Místopředseda Donát (zvoní): Dávám slovo p. sen. Rušavému.

Sen. Rušavý: Slavný senáte!

Obrana, státu je komplex důležitých otázek vojenských, technických a výchovných. Je samozřejmou odpovědností státotvorných stran, že v tomto úseku spolupráce dovedou podříditi své zájmy zájmu všeobecnému. Já bych však chtěl dokázati, že mnoho a mnoho otázek dalších, které nejsou bohužel tak jednotně a jednomyslně přijímány, má přímý vztah k obraně státu a že si proto zaslouží plného pochopení, rychlého, plánovitého a cílevědomého řešení. Je to zejména starost o zdraví našeho lidu, které je dlouholetou podvýživou podlomeno. Téměř polovina občanstva byla přímo i nepřímo těžce postižena hospodářskou krisí. Je pravda, že ministerstvo zdravotnictví zná dobře tento stav a že připravilo plán, k jehož realisování však nemá dostatek prostředků. Je to plán boje proti tuberkulose, srdečním chorobám, revmatismu, proti nemocem z povolání. A jestli-že je dosud ministerstvo zdravotnictví popelkou mezi ostatními ministerstvy, přál bych si, aby tomu tak bylo letos naposled. Chceme-li a musíme-li míti zdravé občany vojáky, musíme předcházeti nemocem a epidemiím, musíme míti v pravém slova smyslu starost o lidi od kolébky. Také problém populační je nutno zkoumati. Je dokázáno, že je to problém sociální. Dám-li lidu práci, slušný výdělek, právní jistotu, pak nebudeme musiti sledovati s obavami příslušné statistiky. Ministerstvo zdravotnictví má plán, jeho snahy jsou ušlechtilé a nejlepším pomocníkem v boji proti všem nemocem bude vedle peněz zvýšená životní úroveň pracujících vrstev. Tato životní úroveň, je velmi nízká a musí být zvýšena. Jsou pro to předpoklady, neboť hospodářská situace se podstatně zlepšila. Neříkám to jen já, ale sám pan, předseda vlády dr Hodža řekl, že průmysl, výroba a podnikání je v určité konjunktuře. Tož prosím, zdůrazňuji, že skutečně výroba láme rekordy z r. 1929 a zatím co dosahuje vyšších čísel, než tomu bylo r. 1929, zaměstnanci bohužel konjunkturu dosud necítí a o lepší konjunktuře prostě neví. Zaměstnanci mají mzdy a platy daleko nižší než v r. 1929, jak jasně a pravdivě to dokazují výkazy jak ústřední sociální pojišťovny, tak i Všeobecného pensijního ústavu. V r. 1929 činila průměrná pojištěná dělnická mzda za jeden den a 1 dělníka 19.11 Kč, se stoupající krisí klesaly dělnické mzdy, až v r. 1935 klesly nejhlouběji na průměr 15.93. V roce loňském byly mzdy poněkud zvýšeny a v průměru se to jeví ve výkazu Ústřední sociální pojišťovny za prvních 10 měsíců letošního roku průměrem 16.98, čili o 15 % byly ještě mzdy v průměru nižší než v r. 1929. Podle výkazů Všeobec. pensijního ústavu soukromí úředníci tam pojištění měli za loňský rok o jednu miliardu menší příjem, nežli tomu bylo r. 1929. Tož je zde plně oprávněný požadavek, aby pro tyto drobné vrstvy, pro dělníky a soukromé úředníky bylo něco vykonáno. Chtěl bych zdůrazniti, že doba hospodářské krise byla využita nejen ke generálnímu útoku na výši mezd a platů, nýbrž i k útokům na roztříštění solidarity pracujících vrstev a na zlomení tvrdých dělnických charakterů. Tyto poslední útoky sice totálně selhaly, dělnictvo nabylo roztříštěno, zůstalo věrno svým zásadám, ale bohužel mzdy a platy se podařilo snížiti velmi podstatně, jak jsem také předeslal, a nyní o každé sebe menší zvýšení musí zaměstnanci sváděti velmi urputná a dlouhá jednání a boje. Jednání o mzdových otázkách je úžasně zdlouhavé, že to překvapuje veřejnost, zejména je-li stanovisko zaměstnavatelů v těchto otázkách příkře odmítavé. Poslední jednání o zvýšení hornických mezd je toho dokladem. Chtěl jsem při této příležitosti reagovati na vývody pana kol. Garlika, který zde tvrdil, že hornické mzdy u českých horníků jsou poněkud vyšší než u horníků německých. To není pravda, poněvadž mzdy jak českých, tak německých horníků jsou nízké a potřebují zvýšení. (Souhlas.) Ale výše mezd a platů soukromého zaměstnanectva je prostě problémem, kterého si musí všímati vláda. Vláda musí míti více na zřeteli spokojenost 10.000 zaměstnanců a jejich rodin, nežli uspokojení malé skupiny často anonymních zaměstnavatelů. Po zdárný vývoj hospodářských poměru do budoucna je třeba tvořiti nové a nové finanční základny. Nové peněžní fondy tvoří a mohou tvořiti nejširší vrstvy lidové a střední vrstvy podnikatelské, malí živnostníci a obchodníci, jimž musíme dáti možnost, aby ze svých výdělků mohli občas nějakou částku uložiti, neboť z těch malých vkladů netvoří velké finanční předpoklady pro zdárný vývoj naší finanční situace pro budoucnost. Doba hospodářské krise byla příležitostí k propouštění dělnictva a úřednictva, jež se nyní vrací pomalu do zaměstnání, a jak jsem již uvedl, hospodářská krise byla také předpokladem pro snížení mezd a platů. Bylo to neoprávněné snižování platů a mezd v dobách hospodářské krise. Když zaměstnavatel potřeboval zaměstnance bez ohledu na to, jaká byla konjunktura, měl povinnost ho zaplatiti a ne využíti vysoké poptávky po práci, aby lámal mzdy a platy. Tisíce a tisíce zaměstnanců nemají životní minimum. Vidíme, že jsou na úrovni, která není myslitelná, aby se mohli udržeti. Smysl státní politiky jest, abychom měli spokojený lid a ne apatické chudáky, jimž je všechno jedno, kteří žijí ze dne na den, z ruky do úst. Co je to pak za konsumenty? Tito chudáci žijí z dluhů a v dluzích a starostech umírají. Kéž by každý, kdo zastupuje lid, mohl se postaviti tváří v tvář tomuto lidu a říci mu. Váš zájem jsem především sledoval, pro vás jsem poctivě pracoval, nesmrtelný Tylův verš byl mi vodítkem v práci a v činnosti. Ten Tylův verš zní: "Všechny naše kroky musí vésti láska k národu a jeho štěstí." Častokráte říkám, že tento verš by měl býti napsán velkými písmeny všude, kde se scházejí zástupci lidu, aby jen tato důležitá a krásná povinnost vedla každého k práci, ke které se přihlásil. To není fantasie ani blouznění. Náš lid je skromný, trpělivý, disciplinovaný, miluje svoji republiku, je ochoten k nejtěžším obětem, častokráte je vděčen i jen za dobrou vůli a proto zaslouží skutečné pomoci. Musíme náš lid chrániti proti vykořisťovatelům, před lichvou, aby za těžce vydřené peníze dostal zboží dobré jakosti. Současná doba není příznivá k experimentování. Musíme udržeti cenovou hladinu, nedopustiti svévolné zdražování a současným cenám přizpůsobiti mzdy a platy. (Sen. Riedl: Ceny půjdou nahoru!) Nesmějí jíti nahoru, musíme to udržet. Devalvací beztak se životní úroveň o nějaké procento snížila a to se nedá nijakým způsobem rozšiřovat. Bude nutno omezit svévolné zdražování a přizpůsobit cenám mzdy a platy, směrem vzhůru samozřejmě. Dělnictvu musíme dáti právní jistotu, kterou potřebuje. Závaznost kolektivních smluv třeba zaručiti zákonem. Dosavadní sociální zákony je dlužno zlepšiti, zejména nemocenské a starobní pojištění. To je nutno již z toho důvodu, že dnes 40 letý dělník nebo úředník nemůže dostat zaměstnání. Je nutno upraviti zprostředkování práce, aby skutečně se dostal dříve do zaměstnání schopný a potřebný člověk před tím, kdo je zámožný a zabezpečený, a to bez politické legitimace. Je přímo výsměchem, když z jedné rodiny pracují 3 nebo 4 příslušníci, zatím co ve druhé rodině nezaměstnaný táta, živitel několika dětí, které mají hlad, nemůže zavaditi o práci, protože je na indexu. (Výkřiky komunistických poslanců.) Nejen snad proto, že je komunistou, ale také že je třeba národním socialistou. Je potřebí upraviti předpisy tak, aby byl snížen počet nezaměstnaných. Ale co starostí je zde, ještě před námi! Investiční veřejná činnost přispěje jistě k dalšímu snížení nezaměstnanosti, ale je potřebí uvažovati o trvalém zabezpečení desetitisíců lidí novou pozemkovou reformou, kolonisací, aby venkovským lidem, kteří nemají možnost získati zaměstnání a výživu na své půdě, bylo touto novou reformou pomoženo. Kolonisace, o které se tolik mluvilo, je ovšem plán na mnoho let. Nejen stát, nýbrž i výroba a podnikání musejí hledati cesty do světa, nová odbytiště pro naše výrobky, musejí vyvážeti zboží za slušné ceny a nikoliv za ceny ztrátové, na něž doplácí vnitřní konsum. Je čerta platné vyvážeti pod cenou (Výkřiky: Viz cukr!), když doma tento rozdíl musíme platiti ve zvýšených cenách, jako je to u cukru atd. Výroba se musí reformovati, musí se přizpůsobiti novým vzorům, novým poměrům, výroba musí pochopiti a porozuměti novým proudům, a to jak výroba průmyslová, tak zemědělská. Zkrácení pracovní doby při nezkrácených mzdách bude nezbytným opatřením nejen pro dělníky, nýbrž také pro úředníky. Řekl jsem, že dnešní šílené pracovní tempo vyřazuje ze zaměstnání lidi 40 leté. Sociální opatření by bylo předpokladem pro zmírnění táto těžké situace. Je příhodná doba pro zkoumání předpokladů o pojištění proti nezaměstnanosti. Konjunktura přejde, budeme státi opět před novými problémy a proto je potřebí, aby se o těchto otázkách uvažovalo již dnes. Je sta a sta otázek. Dělnictva trpělivě čeká, ví, že uskutečňování jeho požadavků bude etapové, že je potřebí, aby nebylo hospodářských otřesů, ale tato vývojová linie se nesmí zastaviti, musí býti vzestupná a v zájmu spravedlnosti. Spravedlnost, slavný senáte, jest jediné, co soukromí zaměstnanci od svého státu žádají. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má nyní paní sen. Pfeiferová.

Sen. Pfeiferová: Slavný senáte!

Vládní rozpočet, který byl dělán pod titulem, že každý občan je povinen přinésti oběti na obranu státu, uvaluje nová těžká břemena na pracující lid, především na existenci dnes již strádajících dělnických rodin a nezaměstnaných, kteří nemají co obětovat. My, kteří jsme denně mezi dělníky a pracujícími ženami, známe nejlépe jejich bídu a těžký život a jsme také svědky toho, jakou nevůli a roztrpčeni vyvolává nové daňové zatížení a pronikavé oklešťování sociálních opatřeni. Dělníci dobře vědí, že zvýšení daní jim přinese novou drahotu a chudí rolníci a živnostníci jsou si vědomi, že tato opatření budou pro jejich zadlužené hospodářství a živnosti znamenati ještě častější návštěvy exekutorů a hromadné exekuce. Zimní období přináší nový vzrůst nezaměstnanosti ve všech oblastech země a s výjimkou kovoprůmyslu ve všech ostatních odvětvích. A jestli za měsíc listopad přibylo 95.000 nezaměstnaných, bude v prosinci tento vzestup ještě větší. Textilní podnikatelé v oblastech, kde se zavázali vyplatiti dělnictvu v prosinci drahotní výpomoc, jako v severovýchodních Čechách, v Brně i na Slovensku, sahají k hromadnému vysazování na neurčitou dobu, aby i zde nedostatečnou drahotní výpomoc, kterou dělnictvu jsou vlastně dlužni za minulá léta, nemusili vypláceti celou. A tak znovu rostou řady nezaměstnaných a omezeně pracujících, kterým jsou se strany velkostatkářů a všech těch, kdož mají tu výsadu, že vlastní obrovské bohatství a nikdy nepoznali život při 20 nebo 10 Kč týdenního příjmu, vyčítány ještě hladové podpory. Útok na podpory nezaměstnaných jsme zde slyšeli z úst řečníka živnostenské strany, té strany, jejíž vedoucí činitelé se spolu s agrárníky postarali o to, aby stamilionové zisky kartelů a akcionářů zůstaly nedotčeny a aby na zaopatření práce investicemi byly stanoveny co nejnižší částky. Titíž lidé mluví o tom, že podporování nezaměstnaných má býti nahrazeno prací. Nezaměstnaní dělníci vědí již ze zkušenosti posledních let, že ti kdož takto útočí na jejich bídné podpory, činí tak jedině proto, aby nechali rodiny a děti nezaměstnaných zmírati hlady a nemusili nic podnikati ani pro opatření práce, tím méně pro podpory těm, kdež marně práci hledají. Stejného druhu je volání po revisích v dělnických odborových organisacích, které vyčerpaly všechny své organisační fondy, aby svým nezaměstnaným členům mohly vyplatit podpory v nezaměstnanosti. Místo šikanovati odborové organisace byl by čas novelisovati zákon o kartelech a poslati tam státní revise. Měly by jistě práce na několik měsíců a státní pokladně by se mohlo dostati pěkných milionů na daních, o které kartely stát okrádají. Nechť se však páni nemýlí, že vše půjde cestou, kterou si oni pro zajištění svých zisků a blahobytu vyšlapali. Dělný lid, tato nejspolehlivější hráz oproti reakčnímu válečnému nepříteli, sbírá své síly, aby učinil škrt přes rozpočty, které byly dělány proti jeho zájmu a proti zájmům republiky. Vždyť jsou to titíž lidé, kteří zbidačujíce většinu obyvatelstva země, mluví o obraně demokratické republiky, jejíž hlavní nepřátelé v zemi i v zahraničí ze všech sil podporují. O tom několik dokladů o Gajdově fašistické straně prohlásil sám vedoucí činitel, a to po volbách do posl. sněmovny, zdá se, že jsme si Gajdu trochu přehnojili. Jak hrozné doznání, uvážíme-li, že národní obec fašistická je stranou, která organisovala r. 1933 v Židenicích známý puč proti branné moci republiky. Několik životů stál tento puč, jeho původci v čele s Kobzinkem byli odsouzeni k mnohaletým žalářům. Ale největší vládní strana ve státě, strana, která čítá ke svým členům min. předsedu, 4 ministry, 4 zemské presidenty a 90 % okr. hejtmanů, se nejen nestarala o to, aby se proti pučistickým fašistům něco podniklo, ale její představitel ještě otevřeně doznává styky s nimi.

Gajdovi poslanci se chystali ztropiti kravály v posl. sněmovně a rovněž živě byl přetřásán návrh, aby se již do toho řízlo jako ve Španělsku anebo aby se přikročilo k akcím, jakou byl Degrellův pochod na Brusel, tedy k pochodu na Prahu. Jen obavy, že by to bylo předčasné a že by lid proti sobě spíše popudili, jsou příčinou, proč Kobzinkovi kumpáni zůstávají prozatím jen u slov a nezačínají s novými Židenicemi. Nikdo nepopře, že i poměrně slabá, ale ke všemu odhodlaná fašistická gajdovština by v případě napadení republiky mohla v týlu natropit nedozírné škody. Židenice jsou výstražným příkladem. Ale agrárním velkostatkářům se to líbí. Oni se ještě doznávají, že kobzinkovské dobrodruhy podporují.

Druhý doklad. Okr. úřad v Rychnově nad Kněžnou zakazuje ustavičně dělnické schůze, především komunistické, a zakázal i oslavu 20. výročí SSSR, proti čemuž protestovala celá pokroková veřejnost, ale když na táboru mladého národního sjednocení vůdce tohoto mladého národního sjednocení Borkovec vyhrožoval, že budou padat hlavy Gottwalda, Klofáče a Hampla, vládní komisař ani řečníka nenapomenul.

Toto je ukázka práce mladého národního sjednocení na Žižkově. V oběžníku IV. tábora M. N. S., podepsaném náčelníkem Klokočkou vyzývá se k útoku na Lidový dům v Hrdlořezích u příležitosti pochodu touto vysloveně dělnickou obcí, ale tato akce, určená na 12. září 1937, zakázána nebyla. Tentokráte, jako vždy jindy, jen odhodlání dělníka zabránilo, že šedé košile nezavedly v Československu hrůzovládu přepadená, týraní, vražd, jež vroubily cestu jejich vzorů v Německu.

Před očima úřadů, kde většinu míst okupuje agrární reakce, ustavilo se hnutí z bývalé rakouské šlechty s panem Schwarzenbergem a Thun-Hohensteinem v čele, t. zv. Hnutí za nové Československo. Na říšském sjezdu tohoto podařeného "Nového Československa" řekl jeho předseda Streibel výstižně: "Nové Československo vyrostlo v politické džungli naší neschopné a nekulturní pravice a učilo se z ní". Lépe to nemohl říci. Prostředí "Nového Československa" líčí dostatečně svědectví člověka, jenž se do něho dal zlákati národními frázemi, ale srdcem odtamtud odešel, když slyšel, jak si vlastenečtí členové důvěrně vykládali, "že to Hitler u nás takhle dlouho nenechá" a rozdělovali si již funkce, které zaujmou, až do Prahy vtáhne armáda Třetí říše.

Zvláštním nebezpečím pro obranu republiky v případu přepadení jsou ti okr. hejtmani, kteří při každé příležitosti dávají najevo své reakční smýšlení vůči lidu a demokracii, neboť právě oni mají neomezenou pravomoc, danou jim zákonem na obranu státu.

V květnu musil býti náhle sesazen v Čes. Budějovicích okr. hejtman Václav Roček. Když se tato novinka rozšířila, oddychl si celý kraj, až na několik fabrikantů a velkostatkářů. Tisíce lidí vzpomínalo, jak sesazený hejtman po léta, nejdříve na Strakonicku, pak na Budějovicku řádil a tyranisoval celý kraj. Pronásledoval stávkující dělníky, povoloval kapitalistické

firmě její provokační plakáty proti stávkujícím, ale dělnickým odborovým organisacím zakazoval schůze stávkujících a informační plakát pro veřejnost. Bral koncese hostinským, u kterých se konaly dělnické schůze. Choval se neobyčejně brutálně k dělnickým funkcionářům. Dával je nezákonně zatýkat a věznit. Zakazoval schůze dělníků a rolníků, zejména komunistické, zatím co agrární sekretáři a fašisté mohli konati schůze bez ohlášení. Porušoval bezohledně i práva koaličních demokratických stran, takže si dokonce i lidovci musili na něj několikráte stěžovati. Tedy krajně protizákonný postup. Ukázalo se, že tato působnost vedla k činům, namířeným přímo proti republice a jejím nejvyšším ústavním činitelům. Okr. hejtman, soustavně snižoval vytrvalou sabotáží určitých úředních byrokratů přímo autoritu presidenta republiky i presidenta Masaryka. Konečně, když se již situace stala úplně neudržitelnou, musil býti narychlo sesazen. Nebyl však ze státních služeb propuštěn, nýbrž jen přesazen.

Boček není sám. Denně se stává, že tito pánové pronásledují veřejné schůze lidu, na kterých se mluví o obraně republiky. V Nýřanech a některých německých městech byla při dělnických projevech zakázána všechna hesla proti Henleinovi. Henleinovští nepřátelé republiky si pak troufají stále více. Nedávno nařídil komisař intervenující na henleinovské schůzi, aby byl s tribuny odstraněn Henleinův obraz, který tam byl umístěn zřejmě za účelem podněcování iredentistických štvanic. Henleinovci příkaz ignorovali a úředník mlčel, nezasáhl.

A konečně není neznámo, že ve vedení velkých podniků těžkého průmyslu, ve zbrojovkách a důležitých lučebnách závodech sedí příslušníci a exponenti hakenkreuzlerského Německa a henleinovci. Tak agrární a národně sjednocená reakce zaprodává úhlavnímu nepříteli hlavní tepnu hospodářského života země, těžký a zbrojařský průmysl, a organisováním závodního teroru, odmítáním a vyhazováním uvědomělých a pokrokových zaměstnanců a vydáváním vedoucích míst do rukou zrádců ulehčuje nepříteli lidu jeho krvavou úlohu.

Taková je skutečnost a pracující lid, demokratická veřejnost, musí žádat a se postarat, aby se tady čistilo, a to dříve, než bychom se dočkali strašlivé katastrofy. Dáti lidu, co k životu a zachování svých živých sil potřebuje, zúčtovat s nepřáteli republiky, aby se jim jejich zločinné dílo nepodařilo, to je v dnešní tak vážné době příkazem. A tu voláme do řad socialistických a všech demokratů: Nepochybujeme o tom, co zde včera řekl kol. Hackenberg, že přáním socialistických stran ve vládě bylo prosaditi rozpočet, chránící zájem lidových vrstev. Avšak sebelepší přání a vůle na reakci nestačí, když nevytvoříme předpoklady, aby požadavky lidu, aby byla zajištěna jeho existence, také byly prosazeny. Tyto předpoklady jsou dány, když sjednotíme síly lidu jako ve Francii. Pracující lid na to čeká, neb ve své jednotě vidí svoji jedinou záchranu. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo p. sen. Turek.

Sen. Turek: Slavný senáte!

Pan ministr financí ve svém projevu velmi pěkně odůvodnil potřebu zvýšeného státního rozpočtu a na konec apeloval na všechny, že musejí pracovati, vyráběti hodnoty a hodně šetřiti, aby mohli dostáti všem platebním povinnostem.

Zajisté, že každý poctivý republikán se vynasnaží, aby pracoval, aby vyráběl hodnoty, a bude mít i dobrou vůli platit, když to bude na obranu našeho státu. Mám však obavu, že ti naši drobní a střední zemědělci i při své dobré vůli nebudou moci na 100 % dostáti platebním povinnostem, i při sebe větší píli a sebe větším šetření a odříkání, poněvadž jejich práce je odvislá od toho, jaké počasí bude provázeti toto jejich přičiňování.

Když uvážíme, že již po 4 roky byla jim příroda tak macešskou, že sklízeli jen třetinu až polovinu obilí a pícnin a po 3 roky i řepy a okopanin, a když si uvědomíme, že právě tito drobní a střední zemědělci, kterých je 75 %, teprve při plné úrodě obilí z té druhé polovice mohou prodávati, poněvadž ty 3 nebo 4 q obilí po korci spotřebovali pro živobytí a na semena, jakož i na krmení jak pro drůbež, vepřový brav i hovězí dobytek, ba ani to nestačilo, ještě se muselo přikupovali pravidelně na dluh, a když to trvá již řadu let, musilo se to projeviti v ohromném zadlužení zemědělce.

Pánové, nemá-li zemědělec, musí to samozřejmě pocítiti i živnostníci a řemeslníci,, kteří jsou odvislí od těchto lidí, poněvadž nebude-li míti zemědělec, nemůže platiti ani dělnictvu, které je zase na něj odkázáno a placeno podle toho, jaké on má příjmy. Proto mám obavu, jestliže nás zklame i tento příští rok a nebude příznivý vývoj všeho rostlinstva, aby úroda mohla býti alespoň úměrná, že pak zvýšené požadavky finanční velmi těžce dolehnou na většinu našich zemědělců nejen drobných a středních, nýbrž i na veliké, kteří jsou již finančně tak zatíženi, že již většího zatížení nesnesou. Není také divu. Ceny obilí byly sice upraveny, ale obilí po 4 roky se neurodilo a ostatní výroba, ať živočišná, mléčná, drobného zvířectva a vajec jest ponechávána náhodě a náladě pánů překupníků. Ceny za tyto zemědělské výrobky vůbec neodpovídají skutečnosti, nejsou rentabilní, to znamená chovati a pěstovati uvedené produkty hospodářské, znovu dopláceti, a u těch drobných, kteří si všechnu práci sami odrou, znamená to dělati zadarmo a býti živ od brambor a trochu kávy.

A což když přijde ještě živelní pohroma nebo pád dobytka, kde kravička znamená velký majetek pro drobného zemědělce. A právě v takovýchto případech je velmi málo postaráno o vydatnou pomoc pro drobné zemědělce.

Takováto situace jest dnes na venkově a není myslitelno, aby za podobných poměrů mohlo zemědělství v budoucnu existovati.

Proto je třeba, aby vláda především uvážila situaci, jaká dres je, a postarala se o nápravu, aby poměrně nejpočetnější složka v národ nebyla přihlížena a aby se jí dostalo spravedlivého uznání a odměny za těžkou práci, za práci, kterou opatřuje chléb a výživu pro všechny vrstvy v našem národě.

Pokud se týče drobných zemědělců, kteří nemají té půdy tolik, aby s rodinou byli soběstačni, žádáme, aby dalším prováděním pozemkové reformy byli především oni poděleni půdou, která by jim skýtala záruku dostatečné obživy pro jejich rodiny.

Živočišná výroba, zejména vepřového bravu, budiž usměrněna a regulována tak, aby obchod nebyl zbytečně velkou nabídkou oslabován v cenách. (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.) Proto buďtež stanoveny ceny minimální a maximální, podle kvality zboží, a to ceny takové, které by kryly investované náklady a aby byla částečně honorována i práce zemědělcova s tím spojená, neboť víme, zač zemědělec venku prodává a zač konsument kupuje. Ty rozdíly jsou ohromné. A páni se vymlouvají na to, že jsou to poplatky, zdanění a všechno možné, ale při tom se svezou oni, ale výrobce, zemědělec, je na tom nejhůře.

Právě tak i za mléko, drůbež a vejce, hlavní produkty drobných zemědělců, musí zemědělec docíliti cen, které by kryly náklady vložené do výroby. Pro zajímavost: Co stojí zemědělce slepičí vajíčko? Jedna slepice snese průměrně 120 vajíček za rok. Když počítáme jen 10 dkg zrna na den, jest to za rok 36.5 kg zrní, počítáno za 1.40 Kč je to 51.10 Kč za 120 vajec, tj. 40 hal. za 1 kus. (Sen. Karpišková: Ale při tom mu zůstane celá slepice!) Ale, prosím, to není vše, k tomu musíte vychovati a živit nejméně 6 měsíců kuřata, než dorostou na slepice. A kde je s tím spojená práce hospodyně? Proto prosím, abyste takto pohlíželi na zemědělský stav, abyste ocenili jeho snahu a práci. On nežádá nic, co by mu nepatřilo, chce jen to, co každému dělníku i úředníku patří a na co má plný nárok za vykonanou práci: náležitou odměnu.

Je samozřejmé, že když výrobky a produkty stoupají v ceně, musí býti postaráno i o vrstvy konsumentské úpravou jejich mezd, aby jim bylo umožněno, aby i ony za zvýšené ceny mohly kupovati.

Nebylo by nám docela nic platno, kdyby se zvýšily ceny produktů a nebylo odběratelů, kdyby konsumenti neměli možnosti je kupovat. Proto žádáme spravedlnost všem. Není myslitelno ani možno dělati jednostrannou politiku, nýbrž je povinností vlády, aby v takových otázkách posuzovala spravedlivě všecky vrstvy a také je spravedlivě odměňovala za jejich práci.

Bude to ku prospěchu všech a nejvíce ku prospěchu státu, který dnes při zvýšené státní spotřebě bude míti lepší možnost a lepší naděje, že zvýšené daně od poplatníků dostane. Jak trapně potom působí, když slyšíme zde s této tribuny zemědělce z jiné politické strany, který tyto požadavky zemědělců odsuzuje, ačkoliv je sám zemědělcem! Podle mého zdání ten pán musí míti příjmy odjinud a není vázán na hospodářství.

Ministerstvo zemědělství snaží se i v ostatních oborech hospodářských regulací, úpravou cen a zákonnou ochranou proti škůdcům rostlinným pomoci k hospodářské rentabilitě. Jsou to zejména otázky chmelařské, které v oblastech chmelařských jsou stále dožadovány. Chmelařství, které bylo zlatým dolem nejen pro zemědělce, nýbrž i pro stát, jest dnes v úpadku, jest dnes břemenem zemědělců pro vysokou režii, kterou chmelnice vyžadují.

Nuže, co bylo vykonáno ve prospěch chmelařství? V roce 1934 vydáno bylo vlád. nařízení čís. 56/1934 Sb. z. a n., jímž bylo zakázáno vysazování chmele, a pak zákon č. 89/1934 Sb. z. a n. o známkování chmele a úpravě rozsahu pěstování chmele. Prvé vládní nařízení mělo za účel zameziti přechodné rozšiřování chmelnic do té doby, než dojde k vydání zákona č. 89/1934, který již obsahoval ustanovení o vysazování chmelnic. Chmelnice mohou býti vysazovány jen se svolením zemského úřadu podle směrnic vydaných ministerstvem zemědělství. Obě tyto úpravy se celkem osvědčily a možno konstatovati, že plocha chmelnic se stabilisovala jakž takž na 11 až 12 tisíc ha výměry. Jejich provádění se ovšem potkalo někde s velkými obtížemi a způsobovalo mnohde roztrpčení. Případy neoprávněně založených chmelnic proti ustanovením citovaných zákonných úprav byly v celku rozřešeny, a pokud se tak ještě nestalo, bude to úkolem pro nejbližší dobu, aby věc byla již jednou zlikvidována. V tom směru prováděno jest nyní šetření. Za účelem řádné evidence chmelnic vydáno bylo v r. 1937 vládní nařízení čís. 128/1937 Sb. z. a n. o registraci ploch osázených chmelem, které zavádí přesný soupis chmelnic, jakož i předpisuje hlášení všech změn a vedení katastru a přesné kontroly. Toto vládní nařízení se dosud provádí. Opatření o registraci má býti podkladem pro zamýšlenou úpravu, snížení plochy chmelnic, která má býti provedena podle §u 18 zákona č. 89/1934. I má býti snížena plocha chmelnic z 12.000 ha na 9.000 ha, t. j. o 3.000 ha. V tom směru jsou ovšem i odlišné názory, a produkční kruhy jsou zde rozdvojeny pro i proti. Zejména se oprávněně namítá, že:

1. Snížení plochy o 3.000 ha nebude míti vlivu na ceny, které se řídí i poměry v zahraničí, a v tom celku je 3.000 ha snížení nepatrné.

2. Zničením 3.000 ha chmelnic zničí se i investovaný kapitál cca 40 až 50 mil. Kč, tedy velká, škoda národohospodářská.

3. Obtížné bude provádění; nikdo neprovede věc dobrovolně, bude třeba trestních sankcí, exekucí, bude následovati roztrpčení i nespokojenost. Při nejlepší vůli se nedá věc provésti tak, aby byla pro všechny přijatelná.

4. Všichni budou buď individuálně nebo společně (pro určité rayony) vymáhati pro sebe výhody a výjimky z nařízené redukce, která bude působiti přesto, že je žádána zdola, dojmem příkrosti a tvrdosti.

5. Již nyní se ukazuje, že by bylo velmi obtížno stanoviti redukční základnu pro naprostou různost poměrů jak v každém jednotlivém chmelařském podniku zemědělském, tak v jednotlivých oblastech i podoblastech (Podlesí, Goldbachtal, Polepy), a podařilo-li by se to, byl by postup provádění příliš složitý, ježto řešení lineární, přímočaré jest vyloučeno.

6. Regulační opatření má t. č. jen Německo a Československo. Ostatní státy, zejména Polsko a SHS, vysazují neobmezeně; my tady budeme snižovati, oni zvyšovati a světová plocha chmelnic bude se udržovati, ne-li zvyšovati, přesto, že my bychom snižovali. Dálo by se to tedy jen na náš účet, aniž by z toho mělo chmelařství prospěch cenový.

Proti osnově zvedl by se určitě živelný odpor i se strany representující dělnictvo (zmenšená možnost výdělku), obchod i pivovary. Jest uváděna ještě řada protidůvodů jiných. Pro další období bude programem pro chmelařství