Ten učitel si dále stěžuje, že českým dětem se znemožňuje návštěva školy, že se v interpelaci neuvádí, kolikrát byla ve škole vytlučena okna, že se neuvádí, jak se na děti pokřikuje, jak jsou učitelé předmětem neustálých výtek a jak učitel se musí báti objeviti se večer v obci, ačkoli si ničeho nevšímá a do místních poměrů se nemíchá. To jsou poměry na obecných školách.
Říká se, že pro české děti stavíme paláce a německé školy že jsou umisťovány v budovách, které jsou ostudou státu. Dokonce byly pořízeny fotografu, které se objevily v sousední říši a byly otiskovány v denních časopisech. Je možné, když někde byla postavěna nová česká škola, že je lepší než stará německá škola předválečná. To je ostatně přirozené, ale kdybychom to přirovnali ve svém celku, viděli bychom, jak nedůstojně ještě ve 20. roce trvání republiky jsou umístěny - až na čestné výjimky - české školy. Jsou umístěny ve stodolách, v hostincích, na půdách a není tomu tak jen v pohraničí, nýbrž bezmála i ve vnitrozemí. Tyto fotografie jsme ovšem v sousední říši neviděli. To všechno by nestačilo jako argument, to nic není. Hlavním argumentem je, že prý máme říci, kolik nových českých škol se otevřelo a kolik německých se zavřelo. Promiňte, ale tento argument není žádným argumentem. Přece nebudete chtít považovati za spravedlivé, aby národ ve svém samostatném státě petrifikoval křivdu, která byla na něm páchána tím, že mu nebylo umožněno posílati děti do českých škol. Toto byste přece sami jako národ kulturní a vzdělaný nemohli považovati za správné a spravedlivé.
A teď uvedu střední školy, při čemž se budu držeti rozpočtové uzávěrky. Česká gymnasia mají průměrně 540 žáků, německá 370, reálná gymnasia česká průměrně 493 žáků, německá 470, reformní reálná gymnasia česká 550 žáků, německá 440, reálky české 500, německé 380 žáků. Tedy průměrně mají české střední školy 500 žáků na školu, německé průměrně 400 žáků. Kdybychom chtěli dosáhnouti spravedlnosti pro státní československý národ, museli bychom, abychom se dostali na tutéž úroveň co Němci, zříditi o 1/4 českých středních škol víc. Mohlo by se zase říci: To nestačí, tam je možná víc žáků na jednu třídu a pod. I to jsem si zjistil. Gymnasia česká mají ve třídě 42 žáků, německá 36, reálná gymnasia česká 38, německá 35, reformní gymnasia česká 42 žáky, německá 38, reálky české 40, německé 38 žáků. Tedy tak jsme úzkostliví, aby se ani jediný případ nenašel, kde by mohlo býti o jedno dítě více v německé třídě nežli v české.
Na odborných školách je to ještě horší, tam to doháníme, o odborných školách průmyslových vůbec nemluvím. Co chcete říci tomu, že na 2.480 posluchačů techniky máme dvě české vysoké školy technické a pro 860 Němců také dvě německé techniky? Kdybychom chtěli zachovat spravedlivý poměr, museli bychom mít třikrát tolik vysokých škol technických, tedy 6, abychom došli k matematickému předpokladu spravedlnosti. O tom nikdo nemluví, to nikdo neuvádí. O správnosti toho můžete se velmi snadno přesvědčiti z rozpočtových cifer, máte možnost je kontrolovat a veřejně říci, jestli jsem jediným slovem něco přibarvil.
V posledních dnech jsme však svědky zjevu, že ani toto nestačí. Stát chce reorganisovat Deutsche Akademie, a Henleinova "Zeit" přinesla úvodník, kde bylo protestováno proti tomu, a když jste si to pozorně přečetli, museli jste viděti, že jim zejména záleží na tom, že se ten ústav nesmí jmenovati Deutsche Akademie für Čechoslovakische Republik, nýbrž pouze Deutsche Akademie; za slovo Čechoslovakische Republik se jaksi stydí, to tam mít nechtějí a to je hlavní příčina, proč u nich předloha nenachází sympatií. Odvolávají se na to, že v Německu a v Rakousku je také jen Deutsche Akademie. Ale promiňte, to je Německo, já bych však rád viděl, kdyby byla v Německu zřízena polská akademie pro státní občany Německé říše národnosti polské - vím, že prakticky by k tomu nedošlo, ačkoli mají spolu přátelskou dohodu - mohla-li by se jmenovati jen Polská akademie a ne Polská akademie pro Německo?
Řeklo by se, to jsou školské věci, tam je to nejchoulostivější, ale v otázkách hospodářských je to ještě tragičtější, jak nestejně se měří nám a Němcům. Když předseda vlády dr Hodža, byv apostrofován, odpověděl na výtky, které se mu činily, uvedl, pokud jde o záruky - to je strašné břemeno státu, jak se ještě ukáže, ve výši 121/4, miliardy, které bylo převzato za hospodářské krise, víme, jak k zárukám dochází, jaké je to risiko a že je z velké části nemůžeme přesunout do státního dluhu - kolik procent připadá na německé a kolik na české podniky, bylo odpověděno posměškem, že prý to stát zavinil, takže má také povinnost se o to starati. Tedy žádné uznání. Prosím, zavinil stát také krach v pojišťovně Fénix? Proč se pojišťovna Fénix stala předmětem státní sanace? Náklad na pojišťovnu Fénix, která je podnikem ryze německým a jen nepatrný počet pojištěnců byl ze řad českých - a my jsme nebrali zřetel na tyto české pojištěnce, poněvadž jsme si řekli, že je to risiko pojišťovacího ústavu, tedy u nás tento počet pojištěnců nehrál žádnou úlohu, ale byly zde německé politické důvody - tato sanace Fénixu bude státi republiku tolik, co vynesou všecky úhradové zákony projednávané dnes v posl. sněmovně a příští týden přenesené sem do senátu. Prosím, to jsme nezavinili my.
Když se mluvilo o tom, kolik podniků a kolik práce z veřejných dodávek dostávají podniky německé a kolik podniky české, bylo v "Die Zeit" zase posměšně odpověděno, že snad je to pravda, ovšem jen tehdy, když Vítkovice a Pražská železářská, Ringhoffer et tuti quanti budou považovány za podniky německé. Podniky české to nejsou v žádném případě. Tedy jistě to jsou podniky německé, jenomže vy, pánové, za německé podniky považujete jen ty, které vedou příslušníci Henleinovy strany. Na tohle ovšem nemůžeme jíti.
Co se nadělalo humbuku s nezaměstnaností v německých okresích! A co v českých! Bylo řečeno "mrtvé kraje", byly ukazovány mapy a plány a když ministr soc. péče inž. Nečas to zde, na tomto místě vysvětloval konkretními doklady, nenašlo to ohlasu, přešlo se to, jakoby se nic nestalo. Pochopitelně v dobách hospodářské krise v krajích, kde je 80 % obyvatelstva zaměstnáno v průmyslu převážně vývozním, počet nezaměstnaných tam musí býti pochopitelně větší než, řekněme v Sedlčanech, kde je 90 % obyvatel, zabývajících se zemědělstvím, a exportní průmysl tam vůbec není, takže se tam krise exportního průmyslu nemůže objeviti. Počítaly se kraje, ale nepočítalo se, kolik těch nezaměstnaných a nejubožejších je příslušníků národa německého a kolik příslušníků národa československého. Pak by se bylo vidělo, že ti nezaměstnaní na severu a ti lidé trvale tam usazení, ne až po převratu, j sou zpravidla příslušníky českého národa. To jsou ti pomocníci, kteří se uváděli pro vysoká procenta nezaměstnaných.
Vzpomeňte si, slavný senáte, co se nadělalo kraválu s t. zv. "Machníkovým výnosem".
Za hranice se s ním šlo, do světa, do Anglie a vyhrožovalo se. Při tom neobsahoval Machníkův výnos nic jiného než to, že nařídil, aby podniky, které mají vojenské dodávky, dbaly při zaměstnávání na procentní poměr občanů toho kterého národa v tamním kraji. Věc tak samozřejmá a spravedlivá se tady stala předmětem interpelace. Rád bych viděl, zda by Německá říše zaměstnávala na opevňovacích pracích, řekněme proti Polsku, příslušníky národa polského. (Výkřiky.) A že při tom nechceme nikoho napadnouti, o tom se ani nemluví.
Slyšeli jste zde před chvílí útoky na státní policii. Státní policie prožívá v pohraničních okresech - to jsou ti chudáci se 650 Kč měsíčně, jsou to t. zv. zatímní zaměstnanci strážní služby, jak zní jejich oficielní titul, na výpověď bez udání jakéhokoliv důvodu prožívají tam pravé martyrium, hospodářské, společenské, co tam vytrpí! Vždyť tak to šlo daleko, že i politováníhodný případ Jindřicha Ruthy byl bezmála tak líčen, jako by jej byla zavinila vlastně policie, že je to doklad policejní persekuce. Vážení pánové! Vy jste v těchto dnech mohli číst v zahraničních časopisech od neutrálních zpravodajů z českolipského procesu, jak oni soudí o čsl. justici, jak mluví o tom, jak humánně, řekl bych shovívavě byl posuzován delikt podle §u 129 b) trest. zákona, kterého se nesporně dopustili. O tom není sporu, sami jste to doznali. A co se stalo? Vy jste to také dříve věděli a v parte, které bylo vydáno o smrti Jindřicha Ruthy, bylo napsáno: S nejtrpčím rozhořčením sdělujeme veřejnosti.... atd. Kdo rozumí, ví, co se tím asi myslilo. Byly rozšiřovány letáky, ve kterých se mluvilo o tom, že smrt Jindřicha Ruchy není sebevraždou, že je to něco jiného, že to má na svědomí policie. Pro Boha vás prosím, je poctivé toto dělat? Jedno by se mělo stát. P. ministr školství a vnitra by se tam měli podívat, jak daleko tyto politování hodné zjevy, řekl bych, tohoto mravního defektu nalezly půdu v německé mládeži. To je povinností našeho ministra, aby se o tom přesvědčil, když to nechcete dělat sami. Kdyby se takové zjevy objevily v některém tělocvičném spolku našem, byl by rozvrat v národě a vy byste toho využili! Co by se proti nám psalo! (Sen. Javornický: A musil by být rozpuštěn!) O tom ani nemluvím! A jak shovívavě, mírně se na to díváme, jako na dětský přestupek, který by u českých lidí nebyl trpěn, o tom není sporu. A tím je prý vinna policie, p. dr Benda v Liberci.
Jdu dále. Tyto věci jsem uvedl jenom proto, vážení přátelé, abych dokumentárně dokázal, že naše svědomí je tak čisté, že se nemusíme nikoho bát, chce-li se přesvědčit o tom, jak u nás s kým jednáme, nemusíme se bát každý konkrétní případ vyšetřit a je-li pravdivý, prosím, postarati se o nápravu. Jsem však přesvědčen, že v 99 % ty případy pravdivé nejsou. A co všechno jsem zde uvedl, je dokladem toho, že my se ve vážných chvílích nemůžeme spoléhat na nikoho na světě, než sami na sebe. V nejhorších chvílích se náš národ vždycky našel a já jsem přesvědčen, že se zase najde. Opakuji to, co jsem řekl na počátku: krev není voda, a když budě vážná chvíle, nebude mezi námi žádného rozdílu. (Výborně!)
A proto my také svorně, i když máme četné námitky, nadšeně horujeme pro vyzbrojení čsl. armády jako nejspolehlivější záruky naší státní samostatnosti. (Výborně!) My víme, že v těžkých dobách musí se stát každý příslušník našeho národa, i ten nejposlednější, obráncem své vlasti. Nemusíme se bát, že je nás málo. Světová válka ukázala, že národy malé, jsou-li prolnuty láskou a oddaností ke státu, dovedou ukázati pravé divy hrdinství. (Sen. Sladký: Srbové!) Kalvárie národa srbského je toho dokladem, a dočkali se vykoupení. Prosím, ukazuje nám to historie. Asti bylo malé město - vidím zde historika před sebou - které se dovedlo tisíckrát ubránit vpádům barbarů. Řekové, když počítali svou vojenskou schopnost proti Peršanům, počítali jako rovnocennou kvalitu, že na jednoho Řeka připadá 100 Peršanů. Ostatně nemusíme jíti do řeckých dějin, naši Husité počítali jednoho Husitu na 1.000 Křižáků. (Sen. Javornický: Naši legionáři!) Prosím, naši legionáři jsou dokladem doby moderní. Tedy nemusíme se bát, že je nás málo. Ovšem víme, že nestačí jenom hrdinství, že je k tomu potřebí také technických opatření, a proto jsem rád slyšel, když p. ministr nár. obrany prohlásil. (Sen. Földessi: Míru je třeba, nie bojov?) Ano, kolego, míru je třeba, ale to nezávisí na nás. Kdyby mír závisel na nás, nemuseli bychom mít vůbec armádu, mír by byl věčný. Rádi slyšíme, že ministr nár. obrany prohlásil, že slovo "přepadení" je nutno už jednou pro věčné časy škrtnouti ze všech možností. Vítáme vše, co v tomto směru bylo vykonáno, a prosíme, aby bylo vykonáno ještě vše, co je nutné, ovšem v předpokladu, že jde o věci opravdu nutné a nikoliv zbytečné a že se neuplatňuje nic jiného, než zájem státu - opakuji znovu - nic jiného než zájem státu.
Proto litujeme, že nemáme jako strana oposiční možnosti přesvědčiti se o tom, co bylo vykonáno. Mrzí nás to tím více, že ani členové branného výboru, ať je to kol. posl. Špaček či sen. Bergman, o jejichž věrnosti armádě a státu nikdo nemůže pochybovat, i kdyby byl největším politickým odpůrcem, Nemají možnosti přesvědčiti se o tom, jsou-li výtky, kterých se jim po straně od známých z kruhů vojenských dostalo, oprávněné. Naproti tomu mohli si prohlédnouti všechna tato opatření příslušníci aktivistických stran německých. (Výkřiky sen. dr Hellera.)
Rádi bychom také věděli a měli už jistotu pro budoucnost, kdo postaven je a bude pro tuto dobu v čele naší armády, jak bude vypadat kompetence generálního inspektora armády a jaká je kompetence náčelníka gen. štábu, poněvadž jsme v posledních dnech svědky četných přesunů a nových jmenování. Víme, že i armáda je orgán nadmíru citlivý, že tu nelze i uplatňovat stáří a všechny jiné okolnosti, které jsou možné u jiných úřadů, že výběr musí býti co nejúzkostlivější, co nejjemnější a také co nejšťastnější, aby veřejnost měla absolutní důvěru, poněvadž bude-li mít veřejnost důvěru, že je o všechno, i o detaily, už v míru postaráno, pak je o úspěch v případě neštěstí postaráno předem.
Pan president republiky prohlásil, že dnešní poměry jsou takové, abychom byli připraveni na vše a dali si vše do pořádku. Prosím, aby to platilo především o armádě. (Výborně!)
Přejdu k podrobným poznámkám o rozpočtu. Když projednáváme rozpočet, neubráním se tomu, že při největší snaze po objektivitě tento rozpočet není výsledkem snahy prospět státu, nýbrž více výsledkem zápasu koalovaných stran. Že toto mé odůvodnění je oprávněno, seznáme, podíváme-li se na to, jak to šlo dříve. Podívejme se na účetní uzávěrku.
R. 1931 byl vykázán schodek 2.810 mil. Kč,
r. 1932 129 mil. Kč, r. 1933 1.482 mil. Kč,
r. 1934 341 mil. Kč, r. 1935 1.780 mil. Kč,
r. 1936 2.316 mil. Kč. Kolik bude vykazovat rozpočet na r. 1937, přesně nevíme, ale cifra kolem 1 miliardy Kč to bude. To jsou schodky z řádných rozpočtů. O nákladech na mimořádné rozpočty, kde jsem přesvědčen, že by i část toho měla přijíti do řádného rozpočtu, nemluvím.
Konečně si nezatajujme, že mimořádný rozpočet je pouze akumulátorem, který se pak časem přenese úmorem a úrokem do rozpočtu řádného.
Dnes reálně vyrovnaný rozpočet počítá se zvýšenými příjmy, jednak aby byly kryty schodky, jednak aby bylo postaráno o úhradu na zvýšenou potřebu, vzniklou z nejistých poměrů mezinárodních. Ale když prolistujeme tyto knihy, necítíme, že by tato vážná doba znamenala v našem rozpočtování nějaký obrat i v podrobnostech. My bychom rádi viděli, kdyby státní správa pro své úřady stavěla vlastní budovy. Vidíme, že okresní úřad Smíchov platí čtvrt milionu Kč ročně nájemného a s dávkami to přijde na 300.000 Kč; jistě že za tuto částku by mohla býti postavena řada budov - a to by byly investice, které by mohly býti kryty z rozpočtu mimořádného, poněvadž by tímto výnosem, který se jinak platí, bylo o úhradu postaráno. Vidíme, že se cílevědomě zhoršuje populace, o které se tolik mluví ve veřejnosti a která byla předmětem debaty ve sněmovně. Jak velmi jednoduše by šly tyto věci vyřešiti, řekl prof. Bělohrádek a říkají to také jiní a známe toho případy i v jiných okolních státech; nemusíme se toho bát, aby ti, co děti nemají, přispívali těm, kteří děti mají. Pak by zmizely všechny výtky o dvojím zaměstnání a něco podobného, když by touto cestou bylo postaráno o spravedlnost. Chtěli bychom, aby chudému otci rodiny se dávala přednost při zaměstnání a nikoli aby jako dosud, byly děti přítěží; jinak do té doby bude marno mluviti o populaci. Zkrátka bych chtěl, aby dráhy poskytovaly otcům rodin a pro členy jejich rodin určité slevy při dopravě. Je těžko otci, který má několik dětí, aby s nimi mohl jíti na letní byt, poněvadž jenom jízdné stojí tolik pro celou rodinu, coby rodině bezdětné stačilo na prázdninový pobyt. Stát má povinnost ulehčiti otcům rodin existenci.
Postrádáme, prosím, cílevědomé péče o zaměstnané dělnictvo při opevňovacích pracích, možnost trvalého jejich usídlení jako nejspolehlivější obrany státu.
Doprava. Budujeme dráhy na Slovensku, mnoho bylo zanedbáno, ale nesmíme zanedbati úkoly, jako je péče o dráhy rázu strategického, na př. Most, Louny, Chomutov; víme, jak tyto dráhy jsou přetíženy v dobách konjunktury, zejména na podzim, jak doprava do těchto krajin je svízelná a neúčelná. Postrádáme také, že nebylo nic učiněno pro vodní cesty, průplavy, zejména průplav oderskodunajský, o kterém se tolik mluví.
U rozhlasu jsme dosáhli počtu jednoho milionu abonentů, ale když není možno sleviti sazbu, proč nejsou umožněny nejchudším lidem při určitém příjmu alespoň určité slevy? Je přece jen rozdíl mezi režií, kdy bylo 100.000 abonentů, r. 1921, a dnes, kdy jsme dosáhli jednoho milionu abonentů.
Nevidíme, že by bylo bývalo upozorněno na to, že obavy, které se v posledních dnech objevily, pokud se týká prémiových reserv v ústřední soc. pojišťovně, Všeobecném pensijním ústavu, jsou neodůvodněné a že řeči o ohroženém pojištění jsou předčasné. Censurou, konfiskací podobných zpráv se veřejnost o pravdě nepřesvědčí.
Nevidíme také, že by reforma veřejné správy, o které mluvil pan min. předseda dr Hodža a o které se tolik a tolik mluví, pokračovala. Souvisí to těsně s otázkou zaměstnanců. (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.)
Vážení přátelé, zaměstnanci jsou pro spořádaný stát stejně důležitou součástkou jako jest řádně vybavená, spolehlivá, státu oddaná armáda. Není pravda, co jsme četli v neděli, že se na naše úřednictvo dává tolik, že to nevynesou daně. K těmto cifrám se dochází zavedl to pan min. dr. Kalfus loňského roku a nyní se to jako sensace opakuje - tak, že se sečte počet zaměstnanců státní správy i podniků, pak se tam dají daně a pak se tam dají výnosy a schodky státních podniků. Tato cifra není přece možná. Neodpovídá tomu, co se uvádí v uzávěrce. Tam se uvádí, že náklad na státní administrativu činí asi 30 % celkových nákladů. Kdo tedy mluví pravdu a kdo nemluví pravdu? Ve státní uzávěrce se uvádí 30 % a veřejnost čte, že všechny daně na to nestačí.
Vážení přátelé! 30 % na státní administrativu je procento, které snese srovnání s každým státem na světě, i se státem, který nemá daleko tolik úkolů, který si toho daleko tolik nenabral jako Československá republika. (Souhlas.) Že ta cifra činí jen 30 %, je možné jen proto, že své zaměstnance platíme přímo hanebně, pod lidskou úroveň, že obstaráváme všechno výpomocnými silami za 600 až 650 Kč měsíčně. Již kolikrát jsem o tom mluvil, kolik procent je zaměstnanců a jak placených. U státních podniků činí režie 29.95%.
Když uvážíme, že jsou to podniky z velké části výdajové, pošta t dráha, kde personální náklady jsou vždy velmi značné proti podnikům v pravém slova smyslu! výrobním, kde velká část nákladů je nutná na amortisaci, suroviny, pomocné látky, tedy je to procento velmi příznivé.
Na bedra zaměstnanců mohli bychom dát nejvýše 30 % ze schodku státních podniků a ne celých 100 %. Schodek nezavinily náklady personální, když ve skutečnosti činí 29.95%, tím méně, když v těchto personálních nákladech je zahrnuto všechno, co se týče personálií, počínajíc presidentem republiky a končíc posledním zaměstnancem, počínajíc náklady na vojenská cvičení, na cesty a všechno jiné, a končíc náklady na senát, sněmovnu, ministerstva. Všechno, co je osobní, se do tohoto nákladu zahrnuje a činí to 30 % nebo 29.95%. To je cifra velmi nízká. Ostatně je to také viděti z toho, že kromě Ruska a některých balkánských států Československá republika platí své zaměstnance nejhůře. To není můj objev. To doslova konstatuje důvodová zpráva k úhradovým srážkám, předložená v pondělí, tedy včera v posl. sněmovně. Konstatuje, že u zaměstnanců s příjmem do 9.300 Kč budou činiti úlevy na srážkách od 1. ledna. 74.40 Kč ročně a od 1. dubna 55.80 Kč ročně. To je jádro zaměstnanců, plná jedna třetina. Pak to jde výš a výše, takže průměrně vysoký úředník ve IV. platovém stupni - to je ředitel středoškolák, to je rada vysokoškolák, to je, prosím, 23.400 Kč ročně - bude míti od Nového roku přidáno ročně 187.20 Kč a od dubna dalších 466 Kč. Račte si spočítati, jak velký efekt připadá na měsíc a jak velký efekt připadá z toho na den. V závěru píše tato důvodová zpráva: "Tak, jako na dlouho je neudržitelnou dosavadní organisace veřejné správy, topící se v záplavě papíru, tak nejsou na dlouho udržitelnými přítomné rozvrácené právní postavení a hmotný stav zaměstnanců." To konstatuje důvodová zpráva o úhradových předlohách, předložených v posl. sněmovně. Nám by slušelo, kdybychom si položily otázku, kdo tohle všechno zavinil, že se zde otevřeně přiznávají rozvrácené právní poměry a neudržitelný hmotný stav zaměstnanců. Bojím se však, že se nic nezmění, že' to dopadne tak, jak to říkal František Vymazal: Tisíc lidí řeklo, že takhle již to dál nejde, a přece to šlo dál, jako tomu bylo před tím.
Račte si teď představiti, kolik bude dělati branný příspěvek, oč stoupne drahota, které se nezabrání žádným prostředkem, co bude znamenati náklad na nájemné v těchto lidí zavedením regresu, a poněvadž velká část jich bydlí v rodinných a družstevních domech, uvidíte, že jejich stav se jeví pro příští rok ještě horší než nyní.
Renumerace jsou předmětem stížností. Je nedůstojné státu, aby za celoroční zvýšenou odměnu dával svým zaměstnancům 30 až 50 Kč s podmínkou, že to nesmějí nikomu říci, a zakryje se před nimi ten, co bral před ním, aby to nikdo neviděl. Tím se nevychovává v zaměstnaneckých kruzích solidarita.
Nejhůře jsou na tom pensisté, poněvadž nebudou účastni ani těch nepatrných úlev, o kterých jsem se zde zmínil. Proti pensistům se uplatňuje tendence podle staré zásady jít cestou nejslabšího odporu. Ale nelze ji nazvati úspornou, poněvadž těch 25 mil. Kč, co by pensisté stáli, aby byly ve srážkách postaveni na roveň ostatním zaměstnancům, nemůže býti předmětem sporu při rozpočtu miliardovém. Ale zde je viděti zásadu, tendenci, odtrhnouti aktivní zaměstnance od pensistů, poněvadž kdyby toho nebylo, přistoupilo by se na návrh, který aktivní, zaměstnanci ústy svých organisací projevili v tom směru, že jsou ochotni alikvotně snížiti svou část, která na ně připadá, aby stejným procentem byly poskytnuty úlevy i pensistům.
Jestliže říkal pan dr Meissner, že tyto úhradové zákony se dělají bez ideí a bez plánů, musím konstatovati, že zde plán je aspoň pokud se týče rozporu mezi aktivními zaměstnanci a pensisty.
A prohlížíme-li státní hospodářství, vidíme, že se dál chce trvati na hospodářství vázaném, které se hodí do demokracie jako pěst na oko. Vázané hospodářství je těsně spjato s totálním režimem a je výrazem totálního režimu. Vázané hospodářství může býti řízeno pouze z jednoho ústředí a s jednotným cílem. A poněvadž toho jednoho ústředí, a jednotného cíle u nás není, nezbývá, než se navzájem dohodovat. Je to předmětem sporů, dlouho to trvá, všechno se projednává až v poslední chvíli a nakonec zůstanou jenom nevýhody vázaného hospodářství, totiž to, co nebylo předmětem sporu.
Dále se trvá na rozšíření státního podnikání. Nebudu o tom mluviti, obrazně to včera v tomto slavném sboru pronesl slovy drastickým pan sen. Marcha, který poukázal na to, co nás stojí státní podnikání, a mluviti o tom znovu, znamenalo by nositi dříví do lesa.
Dále cítíme v tomto rozpočtu tendenci, která směřuje proti středním vrstvám: brání se jejich podnikavosti, omezuje se jejich podnikání. Naproti tomu forsírují se syndikáty jako důsledek vázaného hospodářství, ale je to vidět i v osnově kartelové, a na velká družstevní ústředí divá se tento rozpočet stále jako na osoby sociálně slabé, kterým je nutno poskytovat takovou ochranu jako družstvům, když byla ještě v počátcích a nebyla by snesla soutěže soukromého podnikání. Při tom jsme si všichni vědomi, že soukromé podnikání může býti základnou podnikání, že jenom soukromé podnikání, které ponese risiko a bude se podílet se státem na zisku, může přinést u nás obrat. Státní podnikání může být jen korektivem v dobách krise; svou dynamičností, smršťováním a rozpínáním může vyrovnávat konjunkturální zjevy, které s sebou přináší podnikání soukromé. (Sen. inž. Havlín: Státní podnikání nemá žádnou dynamičnost!) Máš pravdu. Dokud nebudeme mít jádrem našeho podnikání, podnikání soukromé, dotud nebudeme tvořit nové kapitály, a bez tvorby nového kapitálu nestačíme uhradit potřeby, které máme, bez tvoření nového kapitálu není možná nová půjčka, bez které se ministr financí neobejde v r. 1938,aby kryl náklady spojené se zbrojením. Tedy bez půjčky se neobejdeme a zahraniční půjčka za těchto neurovnaných poměrů, i našich, bude ztížena. Kdo se podívá po světě, vidí, že v této chvíli je nemožno získat zahraniční úvěr, a domy? Z čeho, když není nové tvorby kapitálu? Chcete prodejem státních papírů získat peníze a vydáním nových? Upozorňují na to nejen naši příslušníci, např. dr Macek a dr Klapka o tom píší v poslední chvíli, poněvadž se obávají důsledků, kam to povede.
Že hospodářství soukromé je ve svém jádru zdravější, zejména to drobné a střední, na které se nevztahují státní záruky, toho dokladem je, že vydrželo všechny státní zákroky, kterými se mu chtělo pomoci.
V závěru své řeči chci říci toto: I při snaze po největší objektivnosti nemohu se ubránit tomu, že celým rozpočtem se jako červená nit táhne touha určité strany zmocniti se všeho v československé republice k posílení vlastní posice, zmocniti se výroby, obchodu, spotřeby, zasahuje to i do soukromého života a při tom se zanedbávají veliké úkoly státní. A právě tato stránka rozpočtu nám brání, abychom z politických důvodů hlasovali pro rozpočet, ač bychom jinak rádi, proň hlasovali. Pozměňovacích návrhů nepodáváme, nebyly by vzaty v úvahu, kdyby byly sebe originálnější a kdyby snad mohly přinést nebo naznačit cestu k nápravě, nebylo by jich dbáno. Ale své positivní, stanovisko ke státu chceme projevit tím, že budeme hlasovat pro ty kapitoly rozpočtu, které považujeme se svého hlediska za nejdůležitější, to je především pro kapitolu presidenta republiky jako hlavy státu a symbolu naší státní samostatnosti, pro národní obranu jako záruku naší státní samostatnosti v dobách nejhorších a pro nejvyšší účetní kontrolní úřad jakožto orgán, kterému je svěřen dozor nad naším státním a národním hospodářstvím. (Potlesk senátorů národního sjednocení.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Pánek.
Sen. Pánek: Slavný senáte!
Byl jsem zmocněn klubem, abych k rozpočtu a politickým událostem z poslední doby zaujal toto stanovisko:
Před válkou bylo snad v Evropě jenom jediné ohnisko mezinárodního neklidu, jak se obrazně říkalo sud s prachem, a to byl Balkán. Také vybuchl a ta explose byla jakousi primérní příčinou, vlastně jen záminkou k výbuchu světové války. V nynější době je těch ohnisek mezinárodního neklidu, tedy zase obrazně řečeno, těch sudů s prachem, několik v Evropě a i jinde, a také už některé vybuchly: Španělsko, Habeš, Čína, Palestina. Také ve střední Evropě je podobné ohnisko, takový sud s prachem, a nikdo neví s určitostí, zda a kdy bude explodovat, bude-li explodovat také jen pouhou náhodou, jako se to stalo r. 1914 na Balkáně. Ač můžeme říci, že bezprostřední nebezpečí explose, tedy válečné nebezpečí nehrozí, bule dobře, budeme-li na vše připraveni. Vždyť jako zázrakem vyhnula se Evropa válečnému konfliktu pro revoluci ve Španělsku, na kterémžto poloostrově zatím některé evropské mocnosti měří své síly a zejména zkoumají zdatnost a účinky moderních zbraní. Také pro Habeš mohl vypuknout konflikt. Vždyť nejde jen o africké císařství, o toho ubohého Něguše, nýbrž zde jde o Středozemní moře a nadvládu nad ním - a dodnes není ta věc vyřízena. A že události v Číně mohou vyvolat válku s Ruskem, to leží mimo diskusi. Byly-li ty výbuchy prozatím lokalisovány, není řečeno, že by další výbuch, který by mohl nastat, řekněme vprostřed Evropy, byl také lokalisován. Pochybuji, že by byl lokalisován, vždyť takový výbuch by jistě přivodil novou světovou válku, která by mohla končit naprostou anarchií, totiž koncem civilisace Evropy.