Při opožděném proplácení podpory pohltí pak úrok zpravidla celou podporu, takže obec ani družstvo nemají z této podpory prospěchu.

Jak situace jen v jednom elektrárenském svazu vyhlíží, jest zřejmo z toho, že 46 obcí a družstev má podáno od r. 1931 žádostí za podpory v částce 4,594.500 Kč. Počítáme-li s průměrnou podporou 35%, mají obce obdržeti 1,608.075 Kč. 27 obcí a družstev má výměry o povolené podpoře v celkové částce 1,242.869 Kč. Na tyto podpory bylo od r. 1932 do 30. září 1937 vyplaceno 696.000 Kč, takže zbývá k výplatě 546.889 Kč.

Povolená podpora vyplácena, jest obcím až v pěti splátkách, takže po obdržení výměru teprve po pěti letech jest podpora úplně splacena.

Poněvadž důsledkem opožděného vyřizování žádostí a proplácení nemají obce z toho žádného užitku, je nutno, aby dotace byla zvýšena na výši zákonem stanovenou.

Urychlením vyplácení podpor přikročila by řada obcí k elektrisaci, neboť zbývající obce jsouc většinou méně finančně schopné a bez podpory nemohou stavbu podniknouti.

Oživením činnosti stavební zvýší se průmyslová výroba téměř všech odvětví, neboť v elektrotechnice zastoupeny jsou všechny obory lidské práce. Zvýší se zaměstnanost a tím zmenší výdaje na podpory v nezaměstnanosti. Státní pokladna získá na dani obratové a dani výdělkové, zvýšenou výrobou žárovek pak na dani z elektrického záření. Dopravou materiálu získají železnice na příjmech, neboť většina materiálu dopravována jest drahou. Elektrisace jest velmi důležitým činitelem v obraně státu a s toho hlediska nutno ji podporovati.

V mimořádných dobách, které prožíváme, je třeba, aby bezvadně fungovalo i naše peněžnictví. Nutno s uznáním konstatovat, že řadou zákonných opatření se podařilo zkonsolidovati veškeré peněžnictví, odstraniti roztříštěnost a zmírniti konkurenci, mezi jednotlivými složkami.

Jest ještě třeba, aby v duchu proklamovaného hospodářského smíru a v duchu demokratických zásad odstraněna byla privilegia, která jednotlivé druhy peněžnictví na úkor ostatních požívají. Nelze ničem odůvodniti, aby soudní deposita, sirotčí peníze a církevní vklady ukládány byly výhradně u spořitelen. Pro naše zemědělce jest přímo urážkou, jsou-li vklady, uložené až dosud po desetiletí u okresní záložny hospodářské, v případě úmrtí hospodáře z příkazu soudu vybírány a ukládány u spořitelen, a to jen proto, že zastaralý předpis to nařizuje. Okresní záložny hospodářské musely ve svém rozvoji překonati značné obtíže, které jim rakouská vláda v cestu stavěla. Nic však nemohlo zabrániti jejich rozvoji. Rostly s rostoucím uvědoměním našeho rolníka a svým historickým vznikem nám připomínají stále kruté doby roboty našich předků. Poslední zbytky ponižujících omezení mají býti odstraněny. Okresní záložny hospodářské se domáhají, aby jim bylo dovoleno spravovati sirotčí vklady, aby i:ony měly autonomní správu jako spořitelny. Příslušný návrh zákona byl již r. 1936 předložen senátu k ústavně-právnímu projednávání. Třebaže peněžní rada i vláda tento návrh schválily, jsou podnikány v poslední době různé bezdůvodné útoky, které mají v neinformovaných kruzích vyvolati neklid a uskutečnění tohoto zákona znemožniti. Je-li důvodem tohoto postupu obava spořitelen, že ztrátou svého výsostného a demokratickým zásadám odporujícího postavení nastane u nich, pokles vkladů, není to věcný důvod, pro který by měl býti odmítán spravedlivý požadavek okresních záložen hospodářských, které jsou ústavy zdravými a stejně dobře plní své poslání jako spořitelny.

Jsou-li pak okresní záložny hospodářské ústavy zemědělskými, zemědělci spravovanými, vyplývá to z jejich dějinného důvodu a z celé vnitřní struktury i organisace. To je skutečnost daná historickým vývojem, na které nelze nic měniti, která však nesmí býti důvodem stranického neb konkurenčního nazírání při řešení spravedlivého požadavku okresních záložen hospodářských.

Žádám proto, aby návrh na novelisaci zákona. čís. 128/24 o okresních záložnách hospodářských byl předložen bez dalších průtahů plenu senátu k projednání, a to ve znění vládou schváleném.

Prohlašuji, že taktéž klub náš bude hlasovati pro schválení státního rozpočtu. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. inž. Winter. Dávám mu slovo.

Sen. inž. Winter: Slavný senáte!

Zahajujeme jednání rozpočtové, vlastně již téměř končíme jednání rozpočtové v době velmi chaotické. Na jedné straně Španělsko, na druhé straně Čína bylý přepadeny uprostřed míru. Diplomatické styky mezi Japonskem a Činou nejsou přerušeny, ale japonské vojsko s veškerou válečnou magií Japonska nachází se uprostřed čínského státu. Italie vystupuje ze Společnosti národů. Francie právě teď odhalila a potlačuje spiknutí proti republice. Anglické a severoamerické válečné i obchodní lodi na čínském Yan-tse-kiangu jsou napadeny japonskými bateriemi a japonským letectvem. Hospodářská krise ještě nedozněla. To vše i s válkou z r. 1914 až 1918 nyní ničím jiným než příznaky sociální revoluce. President Osvoboditel velmi správně nazval světovou válku světovou revolucí. Tato revoluce je logickým důsledkem Technického pokroku. Vlastnické poměry dneška tvoří příliš úzký rámec výrobním prostředkům, které za posledních 30 až 40 roků novými technickými vynálezy a objevy dosáhly netušené výkonnosti a netušených rozměrů. Vlastnické poměry výrobních prostředků byly v dnešní své formě zcela dobrým a postačujícím rámcem společnosti století XIX, avšak nejsou již dostatečně širokým rámcem pro výrobu a hospodářský život století XX. Výrobní prostředky století XX vyžadují zcela jiného, mnohem širšího rámce vlastnických poměrů. Soukromé vlastnictví výrobních prostředků ukazuje den ze dne stále více a více, že nestačí již jakožto jediná, a výhradní forma výrobní, nýbrž že bude třeba, aby poměry zde byly změněny. Když se bude pracovati stále jenom pod zorným úhlem prospěchu majitele výrobních prostředků, pod zorným úhlem, zdali kyne z výroby zisk, a když se nebude vyráběti pod zorným úhlem potřeby, pak se dostaneme do poměrů přímo chaotických. Právě tyto poměry způsobily, že jsme se dostali do takové krise, že dělnictvo je vyřazováno z práce a bude vyřazováno stále více a více a stále v širším měřítku. Koncentrace vlastnictví výrobních prostředků bude stále užší, výrobní prostředky budou stále méně a méně rukou a koncerny budou stále širší a širší.

Pan kol. Thoř říká, že to není pravda. Chtěl bych tedy uvésti jaká argument ad hominem koncern Baťův. A tu myslím, že pan kol. Thoř nebude popírati, že tento vývoj není pro celek státní a národní příznivý. Když ten koncern, který začal s výrobou určitého předmětu, rozšiřuje svou výrobu stále dál a dál a vyřaďuje jako vyřadil ze zaměstnání řadu malých živnostníků průmyslu obuvnického nyní řadu živnostníků v dalších oborech, kde jsou hranice, ve kterých se to zastaví? (Sen. Thoř: U kolektivu je to také!) U kolektivu jsou jiné cíle, které ten kolektiv sleduje, a jsou také jiné směrnice, podle kterých se vyrábí. Když se však vyrábí pouze pod směrnicí zisku majitele výrobních prostředků, pak to, vážení pánové, povede na konec k hospodářské diktatuře, která se nespokojí pouze s tím, že zůstane diktaturou hospodářskou, nýbrž velmi brzo sáhne též k diktatuře politické, a nevím, k jakým koncům tyto poměry povedou, kde jsou dány hranice. Ty koncerny mohou jíti do velmi značné šíře a na konec můžeme si docela dobře představiti, že několik silných kapitalistů může ovládnouti výrobu celého národa a státu. (Sen. Thoř: To je utopie!) To není žádná utopie. Jako utopii popsal to Claude Farrère. On v této své utopii vyøazuje dělníky vůbec z výrobního procesu, poněvadž dělníka úplně nahradí strojem. Ovšem Claude Farrère dopouští se ve své utopii logické chyby, poněvadž zapomíná, že dělník je také konsumentem, a na konec ty jeho veliké stroje silného kapitalistického koncernu nebudou míti pro koho pracovat. (Sen. Thoř: Souhlasím!), budou plně v běhu, ale nikdo nebude konsumovat, poněvadž dělník, který tvoří nejširší okruh konsumentů, bude vyřazen z možnosti a schopnosti, aby nakupoval. Pak nastává anarchie, a to jsme vlastně u konců našeho společenského řádu. Hospodářská diktatura povede k zániku.

Záchranou po mém názoru je jediné zespolečenštění výrobních prostředků pro všeobecné blaho, aby se pracovalo podle potřeb, a těch potřeb je dosti. Potřeby jsou neobmezené a nebylo by třeba, aby jediná, továrna zastavila výrobu, aby jediný dělník byl propuštěn, jen, kdyby všichni ti, kteří nemohou konsumovati, poněvadž nemají zač nakupovat, měli možnost konsumu a bylo jim nakupovat umožněno.

Po této stránce myslím, že brzy budeme musiti přikročiti od řešení teoretického také k řešení praktickému. Jsem přesvědčen, že pokusy, které se konají, vrátit se k cechům, za nedlouho se prokáží neschůdnou cestou, poněvadž není možno zastaviti kolo vývoje, navrátit je a vrátiti se do dob před 150 lety. Právě tento návrat do minulosti je podstatou fašismu a hitlerismu. To je snaha, aby hospodářský vývoj byl zadržen. Ta snaha je marná. Hitlerismus v roce1933, když uchvátil moc, nebo když mu byla darována, otevřeně se k tomu přiznal, že se chce vrátiti k poměrům o 150 let zpět. To jsou poměry z dob Bedřicha Velikého. Tato snaha je však marná a poroto jsou také marné všechny naděje, které kapitalismus skládá ve fašismus a hitlerismus. Račte se podívat, kam se dopracoval fašismus a hitlerismus, který byl přece dítětem lásky velkého kapitalismu, za těch několik let svého trvání; podívejte se do Italie nebo do Německa? Vždyť fašismus přikročuje už ke konfiskacím, vybírá dávky z majetku, ukládá velké daně, ukládá určité kapitálové procento jakožto daň. To už nejsou daně z výdělku, daně ze zisku, to jsou daně naprosto nezdravé, poněvadž jdou přímo na kořeny výrobních možností. Je to vlastně bolševismus. Fašismus je na nejlepší cestě, aby se zvrátil v bolševismus, a činí to právě v době, kdy ruský bolševismus už dávno neexistuje, kdy v Rusku tuto cestu už opustili a kdy se vydali na cestu zcela jinou, poněvadž se přesvědčili, že ta dosavadní cesta není schůdná a že nevede ke zlepšení poměrů.

Právě teď byly v Rusku provedeny volby, prý volby demokratické na základě demokratické ústavy. Sovětské Rusko praví, že toto jsou nejdemokratičtější volby. Právě naopak bych řekl, že tyto volby v Rusku se neliší ničím od voleb v Německu a v Italii, poněvadž není možno, aby si oposice postavila svou kandidátní listinu, když je připuštěna pouze jediná kandidátka a volič nemá možnost si vybrat mezi kandidáty. Račte dovolit, jaký je tedy rozdíl mezi sovětskou demokracií a mezi demokracií hitlerovskou nebo fašistickou? Nevidím tu žádného rozdílu. Jednoduše je tam na komandováno, kdo bude zvolen, právě tak jako v Německu a v Italii. Jsem pevně přesvědčen, že dnes už v Rusku žádný bolševismus není. V Rusku je mrtev, ale nový bolševismus se rodí v Berlíně a v Římě.

V oboru práva vrátil se hitlerismus do dob dávno před érou křesťanskou, dokonce i do doby před římským právem, které tvoří přece základ moderní civilisace. Je-li právem to, co za právo uzná vůdce, a platí-li právo pro jednoho, ale ne pro druhého, pak to po názoru nejen člověka dneška, nýbrž ani podle názoru člověka ze století 18. nemůže už býti nazváno právem a také ne civilisací.

Prusko bylo velmi hrdo na to, že jsou tam soudcové naprosto neodvislí a že se dovedou postavit i králi. Fašismus a hitlerismus prohlásil, že se vrací do dob před 150 léty, do dob Bedřicha Velikého, ale právní poměry nejsou takové, jako v dobách Bedřicha Velikého. Jsou to snad právní poměry, jaké byly v dobách před příchodem Teutonů do Evropy, v dobách germánských kmenů někde ve východní Evropě, ale nejsou to právní poměry pruského státu ve století 18. Bedřich Veliký byl hrdý na to, že pruský soudce odsoudil jeho krále, když chtěl vyvlastnit v Postupimi svého souseda mlynáře, aby si rozšířil, svůj park. Pruský soud tehdy odsoudil krále a dal za pravdu mlynáři. (Sen. Kreibich: To je legenda!) Možná, že je to legenda, ale fakt je, že na tuto legendu německá právní věda a německý národ i s německým králem byli velice hrdi. Dnes tato legenda byla již dávno v Německu hozena do starého železa, dnes platí v Německu a v Prusku naprostá libovůle. Dnes je to v Německu asi takové, jak president Osvoboditel líčí, jak se mu dařilo za revoluce v Rusku v Kyjevě. Kdy se chtěl dostati do svého hotelu a žádal bolševického vojáka, aby ho tam pustil, voják řekl: Když chci, pustím, když chci, zabiji. Toto jsou právní poměry dnešního Německa.

Důsledky této mentality jeví se bohužel také v rozpočtu Československé republiky na r. 1938. Vidíte, že máme vydání velmi značně vyšší, nežli byla vydáni ještě roku minulého a předminulého. A přes to, že tato veliká břemena jsou obyvatelstvu ukládána, jest rozpočet přijímán se souhlasem téměř všech politických stran. Je přijímán se souhlasem proto, že všechny strany, i oposiční, uznávají, že je nutno, aby naše republika vyvodila důsledky z poměrů, jaké vládnou kolem nás. Když vidíme, co se děje ve Španělsku, co se děje v Číně, pak je naší povinností, abychom se podle toho zařídili a učinili vše, aby nebylo možno, aby něco podobného dělo se také u nás. My nejsme žádnými militaristy. Přiznávám se, že jsme stále ještě pacifisty, jako jsme byli, ale poněvadž jsme pacifisty, nejsme proto ještě defaitisty a poněvadž nejsme defaitisty, řídíme se Masarykovým heslem revoluce: proti železu železo. My nemáme u nás v čsl. ústavě ministerstvo války, máme jen ministerstvo nár. obrany, neboť my nechceme vésti válku, my se budeme jen bránit. V slovanských jazycích slovo "zbraň" je od slovesa, "brániti", tedy nemáme "Uaffe", my máme "zbraň", která již svým původem naznačuje, k čemu je určena; nikoli k útoku, nikoli k dobývání, nýbrž k obraně. A poněvadž jsme ve středoevropském prostoru, poněvadž jsme vklíněni mezi Němectvo severní a jižní, musíme také vyvoditi důsledky z tohoto svého položení. V zahraničním výboru řekl senátor strany sudetskoněmecké, že jsme vklíněni do německého prostoru. Dámy a pánové, tak jako jsem učinil v zahraničním výboru, odmítám i zde tento názor, jako kdyby Československá republika byla vklíněná do německého prostoru. My jsme vklíněni do středoevropského prostoru a společně s námi do tohoto prostoru je také vklíněn německý národ, ale to neznamená, že by tento středoevropský prostor byl prostorem německým, je prostorem všech států, které střední Evropu obývají. A jestliže pánové se domnívají, že fakt, že německý národ je ve střední Evropě nejpočetnější, dává jim stále právo, aby chtěli vytvořit nějakou novou Svatou římskou říši německého národa, tož prohlašujeme, že nejsme ochotni do žádné takovéto říše se dáti zařadit. My nebudeme už provozovat žádnou politiku přemyslovskou, my stojíme na politice, kterou zahájila česká reformace a jejímž pokračováním bylo vzkříšení českého národa a jejímž pokračováním byl vznik znovuzrozeného československého státu. Stojíme tedy na samostatnosti československého státu ve střední Evropě bez zřetele na to, na kterém místě ve střední Evropě ten stát je.

My víme, že nemůžeme při své zeměpisné poloze dobře spoléhat na nikoho, než právě na sebe. Tak jako v soukromém životě, tak i v mezinárodním životě platí: Člověče přičiň se a Pánbůh ti pomůže. Snad nám nepomůže Pánbůh, ale počítáme, že nám pomohou jiní, když se budeme sami přičiňovat. Ale především musíme spoléhat sami na sebe. Víme, že budeme mít cenu pro přátele a pro své spojence teprve tehdy, budeme-li také s to, abychom se sami bránili a abychom jilm tvořili v jejich obranném boji také nějaký positivní přínos. Kdybychom očekávali spásu a obranu jen z ciziny, pak nemůžeme počítati s tím, že cizina bude počítati s námi.

My jsme kladli veliké naděje na Společnost národů. Společnost národů je oslabena, Italie vystoupila ze Společnosti národů právě v tyto dny. To ovšem neznamená, že tento fakt by byl Společnost národů zvlášť, oslabil, poněvadž přece se počítalo už všeobecně s tím, že Italie necítí se členem Společnosti národů. Její pobyt ve společnosti byl vlastně Společnosti více na úkor než ku prospěchu, poněvadž celá její činnost ve Společnosti byla jediným sabotováním práce Společnosti národů.

Horším zjevem je, že velmoci samy - i ty, které trvají na další existenci Společnosti národů a jsou jí věrny - pracují vedle Společnosti národů, že docela dobře dovede Anglie srovnat se svou povinností vůči Společnosti národů, že sjednává zvláštní smlouvy se členy i nečleny Společnosti, které neregistruje ve Společnosti národů, které se nepohybují v rámci Paktu Společnosti národů, a pak je pochopitelno, že tímto postupem jednotlivých velmocí je Společnost národů oslabena. Jestliže z ní odejdou ti, kteří nemíní v ní poctivě a loyálně pracovat, to ji neoslabuje tolik, jako to, že její věrní členové pracují mimo její rámec a vedle ní.

Londýnská vláda poslala lorda Halifaxe do Berlína, aby vyzvěděl přání Německa. Nyní tedy Anglie ví, co Německo chce, pokud ovšem je možno ještě spoléhat zítra na to, co Německo dnes řeklo. To by tedy Anglie věděla. Je ovšem otázka, zdali Anglie ví také, co chce ona, sama, poněvadž je velmi těžko vyznati se v klikatině její zahraniční politiky. A jak je právě teď v Číně vidět, ta klikatina její politiky nevyplácí se ani Anglii samé. Anglie je dnes v Číně ohrožena snad ještě více než Čína sama, poněvadž na bojištích čínských bojuje se dnes netoliko o Čínu, jako spíše o Australii, o Indii, Singapur a Honkong, tedy o hospodářské i politické postavení Anglie na Dálném východě. Snad se v nejbližších dnech dovíme, co v Berlíně a Londýně bylo sjednáno, poněvadž francouzský zahraniční ministr Delbos přichází k nám v jejím zastoupení. Uvítáme ho zítra jako milého hosta, uvítáme v něm celou přátelskou a nám spolehlivě nakloněnou Francii. Uvítáme v něm také delegáta Anglie. Dovíme se snad také, jaké byly výsledky jeho jednáni v ostatních hlavních městech středoevropských. Pokud jde o Varšavu, myslím, že si nemusíme dělati přílišných ilusí, a myslím, že všichni jsme si vědomi toho, že výsledek jednání ve Varšavě byl velmi hubený a že nic nového nám Delbos z Varšavy nepřinese.

V Bukurešti byl uvítán s velkým nadšením a v Bělehradě s nadšením ještě větším. Nadšení v Bělehradě bylo dokonce tak veliké, že policie je tlumila. Vážení pánové a dámy, tyto události v Bělehradě nemůžeme jen tak beze všeho přezírati, musíme se nad nimi také zamysliti. Tyto události ukazují, že v Bělehradě přece jen není všechno v takovém pořádku, jak bychom si jakožto partner malodohodový a bratrské Jugoslavie přáli a jak bychom přáli i bratrské Jugoslavii samé. (Předsednictví převzal místopředseda dr Buday.)

Nemáme nejmenších pochybností o přátelských citech jugoslávského národa k národu a republice Československé a k národu a republice Francouzské. Ani nejmenších pochybností o tom nemáme, ale bohužel zdá se mi, že je zde určitý rozpor mezi city a názory jugoslávského národa a mezi jednáním jugoslávské vlády. Jest aspoň podivné, že ve chvíli, kdy francouzský zahraniční ministr, spojenec Jugoslavie odjížděl na svoji cestu středoevropskou, odjížděl jugoslávský předseda vlády a zahraniční ministr dr Stojadinovič do Říma, aby jednal s vládou italskou. (Sen. dr Heller [německy] Taktéž dělali, když náš president tam byl!) My se nestavíme proti přátelským stykům Jugoslavie s Italií, naprosto ne, naopak my vítáme, když Jugoslavie své styky s největším svým sousedem uvede do kolejí, o kterých je možno říci, že jsou přátelské. My vítáme přátelství a dohodu Jugoslavie s Italií, vítáme, každou dohodu, která je způsobilá, aby posílila evropský a světový mír. Jestliže touto dohodou bude dosaženo trvalého usmíření na Jadranu, pak je to positivní čin pro pacifikaci Evropy a po této stránce to jistě musíme uvítati, ale přece jen musíme se také dívat na to, jaký je dnes poměr mezi Římem a Paříží, a ten přece není nejpřátelštější. Když ministerský předseda italský v den 28. října, jejich svátku národního, jejich pochodu na Řím, ve své velké manifestaci mluvil o "bečících ovcích t. zv. velkých demokracií", no, to přece nemůžeme říci, že by byl výraz příliš lichotivý na adresu Francie. Takováto řeč o bečících, ovcích velkých demokracií jistě v Paříži není přijímána příliš libě a ona také v Italii nebyla míněna jako přátelské polichocení. Tedy když je takový poměr mezi Paříží a Římem, pak přece jenom je na pováženou, zdali cesta spojence Francie do Říma bezprostředně ve chvíli, když má přijeti oficielní návštěva

z Paříže, není, řekněme, deplacée. Obávám se, že všechny tyto disonance nebyly asi odstraněny. Obávám se, zdali to nebude mít nepříznivý odraz také na styky malodohodové. Určitý odraz na naše hospodářské styky tato návštěva již má. Četli jste, že min. předseda jugoslávský sjednal velké dodávky, velké objednávky válečného materiálu v Italii. Těmito italskými dodávkami má být zaplacena italská špička vzájemného obchodu. Poněvadž Jugoslavii zamrzly v Italii velmi značné částky, chce Jugoslavie dostati své peníze domů. Proto kupuje Jugoslavie v Italii své válečné potřeby. Ale my jsme právě v nedávných dobách slyšeli, že se počítá s trojstranným clearingem mezi Československem, Jugoslavií a Italií. Poněvadž náš obchod vůči Italii je pasivní, jugoslávský obchod vůči Italii je aktivní a náš obchod s Jugoslavií je také aktivní, počítalo se s tím, že jugoslávská špička v Italii

uhradí naši špičku v Jugoslavii a že takto trojstranným clearingem bude umožněno, aby hospodářské styky mezi těmito třemi státy byly podstatně zlepšeny, aby vzájemný obchod byl zvýšen. Ovšem když nyní jugoslávská špička obchodní je takto vyrovnána, odpadá naděje, že bychom mohli v dohledné době docíliti zlepšení našich hospodářských styků.

O otázkách vnitropolitických promluvil v posl. sněmovně velmi obšírně předseda naší strany posl. Hampl. Proto snad mohu tuto stránku přejíti. Dovolíte, abych se stručně zmínil také o některých otázkách technických. S potěšením můžeme konstatovati, že republika v dopravnictví učinila veliký pokrok.

V posledních dnech jsme slyšeli exposé p. ministra pošt Tučného v technicko-dopravním výboru, z něhož jsme se dověděli o velkých investicích a pracích, které provedla poštovní správa ve svém oboru. Dověděli jsme se, že naše pošta je dnes v technickém vývoji na světové výši.

Já bych ovšem, měl k resortu poštovnímu některé požadavky. Především reklamuji pro západní Čechy, Plzeň, zřízení rozhlasové stanice a všeobecně bych reklamoval, aby konečně byla zrušena přímo ostuda poštovního resortu, neplně zaměstnaní poslové. Pan ministr pošt již také slíbil, že tato kategorie bude odstraněna. A byl bych velice rád, aby se tak stalo co nejdříve, poněvadž to je honorování, za které nikdo nemůže býti živ.

Naše dráhy jsou také již venku z krise. Mají co voziti, je vidět, že jsem měl pravdu, když jsem v dobách nejhlubší krise železnic prohlásil, že dráze nepomůže žádná reorganisace, když nebude míti co vozit. Jediným problémem dráhy je míti co voziti, jako je to problém veškerého dopravnictví vůbec. Jakmile je co voziti, daří se dobře všem druhům dopravnictví. Poté stránce jsme svědky značného zlepšení.

Buduje se velká magistrála od nejzazšího našeho západu na nejzazší východ, tato magistrála velmi výkonná, téměř v celé své trati dvojkolejná, podstatně sbližuje západ a východ republiky. Sbližuje jej tarifním systémem z velké části již provedenýma poněvadž máme štaflový tarif, který snižuje jednotkové sazby při velkých, vzdálenostech více nežli o ²/₃. Dráha buduje další spojky, kterými zkracuje vzdálenosti. Toto zkrácení vzdáleností znamená zlevnění dopravy, i když tarify zůstanou nezměněné, prostě počet kilometrů bude menší. A takové zmenšení je někdy velmi podstatné, také zkrácení o 180 km znamená vybudování jedné spojky. Přesto však, že dráhy se podstatně zdokonalily, stále ještě v oboru železnic nejsme na světové výši. Naše dráhy jsou dokonalejší nežli dráhy střední a východní Evropy, nejsou však tak dokonalé jako dráhy Evropy západní. Se závistí se díváme na neobyčejné zdokonalení železniční sítě sousedního Německa, vidíme také, že i Francie, která v železnictví nebyla zrovna na předním místě, se velmi podstatně modernisuje. Máme železniční vozy, které nám neslouží valně ke cti. Konstatoval jsem několikrát, že naše železniční vozy v mezinárodních spojích jsou obsazovány až poslední. Teprve tehdy, když všechny francouzské a německé vozy jsou obsazeny, když již v nich není místa, jdou cestující do vozů našich, Cizinci se našim vagonům za hranicemi bohužel vyhýbají.

V železnictví reklamuji zlevnění uhelných sazeb pro západní Čechy. Reklamuji zde také zlepšení sociálních poměrů nejnižších kategorií železničního personálu. Naši staniční manipulanti, o kterých jsem již několikráte zde mluvil, jsou stále ještě placeni tak neuspokojujícím způsobem, že je to spíše almužna než odměna za skutečnou a velmi namáhavou práci.

Silniční úpravy nejsou také bohužel zdokonalovány tím tempem, jak by bylo třeba. Stále vlastně nemáme v oboru silničním jasný program. Je nutno konečně rozhodnouti, kterým směrem se má ubírati vývoj našich silnic, má-li býti vybudována jedna silniční magistrála po celé délce republiky, jak je navrhována, nebo má-li ubýti vybudováno několik velmi výkonných silnic paralelně jdoucích od východu k západu. To je otázka, kterou bude nutno v nejbližší budoucnosti rozřešiti už proto, aby bylo zamezeno ono velmi často demagogicky vyznívající agitování pro určitý druh silničních úprav. Němci si vybudovali autostrády, ovšem tam stál jeden kilometr více než 1 mil. říšských marek, t. j. více než 10 mil. Kč. Za takovou cenu bychom u nás postavili několik velmi výkonných silnic, a proto myslím, že bude třeba rozhodnouti, že republika, resp. ministerstvo veř. prací přidrží se programu, který vypracovala Československá silniční společnost.

Ale nejen státním silnicím, nýbrž i okresním silnicím bude nutno věnovati bedlivou pozornost. Okresní silnice v Čechách a na Moravě tvoří velký majetek veřejnosti. Je to velké bohatství, ale nedostatečným udržováním nám toto bohatství chátrá a na některých silnicích se dostáváme do situace, že bude nutno vlastně celou silnici stavěti znovu, poněvadž z ní nezbude nic než pozemek, na kterém byla vystavěna.

Tak uboze, jako se to má s našimi okresními silnicemi, má se to i s cestáři na těchto silnicích. Je to opravdu kategorie sama pro sebe. Při platové úpravě se na cestáře okr.

silnic nedostalo, těm nebyly podle požitkového zákona platy upraveny, ale když byl vydán zákon o úsporných opatřeních, podle kterého byly veřejným zaměstnancům požitky sníženy, bylo tohoto zákona užito i u chudáků okresních cestářů. Když se přidávalo, nevztahovalo se to na ně, když se ubírá, tak se to na ně vztahuje. Jsem přesvědčen, že se cestářům stala křivda, a proto jsem podal iniciativní návrh, který leží v iniciativním výboru. Jen bych, si přál, aby se již dostal z tohoto výboru ven k meritornímu projednávání.