Čtvrtek 16. prosince 1937

Sídlíme na horách, na kterých zemědělství pro silnější boj.s přírodou je mnohem těžší a riskantnější nežli na rovině, jíž příroda přeje. Pokusnictví a výzkumnictví mělo by právě více zasahovati v takovýchto krajinách se ztíženými poměry zemědělské výroby. Místo toho pozorujeme my Němci proti dřívějšku krok nazpět. Jsme úplně vyloučeni ze zemědělského pokusnictví a výzkumnictví, jež stát stojí ročně miliony, které nutno v zájmu státu poskytnouti. Zde se situace německého zemědělství proti dřívějšku zhoršila. Musíme v duchu 18. února dále žádati, aby také v zemědělských výzkumných ústavech na vedoucích místech dosazeni byli němečtí odborníci a aby při přijímání nových sil přihlíženo bylo k německých uchazečům tak, aby zachován byl klíč obyvatelstva. Jak má dojíti ke spolupráci výzkumných ústavů s německým zemědělstvím, když se nedostává přirozeného prostředníka, německého odborníka!

Při nedostatku těchto předpokladů nemá německé zemědělství žádné výhody z drahého zemědělského pokusnictví. Při tom pozorujeme my sudetští Němci skoro pravidelně o sobě malé, ale tím citelnější typické odstrkování. Zemědělské výzkumné ústavy uveřejňují výsledky své činnosti ve zprávách, které dosud skoro výhradně vycházely jen v jazyku českém. Uveřejňování v německém jazyku bylo zamítáno s poukazem na to, že k uveřejnění v jazyku německém nedostává se potřebných peněz. Muselo by se tedy důsledně z toho souditi, že zemědělské výzkumné ústavy tu pro německé zemědělce nejsou, ježto se jim nemají sdělovati zkušenosti, jež částečně jsou cenné, aby výrobní a odbytová tíseň zemědělství odstraněna byla svépomocí, vlastní silou.

Naším požadavkem jest, aby také ve správě zemědělských výzkumných ústavů pronikl německý vliv přiměřeně podílu německého zemědělství, při čemž považujeme za věc samozřejmou, že se vybudování výzkumných ústavů provede v dohodě s příslušnými zemědělskými radami. Kladu na vládu konkrétní požadavek, aby v dohodě s příslušnými zemědělskými radami počet výzkumných stanic v německém území byl přiměřeně podle podílu německého zemědělství rozmnožen a pro německé odborníky ve výzkumných ústavech ve všech platových třídách utvořena nová místa, i vyprošuji si k tomu souhlasný projev ústní formou. Jakmile zemědělské výzkumné ústavy svůj vývoj odloučí od zemědělských rad, dojdou během let k podpůrné službě, která obor působnosti zemědělských rad zúží ještě více, než jak učinila vláda.

Poukazuji při tom na státní agronomy, kteří stanoveni byli na iniciativní návrh německých a českých agrárníků. Státní agronomy považujeme za odborníky, jejich činnost chce přinésti omezení zemědělské samosprávy, obzvláště bude-li u každého okresního úřadu zemědělský agronom. Nejsem nikterak proti zvětšeni počtu zemědělských odborných sil jakožto zprostředkovatelů zemědělského pokroku. Právě naše německé malorolnické podniky, které v horských krajinách musí vésti těžký boj o existenci, mají zájem na poučení. Stále jsou stížnosti do toho, že nedostatek peněz brání vybudovati zemědělskou zvelebovací službu při zemědělských samosprávných institucích. Na druhé straně se však proslýchá, že peněžní prostředky pro ustanoveni státních agronomů tu jsou, ale že jich význam není takový, jako vybudování zemědělských rad. Ani jediný Němec nebyl ustanoven státním agronomem. Všechny námahy, všechny snahy a intervence, aby pro německé území ustanoveni byli němečtí odborníci jako agronomové, nic nespomohly, ačkoli němečtí agrárníci podepsali iniciativní návrh na ustanoveni státních agronomů.

Je pochopitelno, že němečtí.sedláci s takovým vývojem nejsou spokojeni. Také otázka agronomů přispěla k tomu, že němečtí rolníci museu pochybovati o dobré vůli vlády přiznati Němcům jejich právo. Pronikne-li duch 18. února také v této otázce, pak nemůže činiti žádných potíží, aby stanovena ubyla zásada, že jen němečtí odborníci budou v německém území působiti jako agronomové.

Chtěl bych zde přednésti několik malých žádostí, jichž,splnění je možné, jestliže si pan ministr zemědělství vyhradí vliv na jejich vyřízení. Týče se to. německobrodské akce pro pěstování brambor. Reservoirem pro obnovováni našich druhů bramborů byly a budou vždy říšskoněmecké stanice pro pěstování bramborů, částečně také holandské stanice pro pěstování bramborů. Je nápadné, že ministerstvo zemědělství zakazuje německému zemědělci odebírati říšskoněmecké druhy bramborů z Německa, umožňuje to však po způsobu monopolu německobrodskému ústavu pro pěstování bramborů. V Něm. Brodě se druhy zpracují, na zbytkových statcích v našem uzavřeném německém území zmnožují, uznají a odtud je musí podle vytvořené situace němečtí zemědělci nuceně odbírati. Prosím pana ministra zemědělství, aby německým odborům zemědělských rad také nadále neomezeně umožnil odběr říšskoněmeckých a holandských brambor. Německobrodská krajina měla z odběru svých brambor, vnuceného německému zemědělství, mnohý dobrý obchod. Obchody však mají také své hranice.

Pana předsedu vlády prosím o vysvětlení, jak je možno, že se brambory pro nouzové akce neberou z vlastního okresu, nýbrž musí zdaleka přivážeti. Je zcela zvláštním zjevem, že naši němečtí zemědělci mají přebytek bramborů, že však při nouzových akcích okresu nebéře se k nim zřetele. Za to se dovážejí brambory z Něm. Brodu. Jde tu, pane předsedo vlády, o nikoliv nevědomé vyřazení německého území ve prospěch německobrodské bramborářské organisace.

Pana ministra zemědělství bude jistě zajímati následující událost, která se již nevyskytuje ojediněle.Okresy s německým obyvatelstvem, na příklad Tachov, v nichž se vyskytujě rakovina brambor, se uzavírají a tvoří široká - ochranná pásma, české okresy, kde zjištěno bylo vyskytnutí rakoviny brambor, se neuzavírají. Proč mají právě německé krajiny býti postiženy nařízením uzávěry brambor? Že ministerstvo zemědělství svůj zvelebovací program provádí čistě schematicky, aniž by přihlíželo k potřebám jednotlivých krajů, pociťují naši němečtí zemědělci z nepatrné plánovité podpory zájmů zemědělců na pokud možno bezeztrátovém ucházení s hnojem a močůvkou, tedy surovinami vlastního zemědělského podniku.

Na rovně příroda daleko více přispívá zemědělci nežli na horách, kde půda většinou je mrtvá a přirozeným hnojivem musí býti obohacena. Iniciativa ministerstva zemědělství v tomto bodě selhala, ačkoli by jeho pomoc záležela nejen v penězích, nýbrž v organisatorních opatřeních, aby se vyjednáváním s cementářským a cihlářským průmyslem dosáhlo zlevněného odběru. Připomínám pronikavý vliv Italie a Německa a uvádím opatření malého předluženého Rakouska, kde ve spolupráci s cementárnami ve třech letech použito bylo 10.000 vagonů cementu pro zařízení 30.000 hnojišť na horách.

Okrajová území hodí se pro kejdování, kterým se v Rakousku v polohách 800 m docílilo výtěžku sena asi na 1.509 ha. Možno přiznati, že opatření peněžitých prostředků na subvence pro kejdování ve velkém je dnes těžké, ale v rámci možností lze odsunutím méně důležitých dotací leccos provésti. Také mohou úmluvy s cementárnami.při velké spotřebě přinésti cenové úlevy. Toto kejdování jest existenční otázkou horského zemědělství, jež ministerstvo příliš málo podporuje. Byl bych panu ministru zemědělství velice vděčen, kdyby při udílení subvencí na kejdování projevil více uznalé pomoci a ochoty. Subvence na kejdování měly by zásadně přicházeti k dobru jen nejvýše položeným podnikům, které vedou těžký existenční boj přírodou. Naši, sami sebou trpěliví horští rolníci, kteří si v zemědělství nevydělají ani deset haléřů za pracovní hodinu, stěžují si stále, že ministerstvo zemědělství nemá porozumění pro jejich zájmy, jinak by se jim bylo muselo v Praze dostati větší pomoci v jejich starostech o jejich podniky. Všechna tato tíseň nepotřebovala by se projevovati pro chudé horké rolníky takovou měrou, kdyby ministerstvo zemědělství věnovalo více pozornosti návrhům příslušných zemědělských rad.

Není pochybnosti o tam, že pan ministr zemědělství dr Zadina, který tak cílevědomě zasáhl do bramborářství a poznal a i podporoval technickou stránku, nalezne také prostředky a cesty, aby se horským rolníkům usnadněným opatřováním hnojiva citelněji pomáhalo, než tomu byla dosud. A o tento zájem bych s tohoto místa naléhavě prosil pana ministra zemědělství. Snad uchopí se náš pan ministr zemědělství také iniciativy, aby výhody produktivní péče o nezaměstnané při stavbách prováděných pro řádné hospodaření s hnojivem, jak to zemědělské rady navrhují, měly praktický význam také pro zemědělce. Vyjednáváním a dohovořením se tato forma nalezne. Naši němečtí horští sedláci s velikým uspokojením vzali na vědomí zájem pana ministra inž. Nečase, kterému přece dlužno vděčiti za zařadění produktivní péče o nezaměstnané pro účely kejdování, i prosím ho, aby stejně iniciativním způsobem umožnil uznale rozšíření této výhody.

Velice mnoho nám záleží na reorganisaci správy obilního monopolu, ve které německé zemědělství.vůbec není zastoupeno. Němcům a Slovákům náleží přece zastoupení ve správě monopolu. Jako všude tak také zde v této hospodářské věci nejsou Němci zastoupeni v úřednictvu. Je bezprávím, jestliže správa monopolu mezi 300 úředníky ustanoví sotva 10 Němců, a odpéruje skutečnosti, s těmito několika německými úředníky zastávati domněnku o uspokojení sudetského Němectva ve správním aparátu obilního monopolu. (Předsednictví převzal místopředseda dr Buday.).

Poměry v obilním monopolu kritisujeme také vzhledem k tomu,. že se v hospodářství obilního monopolu zavádí krajně ústřední správní systém, jenž vlastně jde jinou cestou nežli hospodářské samosprávné korporace, svazy obchodníků, hospodářská družstva, svaz mlýnů. Ježto sudetskoněmecké zemědělství při plném uznání ceny obilního monopolu pro zemědělce, kteří mohou prodávati obilí, vzhledem na převážně nepatrnou velikost podniků a na horskou polohu poměrně má daleko větší zájem na spravedlivých cenách živočišných výrobků, byl bych povděčen, kdyby se pan ministr zemědělství mohl rozhodnouti, aby konkrétně sdělil účinná opatření, která zamýšlí k zabezpečení cen živočišné výroby. Pan ministr zemědělství dr Zadina musí sám přiznati, že výrobní poměry pro horské zemědělce jsou nesnesitelné. Bez úpravy živočišné výroby se zabezpečením postačitelných cen musí obilní monopol míti pro horské zemědělce ještě škodlivější následky nežli dosud.

Zlepšení v sudetskoněmeckém zemědělství rozhodnou měrou závisí od konsumentů zemědělských výrobků. Čím větší je konsum, tím více se blížíme výrobní kapacitě zemědělských podniků, která dnes činí sotva 20 %. široké německé horské krajiny na hranicích nemají odbytu pro své živočišné výrobky. Tohoto odbytu mohlo by se dosáhnouti ulehčením vývozu do Německa, kde je pro to potřeba. Prosím naši vládu, aby tuto úvahu podporovala, při čemž také pronáším prosbu, aby se při vybudování vývozu zemědělských výrobků vzal přiměřený zřetel na zemědělsky strádající německé kraje. Organisace mlékáren dobrovolnými opatřeními, jako zřízením obchodně-technického komitétu při Centrokooperativu a utvořením intervenčního fondu pro přebytky čajového másla tamže, dosáhly stabilisace cen čajového másla. Vzestup těchto cen a omezení výroby margarinu následkem kontingentování účinkovaly také příznivě na vývoj cen selského másla. Také ceny kaseinu byly z jmenovaného fondu zhodnoceny, takže se také zužitkování vedlejšího výrobku při výrobě másla. (sbírané mléko a tvaroh) zlepšilo. Přes stoupající tendenci cen másla zůstávají však zemědělci, kteří sami vyrábějí selské máslo, oproti členům mlékárenských družstev v nevýhodě. Žádalo se tudíž zřízení dalších mlékáren pro zpracování másla a sběren smetany v krajinách s nadbytkem mléka, od měst daleko vzdálených.

Zemědělci poblíž měst narážejí při stanovení cen mléka a zvýšení cen, mléka na veliké potíže. Jen těžko lze použíti a prováděti platná nařízení o mléce, která měla usnadniti řešení problému nadbytku mléka pro města a stabilisaci cen mléka v nich. Na druhé straně přináší však trvání nepořádku na trhu mléka různé nevýhody nejen producentům a mlékárnám, nýbrž také prodavačům mléka. Brzké zjednání pořádku na trzích mléka je z hospodářských a zdravotních důvodů velmi nutné. Organisace mléčného hospodářství vyslovily se tudíž pro přiměřené doplnění po případě reformu nařízení o mléce, aby svému účelu mohlo také vyhověti. Avšak odmítly sloučení mlékáren do nuceného syndikátu. Dokud nebudou odstraněny potíže při provádění nařízení o mléku, je také zájem o zřizování městských mlékáren nepatrný. Takovéto mlékárny musí míti bezpečný podklad existenční a potřebují vedle subvencí na zřízení, tak jako mlékárny pro zpracování, másla, také přiměřené státní pomoci při zavedení pořádku na trhu mléka. Zabezpečení existenční základny mlékárny pro zpracování másla a městských mlékáren státními subvencemi je nezbytné, má-li vybudování mlékařství rychleji postupovati.

Prosím, aby mé návrhy, které v mnohých bodech obsahují konkretní návrhy v duchu 18. února 1937, byly vzaty v projednávání. Při dobré vůli lze valnou část mých přání v nejbližší době uskutečniti. To jsou mé vývody k rozpočtu. Ostatně prohlašuji, že budeme hlasovati pro rozpočet. (Potlesk.)

Místopřeseda dr Buday (zvoní.): Ďalším zaznačeným rečníkom je p. sen. Hancko. Dávam mu slovo.

Sen. Hancko: Slávny senát!

V povedomí, že na predloženej osnove štát. rozpočtu vládna koalícia žiadne zmeny nepripúšťa, do jej číselného rozboru a posudzovania zbytočne sa púšťať nebudem. Ja skúmať budem tento rozpočet hlavne s toho stanoviska, či v ňom preliminované obrovské miliony, ktoré sbierať sa budú rovnako aj z krvopotných daní slovenského národa, slúžiť budú v štáte našom aj svojráznym kultúrnym potrebám slovenského národa. Nás Slovákov najviac teda to zaujíma, či je tento štátny rozpočet zárukou takej finančnej starostlivosti vlády, ktorou by maly byť aj naše revolučné slovensko-národné ideále, v duchu ktorých sme my Slováci novú spoločnú vlasť utvorili, tiež podľa ich potreby podporované. Pre nás Slovákov bolo by isteže dôveru budiacim a uspokojive povzbudzujúcim, ale aj pre spoločnú našu vlasť konsolidujúcim a posilňujúcim štátnickým činom, keby nám vláda našej republiky už raz garantovala, že tisícové miliony, ktoré jej parlament na financovanie štátnych potrieb odhlasovaním štát. rozpočtu k dispozícii dáva, budú v republike našej proporcionálne a spravedlive aj na zveľaďovanie našej svojráznej slovensko-národnej kultúry a výchovy použité.

Ničoho iného sa teda nedomáhame, len aby naše revolučné národné ideále, v duchu ktorých sme my Slováci ako jedon z dvoch štát tvoriacich a rovnoprávnych kontrahentov našu spoločnú vlasť s českým národom utvorili, boly v ich uskutočňovaní a zveľaďovaní štátom našim primerane tiež podporované. Národné ideále nášho slovenského národa ospievané sú v našej historickej národnej hymne takto: "Hej Slováci, ešte naša slovenská reč žije, dokiaľ naše verné srdce za náš národ bije. Žije, žije duch slovanský, žiť bude na veky, hrom a peklo, márne vaše proti nám sú vzteky." V duchu tejto našej hymny dozrievala naša národná revolúcia. A naše národné oslobodenie v prevrate v tomto duchu sme aj previedli. Štátny prevrat v r. 1918 znamenal teda víťazné splnenie našich slovenskonárodných ideálov. Prevrat priniesol slobodu nielen českému národu, ale aj nášmu národu slovenskému rovnakou mierou. Ako oslobodený, čiže slobodný národ potom už na základe, sebaurčovacieho práva, z vlastného rozhodnutia utvorili sme s oslobodeným českým národom ako rovný s rovným spoločný štát, Československú republiku. V duchu našich revolučných ideálov utvorili sme republiku tak, že v novejspoločnej vlasti bude slovenský národ svrchovaným pánom svojej rodnej zeme, slovenskej krajiny, a bude sa vyvinovať svojrázne v duchu svojských historických národných tradícií. Školy, úrady obsadené budú Slovákmi. Kým ale mladá slovenská generácia nedorastie, v nedostatku kvalifikovaných síl prechodne vypomôže nám svojimi silami český národ ako spolutvorca novej vlasti. Preto kým sa tohoto stavu nedosiahne, prednosť musia mať však Slováci. Úradnou a vyučovacou rečou na Slovensku bude slovenčina. Republiku Československú sme si teda my Slováci v takomto duchu utvorili. Túto historickú skutočnosť nikto na svete poprieť nemôže. Svedkami sme my, žijúci Slováci, ktorí sme prevrat sami prekonávali. Svedkami je teda sám žijúci národ slovenský.

Kladiem teraz otázku, či sa tu označené revolučné ideále slovenského národa v novej slobodnej vlasti plne aj rešpektujú a uplatňujú. žiaľbohu, že slovenský národ na túto otázku kladnú odpoveď dať nemôže. Nemôže dať kladnú odpoveď preto, lebo revolučné ideále slovenského národa v praktickom živote sa neuplatňujú, a nielen že sa neuplatňujú, ale sú deformované a systematicky porážané. Nastolením centralistického vládneho režimu v republike nastal diametrálny odklon od týchto ideálov. V živote národa javí sa tento odklon v tejto forme:

Idea osobitnosti slovenského národa, ktorá bola pri tvorení štátu, ale aj vo všetkých predprevratových dohodách Čechov a Slovákov eminentne ideou štátotvornou, režimom cen nebezpečnejší klín nešvaru, znepriateľovanie dvoch štátotvorných národov, ako ideu v skutočnosti nie sjednoťujúcu, ale rozkladnú, národ demoralizujúcu, bratovražedný boj vyvolávajúcu, budeme zo všetkých síl porážať. Republika Československá musí zostať taká, ako sme si ju v prevratovom duchu našich revolučných národných ideálov s českým národom ako rovnoprávni kontrahenti veľkého rozhodnutia v pomere: "Já pán - ty pán", sami utvorili.

Preto tedy, aby bolo jasno medzi nami: My Slováci trváme na revolúčnom oslobodzovacom programe slovenského národa bez akejkoľvek zmeny a výhrady. Slávnostne sa ohradzujeme proti akémukoľvek falšovaniu a ničeniu našich revolučných slovensko-národných ideálov v našej vlasti, republike Československej, a vystríhame čo najvážnejšie, slávny senát, aby sa v republike našej i ďalej v tomto duchu vládlo. Pretože vláda našej Československej republiky neposkytla nám dosiaľ žiadnej záruky, že by tento štátny rozpočet slúžiť mal našej spoločnej, ťažko vydobytej vlasti a aj obrane existencie slovenského národa, jeho svojráznej národnej mentality, a nie je ochotná prispeť k vyriešeniu tak boľastného a práve dnes tak palčivého slovenského problému, na znak veľkej nedôvery voči terajšej vláde našej republiky rozpočet tento neodhlasujeme. (Potlesk senátorú slovenské strany ľudové.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším zaznačeným rečníkom je pán sen. Nentvich.

Dávám mu slovo.

Sen. Nentvich: Slavný senáte!

Právo posuzovati a schvalovati státní rozpočet jest jedním ze základních práv zákonodárných sborů v demokratických státech. Předložení rozpočtu v demokracii je zároveň nejvýznamnějším projevem politickým, ježto se jím poskytuje příležitost všemu obyvatelstvu posouditi, zda, vláda rozumně a hospodárně s penězi poplatníka nakládá, zda hospodářské možnosti jednotlivých vrstev obyvatelstva nebo jednotlivých krajů a oblastí objektivně, posuzuje a spravedlivě hodnotí a snaží se jejich potřeby podle jich závažnosti ukojiti.

Poplatník tu může bezpečně posouditi, zda oběti po něm ve formě různých daní a dávek žádané jsou úměrny jeho hospodářské situaci a pro něho únosné, není-li některá složka společného života na úkor jiných favorisována tím, že se od ní vymáhají menší oběti a na straně státních vydání více se jí přiznává.

Každý rozpočet je proto významným faktorem státně výchovným, jímž důvěra občana ve stát a jeho míru spravedlnosti může býti posílena, ale také zviklána i zabita. Čísla rozpočtu na straně příjmu i vydání mluví tu jasnou řečí, již žádnými tendenčními projevy a vysvětlováním nelze podvrátiti. Rozumný občan však rád uzná, že i potřeby, podle jeho názoru naléhavé, nemohou býti vždy plně uspokojeny, ale že je nutno často je úměrně možnostem státní pokladny redukovati na míru rozumově přijatelnou. Dostaví se výsledky, které po všech stránkách neuspokojují.

Při posuzování letošního rozpočtu na budoucí rok jedno je nám jasné: Nynější tísnivá mezinárodní situace námi nezaviněná ukládá nám povinnost, rozpočet na armádu a obranná zařízení na zabezpečení hranic státu posuzovati jako úkol nejnaléhavější. Částky na tyto účele žádané musí býti povoleny v celém rozsahu. Vykupujeme si tím pocit bezpečnosti a naději na mír a klidný vývoj v budoucnosti. Naše státní bezpečnost je sice zaručena obrannými úmluvami s jinými státy stejně ohrožovanými dynamismem totalitních států jako my, ale při tom jsme si vědomi toho, že naše cena pro spojence je určována možností naší vlastní obrany a síly, naší vlastní schopností brániti se a ubrániti se.

Že cena našeho spojenectví k hájení a zabezpečení míru je uznávána, toho nejlepším důkazem je právě pobyt zahraničního ministra spřátelené Francie, pana Delbosa, v republice. Vítáme ho srdečně mezi námi a zdravíme v něm ušlechtilý národ, jehož je tu representantem.

Naučili jsme se spoléhati především sami na sebe a jsme přesvědčeni, že neopustíme-li se, překonáme všechny obtíže. Bráníce stát a jeho hranice, bráníme sebe, své rodiny, své krby a existence. Nebudeme nikdy útočníky, chceme žíti v klidu a míru se všemi sousedy, ale nedovolíme, aby si kdokoli osoboval právo ze zahraničí mluviti do našich domácích záležitostí a sahal na naši svobodu a neodvislost. Proto dáme armádě vše, čeho potřebuje, aby její výkonnost nebyla podlamována. V případě potřeby nalezne armáda plné podpory všeho obyvatelstva loyálně cítícího, neboť obrana státu je záležitostí nás všech. To je přesvědčení všech vrstev obyvatelstva, dělníka jako zemědělce a intelektuála. Věříme, že nejlépe vybavená armáda je nejlepší zárukou míru a klidu, jehož každý k výkonu svého díla potřebuje.

Ale armáda sebe lépe všemi bojovými potřebami vybavená nebyla by s to tento nejvyšší úkol splniti, nebyl-li by každý jednotlivec v ní, prostým vojínem počínaje a velitelem konče, proniknut duchem odhodlanosti přinésti každou, i nejtěžší obět, aby svobodu státu obhájil a zajistil. Víme, že v tomto duchu je náš voják po dobu své činné služby vychováván a veden, máme však přesvědčení, že by se tato výchova plně nezdařila, nepřinesl-li by si nováček do kasáren již ze života občanského ducha pro tento cíl připraveného. Tato příprava závisí na jeho vzdělání. Je-li již od mládí vychováván v zásadách demokratického cítění a smýšlení, nezklame nikdy v osudových chvílích. Je tedy vzdělání druhým základním pilířem naší bezpečnosti. Přichází tu opět k platnosti známý výrok Otce národa Palackého, že kdykoli jsme vítězili, dálo se to vždy převahou ducha. Zde se duch musí spojiti s mocí fysickou.

Základ tomu položila škola, a to především škola národní. Bude proto účelno povšimnouti si více rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty, jemuž přísluší péče o kulturní snažení státu. Je zajisté potěšitelným zjevem, že jeho celkový rozpočet proti roku loňskému je zvýšen o 73 a čtvrt milionu korun. V době, kdy rozpočty jiných resortů ze známých důvodů musely býti redukovány, nebylo úkolem snadným kulturní rozpočet tak podstatně zvýšiti. Tuto skutečnost třeba proto náležitě kvitovati. Je to nejvyšší rozpočet tohoto ministerstva od převratu vůbec. I přes toto podstatné zvýšení jsme však s panem ministrem téhož názoru, že i takto zvýšený rozpočet ještě zdaleka nesplňuje přání po prostředcích na školství a osvětu věnovaných, jež nebudou nikdy dosti vysoké, abychom byli spokojeni v touze po intensivním rozvití kultury, jak to uvádí pan ministr ve svém projevu v rozpočtovém výboru posl. sněmovny.

Čím lepší a dokonalejší je' škola, tím více užitku vrací náklad na ni vynaložený. Věříme a doufáme, že republika učiní vše, aby odstraněny byly překážky, které se zdokonalení našeho školství dosud staví v cestu.

Ve škole je rozhodujícím činitelem učitel. Učitel svědomitý, řádně vzdělaný a se svým

stavem spokojený jest jedinou zárukou zdárné práce školské. Konstatuji rád, že první uvedená podmínka, svědomitost,.je téměř samozřejmou vlastností všeho učitelstva. Jsou jenom řídké případy, že jednotlivci musejí býti přidržováni inspekcemi a jinými donucovacími prostředky k svědomitému plnění povinností. Jsou to však výjimky stále řidší a vzácnější. Vlastní odborové organisace učitelské pronikavým působením na své členstvo přispívají k tomuto výsledku.

Poněkud jinak je tomu však u podmínky druhé: vzdělání. Nemůže býti chloubou republiku, že tu dosud platí předpis starého rakouského základního zákona z r. 1860. podle něhož může učitelského úřadu dosáhnouti každý, komu je 19 roků a prokáže potřebné vědomosti. V důsledku toho přihlašuje se každoročně na učitelských ústavech stále rostoucí počet kandidátů, kteří se chtějí podrobiti zkoušce dospělosti a musejí býti ke zkoušce té připuštěni, ať jejich příprava je jakákoliv. Mnozí se sice vykáží maturitou na střední škole, ale jsou i tací, kteří se nemohou středoškolským vzděláním vykázati. Na některých ústavech dosahuje počet takto přihlášených i čísla několika set. I když zkušební komise postupují tu rigorosně a vysoké procento přihlášených neobstojí, přece jen mnozí musí býti uznáni dospělými a rozmnožují tak nežádoucím způsobem počet řádných absolventů učitelských ústavů, z nichž již letošním rokem 5 až 6 tisíc nemůže býti ve službě školské ustanoveno. Poněvadž externí kandidáti neprošli systematickou průpravou ústavu, je tu otázka, zda jsou ve skutečnosti pro úřad učitelský tak připraveni, aby úspěch jejich působení byl zaručen. Tu je třeba nápravy. Učitelstvo samo po léta volá po reformě učitelského vzdělání v tom směru, aby základem bylo absolvování střední školy a na ně aby se pojilo studium na universitě nebo ústavu rázu vysokoškolského, jakým je nynější dvouletá pedagogická akademie, vydržovaná z prostředků soukromých. V požadavku vysokoškolského vzdělání je učitelstvo podporováno veškerou veřejností, jíž nemůže býti lhostejno, komu své děti svěřuje.

Pan ministr dr Franke dotkl se této důležité otázky ve svém exposé v kulturním výboru posl. sněmovny letos v únoru velmi obšírně. Označil ji za velmi důležitou a naléhavou, již třeba co nejdříve řešiti. Nejsou přesně j známy vlivy, které zabránily, aby se tak stalo. Snad řešení ještě naléhavějších otázek školských, snad hospodářské zájmy míst, v nichž jsou učitelské ústavy, se tu uplatnily v neprospěch této reformy. Očekáváme však právem, že řešení jednotného vzdělání učitelstva na podkladě návrhů učitelských organisací není odloženo, ale jen odsunuto do nejbližší budoucnosti. I v tomto ohledu musíme se vyrovnati cizině, jmenovitě sousedním státům, které nás tu dávno předběhly.

Povolování a otvírání nových učitelských ústavů - letošního roku byly zřízeny hned další tři - není příznivým úkazem pro brzké řešení. Absolventi nových učitelských ústavů budou dále rozmnožovati řady nezaměstnaného učitelského dorostu, jehož situace stává se stále tíživějším problémem, s hlediska státního i sociálního stejně naléhavým, ježto se včleňuje jako součást do problému nezaměstnanosti duševních pracovníků. Je zásluhou pana ministra školství, že se přičinil o to, že více než 1700 mladých učitelů mohlo býti ustanoveno na národních školách jako učitelští praktikanti na místech nesystemisovaných. Tím ulehčeno bylo částečně i učitelstvu na školách působícímu, ale problém v celém svém rozsahu řešen není.

Ustanovování učitelských praktikantů nesmí se díti tak, aby se z toho mohl vyvinouti požadavek, že by se tato instituce stala podmínkou pro ustanovení učitelským čekatelem nebo výpomocným učitelem, co by odporovalo jak základnímu zákonu školskému, tak i učitelské pragmatice. Nesmí býti také dovolováno, aby praktikant mohl suplovati za onemocnělé nebo jinak zaměstnané učitele po dobu tří měsíců, ježto by tím konal službu, již mají vykonávati plně honorované síly výpomocné. Je nutno, aby praktikantský příspěvek byl přiměřeně zvýšen.

Praktikantská služba budiž zhodnocena tak, že by se učitelským čekatelům, kteří byli praktikanty, zkrátila čekatelská doba až o dva roky podle odst. 4 §u 2 zákona č. 104/1926.

Praktikanti učitelští, kteří tuto službu musili konati, nechť mají tuto službu zhodnocenu obdobně, jako se hodnotí úředníkům a profesorům.

Aby čeleno bylo učitelské nezaměstnanosti, je třeba, aby byl snížen počet žactva na třídu, k čemu byl učiněn prvý krok novelou k malému školskému zákonu č. 176 Sb. z. a n. z letošního roku.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP