Státní rozpočet a úhradové předlohy, které budou rozpočet doplňovat, ukládají pracujícím masám obrovská břemena. Tato břemena jsou odůvodňována zvětšeným nákladem na obranu země, na potřebnou výzbroj a nutná opevnění. My komunisté nemáme námitek, aby obrana země byla před fašistickým nepřítelem zajištěna. Není nám však lhostejno, komu tato obrana bude svěřena a na čí bedra budou převalena břemena s ní souvisící. Opakuje se znovu stará píseň: Bere se z toho mála, kde již není takřka co brát. Pracujícím masám se ukládá, že si mají i nadále utahovati řemeny, ale velké mamutí podniky tak nečiní. Je to prostě politika protilidová, je to politika v zájmu těžkého kapitálu. Je to politika nové panské jednoty, která se představila národu jako zavilý nepřítel demokracie a svobody, když se r. 1935 před presidentskými volbami spojila s Hitlerovou, agenturou, Henleinovou sudetskoněmeckou stranou a učinila nebezpečný pokus o uchopení moci ve státě. Kdyby se byl tento pokus zdařil, byl by býval vedl k odstranění demokracie, k nastolení pravicové vlády a k zavedení fašistického režimu. K této skutečnosti mohlo dojíti proto, že i agrární Stranu, tuto největší stranu ve státě, ovládá již po řadu let vedoucí klika složená z velkostatkářů, monopolistů, kartelářů, cukrobaronů, lihobaronů a akcionářů průmyslových podniků. Již dávno zde nerozhodují zájmy a přání, více než milionu prostých venkovských pracujících lidí demokratického smýšlení a tradic, nýbrž zájmy vlastníků zbytkových velkostatků, průmyslových podniků a nové agrární finanční šlechty, která se opírá o velký kapitál soustředěný kolem Kooperativy, Agrární banky atd. Jejich cíle nejsou samozřejmě nijak vzdáleny od cílů panstva ze Živnobanky. Nikoho nechť nemate skutečnost, že ve volbách 1935 navlékli roucha demokratů a proti národnímu sjednocení tloukli dokonce na protikapitalistický buben. To byla konkurenční rvačka mezi dvěma soupeřícími skupinami finančního kapitálu a při tom obavy agrární strany, aby nebyla ohrožena její vedoucí politická posice ve státě, z níž kořistí agrární kapitalisté pro svoje měšce o demokracii agrárníkům nešlo. Právě naopak, jejich duše byla stejně černá jako duše jejich konkurentů z paláce Živnobanky na Příkopech. Vždyť to, oč se mezi sebou tito dva kohouti rvali, bylo, kdo z nich bude hřát vedoucí úlohu, až se bude v Československu zřizovat pravicový reakční režim. Tím si vysvětlíme, proč si mohli tak brzy padnout do náručí. Vzájemné boje pominuly a agrární vůdcové nastoupili cestu, kterou jde agrární reakce. Procentoví vlastenci, lidi, jejichž řemeslem, je výroba žebráků, v národě, piráti, najedení a přejedení vlastenci a jak si ještě jinak správně říkají, spolčili se k spiknutí proti lidu a republice. Adolf Hitler smířil své spřežence. Jen nevědomé děcko nevidí, že všichni mají týž cíl, odstranit demokracii, nastolit fašistickou diktaturu, že prodávají republiku.

Sledujte s námi jejich zločinnou hru. Kdo seznal skutečnou podstatu zahraniční politiky Hitlerovy a jeho zahraničních agentur, tomu musí jednou pro vždy zajít chuť, založit osud českého národa a Československa na dobré vůli Hitlerově a na fašismu. Zasahování Třetí říše do československých vnitřních věcí bere na sebe časem formy neslýchané. Po jednom procesu s Henleinovci v Aši bylo slyšeti v relaci říšskoněmeckého rozhlasu také tuto větu: Státní zástupce by zasloužil, aby mu byla dána oprátka na krk.

Dále ministr Neurath po protestu československého vyslance proti psaní říšského tisku o teplických událostech provokoval v berlínském rozhlase slovy, že takový protest vzhledem k charakteru policejního přehmatu není na místě, protože rozhořčení německé veřejnosti je přirozené a samozřejmé, že je následkem výstřelků (Ausschreitungen) státních orgánů vůči sudetskému němectví. Chce-li se zabránit takové reakci německého tisku, jaká byla v posledních dnech, musela by právě v prvé řadě s československé strany být starost o to, nedat žádné příležitosti k takovým úkazům. Tedy projev jistě hodně smělý a nekompetentní.

A celá československá reakce se začala rozpačitě omlouvat a zesílila kampaň, která měla sklonit celý český národ a všech 14 milionů obyvatel Československé republiky pod patu žhářů říšského sněmu.

Lid Československa nemůže být ani minutu na pochybách,, že má co dělati s velezrádci. Henlein asistoval pobuřujícím výrokům Goeringovým, který prohlásil hranice Československo za svévolné a mísil se [ ] do jeho vnitřních záležitostí.

Henlein dokonce měl odvahu chopiti se slova k drzému útoku proti republice, ale když i se vrátil, opět jej minul kriminál.

Ani v jednom z těchto případ; přímo pobuřujících nedali na něj dopustiti lidé, kteří patří ke skupině vůdců agrární strany smutně proslulé dnes už nejen v Československu, nýbrž v celé mírumilovné a demokratické Evropě pod jménem agrární pravice. Naopak. Čím více se množí velezrádné činy, tím více hýří agrární pravice- pochvalami a projevy uznání Konrádu Henleinovi.

Včera na př. p. kol. Nejezchleb-Marcha sice se snažil odhaliti velezrádnou činnost sudetskoněmeckých zástupců na konferenci ve III. říši, mluvil sice o Němcích, avšak neřekl, jakého směru tito Němci jsou, a to proto, že to mohli býti Němci ze SDP, tedy strany kterou vůdcové českých agrárníků protežují a kterou chtějí získati do vlády.

Mluvil také o spojencích Československo a jmenoval při tom Malou dohodu a Francii. Avšak zapomněl na Sovětský svaz, se kterým: má Československo dalekosáhlejší spojenectví v případě války, a také jediný Sovětský svaz zaručuje Československu pro případ, bude-li Československo napadeno, že československý stát bude chráněn.

Berlínské rotačky chrlily zprávy o zbolševisovaném Československu, o sovětských letištích a o tom, že Československo vyvolává neklid a provokuje válku. K uplatnění takovýchto metod politického boje dochází nyní v Evropě takřka denně.

Jsou to metody neslýchané, výslovně násilnické. Zavedl je do mezinárodního politického života teprve fašismus. [ ] Děje se to jednak jako příprava k válečné akci proti zemím, které mají v úmyslu ovládnouti, jednak jako prostředek k zastrašení těchto zemí. Oběti mají být tak důkladně zpracovány, aby se poddaly bez boje. Hrůzy, které by znamenala Hitlerova diktatura v Československu, ať již by byla dosažena válkou nebo mírovou cestou, není potřebí znovu líčiti. Každá kapka krve se pění v českém lidu i v drobných lidech ostatních národů Československo při pouhém pomýšlení na ni.

Ale doklady, které jsme až dosud přinesli a ještě přineseme, kreslí před našima očima jeden podivuhodný zjev. Pění-li se krev lidu, nepění se krev české reakce a z ní zejména, zdůrazňujeme, reakční agrární pravice.

Jak vysvětliti tuto hrůznou skutečnost? Vysvětlení není složité. Přivádějí nás na ně mnozí reakcionáři tam, kde mluví o svých hospodářských zájmech. Agrární pravice je skupina nejbohatších příslušníků této strany, velkostatkáři a karteláři, metla vesnického i městského lidu. Lidé nejvíce nenávidění ze všech, které zrodila česká matka, lidé, na které se chudý člověk ve městě i na vesnici dívá a které poslouchá se zaťatými zuby a pěstmi. Není divu, že tento zasloužený poměr vlastních spoluobčanů vyvolává v zelených reakcionářích divné pocity, že před nimi otvírá málo lákavé vyhlídky a že je nutí viděti krvavě či spíše hnědě. Z postavení agrární reakce v národě se sama sebou rodí touha: Ach, kdybychom tu tak měli Hitlera, aby tu zavedl takový pořádek, jako v Třetí říši, a spoutal ten. náš lid, kterého se tak bojíme, na rukou i na nohou! A velezrada je tu.

Druhá cestička, která k ní vede, prochází pak ještě zřetelněji velkostatkářskými a kartelářskými kapsami. [ ] Rozvráceno je zejména zásobování, a při tom Hitler chystá válku. Tyto dvě okolnosti dělají z Třetí říše největší evropské odbytiště životních potřeb. A kdo patří mezi největší evropské obchodníky s nejdůležitějšími životními potřebami? Českoslovenští velkostatkáři a agrární karteláři. Již dnes cpou Hitlerovi skoro zadarmo tisíce vagonů obilí a cukru. Okradli o ně vlastní lid, který sladí cukerinem a na Slovensku a Podkarpatské Rusi strouhá do dížky stromovou kůru. A jak by se teprve obchodovalo, kdyby podle Henleinových projektů zmizely politické a celní hranice mezi Československou republikou a Třetí říší! Proto agrární pravice kormidluje přímou cestou do Třetí říše, proto je Henlein jejím nejlepším přítelem. A dokonce čím více je lid pobouřen Hitlerovými provokacemi, tím méně stačí, agrární pravici bratříčkování s pouhým Hitlerovým agentem. Tím častěji se říká: Proč chodit ke kováříčkovi, když můžeme přímo ke kováři?

Útok Portugalska proti Československu byl útokem Třetí říše. Každý upřímný republikán musel být pobouřen smělostí portugalského fašistického diktátora Salazera, neboť jeho čin byl nejen [ ] porušením mezinárodního práva, nýbrž měl i jiné pozadí. Československé zbraně byly objednány pro Francii. Měli jimi býti vražděni španělští republikáni a s nimi českoslovenští chlapci, kteří odešli do Španělska hájit evropskou demokracii a zároveň demokracii československou. Všichni upřímní republikáni byli skutečně pobouřeni. A co československá reakce? Všechen reakční tisk od "Venkova" a "Poledního listu" až po plátky nejmenších fašistických skupinek stál rázem po boku Portugalska, to znamená po boku Hitlerově. Jejich útoky proti naprosto korektnímu postupu ministerstva zahraničí se prostě překonávaly v bezohlednosti a cynickém štvaní proti vlastní zemi. Není pochyby, že tomu, co zde dělala reakce v poměrech prozatím ještě mírových, odpovídá za války vojenská zrada a přechod do nepřátelských zákopů. A to je podstata zahraniční politiky, kterou chce reakce zavésti. Československo se má změniti ve stát závislý na Třetí říši, čili má býti přebudováno podle receptů Henleinových. V takovémto novém Československu by "německá národnostní skupina", jak říkají Henlein a Hitler, kteří demokratické Němce neberou vážně, henleinovským fašistickým organisacím, byla prostředníkem mezi Berlínem a Prahou, jinými slovy: vládla by. I nejméně chápavý člověk má dost obrazotvornosti, aby si představil, co by to znamenalo nejen pro český národ, ale pro všechen lid Československa. Avšak otroctví by nebylo jediným tragickým údělem Československa v tomto postavení. Naše země by se z člena fronty míru musila proměniti v paliče války. [ ]. Vždyť už dnes je prvním slovem všech kampaní za změnu zahraniční politiky: Pryč od Francie, pryč, od Sovětského svazu! Nebo-li: Pryč od nejspolehlivějších ochránců, pryč od bojovníků za mír, plnou parou tam, kde budeme poslušnými poddanými, kde budeme svými děly a letadly, svým lidským masem zásobovat vrahy lidstva! K takovýmto koncům vede zahraniční politika reakce. Po aféře portugalské pokračovala stejně hanebně. Když teplické henleinovské provokace v říjnu daly Hitlerovi podnět k válečné štvanici proti Československu, jaké snad dosud nebylo, stála celá portugalská fronta mžikem v pozoru před jeho unterführery. Ano, pánové, jde o velikou hru, v sázce je demokracie, svoboda, mír, a bezpečnost Československé republiky. A zrádná jednota panská hraje v této hře s Hitlerem a Mussolinim proti republice. Popřevratová česká šlechta, agrární velkostatkáři a zbytkaři se spojili s potomky donů Huertů a donů Maradasů, kteří po bitvě na Bílé hoře byli Ferdinandem Habsburkem usazeni na statcích popravených 27 českých pánů a rabovali bohatství české země, pálili knihy českých bratří, trápili v mučírnách český lid a dali mu poznat hrůzy dragonád a roboty. Pracující lid je celým svým srdcem u španělských bratří, bojujících za svobodu. Česká reakce dala se jako Marokánci do služeb Hitlera, Mussoliniho a Franca. Její srdce nebije pro demokratickou Prahu, ale pro Berlín, Řím a Salamanku. Pánové se tímto přátelstvím k fašistické reakci nikterak netají. Na př. redakčním spolupracovníkem "Venkova" jest jeden z vůdců rakouských hakenkraiclerů, Winkler, který prchl do Německa. A aby vlastenečtí redaktoři domácího původu dostihli co nejdříve dokonalosti pánů Winklerů, jezdí občas na výlety do říše, odkud pak píší oslavné tirády na tyrany německého lidu. Goebbelsovo ministerstvo propagandy si dovede oceniti jejich službu a penězi nijak nešetři. Proti těmto rejdům spojenců nepřátel republiky je třeba se rázně postaviti, vytvořiti jednotnou frontu a takto zkřížiti plány vnitřní i zahraniční, ukázati tvrdou pěst Hitlerovu svým spojencům v českém táboře, zúčtovati se všemi nepřáteli pracujícího lidu tak, jako to učinil Sovětský svaz, který dovedl se zbaviti všech sabotérů, škůdců a spojenců nepřátel země.

Tímto vyjadřujeme naše stanovisko k poslednímu postupu agrární reakce a naším úkolem je, abychom znemožnili trhání dosavadních svazků se Sovětským svazem, abychom znemožnili jakékoli paktování s Hitlerovým Německem, poněvadž co by následovalo, o tom jsem zde již mluvil.

Nás nemůže zachrániti fašismus, nýbrž jen socialismus. Právě dnes se ukazuje v Sovětském svazu, že je možno se obejíti bez střihačů kuponů.

Mluvil zde pan kol. inž. Winter. Pro nedostatek času nechci reagovati na jeho vývody. Nechci říci, že kol. inž. Winter fiksluje, ale vědomě klame své příslušníky. Není tomu tak, jak on říká. Dnes v Sovětském svazu je největší demokracie a jsme tam svědky největšího rozmachu výroby, poněvadž výroba v Sovětském svazu byla zbavena parasitismu, a naším úkolem bude, aby se tak stalo i v Československu. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Stellwag. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Stellwag (německy): Slavný senáte!

Již v letech 1935 a 1936 poukazoval jsem ve svých senátních řečech na ohromný význam našeho lesního hospodářství a zdůrazňoval nutnost. lesů pro udržení našeho podnebí a vodního hospodářství. Dlouholeté námahy německých lesnických spolků pro zřízení lesnické vysoké školy vedly k podání souhlasného resolučního návrhu, k němuž vláda konečně zaujala kladné stanovisko.

Nutnost lesa ve všech zemích tohoto světa poznává se většinou pozdě a teprve tehdy,

když byl lidskou rukou změněn v peníze a zmizel. Veškerenstvo všech národů vidí jen ohromnou cenu dřeva, vedlejší produkty lesa, jako honbu, houby a lesní plody, jeho příležitost k práci, chléb poskytující, při kácení, dopravě a zpracování mnohých odvětví průmyslů, jež jsou ve spojitosti s dřívím. Přes veškeré vynálezy a náhradní látky je spotřeba dříví u moderního lidstva ohromná, ba přímo hrozivě stoupající. Dojímá mne, vidím-li ve vašich úřadech denní papírové bitvy, povalovati se milionové náklady novin a vzpomenu-li rotačních strojů celého světa, které denně dodávají tři čtvrti miliardy, ne snad milionu, novin; páska dosti dlouhá, aby jsouc metr široká, mohla obepnouti naši zeměkouli dvanáctkráte. Vzpomínám též těch mnohých stromů, které musí býti proměněny v umělé hedvábí a sta jiných náhradních látek.

Pravím "musí", neboť jak bychom jinak zaměstnali a uživili ony miliony lidí, kdyby se neuchytili v odvětvích průmyslu na zužitkování dříví vybudovaných? Musíme však bohužel zdůrazniti, že bychom měli veškerou příčinu, věnovati se strany státu a všech vrstev obyvatelstva lesu daleko více pozornosti, než jak se všeobecně děje. Není náhodou, že ve všech dílech světa vzniká.stále více souší a že se hrozné povodně ve všech zemích světa tak často opakují, neboť jen tam, kde zmizel les, jeví se nám povětrnostní extrémy tak zřejmě. Není sporu o tom, že tvoření se rosy je značně podporováno lesem, že v drsné lesní půdě přebytečná voda odtéká pomalu, že se tím brání odplaveninám, sesouvání, hroucení skal, a kamení, a že se tak v horách pole, louky a cesty nezanášejí kamením a nepustnou. Na rovině výhradně lesy zadržují duny, prach, větrem hnaný písek a les současně zmirňuje též veškeré příliš prudké ozařování sluneční, což má na pozemní kultury daleko větší vliv, než je všeobecně známo. Chci jen poukázati na hrůzy, jež postihují Ameriku a Čínu, kde pozemní vichry a povodně střídavě ničí vše, co ruka lidská jako tak zvanou kulturu vytvořila. To jsou oba nejvíce do očí bijící příklady mezi mnohými, jaké následky má zničení lesů pro zdar a zmar celých národů. Množství dříví na naší planetě ubývá tak hrozivě a příští spotřebu dříví bude možno stěží obmeziti, ba bude v nejrůznějších odvětvích průmyslových ještě stoupati, takže nám věru vzhledem na klimatické změny vznikají největší obavy. Naše zákony na ochranu lesního hospodářství jsou sice dobré, ale naše láska k lesu měla by býti daleko větší, především by mělo býti porozumění, jež nám povolaní odborníci mají vnuknouti pro les, strom a keř, daleko větší, než tomu všeobecně je ve skutečnosti.

Naše republika je tak šťastná, že vlastní při 4.6 milionech ha lesní půdy 31 % lesní půdy z celkové své rozlohy, poměr to, který v Evropě percentuelně je předstižen jen ve Finsku, Švédsku, a v Rakousku. V této celkové lesní plochy připadá na sudetské země 50.8 %, tedy polovina lesní půdy. A v německém území jest 898.000 ha, tedy 38.8 % celkové plochy a je samozřejmé, že horské obyvatelstvo při malé bonitě svých horských polí je zvláště poukázáno na les. Česká území s daleko menší lesní a daleko větší a lepší ornou plochou mají dvě vysoké lesnické školy s 42 učitelskými silami, 3 lesnické střední školy s 25 učitelskými silami, 4 české školy pro lesní hajné se 7 učitelskými silami a 7 českých zkušebních ústavů, jež jsou daleko důležitější než všechno ostatní, s 19 akademickými učitelskými silami, a proti tomu stojí poměrně větší lesní majetek v německém území jen s jednou německou střední školou se, slyšte, 7 učitelskými silami a jednou soukromou školou pro hajné, jež je vydržována Chebem. Není jistě náhodou, že ve starém Rakousku byl zakladatelem lesnického školství v roce 1773 Ehrenwerth, sudetský Němec, a že se sudetskoněmeckými lesníky setkávali jsme se v celé východní Evropě. Že však naše výzkumnictví je ještě nutno budovati a že naše lesní hospodářství bude museti rozřešiti ještě značný problém, ukáže nám budoucnost.

Právem požaduje náš stát pro větší lesní majetek s vyššími úředníky, při lesnicko-technické dozorčí službě, při výzkumnictví a pokusnictví, při zařizování provozu cizích lesů vysokoškolské studium. Stát tudíž uznal správně nutnost vysokoškolského studia lesnictví, musí tudíž dáti svým obyvatelům též možnost, aby si tuto kvalifikaci mohli osvojiti ve své mateřské řeči. Vítám, že jsou česká území tak šťastna, že se svou nádhernou, tak úrodnou půdou a svým menším lesním majetkem, jen 28 %, mají dvě vysoké školy a tak mnoho jiných lesnických výzkumných a vzdělávacích ústavů. Musíte však míti tolik smyslu pro spravedlnost, abyste konstatovali, že větší lesní kraje potřebují této výzkumné techniky daleko více, a nezapomeňte, že jde o chudé lesní krajiny, obývané Němci. Netřeba býti prorokem, ale otázka ochrany lesnictví bude v Evropě brzy ožehavou, ba problémem v celém světě velmi těžko řešitelným.

Máme někdy tak hrozně mnoho peněz na vydání, která málo vynášejí, a šetříme na zařízeních, jež budou pro budoucnost naší země a jejího obyvatelstva rozhodnými. Vybudování zemědělského oddělení pražské vysoké školy technické v Děčíně-Libverdě, kde jsou veškeré místnosti, vyžaduje při zřízení německé vysoké školy lesnické a výzkumného oddělení v prvém ročníku náklady 20.000 Kč, v prvém a druhém ročníku nákladu 35.000 Kč a v prvém až čtvrtém ročníku nákladu 490.000 Kč, tudíž jednu tisícinu procenta našich dluhů, a to teprve během čtyř let, pro ožehavě nutnou výzkumnou stanici ve vlastním lesním území. Každý obyvatel země, ať již měšťák, majitel domu, průmyslník, učitel, rolník nebo dělník, nesmí ve stromu viděti jen surovinu pro průmysl, ne jen poleno pro spálení, všichni musí to znáti, obsáhnouti srdcem, učit se porozuměti, od lidí povolaných o tom býti poučeni, že les tvoří klimaticky a biologicky nutný článek přírody. Proto a pro nezbytné porozumění pro budoucnost požadujeme také pro své německé území, lesy bohaté, německou vysokou školu lesnickou.

Chci se dotknouti ještě jiné velmi důležité otázky. Není asi všeobecně známo, že na území státu činí ztráty na dobytku 475 milionů Kč, tedy téměř půl miliardy. Sudetskoněmecké hospodářské území jest chudé na vydatná pole, jest drsné a málo produktivní, ale jest bohaté na lesy, bohaté na horské lučiny. Horský sedlák, který těžce zápasí o svůj denní chléb, musí se především věnovati chovu dobytka, aby uhájil svůj život. Své příjmy musí ze 70 až 80 % a nad to vyzískati z chovu dobytka, kdežto v celostátním průměru připadá jen 57 % na chov dobytka.

Proto je také stav dobytka v sudetskoněmeckém území velmi vysoký: 1,150.000 kusů skotu 125.000 koní, 680.000 vepřů a tisíce a tisíce koz a ovcí, jak to vykázala poslední statistika. Tyto vysoké hodnoty, prospívající celkovému národnímu hospodářství, vyžadují též přiměřenou odborně prováděnou kontrolu, stálé přezkoumávání zdravotního stavu dobytka jednak pro udržení stád, jednak v sociálním směru s ohledem na kontrolu poživatin, dodávaných ze stavu dobytka na trh pro spotřebitele. Aby se mohlo vyhověti těmto požadavkům, nedostačují asi podle všeho dnešní zvěrolékařská zařízení, neboť by pak nemohly býti vykazovány tak značné ztráty.

Vím z vlastní zkušenosti, jak těžce zápasí zvěrolékaři při nouzi rolníků o svou existenci a jak jsou občas při nákazách neobyčejně přetíženi. Mou největší starostí jest, že se páni nemohou dostatečně věnovati vědeckým studiím a dalšímu vzdělání, a že zvěrolékaři nemají pro svou potřebu žádného německého ústavu pro výzkumné účely.

Aby se tomuto zjevnému zlu odpomohlo, žádáme o zřízení zvěrolékařské fakulty buď při německé vysoké škole v Praze, jak před léty už byla, nebo při zemědělské fakultě vysoké technické školy v Děčíně-Libverdě, aby se tam umožnilo mladým zvěrolékařům studium u německém jazyku a aby se mohli ve prospěch celého národního hospodářství věnovati vědeckému badání. (Potlesk senátorů strany sudetskoněmecké.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Vyhrazuji řeč pana sen. Jurana k censuře předsednictvu senátu.

Přerušuji rozpravu, jakož i projednávání pořadu schůze.

Předsednictvo senátu usneslo se podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala zítra, ve středu dne 15. prosince 1937 o 9. hod s

Pokračování v rozpravě o zprávě rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 580) k vládnímu návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona na r. 1938 (tisk 585) a o prohlášení ministra financí, učiněném v 92. schůzi senátu dne 6. prosince 1937.

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.