Statistická data našeho zahraničního obchodu s Jihoafrickou Unií, jak jsou uvedena v důvodové zprávě vládního návrhu tisk sen. 398, ukazují, že obrat našeho styku s Jihoafrickou Unií se v posledních letech stále zvětšuje a že od roku 1932 jsme tu stále aktivní. Aktivum roku 1933 vykázáno je částkou 28,800.000 Kč, roku 1934 28,978.000 Kč, roku 1935 již 42,322.000 Kč.

Vládní návrh ke schválení sjednání smlouvy byl předložen 20. února t. r. a v přehledu za rok 1936 uvádí jen výsledky za prvých 9 měsíců. Mohu zprávu vládního návrhu doplniti v tom směru, že podávám výsledky našich obchodních styků s Jihoafrickou Unií nejen za celý rok 1936, ale také obraz za leden 1937.

Za rok 1936 činil náš dovoz z Jihoafrické Unie 23,995.000 Kč, naproti tomu náš vývoz 84,880.000 Kč. Je tedy aktivum roku 1936 proti roku 1935 velmi značné a činí celkem 61 a čtvrt mil. Kč.

Tyto potěšitelné a také pozoruhodné výsledky dosavadních obchodních styků Československo s Jihoafrickou Unií slibují i další příznivý vývoj, a to nejen pro Československo, nýbrž i pro Jihoafrickou Unii, poněvadž zlepšující se náš vývoz je prvním předpokladem k tomu, abychom ve větším měřítku mohli vyhověti přání Jihoafrické Unie po zvýšení odbytu zboží tohoto státu u nás.

Národohospodářský výbor navrhuje senátu Národního shromáždění, aby schvalovací usnesení senátního tisku 398 vládního návrhu, tak jak je vládou navrhováno, bylo přijato. (Souhlas.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji, za výbor zahraniční, pí sen. Plamínkové.

Zpravodaj sen. Plamínková: Slavný senáte!

Ač smluvně nebyly do nedávna obchodní styky československo-jihoafrické upraveny, náš obchod s touto zemí se vyvíjel celkem příznivě; československý vývoz stoupal a aktivum obchodní bilance bylo v náš prospěch.

Až do července 1935 platilo mezi oběma státy ustanovení 2. odstavce čl. IX československo-anglické obchodní smlouvy ze dne 14. července 1923, podle něhož si Československo a Jihoafrická Unie poskytovaly vzájemně, nejvyšší výhody. Tento stav se skončil, když v červenci 1935 Jihoafrická Unie uvalila maximální cla na kusové zboží textilní, skleněné zboží, klobouky a čepice, na perle a korálky. Tato maximální cla byla vybírána ze shora uvedených druhů zboží dovážených z těch států, jež neměly zaručeny nejvyšší výhody obchodní smlouvou sjednanou přímo s Jihoafrickou Unií. Mezi státy takto diskriminované patřilo i Československo.

Snažili jsme se proto, abychom s Jihoafrickou Unií co nejdříve sjednali alespoň prozatímní dohodu, jíž by diskriminace byla odstraněna. To se po delším jednání podařilo a dne 27. ledna 1937 byly v Kapském Městě vyměněny noty mezi československým konsulem a jihoafrickým zahraničním ministerstvem.

Takto sjednaná prozatímní obchodní dohoda je dohodou rámcovou, založenou na doložce nejvyšších výhod. Vstoupila v prozatímní platnost dnem 17. února 1937 a týmž dnem je československé zboží dříve zmíněných druhů vyclíváno nižšími celními sazbami tarifu intermediátního.

Prozatím dohoda platí sice jen do 31. června 1937, může však býti samočinně prodloužena, kdyby se nepodařilo do této doby sjednati smlouvu definitivní, která se již připravuje.

Z Jihoafrické Unie dováží se hlavně vlna, kůže, manganová ruda, měď, asbest; do Jihoafrické Unie vyvážíme hlavně kyanid sodnatý, sklo ploché a skleněné zboží, jablonecké zboží, dlaždice, porculán, různé textilie a konfekce, rukavice, obuv, železná a ocelová potrubí, hudební nástroje, chmel atd.

Československo se všemožně snaží, aby bylo vyhověno požadavku jihoafrické vlády po zvýšeném dovozu jihoafrických surovin do Československo a očekává, že v důsledku smluvní úpravy bude se obchodní styk pro obě strany uspokojivě vyvíjeti.

Z uvedených důvodů usnesl se zahraniční výbor doporučit senátu Národního shromáždění, aby bylo přijato schvalovací usnesení, jak nám bylo předloženo vládním návrhem tisk 398. (Souhlas.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): K rozpravě není nikdo přihlášen. Budeme tedy hlasovat.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Přikročíme k dalšímu odstavci pořadu, jímž je:

Zpravodaji jsou: za výbor národohospodářský p. sen. Rohlena, za výbor zahraniční místo sen. dr Kloudy pí sen. Plamínková.

Prosím pana zpravodaje sen. Rohlenu, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Rohlena: Slavný senáte!

Při obchodně-politickém jednání s Francií došlo dne 2. března 1937 k dohodě o opatřeních, jimiž se pozměňují, resp. doplňují některá celní a tarifní ustanovení platné obchodní úmluvy z 2. července 1928, případně dodatkové dohody z 12. května 1933.

Francii bylo poskytnuto 50%ní sníženi čsl. nové autonomní sazby u pružných krajek z bavlny (ex pozn. 316 čsl. celního sazebníku), které nyní bude 11.250 Kč za 100 kg. K tomu se podotýká, že pružné tkaniny vyclívaly se před platností poznámky u saz. č. 316 autonomní sazbou v této položce ve výši 1.850 Kč za 100 kg. Jakmile v důsledku zařazení poznámky za saz. č. 316 cel. tarifu ve smyslu vládního nařízení ze dne 18. prosince 1936 autonomní sazba na pružné bavlněné tkaniny se zvýšila na 22.500 Kč za 100 kg, domáhala se Francie snížení této sazby na původně platnou autonomní sazbu 1.850 Kč. Dodatkovou dohodou poskytli jsme Francii 50%ní snížení této nové autonomní sazby, t. j. 50 % ní z 22.500 Kč na 11.250 Kč.

Dále bylo ustanoveno, že tekuté zboží lékárnické bude vyclíváno podle jednotné sazby 1.200 Kč za 100 kg [ex saz. pol. 630a) 3 beta. čsl. cel. sazebníku]. Současně byla definováním pojmu "lékárnické zboží tekuté" odstraněna dosavadní nejistota při vyclívání vznikající z dvojí sazby československé (roztoky a emulse), která byla příčinou častých celních sporů.

V zájmu jednotného způsobu proclívání meruněk [ex saz. pol. 37a) čsl. cel. sazebníku].v Československu bylo u smluvní u sazby 100 Kč za 100 kg povolené Francii ve smlouvě z 2. července 1928 poznamenáno, že sazba ta se rozumí za 100 kg hrubé váhy. Z obdobných důvodů bylo v čl. V dodatkové dohody z 12. května 1933 vynecháno ustanovení, že vzájemné osvobození od dovozního neb vývozního cla se vztahuje na pytle a j. obaly. "znovu vyvážené prázdné, když byly dovezeny naplněné", jelikož toto ustanovení bylo v rozporu s platným celním řádem francouzským a nemělo obdoby v žádné jiné obchodní smlouvě francouzské.

Zároveň s tímto jednáním došlo k významné úpravě administrativní povahy v oboru povolovacího řízení, kterou byl upraven oboustranný dovoz na rok 1937. Touto dohodou se poskytuje Československu možnost zvýšiti vývoz do Francie asi o 20 % proti roku 1936.

Národohospodářský výbor prozkoumal a projednal text dodatkového protokolu a důvodové zprávy vládního návrhu a poněvadž celně tarifní výhody poskytnuté Francii jsou vyváženy výhodami, které Československo obdrželo přiznáním dodatkových kontingentů pro dovoz do Francie, doporučuje sl. senátu, aby schválil tento dodatkový protokol a přijal navržené schvalovací usnesení. (Souhlas.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Prosím paní sen. Plamínkovou, aby se ujala slova jako zpravodaj za výbor zahraniční.

Zpravodaj sen. Plamínková: Slavný senáte!

Předložená dodatková dohoda, podepsaná v Praze dne 2. března 1937 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 9. dubna 1937, č. 54 Sb. z. a.n., mění a doplňuje ustanovení původní obchodní úmluvy z r. 1928 a její dodatkové dohody z r. 1933 jak jste právě slyšeli od p. zpravodaje výboru národohospodářského.

Předložená dodatková dohoda byla prohlášena za podstatnou část obchodní úmluvy z 2. července 1928. Bude ratifikována a vstoupí v platnost 15 dní po výměně ratifikačních listin, jež bude provedena v Praze.

Smluvní strany si však vyhradily právo uvésti ji v prozatímní platnost v den, o němž se mezi sebou dohodnou.

Poněvadž ustanovení této dodatkové dohody jsou v zájmu našeho obchodního spojení s Francií, usnul se zahraniční výbor ve schůzi konané dne 9. června 1937 navrhnouti sl. senátu toto schvalovací usnesení (čte).

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s dodatkovou dohodou k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928 (č. 52/ 1929 Sb. z. a n.) a k dodatkové dohodě k této obchodní úmluvě ze dne 12. května 1933 (č. 110/1933 Sb. z. a n.), podepsanou v Praze dne 2. března 1937 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 9. dubna 1937, č. 54 Sb. z. a n.

Místopředseda dr Heller (zvoní): K rozpravě je přihlášen, p. sen. Liehm. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Liehm (německy): Slavný senáte!

K projednávané dodatkové úmluvě k obchodní smlouvě s Francii chtěl bych dnes s obzvláštní naléhavostí poukázati na neudržitelné a neuvěřitelné poměry v našich obchodních stycích s Francií. Francie zdá se Československo považovati již za vasala, proti kterémuž ohledy jsou naprosto zbytečné. Máme z jednání Francie dojem [ ]. Tak jak to činí Francie, nezachází se se spojencem, nýbrž jen s podřízeným. Bezpodmínečná a nekritická oddanost Československa k Francii nikterak se tedy nevyplácí. Francie využívá. tedy potřeby Československa, přikloniti se, [ ]. Československo přineslo francouzské politice hegemonie věru těžké oběti. Snaží se od

svého trvání získati Podunají pro Francii. K tomu vztahují se především snahy t. zv. hospodářského podezdění Malé dohody, jež se dosud nepodařilo a z důvodů přirozených událostí nikdy podařiti nemůže. Dosud poskytovalo jen Československo příspěvky k tomuto hospodářskému podezdění, ostatní účastníci je rádi přijímali, ale ani Jugoslavie ani Rumunsko nepřineslo obětí v zájmu uskutečnění hospodářské Malé dohody.

Naopak, když tyto státy došly ke konečnému poznání, že zabezpečení životních základů jejich států na této politické a hospodářské linii dosáhnouti nelze, neváhaly zabezpečiti si tyto hospodářské výhody, jež ani Francie ani Československo poskytnouti nemohou, u Německa. Bylo by při dosavadních neúspěších přece velmi na čase provésti revisi politiky zahraničního obchodu a zanechati konečně pokusů býti v hospodářském boji o Podunají odpůrcem velmoci, která s nastávajícím vrácením svých kolonií dosáhne hospodářské moci, jež lehko může vytlačiti malý stát ze zápolení. Bylo by na čase, aby si českoslovenští obchodní politikové uvědomili konečně svou hospodářskou moc, která přece jen je mocí malého státu a že její síly daleko nedostačují odvrátiti golfský proud.

Do této linie, vytvořiti hráz proti expansi pangermanismu, spadá také sjednání přátelské smlouvy pse Sovětskou unií, kterou také nebylo možno podezdíti hospodářsky. Neboť provedené dodávky zbraní nelze přece považovati za postačující. K tomu je naše obchodní bilance se Sovětským státem také silně pasivní. Ostatní obchody bylo by bývalo možno uskutečniti zajisté také bez přátelské smlouvy. Tento obchodní styk s tak velikou říší jako Rusko nestojí vůbec za řeč, když vývoz tam v prvních devíti měsících, od ledna do října 1937, činí 72 miliony a dovoz odtamtud k nám jen 81.6 milionu.

Že Francie jedná s Československem nikoli jako se spojencem, nýbrž jako s vasalem, lze dokázati mnohými důkazy v oboru obchodní politiky. Předně je Československo jedním z málo států, se kterými Francie má od let obchodní aktivum. Činilo v prvních devíti měsících 90 mil. Kč a stoupne koncem roku na 120 milionů Kč. To je i pro velmoc citelné zatížení. K tomu přistupuje také ještě nepříznivá platební bilance, neboť čistý zisk zbrojního průmyslu plyne z valné části do ciziny, nezůstává zde v zemi a tím se zhoršuje platební bilance. Letos doznala československá platební bilance, ještě obzvláštního zatížení návštěvou světové výstavy v Paříži. Tyto poměry jsou také hlavní příčinou věčného nedostatku devis Československa. Ovšem možno si dovoliti takovouto zahraniční politiku, prováděnou proti hospodářskému rozumu, poněvadž se prozatím děje hlavně na zádech sudetskoněmeckých hospodářských sil. Neboť většina českého průmyslu není orientována pro vývoz, opakem k sudetskoněmeckému, jak vysoká místa opětovně uváděla jako příčinu toho, že nezaměstnanost v německém území od let je několikrát větší nežli v českém území. A pokud jest orientován pro vývoz, opatřují mu úřední místa přednostní postavení, jako těžký a zbrojařský průmysl své obchody provozuje za nákup tabáku anebo při hotovém placení.

Pozorujeme-li obchodní politiku v tomto rámci, naskytuje se ovšem zcela jiný obraz. Není náhodou, že mezi 12 okresy největší nezaměstnanosti jsou jen německé okresy a mezi okresy s nejmenší nezaměstnaností ani jediný německý okres. Chce-li se československá vláda zbaviti výtky, že sudetskoněmecké hospodářské zájmy chrání méně nežli české, pak nesmí provozovati takovou politiku zahraničního obchodu, následkem které se převážně německému textilnímu průmyslu přiznávají kontingenty, jež částečně nutno pociťovati přímo jako vyzývavé.

Poukazuji zde na kontingent jednoho tuctu párů punčoch a pö~nožek z umělého hedvábí, pol. 459-P, anebo také 1.214 tuctů párů punčoch a ponožek z hedvábí, pol. 459-P. Při tom dlužno uvážiti, že náš domácí průmysl vyrábí miliony párů, proti nimž kontingent není v žádném poměru.

V oboru skoro vesměs německého průmyslu hudebních nástrojů spatřujeme kontingent 18 kusů houslí, viol, cifer atd., pol. 604, dále 206 kusů smyčců, smyčcových hůlek a 6¹/₄ kg příslušenství a jednotlivých dílů, pol. 605. Právě tam, kde tento průmysl je domovem, v Rudohoří, máme nejhorší nouzová území. Objevujeme-li tyto věci, zdá se nám málo přesvědčivým, když vláda s politováním pokrčí rameny a tvrdí, že nemá žádné viny na nouzi sudetskoněmeckého průmyslu. Je-li úkolem hospodářské a obchodní politiky zabezpečiti životní základy lidu, pak musíme zde před celou veřejností vznésti obžalobu, že česká hospodářská obchodní politika tyto životní základy pro sudetské Němce nezabezpečila. Této výtky nebudete se moci zbaviti dotud, pokud nezaměstnanost v území alespoň z 80 % německém bude pět až šestkráte větší nežli v území nejvýše z 20 % německém.

Jako další příklad toho, jak Francie zachází s Československem, uvádím, že Francie oproti Československu provedla až dvojnásobné zvýšení cel, ačkoli cla v československo-francouzské obchodní smlouvě byla stanovena. Dále zavedeny byly dovozní kontingenty, které přinesly s sebou podstatné omezení vývozních možností, aniž by tato hluboce zasahující opatření byla před tím ohlášena. Nehledě k tomu, že tedy Francie vůči svému nejvěrnějšímu spojenci nezachovává nejprimitivnější pravidla mezinárodní slušnosti, vznikly tím mnohým zdejším výrobcům veliké ztráty. Neboť příkazy již došlé nebylo lze již provésti a příkazy již provedené nebylo možno vyvézti a zboží zůstalo ležeti u výrobce.

Francie vyhlašovala svého času při devalvaci, že ruku v ruce s ní půjde uvolnění překážek obchodu. Jak vypadá toto uvolnění? Předně: Pro četné zboží nemá Československo ani zvláštních kontingentů, nýbrž spadá s sebou pod kontingent "ostatní země". Poněvadž tyto kontingenty se obyčejně silně překročují, neuvolňuje se často po několik čtvrtletí žádný nový kontingent pro dotčený druh zboží. Za druhé: Nové kontingenty byly zavedeny na př. pro jutovou přízi, jutové pytle, tkanivo z umělého hedvábí. Právě kontingentování umělého hedvábí obzvláště postihlo sudetskoněmecký průmysl, poněvadž kontingenty jsou někdy přímo směšné, jak jsem již uvedl příklady. Tyto kontingenty rovnají se tedy zákazu dovozu ze státu spojencova. Nelze se ubrániti dojmu, že poskytnutí pomoci obou spojenců z konců Evropy dopadlo by ve vážnějších věcech asi podobně.

Dále zvýšení dovozních cel na bavlněné punčochy, rukavice, jež vede k dvojnásobnému zvýšení dosavadních cel a 70%nímu zatížení clem. Takováto cla nazýváme prohibitivními, t. j. místo aby se dovoz přímo zakázal, poněvadž by to dobře nevypadalo, stanoví se celní sazba tak vysoko, takže by smluvní,strana mohla dodávati již jen se ztrátou. U kuchyňského prádla, pánského prádla, kapesníků vypadá to podobně.

Těchto několik příkladů ukazuje s dostatek ducha, jímž naplněna je francouzská obchodní politika vůči Československu.

Považujeme za nedůstojné, že Československo trpí, aby Francie s ním jednala jako s vasalem, neboť Československo, a obzvláště sudetské Němectvo, ztrácí tím pod nohama také životní základy. Žádáme tudíž:

1. Československá obchodní politika musí vpustiti od ochoty podporovati francouzské úmysly hegemonie hospodářskými obětmi na své straně.

2. Československá hospodářská politika všeobecně a československá obchodní politika obzvláště nepodporovala dostatečně za své 19tileté činnosti životní základy sudetského Němectva, má tedy vinu na hospodářském zbídačení našeho lidu. Žádáme tudíž, aby zájmy sudetskoněmeckého vývozního průmyslu, sudetskoněmeckého vývozu dříví, sudetskoněmeckého uměleckého průmyslu v politice zahraničního obchodu hájeny byly právě tak energicky jako zájmy české.

3. Žádáme obzvláště, aby Československo u svého francouzského spojence prosadilo, aby rovněž jako Jugoslavie přiznána byla 20%ní superkvota, t. j. aby se Francie zavázala, že od Československa bude ročně odebírati o 20 % více nežli Československo odebírá od Francie.

4. Obzvláště žádáme vydatné kontingenty.

5. Výpovědní lhůta pro smluvní cla:nesmí býti kratší nežli alespoň 3 měsíce.

6. Zrušiti nutno poslední zvýšení cel, jež provedeno bylo proti smluvnímu ujednání.

7. od zásady ancienity dlužno upustiti alespoň u módního zboží.

To všechno jsou zajisté požadavky jen příliš oprávněné, vzešlé, z nepopiratelných skutečností. Nechť odpovědní mužové naší zahraniční obchodní politiky mají konečně jednou uznání a provedou potřebnou hospodářsky rozumnou novou úpravu naší zahraniční obchodní politiky pokud možno rychle, nežli bude pozdě. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Vyhrazuji řeč pana sen. Liehma censuře předsednictva senátu.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji pí. sen. Plamínkové.

Zpravodaj sen. Plamínková: Slavný senáte!

Je velmi hezká věc, co zde požadoval pan řečník, to se pěkně řekne: za prvé, za druhé

a nevím za kolikáté, co se všechno musí stát, ale myslím, že se musíme dobře podívati, kde vlastně byl vznik autarkie, které státy uzavřely hranice, že se nepřipustilo jiné zboží atd. Jen si všechno pěkně uvědomte a uvidíte, že to nebyla Francie, ani Jugoslavie atd., nýbrž právě státy totalitní, které prostě autarkie provádějí, prováděly a chtějí prováděti. To je jedna moje poznámka.

Druhá je, že velmi odmítám, jako by naší vládě a nám vůbec bylo lhostejné, jak se daří kterékoli složce našeho státu. Je to troufalost, a vzpomeneme-li si, jak ministr soc. péče inž. Nečas s tohoto místa dokládal, jak je to vlastně s podporou v nezaměstnanosti v územích t. zv. zněmčených - a my se na to pamatujeme - víme, že je nespravedlnost to, co pan řečník zde říkal.

Dále říkal pan řečník, že je ve zněmčených krajích větší nezaměstnanost. Ano, ale také vždycky výroba a blahobyt tam byly největší, a tak každému hrají chvilku. A tam hráli velmi dlouho opravdu takovým způsobem, že se tam žilo - náhodou to velmi dobře znám - dobře, byly tam dobré výdělky, a měli se tam právě němečtí lidé dobře, a běda českému člověku, který by se tam byl chtěl usadit a také kousíček z toho krajíce blahobytu dostati Pánové, tak to v životě je, kde je největší průmysl, tam je potom, když přijde takováto doba, největší nezaměstnanost. To se nemůže nikomu vyčítat, nýbrž prostě takový je běh života.

A teď dokonce bylo tady řečeno, že prý vláda 19 let tam tyto kraje nechránila! No, myslím, že nebylo potřeba, aby vláda byla 19 let tyto kraje chránila, neboť myslím, že ještě do r. 1929, 1930, 1931 by se byli právě páni průmyslníci velmi zle na to dívali,. že se vláda vůbec chce do něčeho míchat a do jejich organisace zasahovat. A teď se pěkně vykřikuje: 19 let se vláda nestarala o naše lidi!

A nakonec ještě toto: Francie. Ano, je správné, i my bychom si přáli, aby naše hospodářské relace s Francií byly úspěšnější, aby dovoz sem a tam byl větší, ale kdepak je vlastně základ toho, že dnes máme s Francií tak malé kontingenty? V tom, že Československo udržovalo i po převratě dlouho staré obchodní zvyky, že vyváželo do ciziny prostřednictvím Berlína, Hamburku, Brém a já nevím čeho všeho a následkem toho, když se potom dostavily zlé doby a jednotlivé státy začaly počítat, jak to byla v určitých letech s tím dovozem, zkonstatovalo se, že my jsme do Francie přímo velmi málo dováželi. Ve skutečnosti velmi, značně, ale nešlo to na náš účet, nýbrž na účet těch ostatních zemí, prostřednictvím nichž se to tam dováželo. Proto i když Francie potom podle všeobecných svých zákonů nám dala zvětšené kontingenty, pořád jsou to kontingenty malé, vzhledem k tomu, co se skutečně do Francie dříve vyváželo. To je pravda, národohospodářská pravda a tu nezastře nikdo, ať si říká co chce. My se musíme dívat na Francii dnes ještě jinak. Jen se podívejme na pád jejího franku, podívejme se na to, jaké má hospodářské obtíže, a pak pochopíme, že tak jako my se chráníme, tak se chrání Francie a že tedy v této době snažit se o nějaké zvláštní výhody je velmi těžko a ovšem ta Francie velmi těžko je může povolovat. Myslím, že spravedlnost je nejsprávnější cesta a my ovšem musíme také tyto obtíže Francie brát v počet, i když se při tom namáháme a snažíme, aby se naše hospodářské styky zlepšily.

Bylo do toho také zapleteno Rusko. Nu, tož víme, odkud to je, a zdá se mi, že právě strana pana řečníka by asi byla, kdyby byla existovala, také souhlasila s politikou pana dr Kramáře, ledaže pro kapsu by se dívali na věci jinak, ale tím, jak pořád stojí proti bolševismu, bych řekla, že také musili být proti obchodu s ruským bolševikem.

My jsme si toho vědomi, že tady právě politika určité strany, strany nár. demokratické, která si nepřála a nepřipustila, a považovala to přímo za svůj kardinální požadavek, aby se nedělala smlouva s Ruskem, způsobila,. že jsme přišli pozdě, že ta doba, kdy Rusko skutečně, potřebovalo cizí zboží a kdy platilo přímo promptně, pro nás vlastně ušla. Opakuji znova, že to nebyla vláda republiky Československé, že to byli právě ti lidé, kteří nedovedli rozeznávat, že národ je něco jiného než systém, že systém je přechodný, ale národ že je věčný, a následkem toho pro systém nechtěli mluviti ani hospodářsky, obchodně atd. se zemí, která měla takové možnosti pro nás; pro náš obchod, pro náš vývoz. To jsou skutečnosti.

A je zajímavé, obchod není přece tak svázán, proč by se páni nemohli starati - právě proto, že jsou tak blízcí té říši - aby v Německé říši udělali pro Československo nějakou situaci. Mohu říci jen to, co jsem řekla, že není správné, jestliže se vyčítá republice Československé nezaměstnanost ve, zněmčených krajích, že je naprosto nepravdivé, říká-li se, že se proti těmto krajům postupuje hůře než proti krajům českým, naopak je pravda, že se tam snaží vláda, tuto nezaměstnanost léčiti více než v krajích českých. Dále musím odmítnouti takové výrazy, že existuje nějaká hegemonie Francie nad Československem, a dále, že bychom měli nějak měnit svoji zahraniční politiku. Ano, budeme se starat a staráme se, a důkazem toho jsou právě smlouvy, které uzavíráme, aby naše poměry hospodářské a výzovní se zlepšily, ale nikdy nedopustíme, aby se proti našim dobrým přátelům vystupovalo tak, jak se dnes stalo, a nebudeme jim tedy klásti ve zlé, jestliže si chrání svůj obchod v poměrech hospodářských, které jsou těžké i ve Francii. (Souhlas.)

Místopředseda dr Heller: Přeje si pan zpravodaj sen. Rohlena slova k doslovu?

Zpravodaj sen. Rohlena: Nikoli.

Místopředseda dr Heller: Není tomu tak. Budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Tím je vyřízen 4. odstavec pořadu a přistoupíme k 5. odstavci, jímž je:

Jelikož nebylo možno tuto osnovu zákona vyříditi ve lhůtě určené ústavní listinou, navrhuji, aby byla požádána posl. sněmovna o prodloužení lhůty k projednání o dalších 5 měsíců.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Můj návrh jest přijat. Přerušuji další projednávání pořadu dnešní schůze.

Do výboru techn.-dopravního za sen. Sehnala nastupuje sen. Turek; do výboru inkompatibilitního za sen. Kroihera nastupuje sen. Adam.

Předsednictvo senátu usneslo se podle §u 4.0 jedn. řádu aby se příští schůze konala v pondělí dne 13. prosince 1937 o 16. hod. s

1. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu prozatímní obchodní dohoda mezi republikou Československou a Jihoafrickou Unií, sjednaná výměnou not v Kapském Městě dne 27. ledna 1937 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 12. února 1937, č. 20 Sb. z. a n. (tisk 481).

2. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928 a k dodatkové dohodě k této obchodní úmluvě ze dne 12. května 1933, podepsaná v Praze dne 2. března 1937 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 9. dubna 1937, č. 54 Sb. z. a n. (tisk 480).

3. Volba Stálého výboru podle §u 54 úst. listiny.

4. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 580) k vládnímu návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona na r. 1938 (tisk 585) [podle §u 35 jedn. řádu] a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném v 92. schůzi senátu dne 6. prosince 1937.

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.