Pokud jde o vodní dráhy, které jsou rovněž důležitou součástí naší dopravní sítě, bude nutno si tuto otázku velmi dobře rozvážiti. Pan ministr veř. prací ve svém exposé v technicko-dopravním výboru správně řekl, že otázka stavby průplavů bude podrobena bedlivému šetření a že na podkladě tohoto šetření bude definitivně rozhodnuto, přikročíme-li ke stavbě průplavů čili nic. S tímto stanoviskem souhlasíme, ale prosil bych, než se tak stane, aby naše veřejnost nebyla vydávána na pospas často dosti povrchní agitaci, která se provádí ve prospěch průplavů. A hned otevřeně říkám, že průplav na Slovensku, který má jíti z Bratislavy na Podkarpatskou Rus, těsně podél maďarských hranic územím, kde není voda, kde bude nutno překračovati několik rozvodí, kde bude nutno zříditi tři vrcholové tunely, z nichž jeden bude 6 km dlouhý a druhé dva po 3 km, je sice technicky proveditelný, ale hospodářsky a politicky naprosto nemožný. A proto bych chtěl, aby naše veřejnost nepodlehla agitaci s tímto průplavem.

Stručně bych se chtěl ještě zmíniti o otázce pensistů, které je nyní věnováno velmi mnoho pozornosti. Položka pensijní je velmi tíživou položkou ve státním rozpočtu. Chápu, že pan ministr financí se nad ní pozastavuje, ale za to nemohou pensisté, ti nezavinili, že restrikcí a řadou jiných opatření bylo tisíce a tisíce zaměstnanců státních všech kategorií posláno do pense, z velké v části předčasně. Vždyť ti lidé se nechtěli dobrovolně dát pensionovati, nýbrž byli nuceně pensionováni, a tedy jim nelze vyčítati, že pensijní etát je příliš vysoký. Mimo to je nutno uvážiti zjev, že lidský věk se všeobecně, prodloužil, nejen věk pensistů, nýbrž také druhých, a pak je pochopitelno, že pensisté žijí déle, a tu je ochota dívati se na ně nevraživě jako na výminkáře, který nechce dosti brzy umříti. To by byla veliká křivda, která se na pensistech páše.

Ale chtěl bych upozorniti ještě na jeden zjev, kterému bylo by možno se vyhnouti. V poslední době jsou sekčními šéfy jmenováni pánové, kterým je 59 let a za rok mají jíti do pense. Aby mohl takový pán, třeba velmi zasloužilý úředník, jíti do pense jako sekční šéf, je jím jmenován v poslední chvíli. To však neslouží zájmům státu, neslouží to službě, poněvadž úřad sekčního šéfa je příliš důležitý, příliš odpovědný, a proto, když každý rok se sekční šéf střídá, jest ohrožena kontinuita služby, není zde žádné jednotné linie, podle které úřad rozhoduje, a mimo to zatěžuje se tím také velmi podstatně pensijní etát. Doporučoval bych, aby sekční šéfové byli vybíráni raději z úředníků mladších, když 60. rok je tak kritickým rokem, že se musí jíti do pense, protože mladší úředníci mohou na tom místě déle setrvati.

K našim poměrům vnitropolitickým ještě bych chtěl prohlásiti, že se nás dotklo velmi nelibě, že listu "Arbeiterzeitung" byla odňata doprava na poštách a byl zakázán na území Československé republiky. "Arbeiterzeitung", pokud vycházela ve Vídni, byla vždy našemu národu přátelská, v dobách válečné persekuce "Arbeiterzeitung" chovala se k československému národu velmi slušně, ujímala se také persekvovaných našich lidí, na př. dr Kramáře, dr Rašína a jiných našich předních pracovníků, kteří byli válečnou justicí Rakouska persekvováni. Nebylo důvodu, aby právě tomuto časopisu, který se velmi loyálně u nás choval a který se odstěhoval od nás do Paříže, bylo odnímáno právo dopravy do naší republiky. (Sen. inž. Havlín: Nestalo se tak na žádost rakouské vlády?) Snad, nevím, možná, že se to stalo na žádost rakouské vlády, ale myslím, že bychom neměli tak ochotně vyhovovati podobným žádostem, když v sousedním státě německém naši emigranti Krebs, Jung nebo Viererbl mají své časopisy a když nezřízeným způsobem štvou německou a světovou veřejnost proti Československé republice.

Chtěl bych také poukázati na důležitý zjev hospodářský, t. j. na disparitu přirážkovou. Patří to snad až k otázkám úhradovým, ale poněvadž nebudu míti příležitost ujmouti se tam slova, poukazuji na to teď. Přirážková disparita nám způsobuje, že venkov se vylidňuje. Není to jediný důvod vylidňování, ale i je to jeden z hlavních důvodů, proč z venkova stěhují se průmyslové závody a za nimi také dělníci do hlavního města.

Mluví se velmi mnoho o vylidňování českého jihu. Je to pravda, český jih se vylidňuje, ale ten jih svým charakterem sahá až k Benešovu, čili před bránu Prahy, a Benešov už není na českém jihu, nýbrž ve středních Čechách. Od rakouských hranic až k Benešovu nemáte jediný okres, kde by obyvatelstva neubývalo. A vezměte si český západ, kde s výjimkou okresu Plzně a Rokycan máme vylidňování celých západních Čech, všechny okresy ztrácejí obyvatelstvo, či-li obnažují se nám celé naše hranice, a při tom Praha roste do rozměrů, které sám pan president republiky označil při návštěvě na pražské radnici za zjev, který není právě příznivý. Žádáme tedy, aby disparita přirážková byla zmírněna, poněvadž očekáváme od ní, že také vylidňování bude zmírněno.

Rozpočet obsahuje kapitoly, se kterými naše strana souhlasí. Naše strana důvěřuje vládě republiky. Naše strana věří ve vývoj republiky a proto dá republice, což její jest. (Potlesk.).

Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším zaznačeným rečníkom je pán sen. Kostka. Dávam mu slovo.

Sen. Kostka (německy): Slavný senáte!

Nutno zdůrazniti, i když objektivně pohlížíme na nynější státní rozpočet, že se jím občanům republiky ve srovnání s předešlými lety ukládají značně zvýšená břemena. Vojenské zbrojení a správa vyžadují většího nákladu o 739 mil. Kč. Německé aktivistické skupiny - a myslím, že to, mohu v tomto smyslu také zde vysloviti - opětovně zdůrazňovaly, že také pro sebe uznávají povinnosti, jichž vyžaduje obrana státu. Bude však právě v tomto okamžiku obzvláště zapotřebí všem směrodatným místům připamatovati, že jen národnostní uklidnění může přispěti k tomu, aby jednotlivý občan tělem a duší, majetkem a krví hájil stát. Vítáme, že pan předseda vlády dr Hodža ve svých opětovných vývodech v parlamentě poukázal k tomu, že nutno urychliti tempo vyrovnávacích prací ze dne 18. února. Přiznáváme se k zásadám, jež stanoveny byly vládním prohlášením ze dne 18. února, a pojíme k tomu naději, že touto cestou posílena bude především důvěra od národa k národu a že touto cestou ujasněny a zabezpečeny mohou býti četné základní otázky, které upravují poměr národa k národu.

Slyšeli jsme opětovně, že je to vlastně jen papírová stěna, jež dělí obě národnosti v tomto státě. Rodíváme-li se však na skutečný život, tož vidíme, že se bohužel zřizuje mezi národnostmi betonová stěna a že se stává obtížným takovéto věci překonati. Jsme však přesvědčeni, že právě obzvláště mnoho závisí na oboru hospodářském a že k uklidnění nejlépe také možno pomoci tím, že se co možná nejméně pro státní účely požaduje od podstaty hospodářství. Existenční starosti a nezaměstnanost jsou, jak známo, nositeli nespokojenosti, radikalismu, demagogie a všech špatných vlastností, jež se k tomu musí pojiti. Proto musí všechna směrodatná místa obzvláště přihlížeti k hospodářským poměrům v německých krajinách. Bohužel jevily se v poslední době opětně, známky toho, že nezaměstnanost přesahuje normální, sezonní míru. Proto bude muset vláda především dbáti toho, aby státní dodávky dostatečnou měrou zadávala také do německého území, a můžeme zajisté souhlasiti s panem řečníkem přede mnou, jenž řekl, že se touto podporou přispívá nejen Němcům v německém území, neboť žijí tam všude dělníci české národnosti a německé národnosti. Bude nutno také přihlížeti k tomu, aby pro státní dodávky pro tato území stanovena byla určitá procentní hranice; může to býti 5 a 10 %. žádali jsme svého času 5 %, ale poukazuje se k tomu, že životní a mzdové poměry v tomto území zhusta činí cenový rozdíl 10 %. Platí se vyšší mzdy a srovnáváte-li dodávky textilní, které se oproti severočeským anebo brněnským dodávkám zadávají do Humpolce, pak vidíte rozdíl, který se jeví již z těchto životních podmínek.

Přicházím zde k otázce, kterou jsem s tohoto místa opětovně zdůrazňoval. Pohybujeme se, pokud jde o financování produktivní práce, jež především má potírati nezaměstnanost, příliš ve vyjetých kolejích. Města měla by přece pro nezaměstnané spoustu produktivní práce, vím; že v našem městě mohli bychom prováděti kanalisaci, stavbu silnic a jiné práce, ale nemůžeme již zvyšovati své dluhy, nemůžeme již nésti tíži úroků, a po této stránce nebyl vlastně dosud učiněn pokus, aby se městům toto břemeno ulehčilo. Musíme všeobecně domáhati se toho, abychom mohli snížiti úroky za takovéto práce. Je mnoho peněz volných, obzvláště dnes, ale nelze jich použíti pro nezaměstnané, poněvadž není možno zvýšiti břemeno dluhů. Učinili jsme pokus pomocí zúčtovacího řízení získati část břemen. Uvádím jako příklad město Liberec. V posledních třech letech opatřilo si město pro produktivní práce skoro půl milionu Kč bez úrokového břemena svým družstvem "Gemeinsinn", jež provádí zúčtovací řízeni. To je za 3 roky pro město jako Liberec zcela pěkná částka. Jen poslední rok přinesl z tohoto zúčtovacího řízení 200.000 Kč. Zamýšlíme upozorniti zemi obzvláště na to, aby zvolila takovýto postup, neboť máme největší zájem na produktivní práci, především ten, kdo dodávku obdrží, ovšem se svými dělníky, pak ten, kdo z těchto dělníků žije, obchodník, pronajimatel, všichni ti lidé, kteří těmto osobám prodávají, dodavatelé surovin. Lidé, kteří jsou zúčastněni na produktivní práci, mohou zcela dobře za produktivní práci, kterou by jinak neměli, něco vykonati. Zde muselo by nastati jakési financování této produktivní práce. Jestliže se ve zúčtovacím řízení docílí 25tinásobného obratu a každý zaplatí 2 % - v Liberci je možný obrat jen pěti- až desetinásobný - pak jste zaplatili 50 % vydaných peněz. Počítejte pro 200.000 nezaměstnaných jednu miliardu nákladu; mohu-li polovinu uspořiti, mám ovšem zase k disposici prostředky, aby se mohla konati nová produktivní práce, a nezaměstnaní nejsou odkázáni na nepatrné obnosy, které dnes přináší podpora. Mnohá města nemohou k tomu již nic dopláceti a státní podpora nedovolí lidem ani žíti ani zemříti. Jest jasno, že z toho vznikají neustále ohniska nespokojenosti. Je tedy zapotřebí hledati nové cesty.

Abych se vrátil k všeobecným politickým věcem, chtěl bych se zmíniti, že dlužno naléhavě žádati, aby se k úmyslům z 18. února stran poměrnosti u státních úředníků a státních zřízenců přihlíželo mnohem intensivněji, než se tak stalo v poslední době. Bylo opětovně slibováno, ale právě v nynější tísni čeká obyvatelstvo. na pokud možno rychlé splnění těchto slibů. Je naléhavě zapotřebí prováděcího nařízení, a to musí platiti od nejvyššího šéfa resortu až k nejnižším správním místům. Nikdo se nesmí vylučovati a musí přesně věděti, jak dalece nutno plniti národní povinnost, neboť je národní povinností na obou stranách, aby se v tomto směru vyhovělo přáním také nejvyššího místa.

Chtěl bych poukázati k tomu, že jsou právě v německých krajinách velmi četné stížnosti do toho, že se u policie, u berního úřadu atd. nedostane informace v německém jazyku. Zde bude se muset postupovati podle jiného klíče nežli podle všeobecného klíče obyvatelstva, chceme-li zde dosáhnouti časem uklidnění a uspokojení. Dlužno vždy osobám, které se o stát a jeho založení obzvláště zasazovaly, tedy legionářům, přáti zvláštní výhodu, ale dlužno to, poněvadž to připadá českému podílu, započítati také do českého podílu, což se však dnes velmi často nečiní. Zdůrazniti chtěl bych také, že věková hranice je často těžkou překážkou pro osoby, které po celá léta věrně sloužily a ke kterým se v poslední době při postupu nepřihlíželo anebo které bylý přeskočeny. Poukazuji zde na příklady z okr. fin. ředitelství v Liberci. Těmto osobám mělo by se ještě v 57. nebo 58. roce věku dostati postupu, aby alespoň v pensi dostaly malé vyrovnání toho, co snad dříve ztratily.

Nechci těmito vývody nikterak zdůrazňovati jen negativní stránku. Uznávám, že nastalo podstatné zlepšení v přibírání německých úředníků, i když při posuzování jejich politických kvalit bylo by si ještě mnohé přáli, neboť zde jest ovšem těžko dívati se lidem do nitra a stává se velmi často, že o osudu člověka rozhodují zprávy, které nejsou naprosto nesporné. Jsou tu velmi křiklavé příklady a nevyjímám zde Němce, neboť zprávy pocházejí velmi často od německé strany. Nesmírně mnoho se také s německé strany denuncuje. Zde nutno postupovati velmi opatrně a věc musela by doznati jisté úpravy. Budiž zde obzvláště zdůrazněno, že zemské zastupitelstvo moravské nejvýš loyálním způsobem postupovalo v poslední době při novém ustanovování německých uchazečů.

Státy a národové prou se dnes o světové názory a slyšeli jsme ze slov pana řečníka přede mnou, jak nesmírně je těžko nalézti zde střední cestu. Výstižnou formulaci provedl v poslední době Coudenhove-Calergi tím, že mluví o totalitních státech a totalitních lidech. Myslím, že jest úkolem demokracie hledati žlutou střední cestu mezi oběma extrémy, individualismem a totalitním státem, a slovo pro to nalezla goetheovská moudrost Masarykova v jeho knize, kterou jsem již opětovně citoval a kterou nelze dosti často citovati: "Sloučení zájmů jednotlivcova se zájmem všeobecným, ale nikoli jen se zájmem národa, nýbrž se všeobecným zájmem lidstva". To podává smysl demokracie a touto cestou musí se ubírati ti, kdož chtějí svět dostati dále a národům skutečně sloužiti. Z toho důvodu nevěříme, že ve státě, který obývá několik národů, možna je totalitní autonomie jedné

národní skupiny, neboť to znamená roztříštění celku. Můžeme však také zde demokratickým způsobem žádati samosprávu pro nejdůležitější požadavky národa, pro jeho jazyk a duševní kulturu, a myslíme, že splnění tohoto požadavku školské samosprávy může podstatně přispěti také k uklidnění evropských poměrů. Snažili jsme se shrnouti školskou samosprávu v zásady a dovolíme si předložiti je v nejbližší době ministerstvům, neboť my jako aktivisté sotva svedeme dnes zde v senátě již nějaký návrh. Tyto zásady musí býti vybudovány na dosavadním, lze je provésti v rámci ústavy. Je snad zbytečno tvořiti pro to národnostní katastr, neboť dlužno také hájiti jednotlivci individuelní svobodu, kterou národnostní katastr, jak zde opětovně byl navrhován, v sobě neobsahuje. Chová v sobě dokonce nebezpečí pro dotyčný národ. Tento zápis do katastru může přece mnohé přiměti k tomu, čeho při tajné volbě není zapotřebí zbaviti se své národnosti, jestliže to vyhovuje jejich všeobecným zájmům. V tomto okamžiku bylo by ovšem provésti rozdělení úřednictva, učitelstva, okresních školních inspektorů atd. podle odborů. Ale v každém jednotlivém případě bude se to muset poznati.

Dále dlužno hájiti důležitý kus samosprávy - a to nutno také zdůrazniti politickým způsobem - je to samospráva obcí. Pozorujeme-li události poslední doby, jak okresní správy vyloučením vlastní samosprávy ve své činnosti velmi silně poklesly, pak myslím, že by se to u obcí teprve nemělo zkoušeti. Nemáme zapotřebí zabývati se novými myšlenkami o vládních komisařích a tajemnících. Bylo by naopak lépe, kdyby se pro pokračování vývoje samosprávy vytvořil poradní sbor, který by se skládal z poradních sborů samosprávných svazků, a jehož by se ovšem muselo více dovolávati nežli stálého poradního sboru u ministerstva financí pro úpravu financí samosprávných korporací, který je velmi málo zaměstnán.

Jako správy obce béřeme rádi na vědomí pochvalu ministerstva vnitra, které se nám v poslední době dostalo, že totiž obce učinily všechno, aby splnily svůj úkol, pokud jde o umístění okresních úřadů a státních policejních úřadů při zestátnění policie. (Sen. Hokky [německy]: Obce činily více, nežli vlastně mohou!) Ano, obce učinily více, nežli vlastně mohou. Tak na příklad poskytlo město Liberec loňského roku státu bezplatně pozemky v ceně 4.5 milionů pro postavení budovy pro policejní ředitelství a pro budovy okresního řadu na nejlepších místech města. Očekáváme však nyní, že stavby budov co nejrychleji provedeny a že se také při projektování obzvláště přihlédne k domácím silám, v neposlední řadě obzvláště ke strádajícím architektům, kterým se dnes vede hůře nežli nezaměstnaným dělníkům.

Úprava dluhů obcí je mimořádně důležitou otázkou a doufejme, že bude velmi brzo vydána přehledná zpráva o provedené akci. Chtěl bych se zde o něčem zmíniti, co nepostrádá jistého humoru. Máme tu dva zákony, které sobě navzájem odporují. (Sen. Hokky [německy]: Nejen dva zákony!) Jeden je zákon o obecních financích a druhý je zákon o obraně státu. Nyní se v poslední době stalo, že obec dostala na základě zákona o obraně státu příkaz provésti některé stavby. Obce však jsou povinny, dříve nežli pro to udělají dluh, mluviti a tom ve veřejné schůzi. Musí svolati veřejnou schůzi s programem, nesměje však nic mluviti o tom, co chtějí stavěti. Nyní stojí starosta obce nebo města před nepříjemnou situací, zdali se má nechat potrestati podle zákona o obecních financích anebo podle zákona o obraně státu. Zde nutno zjednati vyrovnání, aby obecní starosta věděl, na čem vlastně je.

Prosil bych tedy snažně, aby ministerstva vydala brzy zprávu o úpravě dluhů obcí a aby se bral zřetel na obce, které se úpravy dluhů nezúčastnily. Neboť je pro starostu obce nebo města velmi za těžko občanům vyložiti, že obec, ježto má vyrovnané obecní hospodářství, nemůže býti účastna na úpravě dluhů. Občané města řeknou: tam bylo 30 milionů obecních dluhů převzato zemí, proč vy jste se toho nezúčastnili? Jako obchodník, jako starosta obce nebo města jsem sám o sobě pyšným na to, mám-li vyrovnaný obecní rozpočet, když nemusím ani apelovati na zemský fond o nějaký příspěvek, dovedu-li vystačiti s menšími sazbami nežli sazbami maximálními, ačkoli je to nesmírně těžké. Uvádím jako příklad cifry z Liberce. Měli jsme dříve, r. 1930, základnu výdělkové daně 2.3 mil. Kč, dnes se tato základna výdělkové daně odhaduje na 923.000 Kč, tedy obrovské snížení. Stejně je tomu v Jablonci. Přes to se města jako Liberec, Ústí n. L., Litoměřice, nedovolávala fondu pro dluhy. Provedla úpravu dluhů sama. (Sen. Hokky [německy]: Nedostanou tak jako tak nic!) A přece výkony jednotlivých měst jsou zcela značné. Městu Karlovým Varům bylo nedávno převzato 30 milionů, jiným městům 3 a 5 milionů. atd. Ale musíme naléhat na to, aby se jiným městům přispělo jinak. Zakládání nemocnic a jejich udržování na příklad zatěžuje města - viz také v českém území Hradec Králové - obrovsky. My museli jsme převzíti v Liberci břemeno dluhů 15 mil. Kč za vybudování chirurgického a fysikálního pavilonu a prosektury a ministr dr Czech nám pomohl poskytnutím částky, kterou povolil pro připojenou školu pro porodní asistentky. Zde musel by zakročiti stát vybudováním hotového již zákona o nemocnicích, aby zřizováním župních nemocnic pro širší okruh poskytovány byly také větší příspěvky pro větší zařízení a vybudování stávajících již nemocnic.

Stejně ohroženy jsou kulturní ústavy. Poukazuji na divadla, znáte potíže jednotlivých divadel v poslední době. Víte, že se při kanalisaci, při jejím dalším volení objevují potíže. Musíte pak také dále bráti zřetel k tomu, že musíme žádati, aby 18. únor nebyl chápán v úzkých mezích, nýbrž aby skutečně byl vůdčí myšlenkou, která národy navzájem sblíží. Myslím, že je řada otázek, které možno snadno pojmouti do programu 18. února. Mně byla v poslední době na příklad sdělena záležitost spořitelny v Těšíně, Polském Těšíně a Českém Těšíně. Ti lidé tam čekají již dlouho na vyřízení této otázky. Při rozdělení zůstaly peníze v Polsku, vkladatelé však z valné části zůstali zde. Minul rok po roku, kapitál musel mezitím vzrůsti trojnásobně, dodnes však nebylo nic vyplaceno. Ještě jinou otázku v tomto oboru. Zaměstnanci košicko - bohumínské dráhy mají nároky vůči státu. Dlužno započítati určitá válečná léta. Zde byla by ochota velice na místě a značně by zvýšila náladu na obou stranách.

Ke konci poznamenávám: Moje strana, německé pracovní a hospodářské souručenství, německá demokratická strana svobody a svaz německých dělníků, uznávají potřeby státu a budu proto hlasovati pro státní rozpočet. Musíme však k tomu navázati naléhavý požadavek, aby zásady18. února byly pokud možno rychle provedeny a aby zahájena byla další opatření k uspokojení národů v republice. (Potlesk.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším zaznačeným rečníkom je pán sen. dr Fritz. Dávam mu slovo.

Sen. dr Fritz: Slávny senát!

Dynamické ovzdušie europské vyžaduje si novšie obeti aj od nás. V tom znamení je sostavený štátny rozpočet na r. 1938, o ktorom pán minister financií povedal, že je pravdivý, reálny, vyrovnaný. To znamená, že výdajové položky nie sú stlačované, niet v ňom príjmov umelých a riadne výdaje sú kryté riadnymi príjmami. Verím, že v tak vážnej chvíli vláda sa usiluje oprieť o zdravú a pevnú hospodársku základnu - predpoklad to silnej armády a brannej pohotovosti - ale skúsenosti z minulosti varujú nás prechovávať optimizmus pána ministra.

Reálny a vyrovnaný rozpočet môže byť zárukou, že armáde v každej dobe budú poskytnuté jej potreby, môže zvyšovať i pocit spokojnosti, ale tým ešte nie je vykonané všetko, čo sa vyžaduje k dokonalej príprave obrany. Základom bezpečnosti štátu je vnútorná konsolidácia, lebo tá dodáva mravnú silu, vzbudzuje oduševnenosť a tak stupňuje brannú odolnosť štátneho celku. Že vláda si je vedomá tohoto imperatívu, nasvedčuje tomu úsilie, ktorým sa snaží riešiť problém minoritný. My Slováci schvaľujeme túto snahu vlády, lebo doprajeme každej národnosti jej práva, ale zarmuťuje nás, že problém slovenský ostáva nevšimnutý.

Že slovenský problém je a čaká na vyriešenie, nie je tajnosťou, veď sám pán min. predseda dr Hodža konštatoval to v svojom prejave z 5. decembra 1935 a riešiť ho pokladal za svoju osobnú ambiciu. Uplynuly ale už dva roky, vláda prikročila k riešeniu otázky menšín, ale neuspokojila Slovensko, ktoré je spolutvorcom, spolubudovateľom nášho štátu. (Výkřiky sen: Plamínkové.) Nestalo sa skutkom podnes ani niektorými novinami za senzáciu označené údajné usnesenie ministerskej rady z 2. februára, poťažne 4. novembra t. r., ktorým mala byť rozšírená pravomoc krajinských prezidentov vo veciach zamestnaneckých, notárskych a prezentačných, ba to usnesenie ani v Sbierke zák. a nar. uverejnené nebolo a pozdáva sa mi, že tieto tendenčné zprávy decentralizačné sú len periodickou injekciou pre slovenských čitateľov.

Rečnícka lehota je tak krátka, že nedovoľuje mi obšírnejšie sa zaoberať so slovenskými bolesťami, a preto obmedzujem sa prehovoriť o najhlavnejšej požiadavke Slovenska, o autonomii, ktorej zásadou je národná samobytnosť šlovenského národa s výhradným položením slovenského jazyka na Slovensku, lebo tá bola v poslednej dobe predmetom živej diskusie širokej verejnosti politickej i nepolitickej.

Požiadavka uznania osobitosti slovenského národa a uplatnenia sa jazyka slovenského je tak prirodzená a pre existenciu národa nevyhnuteľne potrebná, že o tom by sa ani nemalo diskutovať. Veď ak splynie jeden národ s druhým, prirodzené je, že slabší stráca nielen samobytnosť, ale aj jazyk, nanúti sa mu nové ovzdušie, zmizne jeho národná mentalita a tradícia, zapadne jeho historia a kultúra a on preberá jazyk, mentalitu, historiu a kultúru silnejšieho druha svojho, zkrátka kedysi suverénny národ zmizne, nastane jeho národná smrť. Nechcem veriť, že by tento osud slovenskému národu niekto z nás prial a najmenej si ho praje národ. Slovenský národ preto obetoval tak mnoho na základy našej republiky, lebo chcel žiť v slobodnom štáte ako národ slobodný a nie preto snáď, aby prešiel z jednej smrteľnej lože na druhú. To je i pravý význam Martinskej deklarácie.

Historický prejav v Turč. Sv. Martine z 30. októbra r. 1918, ktorým bol dotknutý i medzinárodný záujem odtrhnutím Slovenska od Uhorska a dobrovoľným vstupom do no-vého štátneho útvaru, mohol pochádzať len od národa suverenného, a tým, že tento prejav a s ním súvislý prevrat ako hotová vec boly uznané za konečné a pravoplatné faktá celým svetom, teda i v medzinárodnych vzťahoch, tá suverenita bola uznaná nieľen premoženými, ale i víťaznými štátmi. Z toho plynie, že dobrovoľným vstupom do republiky Československej doniesol slovenský národ i svoju suverenitu, ktorú podrobil síce svrchovanosti nového štátu, ale nikdy sa jej nezriekol, takto odvodená suverenita mu teda ostala. A keď si k tomu všimneme vedeckej definície národa, podľa ktorej prípustný je len v historickej minulosti homogénny národ, ktorý má svoje vlastné prirodzené meno, svoju reč, kultúru a svoje územie, neodkloňujeme sa ani od prirodzeného ani od pozitívneho zákona, nedopúšťame sa teda hriechu proti vlastnému národu, keď odmietame ideologiu československú. Zdôrazňovanie slovenského národa neprotiví sa prítomným, záujmom slovenského národa, lebo jedine tento pojem môže byť základom jeho prirodzeného vývoja a pre uplatnenie jeho práv.

Uplatnením týchto práv vo forme autonomie nechceme mať v republike dva štáty, ale nechceme mať ani dva druhy občanov, chceme mať jeden silný štát s rovnoprávnymi občanmi. Pri splynutí dvoch národov slabší je vydaný na milosť a nemilosť silnejšiemu, o čom nás dvacaťročný politický život dostatočne poučuje. A to neomylne veľmi zhúbne pôsobí na morálku jednotlivca ako i na spoločnosť. Naproti tomu pestovaním slovenského a čéškého nacionalizmu stavia sa pevný základ prirodzeného vývinu národného povedomia, ktorý poslúži nielen národu, ale i štátu.

Či pittsbúrská dohoda je platným prameňom práva Slovenska na autonomiu, nejdem dokazovať, ale nebyť tejto, jestvuje aj iný právny prameň. Dovolávam sa reči p. posl. dr Markoviča, ktorý podľa tesnopiseckej zprávy o 125. schôdzi Národného shromaždenia v Prahe dňa 27. februára 1920, teda v dobe, keď časový odstup nebol ešte tak veľký - v mene slovenského klubu povedal, že všetci účastníci historickej schôdzky v Turč. Sv. Martine dňa 30. októbra 1918 shodli sa na tom, že o otázke autonomie Slovenska nech rozhodnú po desať rokoch volení slovenskí zástupcovia. Aj na základe tohoto je oprávnené Slovensko domáhať sa autonomie. Slovenská ľudová strana Hlinkova tohoto záväzného odkazu pittsburskú dohodu podpísavších zakladateľov a martinských deklarantov sa nezrieka, opačne dožaduje sa ho realizovať, lebo aj hospodárske a kultúrne záujmy slovenského národa doliehajú na potrebu autonomie.

Chcem ešte niekoľko slov venovať zhúbnym následkom pre náš štát vyplývajúcim z prezierania slovenského problému. Idea autononizmu je úzko spiatá s vývojom nacionalizmu. Čím silnejší je nacionalizmus, tým výbojnejšia je obrana nielen slovenského národa, ale aj našej republiky.

Je pravda, že obraná národných hodnôt, v ktorých je zahrnutá i chlebová podstata, srazí sa často i so záujmami celoštátnymi, ako sa dostávajú do kolízie s celoštátnymi záujmami záujmy regionálne. Vyhnúť sa týmto srážkam je priamo povinnosťou rozumného štátníka, aby sa odstránil zhúbny vliv. Že slovenský nacionalizmus dnes je natoľko silný - a s ním sa počítaľ ako s politickýrn činiteľom musí - nemôže býť najmenšej pochybnosti; neukojiť tento nacionalizmus znamená nespokojnosť doma a poskytnúť možnosť pomlúv nám nepriateľským štátom a národom. Keď sme obklopení vnútornými a vonkajšími nepriateľmi, je najvýš potrebné, aby štátotvorný živel bol uspokojený k vôli snadnému a zdarnému plneniu svojho poslania.