Pokud jde o státní příjmy, nutno uvésti, že v prvé řadě počítáno jest s dosažením příjmů, které jsou dány platným systémem státních příjmů soukromohospodářských i veřejnohospodářských. Zvýšení příjmů novými opatřeními muselo býti nastoupeno, když po úsilném jednání vlády byly výdaje pevně fixovány a ukázalo se, že na jejich úhradu příjmy z dosavadních zdrojů nestačí.

Jak jsem již uvedl, jsou státní příjmy preliminovány proti r. 1937 výše o 1.663,763.990 Kč.

Z toho připadá: a) na resortní příjmy (kromě kap. 19 a 20) 68,600.000 Kč, b) na větší výnos veřejných dávek (kap. 19) 1.368;400.000 Kč, c) na příjmy všeobecné pokladní správy (kap. 20) 226,700.000 Kč.

Z resortních příjmů vykazuje význačnější zvýšení ministerstvo obchodu o 16,000.000 Kč (dovozní listy a vývozní povolení), ministerstvo veřejných prací o 8,500.000 Kč (příspěvky na stavby silnic a mostů), ministerstvo sociální péče o 21,700.000 Kč (stavební regres), odpočivné a zaopatřovací platy o 17,000.000 Kč (vyšší příjem na, pensijních příspěvcích, vzrůst zaměstnanců).

Z preliminovaného vyššího výnosu daní, dávek a poplatků o 1.368,400.000 Kč připadá: 1. na nově zařaděné daně přímé 590,000.000 Kč (příspěvek na obranu státu a daň z mimořádných zisků), 2. na vyšší výnos daně z obratu a daně přepychové. 432,000.000 Kč, 3. na vyšší výnos cel 30,500.000 Kč, 4. na vyšší výnos spotřebních daní 156,000.000.Kč, 5. na zvýšený výnos poplatků 109,200.000 Kč, 6. na výnos z monopolů 8,700.000 Kč.

Naproti tomu byl výnos daně důchodové proti r. 1937 snížen o 74,000.000 Kč a úroky z prodlení o 37,000.000 Kč se zřetelem na výsledky státního závěrečného účtu za r. 1936 a docházejících plateb.

Pokud jde o zvýšení sazeb některých daní a dávek neb nově zaváděné daně a dávky, byly příslušné úhradové osnovy, representující částku přes 1.100 mil. Kč, předloženy současně Národnímu shromáždění, pokud se tak musí státi zákonem. Tyto úhrady tvoří podstatnou součást příjmové stránky rozpočtu.

Z vyššího výnosu kap. 20 "Všeobecná pokladní v správa" o 226,700.000 Kč: připadá celé saldo na zvýšení odvodů státních podniků.

Z výpočtu nových a zvýšených daní a dávek vidíte, že bylo těžkým úkolem vlády jednati kompromis o tom, jak mají býti rozložena, nová břemena. Hlediska, jimiž se tu vláda od počátku řídila, byla: nedotknouti se obecně a citelně cenové úrovně a nepodlomiti výrobu a její soutěživost.

Z výdajů vlastní státní správy (skup. I.), stanovených penízem 10.117,423.500 Kč, připadá na výdaje osobní 4.699,229.700 Kč a na výdaje věčné 5.418,193.800 Kč, při čemž osobní výdaje stouply ve vlastní státní správě o 385,368.900 Kč, věcné výdaje o 1.278,311.640 Kč.

V rozpočtu státních podniků připadá z celkového zvýšení výdajů proti roku 1937 per 416,942.280 Kč na výdaje osobní 162,000.000 Kč a na výdaje věcné 254,000.000 Kč. Podrobnosti obsahují vysvětlivky k finančnímu zákonu a jednotlivým kapitolám rozpočtu.

V rozpočtu státních podniků preliminují se na r. 1938 náklady 7.869,000.000 Kč, těžby 9.221,000.000 Kč, takže se očekává u části podniků zisk 1.503,000.000 Kč, u části podniků ztráta 150,000.000 Kč. loni činil očekávaný zisk 1.468,000.000 Kč, očekávaná ztráta 590,000.000 Kč, jeví se tudíž proti roku 1937 v celku zlepšení úhrnem o 475,000.000 Kč.

Část tohoto zlepšení se používá pro investice podniků.

Odvod státní pokladně proti r. 1937 jest per saldo vyšší o 271,600.000 Kč.

Na tomto zlepšení odvodu participují z největší míry čsl. dráhy částkou 23,2,600.000 Kč, státní lény a statky 44,000.000 Kč.

Úhrn podílů na státních daních, dávkách a poplatcích odhaduje se na r. 1938 penízem 2.743,104.140 Kč, tedy o 79,987.460 Kč méně než v roce 1937.

Snížení vyplývá hlavně ze zmenšení údělů na nezaměstnané a na zálohy Košicko-bohumínské železnice a místních drah. Obé plyne ze zmenšení nezaměstnanosti a lepších výsledků provozu drah.

Stav státního dluhu ku dni 31. prosince 1936 činil 45.527 mil. Kč, v rozpočtu na rok 1937 počítá se s jeho zvýšením na 46.785 mil. Kč a v rozpočtu na rok 1938 počítá se s dalším vzrůstem tohoto dluhu na 47.094 mil. Kč.

Tento dluh jest rozdělen na jednotlivé druhy takto:

I. Vnitřní státní dluh a) dlouhodobý (založený) 28.844,564.057 Kč, b), krátkodobý (přechodný). 7.998,247.000 Kč.

II. Zahraniční dluh 8.251,575.417 Kč.

III. Státovkový dluh 2.000,000.000 Kč.

Proti rozpočtu na rok 1937 znamená to zvýšení státního dluhu o 309,877.838 Kč, které je způsobeno zejména vzrůstem vnitřního státního dluhu dlouhodobého. Vnitřní státní dluh dlouhodobý jest ve srovnání se státním rozpočtem na rok 1937 vyšší o 837,153.388 Kč, hlavně v důsledku provádění zákona ze dne 15. května 1936, č. 128 Sb. z. a n., o výměně dluhopisů vnitřního státního dluhu, a vládního nařízení ze dne 11. listopadu 1936, č. 278 Sb. z. a n., o povinné nabídce dluhopisů 8% čsl. státní půjčky zahraniční z r. 1922. Podle citovaného zákona podařilo se finanční správě velkou část 8% čsl. státní půjčky zahraniční z r. 1922 domácího bloku zaměniti za půjčku unifikační; nepatrná část byla splacena v hotovosti. U vnitřního dluhu krátkodobého jeví se úbytek o částku 599,426.000 Kč, která byla z části splacena a z části vyměněna za dluhopisy unifikační půjčky.

Zahraniční dluh během roku 1937 prodělal několik podstatných změn. Dne 1. dubna 1937 byly splatny 5% poukázky 1932 až 1937 republiky Československé, zaručené francouzskou vládou, a ke splacení jich byly emitovány za přibližně stejných podmínek nové 5% poukázky zaručené rovněž francouzskou vládou. Ku krytí všech výdajů s emisí spojených byla jmenovitá hodnota půjčky zvýšena ze 600,000.000 frs. na 697,674.000 frs.

Celková služba státního dluhu na úrok, úmor a správní výdaje činí podle návrhu státního rozpočtu na rok 1938 částku 1.852,151.545 Kč, což je proti rozpočtu na rok 1937 vyšší o 151,204.362 Kč.

Z toho připadá na úrok 1.562,424.782 Kč, na únor 268,896.811 Kč a na správní výdaje 20,829.952 Kč.

Výdaj na úrok je proti rozpočtu na rok 1937 nižší o 48,213.291 Kč v důsledku zejména menší potřeby na úrokovou službu zahraničního dluhu.

Potřeba na úmor podle návrhu státního rozpočtu na rok 1938 činí 268,896.811 Kč a je vyšší proti rozpočtu na rok 1937 o 185,601.445 Kč v důsledku obnovení umořovací služby vnitřního státního dluhu založeného po jeho unifikaci a zahájení úmoru půjčky obrany státu.

Správní výdaje podle návrhu rozpočtu na rok 1938 činí 20,829.92 Kč a jsou ve srovnání s rozpočtem na rok 1937 vyšší o 13,816.208 Kč.

Celková potřeba snižuje se však o úhrady státních podniků, státních fondů a samosprávných svazků a dále o úhradu ze zvláštních zdrojů příjmových (příjmy od Společné pokladny a pod.).

Po odečtení těchto úhrad zatěžuje vlastní státní správu částka 1.387,169.100 Kč, což jest proti rozpočtu na rok 1937 vyšší o částku 213,480.140 Kč.

Toto zvýšení jest v podstatě způsobeno zahájením umořovací služby vnitřního státního dluhu.

Srovnáme-li celkovou službu státního dluhu per 1.852 mil. Kč s celkovou číslicí státního rozpočtu administrativního per 10.117 mil. Kč a rozpočtu podnikového 7.869 mil. Kč, úhrnem 17.986 mil. Kč, činí vydání na státní dluh asi 10 % všech státních výdajů.

Při této příležitosti je vhodné srovnati také návrh rozpočtu na rok 1938 se závěrečným účtem na rok 1930. Podle toho jeví se zvýšení státního dluhu za dobu hospodářské krise od roku 1930 do konce roku 1936 o 14,424 miliardy Kč. Zvýšení způsobeno jest vzrůstem vnitřního státního dluhu založeného o 8.510 mil. Kč, vnitřního státního dluhu přechodného o 4.731 mil. Kč a zahraničního dluhu o 2.944 mil. Kč; dluh státovkový poklesl 0 1.761 mil. Kč.

Vnitřní státní dluh zvýšen byl hlavně v důsledku emise dluhopisů různých půjček (půjčka investiční z r. 1931 1.300 mil. Kč a půjčka pojišťoven 148 mil. Kč, půjčka práce 2.010 mil. Kč, půjčka obrany státu), výměnou části 8 % zahraniční půjčky za unifikační půjčku a vydáním nových pokladničních poukázek na podkladě úvěrových zmocnění. Zahraniční dluh zvýšen byl jednak o 5% pokladniční poukázky republiky Československé zaručené francouzskou vládou, jednak celkový kapitál zvýšen byl v důsledku dvojí devalvace koruny československé.

V souvislosti s výší našeho státního dluhu mluví se tu a tam také o neúnosnosti tohoto dluhového břemene. Aniž bych podceňoval naše zadlužení, které jistě nabádá k nejvyšší úspornosti, chtěl bych jen podotknouti, že naše zadlužení činí nyní asi 3.101 Kč na hlavu; v Rakousku. (podle stavu z konce r. 1935) činí 3.251 Kč, ve Švýcarsku 3.944 Kč, v Italii (v polovici r. 1935) 7.082 Kč. Přes to, že absolutní čísla zadlužení nemohou býti pro jeho únosnost směrodatná (záleží také na důchodech), lze přece říci, že naše nynější zadlužení je poměrně snesitelné.

Přes podstatné zvýšení státního dluhu v době krise se celková služba na úrok, úmor a správní výdaje podle návrhu rozpočtu na rok 1938 ve srovnání se závěrečným účtem za r. 1930 snížila o 581,383.873 Kč. Snížení potřeby způsobeno bylo všeobecným snížením úrokové míry, poklesem francouzského franku a menší potřebou na úmor v důsledku nového umořovacího plánu podle zákona o unifikaci státního dluhu.

Vzrůstající břemeno státního dluhu a péče o státní úvěr a jeho zabezpečení vedly vládu k tomu, že ještě v tomto zasedání hodlá před1ožiti Národnímu shromáždění osnovu zákona

o zřízení amortisační pokladny, kterou má býti zajištěna služba státního dluhu.

Vzrůstající úkoly státu, zejména po stránce obrany, rostoucí státní dluh a tíživé břemeno daňové jsou novým příkazem všem činitelům odpovědným za správný chod státního hospodářství, aby znovu bylo zrevidováno: 1. jsou-li veškeré úkoly veřejné správy obstarávány účelně a úsporně, 2. není-li tu závad v administrativě a 3. jsou li příslušné náklady úměrny obětem, jež ve formě daní a dávek těmto úkolům přináší každý občan republiky.

Jsme tím povinni s hlediska vnitřně-politického i s ohledem na zahraničí.

V prvém směru nelze dosti zdůrazniti, že jsme národem práce, že jenom dovednost a pracovitost všech vrstev občanstva je hospodářským základem státu. Musí-li každý pracující občan svou hřivnou přispívati k udržení chodu státního hospodářství, jest přirozeným jeho požadavkem, aby těchto jeho příspěvků bylo použito účelně a hospodárně.

Ani s hlediska zahraničně-politického není lhostejno, platíme-li za národ spořádaných financí čili nic. Od rozsahu zatížení výroby, ale též správné a spořádané hospodářské a finanční správy jako základu finančního pořádku je odvislá naše soutěživost na trzích zahraničních, naše postavení a váha v celém mezinárodním společenství. S hlediska hospodářského musím. zde zdůrazniti hlavně konstruktivní snahu vlády k zachování soutěživosti naší výroby na cizích trzích. Od ní závisí totiž v prvé řadě udržení a zvýšení národního blahobytu. Ale právě podmínkou pro udržení této soutěživosti je rovněž finační rovnováha státu, jako záruka stability měny a záruka klidného a zdárného hospodářského vývoje ve státě.

Arci na další úkoly, které vzhledem k mimořádnému plánu na výzbroj a opevnění bude nutno splniti, není třeba se dívati s pesimismem.

Tento plán obranný je konečný a rozvržen

je na příští léta tak, že při stabilisaci řádných výdajů může býti úrok a úmor těchto branných investic postaráno, zejména když při konsolidaci hospodářství a při vzrůstu výroby dá se očekávati v příjmech vývoj vzestupný.

Pro mimořádné výdaje tohoto programu je sestaven rovněž postupný plán, který dovoluje přehlédnouti rozsah těchto prací a je rozvržen tak, že při zabezpečení stability výdajů a rovnováhy ve státním rozpočtu řádném můžeme s důvěrou očekávati, že tyto mimořádné potřeby uhradíme, i když úkoly kladené zde na státní finance a na potenci národního hospodářství a jeho kapitálové tvorby jsou velmi značné.

Proto úsilí příštích let musí býti věnováno zabezpečení správného vývoje veřejného hospodářství.

Nemusím ubezpečovati, že i v tomto směru je si vláda vědoma své odpovědnosti a že o ní v poradách o rozpočtu uvažovala.

Výsledkem je především osnova finančního (rozpočtového) řádu. Osnova podobná byla již také v roce 1928 připravována. Ale je to i vědomí zvýšené odpovědnosti doby, jež vládu pohnulo k tomu, aby osnova tohoto zákona byla co nejdříve parlamentu předložena.

Osnova má upraviti nově práva a povinnosti jednotlivých orgánů státní správy při hospodaření státními prostředky a býti zárukou bezvadné a spořádané finanční a hospodářské správy státu a kontroly tohoto hospodářství. Jí má býti také zabráněno výdajům mimo rozpočet a zejména výdajům neuhrazeným příjmy.

Ale i materiálně bude nutno znovu a znovu zkoumati, zdali ta neb ona zařízení státní vedena. jsou účelně a hospodárně a jsou-li úměrna obětem na ně vynakládaným.

Jenom učiníme-li v tomto směru vše, co se učiniti dá, můžeme s klidem a bez obav říci, že náš stát je zabezpečen také hospodářsky.

Jsme na přelomu doby. Demokracie musí dokázati, že je s to vésti státní hospodářství stejně dobře, ne-li lépe nežli režimy autoritativní, jsouc si vědoma, že demokratický režim je vystaven více kritice veřejnosti nežli systémy jiné.

Po stránce hospodářské pak není - právě tak jako v hospodářství soukromém - pro stát jiné cesty nežli cesty pořádku a rovnováhy. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Byl podán návrh sen. Donáta, inž. Wintera, dr Kloudy, Thoře, Hackenberga, Nováka (lid.) a dr Hilgenreinera.

Žádám aby byl přečten.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

Podepsaní navrhují, aby rozprava o prohlášení p. ministra financí, učiněném v dnešní

schůzi, sloučena byla s rozpravou o zprávě rozpočtového výboru stran státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona na r. 1938.

Místopředseda Donát: Senát je způsobilý se usnášeti.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh se schvaluje a rozprava o prohlášení pana ministra financí sloučena bude s rozpravou o zprávě rozpočtového výboru stran státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona na r. 1938.

Budeme projednávati pořad schůze, a to nejprve, odst. 1, jímž je:

Zpravodajem je p. sen. Pechanec. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Pechanec: Slavný senáte!

Dne 31. prosince 1937 končí účinnost vládního nařízení č. 302/1936 Sb. z. a n. o úpravě některých poměrů v tovární výrobě šatstva.

K vydání tohoto vládního nařízení ze dne 4. prosince 1936 vedly nepříznivé důsledky hospodářského vývoje v tomto výrobním oboru. V tomto odvětví byl tehdy výrobní postup rozdělen z části na práce konané v provozovně, továrně, na př. práce střihačské, žehlířské a pod., a z části na výrobu domáckou. Touto výrobou domáckou zaměstnává se značné množství rodin v různých krajích. Domácká práce však již v době před vydáním nařízení počala se přenášeti do provozoven továrních. Obava z překotného vývoje v tomto směru vedla proto k vydání nařízení, které bylo míněno jako prozatímní opatření, pokud by nedošlo k hospodářsky a sociálně spravedlivé dohodě mezi domáckou a tovární výrobou šatstva. Vládní nařízení č. 302/36 Sb. z. a n. váže přechodně na veřejno-právní svolení jednak vznik nových továrních provozoven na výrobu šatstva, jednak zavedení dílenské strojní výroby na místě obvyklé výroby domácké, jednak rozšíření zavedené již dílenské strojní výroby. Nabytá práva zůstala nařízením nedotčena.

K dohodě obou složek nedošlo a okolnosti, které vedly k vydání nařízení, trvají dosud. Je obava, že by po uplynutí účinnosti vlád. nařízení č. 302/36 Sb. z. a n., t. j. 31. prosince 1937, došlo v značném rozsahu k zavedení t. zv. výroby pásové (dílenské strojní). Tím by se vyřadil velký počet kvalifikovaných domáckých sil a výdělečného zaměstnání, neboť jest obava, že by při přeměně na výrobu strojní byly nahrazovány lidmi méně kvalifikovanými. Proto již nyní konají se přípravná jednání mezi zástupci zaměstnavatelů provádějících výrobu po domácku, domácích krejčí a krejčovského dělnictva o tom, aby i při přeměně na výrobu továrenskou a při rozšiřování továrenské výroby byl vzat zřetel především na kvalifikované pracovníky. Předpokladem pro vyřešení otázky domáckých krejčí a dělníků v tomto výrobním odvětví je prodloužení vládního nařízení. (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.)

Při rozhodování podle §u 2 nařízení má býti i nadále přihlédnuto netoliko k odbytovým poměrům v tuzemsku, nýbrž i zejména k možnosti vývozu šatstva do ciziny. Podle osnovy bude zapotřebí svolení ministerstva obchodu v dohodě s ministerstvem soc. péče, má-li býti zřízena nová tovární provozovna na výrobu šatstva nebo domácká výroba šatstva nahrazena výrobou tovární. Nově bylo upraveno ustanovení, týkající se rozšíření tovární výroby šatstva, § 1, lit. b). Doposud se vyžadovalo svolení ministerstva obchodu v dohodě s ministerstvem soc. péče jen tehdy, jestliže při rozšíření dílenské strojní výroby bylo nutno žádati o schválení provozovny podle živnostenského řádu. Podle osnovy je zapotřebí svolení tehdy, má-li býti podstatněji rozšířen provoz v tovární výrobě šatstva zvýšením počtu strojů nebo výměnou strojového zařízení nebo zvýšením počtu zaměstnanců bez odborné průpravy. Za zaměstnance bez odborné průpravy podle §u 1, odst. 2, pokládají se takoví zaměstnanci, kteří nemohou prokázati, že se vyučili živnosti oděvnické nebo se učili v továrním podniku oděvnickém anebo, že pracovali jako domáčtí dělníci po dobu dvou let.

Osnova navrhuje účinnost změněného a doplněného původního vládního nařízení §u 5 na dva roky, t. j. do 31. prosince 1939.

O osnově bylo dosaženo dohody v ministerské radě, zejména mezi ministerstvem obchodu a ministerstvem soc. péče.

Živn. obchodní výbor senátu jednal o této osnově ve své schůzi dne 30. listopadu 1937 a navrhuje plenu senátu, aby schválilo vládní návrh ve znění tisku 566 beze změny. (Souhlas.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má paní sen. Pfeiferová.

Sen. Pfeiferová: Vážený senáte!

Předloha zákona, kterou právě projednáváme, má býti jakousi ochranou kvalifikovaných sil ve výrobě šatstva a my pro ni budeme hlasovati. Konstatujeme však zároveň, že takové opatření neřeší a nemůže ani zdaleka řešiti problém zajištění existence tisícům vyučených kvalifikovaných sil v oděvním průmyslu. Předloha mluví o dvouleté praxi v závodech a dílnách, které mají býti zřízeny. Neříká však vůbec ničeho o těch závodech. které byly již zřízeny a kde tisíce kvalifikovaných krejčí a švadlen nemohou dostati práci, poněvadž podnikatelé nechtějí platiti mzdy, jaké si kvalifikovaná práce a dlouholetá praxe zasluhuje.

Není přece náhodou, že v sedmi závodech oděvního průmyslu na Prostějovsku není dělnictvem zvolených závodních výborů, až na jeden jediný závod. Zaměstnavatelé terorem znemožňují volbu dělnických závodních výborů anebo si závodní výbory sami nakomandují. V oděvním průmyslu jde o přechod od rukodílné výroby k výrobě tovární, o přechod od domácké práce k výrobě průmyslové. A tak jako Baťův systém racionalisace zničil tisíce existencí malých výrobců, i zde je tisíce krejčí a švadlen existenčně zničeno a potrestáno za to, že se 3 až 4 roky učili svému řemeslu, a to mnohdy za nejtěžších obětí. Drobní výrobci, kteří většinou pracují se svými rodinami, se svými dětmi, pochopitelně nemohou konkurovati velikým podnikům, které platí hladové mzdy. V továrnách Nehera-Rolný na Prostějovsku i v jiných podnicích pracuje dnes většina mladých lidí za 60 až 70 Kč týdně při úžasně vystupňovaném pracovním tempu. 1200 párů kalhot musí zhotoviti za 48 hodin 48 lidí, čili za 2¹/₂ minuty jeden pár kalhot. Na běžícím pásu zhotoví 44 švadlen za 48 hodin 530 dámských plášťů, čili za každých 5 minut plášť, vyžehlený a hotový k prodeji. Výtěžky této vysilující práce jsou obrovské zisky, které plynou do kapes podnikatelů, a následky se jeví v podvýživě a bídě krejčovského dělnictva.

Podle úsudku školního lékaře na Prostějovsku, tedy v centru oděvního průmyslu, bylo zjištěno, že 1700 dětí ve školách trpí podvýživou a více než 2000 dětí je bez teplého šatstva a obuvi.(Výkřik sen. Jurana.) A k tomu má dnes oděvní průmysl velkou konjunkturu. To je těžká obžaloba společnosti, která nechává bohatnout jednotlivce, a rodiny těch, kdož tvoří hodnoty, ponechává na pospas bídy a hladu.

Pohleďme na Sovětský svaz, na zemi socialismu, jak tam je postaráno o oděvní dělnictvo? Socialistický stát vybudoval v posledních letech stovky velikých závodů na výrobu šatstva, neponechává však kvalifikované krejčí a švadleny jejich osudu, nýbrž je povolal, aby své zkušenosti a znalosti uplatnili ve výrobě oděvů, nebo postavil kvalifikované dělníky a dělnice v čelo velikých závodů. Jsou ctěni a váženi a dostává se jim za práci mzdy, která umožňuje jejich hospodářský a kulturní rozvoj a chrání zdraví jejich dětí.

Je v zájmu zlepšení dnes tak neutěšeného postavení oděvního dělnictva, aby neodkladně a zákonitou cestou byla zabezpečena ochrana vyučených krejčí a švadlen, aby podnikatelé byli povinni přijímati je do práce. Základní otázkou jest ovšem otázka mezd. Tu je třeba mzdy zvýšiti a donutiti zaměstnavatele, aby smlouvy také dodržovali. Stoupající nezaměstnanost a úžasná racionalisace v oděvním průmyslu a ovšem také v ostatních průmyslových odvětvích vyžaduje zkrácení pracovní doby, a to při plném vyrovnání mezd.

Stejně nezadržitelné jsou poměry dělnictva na domácké práci. Zde máme co činiti s nelidským vykořisťováním. Úřední ceník mzdový nestanoví průměrné mzdy pro pomocné dělnictvo, takže mzdy 25 až 30 Kč pro domácké krejčí a švadleny jsou na denním pořádku. Tito dělníci, jsou-li nezaměstnaní nebo mají-li málo práce, nemohou uplatniti ani nárok na podporu v nezaměstnanosti. Vypadá to tak, jako by existovala dohoda mezi okresním úřadem na Prostějovsku a podnikateli, aby se těmto dělníkům upírala podpora. Hlásí-li se o ni, t. j. o potvrzení přihlášky na podporu, dostane 2 kusy práce, aby si vydělal alespoň 10 Kč týdně.

Máme t. zv. obvodní komise pro domáckou práci, které však jsou dělnictvu neznámým útvarem a jsou pro jejich stížnosti a stesky nedosažitelné. Pro dělnictvo pracující na domácké práci není dovolání ani zastání.

Na příklad krejčí na Prostějovsku si musejí ze svých hubených mezd platiti sami kontrolu, a to 2 promile ze mzdy - a tato kontrola jest ještě neúčinná, poněvadž kontroluje dělníky, ale ne mzdovou praksi zaměstnavatelů. Obvodní komise v Chrudimi pro šičky na Skutečsku, jejichž mzda činí týdně 25 až 30, ale také 15 Kč, se neschází, ačkoli po jejím zásahu volají dělnice, šičky na Skutečsku, již po celý rok.

Obvodní komise pro domácké tkalce na Jilemnicku neprosadila od roku 1927, za dobu svého trvání, tedy za 10 let ani odběrné knížky, takže tkalci nemají přehled o ceníku a musejí se spokojiti, co jim zaměstnavatelé dají. Obvodní komise pro domácí tkalce severovýchodních Čech v Hradci Král. je dělnictvu neznámá instituce a nevyvíjí naprosto žádnou činnost: Proč je tomu tak? Poněvadž tyto obvodní komise pro domácké práce jsou paritně složeny a zaměstnavatelé, jakož i úřední byrokraté mají v těchto komisích přílišný vliv. Tento stav vyžaduje novelisaci zákona o domácké práci, lepší zastoupení dělnictva v těchto obvodových komisích a také větší kompetenci dělnických odborových, organisací při rozhodování a úpravě mezd a pracovních podmínek.

A konečně zdravotní stav domáckého dělnictva a jeho dětí vyžaduje, aby domácké dělnictvo bylo vřazeno do nemocenského a sociálního pojištění. V Rudohoří, na Českomoravské vysočině, kde řádí nemoci následkem podvýživy,marně pohlížejí matky na své chřadnoucí děti, jak zákeřné nemoci lomcují jejich organismem. Jsou-li nemocny samy nebo mají-li nemocné děti, nemohou si povolati lékaře, nemají léků, nemají pomoci. A tento dosavadní stav umožňoval dvojnásobné vykořisťování domáckého dělnictva, a to tím, že kapitalisté platili mzdy pod úroveň mezd v Japonsku a ušetřili si příplatek na nemocenské a sociální pojištění.

Má-li však bída a strašlivé ničení zdraví desetitisíců na Prostějovsku, krejčích, švadlen, šiček na Českomoravské vysočině, krajkářek v Rudohoří, květinářek ve Varnsdorfu, býti odstraněno, je povinností vlády, parlamentu a všech povolaných činitelů, aby sáhli k účinným opatřením pro ochranu práce a zajištění lidského života a zdraví domáckého dělnictva.

Odpovědnost za dnešní stav mají kapitalisté a dnešní vládní pravice, která je ke všem potřebám lidu nepřístupná, která hájí jedině zájmy majetných, zájmy kapitalistů. My nemáme ilusí, že by dnešní vládní koalice mohla účinně zlepšiti poměry dělnictva v oděvním průmyslu, jakož i v průmyslu domáckém. Proto usilujeme ze všech svých sil o sjednocení dělnických řad, bez jejichž aktivní součinnosti náprava není možna. Pracujeme k tomu a budeme k tomu pracovat, aby se zlepšily poměry domáckého dělnictva a dělnictva zaměstnaného v oděvním průmyslu, aby mělo takové mzdy a žilo v takových poměrech, jak je důstojno demokratické republiky. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Rozprava je skončena.

Přeje si pan zpravodaj slova k doslovu?

Zpravodaj sen. Pechanec: Nikoli.

Místopředseda dr Heller: Není tomu tak. Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Senát je schopen se usnášeti.

Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Není námitek.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo Senátu se usneslo podle §u 54 jedn. řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se zpravodaje za výbor živn. obchodní, p. sen. Pechance, zda navrhuje nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Pechanec: Nikoliv.

Místopředseda dr Heller: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, s nadpisem a úvodní formuli, byla schválena podle zprávy výborové ve čtení druhém.

Překládám odst. 2 na poslední místo dnešního pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přikročíme tedy k projednávání 3. odstavce pořadu, jímž je:

Zpravodaji jsou: za výbor národohospodářský p. sen. Kříž, za výbor zahraniční místo sen. Slámy pí sen. Plamínková.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji, za výbor národohospodářský, panu sen. Křížovi.

Zpravodaj sen. Kříž: Slavný senáte!

Náš hospodářský styk s Jihoafrickou Unií záleží vtom, že do jmenovaných území vyvážíme zejména kyanin sodnatý, sklo ploché a různé jiné zboží skleněné, zboží jablonecké, porculán, dlaždice, některé druhy zboží textilního, i konfekci, rukavice, obuv, železná a ocelová potrubí, koupací vany a jiné výrobky kovové, zboží emailované, nástroje hudební, slad, chmel atd.

Z Jihoafrické Unie k nám dovážíme zejména vlnu, kůže, mimosovou kůru a její výtažek, manganovou rudu, měď a asbest.

Úprava vzájemných obchodních styků mezi oběma státy opírala se až do července m. r. o ustanovení odst. 2, čl. IX československo-anglické obchodní smlouvy ze dne 14. července 1923, podle něhož Československo poskytovalo nejvyšší výhody na jihoafrické zboží, a Jihoafrická Unie zacházela v celním ohledu stejně se zbožím československým, podle zásady nejvyšších výhod.

V červenci 1935 Jihoafrická Unie ukončila tento smluvní poměr tím, že uvalila maximální celní sazby na kusové zboží textilní (metrové zboží), skleněné zboží, klobouky a čepice a na perle a korálky, čímž naše zboží zmíněných druhů bylo při dovozu do Jihoafrické Unie diskriminováno vůči stejnému zboží pocházejícímu z některých států, které měly svůj obchodní poměr s Jihoafrickou Unií upraven zvláštními obchodními smlouvami. Aby tato celní diskriminace byla odstraněna, bylo ihned zahájeno s vládou Jihoafrické Unie jednání, jehož výsledkem jest senátu předložená prozatímní obchodní dohoda, založená na doložce nejvyšších výhod. Dnem, kdy dohoda vstoupila v platnost, t. j. 17. únorem t. r. podléhá československé zboží v Jihoafrické Unii nižšímu clu střednímu.