Čtvrtek 16. prosince 1937

Začátek schůze v 9 hod. 55 min.

Přítomni:

Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, Klofáč, dr Hruban, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: Kianička, Pázmán.

Celkem přítomno 124 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři inž. Dostálek, dr Zadina.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek, jeho zástupce Fritsch.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Dal jsem dovolené: dodatečně na včerejší schůzi sen. Pociskovi; na včerejší a dnešní schůzi sen. Havlíkovi.

Budeme projednávati pořad schůze:

Pokračování v rozpravě o zprávě rozpočtového výboru o usnesení posl. snemovne (tisk 580) k vládnemu návrhu štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona. na rok 1938 (tisk 5851 a o prohlášení ministra financí, učiněném v 92. schůzi senátu dne 6. prosince 1937.

Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. sen. dr Brass.

Sen. dr Brass (německy): Měl jsem dne 9. prosince, tedy asi před týdnem příležitost mluviti v rozpočtovém výboru ke kapitole ministerstvo školství o vysokoškolských otázkách, obzvláště o otázkách našich universit. Z tohoto důvodu nechci se dnes opět šířiti o stejné kapitole, ale záleží mi na tom, abych položil ještě jednou otázky, které byly kladeny již v rozpočtovém výboru, které tedy jen souvisí s otázkou vysokých škol a universit. Táži se pana ministra, co hodlá učiniti, aby se ještě na jaře 1938 začlo na stavebním místě, od mnoha let určeném, se stavbou nové universitní budovy po odstranění překážek, jež klade město Praha. A dále, zdali jest ochoten zařaditi do státního rozpočtu částku 21/2 mil. Kč pro novostavbu university. Táži se pana ministra dále, zdali jest ochoten zakoupiti jedno z obou stavebních míst, jež německá vysoká škola technická v Praze uznala za způsobilá. Za třetí: Prosím pana ministra za vysvětlení, zdali jest ochoten vyříditi požadavek německé vysoké školy technické v Praze, aby byla vysoké škole vrácena budova pro chemii, tak aby všechny ústavy i oddělení pro chemii na této vysoké škole byly co nejdříve sloučeny v této budově.

Pokud jde o německou akademii pro hudbu a výtvarné umění tázal jsem se tehdy a táži se pana ministra dnes opět: Je mu známa tísnivá situace německé akademie a jak zamýšlí odpomoci této tísni a poskytnouti prostředky, které zaručují další trvání tohoto ústavu? Dále: Co zamýšlí vláda učiniti pro postátnění německé akademie vzhledem k nepatrné částce 250.000 Kč, která je zařaděna do státního rozpočtu na rok 1938? A konečně: Provede se postátnění německé akademie pro hudbu a výtvarné umění při zachování samostatnosti a německého rázu a jak zamýšlí vláda splniti tento samozřejmý požadavek?

Ve výboru reagovala potom velmi temperamentně pí. sen. Plamínková laskavým způsobem na mé vývody. Lituji upřímně, že jsem v jejích vývodech nenalezl jediné věty, která by mně umožnila na to reagovati. Neboť pí Plamínková zabývala se hlavně věcmi a přednášela názory, které s jádrem mých vývodů nemají nic společného.

V plenu naproti tomu pronesl pan sen. Kvasnička paličskou řeč proti německým školám, řeč, která nikterak nepřinesla věcné důvody a která byla plna nesprávností. Není třeba na tyto vývody reagovati. Jen na dvou příkladech chci ukázati, jak se Kvasnička minul cíle. Tvrdí na příklad, že 5000 českých dětí chodí do německých obecných škol. Sdělení státního statistického úřadu však dokazují, že jen 1880 českých dětí chodí do německých obecných škol. Kvasnička dále tvrdil, že jsou v Praze dvě německé měšťanské školy, ve kterých počet dětí činí jen 44 resp. 48 žáků. Také zde seznávám z úředního statistického materiálu, že ve školním roce 1936/37 byl na 4 německých měšťanských školách v Praze zjištěn tento počet žáků: chlapecká měšťanská škola 180, dívčí měšťanská škola 112, Praha-Vinohrady 117, Praha X 103. To je tedy průměrem 128 žáků na jednu měšťanskou školu. Tvrdilo se však, že je zde počet 44 až 48 dětí na jedné měšťanské škole. K tomu bych ještě jako pozoruhodné řekl, že na příklad ve Cvikově v okresu Německé Jablonné jest jen 22 žáků v české menšinové škole. Z těchto 22 dětí jest ovšem také jen 18 českých a 4 německé.

Pan předseda vlády dr Hodža projevil nedávno podivení nad tím, že mluvíme o odnárodňování. Poukázal k tomu: "Kdyby vláda chtěla odnárodňovati, pak by Němci neměli tři vysoké školy." Nabádá to věc rozváděti a tázati se: Co by se bylo stalo, kdyby tyto tři německé vysoké školy zde nebývaly při založení státu? Chtěl bych dále názor pan předsedy vlády, který obdivuje odvahu, že mluvíme o odnárodňování, osvětliti ještě v tom směru, že pan předseda vlády nic neuvedl o počtu německých dětí v českých školách, jinými slovy o otázce menšinových škol. O této otázce chci dnes promluviti.

Připomínám při tom projevy pana ministra školství dr Franke, který mluvil o snaze po objektivním a spravedlivém měřítku, dále o tom, že ujednání ze dne 18. února bylo plně provedeno. Zevrubně mluvil také o nestrannosti postupu školské správy a ukončil doslova: "Chceme v kulturním oboru každému jazyku poskytnouti to, čeho potřebuje." Ve svých závěrečných slovech pronesl pan ministr dr Franke námitky proti konstatování našeho kamaráda Eichholze, že se menšinové školy zřizují lehkovážným a zbytečným způsobem, neboť jako ministr financí sám zpozoroval, jak je těžko nalézti v ministerstvu financí porozumění pro tyto školy. Může sice býti, že tu je snaha po spravedlivém měřítku, ale tohoto měřítka se nepoužívá. To mohu dokázati.

O nějaké nestrannosti školské správy není ani řeči. Dokáži, že se četné menšinové školy zakládají lehkomyslně a zbytečně, pro vytvoření umělých menšin, o kterých přede dvěma dny mluvil pan sen. Hackenberg. Dokáži, že povolovací řízení při novém zakládání v našich případech nemá nikdy tak hladký a snadný průběh jako při českých školách. Dokáži dále, že se při naplňování českých menšinových škol provádí vždy lov duší.

Co pak se týče povolovacího řízení pro soukromé obecné školy, dlužno zdůrazniti, že v posledních týdnech povoleno bylo zřízení školy spolku Deutscher Kulturverband v Jaroníně, vyřízení žádosti za zřízení této školy bylo 14 let oddalováno. České školy naproti tomu povolí se za několik týdnů a měsíců, jako na příklad měšťanská škola v Stárkově.

Další žádosti za zřízení německých soukrot mých škol byly rovněž oddalovány s planými výmluvami. Připomínám obzvláště smutný případ obce Sudkova ze své užší domoviny. Tam snaží se rodičové od r. 1925, aby dosáhli opětně otevření dřívější německé školy. Také ministr dr Czech zasazoval se, ovšem marně, o tuto školu. Rodičové v Sudkově byli podle místního šetření povinni zaplatiti 343 Kč na poplatcích.

V září 1937 ujala se věci okresní úřadovna aktivistických stran v Šumperku a soc. demokratický tajemník Bierer a hlásali, že možno počítati s otevřením školy v nejbližší době. Do dnešního dne se zase nic nestalo a jsme přesvědčeni, že se také v nejbližší době nic nestane, neboť má se zde rozhodnouti mezi příznivým a nepříznivým vyřízením. Příznivé vyřízení by ukázalo, že tato škola byla svého času zrušena neprávem, k nepříznivému rozhodnutí však není odvahy pro ujednání ze dne 18. února. Zapomněl jsem se zmíniti, že jde v Sudkově o 18 německých dětí, které jezdí denně do 7 km vzdáleného Zábřehu.

Z dalších případů zmiňuji se také o dávno známém případě školy v Trnávce pro 19 dětí. V Trnávce žádá se za zřízení školy pro 19 dětí. Žádost je podána již před 17 lety, r. 1922, žádost v Podmolí od r. 1926, jde o školu pro 12 dětí. Od r. 1934 snaží se Kulturverband o povolení ke zřízení školy v Jablunkově pro 20 dětí, které musí jezditi do 16 km vzdáleného Třince. V tomto případě způsobila zemská školní rada ve věci především průtah tím, že se tvrdilo, že budou mezi dětmi polské děti, aniž by se při tom uváděla jména. Polská správa obce však písemně potvrdila, že se mezi dětmi nenalézá ani jedno polské dítě. Od r. 1935 běží žádost o zřízení německé školy v Lipníku pro 20 německých dětí. Konečně uchází se Kulturverband od r. 1935 o školu v Nové Vsi u Jindřichova Hradce pro 19 dětí. Žádost se všemi přílohami vyhovuje všem zákonitým podmínkám pro zřízení soukromé obecné školy, obzvláště §u 187 školského a vyučovacího řádu. Zemská školní rada má rozhodnouti, ale nerozhodla, nýbrž poslala žádost ministerstvu, ministerstvo však nemá s věcí co činiti, tam zůstala žádost několik měsíců ležeti, nežli byla zase vrácena zemské školní radě. Intervence u zemské školní rady ukazují, že se počet 19 dětí považuje za malý a že mimo to je zde obava, že by tím mohla býti ohrožena německá škola v obci Německém Malíkově, 3,6 km vzdálená. Směrodatný § 187 školského a vyučovacího řádu však nepředpisuje, že zřízení školy je vázáno na určitý, počet dětí, rovněž nikoli, že taková soukromá škola musí býti zřízena v určité vzdálenosti od školního místa, rovněž nikoli, že zřízení je vázáno na souhlas ministerstva školství. Ovšem však předpisuje, že zemský školní úřad má rozhodnouti, když okresní školní úřad podal o žádosti své dobrozdání. Jestliže tedy zemský školní úřad zaslal žádost ministerstvu, zbytečně tím způsobil průtah pro zřízení školy, a něco takového je neslýchané. Jsou-li splněny podmínky podle §u 187, pak je tu právní nárok na zřízení takové školy. Němečtí rodičové také sdělili, že v podzimních a zimních měsících je cesta z Nové Vsi do Německého Malíkova velmi špatná, že děti trpí velice zimní nepohodou. Proto snažili se již dříve o zřízení. státní menšinové školy v Nové Vsi, jež však ministerstvo školství zamítlo s odůvodněním, že ministerstvo financí nemůže povoliti peníze. Nyní se to zkouší se soukromou školou, která ani státu ani zemi neukládá žádných nákladů, ale také zde se činí potíže. Nyní leží žádost u zemské školní rady a její president dr Dvořák asi není věci příliš nakloněn. Vždy znovu poukazuje se na počet 19 dětí jako příliš nepatrný a zdůrazňuje se, že by německá obecná škola v Německém Malíkově byla ve svém trvání ohrožena. Dotazy u místního starosty v Německém Malíkově ukázaly, že o nějakém ohrožení tamní německé školy nemůže býti řeči.

Jako příklad opaku uvádím, že ve Svaté Kateřině u Tachova ve školním roce 1936/37 zřízena byla pro 4 české děti soukromá obecná škola matiční, rovněž v Toužimi, okres Teplá, matiční škola pro 4 české dítky. V těchto případech je také obzvláště pozoruhodné, že pro vyplnění těchto škol muselo býti naverbováno ve Svaté Kateřině 16 a v Toužimi 15 německých dětí. Je tedy jisto, že na příklad pro povolení ke zřízení české soukromé obecné školy stačí již 4 české dítky. Dobře, proti tomu ničeho nenamítáme. My však nežádáme německou školu pro 4 německé dítky, neboť víme dobře, že nemůžeme, ježto se nám vůbec nedostává prostředků, takovou školu zříditi. Ale přejeme si a uvítali bychom, kdyby se i naše žádosti za zřízení soukromých obecných škol vyřizovaly právě tak snadno a rychle jako žádosti Matice.

V dalších svých vývodech chtěl bych se zabývati t. zv. státními školami, státními menšinovými školami. Také ty se zřizují zbytečně. V Nejdku je česká státní měšťanská škola, kterou navštěvuje 6 českých dětí. Do této školy musí se přijmouti dále ještě 13 německých dětí, aby se naplnila. Máme tedy potom určitý počet žáků v české měšťanské škole, z čehož je 68 % německých školních dílek. Již těch několik málo příkladů stačí, aby se ukázalo, jak veliký rozdíl se činí v t. zv. povolovacím řízení, jde-li o založení německé nebo české školy.

Pan ministr školství tolik odsuzuje lov duší. Ale skutečnosti dokazují, že se takovýto lov duší skutečně provádí. Můžeme to dokázati a bylo by na čase, aby pan ministr po svých slovech také energicky jednal. Jsme rádi ochotni opatřiti mu příslušný materiál a látku k zakročení. Především však, dříve než se zde zjedná pořádek, budiž z úředních statistických zpráv konstatováno, že ve školním roce 1936/37 bylo na českých státních menšinových obecných školách v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 5.853 německých dítek. Tento počet přes ujednání ze dne 18. února také ještě neustále vzrůstá. 5.853 německých dítek! To znamená, že přicházíme o 60 škol, zhruba počítáno 150 školních tříd, to znamená zase jinými slovy, že 150 německých učitelů a učitelek je tím připraveno o chléb a výdělek.

Chci vám z několika statistických dat sděliti ještě následující a při tom přeskočiti dobu od roku 1921 do 1936. Roku 1921 bylo v Čechách 14 německých státních menšinových škol, r. 1936 16, tedy o 2 více. V témže roce 1921 bylo v Čechách 428 českých menšinových škol a r. 1936 850. Tu vidíte vzrůst menšinových škol jen v Čechách samotných.

Chci nyní uvésti několik okresů, ve kterých j prokazatelně počet německých dítek v českých státních menšinových školách činí přes 50 % sem patří Nejdek se 62,9 %, Kraslice s 58,6 % německých dětí v českých menšinových školách, Loket s 54,8 %, Přísečnice s 54,2 %, Tachov s 53,5 % a Teplá s 50,7 %. Tyto okresy dlužno co do národnostního rozdělení obyvatelstva charakterisovati takto: V okresech činí podíl německého obyvatelstva: Nejdek 98,4 %, Kraslice 98,7 %, Loket 96,3 %, Přísečnice 98,3 %, Tachov 97,9 % a Teplá 98,2 %. Mohl bych uvésti řadu takovýchto příkladů, nechci však vaši pozornost vyčerpávati uváděním těchto číslic. Ale nikterak neponecháme otázku lovu duší v klidu, dokud nebudě odstraněn tento obvyklý způsob naplňování českých menšinových škol a zřizování zbytečných škol v německém území. Tiskový odbor předsednictva ministerské rady a ministerstva školství vedou právě vzhledem k prokázaným skutečnostem tiskovou válku s časopisem "Zeit". Musím oproti úředním opravám zde ještě jednou provždy výslovně konstatovati, že českou menšinovou školu v Bučině navštěvuje jen 12 německých dětí, tedy vůbec žádné české dítě, a že také číslice udané pro obce Jindřichovice a Mutěnín jsou a zůstávají správné. Navrhl bych panu ministrovi školství, aby ustanovil komisi z členů parlamentu, ke které on sám náleží, tuto komisi posadil do automobilu, který má k disposici, a provedl objížďku jmenovanými obcemi a přesvědčil se o správnosti těchto tvrzení na místě samém. Dodávám, že právě v posledních letech obzvláště silně vzrostla rychlost zakládání nových českých menšinových škol. Možno v tom asi poznávati ochotu vůči českým "hraničářům" za ujednání ze dne 18. února.

Vyjímám ze státního rozpočtu ministerstva školství, kap. 10, tento stav státních menšinových škol v dechách, na Moravě a ve Slezsku: R. 1936 269 měšťanských škol a 1.228 obecných škol, r. 1937 254 měšťanských škol a 1.244 obecných škol, r.1938 268 měšťanských škol a 1.294 obecných škol. Vidíme tedy v posledním roce trojnásobný vzrůst nově přibylých škol.

Musím se dále zmíniti, že v Schönfeldu u Lokte zřízena byla česká menšinová škola pro jedince dítě z ryze českého manželství a že do této školy přijato bylo nuceně 22 německých dětí, že dále v Horní Rudné u Moravské Třebové navštěvuje českou školní exposituru 10 dětí, z nichž je 9 německých a jen jedno české. Pro tuto školu verbuje český finanční úředník Řehoř v Horní Rudné, v jehož domě se česká školní expositura nalézá. Jakých prostředků se používá pro lov duší, to vysvítá z celého počtu šetření. Nejdříve se vždy předloží k vyplnění arch sepsaný v jazyku českém, vyplnění že je zcela nezávazné; slibuje se opatření práce, že se němečtí dělníci u českých majitelů zbytkových statků, přijímají jen s podmínkou, že pošlou své děti do českých škol. V Horní Rudné se na příklad návštěvě expositury české školy pomáhá tím, že děti na konec školního roku dostanou po 10 Kč a oběd - řízky se salátem. Dlužno dále připomenouti ještě případ, který nutno označiti přímo jako opatření teroru a nikoli již jako lov duší. Dítě ryze německého původu bylo jedním z vylíčených způsobů vlákáno do české školy, t. j. tam zapsáno. Později se podařilo jistému Němci přemlouváním získati dítě zase zpět pro německou školu. Tento německý uchazeč je nyní vydán trestnímu stíhání. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!)

Co se nyní týče měšťanských škol, sdělil pan ministr školství ve své zprávě rozpočtovému výboru toto: Němci mají 22,4 % všech měšťanských škol celého státu, jejich podíl. obyvatelstva činí však jen 22,3 %, že Němci mají tedy něco přes paritu. Číslice jsou správné, ale dlužno je jiným způsobem vykládati. Neboť my všichni víme, že se školskými poměry na Slovensku podíl Čechů na měšťanských školách nepřípustně snižuje. Tak přece slovenští učitelé před nedávnem ve Smolníku zjistili, že na Slovensku dlužno zříditi ještě alespoň 460 slovenských měšťanských škol. Musíme tedy Slováky z těchto úvah vyloučiti a pohlížeti na poměry v t. zv. historických zemích a pak přicházíme ke zcela jiným číslům. Zprávy státního statistického úřadu, svazek 18, č. 40-45, sdělují o tom toto: v Čechách činí podíl Němců na měšťanských školách 24,8 %, podíl obyvatelstva však 32,7 %, v zemi Moravskoslezské byli ve školním roce 1936/37 Němci na měšťanských školách účastni 21,4 %, podíl obyvatelstva však činí 23,1 %. Nesejde však tolik na počtu škol, neboť je přece známo, že mnohé měšťanské školy mají velký počet tříd. Následkem toho dlužno výpočet stavěti na základě počtu tříd měšťanských škol. Činíme-li tak, přicházíme k výsledkům zcela jiným, i když vezmeme v úvahu celé území státu. Z 11.610 tříd měšťanských škol celého státu připadá 18,9 % na třídy německých měšťanských škol, podíl obyvatelstva činí 22,3 %. Omezíme-li se jen na Čechy, Moravu a Slezsko, shledáváme, že v dechách ze všech tříd měšťanských škol připadá 24,4 % na Němce, kdežto podíl obyvatelstva činí 32,7 %. V zemi Moravskoslezské činí počet tříd měšťanských škol 17,4 %, německý podíl na klíči obyvatelstva 23,1 %. Vidíte tedy, že zde máme zcela zvláštní příčiny k stížnostem. Nelze také popřáti platnost námitce, že se Němci právě více zajímají o střední školy, že neznají ceny měšťanských škol. Pravda však je, že jsou u nás celé okresy, ve kterých není jediné německé měšťanské školy. Jsou jiné okresy, ve kterých je měšťanských škol zcela pořídku. Ale v tomto poškozování spočívá systém a to pozorujeme nejlépe, počítáme-li k měšťanským školám a obecným školám také první čtyři třídy středních škol. Pak se zjistí, že Češi jsou ve výhodě podle počtu žáků v měšťanských školách i středních školách. Tedy také Češi rádi posílají své děti do středních škola převaha Němců spočívá u obecných škol, nikoli u měšťanských škol. To znamená jinými slovy, že nedostatkem měšťanských škol má býti takřka snížena školská úroveň a tím výše vzdělání německého obyvatelstva, takže to považovati musíme skoro za systém, za zásadu české školské politiky. Tato snaha snížiti úroveň vzdělání druží se pak ke zjištěnému lovu duší, ke zbytečnému a lehkovážnému zřizování menšinových škola k nespravedlivému povolovacímu řízení při zakládání škol. Nemáme tedy příčiny odvolati slůvko z toho, co dříve bylo řečeno, to je, máme příčinu si stěžovati a žádati zde za nápravu.

Dále chtěl bych ještě krátce pohovořiti o bezútěšném stavu německého školství na Slovensku. Zmínil jsem se již před tím, že v Nejdku je pro šest českých žáků státní česká měšťanská škola. Naproti tomu nebylo dosud lze zříditi pro 90 německých žáků v Kremnici na Slovensku německou měšťanskou školu. Vůbec nemá celý jazykový ostrov kol Kremnice a Německého Pravna, kde bydlí 60.000 Němců, ani jediné německé měšťanské školy nebo dokonce střední školy. Oprávněná školská přání karpatských Němců jsou již tím dostatečně vytýčena. Chtěl bych jen ještě vyjmouti několik křiklavých případů. Mám při tom především na mysli Kláštor, kde snahy o zřízení německé školy sahají zpět do r. 1929. Jak pan president státu tak také pan ministr školství byli o těchto poměrech ústními a písemnými stížnostmi zpraveni. Rovněž uvádím Nové Vinice u Jásové, kde 27 německých školních dítek, a Dornkappel u Bratislavi, kde 103 německých školních dítek čekají na německé školy. Je pro tamní poměry typickým, že vlastně od 18. února ve skutečnosti možno pozorovati změnu v projednávání této věci. Změna záleží v tom: Před 18. únorem se nepohodlné školní žádosti ukládaly jednoduše ad acta. Po 18. únoru projednávají se tyto žádosti u ministerstva školství v Praze tak, že se v zásadě a laskavě souhlasí, jestliže..... udržování školy opatří potřebné místnosti, jestliže se zřízením pobočných tříd pro menšiny ušetří třídy na dosud navštěvovaných slovenských školách, jestliže na pobočkách snad nově zřizovaných počet žáků na léta bude zabezpečen, jestliže a zase jestliže! Pak se čeká po týdny, měsíce a léta a nic se neděje. Všechna přání, pokud jde o školy, ztroskotávají na nesčíslných "jestliže". Musím v této souvislosti poukázati na to, že učitelé na německých školách na Slovensku, a to na obecných školách, nejsou z 11 % Němci, na měšťanských školách působí 71 učitelů, z nichž 24 % nejsou Němci. To souvisí s tím, že jsou na Slovensku smíšené školy, rovněž na Podkarpatské Rusi, a že následkem toho jsou tu pobočky v nejrůznějších jazycích. Proto klademe zcela přirozený požadavek, aby německé pobočky byly od jazykově smíšených škol odloučeny a proměněny v německé školy s německými učiteli, správci a s německým úřadem dozorčím.

Přicházím konečně ještě k otázce německých učebnic. Při schvalování učebnic pro německé školy dlužno v poslední době pozorovati změnu v dosavadním řízení. Kdežto staré učebnice odpovídaly německému duchu a povaze, možno u učebnic, které v posledním roce byly schváleny, zřetelně pozorovat i vnikání neněmeckých článků. Obsah čítanek pro obecné školy je silně prostoupen překlady z cizojazyčné literatury, obzvláště z české, při čemž nebéře se vždy zřetel na svět představ dítěte toho kterého věku. Kamarád Eichholz zaujal již v rozpočtovém výboru posl. sněmovny k tomu stanovisko a uvedl také příklad. Mohl bych tato tvrzení uvedením dalších příkladů utvrditi a tím "Českému slovu", hlavnímu orgánu strany pana ministra školství, dokázati, že vývody posl. Eichholze nejsou neuvěřitelné lži, nýbrž bohužel nezvratné skutečnosti. Dlužno jen při kritice přibrati ke srovnání učebnice, které byly schváleny po roce 1936, a nikoli učebnice z doby asi přes 15 lety, jak to učinilo "České slovo". (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.)

Tak nalézáme v čítance "Heimat", díl B, pro 2. postupný ročník, třetí přepracované vydání, 1935, ze 110 stránek četby 22 stránek překladů z češtiny a angličtiny, a to 17 stránek z češtiny, 5 stránek z angličtiny; tedy pětina celého obsahu čítanky je věnována cizí literatuře, kdežto žádati musíme, aby právě dítky těchto prvních tříd učily se poznávati ryze německým způsobem písemnictví svého mateřského jazyka, jež pro jejich. útlý věk přichází v úvahu. Při tom se v článcích samotných užívá neněmeckého pravopisu "č" za "tsch" a "v" za "w", jako na příklad ve slově Čechoslovakei.

Všechno to nelze označovati za šťastné řešení pokusu, vyhověti stejným způsobem požadavkům národní a státoobčanské výchovy. Z různých odmítavých posudků anonymní aprobační komise ministerstva o čítankách podaných ke schválení je nám známo, že jest úmyslem budoucně ještě silněji než dosud pokračovati v pokusech, odzicovati dítě takto jeho národnosti. Jsme proti každému násilnému anebo skrytému odnárodňování jiných národů a dětí, ale stejně vášnivě bojujeme proti odnárodňování našeho lidu vyvlastňováním dětí a budeme pečovati o to, aby naše dítky nebyly odnímány mateřskému národu. (Souhlas a potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.).

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Slovo má dále pan sen. Scharnagl.

Sen. Scharnagl (německy): Slavný senáte!

Zase vlají prapory:nad metropolí státu; jde přece o to, vítati a oslavovati představitele velkého a spřáteleného státu. Že tato návštěva spadá právě do předsváteční nálady vánočních svátků, jeví se nám býti šťastným znamením. Nechť tato návštěva skutečně upřímně posílí mírové snahy a učiní konec velikým závodům ve zbrojení států a národů!

Nechci se nikterak dnes s tohoto místa zabývati politikou; toto naše stanovisko jasně naznačuje náš klubovní kolega dr Luschka. Stojíme pevně při ujednáních našich ministrů a klubovních předsedů s vládou a trváme nadále na splnění dohady ze dne 18. února, nad jejímž prováděním přesně bdíme. Zde v senátě bylo by po mém názoru mnohem lépe zabývati se předlohami zákonů a politickým vedením státu, nežli aby se strany mezi sebou k radosti druhých zabývaly stranickou politikou, která namnoze vybočí ve věci čistě osobní. V každém případě bylo by výhodou, kdyby všechny strany, ať vládní strany nebo oposice, nepracovaly proti sobě, nýbrž vedle sebe pro lid a stát.

Německá křesť.-soc. strana lidová očekává od 18. února 1937 nápravu následků odstrkávání sudetského Němectva v takové formě, vládu zavazující, aby se zásadní nespravedlivosti nemohly opětovati a aby uklidnění sudetských Němců bylo zabezpečeno. Také v oboru zemědělství jsou tu pro sudetské Němectvo nepotěšitelné zjevy, ze kterých chci některé uvésti. Jejich odstranění bude znamenati působivý příspěvek k dobré vůli vlády, dopomoci sudetskému Němectvu k jeho právům splněním oprávněných požadavků jeho zemědělství.

Představiteli zemědělské samosprávy jsou zemědělské rady, které jsou v historických zemích národnostně rozděleny. Od převratu byl obor působnosti zemědělských rad materielně a administrativně zle přistřižen, takže od nich nelze již očekávati výkony, které byly silnou stránkou zemědělských rad v době předválečné. Peníze, jež se zemědělským radám každoročně přikazují pro jejich odbornou činnost, jsou hluboko pod stavem, aby se dosáhlo minima toho, co zemědělské rady vykonaly před válkou, nemluvě ani o potřebách, jež by zemědělské rady mohly splniti při trvající tísni zemědělské. Nedostatek peněz zemědělských rad je znám. Ale mluvím o něm proto, poněvadž dotace zemědělských rad byla odstrčena ve prospěch centralisace zemědělské podpůrné služby. Každá zbytečná centralisace zemědělské podpůrné služby na úkor zemědělské samosprávy je pro nás sudetské Němce zkalením dobrého ducha 18. února tohoto roku.

Ve stavu úředníků ministerstva zemědělství nelze v nejskromnějším rámci mluviti o nějakém zastoupení Němců. Při tom je zastoupení Němců v ústředních úřadech nezbytným předpokladem pro dobrou vůli vlády dopomoci Němcům k jejich právu. Nestačí a nezlepšuje také tísnivou situaci sudetských Němců, kdyby se příležitostně přijal mladý konceptní úředník do ministerstva zemědělství. Ani tohoto zcela skromného jednotlivého případu zde po mém vyšetření není. Ministerstvo zemědělství patří spolu k oborům, ve kterých německý odborník zastoupen není. Přeměna dobré vůle v upřímnou spolupráci vyžaduje také v ministerstvu zamědělství, aby Němci na rozhodujících úřednických místech zastoupeni byli zdatnými zemědělskými odborníky. Přijímání německých odborných sil může zaříditi jen vláda. My navrhujeme odborníky, kteří jsou schopni a pracovití a věří v ducha 18. února.

Státní zemědělské výzkumné ústavy, které stojí pod činnou a prozíravou správou pana sekčního šéfa Reicha, jsou, typickým příkladem odstrkování německého odborníka. Také mezi našimi zemědělskými intelektuály jsou talenty, které prokázaly schopnosti v badání a výzkumnictví. Německých daňových peněz používá se k vydržování státních zemědělských výzkumných ústavů, němečtí odborníci jsou však úplně vyloučeni ze zemědělského výzkumnictví. Ba výzkumné stanice v německém území, které snahou nám všem, na německé i na české straně nezapomenutelného předsedy sen. Zulegera zřízeny byly v Rokytnici v Orlických horách a v Nové Roli u Karlových Varů jako projev obezřelé, samozřejmé ochoty tehdejšího ministra zemědělství Bradáče, dr Hodži a dr Srdínka, byly zase zrušeny, aniž kry se bral zřetel na odůvodněné námitky německého odboru zemědělské rady v Praze. Dnes je na příklad v Čechách 13 zemědělských výzkumných stanic, z toho jedna v Ostrově, nehledě k speciální pokusné stanici pro chmel v Deštnici, těsně při jazykové hranici. Zde máme před sebou zjevné odstrkávání německého zemědělství v Čechách, jež 18. únor musí odstraniti a jež při dobré vůli k činu také odstraniti lze. Pociťovali jsme tento zásah ministerstva zemědělství obzvláště těžce, nikoli jen se stanoviska národnostního, nýbrž také z úvah hospodářských.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP