Jiný případ: V Brně je zemské výrobní krejčovské a kožešnické družstvo. To je zrovna tak. Toto družstvo bylo r. 1927 sanováno. Členské podíly byly těm členům odepsány; byli to dělníci, krejčí; ztráty, odpisy činily 500 až 570 Kč. Toto družstvo šilo, nevím, je-li to ještě dnes v tom rozměru, ale až do r. 1934 šilo pro vojenskou správu uniformy. Prosím, najednou se objevilo, že z tohoto družstva se vozily látky na celých vozech na Cejl k firmě Schmal, kde se barvily na modro anebo jinak. Prosím, zjistilo se, že ze všech těchto látek na modro barvených se šily zase uniformy pošťákům, berním exekutorům atd. Členové tohoto družstva, dělníci tam zaměstnaní a správa družstva tvrdí, že se to ušetřilo. Když látku dodala vojenská správa, tedy je to látka erární, a mohlo-li se 1.000. metrů na látce ušetřiti, tedy podle mého názoru ušetřená látka patří státu, poněvadž to byla látka, kterou dodal stát. (Sen. Sechtr: Uděláš kratší kabát, a máš to!) Ale když tento kabát byl zkráceni o několik centimetrů, které se ušetřily, pak to patří státu. Říká-li vedení družstva, že si na všechno opatří účty, pak to pro mne ještě není důkaz, že by to bylo správné.
A nejenže se z těchto na modro obarvených látek šily zase uniformy pošťákům a berním exekutorům, ale kupovali si tyto látky i dělníci družstva, kteří tam byli zaměstnáni, kteří si z této obarvené vojenské látky dávali ušíti šaty. Takových případů je řada. To mohou dosvědčiti dělníci, kteří tam byli zaměstnaní: Matoušek Cyril, Bystřice n. P., Bláha František, Ostrov u Žďáru, Fiala Josef, Melasin, Fiala Josef ml., Bukov, Štěpánek Robert, Bukov, Štěpánek Josef, Bukov, Podivín Josef, Svratka, Šárl František, Svratka, Šach Ladislav, Svratka, Kalista František, Ivančice atd. Na ty na všechny stačí se pouze obrátit a ti dosvědčí, že látku, kterou dodal vojenský erár a kterou firma dala obarvit, si kupovali a dali si z ní ušíti šaty. Střihač Kubát může dokázati, že tuto látku stříhal. A co se v takových případech stane? Stane se, že někdo, kdo už se na to nemůže dívat, udělá oznámení vojenské správě. A to se také stalo: Oznámení vojenské správě bylo učiněno dne 10. dubna 1937 pod číslem St. 4518/37. Do dneška nemůžete se dověděti, co s tímto oznámením je. Přijde k tomu jednomu člověku četník, vyslechne ho, koupil-li si skutečně od družstva látku, viděl-li, že se barvila, a jestli se z ní šily šaty, a ten řekne: ano, a ještě to viděl tenhle a tenhle. - Po tom mi nic není, a vám také ne, to můžete říci, až na to budete tázán u soudu. Od 10. dubna, kdy toto oznámení bylo učiněno správě vojenského skladiště v Brně, se nic neobjevuje a není známo, že by se s tím něco dělalo.
To říkám proto, že toto družstvo bylo r. 1927 sanováno a že tam byly takové sociální poměry, že řada dělníků se s družstvem soudí, protože byli zkráceni na mzdách - Matouškovi z Bystřice dodatečně musilo družstvo zaplatiti 7.000 Kč, je tedy vidět, že s dělníky družstvo laskavě nejednalo, pokud se týká jejich požadavků a mzdových poměrů - a nyní toto družstvo takovým způsobem, já řeknu přímo, šidí stát, poněvadž jestli ušetřilo látku, tak z ní udělalo menší uniformy, tedy ta ušetřená látka patří státu. Když družstva takovýmto způsobem postupují a takto si počínají, pak myslím, že nezasluhují žádného ohledu a že také nejsou žádným požehnáním ani pro dělnictvo, ani pro konsumenta.
Vezměte si jiný případ. Nedávno jste četli, co se u nás dělalo s rýží. Proč na př. u nás máme kontingentování dovozu rýže? Proč se ta kontingentace nezruší? Je-li nutno rýži dovážeti z určitých. zemí, ať se to udělá podle zemního klíče, jako je tomu při dovozu kávy, ale jaký smysl má omezovati, kontingentovati dovoz rýže, když při tom některé dovozní firmy nemohou vůbec dostati dovozní povolení, ale jiné, které jsou v tom politickém koncernu, mohou dostávati tolik, že to nemohou upotřebiti a prodávají dovozní povolení za 2.000 Kč na jeden vagon, a když největší příděl dostanou vlastně tři velkodružstva, t. j. Velkonákupna, Sdružení a Koncentrace? Tato tři družstva prodávají přímo, jsou dovozci; na př. Velkonákupna prodává přímo spotřebitelům, na konsum, kdežto privátní dovozce prodává do velkoobchodu, ten do maloobchodu a ten zase do konsumu. Při tom distribuční část 1 Kč na kile má ta Velkonákupna, Sdružení nebo Koncentrace celou, a tyto nadzisky se
ovšem objevují a konsument musí platit rýži v té ceně, že by ji mohl platit nejméně o 30 hal. levněji, kdyby kontingentace dovozu byla zrušena a kdyby si každý ve volné soutěži mohl dovézti rýže, kolik chce, kolik jí prodá, a ne podle toho, kolik je mu přiděleno vagonů, aby se obchodovalo jednak s dovozním povolením a jednak s cenou, jak kdo chce. Není také žádným požehnáním takováto politika, která jest svázána s družstvy, když konec konců konsument je za to bit a při tom státu to v ničem neprospívá.
Slavný senáte, ke konci bych chtěl říci jen tolik: Jen v nejkrajnějším případě rozumný státní hospodář sahá ke zvýšení daní a k zatěžování občanstva, protože tím do budoucna podlamuje poplatní sílu a ohrožuje tím i podnikání.
Nevím, ale pan kol. Modráček špatně rozuměl kol. Slámovi, když kol. Sláma projevil obavu před šikanováním jednotlivých soukromých výrobců se strany berních úřadů při zjišťování čistého zisku a pod. Budou zde šikany, o tom není sporu, poněvadž každý podnik je různorodý, individuální. Některý je malý, některý větší, některý potřebuje víc investic, jiný má investice v pořádku, jiný má zastaralé zařízení, musí je vyměniti za nové, aby byl konkurence schopný. Zkrátka každý podnik jest individuální. Já uznám politiku berních úřadů. Ta jde podle lineálu a řekne: Když tam ten podnik s takovým obratem vydělal tolik a tolik, vy musíte také tolik vydělat. Ale není to pravda, poněvadž třeba neekonomičtěji vyrábí, nemá to zařízení jako druhý. Nebo berní úřad řekne: Že jste dal tolik do investic? To je nesmysl. Proč jste tolik proinvestoval? Vy jste chtěl utéci zdanění. - Berní úřad nepochopí, že kdyby ten výrobce nebyl udělal investice, že by nebyl cenově konkurence schopný, poněvadž měl zastaralé zařízení a potřeboval je zlepšit, aby mohl udržet krok s konkurencí, která má moderní zařízení.
Je tu opravdu obava, že berní úřady budou šikanovat jednotlivé výrobce, poněvadž nemají pochopení, že život, výroba a také zisk je v každém podniku individuálně jinak stanoven podle toho, jak lacino zboží vyrábí, jak technicky dokonalé má zařízení, jaký má konečně prodej ní aparát a možnosti si získati prodejní aparát, aby mohl své výrobky uvésti na trh.
Domnívám se, slavný senáte, že tyto nové daně - to jsou ty úhradové osnovy, říkejte to
mu, jak chcete, jsou to zvýšené daně - až se stanou zákonem, budou znamenati o jeden hřebík víc do hospodářské rakve republiky. Vy si nesmíte dovolovati zatloukati tam mnoho těch hřebíků, poněvadž od r. 1930 strojíme republice hospodářský pohřeb. Nedovolil bych si pro tyto předlohy hlasovati, poněvadž bych cítil, že jsem spoluvinen na přípravách, které se konají. Jako žádný jednotlivec nemůže žíti na dluh a jednou musí přijíti k finančnímu rozvratu, tak si to nemůže dovoliti žádný stát. A jestliže státní finanční správa není natolik moudrá a prozíravá a nemá tolik možnosti v únosnosti tlaku jednotlivých stran, aby dovedla hospodářsky stát říditi jiným způsobem a novými cestami a dala mu hospodářský základ, a ulpí na tom, že nutné potřeby a požadavky opatřuje novými daněmi, novými dluhy a novými břemeny, pak konstatuji, že takový stát s takovouto finanční správou je státem nešťastným. (Potlesk senátorů národního sjednocení.)
Předseda. (zvoní.): Vážený senáte!
Vzhledem k dotazům, jež byly v dnešní schůzi předneseny, kde je pan ministr financí, byl jsem p. ministrem financí požádán, abych konstatoval, aby bylo vzato na vědomí, že p. ministr financí byl včerejšího dne od 2. do 8. hod. večerní přítomen v ministerské radě a že také dnes byl v téže ministerské radě povinen jednati od ranních hodin až do 1/21 hod. odpolední, a jakmile byla ministerská rada skončena, dostavil se do senátu, aby byl přítomen této debatě.
Dalším řečníkem je p. sen. Nentvich. Dávám mu slovo.
Sen. Nehtvich: Slavný senáte!
Při projednávání státního rozpočtu na rok 1938 věnovalo několik pánů řečníků pozornost otázce školních učebnic. Byli to zejména pánové senátoři Paulus a Brass.
Pan sen. Paulus považoval za vhodné obírati se učebnicemi pro odborné školy obchodní a pokračovací, jichž autorem je vrch. rada min. školství a nár. osvěty Bednář. Okolnost, že těchto učebnic je větší počet a že je autorem vyšší ministerský úředník, byla p. senátorovi podnětem k útoku, jímž byl autor se senátní tribuny představen veřejnosti jako člověk, jehož jedinou pohnutkou k sepisování učebnic je možnost krásného a výnosného obchodu a ne zájem školy a žactva. Tento falešný dojem řeči p. senátora byl ihned sensační žurnalistikou ke skandalisování zasloužilého školského pracovníka zneužit. Jako předseda kulturního výboru senátu považoval jsem za svoji povinnost tvrzení p. sen. Pauluse podrobiti podrobnějšímu šetření a zkoumání, jak věci ve skutečnosti vypadají. Dovolte, pánové, abych výsledky sdělil s vámi.
Tvrzení, že vrch. rada Bednář za krátkou dobu svého radovství "spoluvytvořil" 15 až 20 učebnic, neodpovídá pravdě. Autor ještě za doby svého působení jako ředitel obchodní akademie v Berouně napsal více učebnic za spolupráce jiných odborníků. Učebnic z této doby je 12, tedy většina. Tehdy ještě nemohl míti ani tušení, že by mohl býti povolán na základě této zkušenosti do ministerstva. Počet těchto učebnic, které jsou na žádoucí výši, svědčí jen o schopnosti a kromobyčejné píli autorově. Pan sen. Paulus nedal si práci, aby zjistil, zda uvedený autor jako dlouholetý odborník je s to tolik látky zpracovati, a proto vyslovil obvinění, že jeho spolupracovníci musí mu nabídnouti spoluautorství a zříci se tak poloviny honoráře, ježto jinak nebyla by jejich vlastní práce honorována a schválena. Tvrzení toto se jeví jako politováníhodné osočování, jež nelze prokázati.
Pan senátor se nepokusit vyšetřiti autorovu způsobilost k tak mimořádné literární činnosti a zjistiti pohnutky k ní. Byl by se dověděl, že vrchní rada Bednář má základní aprobaci profesorskou pro matematiku a fysiku pro vyšší střední školy, již mimořádnou píli rozšířil o další předmět pro střední školy, zeměpis, z nauk obchodních, kupecké aritmetiky, účetnictví, korespondence a prací kontorních, národního hospodářství, obchodní a právní nauky pro obchodní akademie. Není mnoho školských pracovníků, kteří by se mu mohli v tamto směru vyrovnati. Po této stránce je tedy plně kvalifikován, aby pořídil učebnice z těchto předmětů.
Že k těmto pracím přizval další odborníky, svědčí jen o zvláštní jeho svědomitosti. Na schvalování učebnic jiných autorů neměl ani jako úředník ministerstva žádného vlivu, ježto tento úkol je vyhrazen jinému oddělení. Aprobační řízení je složité a přísné a rozhodují zde jen skutečné hodnoty.
Pan - sen. Paulus měl při svých, tak lehkověrně pronášených obviněních také zkoumati, proč bylo vydávání těchto učebnic prováděno tak rychlým tempem. Byl by musel zjistiti, že ve školním roce 1934/35 se měnily učebné osnovy živnostenských pokračovacích škol obchodních. Je zásluhou vrchního rady Bednáře, že zavedením nové učebné osnovy byla dána do rukou učitele i žáka učebnice vyhovující plně požadavkům nové osnovy, čímž usnadnil práci jak učitele, tak žáka, a zajistil úspěch výučby.
Spoluautorství jako kolektivní práce je dnes běžným a žádoucím zjevem učebnic všech oborů. Uvažuje pse o nových směrnicích, podle nichž by se učebnice měly sestavovati zvláštními komisemi, sestávajícími z většího počtu odborníků. Viz snahy českého pedagogického ústavu o normalisování učebné látky.
Skutečnost, že učebnice napsané vrchním radou Bednářem byly vydávány výhradně Českou grafickou unií, nemůže býti rovněž výtkou, jelikož toto nakladatelství obstarává vydání veškerých učebnic pro obchodní a odborné školství s plným úspěchem, pokud jde o provedení a ceny, takže získalo do svého nákladu i učebnice, které byly vydávány jinými nakladatelstvími nebo náklady soukromými.
Pan senátor zapomněl poukázati na to, jak novými učebnicemi byla snížena jejich cena. Tak na př. učebnice písemností pro živnostenské školy pokračovací vydaná nákladem jiného nakladatelství stála dříve 16 Kč, nyní jen 4 Kč. Učebnice obchodní nauky pro tytéž školy stála dříve 9,60 Kč, nyní také jen 4 Kč. Pan senátor také neuvedl, že jím napadený autor napsal učebnice, kterých před tím nebylo, a odstranil tak nedostatek tíživě v obchodním a odborném školství pociťovaný. Uvádím jen namátkou učebnici pro kupecké počty a účetnictví pro abiturientské kursy, pro něž nebylo do r. 1934 žádných učebnic. Najde-li se tedy učitel nebo profesor, který napíše dobrou učebnici, má se mu za to dostati uznání, a nemá býti kaceřován.
Měl tedy vrch. rada Bednář jen proto, že je ministerským inspektorem, nechati své činnosti a ponechati obchodní a odborné školství nadále bez potřebných učebnic, když se k jejich napsání nikdo nehlásil? A je vůbec rozumné brániti úředníku centrálního úřadu, aby bohatých zkušeností, jichž ve svém oboru, před tím i za své působnosti v tomto úřadě získal, neužil i tímto způsobem k zdokonalení a rozvoji svého oboru, v němž pracuje? Bylo by demokratické vyřazovati schopného odborníka z další činnosti ve zpracovávání učebnic jen z toho důvodu, že pro svoji předcházející činnost byl do ministerstva povolán a stal se tak jeho úředníkem?
Výtka, že žactvu bylo nařízeno podpisovati učebnice proto, aby,se staly neprodejnými a musely se kupovati stále nové, není odůvodněna. Učitelské i profesorské sbory ukládají tuto povinnost žactvu jen z toho důvodu, že se tím brání prodávati učebnice během školního roku, kdy jich žák ještě potřebuje, a zamezuje se krádežím. Že podpisem majitele se stává učebnice neprodejnou, je tvrzení neudržitelné.
Ze všeho, co jsem zde uvedl, lze usuzovati, že panu sen. Paulusovi nešlo o nápravu při vydávání učebnic, nýbrž spíše o osobní útok a skandalisování vrch. rady Bednáře, zejména jako příslušníka určité politické strany, což zmínkou o tom, že byl svého času za tuto stranu v Berouně i starostou, zvláště podtrhuje. Proto třeba útok p. sen. Pauluse na vrch. radu Ant. Bednáře jako nevěcný a nepravdivý odmítnouti.
V souvislosti s otázkou učebnic vytýkal zde jeden pan:senátor, že autoři učebnic a literárních děl vydávaných státním nakladatelstvím jsou odměňováni honoráři nepřiměřeně vysokými, o nichž se žádnému českému spisovateli ani nezdálo, nota bene, že se dávají takové honoráře autorům za věci pro mládež zcela bezcenné. Překvapuje, že je to názor spisovatele a dokonce předsedy Kola moravských spisovatelů. Sepsání učebnic ani děl pro mládež se nemůže úředně ukládati, pohnutkou k jich sepsání jest idealismus jednotlivců. Učebnice je duševním dílem autora jako kterékoliv jiné literární dílo. I autoři učebnic mají nárok na honorář. Jako školský pracovník vím, že honoráře za učebnice jsou sotva přiměřené, tedy ne příliš vysoké. Teprve je-li učebnice zavedena po řadu let, přináší autorům větší příjem. Musíme se z toho jen těšiti, dočká-li se autor také hmotného úspěchy. Proč vylučovati z toho zrovna autory učebnic? Ve státním nakladatelství dostává autor jen tři čtvrtiny honoráře z nákladu, jelikož celá jedna čtvrtina nákladu je rozdána školám zdarma pro potřeby chudého žactva, a z těchto výtisků se honorář neodvádí. Jsou školy, kde se mohou učebnice většině žactva opatřiti jen z darů státního nakladatelství. Je to tedy činnost skutečně záslužná.
Pan sen. Brass pronášel zde stížnosti na sestavování učebnic a čítanek pro školy německé. Zvláště čítanky neodpovídají jeho představám o dokonalosti německé učebnice, ježto značná část zařazených článků není od německých autorů, nýbrž jsou to překlady z autorů českých a jiných; to je německému dítěti duchem cizí a nemůže tomu rozuměti. Nemyslím, že by pan senátor chtěl tohoto německého ducha vychovávati podle vzorů zgleichšaltovaných učebnic v Třetí říši a pěstovati rasistickou myšlenku i v demokratické republice. Přesto musím pana senátora na něco upozorniti: Ministerstvo školství bylo nuceno zrušiti aprobaci několika učebnic, jmenovitě zeměpisných, které byly psány tak, že byly překážkou pěstování loyálního cítění německé mládeže. Srovnáme-li je podle roků jich schválení, seznáme, že tři z nich byly v užívání 15 let, dvě 13 let, dvě 12 let a po jedné 11, 10 a 8 let. Možno tedy právem usuzovati, že svůj podvratný úkol plnily po celá desetiletí, a jak zkušenosti dokazují, také jej splnily. Autorům se nedivíme, ale bylo by zajímavé zjistiti, kdo z českých recensentů podával o nich posudek a kdo je schvaloval.
Je třeba zamysliti se nad jinou věcí, nad množstvím německých vlastivědných čítanek, vydaných pro potřeby jednotlivých oblastí. Mezi těmito regionálními pomocnými knihami, jichž užívání bylo ministerstvem zastaveno, jest na př. vlastivědná čítanka podkrkonošského kraje "Unter der Schneekoppe, ein Heimatsbüchlein, zusammengestellt von Moritz Wanka und Ernst Redlich, Frag 1923". Brání-li ministerstvo užívání takovýchto učebnic, koná jen svou povinnost a nemůže to býti důvodem k stížnostem našich německých občanů. I němečtí autoři musejí přihlížeti k našim poměrům a potřebám státním a postaviti se na půdu československého vlastenectví. Pedagogicky a didakticky mají úplnou volnost a záleží jen na nich samých, jak dovedou všeobecnou potřebu státu v oblasti výchovy a předpisy učebných osnov uvésti v soulad s nazíráním pedagogickým. Školská správa nemůže schváliti a k užívání připustiti učebnici, ze které nelze zjistiti, zda byla napsána v Československu nebo v Prusku.
Tolik jsem považoval za potřebné slavnému senátu připomenouti k vývodům pánů, jichž projevy se nezdají býti tak zcela objektivní. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): K věcné poznámce si vyžádal slovo kol. Paulus. Uděluji mu je.
Sen. Paulus: Slavný senáte!
Já už jsem minule řekl, že jakmile někdo zde nebo jinde pokárá určitý poklesek nebo podobně, okamžitě je obviněn, jako by chtěl osobně útočiti. Já odmítám nařčení osobního útoku. Konstatuji, že,pana vrchního školního radu Bednáře vůbec neznám osobně, ale jestliže jeho učebnici odsoudí národohospodář rázu dr Engliše - a já jsem ji také četl a v těch otázkách už pracuji 25 let - pak ovšem nemohu jí dáti jedničku. Konečně, když někdo v krátké době vydá 18 učebnic jako spoluautor a úředník ministerstva, pak je nutno takovou věc pranýřovati, poněvadž to není správné a v pořádku. Vždyť ani k tomu nemá času. Ale, prosím, já dokáži, že jsem nechtěl osobně útočiti, už tím, že jsem nepřipomněl řadu věcí, které jsem vlastně připomenouti měl a které nyní připomenu. Prosím, pan vrchní školní rada Bednář je kromě toho dvojnásobným místopředsedou vědeckých zkušebních komisí, je čtyřnásobným zkušebním komisařem na obchodních školách, a vykonává ústřední odbornou inspekci všech obchodních škol, všech obchodních akademií. Prosím, tyto funkce jsou všechny placené. Před tím tam byl inspektor Získal, který byl jenom ústředním školním inspektorem obchodních akademií a měl toho plné oči, protože to dělal svědomitě, a také obchodní školství tehdy za něco stálo. To jsou všechno placené funkce a při tom je pan vrchní školní rada Bednář soudním znalcem bez potřebných praktických vědomostí a při tom vytvořil 18 učebnic. Tak mně řekněte, kdy takový úředník může dělati ministerské práce administrativní?
To jsem uvedl jenom proto, abych dokázal, že jsem osobně nebyl a nejsem zaujat, a je to doklad, že jsem to mohl hned udělati a neudělal jsem. Odmítám jakékoliv nařčení osobního útoku, ale žádám, aby úředník ministerstva pracoval tak, jak je placen, a nehonil se po placených sinekurách a placených funkcích na úkor svého úřadování.
Předseda (zvoní): Jsem nucen konstatovati, že projev pana kol. Paulusa překročil rámec faktické poznámky a byl pokračováním, polemiky s kol. Nentvichem. Pro tento způsob faktické poznámky jsem nucen volati ho k pořádku.
Další slovo má pan sen. dr Vacek.
Sen. dr Vacek: Vážený senáte!
Po tomto intermezzu se obracím zase k daňovým předlohám. Evropská společnost poválečná nezahojila ještě všecky rány ze světové války let 1914-1918 a již zase řada kapitalistických států se pokouší hnáti národy a zejména pracující třídu Evropy na válečná jatka, ačkoliv ještě nejsou zaplaceny válečné dluhy, jež měly býti zaplaceny v 60 letech, od r. 1920 do r. 1980. To znamená, že dvě až tři poválečné generace pracující třídy nebudou vůbec míti žádný život, neboť jejich život se vyčerpá jenom placením daní, dávek a úroků ve prospěch vysávajícího a vykořisťujícího kapitálu.
V této situaci předkládá nám vláda serii daňových předloh, a to v době, kdy podle rozpočtu dluh Československé republiky vykazuje se částkou okrouhle 47 miliard Kč, z čehož 36 miliard Kč činí t. zv. deliberační čili osvobozovací poplatek, který musela republika Československá zaplatiti za to, že byla uznána samostatným státem. Serie daňových předloh navazuje na daňovou soustavu, jak jsme ji přejali z předválečného Rakouska a jak byla potom upravena v r. 1927 panskou koalicí t. zv. berní novelou a jak byla ještě po druhé upravena r. 1936 další novelou. Je dlužno litovati, že v takové době, jako je dnešní předvánoční doba, nevěnuje se úhradovým předlohám péče, jaká by se jim měla věnovati, že senát nemá ani možnosti těmto předlohám onu péči věnovati. Předlohy byly rozdány v pátek, byly projednány týž den ještě ve výborech, v pondělí začala debata o daňových předlohách a už snad dnes, v úterý, nebo zítra bude o nich hlasováno. Mám za to, že tyto daňové předlohy musily by zcela jinak vypadati, kdyby bylo již došlo k sjednocení dělnického hnutí v Československu, kdyby již bylo došlo k sjednocení odborovému nebo družstevnímu, kdyby síly dělnické třídy nebyly stále ještě roztříštěny, neboť pak by nemohly býti předloženy předlohy takového rázu a ducha, jako tyto předlohy jsou. Nic není charakterističtějšího, než že sami zpravodaj své o těchto daňových předlohách, a to jak pan senátor Hubka, tak pan. sen. dr Karas, musili sami odmítnouti některé z těchto předloh. (Sen. dr Karas: To ne, my jsme neodmítli!) Já hned budu citovat doslovně jejich výroky.
Padle výkladu pana ministra financí dr Kalfuse uvalují se dnes na poplatnictvo Československé republiky nová břemena ve výši asi 1.664 mil. Kč, tedy ve výši okrouhle 11/2 miliardy. Je pravda, že finanční umění spočívá v tom, někomu něco vzít a někomu něco dát. Běží jen o to, komu se bere a komu se dává. A mám za to, že v těchto předlohách se velmi bere pracující třídě a na druhé straně že se velmi šetří třída zámožných. Pan sen. Hubka i pan sen. dr Karas musili konstatovat, že podle zprávy presidenta nejvyššího kontrolního úřadu činily nedoplatky kapitalistické třídy na přímých daních 1.062 mil. Kč, na přirážkách 859 mil. Kč, na dani z obratu 832 mil. Kč, celkem tedy 2.752 mil. Kč, okrouhle tedy 3 miliardy, přesto, že odpisy na nedoplatcích činily u daní přímých 465 mil. Kč, plných 71 %, u přirážek samosprávných 696 mil. Kč, čili 51,3 % a u daně z obratu 428 mil. Kč, čili 79 %. Není to žádný důsledek předanění, jak se zde jeden z pánů senátorů, kteří zastupují zámožné vrstvy, snažil opraviti zpravodaje a namluviti senátu. Je to fakt, který jen dokazuje, že kapitalistická třída se v kapitalistickém státě dovede vždycky vyhnout zdanění a také své povinnosti ke státu, o níž však velmi mnoho mluví, a že se dovede vyhnout řádnému zdanění, i tenkrát, když jsou tu zákony, podle kterých by zdanění daně platit měli. To heslo, že oběti musíme nésti všichni, jak vidno, zvučí velmi dutě a naprázdno.
Stejně také pan sen. dr Karas jako zpravodaj musil upozorniti a pozastaviti se nad tím, že banky kryly r. 1931 sanovány miliardovými částkami, ač byl přijat zákon, že vedoucí osoby v bankách budou napříště ručit za úpadky bank veškerým svým jměním, že se jim bude redukovat plat, že budou v případě úpadku propuštěni ze svého velmi dobře placeného místa a že budou ručit i jejich manželky, že však tento zákon zůstal na papíře.
Poměry jsou opravdu velmi zlé. Máme mnoho ředitelů bank, kteří mají větší příjem než president republiky - prohlásil p. sen. dr Karas. Banky byly sanovány, ale nevíme, zda také platy ředitelů úpadek zavinivších byly odbourány, protože máme případy, že banky jdou dolů, ale jejich ředitelé nahoru, že ředitelé bank spekulují se jměním, a když se jim obchod podaří, je to obchod pana ředitele, když se nepodaří, je to obchod na účet banky.
Tedy je vidět, že skutečně dříve, než by se mělo sáhnout ke zdanění nejširších vrstev poplatnictva, z řad pracující třídy, by se mělo sáhnout nejprve zde na nedoplatky a že by se měla přezkoumat také oprávněnost odpisů. Vždyť tyto částky jdou také do miliard a činí mnohem více, než se snaží dosáhnout p. ministr financí svými předlohami.