Samozrejme, že pre rozpočet budeme hlasovať. (Potlesk.)
Místopředseda Donát (zvoní) Slovo má pan sen. Enhuber.
Sen. Enhuber (německy): Slavný senáte!
Krev a zlato, vojáky a daně povolovati bylo odedávna žárlivě střeženým právem našich historických předchůdců v tomto domě, českých sněmů. Toto právo bylo odedávna vázáno podmínkami, jež tomu kterému vládci země při povolování těchto jeho požadavků byly kladeny. Také toto právo, byť i ve formě podle doby změněné, přešlo na nás. A tak stojíme dnes zase jednou uprostřed rozpočtové debaty, kde vládě máme povoliti peníze, peníze a zase peníze. Mohli bychom se domnívati, že si tento slavný senát své svolení k přeohromným obětem, jež se lidu ukládají, nedá tak lacino odkoupiti, jak je tomu ve skutečnosti. O podmínkách, vládě za to kladených, není vůbec řeči, ba ani o nějaké zdravé kritice. Omezení řečnické lhůty, zakládající se na mechanických usneseních většiny, nejen v plenu, nýbrž dokonce - unikum to v dějinách parlamentů - v rozpočtovém výboru samém znemožnilo jakoukoli účinnou a obsažnou kritiku. Nad to však tato omezení řečnické lhůty jakož i celý postup při projednávání rozpočtu k nejhlubšímu politování odňala nám také ještě možnost provésti jeho účinné přezkoumání. Je to důkazem toho, že v tomto státě nynější vláda, opřená jedině o své koaliční strany, tedy o určitou mechanickou většinu, vládne a vládnouti chce proti t. zv. oposičním stranám, tedy proti menšinám.
Není tomu po prvé, že v této síni s upřímným politováním musím konstatovati, že tento způsob jednání s menšinou je v příkrém rozporu s tím, jak se v té příčině jedná v Anglii, mateřské zemi demokracie. Připomínám výrok někdejšího ministerského předsedy Baldwina: "Nechci žádnou příliš mocnou vládní skupinu; oposice pro mne neznamená živel vládě nepřátelský; musí býti vždy dosti silná, aby nepatrným a tudíž nikterak explosivním přesunem názorů stala se většinou, převzala vládu sama."
Zkoumáme-li tuto zásadu anglického ministra blíže, shledáváme bohužel jen překvapující pro nás skutečnost, že v oposici spatřuje právě tak konstruktivní živel státní správy jako ve vládních stranách samých. Podobné, jen v místních podrobnostech odchylné názory shledáváme v demokraciích Spojených států, ve Francii atd.
Mně připadla dnes úloha, abych jménem své strany promluvil ke kapitole "hospodářství", k těm oborům, které se obyčejně označují jako hospodářská ministerstva. Nuže měl bych tato ministerstva vyjmenovati? Lituji, to nemohu! Neboť, jak známo, nejsou u nás bohužel příslušnost, obory působnosti jednotlivých ministerstev dosud ohraničeny. Důkazem toho je trvání ministerstva unifikačního. Z nesčetných příkladů jen některé uváděje, připomínám na tomto místě podivnou skutečnost, že hluboko zasahující důležité otázky ministerstva obchodu přeneseny jsou na jiná ministerstva, ba dokonce v přeneseném oboru působnosti poloúředním vedlejším zařízením těchto ministerstev anebo alespoň de facto jimi jsou prováděny, na příklad vývoz ministerstvem věcí zahraničních, devisové hospodářství v přeneseném oboru působnosti ani ministerstvem financí samým, nýbrž Národní bankou, jak známo, konsorciem spočívajícím na soukromoprávních titulech, ovšem s vlastním, zákonným statutem; rozdělení času a učebné plány živnostenských pokračovacích škol podléhají kompetenci ministerstva školství, kdežto samozřejmě všechny ostatní odborné školy všech stupňů podléhají příslušnému resortnímu ministerstvu anebo alespoň má na ně toto ministerstvo směrodatný vliv. Kdybychom na příklad měli mořské pobřeží a tím námořnictvo a také ministerstvo námořnictví, pak by námořnické vyučovací ústavy přirozeně podléhaly ministerstvu námořnictví. V této souvislosti jest ostatně zajímavé, že potíže, které se stavějí proti zřízení německé vysoké školy obchodní, vycházejí vesměs z jiných ministerstev nežli z ministerstva obchodu. K takovýmto poloúředním zařízením, která se již vyvinula v jakýsi druh samostatných ministerstev, patří ostatně také obilní společnost, která se již daleko vymkla z vlivu příslušného ministerstva zemědělství a dnes, nehledě k ryze zemědělské činnosti, kterou jako přátelé rolníků nechceme bezpodmínečně podrobovati odsuzující kritice, vlastně je tu jen jako bič pro mlynáře a pekaře.
Úhrnem chci tím projeviti, že u nás bohužel panuje ještě obrovské zmatení příslušnosti v jednotlivých resortech. Tím nechci snad jíti mezi theoretiky. Neboť v tomto zjevu hledati dlužno také kořen zla u nás tak typického, nekonečného vláčení spisů. Udělení nějaké ubohé koncese, které nehledě k instančnímu postupu, po každé nutnému, mohlo by vlastně dobře a rádo jediné místo vyříditi co nejrychleji, octne se v labyrintu kompetencí všech možných ministerstev. Ubožák čeká a čeká, a než konečně po několika letech obdrží koncesi o sobě zcela bezpředmětnou, spotřeboval svůj provozní kapitála nemá nic než dluhy.
Tento zmatek byl ostatně ještě podstatné zvětšen zákonem o obraně státu, který na příklad u autokoncesionáře činí povolení závislým nikoli snad na souhlasu ministerstva železnic, nýbrž v přeneseném oboru působnosti podle zákona, č. 77/35 na příslušném ředitelství dráhy, tedy státním podniku poloúřední povahy, a na souhlasu vojenského úřadu. Poněvadž tento úřad velmi správně soudí, že s takovými otázkami nemůže nic kloudného počíti, přenese obor své působnosti dále na státní policii. Tedy přenesení přeneseného přenesení! Kdybychom však alespoň nyní byli již u konce přenesení, šlo by to ještě. Co však učiní státní policie s takovýmto spisem, který obdržela k přezkoumání politické spolehlivosti tohoto ubohého uchazeče o koncesi? Vyšle některého t. zv. "tajného". Ten se obrátí na některého člověka stejné národnosti, jenž celou otázku chápe ovšem se stanoviska čistě nacionálního, jestliže totiž při velmi nepatrném často stupni vzdělání těchto důvěrníků může vůbec ještě míti nějaké stanovisko. Tak vím o případě, kde nedávno velice hodná, úplně bezúhonná německá rodina při takovémto šetření se octla v politické klatbě, poněvadž tato rodina přestala před nedávnem své malé denní nákupy obstarávati u dosavadního svého nákupního pramene, české hokynářky. Ve skutečnosti šlo o vysoce politickou otázku smradlavých syrečků. Rozezlená hokynářka podala dotazujícímu se tajnému strašlivý obraz o zvrhlosti a politické nebezpečnosti Hlavy rodiny, jež se ucházela o koncesi. Tedy v přeneseném oboru působnosti, od ministra až dolů, syrečková politika!
Táži se vážně, zdali pak je ministerstvo obchodu tak strašně nebezpečným, státu nepřátelským anebo politicky nespolehlivým úřadem, že nemůže, byť také po provedení potřebného šetření u různých úřadů, samo vyříditi takovouto hloupost. Jestliže jsem zde vyslovil opovržlivé slovo "hloupost", pak míním to jen s vysokého hlediska zákonodárcova.
Pro takového ubožáka to právě není žádná hloupost, nýbrž znamená to jeho celou existenci a existenci jeho rodiny, čítajíc v to četné zaměstnance zase s jejich rodinami a dodavatele, odběratele atd.
Bezděčně mohla by se zde vyskytnouti otázka, zdali jsem se nyní z přikázané kapitoly "hospodářství" nedostal zase do vlastní politiky. Nikoli! Neboť hospodářství a politika - říkám to již po kolikáté - jsou siamská dvojčata. Nelze je od sebe odtrhnouti operací, poněvadž mají společné orgány. Když se při jednoduché opravě silnice ministerstva veřejných prací anebo při kladení kabelu ministerstva pošt vezmou dělníci z Tábora, kteří často včetně lahvového piva a syrečků potřebu svých kantin také zase kryjí z nitra země a po skončené práci, když skoro všechnu svou mzdu utratili mimo okres jimi obšťastněný, nejvýše se zanecháním několika nemanželských dětí - také to se již stalo - s těmi penězi beze stopy zase zmizí, když se inženýři berou z Prahy, suroviny z Plzně atd. a když se takové práce namnoze dějí právě při sčítání lidu, pak se táži: Je to hospodářství nebo je to politika? Je to obojí, správněji řečeno je to jedno a totéž; neboť hospodářství a politika nejsou dva oddělené zjevy, nýbrž jsou jen dvojím různým výrazem pro totéž zařízení.
Dovolil jsem si tudíž předložiti slavnému senátu následující návrh:
"Vláda se vybízí:
1. aby rozpočet předkládala zákonodárným sborům vždy koncem října, aby jim bylo umožněno věcné jeho projednání.
2. Exposé ministrů buďtež členům zákonodárných sborů dodávána nejpozději 14 dnů před vyložením rozpočtu.
3. Budiž postaráno o to, aby rozpočet měl jasnější, přehlednější formu podle všeobecných obchodních zvyklostí; aby obzvláště roční uzávěrka končila řádným přenosem a příští rok zahájen byl týmž řádným přenosem dosavadních aktiv a pasiv; aby fondy bez výjimky vykazovány byly podrobně ve zvláštním dodatku k rozpočtu; dále aby řádné a mimořádné výdaje, byť odděleně, tož přece v příčinné souvislosti byly vyúčtovány, ve které se přirozeně nalézají jako výdaje z těchže hospodářských pramenů; dále aby nejvyšší účetní kontrolní úřad ze svého dosavadního podřízeného postavení jakési registratury vybudován byl v samostatný nejvyšší kontrolní úřad."
Obracím se nyní k vlastnímu hlavnímu předmětu jednání, k 6 kg těžkému rozpočtu. Pan ministr financí potřebuje peníze, velmi mnoho peněz, mnohem více peněz, nežli mu můžeme s dobrým svědomím povoliti. Tento požadavek jest ovšem hlavně odůvodňován obrovskou potřebou peněz pro zbrojení. Proti tomu musím však konstatovati, že pod tento nesnadno prokazatelný titul spadají patrně sta miliónů, které se takto ve skutečnosti diskretně skrývají v běžném schodku státního hospodaření. Z úhrnného schodku 1.600 milionů Kč, jež se projevily již po značných škrtech parlamentní úsporné komise, nepatří stále ještě asi 600 milionů vůbec k požadavkům obrany země, jsou tedy jaksi ukryty pod právě velmi snesitelným titulem "vojenské výdaje".
Jinak poskytuje rozpočet letos bohužel více než kdy jindy obraz naprosto nevyrovnaného hospodářství. Kdybychom žili alespoň v době všeobecného hospodářského vzestupu, pak byla by nasnadě útěcha, že vzrůstající příjmy kompensují a zahladí časem schodek dosud vzniklý. Ale tomu tak není. V uplynulém létě pozvedl pan dr Preiss, který jistě se všech stran jest označován jako znalec našich hospodářských poměrů, na dvou schůzích v německém a později v českém svazu průmyslníků varovně svůj hlas a upozornil na to, že naše t. zv. konjunktura je pouze zdánlivou konjunkturou. Jako důkaz uvedl známou skutečnost, že životní standard našeho obyvatelstva nestoupl, nýbrž naopak ještě poklesl. Označil naši nynější hospodářskou konjunkturu výslovně jen jako přechodný výsledek zbrojení. Ve skutečnosti pozorujeme hrozný zjev, který ostatně výslovně potvrzují také naši němečtí vládní aktivisté, že nezaměstnanost počíná již zase stoupati měrou, která příčinně již nesouvisí s nynější sezonou. Samozřejmě lze tento zjev pozorovati zase hlavně v našich okrajových územích. Vzhledem ke své krátké řečnické lhůtě chci sobě a vám uspořiti ciferný materiál, který mám po ruce.
Poněvadž mám za to, že kritika působí positivně jen tehdy, jestliže ve skutečnosti může ukázati na jiné, lepší cesty, dovoluji si učiniti to tímto dodatečně a doporučuji vládě následující směrnice, jaksi malý a velký program.
Jako malá opatření přicházela by především v úvahu úsporná, opatření, a to:
1. Vyloučení všech zbytečných staveb t. zv. menšinových škol, jež neslouží skutečným hospodářským anebo kulturním, nýbrž pouze politickým účelům, a výloh podobného druhu.
2. Postavení na roveň výdělkových a hospodářských družstev, pokud slouží obchodu se zbožím, tedy konsumních spolků, ve směr u obchodního a daňového práva s legální výrobou a distribucí, tedy s legálním obchodníkem a živnostníkem.
3. Zanechání dosavadního autu nepřátelského kursu. O tom přece dnes zase mluvil pan sen. dr Bas, řečník české strany živnostenské. Již dva roky po vydání neblahého zákona o autodopravě ze dne 23. prosince 1932, č. 198 Sb. z. a n., odhadoval president ústředí obchodních komor dr Třebický, jako odborník jistě vážený, škodu tím způsobenou na celém hospodářství na dvě miliardy. O kolik se tato cifra od té doby ještě zvětšila, patrně dosud nikdo se nepokoušel zjistiti. Nemá se přece přehlédnouti, že většina jiných států za svůj vzestup vděčí právě podpoře automobilismu, který tisícerým způsobem zasahuje do všech jen myslitelných oborů hospodářství. Uznávám s povděkem, že pan ministr Financí několika opatřeními projevil, že dosavadní kurs neschvaluje, na příklad možností odpisu nově nakoupených aut a pod. více. Nechci tím jistě táhnouti do boje proti železnicím. Potřebujeme železnic, a to dokonce dobře fungujících a lépe než nyní fungujících a tudíž také prosperujících. Že se železnice snáší s přirozeným pokrokovým vývojem automobilismu, dokazují nám jiné větší státy.
Musí to tedy býti také u nás možno. Tím, že se naše nákladní auta omezují na směšný dopravní okruh 30 km, že se naše autotaxi utlačují ničivými daněmi a předpisy, takže brzo budeme míti nejdražší a nejšpatnější na celém světě, tím, že se naše dříve zkvétající soukromé autobusové linky, a to také tam, kde železnici jen pomáhaly a nikterak s ní nekonkurovaly, všemi prostředky šikanujících předpisů, na příklad tím, že jízdní řády závisí na souhlasu ředitelství státních drah, a neslýchanými daněmi potlačují, tím vším, se schodku státních drah nemohlo pomoci a také v budoucnosti se tak státi nemůže. Za to opatřily si státní dráhy samy na sta autobusů, a výsledek? V posledních dvou letech vykazoval se schodek po 40 milionech., letos "pouze" 25 milionů Kč. Při tom však dlužno říci, že tyto cifry vůbec neodpovídají.skutečnosti. Chybějí v tom ještě různé osobní výdaje, které vězí v jinakém vyúčtování železničního personálu, chybějí však především přeohromné daně, jež platily dřívější a nyní zašlé soukromé autobusové linky. Chce-li někdo tedy správně vypočítati úředně vykazovaný schodek státních autobusů, musí počítati alespoň trojnásobek vykázané částky. Úspory ve výši asi 80 a více milionů leží tedy takřka na ulici.
4. Dalším úsporným opatřením byla by, velkorysá stavební akce. Když se Anglie octla v nebezpečí, že bude vtažena do víru krise, nepomohla si ani tolik znehodnocením libry jako hlavně, vytvořením nebývalé ještě stavební činnosti a její podporou. Začátky úlev v oboru stavební činnosti vláda sice učinila, jak dokazují dvě osnovy zákona, které jsme teprve nedávno vyřídili, avšak jsou to nesmělé, malé pokusy, kterým se nedostává jakékoli velkorysosti.
Slavný senáte! Do této kapitoly patří však také vytvoření ovzduší bezpečnosti a uklidnění. I když u nás vyjdou některé zákony o podpoře stavebního ruchu, odčitatelnosti oprav na domech atd., pak lidé tomu přece jen řeknou: "Poselství sice slyším, ale nedostává, se mně víry!" Zdejší státní občan ví, poučen jsa mnohou zkušeností, že se mu to, co se mu dnes na jedné straně daruje, jistě na druhé straně důkladně zase vezme.
V této souvislosti zmiňuji se o tom, že zřídka kdy měl některý úmysl finanční správy ve veřejnosti tak nesmírně škodlivé účinky jako projekt daně z majetku, který tu přechodně byl. Nehledě ke všem jinakým tvrdostem, které by tato dávka z majetku - neboť o takovou se ve skutečnosti jednalo - byla s sebou přinesla, neobsahovala tato otázka přece nic jiného, nežli individuální zrušení osvobození od daně na 25, resp. 15 roků pro i novostavby, jež v dřívějších letech bylo uděleno.
Nejhorší účinky však projevuje náš daňový systém ani ne tolik svou výší, jako převážně svými tvrdostmi. Měl jsem již v rozpočtovém výboru příležitost stěžovati si v té příčině panu ministrovi financí a uvésti příklady. Potvrzuji přece jen s povděkem slib pana ministra financí, při této příležitosti daný, že zde chce cestou nařízení zasáhnouti, jak se o to pokusil podobně již jeho pan předchůdce krátce před svým odchodem. Opětuji ještě jednou také svou žádost panu ministrovi financí, aby věnoval pozornost kvalitě četných mladých berních úředníků, kteří konají službu na venkově. Ti by měli býti obeznamováni se službou ve zvláštních kursech, a což je hlavní věcí, nabádání ke zdvořilosti. Také připomínám to, že je naléhavě zapotřebí, aby v německých krajinách dosazováni byli němečtí nebo alespoň německy mluvící úředníci. Právě hovory, které se rozvíjejí mezi berním úředníkem a poplatníkem, lze mnohdy jazykově velmi těžce ovládati při pestrosti odborné terminologie. Jestliže zde všeobecně poukazuji na nutnost povznesení úrovně berních úředníků, patřilo by k tomu, last not least, také přiměřené jejich honorování. To zvýší jejich spolehlivost a učiní zbytečným jejich dosavadní pozoruhodně četné přesazování. Toto přesazování jest jed, poněvadž se pak poplatník setkává vždy znovu s neorientovanými úředníky, kteří namnoze nevědí nic o polozávazných příslibech svých předchůdců a na ten způsob i při nejlepší vůli vzbuzují dojem tvrdosti.
Shrnu-li obraz celého hospodářství, pak je tento obraz bohužel krajně neutěšený. Je mně úplně jasno, že poměrně malé prostředky, na které jsem ve svých předchozích vývodech poukázal, pro povznesení velmi povážlivé finanční situace státu na skutečně pronikavou sanaci našich financí ani přibližně nepostačují. Zde pomůže jen skutečně velkorysý a pronikavý prostředek: Upustiti od dosavadní vedoucí linie celé vnitřní a zahraniční politiky, vytvořiti ovzduší uklidnění a bezpečnosti existence skutečným postavením všech národů a státních občanů, kteří v tomto státě obývají, na roveň a odříci se mezinárodních závodů ve zbrojení. Krajní snášenlivost a mírumilovnost také navenek, zásadní přátelské stanovisko k našemu největšímu odběrateli a sousedu Německu, jež Československé republice určitě nechce nic vzíti, to vše zjednalo by nám jednou ranou znamenitou hospodářskou posici a zároveň by nás alespoň větším dílem zbavilo ničivého násilného zbrojení.
Když tento stát vstoupil v život, chtěl se státi novým, lepším Švýcarskem. Byli bychom dnes již spokojeni, kdyby se již byl stal třeba jen novým, horším Švýcarskem. Uvnitř upevněn a navenek zabezpečen takovouto politikou snášenlivosti a míru musel by tento stát za několik let vykvésti v jeden z nejzdravějších a nejšťastnějších států celé Evropy.
Ještě několik krátkých vyvrácení útoků proti nám přednesených. S nevolí, úžasem a naprostým neporozuměním jsem seznal, ovšem jen z novin, výroky kolegy Nejezchleb-Marchy. Prohlašuji tyto vývody za bludné fantasie a za důkaz toho, že se dobré vůle (ukazuje na české senátory) na této straně zde bohužel stále ještě naprosto nedostává. Chtěl bych v této souvislosti poukázati na malou, ne právě nepřátelskou kontroversi v rozpočtovém výboru s paní kol. Plámínkovou. Odpověděl jsem jí, že k lásce právě patří dva. To tak vybudovala příroda; musí se dva tvorové spojiti, aby třetí mohl nově vzrůsti, a oba musí k sobě vzplanouti navzájem láskou. My jsme svou dobrou vůli již tak často ukázali, že může jen býti věcí druhé strany, na tuto dobrou vůli odpověděti stejně dobrou vůlí a na náš návrh vzájemným návrhem. Pak z tohoto biologického páru rodičů vzejde nové dítko a toto dítko by se opak jmenovalo: Vzájemná důvěra.
K vývodům kolegy Havlína mohu jen s úžasem říci, že kdyby nebyl divoký, pak bylo by možno jeho vývody považovati za vstupní pochod do vlády. Mluvil o tom, že při založení státu netekla ani kapka německé krve. Zaměňoval však minulost s budoucností. Dnes nezní hlavní otázka, jak tomu bylo, nýbrž jak chceme zaříditi budoucnost. Nikoli minulost, nýbrž budoucnost je předmětem debaty v tomto domě. Chceme vás upozorniti ještě jednou na to: Jestliže vháníte čtvrtinu státních občanů tohoto státu, a to nikoli méně cennějších státních občanů, v zoufalství, jestliže jim nadále v těchto příkrých formách béřete právo a spravedlnost, jak se děje, bitím ve věznicích, zbytečným zavíráním, za vlasy přitaženými procesy podle §§ 6, 14 atd. zákona na ochranu republiky, kde nikdy nejde o vojenské věci, kdy zcela jednoduše jde o věci státní policií za vlasy přitažené, o svědky, kteří často na své osobě nesou pečeť krajní méněcennosti; budete-li pokračovati v tomto zavírání, v zákazech schůzí, v hledání stejnokrojů tam, kde žádných není, v propouštění, v nepřijímání do státní služby atd., pak ovšem u nás nebude moci vzniknouti nálada, kterou jsem před tím označil za žádoucí, a neloyálnost, kterou nám zde neustále vytýkáte a kterou obzvláště kolega Havlín měl vždy zase v ústech, není ničím jiným nežli ozvěnou, která se z lesa ozývá tak, jak se do něho volá.
Kolega Havlín přednesl také naše statistické cifry. Vím právě tak dobře jako on, že každá statistika je gumový pásek. Ale,naše statistiky jsou zabarveny nejen nahoru, nýbrž také dolů. Snažíme se přinášeti ještě méně, vynecháváme všechno, co se nám jeví jen trochu závadným, mohli bychom přinésti jiné statistiky a ty by ještě předstihla skutečnost. Ale nestarejme se o statistiky! Život není žádný početní příklad. Život stojí před námi. Sáhněte do něho, kde chcete, a všude je to zajímavé, jak náš básník praví. Podívejte se na venek, jaké utrpení tam naši Němci prožívají, a nebudete potom již mluvit o loyálnosti a neloyálnosti, nýbrž řeknete si: Pokusme se jednou volati laskavěji do lesa, a jen pak bude vám z lesa zaznívati laskavá ozvěna. Nemylte se! Domníváte se, že hanebným zákonem, jemuž není rovno, zákonem, za který se každý hodný pravý Čech musí styděti, zákonem o stranách naši stranu zničíte. Nemylte se! Čím více pendreků jste volali a na nás vyslali na venek, čím více schůzí jste nám rozpustili a zakázali, tím více jsme sílili. Sílíme pod tímto tlakem, tak jako železo se stává pevnějším údery kladiva. Tímto zákonem nás nepřinutíte na kolena, nýbrž přiženete nám jen ještě poslední zbytky těch, kteří sedí tam naproti ještě jako vládní strany. Sudetskoněmecká strana, konstatuji nenávratně, zaznamenává v prvých deseti měsících tohoto roku jako odpověď na četné šikanování a trýznění 70.000 přihlášek nových členů. Chcete-li nám pomoci, dělejte to tak dále. Dělejte však raději takovouto politiku pro sebe a svůj stát, abychom také my mohli říci: Náš stát! Zanechte svého dosavadního jednání, lépe dnes než zítra!
Ke konci ještě maličkost. Patří také do kapitoly hospodářství, je to tragika vkladatelů Volksbanky. "Deutsche Volksbank" v Litoměřicích byla roku 1898 založena jako družstevní banka. Krajem její působnosti byly severní Čechy mezi Jabloncem a Karlovými Vary. Před vypuknutím války měla přes 220 filiálek a plateben. Měla asi 7.500 členů a přes 17.000 vkladatelů.
Ztracené procesy o válečnou půjčku a jinaké poválečné ztráty, rozloučení měny a pod. činily r. 1925 asi 17 milionů. K úhradě jich obdržela však banka jen záruku 3 milionů od "zvláštního fondu". Přes to mohla se banka následkem hospodářské konjunktury držeti. Krise, která r. 1931 začala nejdříve v průmyslovém okrajovém území severních Čech, vyžádala si ve "Volksbank" svou první oběť. Bez jakékoli pomoci uvaleno bylo dne 3. října 1931 moratorium. A nyní nastala pro vkladatele cesta utrpení, která dodnes nemá konce. Všechny snahy, správních korporací o přiměřeném uspokojení vkladatelů zůstaly bez výsledku. Naproti tomu se za tutéž dobu do "Deutsche Landbank" v Děčíně, kterou "Bund der Landwirte" založil teprve dlouho po skončení války, strčilo asi 25 mil. Kč. (Sen. Mikulíček: Myslím, že se při čtení nerozčílíte, nepasuje vám to čtení!) To je."Wirtschaft", ne, ne! (Sen. MikuLíček: Pane kolego, nám to líp pasuje, když to povídáme z mozku!) Temperament máme oba stejný. (Veselost.) To si nesmíme předhazovati. Tento ústav trpěl již od r. 1931 chronickým nedostatkem peněz, byl však neustálými,státními vklady uměle udržován nad vodou. Přikazování peněžitých podpor dálo prý se zpravidla krátkou cestou, to jest bez povolení ministerské rady. Když přes to všechno "německá Landbank" roku 1934 musela zažádati za moratorium, vyjádřil se pan poslanec Böhm z Bund der Landwirte opětovně, že vkladatelé Landbanky neztratí ani haléře. Když pak stav u Volksbanky byl daleko příznivější a podobal se stavu u Zentralbanky, doufali vkladatelé Volksbanky ve stejné uspokojení, na jaké se již tehdy pomýšlelo se 100%ními státními papíry pro Zentralbanku. Ve skutečnosti byla v polovině prosince minulého roku otázka Zentralbanky cestou nařízení vyřízena tím, že se vkladatelům přiznalo 100 % v 3%ních státních papírech. Krátce na to vyšel na popud ministra dr Spiny v časopise "Deutsche Landpost" článek, podle kterého se pomýšlelo na obdobné vyřízení věci Landbanky a Volksbanky v lednu 1937. Naděje na splnění tohoto slibu prokázala se sice klamnou, ale brzy na to přišel 18. únor a vkladatelé znova vydechli. Dne 7. března 1937 přinesl "Prager Tagblatt" tučnými písmeny rozmluvu svého hospodářského redaktora s ministrem financí dr Kalfusem pod nadpisem "Rok obratu pro státní finance", podle kterého prý dr Kalfus řekl: "Dalších 160 milionů se uvolní sanací Volksbanky v Litoměřicích a Landbanky v Děčíně, kterou vláda právě projednává. Tato sanace bude státi 90 mil. Kč v titrech, resp. přes 60 mil. Kč v hotovosti".
Z tohoto prohlášení vycházelo beze vší pochyby najevo, že také pro obě družstevní banky je zaručeno stoprocentní uspokojení jako u Zentralbanky. Sanaci, o které se zmínil ministr financí, nemohli věřitelé ovšem dobře věřiti, ježto sanace byla by podmiňovala další trvání banky. Stoprocentní uspokojení v papírech bylo zástupcem vkladatelů Volksbanky opětovně tlumočeno litoměřickým starostou panem Křepkem. Jmenovaný pán prohlásil, že má závazný slib pana ministerského předsedy Malypetra a že se o obdobném uspokojení jako u Zentralbanky již nesmí pochybovati. Účastenství nejvyšších hodnostářů při pohřbu starosty Křepka, jenž se krátkou dobu po té konal - ministerský předseda Hodža dostavil se osobně - nepřipouštělo pochybnosti o tom, že sliby zemřelému dané budou nyní teprve splněny. Ale nic se nestalo. Teprve 30. června, těsně před uplynutím platnosti zmocňovacího zákona, bylo v ministerské radě probičováno nařízení č. 162 se smutným výsledkem: 60 % ve fondovních dlužních úpisech a likvidace prostřednictvím České hypoteční banky v Praze.
To tedy byl úspěch aktivistů. Místo aby se Landbank zvedla na úroveň Zentralbanky a Volksbanky, byla Volksbank stlačena na úroveň Landbanky. Za žádných okolností nesměla Volksbank pochoditi lépe nežli Landbank, ačkoli by to na základě stanov Volksbanky bylo bývalo beze všeho dalšího přípustno. Byl ode úmysl bezpodmínečně sprovoditi se světa stále ještě nevyřízenou věc tichých podpor hro Landbanku a přijato za to 40%ní zkrácení kvoty. Na této basi byla nyní Volksbank obětována a na rověň postavena s Landbankou.
A nyní začíná poslední dějství tragikomedie. Vkladatelé Volksbanky odmítli ve schůzi konané dne 4. t. m. v Podmoklech toto uspokojení, rovnající se konkursu, a nařídili svým důvěrníkům, aby za podpory parlamentního zastoupení sudetských Němců vymohli na roveň postavení vkladatelů s vkladateli Zentralbanky. A co učiní likvidující úřad? Vyzve v anonymních novinářských článcích vkladatele, aby ve vlastním zájmu ihned ohlásili vklady za účelem realisace. Ježto se fondovní papíry nemohou ještě vydávati, dá Hypoteční banka vkladatelům dobropisy svého ústavu, za jejichž vystavení dlužno ještě platiti poplatky. Tyto dobropisy nutno později, a to po vyjití fondovních dlužních úpisů, znovu zaměniti za tyto úpisy.
Jestliže tedy na příklad vkladatelé tomuto vyzvání vyhoví, je odevzdáním knížek a přijetím dobropisů likvidace studenou cestou skončena, neboť vkladatelé bez spořitelní knížky již nemají žádných práv a všechny snahy po lepším uspokojení by byly ilusorní. Jest jen otázkou, zdali vkladatelé půjdou tentokráte na lep.
Jsem se svými vývody u konce. A lituji jen, že jsem je nemohl tak jako dřívější řeči, které jsem zde pronesl, přednésti před plným sálem. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)
Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo p. sen. Fr. Müller.
Sen. F. Müller: Slavný senáte!
Projednávání státního rozpočtu poskytuje příležitost ke kritice jak.naší finanční politiky a státního hospodářství, tak i činnosti celé naší státní administrativy. Debata k tomuto nejdůležitějšímu předmětu našich starostí poskytuje vždy vhodnou příležitost k výměně názorů na otázku, jak by to mělo u nás vypadat, aby to bylo vzorné a byli při tom všichni spokojeni. Ideál pořádku, práva a spravedlnosti se tu ovšem podstatně různí, a to podle toho, jaký politický směr nebo zájmové seskupení debatéři zastupují.
Také pan kol. Enhuber za stranu Henleinovu uplatňoval tady kritiku svého klubu na naše státní hospodářství a finanční politiku. Dovolával se práv, oposice. Dovolával se bývalého premiera anglické vlády. Baldwina, který prý prohlásil, že každá oposice je konstruktivní. Ano, ovšem nikoliv každá oposice. Jenom taková oposice je konstruktivní, která stojí na půdě státu, v jehož zákonodárném sboru je a jejíž snahou je podle svého nejlepšího vědomí a svědomí přispívat a pracovat ke zlepšení státní správy a finanční politiky státu, ve kterém žije. (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)
Oposiční stanovisko strany, kterou tu zastupoval pan kol. Enhuber není ovšem ovládáno snahou o úpravu našich vnitřních poměrů, nýbrž tato kritika je dána poměrem jeho strany k našemu státu, k Československé republice. A proto si troufám říci, že tato kritika je škodlivá a destruktivní. (Výkřiky sen. Enhubera.) Analogie s výrokem bývalého premiera anglické vlády Baldwina nepřiléhá, neboť oposice anglického parlamentu - třebaže v Americe se mluví také anglicky nechodila si pro rozum do Ameriky, nýbrž strana, jejímž jménem tu zdůrazňoval oposiční stanovisko pan kol. Enhuber, má ovšem tu nectnost, že zde neuplatňuje to, co by vyplývalo z jejího platného poměru:k československému státu, nýbrž ze zaujetí proti tomuto státu chodí si pro rozum ne domů, nýbrž chodí si pro rozum a názory do Berlína, a proto tato oposice musí býti námi všemi bez rozdílu odmítána. (Sen. Enhuber [německy]: To není pravda!)