Poněvadž naší vládě záleží velmi na dobrém obchodním styku s Finskem, ježto ve Finsku není obchod vázán ani povolovacím řízením, ani devisovým opatřením, proto byly republice Finské pro její vývoz k nám v dodatkovém protokolu ze dne 17. dubna 1937 poskytnuty celní úlevy na zboží, jehož buďto nemáme dostatek nebo které po provedeném zušlechťovacím řízení opět vyvážíme. Nečiní tedy dodatkový protokol nijakých zvláštních potíží našemu zahraničnímu obchodu a proto národohospodářský výbor projednav ve schůzi konané dne 12. května 1937 vládní návrh sen. tisk 451, navrhuje jej slavnému senátu ke schválení i s příslušným schvalovacím usnesením, které zní:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s III. dodatkovým protokolem k obchodní a plavební úmluvě mezi republikou Československou a republikou Finskou ze dne 2. března 1927 (č. 119/1927 Sb. z. a n.), podepsaným dne 17. dubna 1937 a uvedeným v prozatimní platnost vládní vyhláškou ze dne 23. dubna 1937, č. 58 Sb. z. a n. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji výboru zahraničního k odst. 1 pořadu, pí sen. Plamínkové.

Zpravodaj sen. Plamínková: Slavný senáte!

III. dodatkový protokol k československo-finské obchodní a plavební úmluvě ze dne 2. března 1927 byl podepsán 17. dubna 1937.

Obchodní styky Československé republiky s Finskem se podle důvodové zprávy vládního návrhu vyvíjely tak, že po krisových letech jak dovoz z Finska, tak vývoz do Finska stoupá, ale vždy je tento obchod pro Československou republiku aktivní. Pasivita finského obchodu s námi byla nepříznivě posuzována jak finskými průmyslovými kruhy, tak i tiskem, takže finská vláda byla nucena zahájiti jednání s československou vládou o částečně novou úpravu obchodních styků. Vláda československá na toto jednání přistoupila zejména proto, aby finský trh, který je dosud volný a bez devisových omezení, nám nebyl odcizen, a také proto že náš vývoz do Finska byl trvale příznivý. Připomínám, že československé zboží ve Finsku i finské zboží v ČSR. nachází stále většího odbytu.

Protože zvýšení dovozu z Finska, u produktů zemědělských - jak Finsko žádalo nebylo možno stupňovati v dostatečném rozsahu zejména proto, že nutno dovoz zemědělských produktů rozděliti na velkou řadu států, jež trvají na tomto dovozu do republiky zájem, domáhala se finská vláda kromě celních slev a kontingentů pro své výrobky průmyslové také ještě omezení našeho vývozu do Finska u některých bavlněných textilií a u tabulového skla, u kterýchžto položek hodnota našeho vývozu do Finska činila v roce 1936 asi 14 % československého vývozu do Finska.

Jednání se skončilo tím, že styk s Finskem zůstane volný a pravděpodobně dosáhne opět značného vývozního přebytku vývoz československý. Za tuto výhodu poskytuje III. dodatkový protokol Finsku některé celní úlevy: dotýkají se dovozu brusinek, jež dozrávají ve Finsku značně později než naše, takže domácímu zboží přímo nekonkurují. Při lišejníku sobím zaručuje se dosavadní stav bezcelnosti. Dále při podrobném jednání finské delegace v níž byli zastoupeni i finští průmyslnici, bylo seznáno, že náš průmysl může dobře potřebovati některé vedlejší produkty destilace dřeva, na něž poskytnuta taktéž sleva celní, dále na kaučukové pokrývky na podlahy, na dřevěné cívky pro navíjení nití, na lyže z mělkého dřeva, na máselnice a skautské nože.

Bylo nutno vzdáti se minimálních cel pro některé druhy přízí a bavlněných látek a pro dovoz okenního skla, pokud přesahuje množství 3.000 q. Pro tato zboží platí nyní autonomní cla. Po dodatečné dohodě s Finským průmyslem bylo povoleno dovážeti sklo určené pro další zpracování ve finských továrnách na zrcadla za minimální clo i mimo kontingent, který jest 3.000 q. Současně pak si obě vlády oznámily, v jakém rozsahu míní v budoucnosti připustiti k dovozu některé druhy zboží, jež podléhají povolovacímu řízení.

Po provedené debatě, ve které bylo zejména zdůrazněno, jak nestejné jsou statistiky finské, pokud jde o náš dovoz a statistiky naše - a právě různost těchto statistik byla příčinou, že tisk finský i veřejnost byly proti nám popuzovány - a jak stále ještě je cizina nedostatečně informována o naší průmyslové výrobě, bylo usneseno, aby výbor zahraniční doporučil plenu senátu přijetí vládního návrhu, jak jest uveřejněn v tisku 451. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor národohospodářský k odst. 2 pořadu je pan sen. Novák (rep.).

Zpravodaj sen. Novák (rep.): Slavný senáte!

Naše obchodní styky s republikou Argentinskou narážely na mnohé překážky, jelikož podle argentinské statistiky zahraničního obchodu Československo téměř ničeho z Argentiny nedováželo. Neměla proto Argentina zvláštního zájmu upraviti s námi svůj obchodně-politický poměr. Naše vláda usilovala mnoho let o smluvní úpravu obchodně-politického poměru k Argentině, ježto československá statistika zahraničního obchodu zaznamenávala každoročně dovoz argentinských výrobků a plodin i za několik set milionů Kč.

I když přiznávala Argentina Československu obchodně-politické výhody jako jiným smluvním státům, jako celně-tarifní výhody ze své obchodní úmluvy s Velkou Britanií, nastaly obtíže, když Argentina zavedla devisové hospodářství. Třebaže příděl devis vůči nám prováděn byl liberálně, přece znesnadňován náš vývoz do Argentiny, když se jednalo o dodávky státní. V takových případech přidělovány byly devisy za úřední kurs jenom firmám smluvních států.

Museli jsme v prvé řadě podchytiti v argentinské statistice zahraničního obchodu naše tamní nákupy, což učinilo v roce 1933 naše vyslanectví v Buenos Aires. Mimo toto opatření byla zavedena povinnost předkládati argentinské osvědčení o původu zboží, což se stalo nařízením československé vlády ze dne 19. dubna 1935, čís. 87 Sb. z. a n. V důsledku toho mohla argentinská statistika pečlivěji zaznamenávati skutečný vývoz do Československa. Před tímto nařízením koupili jsme v Argentině v roce 1931 zboží jen za 9 tisíc pesos, kdežto po něm v roce 1933 již za 218 tisíc, v roce 1934 za 6 milionů 400 tisíc, v roce 1935 za 8 milionů 812 tisíc a v roce 1936 za 9 milionů 278 tisíc pesos.

Naší snahou bylo dále vyloučení cizího prostřednictví v evropských přístavech tak, aby českoslovenští dovozci argentinského zboží činili své nákupy přímo na náš záznam. Výsledek této akce jest, že Československo je jako dobrý zákazník náležitě oceňováno a zaujímá nyní ve vývozní statistice argentinské dosti význačné místo. Touto obchodní dohodou upravujeme nejen obchodně-politický poměr s Argentinou na základě doložky a nejvyšších výhod, nýbrž i náš platební styk. Tím stává se náš československý vývozce zboží do Argentiny rovnoprávným činitelem s ostatními importéry také pokud jde o příděl devis za tak zv. úřední kurs (článek VIII). Obchodně-politická bilance je pro Československo pasivní. Dovážíme z Argentiny poměrně málo druhů zboží, ale ve značném množství. Jsou to hlavně: kůže, chlupy, střeva, lůj, masné výtažky, lněné semeno, třísloviny, vlna, bavlna, kasein a pod.

Naproti tomu je náš vývoz do Argentiny velice pestrý, pozůstává hlavně z těchto skupin: železné a kovové výrobky, sklo, bavlněné výrobky, papír, stroje, hliněné zboží, zboží jutové a lněné, chmel (u něhož se nám dostává ochrany československé značky původu pro vývoz kvalitních druhů našeho chmele), dále zboží hedvábné, chemické výrobky, dříví, konfekční zboží, dřevěné výrobky, vozidla, elektrické stroje a přístroje atd.

Vzhledem k postupující industrialisaci Argentiny a znamenité prosperitě jejího hospodářství, má Československo možnost při řádném zpracování tamního trhu, rozšířiti svoje obchodní styky, k čemuž tato obchodní dohoda poskytuje pevnou základnu.

Národohospodářský výbor pojednal ve své schůzi dne 9. června 1937 o této obchodní dohodě a navrhuje slavnému senátu její schválení. (Souhlas.)

Předseda (zvaní): Druhým zpravodajem k odst. 2 pořadu je pan sen. Šelmec. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Šelmec: Slávny senát!

Podľa dôvodovej zprávy vládneho návrhu nemala naša republika žiadnych obchodných úmluv s Argentínou. Podľa údajov argentínskej štatistiky Československo z Argentiny skoro nič nedovážalo a preto nemala Argentina zvláštneho záujmu upraviť svoj obchodne

politický pomer s Československom. Bolo treba tento štatistický nedostatok odstrániť. Nariadením čsl. vlády zo dňa 19. apríla 1937, č. 87 Sb. z. a n., musela predkládať úradom argentínske osvedčenia o pôvode dovážaného zbožia. Tým sme sa dostali k štatistike správnej. Náš obch. styk s Argentínou je čúly. Od tej doby sa prevádza každý obchod s Argentínou priamo a vylučuje sa prostrednictva. - Odstránily sa ťažkosti okolo pridelovania devíz. Náš importér nedostal devizy za úrodný kurz. Doplácal.

Dnes obchodujeme s Argentinou podľa zásady najvyšších výhod. Importujeme málo druhov, ale velké kvantum. Argentína dostáva najrôznejšie druhy kovového, i sklenárskeho, textilného, chemického, drevárskeho atd. zbožia výbornej kvality. Dôležitým artiklom nášho exportu je chmel a importu stolové hrozny.

Dohoda, o ktorej sa rokuje, bude určite pevným fundamentom pre vývoj zdravých vzájomných obchodných stykov a preto zahraničný výbor navrhuje, aby senát prejavil súhlas s obch. dohodou medzi republikou Československou a Argentínou. (Souhlas.).

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu.

K projevu se přihlásil p. sen. Frank. Uděluji mu slovo.

Sen. Frank (německy): Slavný senáte!

Jménem senátorů sudetskoněmecké a karpatoněmecké strany, předseda Konrád Henlein, musím k událostem, k nimž došlo v neděli dne 17. října 1937 ve světových lázních Teplicích-Šanově, a k jejich průvodním zjevům učiniti toto prohlášení (čte):

V neděli dne 17. října 1937 staly se v Teplicích-Šanově události, které jsme vylíčili v naléhavé interpelaci.

Nelze popříti ani vyvrátiti, že toho dne na tržišti v Teplicích-Šanově policejní orgány nevyprovokovány velmi hrubě ztýraly posl. Franka, dr Köllnera, Kundta, inž. Richtera a Sandnera, a že nebylo dbáno jejich ústavně-právního postavení.

Nelze popříti ani vyvrátiti, že policejní orgány nedbaly legitimací, vydaných předsednictvem zákonodárného sboru o členství v československém Národním shromáždění, a že je potupily.

Klub senátorů sudetskoněmecké a karpatoněmecké strany podává proti provedenému ztýrání, nedbání a urážení členů zákonodárného sboru státu policejními orgány co nejostřejší protest a žádá dostiučinění. Žádá dostiučinění nejen pro své postižené členy, nýbrž pro celou sněmovnu, jejíž postavení a důstojnost byla velmi hrubě porušena.

Protestuje proti úřednímu rozšiřování nepravdivých zpráv a podává velmi ostré námitky proti tiskové censuře, která znemožňuje jakékoliv vylíčení teplicko-šanovských událostí zúčastněnými členy senátu.

Žádá, aby se urychleně pokračovalo ve vyšetřování teplicko-šanovských událostí, aby byli vyslechnuti zúčastnění členové Národního shromáždění a aby vinníci byli potrestáni.

Trvá na svém požadavku tím spíše, že na chování teplicko-šanovské státní policie, byl zřejmý účinek systému, jenž je nesnesitelný pro německé obyvatelstvo, pro soužití národů ve státě a pro demokratický řád státu zaručený ústavou.

Klub senátorů sudetskoněmecké a karpatoněmecké strany tedy žádá, aby ihned byly zrušeny pokyny vydané pro censuru a vše obecný zákaz shromažďovati se, poněvadž odporuje zásadám ústavy, aby se politickým stranám na neurčito ukládal zákaz mluviti a psáti.

Žádá, aby ihned byly vypsány všeobecné volby do obcí, poněvadž odklad již vypsaných voleb považuje za porušení zákona a odůvodnění jejich provedeného odkladu teplickošanovskými událostmi může považovati jen za záminku.

Konečně velmi důrazně prohlašuje, že ani skreslené úřední zprávy nebo uveřejněné zprávy v tisku ani jakékoliv úvahy osobní povahy nemohou míti vliv na právní boj jednou zahájený a na chování strany.

Senátoři sudetskoněmecké a karpatoněmecké strany opustí na znamení protestu zasedací síň senátu pro dnešní schůzi. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany. - Výkřiky komunistických senátorů. - Senátoři sudetskoněmecké strany odcházejí ze zasedací síně.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Wenderlich.

Sen. Wenderlich (německy): Slavný senáte!

Ostýchavé prohlášení sudetskoněmecké strany je nestoudnou vyzývavostí a drzostí vůči tomuto shromáždění. (Souhlas). Obžalovaný hraje si zde na žalobce, útočník hraje si na napadeného! Tato vyzývavost sudetskoněmecké strany musela by vzbuditi nevůli celého shromáždění. [Sen. dr Heller (německy): Anebo smích! - Předseda zvoní.] Methody sudetskoněmecké strany připomínají původce neklidu podle method požáru berlínské říšské sněmovny. Po sté dokazuje sudetskoněmecká strana své nepřátelství proti státu a lidu.

Tak prohlásil Konrád Henlein již dne 10. srpna 1936 v Desné: "Jsou věci, o kterých nelze mluviti veřejně, tak jako se v zákopech nemluví dva dny předem o útoku." Dne 11. dubna 1937 prohlásil Karel Heřman Frank v Karlových Varech: "Sudetskoněmecká strana nalézá se v posledním období boje a jde jen o to, vydržeti několik týdnů". A Jindřich. Rutha jako nejlepší přítel Konráda Henleina prohlásil dne 13. dubna 1937 v Mariánských Lázních: "Od pevnosti členů naší strany až do prosince tohoto roku závisí, zdali sudetskoněmecký problém může býti rozřešen či nikoli". Co má pak přijíti? se tážeme my. Henlein to také dne 1. října t. r. vysvětlil na sjezdu vůdců ve Františkových Lázních. Henlein prohlásil tam sudetskoněmeckou stranu za třetí nejsilnější kádr fašistické světové moci. "Volkswille" v Karlových Varech psal na to právem: "Nyní je na čase bíti na poplach k obraně a k útoku. Kdo nyní ještě čeliti.chce fašistickému nebezpečí ve vlastní zemi pravidly formální demokracie a humánní snášenlivosti, může býti jen hlupák anebo zrádce".

My, domnívám se, nechceme býti ani hlupáky ani zrádci, a z toho vyplývá závěr, že takovéto prohlášení fašistické strany v sudetskoněmeckém území co nejostřeji odmítáme, že všechny pokrokové, svobodomyslné a demokratické živly všech národů v tomto státě voláme do boje za skutečná práva lidu, za provedení slibů z 18. února, aby tím byl učiněn konec fašistickému strašáku; Henleinovu strašáku v německém území. (Souhlas a potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Ke slovu se přihlásil pan ministr vnitra dr Černý. Dávám mu slovo.

Ministr dr Černý: Slavný senáte! (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Černý (pokračuje): Ohrazuji se velmi důrazně proti výtkám a neodůvodněným

útokům, které byly řečníkem sudetskoněmecké strany p. sen. Frankem proti státní policii v Teplicích i v ostatních pohraničních krajích naší republiky učiněny. (Sen. Juran: A co dál, pane ministře?). Je přirozeným požadavkem parlamentárního pořádku (Výkřiky. - Předseda zvoní.) a parlamentární slušnosti (Výborně!), aby bylo vyčkáno výsledků konečného šetření, které bylo v daném případě okamžitě zavedeno a které ve vší přísnosti a objektivnosti bude provedeno. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda: Vážený senáte! Přerušuji dnešní schůzi.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze svolala písemně nebo telegraficky s pořadem, jenž bude předsednictvem určen.

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.