Takové prodlení přináší dvojí ztrátu: Předně ony vyplacené miliardy na nouzové podpory bez jakékoliv protihodnoty, a na druhé straně ony částky, o které snížen byl odvod státních daní a dávek do státní pokladny.
My jsme v posl. sněmovně podali řadu pozměňovacích návrhů k projednávaným osnovám. Tyto pozměňovací návrhy nevycházely z nějakých politicko-demagogických úmyslů, nýbrž měly skutečně mít za účel určité zlepšení, ale byly nám a limine zamítnuty. Ani jeden nebyl brán v úvahu. Proto jsme se rozhodli v senátě neopakovat to, co udělal náš poslanecký klub ve sněmovně, a pozměňovacích návrhů nepodáváme. Ale právě okolnost, že naše pozměňovací návrhy byly a limine odmítnuty, je novým důvodem, pro který nemůžeme zvednouti ruku pro projednávané úhradové předlohy a pro který musíme se při tomto jednání zachovati k projednávaným předlohám záporně.
Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má dále sen. Karpišková.
Sen. Karpišková: Vážený senáte!
Před několika dny jsme odhlasovali státní rozpočet, který jsme s jistou hrdostí nazvali rozpočtem obrany státu. Koaliční strany tu projevily vzácnou svornost v nazírání na potřeby armády a celkové připravenosti státu pro případ napadení.
Nyní je nutno odhlasovat také úhradové zákony s alespoň přibližně stejnou svorností a jednomyslností, poněvadž jinak by byla práce s odhlasováním rozpočtu marná.
Z povahy věci však vyplývá, že to není tak snadné, neboť názory na dnešní náš daňový systém se značně liší. Není to zajisté systém ideální a my všichni se musíme snažiti, aby při zavádění daní bylo vždy dbáno únosnosti, aby daňové břemeno bylo spravedlivě rozděleno, zkrátka aby daně platil ten, kdo na ně má. U daně jakkoliv a kdekoliv vybrané musíme však neúprosně žádati, aby její výtěžek byl co nejúčelněji a nejúsporněji použit, zejména pokud jde o daně, jichž výtěžek má býti věnován na výzbroj armády a obranu státu vůbec.
Vážené dámy a pánové, i když dáváme rádi a ochotně vše, co naše armáda potřebuje, musíme zdůrazniti, že na dodávkách armádě nesmí nikdo nadměrně vydělávat. Potřeba kontroly zvláště zde je velmi naléhavá. Slyšíme o drahých plynových maskách, o předražených tancích a jiných znepokojivých zjevech. Mám za to, že důkladná kontrola by tu nejlépe mohla uklidniti veřejnost a zameziti mrhání těžce opatřenými penězi.
Mám čest mluviti zde jménem pracujících žen, u nichž je smysl pro účelné použití každé koruny vyvinut do nejjemnějších detailů. Jednak proto, že příliš dobře znají cenu těžce vydělaných peněz, za druhé proto, že s nimi musí, přímo zázračně hospodařit, aby za málo peněz mohly svým rodinám poskytnouti co nejvíce. Na vpracující ženy a jejich rodiny dolehnou některé z 12 právě projednávaných daní dosti těžce, neboť budou znamenat další zvýšení cen životních potřeb, z nichž některé byly v poslední době už dosti citelně zdraženy z titulu devalvace československé koruny i z důvodů jiných.
Musí si být proto naše veřejnost vědoma, že obraně státu a potřebám armády přináší dnes pracující lid jisté oběti. Přináší je rád u vědomí, že musí i tímto způsobem plniti povinnost k svému demokratickému a jen o mír usilujícímu státu. Lid však může tyto oběti přinášeti jenom za cenu snížení své beztak již nízké životní úrovně a proto musí býti tyto oběti zvláště hodnoceny a pokud je v naší moci musí býti vyváženy zlepšením mzdových a platových poměrů, protože zase právě pro brannost národa má velký význam stupeň životní úrovně širokých mas lidových.
Budiž mi dovoleno říci, že podle úsudku pracujících žen bylo možno žádati v předloženém souboru daní více obětí od vrstev kapitálově silnějších. Zejména měl pan ministr financí pamatovati na finanční kapitál, na zdanění cenných papírů, na něž zapomněl. Litujeme také, že pan ministr financí nepřistoupil na vybírání:daně důchodové z příjmů kapitálových srážkou u pramena, jak navrhovala strana soc. demokratická. Tato jediná daň by byla vynesla několik set milionů Kč, a mohli jsme uspořiti celku pracujícího lidu tíživé daně spotřební, jako je daň z umělých tuků, z piva, minerálních vod a jiné. Zde byly opravdu opuštěny stamiliony, jak to správně v posl. sněmovně řekl zpravodaj o státním rozpočtu posl. Remeš. Chceme však věřit, že budou vykonány přípravy, aby byly zdolány technické potíže spojené s vybíráním této daně tak, aby mohla býti uskutečněna v příštích letech, v nichž se patrně objeví další potřeba daní a v nichž nebude možno zaváděti další daně spotřební.
Zvýšení cen, k němuž dojde v důsledku právě projednávaných zákonů, by jistě nebylo samo o sobě tak znepokojivé. Předcházelo mu však nemalé zdražení některých důležitých životních potřeb, k němuž došlo, jak jsem již řekla, z titulu devalvace.
Tak 1 kg nejlevnější rýže "Burma" stoupl z 1,80 Kč na 2,40 Kč, levný olej na smažení z 8 Kč na 10,40 Kč, mýdlo jádrové z 3,80 Kč na 5,20 Kč, umělé sádlo ze 7,50 Kč na 9 až 10 Kč v soukromém obchodě, levné textilie pak stouply o 15 až 20 %. Dále v důsledku vyšších cen obilí v monopolu stoupla cena mouky z 2,60 Kč na 2,80 Kč, lepší druh vařivé mouky ze 2,90 Kč na 3,10 Kč. Jakost chleba se zhoršila, někde stouply jeho ceny a zmenšila se jeho váha.
V důsledku nucené pasteurisace se zvýšila pro velikou většinu konsumentů ve Velké Praze cena mléka z 1,20 Kč na 1,50 Kč za 1 litr. Zvýšení daně z kvasnic a pečivových prášků přineslo také jejich zdražení. Zvýšení daně z kyseliny octové mělo za následek zdražení octa o 30 hal. na jednom litru, přesto, že jsme se utěšovali, že se toto zvýšení daňové neprojeví v cenách.
Ani dnes nemůžeme spoléhati, že zvýšení daně z umělých toků se neprojeví v ceně umělého sádla. Nemusilo by se ovšem projeviti, když už v poslední době jeho cena o tolik stoupla. Ze zkušenosti však víme, že na konec konsument zaplatí každé zvýšení daně, když ne v ceně, tedy v jakosti výrobku. Hlavně proto, že nám chybí náležitý vliv a dozor nad dodržováním cen a nad jakostí potravin a že nikdo z výrobců nemá, povinnost předkládati veřejnosti a kontrolním orgánům kalkulace. Připojíme-li ještě ke zvýšení cen potravin také častější a rafinovanější jejich porušování, přijdeme k závěru, že výživa a zdraví lidu jsou u nás těmito zjevy do značné míry již ohroženy. Proto znamenají nově zaváděné spotřební daně další pokles životní úrovně pracujícího lidu, nad nímž se především musí pozastaviti ženy, matky a hospodyně. I když oceňujeme, že v celku nových daní se podařilo omeziti daně spotřební - ovšem počítáme-li správně i daně obchodové a poplatky do daní spotřebních, nemá to omezení veliké - musíme, správně posuzujíce hospodářskou situaci pracujícího lidu, dojíti k závěru, že nově ukládané daně budou hodně ujídati ze skrovně naplněné mísy rodin pracujících lidí. Jak skrovně je tato mísa naplněna, o tom nás nejlépe přesvědčí přehled mzdových poměrů těchto vrstev.
Především nutno konstatovati, že máme dosud mzdy krisové. Proto také nemůže býti dán souhlas ke zdražení mléka, třebaže uznáváme oprávněný požadavek zemědělců, aby za svoji práci a vydání s výkrmem dobytka dostávali větší odměnu než dostávají od mlékáren dnes. To se musí a může stát jedině na účet velkomlékáren a opatřením levných krmiv, jež obilní monopol tak pronikavě zdražil. A proto také musíme trvati na snížení ceny cukru na účet cukrovarnického kartelu, jehož roční čisté zisky jsou tak enormní.
Vážené dámy a pánové, všimněme si nyní dělnických mezd. Podle údajů statistiky Ústřední sociální pojišťovny můžeme zjistiti, že mzdový úhrn je ještě asi o 20 % nižší než r. 1929, přesto, že celková výroba dosáhla již skoro stavu z téhož roku a v některých oborech je dokonce větší. Porovnáním středních, výdělků všech pojištěnců seznáme, že je o 11,27 % nižší než r. 1929. Průměrný denní výdělek mužů r. 1929 činil 22,28 Kč, a r. 1935
poklesl na 16,11 Kč. V červnu letošního roku se sice zvýšil, zůstává však o 9,87 % pod úrovní r. 1929.
Ještě citelnější byl pokles mezd u žen. Mzdová úroveň je u žen o 11,90 % nižší než r. 1929. Průměrný denní výdělek všech pojištěnců, mužů a žen, vykazuje snížení o 11,27 %. O úrovni mezd u nás svědčí také skutečnost, že 45 % pojištěnců ústřední sociální pojišťovny je zařazeno ve třech nejnižších třídách s výdělkem do 12 Kč.
Nejhůře po stránce 'mzdové jsou na tom ženy. Výkaz ústřední sociální pojišťovny za srpen 1937 dokazuje nejlépe tento mimořádně nepříznivý stav ženských mezd. V nejnižších dvou třídách s denním výdělkem do 10 Kč bylo pojištěno celkem 404.576 pracujících žen, t. j. 45,6 % všech ženských pojištěnců. Tedy téměř polovina pracujících žen vydělávala týdně nejvýše 60 Kč. V nejvyšších třídách, ve kterých jsou zařazeni pojištěnci s denním platem vyšším než 28,50 Kč, bylo jen 1,8 % všech pojištěných žen. Tudíž necelá padesátina žen vydělává více, než 171 Kč týdně. Ze 100 ani ne celé 2 ženy.
Za takových mzdových poměrů nelze jistě přinášeti lehce oběti, třeba k účelu nejvyššímu a všemi námi správně doceňovanému, jako je obrana státu. Hlasujeme-li jako zástupci nedostatečně placeného pracujícího lidu pro nové daně a tím i pro nové zdražení životních potřeb, je třeba oceniti u tohoto lidu, že kdo z mála dává, je největším vlastencem a nejlepším republikánem.
Platové poměry státních a veřejných. zaměstnanců hlavně nižších a. středních, jichž je převážná většina, nejsou také utěšené. Srážky s platů byly dosud jen nepatrně odčiněny částkou 150 mil. Kč v rámci letošního rozpočtu. Příštím rokem má býti státním zaměstnancům vráceno jen 105 mil. Kč. Srážky u pensistů mají dokonce zůstati v platnosti i nadále. Avšak i to, co bude státním zaměstnancům vráceno odstraněním srážek, budou museti dáti státu ve formě branného příspěvku. I v těchto vrstvách bude tedy každé zvýšení cen z titulu nových daní pociťováno bolestně a bude znamenati pokles životní úrovně.
Vážený senáte! Bylo by chybou, kdybychom si, ať již ve spěchu, s nímž projednáváme tyto zákony, nebo v návalu radostné obětavosti a v touze, dáti státu co nejlepší obranu těchto skutečností neuvědomili. I když víme, že diktátorské státy přikročily v poslední době k hlubokému a soustavnému snižování životní úrovně pracujícího lidu - měly ovšem také odvahu vzíti podnikatelům a kapitálově silným vrstvám - musíme my, demokratická republika a země s celkovou nízkou životní úrovní vůbec, hledati cesty, jak bychom pracujícímu lidu vrátili, co mu novými daněmi béřeme. Můžeme tak učiniti rozmnožením pracovní příležitosti soukromými i veřejnými investicemi, zvláště opatřením hojného a levného úvěru, prohloubením sociální a zdravotní péče o děti nezaměstnaných rodičů a pracujícího lidu vůbec, lepším zaopatřením zestárlých dělníků a dělnic, v dnešním výrobním procesu již od 45 let nevítaných.
Pracující ženy nevytyčují dnes žádného speciálně ženského požadavku. Nejpřednější a nejdůležitější otázkou je, jak budeme žíti se svými dětmi, kolik příležitosti se dostane našim mužům, synům i nám samým k výdělečné práci, jaké mzdy budou vypláceny a jaká bude v šíleném tempu zracionalisované výroby pracovní doba nás všech. Tedy holá existence stojí dnes v popředí zájmů pracujících žen a vedle toho ovšem krvavě vážný otazník: Bude zachován mír a s ním životy našich mužů a dětí?
Vážený senáte! Abychom mohli dáti uspokojivou odpověď na tyto závažné otázky, o to se musíme snažiti všichni, my zákonodárci, vláda, rozhodující činitelé ve výrobě, ve finanční politice, ve zdravotnictví a sociální péči, právě tak jako ve věcech obrany státu. Ze vzestupu nezaměstnanosti, který, jak je viděti, není jen sezonním, vyplývá pro stát povinnost, postarati se lidem o práci a těm, kteří jsou obětmi strukturální nezaměstnanosti, umožniti přeškolení nebo existenci na jiném podkladě, zejména dalším prováděním pozemkové reformy, kolonisací a jinými vhodnými opatřeními. Dobrá zaměstnanost a slušné mzdy zabezpečující vyšší životní úroveň, to jsou otázky, jež úzce souvisí s řešením nejvážnějších dvou problémů dneška: populace a obrany státu. A poněvadž si přejeme, aby tyto dva problémy byly vyřešeny pro národ a stát co nejúspěšnější, musíme upozorniti na nevhodnost zavádění nových daní spotřebních a obraceti pozornost pana ministra financí k vydatnějším zdrojům, k náležitému zdanění a postižení důchodů z kapitálu přímo u zdroje, k pronikavější progresi u daní přímých a konečně i k valorisaci pozemkové daně.
Pan kol. Marcha prohlásil jako hlavní řečník republikánské strany v rozpočtové debatě zvláště výrazně a téměř slavnostně, že ve státě je nejvyšším, ba svrchovaným majestátem poplatník. Nuže, není to zrovna poplatník z vrstev zemědělských, neboť pozemková daň vynáší při své dnešní nesprávné konstrukci a proto, že nebyla dosud jako jiné daně valorisována, opravdu velmi málo. Také v úhradových zákonech, které právě projednáváme, bylo zemědělství hodně ušetřeno, takže můžeme říci, že oním majestátem poplatnickým je vlastně pracující lid měst a venkova, pokud platí daně spotřební, nejvíce vynášející, a vydělává ještě k tomu svou prací v továrnách, dílnách, na poli i v kancelářích na ty daně, které jsou ukládány velkým poplatníkům jako daně přímé. To je ten pravý majestát.
A tomuto pracujícímu lidu uleviti v tíživém břemenu daní spotřebních, o to tíživějším, že musí býti placeny z nedostatečných mezd, bude úkolem lepšího daňového systému, k němuž musíme dojíti co nejdříve, chceme-li býti sociálně spravedliví v našem demokratickém státě.
Končím tím: V přesvědčení, že krok za krokem dojdeme k uskutečnění daňové spravedlnosti nebo lépe řečeno k demokracii uvnitř daňového systému, budeme hlasovati pro celek úhradového plánu, poněvadž obrana státu je nám dnes úkolem nejvyšším. (Potlesk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo p. sen Janček.
Sen. Janček: Slavný senát!
Žijeme v slobodnej demokratickej republike, aspoň tak nám je to nasugerované, a z toho vyplývajúc, zastupujeme tých občanov, ktorí nás svojou dôverou poctili, aby sme ich tu svedomite zastávali.
Keď s tohoto správneho stanoviska mám posúdiť predložených 12 nových úhradových daňových predlôh, 12 nových bremien, ktorými má ten náš poplatník, náš spolublížny, už aj tak daňovými bremenami preťažený, ešte viac byť finančne vyčerpávaný, nemôžem ako jeho svedomitý zástupca, brať za tak ohromné preťaženie žiadnu zodpovednosť, ani vtedy nie, keď celý štátny rozpočet na jubilejný rok 1938 je sprevádzaný zvučným heslom "na obranu štátu". Heslo "Obrana štátu" nemá byť heslom, ako vytlačiť od daňujúceho občana ostatný halier, ale obrana štátu je a má byť dennou životnou otázkou vedúcich štátnikov každý rok. Taký hospodár, ktorý myslí na záchranu svojho majetku len vtedy, keď mu horí strecha nad hlavou, je veru planý hospodár. Dobrý hospodár poistí svoj majetok proti živelným pohromám v každú dobu. Tak aj je povinnosťou vedúcich štátnikov, vždy, aj v pokojných časoch, bdieť nad bezpečnosťou štátu a svojich občanov.
Za 20 rokov sa nehospodárilo, dávaly sa zbytočné prémie, siahajúce do ťažkých milionov, prevádzané boly sanácie družstiev politických strán, bánk a podobných inštitúcií preto, aby si páni riaditelia bánk mohli ďalej vyzdvihovať milionové honoráre. Tieto saná- cie a zbytočné prémie pohltily za tých 15 až 20 rokov najmenej 8 až 10 tisíc milionov. To sa všetko prevádzalo pod egidou politických strán, aby sa mohli politickí činitelia svojim voličom pochlúbiť: A jhľa, to sme vám my vydobyli, voľte nás i naďalej, budeme vám aj naďalej vydobývať podobné výhody. - Pravda, na úkor ostatných daň platiacich občanov.
Slávny senát, žijeme na dlh. Jednu dlžobu hradíme novou dlžobou. To je rozhodne nie chvalitebné ani pri jednotlivcovi, ani pri štátnom hospodárstve, čo značí, že žijeme na účet detí a vnukov.
Ešte v r. 1930 vtedajší pán minister financií dr Engliš sa bol vyslovil, že nemôže požiadavkám vládnych koaličných strán vyhoveť, lebo poplatníctvo už nemožno ďalej daňovými bremenami zaťažovať, bo je už tak preťažené. A čo vidíme? Každý rok bol obom snemovniam predkladaný "vyrovnaný rozpočet", ale záverečné účty vykazovaly každý rok prekročenie rozpočtu blízko o 1 miliardu Kč. Tak sa stalo, že r. 1930 sa štátny dlh pohyboval okolo 40 miliard. Kč a dnes dlhujeme 47 miliard Kč. Štátny dlh teda rastie ako lavina. Spytujeme sa: Je toto možné hospodárstvo? Podľa mojej mienky a mienky mojich voličov tomuto podobné hospodárstvo nie je možné, lebo to vedie rozhodne ku finančnej katastrofe, ktorú si nik neželá.
Hodilo sa heslo "konjunktúra". Moji spoluobčanía sa spytujú, kde je tá konjunktúra? Ak je dôkaz konjunktúry, že od januára tohoto roku do novembra bolo v Československej republike na 622 konkurzov, o 7 menej ako lanského roku v tú istú dobu? To je veru slabý dôkaz konjunktúry. My, remeselníci, živnostníci, strední obchodníci nepociťujeme žiadnu konjunktúru a zvlášť nie na Slovensku, ba opak sa dostavuje u každého jednotlivca poctive pracujúceho. Každodenné výdavky rastú a príjmy klesajú.
Prapodivný úkaz v tejto našej socialistickej republike. Konjunktúra nastala u veľkokapitálu a veľkopriemyslu: Pod asistenciou vlády a pod ochranou vládnych strán utvorily si na ochranu seba a svojich záujmov a že vraj aj v záujme robotníctva tie nešťastné kartely, t. zv. diktátorské společnosti, a tie, majúc za sebou mocných činiteľov hospodárskeho a i politického života, diktujú nemilosrdne. Ak chceš mať tovar, zaplatíš vopred celú požadovanú sumu, zaplatíš obal, manipuláciu, dovozné etc., a keď si ho vopred zaplatil, máš právo tovar ten bez poznámky odobrať a mlčať, lebo ak nie, nedostaneš tovar. Keď sa utvoril cementársky kartel, Baťa povedal, že ide postaviť cementárnu, a cementársky kartel sa pekne ujednal s Baťou a nechal mu cement po 12,50 Kč. Prosím, dnes cementársky kartel žiada 30 až 32 Kč! Aký je to zárobok! A tak je to aj s naším cukrom. My platíme cukor 6,30 Kč preto, aby cudzina jedla náš cukor po 80 hal. a po 1 Kč.
Páni moji, musíte vedeť, že naša republika v zaťažení daňovom medzi štátmi europskými vedie, je na prvom mieste. Podľa štatistických údajov z národného dôchodku sa soberie u nás na verejné bremená až 33 % do 40 %, naproti tomu v ostatných štátoch europských sa táto kvóta pohybuje medzi 13 % až 24 %, ba vo Švajciarsku údajne len okolo 12 %. Pri takýchto okolnostiach, pri tak nezdravej hospodárskej politike, ako ju prevádzajú naši vedúci činitelia pod tlakom dnešnej vládnej koalície, a pri tak ohromnom zaťažení poplatníctva sa nečudujte, keď sa najde opozičná strana, ktorá nepodľahne ani tak zvučnému heslu "obrana štátu".
Vládní činitelia nevidia a nechcú videť, že 75 % ziskov zkartelovaného veľkopriemyslu ide do zahraničia, lebo účastiny nášho veľkopriemyslu sú v rukách zahraničného veľkokapitálu. K tomu všetkému prišla sama vláda na pomoc veľkostatkárom s obilným monopolom, syndikalizovaním, kontingentovaním a všelijakými vládnymi zásahmi, takže súkromné podnikanie sa octlo v najväčšej kríze vtedy, keď mu vládne žurnály chcú nasugerovať konjunktúru. Konjunktúra je u kartelov, inde nie je. V mojom obore, v stavebnom podnikaní, sa všeobecne hovorí: "My sme už hotoví, nám už nemajú čo vziať:" Tak vypadá tá rozhlasovaná konjunktúra u nás. (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.)
Cenový index denných potrieb rapídne rastie, nepomohlo ani vyhlásenie pána predsedu vlády dr M. Hodžu, že s každým zdražovateľom, ktorý neodôvodnene bude zdražovať, bude nakladané ako s vlastizradcom. Nepomohlo, lebo pán predseda vlády by bol býval nútený medzi ním označených previnilcov zaradiť najsamprv vlastné štátne podniky, poštu, štátne lesné podniky atd.
Slávny senát! Ešte na zvyš dnešného zaťaženia vyťažiť lepšie povedané vytlačiť z poplatníkov tohoto štátu ešte 1200 mil. Kč, ako to predložené vládne predlohy vyžadujú, to už je ozaj zúfalý stav.
Najzákladnejšou požiadavkou poplatníctva ako udržovateľa tohoto štátu je, aby s jeho tvrdo zarobeným grošom, ktorý složí do štátnej pokladnice, bolo účelne, rozšafne a šetrne nakladané, čo sa dosiaľ podľa prežitých skúseností nedialo. Tak ďalej, ako dosiaľ, sa nakladať s poplatníkovými peniazmi nesmie; musí byť šetrené za každú cenu.
V r. 1925 na nátlak skoro všetkých zákonodarcov a hlavne na nátlak opozície, vyniesol sa t. zv. restrikčný zákon, podľa ktorého mal sa počet vtedajších štátnych zamestnancov snížiť o 10 %. Od občianstva sa vyžaduje znalosť zákona a hlavne dodržiavanie zákonov, lebo ak nie, na konci každého paragrafu je hneď aj pokuta vyčíslená. A teraz si pozrime, ako dodržiavajú zákony tie najvyššie štátne úrady, nami platené.
Po istom restringovaní mali sme 350.000 štátnych zamestnancov. Tento počet podľa vyneseného restrikčného zákona mal byť dodržaný. A čo počujeme z úst predsedu úspornej a kontrolnej komisie? Že dnešný stav štátnych zamestnancov je 442.000, teda o 89.000 viac, ako restrikčný zákon povoľuje. Mne sa zdá, že táto naša republika je pre istých pánov primnoho slobodná. Čujte!
Záverečné účty za r. 1936 vykazujú, že aktívni štátni zamestnanci dohromady aj s penzistami obdržali zo štátnej pokladnice vyplatené 8.999,874.793 Kč. Keď naproti tomu uvážime, že celý príjem na všetkých daniach a dávkach bol odhadnutý r. 1936 v obnose 8.033,531.000 Kč, vykazuje tento schodok asi jednu miliardu. Skutočnosť bola ale ešte hroznejšia, lebo podľa účetnej zprávy sa na všetkých daniach a dávkach vybralo v r. 1936 len 6.891,514.570 Kč, to znamená, že v r. 1936 zaplatili občania do štátnej pokladnice o 2.108.360.223 Kč menej, ako bolo vyplatené na osobné výdaje. O viac ako 2 miliardy stála nás štátna administratíva viac, ako mohla štátna pokladnica od finančnou správou preťažených občanov zinkasovať.
Na vysvetlenie: V tu podaných údajoch sú zahrnuté aj výdavky na štátne podniky, ktorých hospodárstvo skončilo v r. 1936 prebytkom 891,905.893 Kč. Keď tu udaný obnos odtiahneme s hore uvedených, prichodíme k záveru, že štátna pokladnica vyplatila na účet osobných výdajov o 11/4 miliardy Kč viac, ako prijala na všetkých daniach, dávkach a zisku zo štátnych podnikov dohromady.
Spytujem sa vás, páni z koaličných strán, ktorí tak ľahko hlasujete každý rok za rozpočet a ešte ľahšie preberáte záverečné účty, ako dlho mienite túto našu milú republiku a jej občianstvo udržať bez finančných otrasov? Škoda nášho veľkého Rašína, ktorý povedal pri jednej takej príležitosti: "Vy si odhlasujte, čo chcete, ale ja nedám." Pilsudski v Poľsku musel tiež poriadok urobiť. Bismarck bol povedal, že na vojnu sú treba tri veci: peniaze, peniaze a peniaze. U nás v Československej republike treba sú tiež tri veci, a síce: šetriť, šetriť a šetriť.
Šetriť je možné. Všetky t. zv. oročky z uhlia, z liehu, z cukru atď. nech neuchodia do straníckych pokladníc, ale do štátnej pokladnice. Vládne politické strany majú aj tak už asi po 20 miliárd majetku - to im môže stačiť.
Zjednodušiť administráciu tak, aby každý prednosta úradu mal po istý stupeň rozhodovacie právo a bol za to zodpovedný. Týmto spôsobom by sa celá administrácia zjednodušila a zlacnela, občania by boli od všelijakých daromných sekatúr oslobodení a najvyšší správny súd by bol odbremenený.
Keď sa na občianstvo ide s tlakom na obranu štátu, netreba zavádzať riady, na ktoré je preliminované 900.000 Kč. Riady neobránia štát. Na tie pliešky môžu páni počkat do 25ročného jubilea.
Štátne podniky zakcionovať, urobiť z pasívnych aktívne s pribraním odborníkov. Odstrániť zbytočnú byrokraciu a agendu zjednodušiť na spôsob privátnych spoločností. Družstvá politických strán riadne odaniť, žiadne výhody, ani daňové, ani dopravné.
Nie som proti podpore v nezamestnanosti, lebo našich biednych ľudí treba udržať.
Zvláštnou kapitolou sú zvýšené výdaje ministerstva zahraničia o 17 mil. Kč; hovorí sa, že je to dôsledkom devalvácie našej koruny. Tento prípad jasne hovorí o nehospodárnosti v našom štáte. Len ten, kto žije na dlh, je nútený sa uchýliť k finančným machináciám, podobným devalvácii, t. j. k znehodnoteniu jeho zmenák.
Výdaje všetkých ministerstiev. sa zvyšujú oproti r. 1937 o 1.663,680.000 Kč, okrem mimoriadneho rozpočtu, ktorý je stanovený na 3.500 mil. Kč. Spolu sa zvyšujú výdaje r. 1938 o 5.163,680.000 Kč. Len správa štátneho dlhu s úrokami a amortizáciou bude nás stáť r. 1938 1.852 mil. Kč. Pán minister financií sa bol vyslovil, že štátna správa je viazaná zákonmi. Ale pri tom má vedeť, že sme veľmi šikovní zákonodarci a že my hocikedy ktorýkoľvek zákon znovelizujeme.
Ako koruna všetkého zla prichodí náš do krajnosti komplikovaný daňový zákon, ktorý daňovú morálku nášho poplatníctva už dávno rozviklal tým, že údaje, keď aj svedomite udané, berná správa zvýši bez odôvodnenia na 3až 4krát vyššiu čiastku, a koniec je ujednanie na 10, 15, 20 %.
Takýto komplikovaný prípad mám tuná u sebe. Krajinský úrad v Bratislave poslal mestskému úradu v Ružomberku dopis tohoto znenia:
"Na váš dopis zo dňa 24. VI. 1936 vo veci da ne z obratu vám sdeľujeme toto:
Podľa odst 4, čl. I. zákona č. 265/1935 Sb. z. a n. sú od dane z obr atu oslobodené dodávky a výkony pre obce, keď o dodávke alebo výkone nebola vyhotovená výplatná listina a poplatník preukáže, že zo smluvy o príslušnej dodávke alebo výkone bol zaplatený smluvný a kvitančný poplatok.
Podľa sdelenia generálneho finančného riaditeľstva pre Slovensko v Bratislave máme za to, že zadávací zápis zo dňa 26. januára 1936 predstavujú so stanoviska poplatkového poplatné listiny, aké má na mysli citované usnesenie zákona č. 265/1935 Sb. z. a n: Tak tedy pre obec Ružomberok neprislúcha oslobodenie podľa §u 4, č. 17 zákona o dani z obratu od dane z obratu."
Toto je už taká komplikovanosť, ktorá je na silu vyvolaná, lebo hovorí sa o zadávacom zápise - a to bola vždy smluva, ale oni to prekrucujú, že údajne podľa návrhu generálneho finančného riaditeľstva je to poplatná listina, čo neodpovedá zákonu. Preto by bolo treba na celej čiare zjednodušiť všetky naše zákony.