Ať už stát obhospodařuje ornou půdu, které je něco přes 450.000 měřic, ve vlastní režii nebo v nájmu, ať už obhospodařuje les, jak chce, dnes je jisté, že stavební dřevo sekané stouplo o 50 %, prkna až o 70 % určitý druh, ale nejméně o 50 %; a místo toho - máme 5 milionů měřic státních lesů - co bychom dostali 6 Kč z měřice čistého do státní pokladny, tak zmenší se nám ta částka o 201/2 milionu Kč.
Pan řečník přede mnou mluvil o obilním monopolu, líčil obrázky, které kdesi viděl. Ale já myslím, že skutečnost je.daleko drastičtější než. tyto obrázky. Já už jsem tu prohlásil a také jsem to napsal v časopise a říkám to na schůzích: Od dob, kdy český národ začal psát svou historii; takového lichváře, jako je obilní monopol, ještě nebylo. A kdyby se měl vrátit Žižka do Prahy a chtěl všechny lichváře potrestat, měli by všichni vedoucí obilního monopolu pozlacená hrdla, poněvadž on se nemazlil s lichváři před.soudem. Když si nalichvařil, nalejte mu zlata, ať, se ho nažere!
Je to úžasné, vážení! Když politickému odpůrci někdy selhou všechny argumenty, přijde na nás: On má poslanecký plat! Víte všichni.dobře, jak to u nás, bolševiků, je s naším poslaneckým platem. Ale to nevíte, jak je to u obilního monopolu, kde se za 130 Kč ,kupuje žito a za 280, průměrně za 260 Kč, lepší za 280, horší za 240 Kč, se,prodává metrák žita, a z metráku žita je metrák chleba. Kdo. by to chtěl popírat, nerozumí věci. Kdyby z metráku mouky nebyl metrák chleba, musil by ho pantokem sekat! Z jednoho metrického centu mouky se musí udělat na váhu o 25 až 30 % více chleba. Za 130 Kč se tedy koupí metrák žita, dá se semlít 4 mlýnům Dražických velkoelektráren, dá se upéci největším, Odkolkovým mlýnům v Praze a prodává se za dvojnásobnou cenu, než stojí mouka.
S pšenicí to není o chlup lepší. A při tom všem hospodaření konstatoval sám pan referent Modráček o účetní uzávěrce, že se na obilní monopol doplácí ze státní pokladny 100 mil. Kč ročně. Prosím, to je částka, kterou my všichni, 150 členů senátu a 300 členů posl. sněmovny, dostaneme za 4 roky všichni dohromady. Nezdá se vám, že je nutno. se nad tím zamyslit? Drobný rolník tím chráněn není. Vždyť to byla - mám hrubé slovo na jazyku -krajní nespravedlnost, co se dělo s pšenicí. Statkáři a velkostatkáři navalili tolik pšenice, že koncem července 1936 je na skladě 7 mil. metrických centů pšenice. Odkud se vzala? Vždyť je v knihách, kdo tu pšenici tam dovezl, jestli ji dovezli rolníci do 10 ha nebo ti od 100 ha výše. A najednou začnou? ze sklizně r. 1936, která se dále prodává, až do konce roku 1937, srážet každému rolníkovi za uskladnění 18 Kč. Podívejte se, 18 Kč při 7 milionech je 126 milionů Kč ročně a polovic toho museli platit ti drobní, do 10 ha půdy. Byla to dobrá spekulace. A to je právě to, že se s kontingentem přišlo, až byly zavaleny sklady. Proč se nezačalo kontingentovat hned, když obilní monopol začal? Při výrobě pšenice dostal za sklizeň z jedné měřice 850 Kč, kdežto při výrobě cukrovky pouze 780 Kč - u velkostatku dioseckého je průměr ještě větší a kromě toho je při výrobě cukrovky režie na měřici o 200 Kč větší. Páni navalili pšenici a vy drátenici, žebráci musíte platit uskladňovací poplatky, a až si s tím nebudeme věděti rady, třebaže u nás máme 570.000 nezaměstnaných k 1. únoru 1938, tedy to pošleme za 90 Kč 1.q do Německa, a státní pokladna na to musí doplácet. Pánové, promiňte, nevím, jak je možné před objektivní kritikou, nikoliv stranickou nebo třídní, nýbrž před objektivní kritikou člověka, který má zájem obyvatelstva tohoto státu na zřeteli, podobné hospodaření odůvodniti. Co tu odůvodňoval svého času pan kol. Sechtr, že jsme vyvezli za 1/2 miliardy živobytí do Německa proto, abychom měli vyrovnanou vývozní bilanci, děkuji nechci! Za 1/2 miliardy vyrovnáváme obchodní bilanci a 15 miliard dáváme na opevnění a zdokonalení armády proto, že ten, koho v Berlíně živíme, nás ohrožuje. Těžká věc, aby se potom taková politika mohla vžíti do žil a duší těch, kteří strádají a mají nedostatek. A při takovém hospodaření ve státních lesích a statcích nedostane se jistě každý do práce do státních lesů a statků. Už pomalu aby poslanci a senátoři intervenovali, aby se dostal člověk k pohánění velkostatkářského potahu, k němuž musí vstávat ráno ve 4 hodiny, nakrmiti jej a očistit a přijde v 7 hod. večer a zase jej musí krmit. Tam musí býti příslušníkem určité politické strany a není-li, nesmí se zúčastniti v žádném ať politickém nebo zábavním nebo kulturním podniku jiných politických stran. K tomu, že se tu tak bankrotářsky hospodaří, ještě se lámou charaktery těch, kteří musejí, protože nemají jiného prostředku, se nabízeti za těch ještě 12 až 13 Kč denně, které se platí na státních statcích a lesích. V soukromí je to daleko horší. Musí se nabízeti a při tom ještě lámati svůj charakter. Při tom se čachruje s touto půdou tak, jako kdyby to byla nějaká vrchnost, co tam sedí, která si s tím může libovolně disponovat. Už jsem o tom dvakrát zde hovořil a znovu opakuji, ať to čtou naši potomci ve stenografickém protokolu, že jsem zde žádal disciplinární a trestní řízení se sekčním šéfem dr Frankenbergerem z ministerstva železnic a s jedním vysokým úředníkem, na jehož jméno si nemohu vzpomenout, z ministerstva financí, kteří naprosto proti zákonu o stavebním ruchu postupovali, že zašantročili 30 měřic stavebních pozemků pro 60 lidí v Otrokovicích, kteří si zažádali již v únoru, ale odpověď, dostali až teprve za 3 měsíce, což bylo proti znění zákona, a půda se zašantročila tomu, kdo má dnes 20.000 měřic. (Hlas: To je už staré!) To nebude staré, ani když tu budu sedět ještě několik let, poněvadž dr Frankenberger i ten vysoký úředník z ministerstva financí jsou jistě právníci. Právo je také majetek, zrovna jako ten kabát nebo brýle nebo cokoliv jiného a kolikrát se získává daleko riskantněji než prostředky na ten kabát nebo jiné věci, častokrát se dobývá i se ztrátou svobody, zdraví nebo života. Jako právníci, jak dr Frankenberger tak ten druhý úředník z ministerstva financí, musili vědět, co.dělají, že zneužívají vědomě své úřední moci, že porušili zákon, a nebude pokoje, dokud toto porušení zákona nebude napraveno. A tu prostě místo co by se takovýmto způsobem postupovalo podle práva, myslí se, že se nespokojenost jak s hospodařením, tak také s politickým postupem vládnoucích dá zabrzditi persekucí. Myslí se, že stačí, když se budou zakazovat veřejné schůze, když se budou konfiskovat noviny. Vážení, to je příliš krátký rozhled na řešení problémů potřebných pro.pracující třídu.
V neděli tomu,bylo týden, kdy jsem byl pozván domkáři a rolníky na schůzi na Strakonicku, v oblasti nynějšího československého "tabu", nedotknutelného pana Rudolfa Berana.Prosím, bezprostředně vedle Pracejovic, kde má své sídlo, v Katovicích okresní hejtman schůzi zakáže, byl by ohrožen klid a pořádek a snad dobré trávení pana Rudolfa Berana.
Tutéž neděli bylo zakázáno okresním úřadem v Novém Městě na Moravě pořádání veřejné schůze v Najdeku. A je charakteristické jakého to právníka platí v okresním úřadě v Novém Městě na Moravě státní pokladna, když čtete, jaké právnické důvody uvádí. Promiňte, - nerad čtu, ale nedá se nic dělat "Pořádání veřejné schůze s programem "Hospodářská a politická situace, poslední události a zemědělský program" mělo by vzhledem k politickému smýšlení většiny obyvatelstva zdejšího správního obvodu za následek veřejné pohoršení, a je proto obava, že.by došlo k ohrožení veřejného kladu a pořádku". A teď dále, ta je charakteristické: "Je všeobecně známo, že příslušníci stran občanských se staví krajně nepřátelsky k programu a cílům strany komunistické. Tato skutečnost je zdejšímu úřadu známa z jeho úřední činnosti. Mimo to byl ohledně shora uvedené Vaší schůze zdejší úřad upozorněn, že v případě prudké kritiky ostatních stran by došlo k výstupům. Ve zdejším okrese navštěvují příslušníci různých stran veřejné schůze i protivných politických stran." Uvádí jako důvod, že politické schůze navštěvují i příslušníci politických stran republikánské, soc. demokratické a čsl. nár. socialistů. "Podle výsledku posledních voleb do Národního shromáždění z r. 1935 bylo, z celkového počtu 172 platně odevzdaných hlasů odevzdáno 43 hlasů pro stranu komunistickou, 114 hlasů pro stranu republikánskou, 4 hlasy za stranu čs. soc. demokratů a 2 hlasy pro stranu čs. nár. socialistů. Vzhledem k uvedenému smýšlení obyvatelstva a politickému rozvrstvení je důvodná obava, že by na chystané schůzi došlo k výtržnostem a k takovému střetnutí.se účastníků, že by jím byl ohrožen veřejný klid a pořádek. Proto bylo o Vašem oznámení rozhodnuto, jak uvedeno."
Pánové! Představte si, kdyby se ten právník dostal na policejní ředitelství do Prahy, pak páni se zeleným čtyřlístkem nesmějí tady ani ceknout. Páni se zeleným čtyřlístkem mají v Praze 2 % hlasů, my jsme v tom Najdeku dostali 32 % hlasů. Promiňte, jsem zvědav, jak rozřeší tento problém zemský úřad v Brně, k němuž se podává odvolání. Je možno, aby právník uváděl takové důvody? Kdyby to byl starý rakouský kaprál od r. 1866 nebo od Solferina v r. 1859, čert je vezmi! Ale vždyť je to člověk, který dělal zkoušky práv, chvíli studoval a on rozpočítává, kolik má která strana hlasů. Člověk si myslí, že kdyby tak přišel do Prahy, ani Beran ani Olejník - tím méně Sechtr - tím zde nemohli ani ceknout, ani důvěrnou schůzi by jim nedovolil, poněvadž tu mají jen 2 % odevzdaných hlasů.
Myslím, že něco takového je krajně hodno odsouzení a že byste přece jenom vy, z vládní koalice, měli sami v zájmu právních poměrů v tomto státě říci panu ministrovi vnitra, aby dával tomu hejtmanovi hodinu. Podpis je tak nečitelný - vypadá to jako Mrcha nebo Marvan - že by ho nepřečetl, myslím, ani ten, kdo dovede luštit egyptské hieroglyfy. Myslím, že tímto způsobem nebude nikdo z těch, kteří mají právo se organisovati a vyslechnout názory na dnešní hospodářskou a politickou situaci, přesvědčen, že orgány veřejné správy postupují správně.
A jak se to má s konfiskací? Nebudu tu uváděti "Rudé právo", které po řeči největšího kazimíra ve světě svatého Adolfa bylo celé zkonfiskováno. Charakteristické pro správní úřady, které jsou skrz naskrz prolezlé zeleninou, je také to, že čsl. rozhlas, kterému dá 1 milion účastníků 120 mil. Kč ročně, dal [ ] řeči Hitlerově z Berlína k disposici 3 hodiny, ale potom se konfiskuje každý řádek. Mluví se o tom, že zítřejší projev předsedy čsl. vlády nebude mít čsl. rozhlas k disposici. (Výkřiky komunistických senátorů.) Jsme v Habeši nebo kde jsme? Myslím, že ti 4 Papaninci na kře ledové měli více zpráv, než máme my. Nebudu mluvit o tom hrozitánsky neslušném činu konfiskace, jen vám přečtu, co se mně zkonfiskovalo, když jsem mluvil o tom, kdo urval na venkově půdu rolníkům. Bylo to dokonce podepsáno, bral jsem tedy za to odpovědnost. Víte přece, že v osobních urážkách nezná imunitní výbor žádný ohled - a vším právem. Do "Odboje pracujícího venkova", časopisu, který rozšiřujeme po tisících po vlastech českých, jsem napsal: "Panství pověstného Lomikara, který dal zavraždit selského hrdinu Kozinu, zmocnila se rodina poslance a předsedy agrární strany Rudolfa Berana. Panství ve výměře 1495 ha zaplatila vydluženým obnosem 1,600.000 Kč, čili průměrně cca 220 Kč za měřicí." Tento článek - alespoň jeho obsah - byl uveřejněn v časopise "Halo" alespoň třikrát už před více než 2 měsíci. Časopis "Halo" žádal, aby se posl. Beran vyjádřil, je-li obvinění pravdivé, nebo aby žaloval, ale nepřišla žádná odpověď, ani obsílka od krajského soudu z Pankráce. Může-li někdo takto hospodařit v soukromém životě, jistě není kvalifikován k tomu, aby byl předsedou parlamentní úsporné a kontrolní komise. Takovéto jednání samo dostatečně charakterisuje dotčeného pána, a kdyby skutečně byla slušnost, o které mluvil pan předchůdce, v krvi a žilách jeho stoupenců, myslím, že by z toho vyvodili důsledky.
Chci ještě dále uvésti, co všechno se konfiskuje. Časopis "Jednota lidu" v Praze ze dne 4. března 1938 napsal pod titulem "Nemoce ze špatného chleba na Brandýssku" toto: "Skladiště Obilní společnosti ve Mstěticích má pronajato Obilní společnost od komisionáře obilím Krause z Brandýsa n. L. Skladiště je zřízeno ze staré sto-doly, kde střecha není v nejlepším pořádku, takže obilí vzroste, že by se mohlo kosit. Ale páni si na to přivezou stroj na čištění obilí velkých rozměrů a postaví k němu 20 lidí, kteří do něha lopatami obilí házejí. Stroj pracuje bezvadně, chrlí obilí na dálku 10 metrů. Pak stroj odtáhnou k té hromadě, kterou stroj odfoukal, a zas milé obilí prohání zpět. A viděli byste:Obilí je pěkně čisté, jako když se suché a zralé hned vymlátí na, poli. Všechny klíče, které narostly z vlhka na zrně, jsou pryč, jako když zrno umyješ vodou. Avšak jaká je jakost tohoto obilí? Špatná. Podle toho vypadá chléb na brandýském okrese. Nevydrží ani dva dny, po dvou dnech je trpký, kyselý, zkrátka není k jídlu. Když se mnou pracující kamarádi svačí - píše - nebo obědvají, stěžují si na bolení břicha a každý říká, že to má po chlebě, a ptají se, zda by ještě nešlo přidávat do té míchané mouky šaratici, aby to bylo sjednocené i v mouce."
Vážení, prosím, to censor v Praze zabaví. V naší ústavě výslovně stojí, že lid je jediným zdrojem státní moci, že nesmí býti zakázáno shromažďování a volné projevy jak slovem, tak tiskem. A když je na věc, která se týká zdraví celého okresu upozorněno v časopisech, poněvadž intervence bývají někdy zbytečné, sežere to prostě censorova koza.
Co bylo dále? V témže časopise byla zase zkonfiskována báseň ad jednoho mladíka. Je věcná a časová.
"Nedrážděte pány vrahy.
Mezi námi, sedí vrah,
zakuklený z hlavy k patě,
ale známý po kabátě.
Na hranici stojí též,
fašistických vrahů voj.
Chraň vás bůh, abyste v boj
s nimi vešli, pustou řež.
Ani slova proti nim,
Nikdo nesmí říci, psát,
raděj ani zašeptat.
Vždyť by se mohl rozlobit,
že to víme, že je vrah,
že je připraven nás bít.
Nebude to tolik cítit,
klidem kdo se ozdobí.
Proto censor tiše píše:
Pst - Pst, ať se nezlobí."
Myslím, že v zákonodárných sborech jsme dospělí muži, a jestli na jedné straně povolujeme 15 miliard Kč na obranu státu, tedy na druhé straně musíme míti příčinu k těmto 15 miliardám. Když jsme povolili 15 miliard Kč na obranu státu, domnívali jsme se, že všechny vrstvy bez rozdílu budou přispívat na obranu státu. Na prvním místě jsme my komunisté žádali, aby byly zkonfiskovány anebo zdaněny - na formě nezáleží - ohromné zisky kartelů, aby byly zdaněny ohromné zisky zbrojařů a těch, kteří vydělávají v tomto státě. Stavěli jsme potřebná opevnění, poněvadž je zde ohromné nebezpečí, ale jakmile byla odhlasována půjčka na obranu státu, zdražil kartel cement. A kdo sedí v tom kartelu? Za agrárníky tam sedí velkostatkář pan Stome, za stranu republikánského drobného venkova tam sedí velkostatkář Stome. Rád bych věděl, kdo zná z těch statisíců domovinářů toho vychvalovaného pana, kolegu, drobného rolníka Stomeho? Dnes je zpráva ve "Venkově", že mají 150.000 mládeže. Nevím, zná-li někdo z vás toho zástupce Stomeho, který sedí v kartelu a svým vlivem v cementářském kartelu působí, aby stát za vydané peníze na obranu udělal té obrany co nejméně.
Pánové, mluvilo se několikráte ústy koaličních poslanců o ohromné lichvě, která se páše se zbraněmi. Aktivní ministři - vzpomínám zemřelého pana Bradáče - nám v branném výboru potvrdili na intervenci vládního senátora Ant. Nováka ze soc. demokracie, že třímotorové letadlo střední velikosti od české továrny přijde o 180.000 Kč dráže, než bychom je mohli koupit v Paříži, v Londýně nebo kdekoli jinde. Ministr m. sl. Srba dokazoval v tisku i v zákonodárném sboru, že zbrojírny pracují až s 300%ími zisky. Nezdá se vám, že je to přímo nesvědomité a neomluvitelné vyhazování peněz? Vláda lidové fronty ve Francii znárodnila zbrojařské podniky, ale novopečený dr. pan Schneider, pán zbrojírny v Creuzotu, si přijíždí do škodovky každý rok pro čistý zisk, vezme si 22 nebo 25 mil. do kapsy, poněvadž má polovic akcií, a chválí nás ve vlaku i v Paříži, jací jsme hodní Fridolínové. Ty francouzské potvory mu to tam zkonfiskovaly, ale my necháváme dál zbrojařskou a chemickou výrobu v rukou těch, kteří v mnoha případech, a hlavně u vysoké byrokracie správní, jak ve zbrojovkách, tak v chemických továrnách jsou svým politickým smýšlením nepřáteli tohoto státu, a v rozhodující chvíli můžeme se dočkat tuho, čeho se dočkali minulý týden v Anglii, sabotování výroby aeroplánů, že letec vyletí, ale spadne i s bombami a zabije se, místo co by odehnal nepřítele.
Ze zbrojovek se vyhazují lidé, o nichž je dnes známo, a po zkušenostech ze Španělska může být každý o tom přesvědčen, že jsou nejbezpečnějšími a nejnezištnějšími obránci demokracie. Ze zbrojovek se vyhazují komunisté. Pánové se za ta stydí před veřejností. Když posl. Klíma v parlamentě podal interpelaci na pana ministra Machníka, pan ministr mu odpověděl minulý měsíc: "Tvrzení interpelace, že příslušníci komunistické strany a průmyslových svazů nejsou do Čs. zbrojovky přijímáni, nebo že jsou, persekvováni a pro svou politickou příslušnost propouštěni, neodpovídá skutečnosti." Tedy pan, ministr odsuzuje sám, co dělají ředitelé, mistři a správci v českých zbrojovkách. Myslím, kdyby byl přesvědčen, že to není pravda, co Klíma ve své interpelaci uváděl, že by jako ministr nár. obrany, který musí míti odvahu postaviti se nejen proti vnitřnímu nepříteli na život a na smrt, nýbrž také proti daleko silnějšímu zahraničnímu nepříteli, to přiznal, čili pan ministr ukazuje, že o tom přesvědčen není. Persekuci provádí vysoká byrokracie v těchto zbrojovkách. A kdo jsou ředitelé a správcové ve zbrojovkách, kdo je to v chemických továrnách v ústí n. L. a jinde? Kdyby člověk měl, tolik času, aby sbíral materiál ne z našich časopisů komunistických, ale z vládních časopisů, kdo všechno řídí tyto továrny a event. výrobu různých potřeb obranných - poněvadž nikdo z nás nevěří a také by se to nestalo, že bychom šli na výboj jen na obranu - viděl by, že ti tam mají místa dosti. Ale poctivý dělník, který se dnes hrdě hlásí, že bude bránit proti vnitřnímu i zahraničnímu fašismu i měšťáckou demokracii, poněvadž mu poskytuje jakous takous svobodu, je pro své přesvědčení persekvoval. Totéž, co máme i při dobývání uhlí. Byla by bez uhlí možná výroba v případě války, byla by bez uhlí možná doprava, byl by možný bez uhlí život? A kdo řídí Mosteckou společnost? Inž. Löcker s Baysrem v Oseku, kde bylo zavražděno před 4 lety 142 horníků, lidé takového charakteru, že museli býti zatčeni - ovšem před pomstou těch, jichž živitelé byli zničeni. Jděte se podívat na Ostravsko do Vítkovických závodů, kdo jsou vrch. inženýry v závodech, kde se vyrábí potřebná věc pro obranu státu? Ti tam všichni mají místa dost. Nemyslíte, že měkly na to možná budeme sakramentsky doplácet, když neposloucháte upozornění, aby se přesně kontrolovalo, kdo tam rozhoduje při výrobě materiálu, bez něhož bychom byli ve velmi zoufalé situaci? Proti dělníkům se postupuje bezohledně, ale proti kapitalistům, ať jsou ta karteláři s cementem, dřevem anebo zbrojaři, se postupuje příliš blahovolně. Víme také, proč. Poněvadž, jak je veřejnosti známo, sto členů zákonodárných sborů sedí ve správních radách těchto různých podniků, které vydělávají miliardy jak na potřebách státu, tak také na potřebách občanstva tohoto státu. Nemá, to rozčílit i poctivého živnostníka a rolníka, kdys čte statistiku, že uhlíři na Ostravsku - a máte tu z Ostravska dost poslanců a senátorů - v roce 1936 vydělali o 200 milionů Kč více než v roce 1929? Stát potřebuje přes 50 milionů q uhlí pro dráhy, pro své podniky, pro kanceláře, pro administrativu. A já se táži: Docílil stát levnějšího nákupu uhlí z ostravského revíru? Slevili ostravští vydřiduši, Larisch, Wilczek, Guttmann, Rotschild a jak se všichni jmenují, jediný haléř na metráku uhlí? (Předsednictví převzal místopředseda dr Srba.) A pak je ještě odvaha posuzovat lidi, kteří touto taktikou přímých lupičů přišli na Ostravsku o práci, poněvadž tam proti r. 1929 je o 9.000 horníků méně. Pak je odvaha nazývat tyto nezaměstnané, že jsou lenoši, že nechtějí do práce, stěžovat si, jako to učinil řečník přede mnou, že lidé nemají chuť pracovat v zemědělství. Promiňte laskavě, my se rveme stávkou zemědělských dělníků, aby byla mzda 7 Kč za 12 pracovních hodin zvýšena na 12 Kč - jaký výkon chcete za 7 Kč, a co chcete, aby dělník ještě přiběhl, když ho na tolik a tolik měsíců potřebujete? Správně tu padl výrok z našich řad, při řeči pana sen. Olejníka: Neutíkají jen zemědělští dělníci, nýbrž utíkají i zemědělští zbytkaři. Utekl i největší zemědělec, co tu seděl - již je na nebeské slávě, nebudu ho jmenovat - který měl 9.000 měřic půdy a utekl do Prahy. Utekl do Prahy také pan. Rudolf Beran, který měl krásný zámek ve Strakonicích. Těm se nezazlívá, že utekli z půdy, že šli do města, ale dělníkovi, který má dostati 10 Kč a má naději, že u zedníků dostane 20 nebo 25 Kč, se to zazlívá?
Pánové, nakonec vážně: Žijeme v dobách krajně nebezpečných, je potřebí se dojednat a dohodnout. Jde o bytí a nebytí. Ale nepomůže dávat miliardy na obranu státu, když nebude rozřešen problém pracujícího lidu, který jedině bude mít úkol hájit stát v případě nebezpečí: (Tak jest!) Je potřebí opatřit dělníkům práci a řádnou mzdu i přes vůli kapitalistů. Jak to dnes čtete v tisku, provedla to vláda ve střední Americe v Mexiku, kde se přes vůli kapitalistů zvýšily mzdy dost citelně. Vláda řekla: Buď poslechnete, nebo se vystěhujte! Tedy dělníkům práci a řádné mzdy, domkářům, rolníkům a živnostníkům, kteří bez vlastní viny přišli do dluhů, pomoc. Nestačí jen psát ve "Venkově" 28. října 1937, že všechny státy pomohly zadluženým venkovanům, jen Albanie a Československo nikoliv. Všechny ostatní státy pomohly, jen my jsme podle "Venkova" na, úrovni Albanie. Lidem, kteří potřebují venku půdu jako základ života, tu půdu dát. Sebrat ji těm, kteří ořou ve francouzských restaurantech a zábavních podnicích v Praze a dát ji těm, kteří vlastními mozoly z ní dobývají jak zrno, tak všechno ostatní k potřebě. Tím je povinna národům československá vláda, splnit tento spravedlivý požadavek jsou také povinny koaliční vládní strany. (Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším zaznačeným rečníkom je pán sen. Novák (rep.). Dávam mu slovo.
Sen. Novák (rep.): Slavný senáte!
Budiž mi dovoleno, abych použil příležitosti projednávání státního závěrečného účtu za r. 1936 a poukázal na velké nebezpečí, které hrozí československému zemědělství šířením zhoubné, zvířecí nákazy, slintavky a kulhavky. Jsem si vědom toho, že dnes je zájem veřejnosti upoután jinými směry politickými, avšak slintavka a kulhavka se začínají šířiti ťali hrozivě, že je třeba, aby si i širší veřejnost zavčas uvědomila nebezpečí této pohromy
a spolupracovala na jejím odvrácení, neboť šíření nákazy se nedá odsunout na pozdější dobu nějakým nařízením nebo vzetím této otázky s denního pořadu. Naopak je potřebí, aby ubyla s velkým urychlením, ale také s rozvahou učiněna všechna možná opatření, aby bylo šířeni slintavky omezena na míru co nejmenší.
V posledních letech byli jsme této zhoubné nákazy ušetřeni, je však ještě v neblahé paměti nešťastný rok 1920, kdy pouze v Čechách bylo zamořeno ve 104 okresích 83.450 dvorců s 800.000 kusy dobytka. Padlo a nouzově bylo odporaženo asi 18.000 kusů hovězího dobytka, 4.000 koz a ovcí a 10.000 vepřů.
Jen z těchto několika čísel možno usouditi, jak zhoubně se mohou projevit slintavka a kulhavka a jaké škody působí. Starší pamětníci pamatují také vzplanutí nákazy v letech 1890 až 1897 a 193.1, lady ve všech těchto případech byla k nám zavlečena uherskými a polskými vepři. Jest zajímavé, že v letech válečných:přesto, že byla slintavka několikrát do našich zemí zavlečena, zejména vojenskými transporty, podařilo se ji vždy dosti rychle utlumiti. Snad to bylo usnadněno okolnostmi, že obchod s dobytkem byl velmi značně omezen a že se nekonaly vůbec dobytčí trhy. Snad byla v té době slintavka u mnohých hospodářů utajena a omezena na jejich stáje a snad proto také po uvolnění obchodu dobytkem r. 1920, a ta jak na tezích domácích, tak i pro dovoz z ciziny, tak náhle vypukla a katastrofálně se rozšířila.
Škody způsobené slintavkou a kulhavkou jsou vždy velmi značné a neprojevují se snad jen uhynutím a nouzovými porážkami nakažených kusů, nýbrž také poklesem dojivosti, značným úbytkem mléka, úbytkem dobytka na váze a tedy zmenšením jeho jatečné jakosti a ceny a také úbytkem v odchovu, poněvadž napadená telata skoro pravidelně uhynou a napadené krávy a jalovice pravidelně neobřeznou. Těžko se Také dají vyčísliti veliké ztráty, které povstávají dočasnou neschopností zvířat k tahu, což je zvláště citelné u nejdrobnějších zemědělců, pokud používají krav k tahu. A v souvislosti s těmito škodami jest zajisté na místě zmíniti se i o nebezpečí onemocnění lidé, když i přes veškerá opatření a poučování používají nesvařeného mléka od nemocných krav, případně másla z nepasteturisované smetany. Zde nejlépe vidíme, jaký význam má, že zvláště v místech bylo připuštěno do obchodu jedině mléko pasteurisované a stejně i pasteurisované máslo a smetana.