K té proporcionalitě bych chtěl říci, když se říká všem stejná práva, že je nutno, aby to bylo provedeno také jinde. Nejvyšší správní soud zhodnotil tu věc, že i samospráva má určitou povinnost po stránce národnostní, pokud jde o přijímání lidí. Ve volebním zákoně jsme to dokonce dali, že v obcích, které mají přes 3.000 obyvatel, musí býti vedoucí úředník znalý státního jazyka. Jděte po českém severu, kolik jich tam najdete. Uvidíte, jak málo.

Kolegové z národního sjednocení podali interpelaci - připojuji se k této interpelaci - která na základě zjištěných faktů v 85 obcích ukazuje, jak je zastoupen živel český a jak živel německý v samosprávě. Nebudu čísti těch 85 obcí, je to dlouhá litanie, ale vyberu některé velké případy, kde to přímo řve. Na př. Liberec, jehož purkmistrem je pan sen. Kostka, který se tu domáhal proporcionality, ale doma ji nezachovává. Tam je 1.198 zaměstnanců obecních, a z nich je pouze 6 českých, 3 úředníci a 3 zřízenci. To je proporcionalita? Myslím, že ne. Vezměte Podmokly. Tam je 170 úředníků a 70 zřízenců. Celkem 240 lidí. Z nich máme pouze 4 české zaměstnance. Vezměte si Karlovy Vary, kterým vláda dala present 70 mil. Kč na sanaci jejich špatného hospodářství. Tam je 1.500 zaměstnanců a z nich jen jediný český. V Ústí n. L. 1.264 zaměstnanců obecních a z nich pouze 24 národnosti československé. A tak to vypadá všude, kam se podíváte, takže celkem v 85 obcích se 7.829 zaměstnanců je pouze 388 českých, to znamená okrouhle ¹/₂ %.

Když se žádá proporcionalita tady, chtěl bych, aby proporcionalita byla i v ústavech, okresních veřejných nemocnicích, ve zprostředkovatelnách práce a všude jinde, kam také přichází náš československý člověk a domáhá se svého práva.

Trváme na požadavku, který tu tlumočil pan kolega Kvasnička a jiní kolegové, aby při resystemisaci nebyli tímto způsobem poškozeni věrní a poctiví služebníci republiky, aby resystemisací nebyla zřízena mezi jejich postupovým pořadím nová místa, která by je tlačila zpátky. To je jen akt pouhé spravedlnosti, každý musí začíti od piky, jako jsme začali my.

Musím odmítnouti také tvrzení, které odmítl i pan ministerský předseda se vší rozhodností, jako by t. zv. dohoda z 18. února byla úřady sabotována. Štve se proti úřednictvu, hlavně proti vysoké byrokracii. Tvrdím, že úředník republiky Československé, který si počíná přesně podle zákonů a podle ústavy, koná svou povinnost, je muž úctyhodný, a nedopustíme, aby byl urážen a podezříván. To si musí každý zvyknouti, že nebudeme dělati výjimky ze zákonů a nařízení podle toho, tlačí-li někoho jeden den levá a druhý den pravá bota. Je to plnění zákonů a budeme na tom trvati všude za všech okolností a pro každého občana této republiky.

Páni ministři měli možnost, aby se přesvědčili, že bylo v rozpočtovém výboru operováno různými ciframi, které neodpovídaly skutečnosti. Uváděli je na pravou míru jak ministr školství, tak ministr soc. péče, pak ministr pošt a byli jsme jim povděčni, že ukázali a dokázali, že ve své demokracii, ve své mírumilovnosti nejen máme holubičí povahu, promiňte, ale že máme také kachní žaludek, vždyť by to nikdo nevydržel. Jdeme tak daleko, že dáváme cizím více než sami sobě. Pan Henlein na to odpověděl svou známou odpovědí, kterou citoval kol. Kvasnička, že má pravdu pan dr Hodža tenkrát, považujeme-li ovšem Vítkovice za německé závody a pod. Jako by tím chtěl říci, že Vítkovice, Tatra a Králodvorské cementárny jsou závody ryze české. To by byly poznámky, které jsem chtěl přičiniti k těmto věcem. (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)

Poměry v republice budeme říditi a spravovati jen v duchu naší republikánsko-demokratické ústavy a nikoliv podle nějakého přání osobního, ať vychází od kterékoliv osoby, ať vychází od osoby postavené na kterékoliv místo, poněvadž v tomto státě nejvyšším zákonem je ústava.

Bylo pro mne překvapením, když i p. posl. Böhm z německých aktivistů připojil se k těmto radikálním hlasům mluveným německou oposicí a hrozil eventuálně odchodem aktivistů z vlády. Nevím, a nemám práva ani povinnosti, abych německým aktivistům radil, ale mám jedno vědomí, že jsme si samostatnost a stát vybudovali sami svou vlastní silou a svými obětmi proti všem a bude-li třeba, dovedeme ji také udržeti za všech okolností a proti všem bez rozdílu, budou-li zvenku nebo z domova. (Tak jest!)

Doby, které prožíváme, jsou nesmírně vážné, o tom není pochyby. Nechci tu citovat hlasy nebo překlady některých tvrzení, jak právě "Zeit" snaží se desauovat a snížit výroky předsedy vlády dr Hodži i po té stránce, že jsme nebyli ze zahraničí nuceni k nějakým ústupkům. To ať si vyřídí p. min. předseda a já čekám, že na tato troufalá a drzá tvrzení v časopisech dovede nalézti formu případné odpovědi. Chci končit tím, abychom si vzpomněli, že jediným naším poučením může býti naše poctivá československá zkušenost ze staré historie, nic jiného. Máme těch zkušeností dost a kdybychom šli do daleké minulosti, už Dalimil volal a stěžoval si tenkrát, že neradno nám v Němcích pravdu iskať, a cítil, že se děje něco špatného. A jestliže p. kol. Schmidt se dovolával hesla našeho prvního presidenta T. G. Masaryka "Pravda vítězí", tedy si neuvědomil, že tohoto hesla užil ve chvíli, kdy dějinná spravedlnost mu dala za pravdu a dala zvítězit jeho národu, který obnovil svůj stát. To bylo heslo, které patřilo především tomuto národu a je to staré heslo husitské - první je měl na svém praporu pan Louda z Chlumčan a bylo to v době, kdy stačilo, aby naši předkové zazpívali zcela obyčejnou písničku a vašim Křižákům se paty dotýkaly zad. Nechtějte, abychom tu písničku zpívali znovu.

Ale musíme se poučit také z dějů jiných národů. Dám za příklad Athény v době Filipa Makedonského, který rval a ubíral každé území a tvrdil, že chce mír. - To bylo r. 341 před narozením Krista. Tehdy Demosthénes, mluvě ke svým občanům na náměstí athénském svou známou řeč proti Filipovi, pravil "Žádám vás, abyste upřímně zkoumali nynější stav věcí. Bohužel někteří slovy pochvalují řečníky, kteří radí, co nás důstojno jest, ale skutky pomáhají našim protivníkům. - Nic naplat, musíme býti přesvědčeni, že jde o věci poslední, a nenáviděti lidi, kteří Filipovi nadržují, kteří se mu prodali. Neboť nelze zvítěziti nad nepřáteli vnějšími, pokud nepotrestáme nepřátel v městě samém, jemu sloužících." (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo p. kol. dr Bas.

Sen. dr Bas: Slavný senáte!

Pokud jde o všeobecnosti, o nichž v poslanecké sněmovně se mluví v generální debatě, má řečník, pak-li mluví tak jako já na 35. nebo 40. místě málo materiálu a musí se proto zabývati jednotlivostmi - aby neopakoval. A já opakovati nechci. Nechci říkati, co říkali jiní řečníci, a proto právě se budu zabývati těmi jednotlivostmi, speciálními otázkami.

Poměry jsou dnes takové, že jestli my sami se neubráníme, nikdo nás neubrání! Jest jisto, že se musíme spoléhati na vlastní sílu. Ale z toho nenásleduje, že bychom se neměli ohlížeti po spojencích ve světě, že bychom neměli rozmnožiti řady našich spojenců. A tu, prosím, pak-li máme čest a potěšení vítati v těchto chvílích ministra zahraničních věcí ze sesterské Francie, musíme si všimnouti, že tento ministr věnoval pozornost především Polsce, kdežto my styků s Polskem jsme zanedbávali k naší škodě. Neříkejme, že po celou dobu 19 let Poláci nám byli nepřízniví. Byla doba, kdy t. zv. rudý hrabě Skrziňski, demokrat nejčistšího ražení, přišel do Prahy, a my měli tenkráte - psal se r. 1922 - možnost navázati účelné spojenecké styky. Možnost byla propasena. A nastaly doby chmurné, nastala doba, že takový pan Studnicki vydává svoji knihu "O expansivní politice", doba, kdy nás napadá přední žurnalista polský Karpacki v revue "Expressu" a mluví o nás dokonce jako o civilistech, kteří za svobodu svoji nebojovali, jimž spadla prý do klína. Ale tohle vše nesmí nás odraditi, abychom nenabídli ruku slovanskému národu. V politice nelze říci, že nabídnutí ruky k přátelské dohodě jest výrazem slabosti. Vše záleží od konečného výsledku! Vše záleží od konečného účinku! A tu vidíme právě v době přítomné, že uzavřena byla t. zv. polsko-německá dohoda dne 5. listopadu. Jest třeba ukázati Polákům a široké polské veřejnosti,na těchto několik číselně doložených fakt. Přes uzavřené přátelství polsko-německé ze 160.400 polských dětí využívá výhod vyučování v jazyce mateřském toliko 4 % a Poláci mají v celé říši německé toliko 10 škol obecných, vydržovaných většinou Polskou maticí.

Střední škola je zde jediná, v Bytomi a oproti tomu Poláci poskytují německým dětem možnost vyučování v jejich mateřštině takřka v 500 obecných školách a ve 20 školách středních. Musil by býti slepý ten příslušník národa polského, který by toho neviděl, když se mu to ukáže, který by se nad tímhle nezamyslil. Naši Poláci také dobře si těchto čísel všímají, a tak nemůžeme říci, že naši polští spoluobčané, kteří jsou státními příslušníky, by ve své většině byli illoyálními k našemu státu. Nemůžeme říci, že by neviděli, že shoda německo-polská je k prospěchu toliko Německu, ale že není naprosto k prospěchu národu polskému. Tedy cesta do Varšavy je pro nás nezbytností, pakli máme chuť, a my ji máme a musíme míti, zabezpečiti svoji posici ve střední Evropě.

Řekl jsem a vyřkl jsem slovo "střední Evropa". Myšlenka střední Evropy je myšlenkou starou. My ji vidíme již v říši Velkomoravské, vidíme ji v říši Přemysla II. a vidíme ji také ve vzniku habsburské monarchie, která vznikla z nutnosti zabezpečiti národy středoevropské před tureckým nebezpečenstvím. Ale my vidíme také další, vidíme, že pravdu má anglický posměváček Bernard Shaw, jestliže říká, že dějiny jsou dobré k tomu, aby se nikdo ničemu z nich nenaučil. Ne tedy historie učitelka života, nýbrž historie jako činitel, z něhož se národové nepoučují. Kdyby se poučovali, viděli by, že myšlenka spokojených, zabezpečených národů ve střední Evropě je myšlenkou starou přes tisíc let. Ve střední Evropě nemůže a nesmí býti nadvlády jednoho národa, jednoho státu, střední Evropa je zde k tomu, aby sloužila k zabezpečení a k ochraně všech národů, kteří střední Evropu obývají.

O demokraciích a o diktaturách bylo zde hovořeno dostatek. My jsme však postrádali, aspoň já jsem postrádal, že by si páni řečníci byli bývali vědomi, a byli také řekli tu dějinnou pravdu, že diktatury a demokracie se střídají již po dobu tří tisíciletí. Bylo to staré Řecko, v němž v 6. století před Kristem vznikla první tyranie, tyranie, nelekejte se toho slova, to byla obdoba moderní diktatury. A tyranie přenesla se do Persie a zakotvila také, jak je nám známo, v Římě. Slabost demokracií přivodila vzestup tyranií a diktatur. Slabost diktatur přivodila opětně změnu ve prospěch demokracií. A tak vidíme stále dějinné střídání diktatur a demokracií. Pravidelně připravili pád diktátora jeho přátelé a rádcové, kteří mu špatnými radami nastavovali jaksi nohu, přes níž musil klopýtnout. Znáte přece tohle: Lid staví jiným vlčí jámy za noci, aby k ránu do nich zapadli nebo z neopatrnosti tam strhli jiné. To jsou ty vědomě zlé rady podvůdců udělované diktátorům. Vidíme takový příklad v dějinách. Jeden z nejsilnějších diktátorů, Napoleon, padl na zlé rady, na poslechnutí zlých rad svého mnohonásobného ministra Josefa Fouché. A podíváme-li se po diktaturách dnešní doby, tedy vidíme, do jaké míry nynější diktátoři podléhají radám svých podvůdců a tyto rady, pakli se chceme poučiti z dějin, mohou přivoditi také pád toho kterého diktátora v době budoucí.

Bráníme se tedy a bráníce se, musíme spoléhati na sebe, ale musíme také spoléhati na možnost rozmnožení přátelských styků, neboť neplatí dnes již v plné míře slova Ibsenova, že nejpevněji stojí ten, kdo stojí sám, nýbrž spoléhati sám na sebe, avšak neodmítnouti přátelské pomoci, jež je mu nabízena odkudkoli.

Jako příslušník stavu a strany živnostensko-obchodnicko-středostavovské vidím, že střední stav potřeboval dlouhou dobu 400 let pro své zakotvení ke konečnému vítěznému zápasu se šlechtou a s králi, a dnes ten stav není zabezpečen, dnes musí znovu bojovati o svou existenci, dnes ten stav musí znovu probojovávati své místo na slunci.

Musíme žádati jako příslušníci stavu, konajíce rádi a s nadšením své povinnosti vůči státu a republice, aby tato naše dobrá vůle byla ceněna všemi druhými činiteli.

Berní úřady a berní správy mají povinnost, aby pracovaly pro dohodu mezi poplatníkem a berní správou. Nelze úřadovati prostě papírově, nelze prostě házeti na papír fiktivní číslice, jež pak v životě nenaleznou uplatnění, nýbrž je třeba přihlížeti ke skutečným možnostem a pak také ty ohromné nedoměrky nebudou se opakovat. Ty nedoměrky tu a tam snad jsou výrazem neochoty, tu a tam jsou výrazem nepořádnosti, ale v mnoha případech jsou výrazem toho, že schopnost poplatní síly poplatníka byla přeceněna, že zkrátka život a úřadování písemné byly v rozporu. Tedy úředník republikánsky a demokraticky cítící na berní správě a berním úřadě musí se snažiti, aby v poplatníkovi viděl správného českého poplatníka a občana potud, pokud se nepřesvědčí o opaku, musí mu věřiti potud, pokud se nepřesvědčil, že jej ten člověk chce obelhati a využíti nějak jeho neznalosti osobních poměrů. Ale nebude viděti v každém poplatníkovi člověka, který chce napáliti berní úřad a berní správu.

Důsledek loňské daňové reformy Se objevuje letos. Jsou nám předepsány daně za dvě léta a také vybírány. A tu si právě takový i úředník - jejich bohudíky hodně - berní správy musí představiti tu těžkost, ve které je poplatník, jenž proti všem zvyklostem má najednou platiti daně za dvě léta. A proto mu má na cestě smíru a dohody vyjíti vstříc, a nikoliv prostě šablonovitým úřadováním se snažiti zákonu zjednati průchod, když přísná litera zákona není nikomu na prospěch, poplatníka poškodí, a státu neprospěje.

A konečně po r. 1937, kdyby všichni poplatníci byli v tomto roce učinili své povinnosti platební zadost, přijde rok 1938, kdy už toliko za jediný rok lze předpisovati a vybírati daně. Tedy možnost fondu tu není, ten reservoár poplatní síly poplatníkovy není nekonečný, je právě ohraničen skutečnými poměry. Pakli se vyřadí jednotlivý poplatník, živnostník, obchodník z hospodářského života, z hospodářského koloběhu, ubírá se státu jedna taková malá větvička, na níž spočívá, na níž sedí, a čím více takových větviček ubude, tím labilnější se stává posice státu, tím labilnější se stává hospodářská síla státu. Vyloučíme-li statisíce drobných poplatníků z hospodářského koloběhu, připravíme současně stát o statisíce dalších poplatníků. Kdo je dnes slabý a platiti nemůže, může býti zítra silný a bude zítra moci učiniti všem svým povinnostem platebním zadost. Ale pakli jej vyřadíme, a zexekvujeme jeho majetek, jehož prodej často nestačí ani k tomu, aby kryl náklady dražby, pak jsme jednali způsobem neoportunním, poškodili jsme poplatníka, připravili stát o jednu platební sílu, a neprospěli jsme ve skutečnosti nikomu.

Bylo by zajímavé zjistiti, kolik existencí středostavovských, kolik živnostníků a obchodníků je v tom počtu 1.645 vystěhovalců ve třetím čtvrtletí běžného roku. Jistě že mezi těmi, kdož letošního roku od 1. července až do 30. září byli nuceni pod kritickou situací hospodářskou opustiti svoji vlast, svůj stád, je velká řada ztroskotaných existencí středostavovských.

Pokud jde o kapitolu národní obrany, kapitolu 5, vidíme, že stále platí plně věta Hamletova, býti připraven, toť vše. Nenaříkejme proto, že jsme na svoji bezpečnost znamenající výzbroj armády, věnovali za 19 let 45 miliard a že k těmto 45 miliardám přibudou ještě další 3 miliardy, takže rozpočet ministerstva nár. obrany dostoupí za tuto dobu 48 miliard Kč, jež representují právě peníz našeho státního dluhu. Vždyť tyto peníze dáváme na zabezpečení státu, na zabezpečení svých existencí, na zabezpečení těch, kdož mají přijíti po nás. A jinde, jako v sesterské Francii se na výzbroj armády vydává poměrně daleko více. Francie vydala letošního roku na výzbroj a zabezpečení armády 19 miliard a v rozpočtu na příští rok figuruje číslice ještě větší, 22 miliard. Uvážíme-li, že Francie je asi třikrát tak velká jako Československo, vidíme, že dává poměrně na svoji armádu a armádě daleko více, než dáváme my. Také porovnáváme-li rozpočet francouzský s naším rozpočtem, vidíme, že se nemusíme děsit, že by náš rozpočet byl tak nadměrný. Francie třikrát tak veliká representuje se rozpočtovou potřebou 66 miliard, takže i po této stránce celkového pohledu vidíme, že není podstatného rozdílu mezi republikou naší a republikou Francouzskou.

Diktátoři vytýkají demokraciím, že jsou slabé, a vidí ve své síle přednosti a výhody. Jistě že do jisté míry je tomu tak. Kdyby byly bývaly demokracie po válce, demokracie vítězné dosti silné, tvrdé a bezohledné, tak tvrdé a bezohledné jako má býti jedinec, nebylo by došlo k dnešnímu zbrojení, nebylo by došlo ke zřízení diktatur, poněvadž by se byly demokracie objevily jako celky silné a silou imponující. Ale ze slabosti jejich právě těžili nepřátelé demokracie, těžili tajní i zjevní přátelé monarchií, ze slabosti jejich těžili ti, kteří chtěli nastolit vládu tyranií. A tato slabost demokracií stála moderní lidstvo a zejména evropské lidstvo na sta miliard, jež jest nuceno věnovati na válku a zbrojení.

A přece to zabezpečení míru je vždy a stále daleko levnější nežli vedení války. A opět zde máme Francii a vidíme, že Francii válka r. 1870 až.1871 stála 70 miliard tehdejší dobré, pevné staré měny. Francie musila zaplatiti 50 miliard fr. za to, že byla poražena a 20 miliard ztratila na válečném materiálu a k tomu ještě přišla o dvě provincie.

Chceme-li mír, musíme býti připraveni k válce, a peníze, které věnujeme na tuto příprava, nejsou ztraceny potud, pokud mír je zabezpečen a pokud příprava k válce jest plně vykonána.

My od našeho státu, od naší republiky, musíme žádati porozumění pro veškeré potřeby všech odvětví živnostenského podnikání. A tu vidíme, že stále se nám ukládá s dostatek břemen, aniž se na druhé straně počítá,s tím, jakým způsobem dospějeme k únosnosti všech těchto břemen. Kolikrát jsme již poukazovali na to, že v automobilismu je zaměstnáno na 150.000 osob, a stará-li se každá z těchto osob,jenom o jednoho člověka dalšího, že zde přicházíme k číslici 300.000 osob. Kolikrát jsme poukazovali na to, že automobil potřebuje k svému zrození také surový materiál, jehož výroba žádá a poskytuje obživu statisícům. Kolikrát jsme poukazovali na to, že automobil potřebuje ke svému zrození dále uhlí, železnou rudu, hliníkovou rudu, měď, olej, mazadla, benzin. A jestliže to vše spočteme, vidíme, že automobilová výroba podporuje a umožňuje obživu nejméně 1¹/₂ mil. lidí. Od možnosti zvýšení automobilové výroby závisí obživa tohoto 1¹/₂ mil. lidí. Ale my vidíme, že stát přes tyto číslice, přes tato fakta stále víc a více sešněrovává automobilovou výrobu i provoz motorismu. Situace autodopravců stává se čím dále tím svízelnější. Právě v těchto dnech zakročují pražští majitelé výdělečných automobilů, pražští taxikáři, aby také pro ně platilo zvýhodnění o směrných cenách, jež byly před několika měsíci uvedeny v život. Domáhají se, aby pražský magistrát učinil přítrž podbízení cen a znemožnil, aby automobilismus skýtal, provozován po živnostensku toliko zdánlivou obživu, ačkoliv má poskytovati obživu skutečnou. Stát konkuruje svými autobusy živnostenské autobusové dopravě a sám zisku s toho nemá. (Hlasy: Prodělává!) Ano, a kolik prodělává? Ročně prodělává 28 mil. Kč, ač bere obživu autobusové živnostenské dopravě. Sám prodělává, připravuje se o řadu poplatníků, o desetitisíce poplatníků, ale veškeré nabádání k rozumu je zde marné.

Ale je ještě jedna věc, která nás nutí, abychom ve státní správě volali stále víc a více po podporování automobilového ruchu, po podporování motorismu. Vždyť čím věší je počet automobilů, tím větší má stát možnost předkupním právem, které mu náleží, v době války, jakmile zazní polnice, získati laciný automobilový park.

Co platí o automobilech, platí také o letadlech. Jakmile zazní válečná polnice, stát má předkupní právo na veškeré automobily a na veškerá civilní letadla. Čím více automobilů, čím více letadel, tím laciněji stát přijde k ohromnému množství automobilů a k určitému množství letadel. Tohle se vidí v Německu. A tak vidíme, že v Německu automobilová výroba stoupla v posledním roce o 147 %, ve spojených státech o 103 %, a u nás oproti tomu klesá automobilová výroba nedomyšlenými opatřeními se strany správy státní.

My voláme konečně po zřízení jednotného úřadu pro letectví, aby byla odstraněna posavadní disparita. Má voláme po tom, aby bylo umožněno desetitisícům živnostenských autodopravců a majitelům aut námezdních, aby se mohli živiti, aby mohli živiti své rodiny. Je to nejenom v zájmu jejich, je to také v zájmu státu.

Pohlédneme-li, slavný senáte, do rozpočtu, vidíme, že řada ministerstev byla obmyšlena dosti velikým zvýšením svých rozpočtů. V ministerstvu obchodu musel zvěčnělý ministr a předseda strany Najman bojovati usilovně a houževnatě o to, aby rozpočet byl zvýšen o 6 mil. Kč, ačkoliv ministerstvo obchodu bylo po dlouhou dobu 17 let, nežli tam přišel příslušník strany naší, zanedbáváno a odstrkováno.

Jestliže pohlédneme na jednotlivé položky ministerstva obchodu, vidíme, že na zvelebení vývozu jest dána položka 7,700.000 Kč. Položka tato zdá se býti velikou potud, pokud nepřihlédneme k velikému významu, jaký mají mezinárodní výstavy a mezinárodní trhy. Podívejte se, teď žijeme právě v době světových výstav. Rada jich byla uspořádána a na řadu jich ještě dojde. Kolik zde bylo nepříjemných debat, pokud jde o výstavu pařížskou! Právem bylo vytýkáno, že tím, že jsme věnovali poměrně malý peníz na zřízení pavilonu, zanedbali jsme možnost jedinečné representace. Ten náš pavilon na pařížské výstavě vnějškem neimponoval. Uvnitř to byla práce, to bylo nahromaděné bohatství československých rukou, tam byl materiál skvělý, ale zevnější úprava tohoto pavilonu naprosto nelákala, naprosto nevábila k návštěvě, zejména když porovnáte, jak honosně vypadaly druhé dva pavilony, které byly v bezprostřední blízkosti našeho pavilonu, pavilon německý a pavilon sovětských socialistických republik. Ty přímo křičely, pojď k nám, pojď k nám, pojď se na nás podívat, kdežto my jsme se krčili se skvělými výsledky své práce někde v koutku. To je tak, jako je veliký rozdíl mezi knihou, cennou knihou, která má zašpiněný anebo jednoduchý obal, a knihou, která je bibliofilsky skvěle vypravena. Taková skvěle vypravená kniha potom láká, aby byla přečtena, ale té druhé, takové chudičké a ve výpravě nenáročné, té si nikdo nevšimne, neboť dnes již dávno neplatí heslo: Sedávej panenko v koutě,dnes musí panenky z kouta ven, aby si jich mládenci všimli a ony rády ven chodí. Tak také my jsme chtěli z toho kouta, z té skromnosti naší vylézti a ukázat světu, v jaké jsme dobré posici po stránce rozvoje průmyslu a také živností.

Pokud jde o položku další, o položku 8 mil. 500.000 Kč na podporu turistického ruchu, to jest opět položka taková, která se vyplácí na 100 % státní správě. Tady vynaložíš peníze na propagaci a cizinci počnou se hrnout do tvého státu a vlasti. To také jsme viděli. Jen trochu byl zvýšen rozpočet v této položce turistického ruchu a již jsme viděli roku loňského a zejména letošního, jak vzrostla návštěva cizinců. Byly doby, že jste se v cizině marně sháněli po sebemenší propagaci krás naší vlasti. Před nějakými 4 lety v celých Švýcarech jsem viděl jediný propagační plakát. Dnes vidíte na spoustě cizích nádraží Německa, Francie, Anglie, Švýcarska plakáty, které zvou k návštěvě našich krajů. Propagace tato se nám také dobře, ba lze říci skvěle vyplácí.

A ještě jedna položka, která by zde byla, která zasluhuje povšimnutí. Je to položka sociální péče o živnostnictvo v částce 2 mil. Kč. Opět zdánlivě postačující položka. Ale je to zase nepostačující položka, když si uvědomíme, že nemáme postaráno o starobní a invalidní a nemocenské pojišťování živnostnictva, že nemáme postaráno o jakoukoliv podporu živnostníka v nezaměstnanosti. Vždyť nezaměstnanost dělníků a prekérní situace úřednictva vyvolala nezaměstnanost živnostnictva v největší míře. Dělník, ten došel podpory v nezaměstnanosti. Od toho živnostníka se prostě, kromě berní správy, která nařídila, aby mu byl prodán majetek, poněvadž neučinil své povinnosti zadost, nikdo nestará. A tak jestliže, pod tímto hlediskem se díváme na položku 2 mil. Kč, vidíme, že je poměrně malá.

Ministerstvu,obchodu musí býti přiznána co největší pravomoc při uzavírání a provádění obchodních smluv. Nejen tedy náměty, nejen iniciativa, ale také provádění obchodních smluv, to je věc na výsost důležitá a dnes máme možnosti, jež se třebas již nevrátí. Máme možnost zvýhodnění obchodních smluv, uzavřených s Francií, Jugoslavií a Německem. A byl to zase Najman, který na toto vklínění, na obchodní styky s Německem kladl velkou váhu. Zde zase je potřebí vzíti na potaz praktiky obchodního pivota v obou státech. Třeba přihlédnouti k tomu, aby se právě po této stránce zbytečně nepísařilo, neteoretisovalo, což dnes vidíme. Náš vývozce chce vyvézti, řekněme, jemnou pánskou látku, žádá o svolení ministerstvo obchodu. Ministerstvo obchodu mu může dát svolení jen tenkráte, jestliže vykáže, že na druhé straně se k nám dovezou artikly. Jestliže tedy takový vývozce, který prokázal, že má smluvený protiobchod s někým, kdo k nám chce dovézti papír, povolení dostane, ale zase na druhé straně se vidí, že protihodnota má býti v pánských látkách a proto se odmítne. Vznikají teoretické těžkosti, ale tyto veškeré těžkosti v praktickém životě se mohou rozplynout, když se právě méně bude skrupulovat, když se budeme méně bát, že ty dovážené a vyvážené artikle nenajdou kupce. Toho nebezpečenství zde není a nemusí býti. Řada těchto teoretických úvah a dotazů má jeden následek. Náš vývozce zatím co shání povolení, ztratí toho německého partnera a dostane povolení v době, kdy jest již čistě akademické, nemá pro něj ceny, je to kus papíru. Tedy musela by zde býti co největší rychlost v obchodním styku nejenom s Německem, nýbrž i se všemi státy.

Bylo si mnoho stěžováno, že je naše státní administrativa drahá. Ale na druhé straně vidíme, že naše státní administrativa je neúčelná. Někde hojnost sil, někde jich naprostý nedostatek, zejména tam, kde jde o kontrolu. Vezměte takovou pojišťovnu Fénix, nad níž má stát právo i povinnost kontroly a výsledek? 8 mil. Kč ročně musí platiti stát za ležernost kontrolorů po dobu 66 let. To znamená, že ještě generace po nás bude dopláceti na tuto naši ležernost. Tedy budiž administrativa nejenom zlevněna, ale hlavně budiž zúčelněna. Jsou resorty, jež snesou odbouráni sil, ale jsou také resorty, které volají po zvětšení počtu sil. Zde se nemůže prostě sednout za i stolek, vzít tužku a bezmyšlenkovitě říci: Tady přidáme a tamhle síly ubereme. Musí se pracovati cílevědomě, účelně.

Říká se, že je zde doba konjunktury anebo aspoň doba zlepšení hospodářského života. Ale jděte do řad malých nebo i středních živnostenských podnikatelů, malých a středních obchodníků a zeptejte se jich, zdali zde jest ještě krise nebo zdali již nastala konjunktura. Všichni vám řeknou, že ta konjunktura válečného průmyslu a odbytu s ním spojeného se nedotkla vůbec malého a středního podnikání. To malé a střední podnikání v letošním roce 1937 je v téže a namnoze ještě ve zhoršené krisi, nežli tomu bylo v letech předchozích.

Musíme se tedy snažiti státní správu pohnout, aby podporou drobného podnikání dala možnost přelomu krise. Tato možnost přelomu krise je dána tím, že bude prováděna účelně a poctivě hospodářská demokracie. Je čas, abychom přestali mluviti o demokracii politické, kterou máme zabezpečenu, abychom počali provozovati hospodářskou demokracii, která pokud se dotýká středního stavu, provedena nebyla. Víme, že jedině v soudržnosti s druhými pracujícími vrstvami můžeme obstáti, víme, že je naše místo po boku druhých pracujících vrstev, po boku rolníků a dělníků. Ale musíme poukázati právě těmto s námi ruku v ruce jdoucím pracujícím vrstvám v národě, že v uplynulé době bylo mnoho prohřešeno na živnostnictvu a obchodnictvu, že živnostnictvo a obchodnictvo není daleko tak zabezpečeno jako rolnictvo a dělnictvo, a že právě proto k zabezpečení živnostnictva a obchodnictva se dojít musí. Musíme pracovati, aby byl vydán rozumný dodávkový zákon, a musíme pracovati k tomu, aby na malém podnikateli, když se už stane náhoda, že mu je dodávka zadána, nebyl požadován dlouhodobý úvěr, který mu shltne celou možnost zisku, ale nejen to, ten malý člověk na konec ještě doplácí. Znám případy, že se stát nechal zcela zbytečně žalovati podnikatelem, využil dlouhého trvání procesu a na konec se smířil s tím malým člověkem, který zde vystupoval jako žalobce. Ale malý člověk potřeboval peníze hned, a obdrží-li peníze cestou procesuelní, jak se to dnes stává za 2 až 3 léta, muže býti dávno zničen a také bývá zničen. Proto voláme po rychlém vydání dodávkového zákona a po přesném plnění povinností státu vůči svým dodavatelům. Takovému dodavateli, který je finančně slabý, se neposkytuje žádná výhoda, když se mu dodávka dá a při tom se včas nezaplatí. Vždyť takový malý živnostník, takový malý podnikatel a střední podnikatel velmi těžce sežene úvěr a za solidních podmínek úvěr ten nesežene vůbec a musí-li platiti velikou úrokovou míru, tak pěkně prosím, kde je prosperita, kde je pomoc poskytnutá tomuto malému člověku? (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.)