Slávny senát! Nie je nič horšieho pre remeselníka, obchodníka a vôbec pre občana poplatníka, ako keď sa nevyzná v niečom, v čom sa vyznať má. A každý slobodnú živnosť prevádzajúci občan sa má vyznať v jeho zaťažujúcich daňových bremenách. Náš daňový zákon je ale tak komplikovaný, že sa ani úradníci finančných úradov, ktorí už 20 rokov v tom pracujú, v ňom nevyznajú. Ale škoda mluviť, naša berná správa to odkúkala niekde vo Francúzsku a v Rakúsku a toho sa pridržiava zubami nehtami, keď je celý ten komplex daňových zákonov aj na úkor príjmov štátnej pokladnice. To je zákon len na prenasledovanie stredných a malých poplatníkov; tie veľké podniky, ktoré majú svoje účtárenské oddelenia, tie majú viac praxe, kde a ktoré položky schovať pod odpočitateľné položky, ako celý štátny berný aparát.
Predloženými 12 daňovými predlohami sa to ešte viac skomplikuje a bude z toho celý blázinec.
Poneváč poplatníctvo je už aj tak preťažené daňovými bremenami, poneváč sa na rozvoj slovenského národného ducha v tejto našej vlastnej republike žiaden zreteľ neberie, ba tento sa. na Slovensku na celej čiare ubíja, poneváč je Slovensko či v personálnych či vo vecných dotáciách v prospech historických zemí dôsledne ukracované, poneváč za dlhých 20 rokov sme žiadnu snahu šetrenia s poplatníkovým, ťažko zarobeným grošom nezistili, poneváč sa podnikateľský duch v každom odvetví remesla, živnosti a obchodu vládnymi zásahmi ubíja, poneváč sa neprikročilo dosiaľ k rozriešeniu slovenského problému - k takému hospodárovi, ktorý večite len nové a nové zmenky podpisuje, ktorý večite nové a nové dlžoby robi, nemá nik dôvery - tak ani my, slovenská ľudová strana Hlinkova, túto zmenku nepodpíšeme a 12 nových, bremien na ťarchu našich spoluobčanov neodhlasujeme.
Slávny senát, nech mi je dovolené podať ešte príhodné krátke vysvetlenie. Moc sa reční a hovorí o Slovensku bez znalosti slovenského problému a slovenských ľudí. Pán kol. Pánek srovnáva, ako to bolo na Slovensku za Maďarska a ako je to dnes. Mimovoľne sa dostáva k rovnici Maďari - Česi. Ako to bolo pod vládou Maďarov a ako je to pod vládou Čechov. Takto by český národný socialista hovoriť nemal. Pod Maďarmi boli sme podrobení, do republiky šli sme Slováci a Česi ako rovní s rovnými. Republika mala a má smysel, lebo má umožniť národný rozvoj Slovákov a Čechov. Český národný rozvoj je tu, ale slovenskému národnému rozvoju robia sa neslýchané prekážky. Ak neveríte, srovnajte si: keby vaši pražskí študenti tiahli po uliciach a žiadali vyučovať v češtine. Češtinu nik nevylučuje, ale slovenčinu áno, a preto bratislavskí naši akademici demonštrovali pod heslom "Na Slovensku po slovensky", za práva slovenčiny.
S postupom našich mladých akademikov my starší súhlasíme a ich podporujeme. A stojíme aj za tými mladými, ktorí svojou prácou dokázali, že sú dobrými bojovníkmi za národný rozvoj slovenský. Medzi týchto patrí aj posl. Sidor. Prepáčte, ale musím odmietnuť výpoveď kol. Pánka, ktorý dehonestujúce hovoril "takových Slováků, jako je Sidor". Keby sme ich len viac mali takých, akým je Sidor! Ja ho poznám od malička. S jeho otcom som chodil do školy, spolu sme rástli v Ružomberku a môžem povedať, že mladý Sidor sa rozvinoval už pred prevratom v blízkosti Andreja Hlinku a mňa, ktorí sme o slovenskosti vydávali svedectvo v maďarských žalároch Ružomberka a Segedína. Ani my sme neboli zradcovia, ale zradcom národa a toho štátu nikdy nebol a ani nebude Karol Sidor To je naša stará škola slovenská a jej žiakom j e Sidor.
Darmo sa tu rozčuľujete, ostaneme my Slovákmi aj ďalej. Nacionálna myšlienka našla si svojich nositeľov do prevratu, má ich aj po prevrate a bude ich mať vždy. O Sidorových dobrých úmysloch s národom a štátom nikto rozumný pochybovať nemôže a nesmie, ak len nechce vystaviť o sebe s vedectvo, že pochopu nemá o vnútornom založení našich slovenských ľudí a že ich absolútne nepozná.
Hovorím vždy ako starý a žalárovaný predprevratový Slovák: Daj nám, Bože, čím viac takých dobrých a osvedčených Slovákov a republikánov, akým je Sidor, a potom budeme spokojne umierať, lebo sme presvedčení, že vec slovenského národa dostala sa do dobrých a povolaných rúk. O tom, kto je dobrý Slovák, smieme a môžeme hovoriť my, predprevratoví a žalárovaní Slováci, nikdy nie kolega Pánek a Zeman. A ja o Sidorovej slovenskosti môžem vydať iba to najlepšie svedectvo. (Potlesk senátorů slovenské strany ľudové.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Vlkovi.
Sen. Vlk: Slavný senáte!
Kol. Brodecký ve své řeči k státnímu rozpočtu podrobil kritice personální otázku našich železničních zaměstnanců a poukázal na její stinné stránky. Já chci přičiniti několik poznámek k naší železniční dopravě a tarifům, poněvadž naše železnice samy si vynucují pozornost tím, že vykazují za letošní rok 147 mil. Kč deficitu.
V oboru železniční dopravy je třeba především přikročiti k pracím, směřujícím k rychlému provedení t. zv. velké tarifní reformy, neboť náš tarif pro dopravu zboží spočívá stále ještě na podkladech předválečného tarifu býv. rakouských železnic, zejména pokud jde o hodnotný systém, na němž je vybudován, a již dávno není v souladu se změněnými cenovými poměry jednotlivých druhů zboží a nevyhovuje, zejména pokud jde o sazební barémy, změněným přepravním potřebám, které vznikly převratem.
Propočítání tarifů místních železnic je pokládáno za předpoklad tarifní reformy. Proto nutno provésti nejprve revisi klasifikace zboží a správně rozlišiti poměr železničních tarifů k dopravovaným surovinám, polotovarům a hotovým výrobkům. Počet tarifních tříd bude třeba rozmnožiti z toho důvodu, aby rozpětí mezi jednotlivými třídami nebylo příliš velké a aby při zařazování jednotlivých výrobků nebo skupin do jednotlivých tarifních tříd mohlo se přihlížeti k nynější potřebě dopravy - mám na mysli různé odstupňování atd.
Tam, kde není možno touto úpravou vyhověti potřebám jednotlivých odvětví, jež jsou trvalého rázu, nutno rozšířiti systém výjimečných tarifů. Při protáhlém tvaru našeho státního území je třeba přihlížeti ke značnějšímu odstupňování sazeb na velké vzdálenosti, zejména přes 400 km, aby byla ulehčena dálková doprava zvláště hromadného zboží. Tím musí býti Slovensko a Podkarpatská Rus přiblíženy k ostatnímu státnímu území, což vlastně tvoří problém československý. Tarifní reforma je nejen hospodářsky důležitá, nýbrž i politicky přímo nutná. Tarifní reforma má učiniti tarif ve všeobecnosti přehlednější. Tím odpadne valná část tarifních slev. Ovšem tam, kde tarifní výhody jsou s národohospodářského stanoviska odůvodněné a nutné, třeba je i nadále zachovávati a podle potřeby i rozmnožiti tarify směrovými. Pro přepravce musí tarifní reforma i při těžkém postavení železnic znamenati bezpodmínečné ulehčení. Poněvadž však provedení velké tarifní reformy si vyžádá ještě delší doby, je nutno ihned snížiti tarify aspoň pro nejdůležitější druhy zboží, jako je především uhlí a dříví. Návrhy na snížení uhelných tarifů se projednávají již řadu let, ale dosud bezvýsledně, na škodu celého našeho hospodářství. Navrhované všeobecné snížení by přineslo největší úlevy na krátké vzdálenosti a bude i tu třeba odstupňováním sazeb poskytnouti značnější snížení na větší vzdálenosti. Individuální úpravy pro jednotlivé oblasti je třeba i v budoucnosti zachovati. Nemůže-li železniční správa snésti úbytek příjmu vzniklý snížením uhelných tarifů, doporučovalo by se působiti na ministerstvo financí v tom směru, aby zásilky uhlí, nejdůležitější to suroviny, osvobodilo od přepravní daně vůbec, čímž by se dopravní sazby na uhlí snížily asi o 11 %.
Československé a jmenovitě slovenské a podkarpatoruské dřevařství snáší velmi těžko neupravenost železničních sazeb. Problém tento se projevil v plné intensitě teprve v posledních letech po katastrofální derutě cen u všeho druhu dříví. Dosavadní úprava nedostačuje. Mimo to strukturální změna v odbytových možnostech nezbytně nutně vyžaduje náležité a radikální úpravy dopravného, která by usnadnila novou orientaci v odbytových možnostech.
Tarifní reforma je především určena pro dopravu v tuzemsku. Na jejím podkladě se objeví potřeba opatření pro export. Vzhledem k nutnosti udržení a zvýšení našeho vývozu nutno soustavu vývozních tarifů stále a stále bedlivě sledovati a samozřejmě i doplňovati. Svazové tarify s cizinou třeba postupně rozšiřovati, jmenovitě se státy, se kterými máme obchodní smlouvy. Zvláště třeba sblížiti tarifní systémy států Malé dohady.
Nezbytným předpokladem zlepšení dopravy, zejména nákladní, jejíž páteří je železnice, je urychlené doplnění železniční sítě výstavbou nových železnic, jmenovitě ve směnu východ západ, a spojení tratí dosažitelných dosud jen velikými oklikami. Směrodatným zůstane tu investiční program podle zák. č. 285/1920, ke kterému přistupuje nová, velmi nutná výstavba železnic z důvodu změněných hospodářských poměrů.
Dále nutno pečovati o to, aby čsl. železnice byly náležitě vybaveny též po stránce technické. Jde zejména o náležitou úpravu tratí, které slouží jak dopravě mezinárodní, tak i vnitrozemské dopravě dálkové, aby dovolovaly stupňování rychlosti osobní i nákladní dopravy na úroveň mezinárodní, a dále o vybavení stanic, jmenovitě ve velkých průmyslových střediscích, a stanic pohraničních potřebnými technickými zařízeními. Turistický ruch budiž podporován výstavbou horských visutých lanových drah, zejména v Tatrách a na Šumavě, vhodnými vlakovými spoji a vypravením vozidel. V dopravě zboží jak v transitu přes republiku, tak i v tuzemsku, zejména ve směru východ-západ a opačně, budiž věnována zvýšená péče zrychlení a zmodernisování dálkové dopravy a pro určité druhy zboží.
Budiž prováděna podle potřeby další motarisace dopravy, pořizována buďtež specielní vozidla pro podporu průmyslu, obchodu a zemědělství a prováděna elektrisace těch tratí, kde jsou pro ni náležité předpoklady.
Dokonalé technické vybavení našich železnic zejména co do rychlosti spojeni a co do pohotovosti vhodného vozového materiálu bude účinným prostředkem pro zdolání automobilové konkurence.
Slavný senáte! Chci se dále v zájmu drobných a středních podnikatelů zmíniti o clu na novinový rotační papír.
Deníky přinesly před několika dny zprávu, že vláda zvýšila opět clo na novinový, t. j. rotační papír na 84 Kč z nynějších 8,40 Kč, které bylo v platnosti od června t. r. Jako důvod pro to se uvádí, že se tak děje se zřetelem na úmluvu papíren s vydavatelstvy novin o cenách papíru. V tomto směru je nutno rozlišovati mezi vydavatelstvy deníků, které dohodu sjednaly, a vydavatelstvy ostatních novin a časopisů, které zůstaly mimo dohodu. Je řada nakladatelů týdeníků, kteří jako střední a menší podnikatelé budou opětným zvýšením cla nesmírně postiženi a dostanou se pro naznačené zatížení do veliké nevýhody oprati finančně silným vydavatelům deníků.
V červnu t. r. jsme radostně uvítali, že clo na dovoz rotačního papíru bylo sníženo z 84 Kč na 8,40 Kč. Stalo se tak po zrušení povolovacího řízení na dovoz papíru. Doufali jsme, že se rozšíří tato sníženi cla i na dovoz ostatního papíru, jehož vysoké ceny v našem státě jsou přemrštěné a nejsou ničím odůvodněné.
Cla na papír jsou horentní, dosahují 50 až 100 % světové ceny papíru. Tuzemská cena stanovená kartelem se rovná, prostě světové ceně, zvýšené o clo a dopravné. Ale i za světovou cenu se cizozemským továrnám vyplácí k nám dovážeti. Proto došlo mezi kartelem československým a kartely jiných států k dohodě a všechny tyto dohody byly na škodu našemu národnímu hospodářství. Žádáme proto znovu vládu a ministerstvo financí, aby vzaly ohled na finančně slabé, střední a malé závady a clo na papír, a to rotační i jiný, snížily.
Slavný senáte, přicházím konečně k vlastnímu jednání o úhradových předlohách. Státní závěrečný účet za r. 1936 vykazoval podle zprávy nejvyššího účetního kontrolního úřadu pokladní schodek 1.760 mil. Kč. Tento schodek vznikl tím, že pokladní příjmy zůstaly proti rozpočtu o 479 milionů Kč pozadu a že pokladní výdaje byly proti rozpočtu o 1.281 mil. Kč vyšší. Státní dluh se zvýšil r. 1936 o 5.603 mil. Kč na více než 44 miliardy Kč. Letošního roku daňové příjmy sice stoupají, avšak tato stoupání není celkem zvlášť významné.
Podle státního rozpočtu na r. 1938 v souvislosti s opatřením na obranu státu budou výdaje mimořádně zvýšeny. Aby se dosáhlo vyrovnání mezi výdaji a příjmy rozpočtu a zároveň alby se zabránilo dalšímu vzrůstání státních dluhů, je podle opětovného prohlášení p. ministra financí nutno opatřiti úhradu řádných výdajů přibližně ve výši 11/2 miliardy Kč zvýšením dosavadních a zavedením nových daní.
Vládní daňové předlohy, které projednáváme, ustanovují řadu opatření v oboru daní přímých a nepřímých, mimo jiné především daně z obratu, a tu dlužno konstatovati, že všecky hospodářské kruhy bez rozdílu jsou proniknuty přesvědčením, že výlohy na obranu státu musí býti uhrazeny. Kritisují-li se tedy četné zásady a četné jednotlivosti úhradových předloh, děje se to přece u vědomí, že prostředky nutné na branné výlohy musí býti v pohřebné výši sehnány. Cíl předloh tedy stojí mimo rámec našeho jednání.
Pokud jde ovšem o cesty k dosažení tohoto cíle, odporuje náš názor velice finančnímu plánu vlády ze zásady daňové spravedlnosti, kterou sleduje živnostnictvo a obchodnictvo svými parlamentními zástupci od počátku republiky na poli daňové a finanční politiky. Opakovati opět a opět tyto naše zásady, zdá se mi téměř zbytečné, poněvadž víme, že panující křiklavé příkrosti naší daňové politiky vůči živnostnictvu a obchodnictvu nenalézají plně spravedlivého porozumění našeho parlamentu i vlády, poněvadž zaopatřování státních příjmů zrovna tak, jako stanovení výdajů v rozpočtu podléhá u nás mocnému vlivu zájmové politiky politických stran.
Strany, jež drží pevnou rukou většinu v koalici, dovedou od samého počátku hnáti finanční politiku státu v jednostranném směru, na němž ztroskotávají vždycky všecky protidůvody, a nedovolují prostě, aby byla k úhradě státních výdajů přiměřeně přibrána daňová síla prostředních a větších zemědělských majetků a daňová síla částečně mohutných socialistických zařízení, jakými jsou konsumní spolky. Tímto ztrnulým stanoviskem směrodatných stran určuje se ministerstvu financí směr nejmenšího odporu, což vede zase jen ke zvýšení břemen hlavně obchodu a živností, a tak zdravá finanční politika jest u nás přímo nemožnou.
Je zbytečno probírati a činiti pozměňovací návrhy k předloženým daňovým předlohám, ale tolik je dlužno podotknouti, že je nejvýš na čase, aby u nás nastala dalekosáhlá změna ve státních metodách, směřujících k opatření příjmů. Je v zájmu zdravého hospodářského vývoje státu, který se počíná ukazovati tak slibným, a přímo příkazem naší státní finanční politiky, aby měla pečlivý zřetel k daňovým zdrojům. Stát by měl pečovati o zajištění nutných daňových příjmů velkorysou podporou hospodářského života.
Státní rozpočet na r. 1938 bude zaručovati jen, tehdy vyrovnané státní hospodářství, jestliže se podnikne vše za tím cílem, aby se pomohlo všem hospodářským odvětvím stiženým krisí a jestliže se jim natrvalo vrátí schopnost, aby tvořila zase vydatný daňový zdroj. Dnešní nadměrné zdanění drobného živnostnictva a obchodnictva, jemuž státní fiskus sahá přímo na substanci skrovného majetku, jest nebezpečnou hrou a brzdou hospodářského vývoje státu, podrývá důvěru v jeho spravedlnost, existenčně ničí statisíce těchto drobných podnikatelů, věrně oddaných státu.
Je nutno učiniti konec zdaňování, jež se dotýká substance jmění a ubíjí iniciativu podnikatelů. Dosavadní zdaňovací metody zcela selhaly, a vláda i parlament musí se u nás propracovati k poznání - chtějí-li se vystříhati nebezpečí, jež hrozí státu z udržování těchto metod - že lze vysoké daňové sazby budovati pouze na únosné a stejnoměrné základně, aby se dostavily očekávané finanční výsledky, a že tato únosná základna, pokud se týče daní přímých, jest založena na výtěžcích a důchodech, jež byly po stránce hospodářského provozu správně zjištěny. Nynější daňový systém nedovoluje celkem dalšího zvyšování daní a nepřipouští také, aby byly vynalézány vydatné daně nové.
Pokud lze vůbec ještě mysliti na intensivnější vyčerpávání daňových zdrojů, nebude lze také neustále zvyšovati zdanění piva a jiných nápojů, margarinu, textilií, lihu atd., nýbrž bude nutno ostřeji přibrati také ty daňové zdroje, nad nimiž některé vládní strany drží ochrannou ruku. Tak by bylo nutno podrobiti střední a větší zemědělské usedlosti zdanění skutečného výtěžku a rovněž by bylo nutno odstraniti, těžké bezpráví, jež se jeví v daňových úlevách konsumním spolkům, které sahají tak neobyčejně daleko.
Nebude-li možno tímto způsobem opatřiti dostačující větší příjmy, bude nutno reformou státních podniků postaviti silnou hráz proti neustále rostoucím státním výdajům. Odstrašujícím a nebezpečným úkazem jsou nám v tom směru státní podniky v Podbrezové, z kterých, jak zde doložil kol. Marcha, plynou státu rok co rok milionové ztráty. Slavný senáte, nám je známo z historie, že Kristus vymrskal kupčíky z chrámu. A napadá mě myšlenka, zdaž by o něčem podobném neměla přemýšleti zcela vážně i naše republika. Dále pak je to provoz státních lázní atd. Jest proto oprávněným požadavkem, aby důkladnou reformou, nelekající se žádných vžitých obchodních forem, podle uznaných obchodních zásad bylo dosaženo u těchto podniků takového výnosu, jakého dosahují podniky toho druhu v majetku soukromém. Kdyby však státní správa nebyla s to, aby podobné reformy v dohledné době provedla, bylo by lépe tyto ztrátové závody prodati nebo pronajmouti, než trpěti dosavadní stav. (Výkřiky sen. inž. Wintra a Zimáka.)
Dosti značným zdrojem důchodů bylo by dále intensivnější zavedení stavebního regresu. Za normálních dob byli bychom daleci toho, abychom takové opatření doporučovali. Ale nynější doba, tak neobyčejně těžká pro státní hospodářství, opravňuje stát k tomuto nutnému opatření. Je mimo všechnu pochybnost, že toto opatření by bylo spravedlivější než četné jiné davové plány vládní. Naše státní a finanční soustava trpí nesnesitelnou nepřehledností, její provádění je obtížné a pro občanstvo opravdu vysilující. Bude nutno se rozhodnouti pro pronikavé reformy, které by hospodářství příjmové zjednodušily a zlevnily a které by přes veškeré politické překážky rozdělily břemena na veškeré vrstvy občanstva spravedlivě.
Nelze přehlížeti, že risiko podnikatelské činnosti vůbec, zvláště pak drobných živnostníků a obchodníků, stále více a více vzrůstá a že jedině vytrvalá a stálá výnosnost podniků umožní unésti břemena vysokých daní těmto poplatníkům, kteří se pod. jejich tíží hospodářsky, finančně, a bohužel, i duševně hroutí. Nové nepřímé daně, jichž je dlužno v budoucnosti se vyvarovati, poněvadž zatěžují ty nejdrobnější a nejpotřebnější, sníží nejen dále životní míru našeho úřednictva a zejména našeho dělnictva, ale také značně zatíží a ohrozí soutěživost soukromého podnikání.
Budeme dále hájiti zásadu, že je nutna pronikavá reforma ve státním hospodářství a vydatná podpora soukromé podnikavosti, chceme-li se dostati z dnešních obtížných poměrů do lepší budoucnosti.
Poněvadž úhradové předlohy kladou zvýšené požadavky na státní hospodářství na základě opatření nutných na obranu státu, prohlašuji jménem klubu živnostenských senátorů, že budeme pro ně hlasovati. (Potlesk.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo nyní má pan sen. Enhuber.
Sen. Enhuber (německy): Slavný senáte!
Náš nynější berní systém projevuje se namnoze jako zastaralý a nynějším hospodářským poměrům již nevyhovující jakož i hlavně pro různé dodatky jako naprosto nepřehledný, takže se jeví nezbytná nutnost přestavby a úplné reformy jeho. Můžeme na několika evropských státech konstatovati, že provedly takovouto přestavbu a důkladnou reformu svého daňového systému, kdežto my stále ještě přes heslo odrakouštění trváme na starém rakouském berním systému. V nynější době mimořádné potřeby.nutno především pečovati o stejnoměrné a spravedlivé přibrání všech daňových pramenů a proto nutno odstraniti všechna daňová privilegia, která tu jsou z dřívějších dob ještě pro jednotlivé hospodářské skupiny. Taková daňová privilegia trvají, jak známo ještě pro velké zemědělské podniky v poměru k průmyslu, obchodu a živnostem. Ještě mnohem větší daňová privilegia platí také pro jednotlivé skupiny konsumních družstev a jejich svazů, které namnoze nabyly povahy velkokapitalistických podniků a pro svou kapitálovou sílu, docílené obraty a z toho vycházející výtěžky právem mohou býti přibrány k plnému placení daní. Také menší daňové zatížení státních podniků musí ještě citelněji přiostřiti jejich konkurenci s ostatními skupinami podnikatelů, jež platí daně. Nežli se otevrou nové daňové prameny, jest nutno stávající prameny spravedlivým a stejnoměrným způsobem vyčerpati. Tak je na příklad veřejným tajemstvím, že jen poměrně malá část výtěžků z kapitálu dochází k zdanění.
Chtěl bych zde něco vsunouti. Před několika lety podnikl dr Engliš ve své vlastnosti jako guvernér Národní banky akci, aby peníze nalézající se v cizině dostal pod kontrolu a vliv státu. Ústa lidu mluví od let neustále v řadě časopisů, mezi nimiž také "Národní listy", přece jen jeden z našich vedoucích českých listů, o tom, že právě vedoucí a přední místa ve státě to byla a jsou, jež své peníze zavlekla do ciziny. Akce Englišova tehdy, ačkoli "Börsenkurier" vypočítal, že jsme podle jeho tehdejších odhadů měli v cizině 3 miliardy Kč, na konec, pokud mám po ruce poslední zprávy, zachytila zdánlivě jen 250 milionů, tedy mizivý zlomek těchto tří miliard, a pak, jak se říká, zaběhla v písku. Kladu-li zde tento požadavek - neboť to je malé tajemství a brzo žádným tajemstvím nebude, že bychom měli poplatníky, kterých nemáme, poněvadž se jisté velkokapitalistické kruhy prozatím dovedou vyhnouti zásahům ministra financí - pak není to mluveno do větru. Jest ostatně příznačné, že jsem ještě jako tajemník živnostenského svazu, u kterého jsem dříve sloužil, pro tento výrok byl jeden rok ve vyšetřovací vazbě, ovšem ku podivu na svobodě - pravda, poněvadž jsem tehdy nebyl ještě SDP - u krajského soudu v Chebu ve vyšetřování a byl jsem osvobozen pro toto tvrzení, které zde na této půdě opětuji.
Veliké masy poctivých poplatníků nemohou proto činiti námitky proti tomu, když úroky a příjmy plynoucí ze spořitelních vkladů a jinakých kapitálových hodnot zachyceny jsou již u pramene a když se tyto srážky pak s berními úřady přiměřeně vyúčtují. Větší práce, která tím vzniká pro berní správy, peněžní ústavy a berní úřady, nahražena by byla zase docílením přiměřených výtěžků.
U mnoha daňových zatížení, ať se to děje přímými nebo nepřímými daněmi, musí se však vždy dbáti zásady, aby se daňový pramen sám nezasypal. Již opětovně ukázalo se v dějinách zvyšování daní, že se některé z nich neukázalo jako pramen zvětšených příjmů, nýbrž jako příčina ztrát. Nesmí se právě přehlížeti, že každé daňové zatížení má svou hranici v tom, že se jednotlivému podnikateli z výnosu jeho práce musí ponechat tolik, co odpovídá risiku, které při tom má, a nutné odměně za vykonanou práci. Když podnikatel vidí, že svým podnikem nemůže docíliti takové mzdy, jaké docilují zaměstnanci a pevným platem anebo důchodci, anebo nezůstane-li my pro stáří a případ nemoci a neschopnosti výdělečné dostatečné zaopatření, pak jeví se srozumitelným, jestliže se dříve nebo později svého podniku vzdá a snaží se jej likvidovati. K této hranici únosnosti daní jsme však nikterak nedospěli. Srovnání kapitálových výnosů, které záležejí bez práce v cenných papírech anebo jinakém uložení peněz, s jinými kapitály, které uloženy jsou v podnicích, ukazuje, že kapitalista se svými peněžními dary lépe pochodí nežli podnikatel, který musí konati práci a nésti risiko. Tento stav nutno tudíž označiti za krajně nezdravý.
Směrodatní orgánové finanční správy přehlížejí také, že při dnešním kolísání hospodářských výtěžků není přípustno každý hospodářský rok považovati za celek v sobě uzavřený. Stalo se zkrátka nemožným, vyšší zisk, v jednom roce docílený, více nežli z poloviny odebrati daněmi, naproti tomu v roce, kde se projevují ztráty, poplatníka ponechati jeho osudu. Na příklad panuje v našem daňovém systému podivná snaha vybudovati minimální daně. Tyto však působí přímo jako daň z majetku a musí je podnikatel platiti z podstaty. Když na příklad obchodník měl. r. 1935 ztrátu 100.000 Kč, r. 1936 zisk 100.000 Kč, tedy per saldo nic nevydělal. Přes to zaplatí v r. 1935 minimální daň asi 8.000 Kč, v r. 1936 výdělkovou daň 25.000 Kč, dohromady tedy přes 30.000 Kč, které musí sehnati ze svého jmění, má-li ještě nějaké, anebo udělá dluhy anebo od toho uteče. Bylo proto s mnohých stran právem žádáno zavedení nejvyšší hranice pro zdanění, která každému poplatníkovi zaručiti má určitou nejmenší výměru výtěžku z jeho podniku.
Naše daně staly se namnoze také nesnesitelnými tím, poněvadž je vyměřovali orgánové finanční správy často nedbajíce předpisů zákona, vydaných ve prospěch poplatníků. K vykázanému bilančnímu čistému výnosu přičítaly se často následkem fiskálního výklady anebo proto, poněvadž poplatníkovi nebyla dána příležitost, aby své výdaje dokázal, takové obnosy, až z toho vzešel imaginární čistý výnos, který pak tvořil podklad vyměření. Poplatníkovi zůstalo vyhraženo, aby v odvolání s velikými útratami a ztrátou času hledal své právo. Vedlo by příliš daleko, opakovati všechny známé stížnosti z kruhů poplatníků a opomíjení zákonitých předpisů. Náprava může se stáli jen tím způsobem, aby poplatníkovi nahražena byla škoda ve všech případech, kdy poškozeny byly jeho zájmy tím, že nedbáno zákonitých předpisů pro hrubou nedbalost vyměřovacích orgánů. Jen bude-li vyslovena povinnost státu k náhradě škody, obzvláště k náhradě vzniklých útrat odvolání a náhradě kolků, bude možno vyměřovací orgány s úspěchem odvrátiti od libovolného používání zákonitých předpisů. Aby se docílilo spravedlivého a stejnoměrného vyměřování, bude tudíž v zájmu jak státu tak také poplatníků zapotřebí důkladné reformy celé finanční správy, spojené se zjednodušením zákonitých předpisů. Obzvláště jeví se nutným lepší výcvik především mladších úředníků, pokud jde o jejich znalost daňových předpisů jakož i hospodářských událostí.