Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Klofáč, dr Hruban, dr Bas, dr Heller.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

Celkem přítomno 123 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Kalfus, dr Zadina.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek, jeho zástupce Fritsch.

1. Zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu (tisk 559), aby byl dán Národním shromážděním souhlas podle čl. XIV finančního zákona republiky Československé ze dne 21. prosince 1935, č. 245 Sb. z. a n., kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1936 (tisk 575).

2. Zpráva rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1936 spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku (tisky 543, 567).

3. Zpráva výborů tech.-dopravného, živn.- obchodného a rozpočtového k vládnemu návrhu zákona (tisk 556) o prevzatí akcií Čsl. akciovej plavebnej spoločnosti Dunajskej v Bratislave štátom od zúčastnených bánk (tisk 576.

4. Zpráva výborů zahraničného a národohospodárskehoo vládnom návrhu (tisk 539), ktorým sa predkladá Národnému shromaždeniu k prejavu súhlasu dodatková dohoda k obchodnej smluve medzi republikou Československou a republikou Estonskou zo dňa 20. júna 1927 č. 115/1928 Sb. z. a n., podpisaná v Tallinnu dňa 5. apríla 1937 a uvedená v prezatýmnu platnosť vládnou vyhláškou zo dňa 9. júla 1937, č. 179 Sb. z. a n. (tisk 581).

Místopředseda dr Hruban zahájil schůzi v 16 hodin 50 minut.

obdrželi: na dnešní schůzi sen. dr Buday, Janček, dr Krčméry, Pánek, Pichl; na tento týden sen. dr Milota.

Místopředseda dr Hruban konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byly dány zdravotní dovolené sen. Donátovi a Frankovi do konce dubna1938 sen. Roudnickému a Sladkému na půl roku, sen. dr Žiškovi na jeden měsíc.

K poukazu místopředsedy dr Hrubana přečetl zapisovatel sen. dr. Karas přípis předsedy vlády ze dne 28. prosince 1937, č. 10.960/1076 S m. r.:

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Předsednictvo ministerské rady sděluje dodatkem ke svému dopisu ze dne 30. října 1937, č. j. 9017/1076 5-37 m. r., že při podpisování zákonů a nařízení podle ustanovení § 1 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 294. Sb. z. a n., jakož i v případě nepřítomnosti v ministerské radě, při vedení resortní agendy atd., bude pana ministra obchodu Mlčocha zastupovat pan ministr národní obrany Machníka navzájem pana ministra národní-obrany Machníka bude zastupovat pan ministr obchodu Mlčoch.

O tom se dává věděti předsednictvu poslanecké sněmovny i senátu Národního shromáždění republiky Československé.

Předseda vlády: M. Hodža v. r.

Interpelace tisky 586/1 až 586/7, 588/1 až 588/4, 623/1 až 623/5, 625/1 až 625/2.

Odpovědi tisky 587/1 až 587/3, 624, 626/1 až 626/2.

Vládní návrhy: tisky 627, 630, 631, 634 až 636 - přikázány výborům zahraničnímu a národohospodářskému; tisk 632 - přikázán výboru ústavně-právnímu; tisk 633 přikázán výborům zahraničnímu, techn.-dopravnímu a rozpočtovému. Výborům bylo uloženo, aby o vládních návrzích tisky 632, 635 a 636 podaly zprávy ve lhůtě co nejkratší.

Těsnopisecké zprávy o 90. až 92. schůzi senátu N. S. R. Čs.

"Z cizích parlamentů", rok 1938, roč. XIX. č. 1 a 2.

Zápisy o 98. a 99: schůzi senátu N. S. R. Čs. byly schváleny podle §u 72 jedn. řádu.

výboru imunitnímu žádosti:

kraj. soudu v Jičíně za udělení souhlasu k trest. stíhání sen. Tschakerta pro přečin podle §u 14, č. 1 zák. čís. 50/23 Sb. z. a n. (č. 6988),

kraj. soudu v Liberci za souhlas k trest. stíhání sen Maixnera pro trestní činy podle §§ 14/1, 14/5, 18/2 zák. 50/23 (č. 7220 ),

kraj. soudu trest. v Praze za souhlas k trest. stíhání sen. Kreibicha pro přečin proti cti, spáchaný tiskem (č. 7240 ),

kraj. soudu trest. v Praze za souhlas k trest. stíhání sen. Kreibicha pro přečin proti cti, spáchaný tiskem (č. 7241),

kraj. soudu trest. v Praze za souhlas k trest. stíhání sen. Kreibicha pro přečin proti cti; spáchaný tiskem (č. 7243),

kraj. soudu trest. v Praze za souhlas k trest. stíhání sen. Kreibicha pro přečin proti cti spáchaný tiskem (č. 7282),

kraj. soudu v Jičíně za udělení souhlasu ke stíhání sen. Tschakerta pro přečiny podle §u 14, č. 1, 5 zák. 50/23 Sb. z.a n. (č. 7304),

kraj. soudu trest. v Praze za udělení souhlasu k trest. stíhání sen. Pauluse pro trestní čin proti cti (č. 7367).

*

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Budeme projednávati pořad dnešní schůze.

Senát je způsobilý se usnášeti.

Navrhuji, aby bylo sloučeno jednání o odst. 1 a 2 dnešního pořadu, podle §u 39 jedn. řádu.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je schválen.

Budeme tedy projednávati odst. 1 a 2, jimiž jsou:

Zpravodajem o obou odstavcích pořadu za výbor rozpočtový je p. sen. Modráček. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Modráček: Slavný senáte!

Podle závěrečného účtu byly za r. 1936 v jednotlivých ministerstvech překročeny rozpočtové výdaje v celkové výši 813, 788.056 Kč, a to u kap. 5, 15, 16, 17, 18 a 19. U dvou kapitol, a to kap. 6, ministerstvo vnitra,. a u kap. 15, ministerstvo železnic, překročeny byly výdaje osobní, při čemž u kap. 6 překročení celkových výdajů

nenastalo.

U kap. 5, ministerstvo nár. obrany, běží o překročení v důsledku přiznání mimořádného přídavku vojenským gážistům podle vládního usnesení z 13. března 1936 a v důsledku dokonalejšího vybudování armády, jak toho požadovala a požaduje 3 kritická zahraniční situace. Výdaj ten v částce 118,745.327,95 Kč nemohl býti při sestavování rozpočtu předvídán a proto dlužno překročení to uznati.

Překročení osobních výdajů u kap. 6, ministerstvo vnitra, v částce 595.628,30 Kč způsobeno bylo výplatou mimořádného četnického přídavku, jež rovněž nemohlo býti v rozpočtu předvídáno. Ostatně, jak podotčeno, celkové výdaje této kapitoly nebyly překročeny.

U. kap. 15, ministerstvo železnic, překročeny byly osobní výdaje o poměrně nepatrnou částku 45.524,50 Kč, jež uhrazeny byly až na částku 3741,90 Kč úsporami v jiných výdajích, takže vyplynulo jen zmíněné nepatrné překročení v celkových výdajích kapitoly.

Zato o značnou částku 115,945.356,95 Kč překročen byl rozpočet v kap. 16, ministerstvo soc. péče. (Hluk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj sen. Modráček (pokračuje): Překročení bylo způsobeno skoro výhradně zvýšenou potřebou na péči o nezaměstnané. Jisté zlepšení, jež se projevovalo v hospodářských poměrech r. 1935, vedlo k tomu, že v rozpočtu byla na nezaměstnané preliminována stejná částka 650 mil. Kč jako v rozpočtu na r. 1935, ačkoliv toho roku, tato částka zdaleka nedostačovala. Ukázalo se však, že počet nezaměstnaných v prvních dvou měsících r. 1936 proti očekávání překročil značně počet nezaměstnaných počátkem roku minulého, dosáhnuv v lednu r. 1936 čísla 850.000 a teprve v dalších měsících se zmenšoval. Tím vzešly ministerstvu soc. péče nepředvídané výdaje, jež nebylo možno uhraditi rozpočtovou částkou. Menší měrou přispělo k překročení rozpočtových výdajů v této kapitole zlikvidování pohledávky Všeobecného pensijního ústavu, opírající se o § 124, odst. 13 zákona č. 25/1929, dále zvýšení výdajů na péči o válečné poškozence v důsledku oživení nároku na důchod určitého počtu válečných poškozenců, jejichž vlastní příjem poklesl pod hranici, která vylučovala doma nárok na důchod z titulu poškození válkou.

Dále byly překročeny rozpočtové výdaje na starobní pense skoro o 3 mil., ježto počet percipientů starobní podpory byl v roce 1936 vyšší než bylo v rozpočtu předpokládáno.

V kap. 17, ministerstvo zdravotnictví, došlo k překročení preliminovaných výdajů o 48,049.531,95 Kč úhradou léčebných výdajů veřejným nemocnicím na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jež jim stát dluhoval z minulých let.

V kap. 18, odpočivné a zaopatřovací platy, překročeny byly rozpočtové výdaje o 3,907.457,15 Kč. Překročení bylo způsobeno vyšší potřebou na trvalé výslužné, ježto přibylo příjemců s vyššími odpočivnými platy, dále vyšší potřebou na vdovské a sirotčí pense a na podpůrné léčení.

Největší překročení vykazuje kap. 19, ministerstvo financí, a to celkem 548,699.463,59 Kč. Překročení - toto se však netýká vlastní finanční správy, kde se dosáhlo 21 mil. úspor, nýbrž Všeobecné pokladní správy, druhého oddílu této kapitoly. V přední řadě nastalo překročení rozpočtu v titulu příspěvku státní správy na úhradu státního dluhu o 199 mil. Kč, jelikož rozpočet nepočítal s vyšší potřebou, která v důsledku úvěrních operací nastala r. 1936. Další položka 150 mil. Kč na nákup cenných papírů je pouze položkou súčtovací, jíž odpovídá výsledek obratu v cenných papírech. Ostatní položky překročení kromě několika menších položek jiného druhu jsou výdaje z titulu státních záruk a výdaje na sanaci nebo podporu peněžních ústavů a družstev.

Souhrnná částka posledních výdajů je značná, neboť dosahuje výše 239,246.705,90 Kč. Až na malé výjimky jsou to pohříchu položky ztrátové. Tak bylo zaplaceno za Chmelařský syndikát a za Pražské vzorkové trhy 18¹/₂ mil., na soudní vyrovnání Úvěrní banky v Žilině 14 mil. Kdo ji spravoval, nevím. Největší položky 60 mil. na sanační vklad v Tatra-bance v Turč. Sv. Martině a 140 mil. pro Moravskou banku jsou výdaje staršího data z let 1928 a 1929, jež teprve r. 1936 byly ve výdajích státní správy vyúčtovány. Prvý byl veden v pokladních hotovostech státních, tam byl skryt, druhý jako uložená hotovost konsolidačního fondu. Tyto vklady byly předmětem kritiky již v letech minulých, proto upouštím od posouzení tohoto jistě ne právě vhodného způsobu zakrývání mimořádných výdajů, zejména výdajů takové kvality, jako jsou právě tyto sanační fondy. Konstatuji, že je to po druhé v posledních letech, že vláda požádala před projednáním státního závěrečného účtu o souhlas Národního shromáždění k překročení rozpočtu. Tentokráte, konstatuji s povděkem, to učinila bez jakéhokoliv donucování. Minule jsme museli vládu k tomu tak trochu přinutit jakousi malou resistencí rozpočtového výboru senátu. Doufám, že v této věci bude vláda již konati napříště svoji povinnost.

Navrhuji, aby dán byl souhlas podle čl. XIV finančního zákona ze dne 21. prosince 1936 k uvedeným překročením.

Nyní přikročíme k druhému důležitějšímu bodu pořadu. Státní závěrečný účet za r. 1936 projednáváme v plenu. senátu opětně trochu pozdě. To však není vinou rozpočtového výboru, který byl se svou zprávou hotov již 23. listopadu minulého roku. Přišla však v mezidobí do senátu řada důležitých předloh, jež zabraly úplně volný čas: rozpočet na r. 1938 a t. zv. úhradové předlohy s řadou nových daní, jimž bylo nutno dáti přednost. Poněvadž páni senátoři měli závěrečný účet v rukou již v říjnu a zprávu rozpočtového výboru již v listopadu, mohl se každý senátor, který měl chuť probírati se touto spoustou cifer, obsažených na 588 tiskových stránkách, zasvětiti do výsledků státního hospodaření v předloňském roce a použíti toho při projednávaných předlohách. Tak to také namnoze bylo činěno. My dnes vykonáme jen svou ústavní povinnost, že parlamentárně projednáme obsáhlý tisk, který nám předložil - a musím opětně s povděkem konstatovati, že včas - Nejvyšší účetní a kontrolní úřad.

Povšechný posudek o státním hospodaření za rok 1936 mohl bych shrnouti ve dvou větách:

Jeví se v něm jednak důsledek pozvolného ozdravování hospodářských a finančních poměrů po několika letech těžké krise, jednak účinek nejistých politických poměrů zahraničních.

Pokud se prvého týče, vidíme proces ozdravovací předně na podstatném zvýšení státních příjmů preliminovaných proti roku předchozímu 500 mil. výše, z čehož na zvýšené příjmy z daní a dávek připadá 460 mil. Kč. Jestliže měly na vzrůst daňových příjmů vliv toho roku zavedené dobropisy na daně předem placené, vyvažovaly to na druhé straně opět práce spojené s rozsáhlou depurací, prováděnou toho roku, jež měly za následek, že. nemohly býti řádně vyřizovány upomínky a exekuce, takže můžeme tvrditi, že rok 1936 je po stránce daňových příjmů již skutečně ukazovatelem vzestupné linie, což ostatně potvrdily výsledky za rok 1937. Tento příznivý zjev potvrzují nám ostatně i výsledky státních podniků. V roce 1935 vykázaly státní podniky ve svém souhrnu zisk pouze 609 milionů, jen asi o 10 milionů vyšší než v roce 1934; nejhorší výsledek byl tuším v roce 1933, kdy se i vykázal zisk pouze 460 mil. ze všech státních podniků. Naproti tomu za rok 1936 vykázán byl zisk 897 mil., téměř dvakráte vyšší než byl v roce 1933 a o 208 mil. vyšší než za rok 1935. Na tomto poměrně příznivém výsledku participují kromě tabákové režie, která zůstává stále na jednom místě, téměř všechny skupiny státních podniků, buď tím, že zvýšily své zisky, nebo tím, že snížily své deficity. Největší měrou přispěly k celkovému vyššímu výnosu státních podniků čsl. státní dráhy, jež snížily svůj deficit proti roku 1935 o 164 mil. Kč.

Přes právě uvedené zlepšené výsledky nepodařilo se ještě v roce 1936 dostati skutečně státní příjmy do rovnováhy s příjmy rozpočtovými. Mezi příjmy předvídanými rozpočtem na rok 1936 a skutečnými příjmy jeví se schodkový rozdíl v částce 479 mil. Kč. Poněvadž výdaje proti rozpočtu na druhé straně velmi značně stouply, objevil se pokladní schodek téměř 1400 mil., který s připočtením nepreliminovaných výdajů hrazených z rozpočtových příjmů stoupl na 1760 mil. Kč. Schodek ten zaviněn byl kromě zmíněným schodkem příjmovým, značným překročením rozpočtových výdajů jednotlivými ministerstvy, o čemž bylo již promluveno, dále nepreliminovanými výdaji, pro něž nebyly stanoveny zvláštní příjmové zdroje a jež proto připadají k tíži rozpočtových příjmů, a jejichž částka činila 361 mil. Hlavní položku těchto nepreliminovaných výdajů tvoří náhrady Čsl. obilní společnosti za roky 1934 až 37 v částce 240 mil., o níž se dále ještě zmíním.

Státní závěrečný účet vykazuje dvě skupiny nepreliminovaných výdajů: jednak nepreliminované výdaje právě dotčené, jež připadají k tíži rozpočtových příjmů, jednak nepreliminované výdaje, hrazené ze zvláštních příjmových zdrojů, zejména pocházejících z úvěrních operací. Tato druhá skupina nepreliminovaných výdajů činila okrouhle 3120 mil. Kč a ovšem nejvíce zatížila státní hospodářství v roce 1936. Největší část těchto výdajů, téměř dvě třetiny, připadla na potřeby národní obrany, k čemuž částečně bylo již použito půjčky na obranu státu. Ostatní výdaje jsou téměř výhradně investiční povahy, vyplývající hlavně ze zákona o půjčce práce, dále je tu obsažen stálý vklad v Národní bance československé podle §u 3 zákona č. 262/1936 o nové úpravě československé měny, hrazený v příjmech stejnou protipoložkou. Je to výsledek druhé devalvace československé koruny.

Že mimořádné výdaje na obranu státu, k nimž jsme nuceni zahraniční situací, nelze hraditi z běžných příjmů, i kdyby jejich výsledky byly sebe lepší, rozumí se samo sebou. Po té stránce jsme nuceni se spřáteliti s oběťmi sebe většími, neboť jde o nejvyšší zájmy republiky, a proto nesmějí nás zarážeti ani miliardové schodky mezi preliminovanými příjmy a skutečnými výdaji. Veliký pokles příjmů z daní a dávek, způsobený hospodářskou depresí, a mimořádné výdaje na zmírnění,sociální bídy v důsledku veliké nezaměstnanosti, měl ovšem ten nepříjemný následek, že v letech předchozích nové emise státních půjček byly z největší části pohlceny rozpočtovými deficity, takže nezbylo než na účely, k nimž byly určeny, znovu si vypůjčovati krátkodobými pokladničními poukázkami, čímž zatěžováno bylo státní hospodaření následujících let. To, co se přihodilo s půjčkou práce, stalo se též s půjčkou na obranu státu, z níž v roce 1936 bylo použito pouze 438 milionů a na další výdaje z titulu této půjčky bude nutno si znovu vypůjčovati. Nepřihlížím tu k výdaji v částce 1.148 mil. z fondu pro věcné potřeby národní obrany, hrazenému však z jiných úvěrních zdrojů.

Jak známo, vynesla půjčka na obranu státu na naše poměry značnou částku téměř půl čtvrté miliardy Kč, což svědčí o tom, že obyvatelstvo nejen státu důvěřuje, ale je ochotno poskytnouti mu všeho, co je nutno k jeho zabezpečení. Poněvadž státní výdaje, nekryté rozpočtovými příjmy, byly mnohem vyšší než výnos této půjčky, musilo se i v roce 1936 ve velké míře použíti úhrady krátkodobými resp. nezaloženými pokladničními poukázkami. Tím dostoupily úvěrní operace v tom roce mimořádné výše 4879 milionů. Státní dluh zvýšil se však více než udává tato částka, totiž o 5.603 miliony - je to, pokud se pamatuji, nejvyšší zvýšení státního dluhu v letech poválečných - a to v důsledku mimořádných akcí, jež neměly vlivu na pokladní příjmy. Byla to jednak unifikace státních půjček, při níž jistá část titrů vysoko zúročitelných musila býti převzata za vyšší hodnotu než nominální, dále měla tu vliv druhá devalvace čsl. koruny, která měla v zápětí zvýšení zahraničního dluhu. Vyšší zadlužení při unifikaci státních půjček je však vyváženě kompensováno nižším zúročením, takže stát nemá z toho škodu. S dalšími devalvacemi koruny mohli bychom už ustati.

Poněvadž na enormním zadlužení v roce 1936 má značnou vinu deficit v rozpočtovém etátu, doufejme, že zlepšením konjunktury zotaví se finanční hospodářství státní do té míry, že nebudou napříště emise půjček k mimořádným účelům absorbovány deficity rozpočtového etátu a provádění jejich účelu nebude zatěžovati příští rozpočtové roky jako dosud. Výsledky státního hospodářství v roce 1937 nám aspoň k této naději opravňují. Jak předseda nejvyššího účetního.a kontrolního úřadu uvedl ve své řeči v rozpočtovém výboru senátu 23. listopadu, proti miliardovému vzrůstu státního dluhu v minulých letech vykazuje vzrůst státního dluhu za devět měsíců roku loňského pouze nepatrný přírůstek 88,5 mil. Kč. Za tu dobu bylo vydáno nových pokladničních poukázek pouze za 59,900.000 Kč, naproti tomu bylo proplaceno 133,020.000 Kč. I když státní závěrečný účet za rok 1937 nám ukáže, že jsme si ve veliké míře vypomáhali přechodnými zálohami u poštovní spořitelny a jinde, i jiným způsobem, jež se ve státním dluhu nevedou, je již vidno, že jsme se dostali na pevnější půdu.

Mluvíme-li o nedostatečném výnosu daní a dávek v minulých letech, jejž, jak známo, ani nové daně nebyly s to povznésti, ba ani udržeti na předchozí výši, nesmíme pominouti jednoho velmi poučného oddílu v důvodové zprávě ke státnímu závěrečnému účtu. Týká se nedoplatků daní a dávek a výsledků tak zvané upravovací akce nedoplatkové v roce 1936. Pokusy, zvláštními slevami při úpisech státních půjček pohnouti dlužníky daní a dávek k vyrovnání daňových účtů, nepřinesly nikterak uspokojivých výsledků. Při půjčce práce bylo depurováno nedoplatků pouze v částce 484 mil. Kč, ačkoli nedoplatky toho roku činily více než 4800 mil. Kč. Přikročilo se tudíž na základě vládního nařízení čís. 28/1936 k individuálnímu řešení úpravy a uspořádání nedoplatků. Běželo o depuraci nedoplatků za rok 1933 a roky předchozí. A tu se ukázalo, že musí býti odepsány ²/₃ až skoro ⁴/₅ dlužné povinnosti. Tak u daní přímých připadlo z celkového snížení povinnosti na odpisy 495 milionů, na platby pouze 193 mil.; u daně z obratu na odpisy 428 mil. a na platby toliko 113 mil. Poměrně menší odpisy vykazuje depurační akce u poplatků a nepatrné u daní spotřebních.

Je pravděpodobné, že jistá část zmíněných nedoplatků spadala na vrub přemrštěných předpisů, jež poplatník odmítal platit a zůstal je dlužen, ale nesporné je, že ztráta, již stát utrpěl odpisy a s ním ovšem také samospráva na přirážkách, k nimž jsme tu nepřihlíželi, zaviněna byla z největšího dílu těžkopádnou a nedochvilnou administrativou, která zahrnuta byla pracemi, jež nebyla s to zmoci. V důsledku toho vázly předpisy, vázlo upomínání a vázly exekuce, a nedoplatky s úroky z prodlení hromadily se u jednotlivých poplatníků do takové výše, že ani nemohly být nakonec zaplaceny. Velkou pohromu právě ve finanční administrativě způsobil zákon restrikční v roce 1924, který ji nejen připravil o velký počet

zapracovaných sil, ale způsobil ještě státu veliké výdaje na pensích, jak uvedl sám ministr financí ve svém proslovu k úhradovým předlohám. K tomu dlužno připojiti, že nemalou část viny na zmíněných ztrátách nesou též časté změny zákonů daňových a poplatkových, ba i zásad daňového systému a nesmírná spousta stále nových předpisů, v nichž se málo kdo vyzná, a zastaralost úřadování. Telefon na př., zdá se, že je u finančních úřadů ještě neznámou věcí. Na každou věc, kterou úředník může v minutě si vyšetřit u jiného úřadu prostým dotazem telefonickým, vyžadují se písemná úřední akta, která zdržují zbytečně najednou dva nebo i více úřadů a poplatníkům berou drahý čas. Nedostatek odborníků na př. stavebních u finančních úřadů je taktéž závadou rychlého úředního jednání. Mnohou tíživou daň jsme si mohli ušetřit, kdybychom byli měli dochvilnou berní a finanční administrativu. Konstatuji proto s povděkem prohlášení pana ministra financí v jeho řeči při úhradových předlohách, že se pracuje jednak k rychlému zapracování nových sil v berních úřadech, jednak ke zjednodušení a zracionalisování agendy berní a finanční.

Státní závěrečný účet poskytuje nám ještě po jiné stránce cenné poučení. Ukazuje nám, že stát v největší své finanční bídě uvoluje se k stamilionovým výdajům, jež nemusí platit a jež zatěžují neprávem všechno obyvatelstvo. Jsem tomu povděčen, že jedenkráte vyřešena byla otázka stavebního regresu, která aspoň o něco zredukuje oněch 180 nebo 160 milionů, jež rok co rok stát platí na stavby, provedené podle zákonů o stavebním ruchu z let 1920 až 1924, při čemž dostávalo se nezasloužené podpory četným stavebníkům, kteří toho opravdu nepotřebovali. Dále těžko chápu těch 240 milionů, jež v roce 1936 zaplatil stát Čsl. obilní společnosti. Vždyť tato společnost disponuje s celou úrodou republiky. Nemám nic proti tomu, že zabezpečuje rolníkům rentabilní ceny, ale ptám se s jistým podivem, zdali je nutno, aby instituce, jejíž rukama procházejí miliardové hodnoty, dala si od státu ještě platiti za uskladnění obilí a za každou ztrátu, již utrpí při vývozu přebytečného obilí?

Bohužel je i v jiných ohledech stát příliš štědrý. Mám tu na mysli stamilionové částky,

jež byly věnovány na sanaci zkrachovaných podniků peněžních i jiných. Nebudu opakovat, co jsem uvedl před chvílí a loni při projednávání státního závěrečného účtu za r. 1935 o sanačních vkladech do zkrachovaných bank, jež stát už nikdy nedostane. Ale ptám se, k čemu máme oba sanační zákony z r. 1924, zvláštní fond pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů a Všeobecný fond peněžních ústavů, jež na státu požadují ročně přes 70 mil. Kč a na vkladatelích snad asi tolikéž. Podniky, jež stát mimořádně sanuje, byly nepochybně sanovány již z uvedených fondů, ale dělaly deficity nanovo, a nakonec musil zaskočiti stát těžkými penězi poplatníků, aby uchránil vkladatele ztrát, jež zavinili nesvědomití ředitelé. Zdá se, že v kuratoriích obou zmíněných fondů to neklape, že se rozdělují titry deficitním.podnikům, aniž se dbá, aby v nich bylo zavedena řádné hospodářství. Ve své řeči k státnímu závěrečnému účtu za rok 1935 v lednu minulého roku žádal jsem, aby vláda jako dozorčí orgán nad kuratorii obou fondů podala Národnímu shromáždění zprávu o výsledcích jejich sanační akce a vůbec o jejich hospodaření s miliardovým jměním. Do dnešního dne se tak nestalo.

Tyto dny uveřejnily zdejší německé listy štvavou řeč Henleinovu, promluvenou minulé neděle v Teplicích, v níž vůdce strany sudetskoněmecké obvinil oba sanační fondy, že přímo brakují německé vkladatele a německé peněžní ústavy a jejich peníze převádějte do českých rukou. Pan Henlein si vzpomněl, že také německé peněžní podniky byly sanovány, ale to prý jen proto, aby se jim mohlo zakroutit krkem - aspoň takový byl smysl jeho vývodů. Pan Henlein neuvedl, ovšem, co stála Ústřed. banka něm. spořitelen, Karlovarská banka a co bude stát sanace Fénixu, který přece také nebyl českým podnikem, a jak se v těchto německých ústavech hospodařilo, že mnohé z nich.se vůbec zachrániti nedaly. Pohříchu je těžko na tyto pomluvy, jež jsou ochotně citovány v Třetí říši, odpovědět, když nám vláda nepodává ani hrubou zprávu o tom, jak kuratoria sanačních fondů hospodaří a jakých výsledků pomocí jejich sanačních akcí bylo dosaženo. Apeluji proto opětně na vládu, aby v této věci podala Národnímu shromáždění zprávu, aby celá veřejnost byla správně informována a aby poslanci a senátoři mohli případné námitky a nesprávné kritiky uvésti na pravou míru.

Jsme zajisté všichni potěšeni tím, že naše hospodářské a finanční poměry se zotavují. Doufejme, že těžké mraky mezinárodní politické situace, jež právě v těchto dnech opět nabyly hrozivější tvářnosti, se přeženou přes naše hlavy beze škod a že budeme moci těšiti se z dalšího zlepšení hospodářské konjuktury. To ovšem ukládá nám povinnost,.abychom pečovali o to, aby hospodářský život ve všech svých složkách byl postaven na zdravé a morálně solidní základy, aby se neopakovaly nesvědomité a hazardní zjevy minulých let.