahraničních legií, jsme přesvědčeni, že můžeme zejména s díkem kvitovati tento zákon a tuto předlohu a že můžeme jej směle odhlasovati pod heslem, že se nebojíme a že se nedáme! (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Prosím panie a pánov senátorov o zaujetie miest. (Děje se.)

Senát je spôsobilý sa usnášať.

Ohľad berúc k podaným pozmeňujúcim návrhom, hodlám dať hlasovat takto:

O §§ 1 a 2 podľa zprávy výborovej. O §e 3 najprv podľa návrhu sen. Kreibicha; bude-li tento návrh zamietnutý, budeme hlasovať o §e 3 podľa zprávy výborovej. Rovnako o §e 4 budeme hlasovať najprv podľa návrhu sen. Kreibicha. Bude-li tento návrh zamietnutý, dám o §§ 4 až 8 hlasovať podľa zprávy výborovej. O §e 9 budeme hlasovať podľa návrhu sen. Kreibicha; bude-li zamietnutý, budeme o §e 9 hlasovať podľa zprávy výborovej. O §§ 9 až 16 dám hlasovať podľa zprávy výborovej. O §e 17 najprv podľa návrhu sen. Kreibicha; bude-li zamietnutý, budeme hlasovať o §§ 17 až 19 podľa zprávy výborovej. O §e 20 najprv podľa návrhu sen. Kreibicha; bude-1i zamietnutý, budeme hlasovať o §§ 20 až 44 podľa zprávy výborovej a potom o doplňujúcom návrhu sen. Kreibicha k §u 44. Potom budeme hlasovať o §§ 45 až 58 podľa zprávy výborovej. O §e 59 dám hlasovať najprv podľa návrhu sen. Kreibicha, bude-li zamietnutý, budeme o ňom hlasovať podľa zprávy výborovej. Rovnako o §e 60 budeme hlasovať najprv podľa návrhu sen. Kreibicha; bude-li zamietnutý, budeme hlasovať o §§ 60 a 61 podľa zprávy výborovej. O §e 62 najprv podľa návrhu sen. Kreibicha; bude-li zamietnutý, hlasovali by sme o §§ 62 až 66 podľa zprávy výborovej. O §e 67 dám hlasovať najprv podľa návrhu sen. Kreibicha, keby bol zamietnutý, hlasovali by sme o §§ 67 až 69, o nadpise zákona, nadpisoch jednotlivých hláv, častí, ako aj o úvodnej formule podľa zprávy výborovej.

Místopředseda Donát (převzav předsednictví - zvoní): Přikročuji ke hlasování ve čtení prvém.

Kdo souhlasí s §§ 1 a 2 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.

Kdo souhlasí s §em 3 podle návrhu sen. Kreibicha, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí s §em 3 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby § 4 zněl podle návrhu sen. Kreibicha, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby §§ 4 až 8 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, Přijímají se.

Kdo souhlasí, aby § 9 zněl podle návrhu sen. Kreibicha, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby §§ 9 až 16 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.

Kdo souhlasí, aby § 17 zněl podle návrhu sen. Kreibicha, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby §§ 17 až 19 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.