Tedy rentabilita živnostenského malého a drobného podnikání má býti zabezpečena. Loni jsme vydali daňovou reformu, daňovou novelu. Ale byla reforma formálních předpisů daňových. Vedle předpisů formálních existuje ještě materielní právo daňové, to jsou sazby, a na těch nebylo změněno zhola nic. V těchto sazbách, v právu materielním daňovém se musí státi po právu sociálně a hospodářsky slabším, zde musí nastoupiti místo ostrá progresivita ve prospěch soc. slabých, nejenom domnělá nevýhoda bohatých jedinců, poněvadž to není nevýhoda, pakli mají platiti tolik, kolik po právu právě platiti mají, když dnes již vykazují zisky a obraty nejenom mim lionové, nýbrž i někdy miliardové.

Musíme pracovati proto, aby soc. pojištění tak dlouho nám již slibované, se roku jubilejního stalo skutkem, stejně jako možnost získání levného živnostenského úvěru.

Jsou zde ještě otázky regionální, u nichž si přejeme, aby jim byla věnována pozornost co největší, neboť pracujeme-li, pracujeme od vesnice k městu, od města k okresu, od okresu k zemi, od země ke státu a tato naše práce musí býti právě účelná, to je to starání se o potřeby jednotlivých okresů a jednotlivých krajů. Jen namátkou uvádím několik málo příkladů. Jestliže česká škola v Jirkově jak jsme slyšeli - je umístěna v nevěstinci, pak je to prostě kulturní skandál prvého řádu. (Tak jest!) A jestliže, velevážení, existuje ještě 9.000 vesnic, jež postrádají dobrodiní elektrického osvětlení a když v těch 9.000 vesnicích bydlí 3 a ¹/₂ milionu obyvatelů, pak je to také kulturní skandál. Pomysleme si, my Pražáci, v jaké jsme nervositě, je-li přerušen elektrický proud na půl hodiny, jak šílíme, jak jsme divocí, že nemůžeme jíti za svou prací půl hodiny. A tento venkovan a jest jich 3 a ¹/₂ milionu, neužívá výhod elektrického proudu po celý rok, ba po celý život.

Máme ještě 15.000 km nestátních silnic v nejdesolátnějším stavu. A slyšeli jsme, že na úpravu těchto silnic bude moci býti v příštím roce věnováno z rozpočtu zemí.nějakých 50 až 60 mil. Kč, číslice to naprosto nepostačující.

Na těchto malých příkladech vidíme tedy, jaké je to:bezpráví, pakli je někdo odstrkován, jaké je to bezpráví, jeli někdo přehlížen a jiný favorisován. To je právě succus, to je základna regionálních otázek, býti spravedlivým ke každému.

Měl bych ještě veliký materiál, jímž bych se měl zabývati, ale. moje řečnická lhůta je nejen u konce, nýbrž již o několik minut překročena a nezbývá mi tedy, než abych končil výzvou, že všechny naše kroky dnes i v budoucnosti musí vésti láska k republice, k jejímu rozmachu a k jejímu štěstí. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dále má slovo paní sen. Plamínková:

Sen. Plamínková: Pane předsedo, slavný senáte!

Měla jsem příležitost v rozpočtovém výboru ukázati na mnohé všeobecné potřeby našeho státu. Jsou však věci, které nutno říci veřejně.

Jako poslední z řady řečníků své strany dovoluji si upozorniti na bolesti žen. Končíme rok, jakých nebylo mnoho v novodobé evropské společnosti. Ale i v jeho bouřích naše republika stojí pevně: Čím dále tím zřejměji jest ostrovem demokracie, bohužel, jen ostrovem. Ale právě proto musíme si býti hluboce vědami všech nebezpečí, která se snaží ohlodávati tento ostrov.

Ta naše politická demokracie je proto tak, silná, že její kořeny jsou v duši lidu. U nás doslova platí Masarykovo, že demokracie není jen vládní forma, nýbrž světový názor, způsob života. Demokracie je v nás; hovoří o tom, příliš pádně naše báje právě tak jako historie nejstarší, středověká i nejnovější.

Všichni víme, kdo k ní v posledních 50 letech probouzel naše duše, Rakouskem otupené, kdo vedl v tom směru náš duchovní vývoj před válkou připravuje takto tehdy nikým nečekané státní osvobození i politický vývoj v osvobozeném státě. Ta Masarykova předválečná škola, často trpká, bolestná, ta jeho škola válečná a konečně laskavá, kale pevná škola poválečná nese ono o oce, nad kterým se podivuje svět, že se na př. u nás vůbec nemohl uchytit fašismus a že přes všechny hospodářské obtíže a bídu, dokonce leckdy i hlad, politický komunismus u nás neovládl.

Ale musíme si býti vědomi, že není skoků ve vývoji člověkově ani lidské společnosti. Jsou ovšem omyly - jak Masaryk říkal: Pokrok, ale i zvraty, zacházky na správné cestě, a jsou zlé tyto zacházky u jednotlivce a krajně nebezpečné u národa, u kolektiva, v němž každá zacházka se projevuje v tisícerých obměnách; neboť působí na miliony jednotlivců a omyl se zesiluje vzájemným jich na sebe působením.

Velký ideolog demokracie, největší její ideolog ve svářivém reji názorů dnešního světa T. G. Masaryk není mezi námi. Ale je s námi náš slavný slib, daný ústy jeho skvělého žáka a nejvěrnějšího pomocníka, presidenta dr E. Beneše, že odkazu, který vložil do našich rukou, zůstaneme věrni. V jednom ze svých charakteristických listů, jehož slova jsou jako vtesána do kamene, napsal mi president Osvoboditel: "Jde to dopředu; pomalu - to víte, z otroků přes noc demokrati se nestávají. A proto musíme dát pozor, všichni."

Jsem poslušna jeho příkazu, jestliže dávám pozor na úseku, v němž demokracie jest nejtěžší, protože sahá na nejstarší privilegia a předsudky spletené s nejsvětějšími city - na úseku demokracie k ženám. Vím, že splním odkaz presidenta Osvoboditele, jestliže podtrhávám, že nás, ženy, přímo vyzýval, že musíme bojovati za rovnoprávnost; jemu právě rovnoprávnost žen s muži byla základním kamenem správného života nejen rodinného, nýbrž i veřejného v duchu jeho slov: "Pravý demokrat bude všude cítit a jednat demokraticky, nejen v parlamentě, ale i v obci, ve straně, v kruhu svých přátel, v rodině."

Věc jest nejvýš naléhavá, neboť v tomto okamžiku nejde jen o ojedinělé zjevy, dnes jde o sám jeden z pilířů právního řádu našeho státu. Jsme ve stadiu přípravy občanského zákoníka. Ani jediná žena neměla a nemá možnosti se jí přímo zúčastniti, ač máme v republice již řadu nadaných a zkušených právniček, a to v historických zemích i na Slovensku.

V rozpočtovém výboru odmítla jsem vládní předlohu tohoto zákoníka, protože podržel, pokud jde o ženy, ducha 126 let starého občanského práva, které bylo ovládáno patriarchálními názory. Návrh naprosto odporuje zásadě ústavy, která vylučuje výsady jednoho pohlaví. Dokonce zhoršuje postavení ženy slovenské proti dosud platnému právu.

Upozornila jsem, že přijetí podobného návrhu znamená nejen naprostý zvrat, odstup od demokracie, ale je i pro naši státní pověst těžkým poškozením již. pouhý fakt, že zákonodárci nedodržují ústavou dané slovo.

Pan ministr ve své odpovědi na mé námitky vyzdvihl vysokou vědeckou hodnotu odborníků, kteří návrh připravovali, a řekl, že návrh je na výši moderní právní vědy civilistické.

Připustil však, že s hlediska určitého moderního snažení ženského tato osnova zaujímá kritický postoj a přidržuje se více méně konservativních právních názorů. Ne, tu nejde o konservativní a pokrokové názory. Osnova prostě nerespektuje ducha demokratické ústavy v základní, zásadní věci a odpověď ministrova je totéž, jakoby řekl člověku, který by byl proti volebnímu právu žen, že se přidržuje více méně konservativních názorů.

Je mi upřímně líto, že dobrého osobního přítele, pana ministra spravedlnosti musím opraviti. Tu nejde ani o ženské názory, tu jde, abych se znovu nedovolávala drahého presidenta Osvoboditele, o názory, které skvěle dovodil a odůvodnil praktický filosof utilitarista - to je důležité - utilitarista, John Stuart Mill. Jak jsou "moderní",.poznáme, řekneme-li si, že zemřel dva roky před mým narozením. Jeho knihu "Poddanství žen" přeložila jako manifestaci a jako protest proti vládnoucím u nás názorům na manželství paní Charlotta G. Masaryková. Čteme tam skvělé partie, které dovozují, že "Mravnost prvních století spočívala na povinnosti podrobiti se moci; ve stoletích následujících na právu, aby slabší žádali od silnějších o shovívavost a ochranu". "Měli jsme mravouku podřízenosti, mravouku rytířskosti a velikomyslnosti; nastupuje nyní mravouka spravedlnosti".

Anebo, že již "Spojený vliv římské civilisace a křesťanství zničily tyto rozdíly, a v theorii byly prohlášeny nároky lidské bytosti jako takové za důležitější, nežli nároky pohlaví, tříd anebo společenského postavení."

Anebo: "Není nic nového, že lidé nepředvídají jasně vlastního svého osudu a že jejich smýšlení se řídí spíše dle minulých než dle budoucích věků. Nahlížeti do budoucnosti lidstva bylo vždy privilejem elity ducha nebo těch, již se tomu od ní naučili". Ale "Pravou ctností lidí jest schopnost žíti spolu jako s lidmi sobě rovnými; nežádati ničeho sobě, leč čeho by dopřávali dobrovolně každému jinému; považovati vládu jakéhokoli druhu za nutnost výjimečnou a nedlouho trvající a dávati přednost, pokud možno, společnosti těch, s kterými by mohli střídati poroučení a poslouchání".

Pokud by šlo o manželství, tedy i zde máme řadu velmi zajímavých projevů a myslím, že by bylo škoda, abychom si je zde neřekli. V manželství nemůže existovati na př.: "Co jest tvé, jest mé" - a to je v našem občanském zákoníku - "ale co je mé, není tvé". A Mill dodává: "a zdráhal bych se uzavříti s někým takovou smlouvu, i kdyby osoba má jí získávala".

Konečně ještě dovolte, abych řekla toto, a to patří do této naší demokracie: "Nelze říci ani jediného slova ve prospěch despotismu v rodině, kterého by nebylo možno také říci ve prospěch despotismu politického".

Dále říká: "Zákony a instituce se vydávají k vůli manželům zlým a nikoli k vůli dobrým. Manželství není institucí určenou pro málo vyvolenců. Vždyť nežádá se od mužů před sňatkem, aby se vykázali vysvědčením, že jsou způsobilí vykonávati absolutní moc". "Třeba dokonalí padouši jsou právě tak řídcí jako andělé, snad ještě řidší, avšak povahy surové s nahodilými stopami lidskosti jsou nicméně velmi četné".

Konečně: "Tam, kde moc není svěřena jen muži některému, ale kde jest vložena v ruce muže každého dorostlého, až i toho nejpodlejšího a nejsurovějšího...". Je nutno dělati zákony tak, aby nemohly ublížiti ženám.

A nyní se vracím ke skvělé řeči ministra spravedlnosti při předložení návrhu občanského zákoníka. Říká, že starý český stát v dobách své samostatnosti vykazoval velmi značnou právnickou, legislativní a kodifikační pohotovost, že dovedl upravovati právní řády podle potřeby doby po svém a řešiti před jinými národy těžké problémy právní vědy. Právě že věříme ve vysokou schopnost našich právníků civilistických, vidíme, že to, co vadilo při tvorbě nového občanského zákoníka, je duch, duch demokracie, který scházel. Proto je v novém návrhu starý duch patriarchálního poddanství. Nemyslíte, když jsem citovala Milla, že je to něco jiného v tom dnešním občanském zákoníku, který dnes platí a přechází do nového návrhu? Mill mluví na základě Code civill Napoléon a zásady jeho platí u nás podnes a přecházejí do nového návrhu. Proti tomu mají se opříti, zdá se nám, ženám, všichni skuteční demokraté Masarykovy republiky, nejenom ženy. Jestliže opustíme tohoto ducha při díle tak dalekosáhlém, jako je občanský zákoník, který je nejdalekosáhlejší zákonodárné dílo, které ovládá a určuje náš celý soukromý občanský život, jestliže ducha demokracie opustili vynikající právníci, kteří mají vědecké jméno. i za hranicemi, jak, prosím vás, chcete, aby měl větší porozumění pro demokracii vůči své ženě prací a starostmi přetížené prostý muž z lidu? Zákon je učitelem, zákon je usměrňovatelem. Nikdy nezapomenu na zkušenost z doby předválečné. Bylo to na volební schůzi. Přišla tam starší dáma, mladý muž chtěl jí nabídnouti židli, ale jeho kamarád mu řekl: "Seď, ty jsi volič, ona není voličkou". Takhle to vypadá, jestliže nespravedlivý zákon vychovává.

Jsem vděčna, že se při předložení návrhu ozval aspoň jediný hlas spravedlivého; byl to pan sen. dr Milota, také vynikající právník - to podtrhuji, je to důležité - třeba profesor práva trestního, který řekl: "Kdybychom setrvali na tomto zásadním hledisku, totiž tom patriarchálním, nevidím možnosti, aby bylo vyhověno duchu dnešní doby a z něho vyplývajícím oprávněným požadavkům žen opírajícím se o ustanovení naší ústavy, že se neuznávají výsady pohlaví".

Odpíraje názoru ministerstva spravedlnosti, že je nemožno mysliti v tomto okamžiku v Československé republice na reformu rodinného práva, které by učinilo ženy naprosto rovny mužům, jak to bylo za ČSR napsáno ve Svazu národů, řekl: "Nesdílím osobně tohoto názoru, nevěřím, že by tomu tak mohlo býti a že by se naše československá věda právní, o jejíž hodnotě v minulosti tak výstižně promluvil pan ministr spravedlnosti, nedovedla odpoutati od Code civil Napoléon a že by nestačila vytvořiti rodinné právo demokratické s opravdovou rovnoprávností žen."

Tedy potud slova pana sen. Miloty.

Ten jediný hlas je mi zárukou, že je tu možnost vytvořiti skutečně demokratický zákon. Prohlašuji jménem všech ženských členů Národního shromáždění, že jsme společně a dávno připravily znění příslušných paragrafů a že nemůžete žádati na nás, abychom byly spoluvinny na díle, které nám má patrifikovati staletou nespravedlnost.

Co ubylo již v této rozpočtové debatě řečí o rovném právu menšin, Slováků, jednotlivých stavů atd., ale ani jediného slova jsem neslyšela o rovném právu žen s muži, ačkoliv občanský zákoník tu před námi leží! Zapomíná se na to, že v naší republice mužští členové Národního shromáždění nejsou zástupci jen mužů, že jsou zástupci i žen, jimiž jsou také voleni, že tedy nemá spočívati jen na nás ženách zastupování spravedlnosti vůči ženám. Patrně se zapomíná, že svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou.

Tedy byly jsme si nejen vědomy, že jde o jeden z pilířů demokratisace republiky, ale byly jsme si vědomy také toho - a teď mluvím k vám - že hájíme osud vašich dcer, vašich vnuček a jejich pravnuček. Nemyslete si, připravoval-li se zákon už 17 let a ještě aspoň 2 léta to bude trvati, než se udělá, že bude míti někdo chuť jej tak honem měniti. Byl-li starý zákon 126 let v činnosti, nemyslete si, že nový bude v platnosti nějakých 10 až 20 lept. Jeho ustanovení postihne jistě vnučky vašich vnuček.

A k závěru: V "Poddanství žen", o němž jsem mluvila, čteme ještě toto: "Manželství je jediným skutečným nevolnickým zákonem uznaným. Není už žádných jiných otroků, vyjma paní každého domu." To není snad tak časté ve skutečnosti, a zdůrazňuji znovu, že je to fakt, který vyplývá z občanského zákoníka; odstraníme-li všecko to, co je jako krásné a nadýchané kolem slova manželství, a podíváme-li se do života, jak to skutečně velmi často v rodinách vypadá, vidíme, že muži sami nejsou lepší, než dovoluje zákon.

Tak to je v duchu a v pravdě i v nové osnově občanského zákoníka. Nic na věci nezmění, že je to jiné otroctví, že je to třeba zlatá klec. Demokrat si musí říci i zde s Masarykem: Já pán, ty pán.

Jestliže projevili tedy vynikající právníci, profesoři práv, kteří naši právnickou, mládež připravují do života, buď naprostou nechuť, nebo neschopnost vtěliti do zákona demokratickou zásadu ústavy, proč by pak prostí úředníci, nikoliv právnické kapacity, úředníci vyrostlí v nesvobodě, hlavně ti nejvyšší nezapadali zcela do starých praktik ve spravedlnosti vůči ženám. A tak denně vidíme, jak často velmi chválené úřednice jen proto, že jsou ženy, slouží řady let bez jmenování nebo povyšování, zatím co mladí muži postupují přes jejich hlavy, a to nepoměrně rychleji. A tyto ženy se nedovolají práva. Vidíme, jak soc. politické ústavy vylučují ze svých služeb ženu, jakmile se provdá nebo stane matkou, nemá-li těžké protekce. A dávám si na to pozor, jaká je protekce za tou, která tam zůstane. Abychom si rozuměli, nikoliv na to, že tam žena zůstane, nýbrž na tu protekci, která jí pomáhá. Zcela proti zákonu o populaci, o které se tu mluvilo s takovou lítostí, a dokonce proti výslovnému znění ústavy, že manželství je pod zvláštní ochranou zákona, vidíme, že tentýž nesmyslný postoj k ženám má na příklad i nejvyšší soud a jiné úřady, které úmyslným přesazováním jednoho z manželů chtějí vypuditi provdanou ženu ze zaměstnání anebo přispívají k mravnímu rozkladu rodin. A tito pánové chtějí, aby manželé měli co možná hodně dětí.

Vidíme, že každý úsporný návrh ministerstva financí pod rouškou úspornosti postihuje rodiny veřejných zaměstnankyň degresivními srážkami, které zle postihují zejména mladá manželství zase jako na výsměch spravedlnosti a zájmům populačním.

Jsem přesvědčena, že si pánové toho nejsou vědomi, že postihují každého mladého člověka z těch manželů právě tam, kde se mají rodit děti, vedle generálních srážek platových ještě až 14 % zvláštní srážkou z celého jejich příjmu. Myslím, že kdyby si byli vědomi, že srážky z činovného nepostihují ty, kteří už slouží déle, takovým procentem, že - by nemohli vůbec takové nařízení schválit, tím méně nový zákon o úsporných opatřeních, který dostaneme k odhlasování.

Vidíme, že děti veřejných zaměstnankyň si vysluhují menší příspěvky na výchovu. Zase tu jsou mnohé hlasy, které chtějí zvýšení příspěvku na děti pro otce, ale matka musí každoročně ještě oň žádat, třeba je jen ona jedinou živitelkou dětí. Sirotci po veřejných zaměstnankyních projdou křížovou cestou, zda snad někde někdo, babička či dědeček, nepřevezme povinnost o ně se starat, ač matka na jejich sirotčí plat poctivě sloužila a platila pensijní pokladně a ač obě komory Národního shromáždění při odhlasování platového zákona projevily vůli, aby se s těmito dětmi zacházelo rovnoprávně jako se sirotky veřejného zaměstnance - muže.

Vidíme dále, že zákon o léčebném fondu nepřiznává příslušníkům rodiny veřejné zaměstnankyně práv, která patří příslušníkům rodiny veřejného zaměstnance - muže.

Vidíme dále, že zemské školní rady - je to hlavně moravská - si vymýšlejí nemožné konstrukce, aby nemusily přijímat do počáteční školní služby ženy, absolventky učitelských ústavů, a že teprve zákrokem ministra školství se počíná tato krajní nespravedlnost odbourávat. Což nevidí velevážení páni úředníci, že tím trestají rodiny, které mají dcery? Či mají se snad v demokratické republice děvčátka topit? (Hlasy: To ne! My je máme rádi!) Jen pokud je máte rádi, ale jakmile je nemáte rádi... (Hlasy: Vždyť je to povinnost, abychom se navzájem měli rádi!) Já bych to ráda viděla, ale na té dobré platformě. S této tribuny nemohu více říci. Ale potom vám to mohu říci, jak to nevidím ráda.

Vidíme, že se takto zapomíná na věci, kterým mají sloužit různá ustanovení, neboť nejde tu o ženy ani o muže, nýbrž o službu státu. To je samozřejmé: A tak vidíme na př., že v povoláních, která jsou t. zv. výlučně ženská, hledají se cesty, aby se na nich ušetřilo, třeba tím, že budou poškozeny nejsvětější zájmy národa. Vytknu jen několik věcí.

Od r. 1926 je slíbena úprava sociálních poměrů porodních asistentek. Bez této úpravy v zapadlých krajích nebudou míti ženy rodičky odbornou, hygienicky bezvadnou pomoc ženy pro tuto pomoc vzdělané, a tedy matky novorozeňátek budou umírati po stech. My si nad tím vzdychneme, zhrozíme se úbytku populace, úmrtí kojeňátek, budeme hledat zvýšení populace kdoví kde - ale tuto primérní věc, udáti možnost existence porodní asistentce na př. rayonováním, nezařídíme. Není to také zájem obrany státu? Nemohl by býti nějaký milion určen k tomuto účelu?

Jiná věc, neméně naléhavá: Již staré Rakousko pochopilo, že dobrou ošetřovatelkou nemocných může býti jen žena k tomu také řádně odborně vzdělaná. Proto r. 1914 vydalo rakouské ministerstvo vnitra nařízení, ve kterém se říká: "Při ustanovování ošetřovatelek nemocných v obvodu státní zdravotní služby budou brány především diplomované ošetřovatelky nemocných, které jsou oprávněny:nositi čestný odznak, a to po každé podle trvání tohoto práva - potom ostatní diplomované ošetřovatelky nemocných - jiné pak ošetřovatelské osoby toliko potud, pokud není po ruce ošetřovatelek nemocných, oprávněných nositi čestný odznak, pak jiných diplomovaných ošetřovatelek nemocných. Povolení zřizovati nemocnice a jinaké ošetřovací ústavy udělí se toliko s podmínkou, že ošetřovatelky nemocných budou ustanovovány způsobem v předcházejícím odstavci uvedeným a že odchylka od toho nastane toliko se schválením politického úřadu zemského".

K tomu, aby se mohlo dostáti tomuto nařízení, bylo ovšem potřeba zřizovati školy pro diplomované sestry. Skutečně také Rakousko je zřizovalo. Republika však nedostála své povinno ti. Nezakládá jich. Jen sem tam některé kláštery zakládají tyto školy. Na př. veliký závod Baťův ve Zlíně, který je ve spojení se sociální pojišťovnou a nemocnicí, ač má asi 14 jen zubních lékařů, má toliko 10 diplomovaných ošetřovatelek. Proč? Protože jich není.

A dnes se tedy má nedostatku ukrutně jednoduše pomoci. Stabilisovati prostě ve Všeobecné nemocnici pražské stav ošetřovatelek, které prošly velmi krátké kursy, a bude hotovo. Velmi naléhavě žádám, aby byly hmotně upraveny poměry těchto nediplomovaných ošetřovatelek - samozřejmě, že musí býti upraveny - ale žádám, aby nebyly stabilisovány, aby to byl jen přechodný článek v naší ošetřovatelské službě, aby byly zřizovány řádné ošetřovatelské školy tak, aby bylo zadost učiněno aspoň rakouskému nařízení.

Ale nejinak se postupuje při úpravě mateřského školství,. které nemá zákonného podkladu a proto je závislé na dobré vůli samosprávných svazků. Snad nyní, kdy se rozvírá i pro samosprávné finance prosperita, bylo by dobře upraviti toto školství, které je zase téměř výhradně opatřováno ženami. A je to zas péče o dorost, o který nám tolik jde.

A nakonec: Je nutně třeba pokračovacích škol učňovských pro pomocnice v domácnosti. Je toho třeba důvodu spravedlnosti k tomuto stavu, ale i proto, aby tu byla výchova jednotnější a proto přestup z místa do místa bez bolesti pro pomocnice i zaměstnavatelky, bez stálého nového zaučování, které je nutné, není-li vůbec žádné normy, žádného standardu vzdělání pro toto zaměstnání.

Dovolte, prosím, abych s této tribuny učinila konec stálým neodpovědným klepům o dětech veřejných zaměstnankyň. Právě před dvěma roky měsíčník "Ženská rada" vyvrátil o nich falešné tvrzení. Že byla tato tvrzení úmyslně falešná, jest patrno z toho, že se opakují stále beze změny ještě dnes. Podle. přesné úřední statistiky z r. 1935 - nemám novější - ani jedna pětina veřejných zaměstnankyň nebyla provdána a měly 28.596 dětí! Nejsem oprávněna žádati pana ministra vnitra, aby nařídil konfiskaci štvavých článků o 750 dětech všech veřejných zaměstnankyň dohromady? Nebo článků, jako byl uveřejněn v úterý v listě, jejž nemusím blíže označovati, kde se píše takto:,,Kdyby však stát jednoho z nich (manželů) vyhodil...". Není to pobuřování? O slušnosti ovšem ani nemluvím.

Jen telegraficky jsem se na konec dotkla rozsahu marného boje žen o demokracii v našem mladém státě. Po 33 letech své veřejné činnosti s hlubokou lítostí musím konstatovati, že před válkou to byl zápas s nepřítelem, s rakušáckým despotismem - dnes je to zápas s přáteli - a že v tom zápase před válkou jsme měli silnou oporu v Masarykovi a v řadě jeho přátel, i ve Václavu Klofáčovi i dr Englišovi. Dnes zdá se, že jsme všemi opuštěny. Ale, a tím končím, máme zbraň: washingtonskou deklaraci, ústavu, demokratickou ideu republiky, lásku národa k republice. On musí pochopiti, že nebude-li demokratická idea uplatňována ve všední dny života, nestane-li se principem života rodin a tím i mládeže, dorostu, nebude míti oné síly vydržeti na trvalo nápor všeho toho, co bouří klid Evropy a světa, neboť nakonec vítězí duch. Pro dobro, pro pevnost, pro sílu drahé naší vlasti žijme demokracii, šiřme demokracii, nikdy ji neobcházejme, dávejme pozor i všichni! (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Balla. Dávám mu slovo.

Sen. Balla (maďarsky): Vážený senát! Rozpočet sostavujú činitelia odpovední a veci znalí. Pri sostavovaní rozpočtu na r. 1938 museli brať ohľad na všetky okolnosti, ktoré prichádzajú v úvahu pri sostavení rozpočtu. Museli mať na zreteli všetky potreby štátneho života, bezpečnosť štátu i únosnosť občanov.

Neprihlásil som sa k slovu preto, aby som kritizoval, ačkoľvek výška rozpočtu na r. 1938 prekvapuje. Avšak situácia je taká, že nie 12, lež 30 až 40 miliard by bolo snáď treba investovať, aby sa hospodársky život celého občianstva nášho štátu dostal do rozmachu a aby sa toto zlepšenie ustálilo. Pri tejto príležitosti chcel by som vyzvať pozornosť príslušných činiteľov iba na to, aby kladli váhu na to, aby sa pri použití, rozpočtových položiek bral zreteľ na pracujúce drobné existencie, ktoré tvoria väčšinu v štáte. Nech nezabúdajú na to, že v našej republike žije veľa ľudí, ktorí nepociťujú zlepšenie hospodárskej situácie, zvlášte na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, kde obyvateľstvo práve teraz prežíva najtrapnejšie hospodársku krízu, pociťuje následky chudých rokov, planú úrodu a škody spôsobené krupobitím a suchom.

Moje slová chápe ovšem len ten, kto vie, že zemedelstvom živí sa na Slovensku 57 % a v Podkarpatskej Rusi 67 % obyvateľstva. Už po tretie hovorím s tohoto miesta o úprave dlžôb. Príslušní činitelia už od rokov sľubujú túto úpravu. Žiaľ, drobné existencie, octnuvšie sa v nebezpečí, sú doteraz chránené iba moratoriom. Avšak moratorium je veľmi nákladné preventívné opatrenie, keďže veriteľ bez ohľadu na moratorium veľmi často opakuje svoj exekučný manévr a tieto manévry stále zväčšujú ťarchu dlžníkov, ktorých valná časť už je dávno za hranicou svojej platebnej schopnosti.

Som toho názoru, že vec úpravy dlžôb bude treba čo najskôr vyriešiť, lebo meškanie je spojené s nebezpečenstvom, že dlžoby a ich príslušenstvá vzrastú na dvojnásobok, ba i trojnásobok, čo v dôsledku oneskoreného riešenia vyvolá samozrejme dvojnásobné nesnádze pre dlžníka i na úkor štátu a činí to úpravu dlžôb beznádejnejšou.

Došlo už k opatreniam, aby odstránené boly galiby na poli platenia daní. S pravoplatných nedoplatkov boly odpísané miliardy, žiaľ, táto vážna vec napriek tomu nebola vyriešená. Rozpočet na r. 1938 potrebuje nových daní. Bude vraj o 20 h zvýšená tiež spotrebná daň z vína. Víno je poživatina a som preto toho názoru, aby ju zaplatil ten, kto ho vypije; ale vypadá preca len zvláštne, že spotrebná daň z 1 1 vína bude zvýšená s 1.68 Kč na 1.88 Kč vtedy, keď malý producent musí svoje víno, ktoré produkoval s ťažkými a mnohými náklady, predávať za cenu 1 až 1.20 Kč.

Cena 1 l moštu na východnom Slovensku a v Podkarpatskej Rusi činí 1 až 1.20 Kč. Na jaseň platí sa za 1 kg hrozien 60 až 70 h. Za takýchto okolností znie prapodivne, že spotrebná daň z vína bude činiť 1.88 Kč, t. j. že bude o ¹/₃ vyššia než predajná cena u výrobcu. Je potom pochopiteľné, že drobné existencie, pracujúci drobní vinohradníci a viniční robotníci, ktorí sa zapodievajú obrábaním viníc, nemôžu byť živí. Nie je v poriadku, jestliže ľudia - nech sú zamestnaní v ktoromkoľvek výrobnom obore - nemôžu byť živí zo svojho remesla. Nie j e to v poriadku zvlášte vtedy, keď možno konštatovať, že konzumenti dostanú sa k tomuto moku, vyrobenému veľmi lacno, iba za veľmi drahé peniaze. Tuná v Prahe i vo všetkých miestach našej republiky platí sa za liter docela obyčajného vína 12 až 20 Kč, vína, ktoré drobný výrobca odpredal ako staré víno obchodníkovi najvyššie za 2 Kč.

Výroba vína na východnom Slovensku a v Podkarpatskej. Rusi znamená pre drobných vinohradníkov a robotníkov, ktorí sú zamestnaní ťažkou prácou výroby vína, stále vzrastajúcu biedu. Tu sa musí už raz niečo stať. Je treba, aby upravená bola vec výroby vína, a to so zreteľom na situáciu tisícov drobných existencií. Je takmer nepochopiteľné, že výroba vína musela sa dožiť takéhoto osudu v Československej republike. V celej republike urodí sa ročne asi 157 milionov kg hrozien. Z toho pripadá na každého obyvateľa najvyššie len 10 kg. Jestliže tedy ceny hrozien a vína budú učinené prístupnejšími, je naprosto isté, že výrobu vína v našej republike nebude treba odbúrať, lež zveľadiť.

Drahota stále vzrastá, páni, avšak platy námezdných pracovníkov, súkromných a verejných zamestnancov sa nezvyšujú. Je zrejmé, že hospodárska situácia všetkých námezdných drobných existencií sa zhoršila. Za takýchto okolností je situácia obrovskej masy nezamestnaných ešte beznádejnejšia. Každý zo svojich vlastných skúseností, avšak i z úradnej štatistiky môže zistiť, že všetky predmety životných potrieb sa zdražily. Tak na pr. palivové drevo zdražilo sa na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi viac než o 60 % behom jedného roku. A zdražilo sa nielen u podnikov súkromných, ale i v závodoch štátnych.

Predstavte si, páni, akej zime idú v ústrety chudobní ľudia, ako sa trasú zimou len preto, že palivo je strašne drahé a zárobku niet vôbec. Avšak nielen palivové drevo, ale zdražily sa i potraviny a šatstvo. Opatrenia, ktoré maly zabrániť zdražovaniu, minuly sa s účinkom. Na dušiach sedí príšera drahoty. Tu musí vláda bez odkladu nejak zakročiť, a to prv, než drahota privodí nesmierné škody.