Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, p. sen. Horákovi.

Zpravodaj sen. Horák: Slavný senáte!

Rozpočtový výbor projednal usnesení posl. sněmovny tisk 595 k vládnímu návrhu zákona o kartelovém poplatku.

Vládní návrh zákona o kartelovém poplatku, který byl s některými změnami přijat posl. sněmovnou, uskutečňuje myšlenku doplňkového zdanění určitých seskupení podnikových, která mají obyčejně za účel usměrniti nějak výrobu či odbyt zboží nebo výkonů. Mluví se tu o kartelech, jimž dán také právní podklad zákonem č. 141/1933. Tato regulace trhu může často míti účinky škodlivé, ale může také býti pro národní hospodářství užitečnou. Proto, při ukládání veřejných dávek z titulu kartelového sdružování třeba postupovati velmi opatrně.

Jisto je však, že valná většina kartelových úmluv zajišťuje část výnosu jednotlivým podnikatelům, kteří jsou smluvními stranami, nebo tento výnos zvětšuje. Proto jest určitá část tohoto podnikatelského výnosu pro zdanění únosnější než výnosy jiné, je však těžko najíti pro příslušnou dávku přiléhavý základ. Vládní návrh volí za základ obrat ve zkartelovaném podniku docílený, připínaje při tom dávkovou povinnost na kartelovou úmluvu.

Důvodem kartelového poplatku j e všeobecná finanční tíseň státu a proto není možno přejíti instituce hospodářsky tak důležité, jako jsou kartely.

Vedle fiskálních účelů může kartelový poplatek vykonati mnoho také pro zdokonalení státní správy. Tento zákon může býti klíčem k dokonalejšímu poznání hospodářského života a spravedlivějšímu rozdělení daňových břemen.

Další výhodou.předlohy je poměrně rychlé vybrání a odvedení poplatků, protože počet zpoplatněných kartelů jest omezený. Ostatní úhradové předlohy přinesou státní pokladně pozoruhodnější výtěžek většinou teprve ke konci r. 1938.

Po uvážení všech těchto důvodů doporučuje rozpočtový výbor plenu senátu přijetí této osnovy tak, jak ji přijala posl. sněmovna a jak je obsažena v sen. tisku 595. (Souhlas.)

Místopředseda dr Heller (zvoní.): Dalším odstavcem pořadu jest:

8. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 596) k vládnímu návrhu zákona o příspěvku na obranu státu a o dani z mimořádných zisků (tisk 613).

Zpravodajem výboru je pan sen. Hubka. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Hubka: Slavný senáte! Při celkovém i podrobném projednávání státního rozpočtu na r. 1938 zněli jsme už dostatečně příležitost se přesvědčiti, že požadavek naší vlády o potřebě zvýšených výdajů na obranu státu byl dostatečně zdůvodněn. Musíme republice dát vše, čeho je třeba k jejímu trvalému zabezpečení.

Toto naše rozhodnutí ovšem souvisí s povinnosti opatřiti dostatečné příjmy státní pokladně pro úhradu nutných státních výdajů. Jedním z takových nových pramenů úhrady jest osnova zákona o příspěvku na obranu státu a o dani z mimořádných zisků.

Pokud se týče obsahu osnovy, upozorňuji na důvodovou zprávu rozpočtového výboru, jakož i na samu osnovu zákona, a přistupuji ihned k návrhu.

Rozpočtový výbor doporučuje senátu, aby schválil osnovu zákona o příspěvku na obranu státu a o dani z mimořádných zisků tak, jak se na ni usnesla poslanecká sněmovna ve znění sen. tisku 596. Rovněž doporučuje rozpočtový výbor, aby schválena byla připojená resoluce.

Budiž mi dovoleno při této příležitostí pronésti zde několik poznámek. Zdá se, že nebude možno stabilisovat nebo dokonce snižovat potřebu státních rozpočtů. Před dobou krise jsme měli státní rozpočty, které byly vyjádřeny poměrně značnou cifrou, 12 i více miliardami, pak přišla doba krise a státní rozpočty se v položce výdajové snížily až na 8 miliard. Na r. 1938 stoupl tento požadavek na 10 miliard, a zdá se, jak tomu nasvědčuje hospodářská situace kolem nás, že i pro r. 1939, 1940 a 1941 bude nutno počítat s tím, že rozpočtová vydání neklesnou, a že se nedají ani stabilisovat. Naopak bude nutno počítat s tím, že rozpočtové výdaje budou větší a větší. Při tom nutno vážně myslit včas na způsob úhrady, to znamená neponechávat na poslední chvíli hledání pramenů nutných příjmů, ale starat se hned o formu i věcný obsah opatření, jež k úhradě výdajů budou nezbytná.

Při tom bylo by účelné hledět podrobně k dané hospodářské situaci a hledat i možnost řešení zásahem do dosud platných zásadních forem finanční politiky státu. K tomu bude třeba vykonat porady a pozvat k nim zájmové kruhy a také - což zvláště zdůrazňuji - nezapomenout na spolupráci se senátem.

V poslední schůzi rozpočtového výboru měli jsme příležitost vyslechnout oprávněné stížnosti, které jménem rozpočtového výboru senátu přednášel sen. Modráček do způsobů vyřizování úhradových osnov. Všichni jsme se přiklonili k výtkám, že senát zůstával úplně stranou při řešení těchto otázek, a usnesli jsme se upozornit předsednictvo senátu, aby včas a s náležitým důrazem uplatňovalo také význam senátu při projednávání podobných velmi důležitých a významných záležitostí. (Sen. Thoř: To se už několikrát stalo, ale nebylo to nic platné!) Není pomoci, musíme to zdůrazňovat znovu a trvat na tom, aby předsednictvo senátu význam a důležitost senátu uplatňovalo právě v takovýchto chvílích.

Kromě toho připomínám, že nestačí jenom zvyšovat dosavadní daně nebo rozšiřovat velmi podrobný a důkladný seznam daňových příjmů novými daněmi, nýbrž že je také třeba všímat si toho, aby státní administrativa, finanční správa postarala se náležitým způsobem o vybírání až dosud předepsaných, ale špatně placených daní.

Při projednávání státní účetní uzávěrky za r. 1936 přednášel nám p. president nejvyššího účetního kontrolního úřadu způsob vybírání dosud platných daní a uvedl toto: Do r. 1933 činily daňové nedoplatky 4.559,925.941 Kč. Z toho připadlo na nedoplatky přímých daní 1.750,676.989Kč, na přirážky samosprávných svazků a fondů 1.435,801.794 Kč, na daň z obratu a na daň přepychovou 1.373,447.156 Kč. Tato dlužná povinnost z r. 1933 se snížila do konce roku 1936, a to u přímých daní na 1.062,319.715 Kč, u přirážek samosprávných svazků a fondů na 859,270.792 Kč, u daně z obratu a daně přepychové na 831,642.043 Kč. To by bylo jistě s velkou radosti přijatelné, kdyby v důsledku zprávy pana presidenta nejvyššího účetního kontrolního úřadu věc nevypadala takto: snížení daňových nedoplatků nastalo odpisy - u přímých daní 495,063.294 Kč, t. j. odepsalo se z nedoplatků plných 71 %, ba skoro 72 % (71,92 %); u přirážek samosprávných svazků a fondů činily odpisy 296,062.000 Kč, čili 51,35 %; u daně z obratu a daně přepychové odpisy činily 428,326.108 Kč, čili plných 79 %. Daně se mají vybírati a vybírají od správných poplatníků na 100 %, od nedbalých a liknavých poplatníků tím způsobem, že se jim provádějí odpisy skoro 80 %, 75 % a 50 %. (Sen. Thoř: To je předanění, pane kolego!) Je-li to předanění, pak od toho jsou úřady, berní správy a zemská finanční ředitelství jako druhá instance a ministerstvo financí jako třetí instance, aby náležitým způsobem zkoumaly, jsou-li daně předpisovány správně. (Sen. Thoř: Ony to nedělají!) To je právě chyba, proto musíme na tom trvati, aby se to konalo, poněvadž na jedné straně daňovou povinnost rozšiřujeme a na druhé straně rušíme daňovou morálku tímto způsobem. K čemu se mají předpisovati nové daně, když se staré daně nevybírají? Jak se má poplatník dívati na svoji povinnost, když on platí pořádně, ale ten druhý neplatí, ale vychází se mu vstříc natolik, že se mu dlužné daně buď odepíší, nebo se s ním stát vyrovná na 30 neb 35 %? K těmto poměrům ovšem naprosto mlčeti nelze.

Kromě toho mám ještě malou poznámku, pokud se týká kontroly státních financí. Máme k tornu nejvyšší účetní kontrolní úřad, který nám ve státních závěrkách předkládá kontrolu státního hospodářství. Ale toto státní. hospodářství, zejména až do této doby, děje se více méně formálně a po stránce ciferní. Po stránce hospodárnosti nejvyšší účetní kontrolní úřad de facto kontrolu nevykonává, poněvadž k tomu není náležitým způsobem vybaven, nemá dostatek odborných sil. Máme tu také parlamentní, úspornou a kontrolní komisi, ale ta je vázána důvěrnými usneseními a ani my senátoři a poslanci od této kontrolní a úsporné komise parlamentní nedovídáme se nic o tom, co na př. z kruhů poplatnických, ze širokých vrstev občanských se dostává této úsporné kontrolní komisi za dopisy, aby si všímala toho či onoho, a positivní výsledky práce nám unikají. Je nutno, aby po této stránce byla provedena formální možnost kontroly hospodárnosti, t. j. zdali jednotlivých položek výdajových se užívá správně. Myslím, že na to máme právo poukázati a máme také povinnost, abychom po tom volali. Jestliže tu máme položku, na kterou se správně díváme, pokud se týká jejího užití, vedle podobné položky, o které máme při nejmenším pochybnosti, že jest jí zapotřebí - mluví se také dokonce o tom, že některé položky státního rozpočtu nejen nejsou potřebné, ale dokonce luxusní - pak ovšem je zapotřebí, abychom si toho všimli, neboť bude možno docíliti úspor na takovýchto položkách a nebude třeba zvyšovati daňové povinnosti, anebo zvýšíme daňové povinnosti na takové potřeby, které jsou opravdu nezbytné a kterých stát nebo občanstvo tohoto státu určitě potřebují.

Pokládal jsem za svoji povinnost, abych na tuto věc upozornil se zřetelem k jednání v rozpočtovém výboru o celém souboru jednotlivých osnov a zejména pokud se týče jednání o novém příspěvku na obranu republiky. Prosím senát, aby tyto mé náměty vzal v úvahu, a já budu v rozpočtovém výboru, pokud v něm budu zasedati - a doufám také s ostatními kolegy a kolegyněmi - naléhati na to, aby všechny věci, které se týkají státního hospodářství a zejména finanční správy státní, nám byly předkládány včas, abychom měli možnost náležité kontroly ve státních výdajích a příjmech. (Souhlas.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Přistoupíme k dalšímu odstavci pořadu, jímž je:

Zpravodajem za výbor rozpočtový je p. sen. dr Karas. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte!

Když finanční krise začala tížeji doléhati na stát v r. 1931, sháněly se nové prostředky příjmové. A tu se připadlo na to, aby k daním důchodové a z tantiem zavedly se dočasné přirážky. Přirážky zavedly se na. krátkou dobu na 1 až 2 roky a letošního roku se mají opět prodloužiti, protože dnešní finance státní nesnesou, abychom od přirážek upustili a zavedli normálné daně. A proto nezbývá nic jiného, než abychom se zase usnesli na prodloužení těchto dočasných přirážek k těmto daním. Ale právě moment, že se zavádí přirážka k tantiemám, uvádí na myšlenku, co je s fondem na zachraňování poválečných ztrát různých finančních ústavů. V r. 1924 jsme schválili 3 zákony, podle kterých se mělo vycházeti vstříc ústavům, které poválečným hospodářstvím přišly do krise. Zákonem z 9. října, č. 237, jsme se usnesli, že ministr financí bude ročně vkládati 50 mil. Kč do rozpočtu, aby se tyto peníze vložily do zvláštního fondu, ze kterého by pak zkrachované ústavy byly sanovány. Když to nestačilo, právě tímto bankovním zákonem z r. 1931 jsme to zvýšili o 25 mil. Kč, fakticky se však vkládalo jen 20 mil. Kč, letos bylo přidáno 3¹/₂ mil. Kč, takže se nyní ročně vkládá celkem 73,3 mil. Kč. Za 13 až 14 let to dělá přes 1 miliardu Kč, ale nevíme, jak s tímto fondem bylo naloženo, které banky byly sanovány, kolik dostaly. Říká se, že jedna banka byla dokonce sanována třikrát! R. 1925 byl projednán bankovní zákon, a tu se řeklo, že u bank, které zavinily takové ztráty, budou ručiti vedoucí osoby banky, a nejen to, ale že se jim bude redukovati plat nebo budou případně propuštěny a že i jmění jejich i jejich manželek bude sloužiti jako záruka za event. ztráty. V době krise byl redukován i plat presidenta republiky, ale dnes je mnoho presidentů bank, kteří mají větší příjem než president republiky, a jsou to banky, které byly sanovány státem. Nevíme však, byly-li redukovány také platy jejich ředitelů. Dnes redukuje stát i platy nejnižšího zaměstnance, ale platy těchto velikých pánů se nesnižují. O bankovních obchodech se říká, dopadne-li obchod dobře, že si to ředitel připíše k dobru, když však dopadne špatně, jde to na účet banky, a tak se banky stávají pasivními. Ministr financí odepřel dáti seznam bank, které byly sanovány a jakými penězi. Mohli bychom žádati, aby nám bylo aspoň sděleno, zdali byly redukovány platy vedoucích úředníků těchto bank a zdali ztráty bank, které jdou dolů, byly aspoň částečně sanovány z platů jejich ředitelů. Dosud jsme takového sdělení nedostali. Ale při tomto zákonu by bylo vhodno, aby také ministr financí nám takové sdělení v tom směru dal.

Řekl jsem již, že bez těchto přirážek nemůže státní hospodářství vydržeti, je třeba, aby tyto přirážky byly dál, a proto rozpočtový výbor navrhuje slavnému senátu, aby je povolil na další tři léta. (Souhlas.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Přikročíme k dalšímu odstavci pořadu, jímž je:

Zpravodajem je pan sen. Hubka. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Hubka: Vážený senáte!

Vláda, předkládajíc svůj návrh o úpravě kolku z hracích karet posl. sněmovně, uvedla ve své důvodové zprávě, že "dnešní situace státního hospodářství vyžaduje, aby byla hledána úhrada pro nezbytné výdajové potřeby vzhledem k tomu, že mnohé příjmy, jež co nejúžeji souvisí s hospodářskou prosperitou, dočasně klesly. Má-li se tato úhrada státi zvýšením některé dosavadní nebo zavedením nové veřejné dávky, bude pro poplatnictvo nejlépe snesitelnou tam, kde příslušná dávka nestihá důchod, jehož je zapotřebí k opatření nutných existenčních nebo kulturních potřeb jedince. Hrací karty nelze zařaditi pod žádnou z těchto potřeb, slouží pouze zábavě. Je tudíž spravedlivo, aby úhrada byla hledána především tam, kde poplatník hodlá použíti části svého důchodu k opatření zmíněné zbytné potřeby. Že by poptávka po hracích kartách následkem zvýšení karetního kolku klesla a tudíž příjmy státu nedoznaly očekávaného zlepšení, není pravděpodobno, ježto zamýšlené zvýšení není značné."

Rozpočtový výbor souhlasí celkem s uvedenými vývody vládními a souhlasí také s návrhem na zvýšení karet. kolku. Upozorňuje, že osnova zvyšuje dosavadní kolek z karet papírových a kartonových z 10 na 20 Kč a z 15 a 20 na 30 Kč; zavádí pak ještě nový kolek z karet cellonových ve výši 60 Kč. Tímto zvýšením kolku je očekáván vyšší celkový příjem asi o 2 mil. Kč ročně.

Rozpočtový výbor doporučuje senátu N. S. schváliti osnovu zákona tak, jak se na ní usnesla posl. sněmovna podle znění sen. tisku 598. (Souhlas.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Přikročíme k dalšímu odstavci pořadu, jímž jest:

Zpravodajem je pan sen. Foit. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Foit: Slavný senáte!

K vládnímu návrhu tisk sněm. 1117 chtěl bych sděliti co nejstručněji toto:

Finanční opatření státu v této době vyžadují mezi jinými úhradami podstatného zvýšení daně u všech jmenovaných nápojů o 20 hal. z každého litru. Očekává se, že tato daň vynese 15 mil. Kč.

Dosud byl podroben každý litr limonády dani 12 hal. a u sodovek a minerálních vod 8 hal. za jeden litr, a dnes činí u limonády 32 hal. a u sodovek a minerálních vod 28 hal. za jeden litr, tedy zdražení u limonád o 166 %, u ostatních, a to,vody sodové a minerální, o 250 %.

V rozpočtovém výboru sněmovny byly vysloveny obavy, které sdílí i rozpočtový výbor senátu a které uznávají i zástupci ministerstva financí, že zjišťování daně by činilo značné obtíže, takže podle §u 4 ministerstvo financí může povoliti paušalování daně i v těch případech, kde zjišťování daně potíží nečiní.

Novou úpravou §u 7 stal se § 16 bezpředmětný. Z uvedeného důvodu obsahuje vl. návrh zákona 1108 celkem 19 paragrafů, kdežto upravená zpráva přijatá posl. sněmovnou obsahuje pouze 18 paragrafů.

Výrobci sodovek se namáhali, aby namísto daně na šumící limonády a sodovky byla zavedena daň z kyseliny uhličité, které se používá k výrobě těchto nápojů, a to tím způsobem, že by kyselina uhličitá byla zdaňována přímo u výrobců. Ministerstvo financí bránilo se vyhověti této žádosti uváděním důvodů, že by dělalo značné potíže, kontrolovati výrobu kyseliny uhličité, které se užívá k jiným účelům nežli k výrobě sodovek a limonád.

§ 3 byl ve sněmovně na rozdíl od původního znání upraven tak, že se precisovalo, co se považuje za výrobu u přírodních a minerálních vod. § 7 byl také pozměněn v tom směru, že minerální vody, které dává výrobce neb majitel minerálních vod svým hostům z domu a dosud přenechává za režijní příplatek nebo poskytuje k léčebným neb vědeckým účelům svým zaměstnancům zdarma, jsou osvobozeny od daně i v tom případě, když výrobce o osvobození nežádá.

Krise všeobecná dolehla také na výrobu sodové vody, takže r. 1929 jsme vyrobili limonád 285.163 hl, kdežto roku loňského, 1936, 185.818 hl, tedy celkem o 80 % méně v rozpětí mezi rokem 1929 a 1936. Minerální vody si vývoj udržely téměř stejný, neboť v r. 1929 bylo vyrobeno 266.108 hl, kdežto loňského roku 248.036 hl. U sodových vod je to skoro nezměněno, v r. 1930 bylo vyrobeno 325.573 hl, kdežto v r. 1936 333.327 hl.

Rozpočtový výbor navrhuje slavnému senátu, aby přijal tuto osnovu zákona tak, jak se na ní usnesla posl. sněmovna. (Souhlas.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Budeme projednávati další odstavec pořadu, jímž je:

Zpravodajem je p. sen. Foit. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Foit: Slavný senáte!

Vláda předložila posl. sněmovně návrh zákona tisk 1116, který jako samostatná osnova tvoří součást velkého úhradového plánu. Zvýšená daň z piva 10 hal. na 1 litr má vynésti 80 mil. Kč. Celkem možno tvrditi, že toto nové zvýšení daně z piva je nepopulární jako každá daň, která v době, kdy hospodářská tíže doléhá na všechny stavy a společenské vrstvy, vynucuje si uskrovnění, což může míti za následek sníženou výrobu piva. Zvýšením dosavadní sazby daně o 10 Kč na 1 hl dostoupí daňové zatížení asi 28 % prodejní ceny piva v drobném, což znamená, že pivo jest daní poměrně více zatíženo než jiné nápoje, na př. víno.

Výnos daně, který bude zvýšením daně dosažen, připadne zcela státní pokladně, takže příděly z výnosu daně ž piva svazkům územní samosprávy ubudou i nadále poukazovány pouze z onoho výnosu, odpovídajícího dosavadním nezvýšeným sazbám daně.

Zmínky zasluhuje změna usnesená posl. sněmovnou tím, že do osnovy zákona vsunut byl nový článek II, podle něhož na zvýšeném výnosu daně z piva svazky územní samosprávy neparticipují.

Aby mohlo býti posouzeno, kolik těmto svazkům se ročně z výnosu daně z piva na přídělech odvádí, uvádím data za 3 léta, 1934 až 1936. V r. 1934 činily z výnosu 397,235.955 Kč tyto příděly 204,843.310 Kč, v r. 1935 z celkového výnosu daně z piva 339,919.513 Kč činily příděly 140,341.356 Kč a konečně v r. 1936 z výnosu daně 327,985.287 Kč činily příděly 190,583.676 Kč. Rok 1936 je nejslabší od r. 1934. Teprve výsledek roku letošního bude asi lepší.

Kolébka pivovarů se nalézala podle pověstí v Brabantsku, tedy v Belgii, kde vládl král Gambrinus, a podle něho se tento vzácný mok, který oblažuje lidstvo, pojmenoval. U nás v národě českém, pokud sledujeme záznamy, bylo vařeno pivo již ve XIII. století, a bylo to původně privilegiem králů, měšťanů a šlechty. Původní výroba byla ruční, nebylo strojů, a proto se výroba rozšířila po všech i menších městech a poněkud významnějších velkostatcích.

Zařízením strojní výroby se koncentrovala výroba tam, kde se věnoval na zařízení potřebný kapitála kde byla výhodnější doprava. Nikde se neprojevil tlak silnějšího na slabšího tak, jako v tomto případě, kde vyzbrojené pivovary přímo utloukaly závody menší. Výroba piva byla a je dosud živností svobodnou, a proto se rozšiřovala bez každé ochrany a omezení podle skutečné potřeby. Mnohá piva si uchovala na dlouhou dobu uznaný chvalně známý způsob vaření a stala se tím pověstnými. Kdo by před časem několika desítek roků neznala netěšil se na cestu do Prahy, že vedle královského hradu a pouti u sv. Jana zajde do tmavých sklepních místností po celém národě slavených pivovarů "U Fleků", "Sv. Tomáše" atd.?

V 70. letech bylo ještě přes. 1000 pivovarů a jejich majitelé náleželi v každém městečku k honoraci a k hospodářským veličinám. Pan sládek, pan otec, jemnostpán děkan, učitel a ředitel panství tvořili svět pro sebe, svět ostatním vrstvám hodně vzdálený. Od r. 1907 zaniklo u nás 400 pivovarů. V posledních letech 1922 až 1929 zaniklo 130 malých pivovarů.

Toto zanikání malých pivovarů nezamezil ani t. zv. fond, zřízený r. 1930 pro malé pivovary. Tento fond bohužel nepřipadá celý na podporu malých pivovarů, neboť berní úřady podrobují tyto příspěvky daním. Tak na př. některý malý pivovar má roční příjem 6.000 Kč a dostane z fondu podporu 7.000 Kč. Berní úřady nezdaňují 6.000 Kč, nýbrž zdaňují příjem 6.000 Kč plus 7.000 Kč, tedy 13.000 Kč.

Nyní pohyb výstavu piva. R. 1929, činil výstav piva 11,610.000 lil, r. 1932 poklesl na 9,555.687 hl, r. 1936 už na 7,556.862 hl. Letošního roku je naděje, ačkoliv není roli uzavřen, že bude výstav piva o něco vyšší. Ovšem je tu jedna záležitost, která padá na váhu, a to je vývoz piva za hranice. Měli-li jsme roku 1929 291.620 hl vývozu, klesl do letošního roku rapidně na 16.713 hl. Tedy jsme vývoz téměř úplně ztratili.

Z pivovarů máme celkem 33 pivovary, které vaří 4 mil. hl, t. j. 56 % z veškeré várky, a 3 mil. hl vaří 44 % pivovarů, které vaří pod 50.000 hl. Pivovarů, které vaří přes 50.000 hl, jak jsem oznámil, je 33. Nejmenší z nich je ten, který vaří 52.000 hl, to jsou Litoměřice, a městský pivovar v Žatci, který vařil r. 1934 52.146 hl. Největší pivovar je smíchovský, který vaří 712.404 hl, kdežto r. 1934 vařil 678.781 hl. Je to jediný z velkých pivovarů, který měl vzestup i v letech kritických. Vedle toho plzeňský pivovar, který ztratil odbyt, na němž participoval, jak jsem se již zmínil, v největší míře, vařil r. 1934 430.672 hl.

Je zajímavé, že všecky velké pivovary jsou v Čechách a že na Moravě je největší pivovar v Brně, který vařil 184.444 hl, v Bratislavě největší pivovar Bratří Steinové vařil 74.658 hl.

Doporučuji jménem rozpočtového výboru, aby projednávanou osnovu zákona senát schválil tak, jak se na ní usnesla posl. sněmovna. (Souhlas.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Přistoupíme nyní ke společné rozpravě o všech 12 spojených odstavcích pořadu.

Dávám slovo prvnímu řečníku, p. sen. inž. Wellerovi.

Sen. inž. Weller (německy): Slavný senáte!

Jestliže zaujímáme stanovisko k zákonu o zmírnění platových srážek státních úředníků, tož dlužno v prvé řadě konstatovati, že se také tento zákon jako všechny druhé promrskává v takovém tempu, že je skoro nemožno otázku zevrubně projednávati. (Předsednictví převzal místopředseda dr Bas.) V pátek byl nám předložen, téhož dne projednáván v různých výborech a dnes dozrál již pro hlasování. Takovýto způsob projednávání zákonů nemůžeme nikterak schvalovati. K předloze chci říci toto: