Slyšeli jsme v debatě s nacionalistické strany, že jest s naší strany bezprávím, mluv víme-li o menšinovém školství. Chci jen uvésti, že nejen my, nýbrž i velmi mnoho příslušníků českého národa mají za to, že menšinové školství v nynější formě nemůže býti udrženo, jednak nejen v německých, nýbrž i v českých obcích, školy pustnou a chátrají, při tom se však obcím nijak nepomůže, aby mohly školy stavěti. Ale na druhé straně se budují paláce pro umístění zcela nepatrného počtu dětí. že to není správným řešením problému, vyciťují i rozumní politici na české straně. Jsem samozřejmě pro to, aby bylo každému dítěti umožněno, aby bylo vyučováno ve své mateřské řeči. Nemá býti žádného odnárodňování. Není však třeba tvořiti uměle menšiny, nýbrž může i zde rozumně býti postaráno o to, aby se dítěti dostalo vyučování v mateřské řeči. To neplatí jen pro jednu stranu, nýbrž i pro druhou. Kol. Hubka mínil v debatě rozpočtového výboru, že není neštěstím, jsou-li přeloženi němečtí zaměstnanci do českého území a jejich děti nechodí do německé, nýbrž do české školy. Nejsou tím odnárodňovány, nýbrž naučí se státnímu jazyku. Co byste však řekli, kdybychom projevili tentýž názor u českých státních zaměstnanců, kteří jsou přeloženi do německého území? (Sen. Plamínková: Ono je to tak!) Nikoli, není tomu tak, nýbrž pro tyto děti se zřídí velkým nákladem menšinová škola. Nemluvím věru s nacionalistického stanoviska, nýbrž chci jen, aby prostředků bylo účelněji použito, pro české školy, prosím, ale tam, kde je toho potřeba. Podíváte-li se na dotace, které jsou určeny pro lidové vzdělávací účely, není poměr též přiměřený, rovněž nikoliv u našich venkovských divadel, jež jsou v nadmíru tísnivé situaci.

Na české straně vzbudilo pohoršení, že tato položka byla letos zvýšena a že strádajícím německým divadlům má býti povolena podpora 2 milionů Kč. Uvážíte-li však s druhé strany, že bylo pro Národní divadlo v Praze loni vydáno 11.5 milionu Kč a letos je určena opět táž suma a mimo to ještě příspěvky pro česká venkovská divadla, pak nesmí se to pociťovati jako bezpráví, dostane-li se i německým divadlům podpor v poměru, který však ještě nemůže býti nazván spravedlivým. (Výkřiky sen. Paulasa.) Ale nerozčilujte se. Jsem pro to, aby i česká divadla byla přiměřeně podporována, nemluvím proti tomu, ale jsem pro to, aby se i pro nás něco učinilo. S vámi, nacionalisty, se nikdy nedohodnu. Nebyl jsem nikdy nacionalistou a mám právo o této otázce mluviti, poněvadž já a my jsme to byli, kteří ve starém Rakousku bojovali proti bezpráví v národnostních otázkách, jež proti vám byla pácháno. Máme přece právo kritiky a právo klásti požadavky a nedám si v tom od vás věru brániti.

A když již při kritice rozpočtu projevuji lítost, že při sestavování číslic nebyl vzat zřetel na veškeré tyto požadavky, jest mé politování tím větší, když tentokráte celkové číslice doznaly namnoze zvýšení.

Máme proti loňskému roku zvýšený rozpočet o 1663 miliony Kč. Jednotliví ministři doznali, že by bylo nutno zvýšiti příděl jednotlivým odborům, aby se vyhovělo potřebám obyvatelstva. Seznali jste z vývodů pana předsedy vlády, že si požadavky jednotlivých ministrů při sestavování státního rozpočtu vyžádaly zvýšení o 4 miliardy a, že se muselo provésti značné škrtání, tak že se dosáhlo v řádném rozpočtu zvýšení částky o 1663 miliony a že bylo nutno se namáhati; aby tak mnohá vydání, jež náležela do řádného rozpočtu, byla zařaděna do mimořádného rozpočtu, aby byla usnadněna rovnováha řádného rozpočtu. I když se jeví hospodářský rozmach, tož přece nikoli v takovém rozměru, abychom mohli počítati se zvýšením příjmů o 1600 milionů. Budeme muset hraditi ještě 1150 milionů novými zdroji příjmů, o nichž se budeme v nejbližší době baviti. Nemáme však všechnu potřebu v řádném rozpočtu, nýbrž máme ne méně než 3508 milionů, jež byly zařazeny do mimořádného rozpočtu. Z toho připadá na obranu státu 2360 milionů. Tím však není větší náklad na obranu státu úplně hrazen. Máme v řádném rozpočtu též zvýšení potřeb ministerstva národní obrany, jež není nepatrné. V roce 1937 byla potřeba 1360 milionů, kdežto v roce 1938 máme uhraditi 2098 milionů. Ale ani to není vše, čeho obrana státu vyžaduje. Abychom dostali celkovou sumu, musí se připočísti ještě částky z různých ministerstev. Máte též zvýšení u ministerstva vnitra, kterážto potřeba stoupla z 773,719.000 Kč na 937,030.000 Kč, což bylo způsobeno sestátněním policie a rozmnožením četnictva. Tak máte skoro v každém ministerstvu takové položky. U ministerstva financí zvýšení personálu následkem obsazení hranic, u ministerstva školství pro brannou výchovu a též u ministerstva zdravotnictví naleznete malou položku pro výchovu k tělesné zdatnosti. Všude jsou obsaženy položky, jež jsou spojeny s obranou státu. (Předsednictví převzal místopředseda dr Bas.)

A nyní přicházím k tomu, čeho jsem se již dotknul. Lituji nejen, že jsme nemohli vyhověti potřebám jednotlivých odborů při sestavování rozpočtu, nýbrž lituji hlavně příčiny, jež k tomu vedla. Když jsme přestáli světovou válku, kojili jsme se nadějí, že volání, s nímž se vojíni vraceli z front "Nikdy již válku" se splní. I obyvatelstvo zázemí kojilo se nadějí, že přijde nyní doba rozmachu, že se snad lidstvo z tohoto vraždění národů poučilo a bude působiti k tomu, aby k takovému vraždění již nikdy nedošlo. S velkou nadějí hleděli jsme vstříc utvoření se Společnosti národů a doufali jsme, že tu vzniklo forum, před nímž rozpory a neshody mezi národy bude možno vyřizovati a že nyní bude možno zabývati se podrobněji otázkou odzbrojení. V pozdějších letech projevili jsme radost, že se Společnost národů zabývá otázkou odzbrojení a hlavně byli jsme potěšeni tím, že to byl president našeho státu, který nejen že spolupůsobil, nýbrž byl i předsedou odzbrojovací komise. Bohužel musíme doznati, že jsme byli ve všech svých očekáváních a nadějích oklamáni. Museli jsme obrátiti. Společnost národů nebyla bohužel nástrojem, jehož by bylo bývalo třeba, neúčast Ameriky a chování Anglie v určitých otázkách přivodily značné oslabení Společnosti národů, takže mohlo dojíti k výbojnému válečnému tažení Italie proti Habeši a mohla vypuknouti válka mezi Čínou a Japonskem. Ze Společnosti národů vystoupily nejen Německo a Japonsko, ale jak jsme teprve včera zvěděli, i Italie, následovala příkladu Německa a Japonska. Není to tedy jen oslabení, nýbrž téměř zhroucení Společnosti národů. Nevzdáváme se však přece stále ještě naděje, že bude přece možno přivoditi oživení myšlenky Společnosti národů. Nyní jsou velké neshody mezi národy, které jsou ještě příslušníky Společnosti národů a částí států, které nejsou členy Společnosti národů, resp. z ní vystoupily. Neshody ty nevznikly však jen nedbáním usnesení Společnosti národů, nýbrž i neshodami jiného druhu. Na jedné straně vidíme státy s demokratickou správou, na druhé straně státy fašistické. Boj mezi fašismem a demokracií odehrává se tedy také v tomto směru. Německo porušilo nejen jednostranně mírové smlouvy a vystoupilo, aby tak mohlo učiniti, ze Společnosti národů, nýbrž Německo a i jiné státy počaly zbrojiti a nespokojily se jen tím, nýbrž započaly pak, cítíce se silnými, vyhrožovati. Vyposlechneme-li trochu řeči v rozhlasu s druhé strany, štvaní, jež se provádí proti Československu, pak nutno doznati, že jest nutno, i když někdo byl nebo je pacifistou, změniti své chování a muší dáti za pravdu těm, když říkají. Nemůžeme se již spolehnouti na mírovou politiku, nemůžeme docíliti odzbrojení, o něž jsme se zasazovali, a jež by bylo nejlepší zárukou pro zachování míru, nýbrž nyní není jiného zabezpečení než zbrojení. (Sen. Schmidt [německy]: Dobrá shoda se sousedem!) Ale vůle k dobré shodě musí býti obyčejně oboustranná a nikoliv jednostranná, a pochybujeme, že u dnešního Německa, při dnešním režimu v Německu jest zde dobrá vůle, udržovati přátelské styky a dobrou shodu se sousedem. O to, aby tomu tak nebylo, staráte se také trochu vy (obrácen k senátorům strany sudetskoněmecké), štváči z Československa. (Hluk. Německé výkřiky: Emigranti!) Mluvíte-li o emigrantech, tož nemáme jen my emigranty z Německa v Československu, nýbrž jsou též emigranti z Československa v Německu! Máme v Německu nejen Junga a Krebse, nýbrž i jiné, kteří přispívají bohatě ke štvaní proti Československu. A jedná-li se Německu o.ochranu menšin, pal nemáte menšiny jen v Československu, nýbrž i v Italii. Bil jsem několik let v jižním Tyrolsku a dovedu si představiti, jak asi musí býti Němcům v jižním Tyrolsku, jak se s nimi Italové, spojenci Němců a za trpění toho Německem, nakládají. Pravím vám, nesouhlasíme se vším, co se zde děje na poli kulturních institucí a školství, i my máme své požadavky. Měl jsem před chvíli malý rozpor s jedním z vašich řad. Máme své požadavky, na jejichž splnění trváme, ale v Italu resp. v jižním Tyrolsku, to vypadá přece ještě trochu jinak, než v Československu. Jihotyrolští Němci - nesmí navštěvovati německé školy, nesmí se jim dostati náboženského vyučování v jejich mateřskému jazyku. Jedná-li se vám, jedná-li se Německu o menšiny, pak musíte nejprve tam přiložiti ruce k dílu, pánové!

Zastáváme stanovisko, že je nutným v našem státě docíliti národnostní spravedlnosti a skutečně vytvořiti to, abychom se mohli cítiti jako rovní mezi rovnými. To však je věc, kterou si sami zde v tomto státě musíme vyříditi, od národa k národu. To je ten rozdíl mezi pojetím naším a vaším. (Německé výkřiky senátorů strany sudetskoněmecké: To chceme my také.) A když uvážíte, že vyšší náklady, s nimiž musíme v rozpočtu počítati pro neproduktivní účely, jsou působeny tímto válečným štvaním, touto zbrojní politikou, kterou vy zaviňujete, pak připustíte zajisté, že mám pravdu, řeknu-li, že jste pozbyli práva na kritiku našeho jednání.

Litujeme, že pro tyto poměry, v nichž žijeme, nebylo možné upraviti rozpočet tak, jak bychom to byli rádi viděli, aby bylo potřebám obyvatelstva vyhověno. Budeme však hlasovati pro rozpočet, poněvadž jde o záchranu demokracie a poněvadž jde též o to, aby hlasováním pro tento rozpočet bylo postaráno o ochranu státu proti fašismu. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Bas (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. kol. sen. Horák. Uděluji mu slovo.

Sen. Horák: Vážený senáte! (Stálé výkřiky německých senátorů.)

Jest mou povinností, abych jako mluvčí živnostensko-obchodnické strany středostavovské prohlásil, že strana naše bude hlasovati pro rozpočet tak, jak se nám předkládá, ačkoliv jsme si vědomi, že béřeme na sebe velká břemena nejen pro dobu nynější, ale i pro dobu budoucí. Jsme si toho vědomi, ale činíme tak rádi, protože víme, že tento rozpočet má velký význam pro zabezpečení našeho státu.

Žijeme v době velkého rozhodování o osudu Evropy a naší republiky.

My živnostníci a obchodníci nechceme žádných bojů ani s cizinou ani uvnitř, nýbrž chceme se všemi býti v přátelské shodě a míru a pracovati pro lepší život občanů. Tím není řečeno, že chceme klidně přihlížeti k tomu, co se kolem nás děje, nebo dokonce co se děje proti nám a proti naší samostatnosti. (Stálé výkřiky německých senátorů. - Místopředseda dr Bas zvoní.)

Nechceme se mísiti do vnitřních záležitostí jiných států a odsuzujeme také nezřízenou a urážející kritiku jiného státu. Nechceme se plésti do toho, jak si druhé státy upraví své vnitřní poměry, ale žádáme důrazně, aby i druhé státy se vůči nám řídily stejnými zásadami, a odsuzujeme, jestliže agitují nebo útočí proti naší republice a našemu demokratickému režimu. (Stálé výkřiky německých senátorů. - Místopředseda dr Bas zvoní.)

Ve vnitřní politice plně respektujeme druhé stavy a žádáme, aby i stav živnostenský a obchodní byl respektován tak, jak toho podle své početnosti a poplatnosti zasluhuje. Chceme býti rovní mezi rovnými.

Přejímáme na sebe velkou odpovědnost a proto reklamujeme pro živnostenský stav i stejná práva a povinnosti.

Chceme míti demokracii nefalšovanou, nikoli aby jeden poroučel a druhý poslouchal. Jsme si vědomi, že živnostnictvo všech národností u nás má stejné hospodářské těžkosti, ale je mylný názor, že německý živnostník trpí větší krisí než živnostník český.

Pouze spoluprací všech vybudujeme demokratickou republiku. Máme smutné příklady ze států, kde nastaly bratrovražedné boje. Nechceme a nepřipustíme, aby i u nás nabyl vrchu režim krajně levicový nebo krajně pravicový.

Budujeme armádu. Činíme tak v plné odpovědnosti, protože doby, kdy se mluvilo, že nám stačí milice, jsou pryč. Celý svět i lidstvo není tak vyspělé, aby osudy státu a národů se řídily Společností národů, lidskostí a humanitou. Svět šílí, viděli jsme Habeš, Španělsko, Čínu, Japonsko, vše kolem nás zbrojí. Proto i my musíme být připraveni, musíme doháněti to, co jsme po převratě zanedbali. Musíme si býti vědomi, že s osudem československé armády jest úzce spjat i osud našeho národa a státu.

Ujišťujeme, že nechceme nikoho napadnouti, že netoužíme po cizím, ale nedáme si vzíti nic ze svého, co nám před staletím patřilo.

Je mylný názor, jestliže v brožurách k nám z ciziny posílaných je vykládáno, že stát náš byl utvořen jen podle mírových smluv. Naše republika vznikla jako nutnost historická, jako náprava dějinných křivd na našem národě spáchaných.

Je nutno míti armádu vybavenou tak, aby odpovídala všem požadavkům moderního válečnictví, aby ten, kdo by nás chtěl napadnouti, vylámal si zuby.

Pan min. financí pravil, že rozpočet zvyšujeme především na obranu státu, na výzbroj armády a opevnění hranic. Požadovanými daněmi a dávkami ve výši 1¹/₄ miliardy ukládají se oběti hlavně soukromému hospodářství a proto je nutno, aby bylo také šetřeno nejen u státní správy, ale také ve všech veřejných svazcích.

Je nutné, abychom vydávali pouze tolik, kolik sneseme. Dále se domáháme, aby nezaměstnanost byla skutečně řešena prací. Musíme revidovati systém podpor v nezaměstnanosti. Musí býti snahou, aby byl proveden zásah do objektivní revise v podporách v nezaměstnanosti. Žádáme, aby šetření bylo svěřeno nezávislým orgánům a aby bylo sproštěno všech ohledů stranických.

Musíme se starati o výchovu našeho dorostu pro hospodářský život.

Mluvil jsem v rozpočtovém výboru o příčinách nedostatků kvalifikovaných sil. Poukázal jsem, jak obchodní školy nejsou tím, čím by měly býti: vychovávati pro praktický život.

Vítám, že pražská obchodní komora s ústavem-pro vnitřní obchod již vstoupila v jednáni s činiteli min. školství, aby byl vybudován nový typ obchodních škol pro obchod exportní.

Dosud dělali jsme obchody do ciziny přes Berlín, Hamburk, Vídeň.

Jak důležitý jest export pro náš stát, pro průmysl a zaměstnanost, je viděti z krátkého výtahu statistického. Do Severní Ameriky exportovali jsme 1936 za 729. mil. Kč, letos za 10 měsíců již za 940 mil. Kč. Proto bylo snahou ministerstva obchodu, vybudovati exportní ústav.

Vedle obchodních škol dožadujeme se reformy a zákona o učňovských školách.

Je to starý náš požadavek a doufáme, že snad příštím rokem bude uskutečněn. Bude nutné vybudovati lepší ochranu živnostenského podnikání, potírat fušerství. Fušerství se rozmohlo dnes do té míry, že pomalu vyřadí živnostníka z jeho vlastní živnosti. Proto živnostnictvo dnes volá po zřízení živnostenské policie, která by stíhala fušerství ve všem živnostenském i obchodním podnikání. Jest nutné opraviti zadávací řád. Právě my jsme vždy volali po jeho úpravě. Nyní v poslední době máme příklad, co špatný zadávací řád může způsobiti. Vzpomeňte si, co se stalo s firmou Nekvasil, která vždycky měla přednostní právo ve všech dodávkách! Kolik drobných živnostníků, kteří této velké firmě dodávali, bylo přivedeno do hospodářského zhroucení!

Nutno také ze státních úřadů odstraniti provoz s;nebo omeziti živnostenské podnikání.

Tímto problémem se zabýval již býv. ministr a nynější guvernér Národní banky dr Engliš ve svém spisku "Národní hospodářštví". Tedy je viděti, že význam to má.

Máme smutné zkušenosti. Jenom z poslední doby chci poukázati, jak společenstvo knihařů si stěžuje na práci v trestnicích, kde se pracuje nejenom pro potřeby justiční správy v oboru knihařském, ale i pro jiné obory státní správy, pro veřejné korporace, pro zaměstnance a dokonce i pro osoby privátní.

Dále se dožadujeme, aby ministerstvo obchodu bylo vybaveno větší možností, aby mohlo vybudovati ústavy pro zvelebování živností a výzkumné ústavy pro průmysl, neboť ještě doposud máme řadu odvětví a oborů, kde nemáme vůbec žádných kvalifikovaných sil, a jsme proto při některých výrobcích odkázáni výhradně na dodávky z ciziny.

V cizineckém ruchu byl to právě zemřelý ministr kol. Najman, který viděl zisk v propagaci cizineckého duchu. Věřil, že to, co ministerstvo vynakládá na cizinecký ruch, se nám mnohonásobně vrátí. Mohl bych ciferně prokázati, jak cizinecký ruch k nám zvětšil se nejen početně, ale i délkou doby pobytu cizinci u nás ztrávenou. To znamená, že zde nastala podpora a oživení v hotelnictví, v hostincích a řadě živností s cizineckým ruchem souvisících.

Je nutno větší pozornost věnovati i sociální péči o živnostnictvo. A jediné přání mám, aby v jubilejním roce 1938 byl dán živnostnictvu a obchodnictvu zákon o starobním a invalidním pojištění osob samostatně výdělečně činných, aby tím byla i tato složka třebas hubeně, ale aspoň částečně zaopatřena a nebyla odkázána na milodary různých institucí.

Vážený senáte! Mluví se nyní - a těžkosti jsou - s opatřením úhrady na všechna státní vydání. A proto i já chci poukázat na připravované daně a celou daňovou politiku.

Daňová politika musí býti spravedlivá ke všem, podnikatelským vrstvám. Daňové břemeno musí býti rozděleno a upraveno tak, aby bylo. únosné a neničilo existenci podnikatelů, ale aby jim dalo možnost dalšího rozvoje v podnikání.

Je nutno odstraniti politické protekcionářství stranické, které se rozbujelo při t. zv. plánovitém hospodářství a které zcela nespravedlivě a bez jakékoli náhrady vyřadilo četné podnikatelské vrstvy ať výrobní, obchodní nebo zprostředkovatelské z hospodářského života, a konečně bude nutno odstraniti politickou korupci.

Musíme se zabývati opravou dovozních a vývozních kontingentů, počítaje v to obilní

monopol, živočišný syndikát a jiná usměrňovací zařízení, která směřují k vyřazení soukromých podnikatelů a jsou zřízena ve prospěch nejmodernějšího kolektiva, družstva a jejich ústředen.

Podle poslední úřední statistiky máme všech družstev v Československé republice 16.670, z toho 7.505 úvěrních, 9.165 ostatních. Od r. 1927 stoupl počet neúvěrních družstev o 675. Máme obavu z dalšího vzrůstu družstev, zvláště když nařízením č. 148/37 o filiálkách je zřizování družstev a filiálek družstevních upraveno tak, že o něm nerozhodují společenstva živnostenská, ani gremia obchodní, nýbrž družstevní svazy.

Dnes zřizují i společnosti družstva, na př. zřizuje se u nás na Moravě družstvo "Eva", kam 1 mil. Kč - podle novinářských zpráv - vložila firma Ander a 40.000 Kč několik ostatních firem, které tam budou zboží dodávati. (Sen. Zmrhal: To jsou naši spojenci, agrárníci!) My upozorňujeme na veškeré družstevní podnikání, ať patří kamkoliv. (Sen. Zmrhal: I na vaše, živnostenské?) My těch nákupních družstev nemáme, ale přál bych si, abychom je měli. Mám obavu, když veškeré živnostenské podnikání: združstevníme, kdo potom ponese státní důsledky, nebude-li tu žádných prostředků?

My bychom si přáli, aby družstva platila stejné daně jako soukromí podnikatelé. Pak bychom nikdy nemluvili proti družstevnímu podnikání. Nežádáme nic jiného než stejná práva v obchodě - ovšem i stejné povinnosti. (Tak jest!) Družstva dnes nemají toho významu, jaký měla dříve. (Hlasy: Naopak!) Myslím, že nemají. Mohu poukázati na vývody, tuším, kol. Modráčka, který v jedné své brožuře napsal, až budou družstva postavena na pevný základ,že nebude třeba žádné státní pomoci. Podle mého názoru ta doba už tu je. Družstva nejsou dnes už družstvy svépomocnými, nýbrž velkokapitalistickými podniky, jako každý podnik jiný. (Sen. Thoř: Výdělečný!) Ano.

Uvedu jen některé cifry z hospodaření družstevních ústředí.

Velkonákupní společnost družstev vykázala za r. 1936 tržbu 529 mil. Kč, o 57 mil. čili o 12 % více než v roce předcházejícím.

Vlastní výroba průmyslových výrobků činila, skoro 200 mil. Kč, o 18 % více než před tím. Reservy společnosti činí skoro 37 mil. Kč při složených podílech 20 mil. Kč.

Kooperativa vykázala za r. 1936 prodej zboží za více než 1 miliardu (1084 mil.) Kč, skoro o 90 mil. Kč více než r. 1935. Reservní fondy převyšují 20 mil. Kč při splacených podílech 20 mil. Kč.

Ústřední svaz čsl. družstev čítal koncem r. 1935 celkem 221 konsumních družstev, sdružujících 384.840 rodin, a jejich celková tržba činila přes 817 mil. Kč.

Z těchto dat je patrno, že družstva dosilují stamilionových obratů, že mají dostatečné reservy a že jsou kapitálově vybavena tak, že nepotřebují žádných podpor. (Sen. Macek: Tak nám, pane kolego, povězte, kolik dostávají!) Pane kolego, já vám dám písemně bilanční zprávu naší velké ostravské "Budoucnosti". Několikráte jsem o tom mluvil a mám za poslední 3 roky bilanční zprávy zde.

Družstva na jedné straně požívají daňových výhod daně výdělkové, obratové i poplatků a při tom vyřazují soukromého podnikatele a ubíjejí jeho obchody.

Mohu ciferně prokázati daňové úlevy, ale není to mým úmyslem. Chci tímto jen doložiti, že hledá-li stát vyšší příjmy na obranu státu, musí bráti i zde, kde by mohlo býti přispíváno.

Obrana státu je pro všechny obyvatele i pro všechna odvětví podnikání, proto je povinností, aby každý podle svých možností přispíval na obranu státu. (Sen. Korvas: Poměrně to členstvo platí daleko více než vy!) Pamatujete se, že v Brně v zemském zastupitelstvu jsem vám vypočítával, že když obrat "Budoucnosti" byl 173 mil. Kč a zaplatilo se 194.000 Kč na daních, že samostatní obchodníci by byli zaplatili o 2¹/₂ mil. Kč více? (Sen. Korvas: To jsou teoretická čísla!) Žádná teoretická čísla,.nýbrž pravdivá, ale když se řekne pravda, jak staré přísloví praví: Pro pravdu se lidé nejvíce hněvají!

Není myslitelné a není také nadále udržitelné, aby daněmi byly zatěžovány jen některé vrstvy našeho národa. To byl stav na dvoře Ludvíka XIV. a XV., kde šlechta vůbec neplatila daní. Tento stav ve státě demokratickém není možný.

Bude nutná náprava ve státních podnicích. Sám rozpočtový zpravodaj v poslanecké sněmovně Remeš prohlásil, že jako socialista musí s politováním prohlásit, že stát jako podnikatel se neosvědčil.

Dokumentoval to na státních báňských a hutnických závodech. Tyto podniky odhadují

svůj zisk na rok 1938 na 59 mil. Kč a roku 1936 skončily ziskem 36 mil. Kč, což je proti rozpočtu o 21 mil. Kč méně. Ve státním hospodaření jde celkem o 12 různých podniků, o státní uhelné sklady, lázně a jiné.

Z těchto 7 preliminuje zisky celkem 83 mil. Kč, naproti tomu celkovou ztrátu 23.3 mil. Kč, preliminovaný zisk činí tedy 59.7 mil. Kč. Uvážíme-li, že z toho připadá na sůl, monopol 56.2 mil. Kč, dospíváme k poznatku, že na všechny ostatní podniky zbude nepatrná částka pouze asi 3 mil. Kč.

Jak by vypadal soukromý podnikatel, kdyby takto hospodařil? Nemluvím ani o Podbrezové. A máme tu ještě železnice, státní lesy, statky a tabákovou režii, která nese skoro celé risiko státních podniků. (Sen. Havlík: Proto kouříme!) Ano.

Volá se namnoze po prodání nebo pronajmutí pasivních státních podniků. Nedávno slyšel jsem poznámku, kdybychom je pronajali za uznávací poplatek, že ušetříme velké peníze, o které jsou stát. podniky pasivní.

Nechci jíti tak daleko, ale žádáme a to důrazně, aby státní správa zabývala se velmi důkladně těmito podniky a odstranila příčinu pasivního podnikání.

Ke konci chci se zmínit ještě o věci, která je spojena s celým hospodářstvím státu, s celým rozpočtem příjmů a vydání. Bude nutné zabývati se reformou státní administrativy.

Není trvale možné, aby akta vyřizovala se po několika měsících, ač jsou to často věci malicherné, kde třebas odvolání od okresní správy k zemskému úřadu trvá několik měsíců, a na nás se postižení obyčejně obracejí o intervenci. Vím, že všichni ze zkušenosti byste mi mohli potvrditi, že dnešní občanstvo si vsugerovalo myšlenku, že bez protekce nebo bez intervence poslance neb senátora se akt vůbec nevyřizuje. Žádám, aby to bylo již jednou odstraněno, aby nastala skutečná náprava v naší státní administrativě.

Bude však také nutno, aby státní zaměstnanec, který nekoná službu státní, ale je zaměstnán, v jiném podniku za plat, neubíral místo a plat druhým.

Mám na mysli Poštovní nákupnu a Postex, kterou poštovní nákupna založila, aby mohla prodávati i nečlenům. Poštovní nákupna ztratila již dávno charakter družstva, ale přesto používá všech družstevních výhod. Její předseda jest osvobozen od služby a je poštovní správou placen, stejně jako další čtyři poštovní úředníci, kteří jsou osvobozeni od služby, ale dostávají plat ze státní pokladny, ačkoli pošta trpí, jak pan ministr pošt sám přiznal, nedostatkem kvalifikovaných sil. Jejich platy činí na 100.000 Kč - ročně a tento stav trvá již přes 15 let. Nebudu uváděti jmen, ač jsou mi známa, ale žádám, aby ministerstvo pošt vyřešilo tyto poměry v zájmu státi i z důvodů veřejné morálky vůči druhému úřednictvu.

Bude nutné úpravou státní administrativy upravit i odpovědnost úředníků za škody vzniklé jednak státu, jednak také občanům.

Z uvedeného jest jasné, že živnostnictvo má v našem státě těžké postavení. Na jedné straně je vyřazováno ze soukromého podnikání a na druhé straně jsou mu ukládána nová daňová břemena.

Nežádáme od státu darů ani výsad, žádáme však ochranu proti velkokapitálu všeho druhu.

Jsme složkou státotvornou a dokázali jsme to, i když jsme dočasně byli v oposici.

Prohlašujeme ke konci, že budeme hlasovati pro rozpočet s plným vědomím, že je to rozpočet na obranu státu. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan sen. Juran. Uděluji mu slovo.

Sen. Juran: Slavný senáte!

Naše stanovisko k projednávanému státnímu rozpočtu bylo již vyjádřeno soudr. Gottwaldem v posl. sněmovně. My komunisté hlasujeme proti rozpočtu jako celku pro jeho protilidový ráz a poněvadž jde o rozpočet vlády, k jejíž celkové politice nemáme důvěry. Rozlišujeme však mezi vládou a republikou. Hlasujeme pro kapitolu presidenta republiky, čímž dáváme najevo, že proti vnitřnímu i vnějšímu nepříteli stojíme pevně a odhodlaně. Pro kapitolu ministerstva zahraničních věcí hlasujeme proto, abychom zdůraznili ochotu podpořiti onu část zahraniční politiky, která je napadána reakcí, to je politiku míru, politiku bezpečnosti, politiku dobrého poměru ke spojencům a zvláště však k Sovětskému svazu.