Nynější invase slintavky a kulhavky dostala se do Evropy v květnu 1937 s nákladem ovcí ze severní Afriky přes Marseille. Koncem září minulého roku bylo z 89 departementů francouzským zamořeno slintavkou a kulhavkou 70 a škody způsobené francouzskému hospodářství jdou do set milionů. Z Francie se pak rozšířila slintavka velmi rychle do Belgie, Nizozemska a Německa, kde byla již v polovině září minulého roku. Bylo tedy více než jista, že nákaza přeskočí i na naše území. Máme jen staré, namnoze zastaralé předpisy a není prostředku, který by absolutně, s plnou jistotou dovedl šíření choroby brániti a ji radikálně léčiti. Dosud u nás platí starý rakouský zákon o zvířecích nákazách z r. 1909, zatím co všechny okolní státy své analogické zákony již dávno novelisovaly a přizpůsobily novým poznatkům a potřebám. U nás prý k tomu nedošlo pro kompetenční spory mezi ministerstvy, ačkoliv nutnost nového zákona o zvířecích nákazách byla zdůrazňována několika resolucemi na dvou celostátních sjezdech zvěrolékařských.

Nevyhovují-li však předpisy, je tím více požadovati na veterinární správě, aby zavedla včasná a účelná ochranná opatření za součinnosti všech činitelů a aby snad lpěním na zastaralých předpisech nebyl vyvoláván zmatek a roztrpčenost jak široké veřejnosti, tak i v kruzích zemědělských. Je sice pravda, že každá země vydala ve smyslu říšského zákona z r. 1909 ještě své vlastní předpisy, jako na př. v zemi Moravskoslezské předpis zemského úřadu v Brně č. 507 ze dne 10. listopadu 1930. Ale i v tomto předpise jsou některá ustanovení nevyhovující a bylo by je možno jistě včas změniti, kdyby se opatření neodkládala až na dobu, kdy slintavka u nás vypukla. Stručně dovolím si poukázati jen na některá opatření, jež by bylo záhodno a také možno provésti, ovšem kdyby byly příslušné předpisy úplně doplněny. Především navrhuji, aby při vypuknutí nákazy v obci byl starosta povinen ohlásiti vyskytnuvší se případ je-li podezření z nákazy - nejen okresnímu, úřadu, ale také všem sousedním a okolním obcím do okruhu 5 km.

V obci, kde se vyskytne první případ nákazy, buďtež ihned vykoupeny kusy vykrmené a trhu schopné pro výrobu konserv, aby s tak při případném rozšíření slintavky zabránilo ztrátám ze zhubnutí dobytka, případně z uhynutí.

Při invasi této choroby nestačí jeden státní veterinář v okrese na vyšetřování, revise a na spoustu písemných prací podle dosavadních předpisů. Ve všech státech, kde slintavka vypukla, jsou do napadených okresů dirigováni veterináři z okresů vzdálenějších na výpomoc ke zdolání systematické a důsledné práce. Není možno požadovati, aby jediný veterinář zjišťoval nákazu, prováděl revise a kontrolu nařízených opatření a obstarával při tom veškerou svoji normální agendu, nehledě k řadě písemných prací v souvislosti s vypuknutím nákazy. I zde by bylo záhodno předpisy změniti a zjednodušiti.

Jsme jistě toho názoru, že při tak velikém nebezpečí, jakým je pro zemědělství a celý náš hospodářský život katastrofální výskyt slintavky a kulhavky je potřebí opatření velmi přísných. Je však také nutno, aby tato opatření byla jasná, jednoznačná a proveditelná, a proto aby se postupovalo vždy rozváženě s ohledem na potřeby prakse a veřejného i soukromého života. Jinak vzniká chaos, nelibost a nedůvěra, a zemědělcům, kteří již výskytem choroby jsou značně postiženi, vznikají další škody nevhodnými předpisy. Při tom samozřejmě vylučujeme veškerou sabotáž nebo lhostejnost, jež 'by měly býti za všech okolností přísně trestány.

Také opatření, která se týkají i jiných vrstev obyvatelstva než zemědělských, nutno prováděti s rozvahou a porozuměním pro skutečné potřeby života, které jsou dnes v podstatě jiné, než byly v době vydání dnes platného zákona. Máme na mysli uzavírání různých živnostenských podniků a zákaz jejich provozoven proto, že jsou v obci, kde se slintavka vyskytla, kdežto podnik sousední je volný jen proto, že leží v katastru sousední obce, ač jest od prvého jen několik kroků vzdálen.

Nová úprava pohraničního styku při výskytu slintavky a kulhavky musí býti provedena ve větší oblasti než jen pro okres, kde se slintavka vyskytla, poněvadž při dnešních dopravních prostředcích toto úzké omezení nestačí.

Veškerý dovoz dobytka (paznehtníků) z ciziny budiž po dobu řádění slintavky bezpodmínečně zakázán, a to nejen proto, aby se šíření nákazy omezilo, ale také aby nebyly přeplňovány domácí trhy a aby zemědělci mohli svoji zvýšenou nabídku jatečného dobytka vůbec umístit.

Upozorňuji zavčas, aby byly provedeny přípravy pro regulaci dobytčích trhů. Z dosavadního šíření nákazy u nás ve Slezsku není pravděpodobné, že by se nám podařilo, při veškeré snaze a svědomitosti našich veterinářů nákazu lokalisovati. To znamená, že se budou příhony na naše trhy čím dále tím více zvětšovat a tím ceny již tak pokleslé dále ještě snižovat. Toho času jsou již ceny vepřů okolo 5 Kč a hovězího 4, 3 Kč i nižší za 1 kg živé váhy. Strach zemědělců z uhynutí dobytka urychlí a zvětší příhony na trhy, což je u nás již znatelné. Toho využívají nesvědomití obchodníci dobytkem, neboť se jim naskýtá vzácná příležitost při laciném nákupu hodně vydělat. Musíme se vžít do situace našich zemědělců, zvláště těch nejdrobnějších, kterým taková kravička ve chlévě bývá často jedinou živitelkou, pak pochopíme jejich oprávněné obavy.

Ministerstvo zemědělství nechť právě v nynější době podnikne akci pra regulování trhu dobytka, poněvadž zemědělci z obavy před dalším šířením nákazy dobytek hromadně odprodávají. Budou-li zemědělci viděti, že vláda a příslušné úřady v tomto směru podnikly patřičné kroky, zvýší se jejich důvěra a zamezí se škody, které.by jinak byly po léta citelné.

Je velmi nutno, aby vláda povolila dostatečné finanční prostředky pro podpory nemajetným zemědělcům na úhradu ztrát vzniklých pádem dobytka při nákaze. Také léčebné prostředky, zejména serum pro očkování ochranné i léčebné, buďtež poskytnuty drobným zemědělcům bezplatně a ostatním chovatelům alespoň s poloviční slevou. Neboť zde nejde jen o to, zamezit a zmenšit ztráty chovatele, který očkování provádí, nýbrž omezit, případně zastavit šíření choroby, která je s to způsobiti našemu hospodářství nedozírné škody.

Totéž platí o výdajích za desinfekci, nařízenou úřady. I ta je v zájmu veřejném a mají na ní zájem nejen zemědělci, nýbrž veškeré obyvatelstvo, ať již s hlediska konsumního nebo zdravotního. Doufáme, že po způsobu jiných států, i u nás tato nutná a předpisovaná desinfekce bude prováděna jednotně a na účet státu.

Vedle těchto nemocí řádí ve Slezska. a na severovýchodní Moravě t. zv. těšínská nemoc,

neboli obrna vepřů. V našem kraji, ve Slezsku, není již dnes skoro chalupníka, kterému by ze dvou vepřů jeden neuhynul na tuto nemoc. Byla k nám zavlečena asi z Polska, usadila se na rozhraní tří států, kudy procházejí velké transporty cizího dobytka i masa, a odtud se pozvolna rozšiřuje. Řádí i v Německu, ale tam, podle výroku německého veterinárního odborníka, mají na tuto nemoc po dlouholetých pokusech již jen jediný prostředek: Nemocného vepře zavčas porazit. U nás v Československu, zdá se mi, jsme zásluhou prof. dr Klobouka, poněkud dále. Jeho dosavadní výzkumy bylo bezpečně zjištěno, že 1. jde, o nemoc nakažlivou, 2. že ji způsobuje filtrabilní virus, 3. že virus je v centrálním systému nervovém, 4. že lze proti nákaze uměle zjednati dostatečný způsob odolnosti resp. imunity, takže imunisovaná zvířata snesou umělou subdurální infekci, aniž by onemocněla, v pokusech, 5. že praktickým zvěrolékařům se vakcína, vydaná na základě dosavadních výsledků výzkumů, v podstatě dosti dobře osvědčila.

Je třeba, aby byly provedeny ještě další etapy tohoto-prozkumu choroby, a doufáme, že státní i zemská správa poskytne k tomu účelu dostatek potřebných prostředků. Je nutné, aby tento průzkum a studium byly prováděny v kontinuitě, nikoli však překotně, a osoby a ústavy, které toto studium provádějí, musí míti zajištění finanční i do budoucna. Při tom rádi uznáváme dobrou vůli naší vlády a také s díkem kvitujeme snahu těch veterinářů, kteří s neobyčejným úsilím a houževnatostí zabraňují překotnému rozšiřování této choroby a spolupracují na vhodných opatřeních proti ní.

Ze situace, která se vyvinula při invasi slintavky a kulhavky, vidíme jasně, že nepostačují a nemohou nás uspokojiti částečná opatření v době, kdy se jíž rozšiřuje nákaza, ale, že je nutno býti připraven již dříve. Bohužel úsporná opatření doléhají těžce i na vědu veterinární. Dotace na vědeckou práci v ústavech byly v posledních letech sníženy až o 72n%. Na vysoké škole zvěrolékařské byl počet řádných profesorů snížen a její ústavy jsou nevhodně slučovány ze 4 ve 2. Zejména je velmi nutno zabezpečiti činnost našeho státního diagnostického a seratherapeutického veterinárního ústavu v Ivanovicích na Hané. (Sen. Havlík: Jsem od Ivanovic, z Jimramova!) Byla tam zavedena, bylo bráno serum z onemocnělého dobytka, který dovezli, tomu se nedá konečně zabránit. Tam není užitkového dobytka, nýbrž pro výzkum, takže tam není tak veliké škody.

Úkoly tohoto ústavu jsou ve skutečnosti neobyčejně všestranné a jeho činnost rok od roku stoupá a se rozšiřuje. Činnost diagnostická, nehledě k vzestupu dosud běžných nákaz zvířat, ryb a včel, se rozšiřuje v posledních letech i o diagnostiku stájových nemocí zvířat a chorob odchovu. Vzrůst vyšetřovaných případů je zřejmý z těchto několika údajů. V r. 1935 bylo vyšetřeno v ústavu 13.419 případů, v r. 1936 již 23.820 případů různých nákaz a nemocí zvířat, včetně krevních a mléčných zkoušek. V r. 1937 možno očekávati další zvýšení vyšetřených případů. Byly již teď vyšetřeny, minulého týdne, zapomněl jsem je dodat.

Serologická činnost pozůstávající z výroby očkovacích látek proti nákazám a nemocem zvířat je velmi rozsáhlá jak co do počtu druhů, tak co do: množství vyrobených látek. R. 1937 vyrobil ústav 132 druhů různých očkovacích látek a jak tato výroba stoupá, při čemž plně odpovídá spotřebě, je zřejmo z těchto dat: Roku 1935 vyrobeno všech očkovacích látek 10.242 litrů, r. 1936 13.735 litrů a r. 1937 již 17.521 litrů, t. j. o 70 % více proti roku 1935.

Tato obsáhlá činnost, důležitá s hlediska zájmů státních, veřejných a národohospodářských, je vykonávána dosud pouze 8 definitivními a 3 smluvními odbornými silami, včetně ředitele ústavu, který mimo odborné úkoly musí obstarávati též veškerou administrativu a správu ústavu. Počet odborných sil ústavu vzhledem k jeho rozsáhlé činnosti a úkolům, které ústav musí v přítomnosti a má i pro budoucnost splniti, naprosto nepostačuje.

K provádění veškeré této činnosti má ústav k disposici dosavadní laboratoře, které nedostačují rok od roku zvyšujícímu se počtu případů vyšetřovaných nákaz a nemocí a naprosto nedostačují k vyšetřování některých nakažlivých a zvláště nebezpečných chorob, které dlužno vyšetřovati ve zvláštních místnostech a za mimořádných bezpečnostních opatření. Pro tyto účely postrádá ústav isolačního pavilonu, ve kterém by byly zkoušeny a zkoumány nákazy doposud u nás se nevyskytující. Bakteriová válka.

Má-li ústav úkoly naň vložené dokonale plniti a stupňovati svou agendu, musí mu býti,

tato činnost umožněna jednak zajištěním dostatečného počtu pracovníků, jednak řádným jeho dobudováním.

Vzpomněl-li jsem na počátku, že ve Francii se slintavka a kulhavka ve velmi krátkém čase lavinovitě a katastrofálně rozšířila, mohu li tomu dodat, že bylo oficielně přiznáno, že nedostatečné tlumení této nákazy zavinil především nedostatek úředních veterinářů, poněvadž více než 20 departementů neměla svého úředního veterináře a tedy řádné tlumení nákazy nemohlo být náležitě a systematicky prováděno. Žádám proto naléhavě, aby systemisace míst úředních veterinářů byla u nás co nejdříve schválena a provedena, neboť v zemi České je neobsazena 22, v zemi Moravskoslezské 5 a v zemi Slovenské 10 politických okresů úředními veterináři a okresy ty jsou substituovány úředními veterináři politických okresů sousedních.

Jest tedy samozřejmé, že jak naše úřady, tak i ústavy budou moci požadavkům a úkolům na ně kladeným jen tehdy řádně vyhověti, budou-li náležitě zabezpečeny po stránce personální i věcné dostatečnými dotacemi a položkami ve státním rozpočtu.

Náklady k tomu účelu věnované nesmějí býti nikdy pokládány za příliš vysoké, ježto z nich vzejde prospěch nejen zemědělství, ale celému státnímu hospodářství a národu. Není myslitelné, aby tak důležité odvětví naší zemědělské výroby - produkce živočišná které representuje v našem státě hodnotu asi 8 miliard Kč, nepočítaje v to hodnotu koní, bylo ponecháno bez náležité ochrany.

Apeluji proto zvláště na p. ministra zemědělství, aby se postaral v rozpočtu na r. 1939 o řádné dotování položek na vědeckou práci našich příslušných ústavů, které se zabývají výzkumy dosud neprobodanými, ale tím důležitějšími.

Tyto položky nesmějí býti již snižovány, nýbrž jest bezpodmínečně nutno, aby byly zvýšeny. Žádáme, aby také ministerstvo financí mělo dostatečné porozumění pro tyto nezbytné požadavky a předpoklady našich vyrovnaných hospodářských poměrů a aby nešetřilo na nepravém místě. Naši zemědělci očekávají, že vládá podnikne veškeré kroky k ochraně jejich výroby a tím i k zabezpečení hospodářské síly a neodvislosti státu. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Buday (zvoní): Ďalším zaznačeným rečníkom je p. sen. Stellwag. Dávam mu slovo.

Sen. Stellwag (německy): Slavný senáte!

Zemědělská krise vedla skoro ve všech státech střední Evropy k zemědělskému oddlužení. Rumunsko je provedlo jako první země, podle mého mínění ovšem poněkud příliš. příkře tím, že jednoduše odepsalo 50 % všech dluhů. Pak následovalo Polsko nařízením z r. 1932, které přibližně praví, že se dluhy umoří v amortisačním řízení alespoň 50 let za velice snížené úrokové míry. Již při dluhu 50 zlotých učiněno opatření, že se zadluženému sedlákovi poskytl čas; nestalo se tak jako u nás, že kvoty stanoveny byly v příliš krátké lhůtě za sebou. Malorolníci byli vesměs konvertováni. O Jugoslavii nechci se mnoho zmiňovati, ta také v amortisačním řízení 25 a částečně ještě více let umořila úplně své dluhy. Provedla tak jako v Polsku toto opatření snad trochu příliš příkře a tak v hospodářském životě způsobila značný neklid. Samo malé Maďarsko mělo neméně nežli 55.000 zadlužených zemědělských podniků a splácí dluhy ve lhůtách za 50 let. Ku podivu a pro mnohé pány zcela nečekaně mělo také Švýcarsko neméně nežli 5.000 podniků, které při stavu dluhů přes 5.000 franků platily za t. zv. vysoko zadlužené podniky. Nutno pak věděti, že 5.000 franků bylo tehdy mnoho peněz a takováto suma by se nám mohla zdáti skoro fantastickou. Za tolik peněz mohli bychom u nás již koupiti tolik a tolik hektarů. I malé Dánsko provedlo oddlužení, a to za částku 2,6 miliard dánských korun. O Německu bych nechtěl mnoho hovořit; hodina trochu pokročila a mohl bych vzbuditi hněv některých pánů, nechci zapuditi jejich spánek. Ale ve "Venkově" řekl český odborník Řehoř, že pozemková reforma v Německu byla nejlepší v celé Evropě. Zmiňuji se jen o tom, co řekl; zdůrazňuje výslovně, že zdravým může býti a jest jen takový stát, který svůj rolnický stav úplně chrání, poněvadž ten je základem každého státu.

Jen co je pravda. Měli jsme také ve svém státě velkorysá opatření, ale nebyla dosti pronikavá. Začali jsme odkladem exekuce, pak přišly platební úlevy, zákon č. 250 z r. 1935 a vyrovnávací řízení podle zákona č. 76/ 1936. Přes opatření z opatrnosti, která měla zabrániti dalšímu zadlužení sedláků, viděli jsme, že na počátku moratoria bylo asi

100.000. sedláků těžce zadluženo a tento počet vzrostl zatím na 200.000. Tu asi něco nesouhlasí, neboť jinak nebylo by možno, aby místo úbytku nastal přírůstek, to se přece také všude uznává. V zemědělském výboru posl. sněmovny prohlásil posl. Šamalík jasně a zřetelně, že vyrovnávacím řízením nemohlo se pomoci žádnému sedlákovi. Vyrovnávací řízení vyžaduje vždy jisté právní pomoci a naše okresní soudy dávají zkrátka přednost odborným právníkům. To je pro zadluženého sedláka příliš drahé, nevydrží to, nemůže sehnati nejmenší splátky a jak má potom ještě platiti odborného právníka. V důvodové zprávě se svého času pravilo, že by se zněli přibrati praktičtí zemědělci, nikoli odborníci, nýbrž lidé, kteří nepodávají příliš vysoké účty. Ještě nápadnější a nebezpečnější bylo, že při vyrovnávacím řízení velmi mnohé berní úřady své svolení zkrátka nedaly. Také to je velmi důležité. Dlužník, který musí jíti do.vyrovnání; musí dříve než tak učiní složiti pěknou hromádku peněz, daňové nedoplatky, úroky, peníze na úmor a ubožák, který tak jak tak nemá ani koruny, neví, kde na to má sehnati peníze. V tom spočívá také nespravedlnost. V nouzových územích se podle zákona č. 76 z r. 1936 připustilo, že daně byly se zpětnou účinností do 31. prosince 1935 odepsány, v územích, která nebyla nouzová, však jen do května 1933. Chtěl bych se zde jen otázati, zdali my venku jsme nebyli v posledních letech vesměs nouzovým územím. Je věru malou nespravedlností, že nebyl dán dobrý příklad, že se zde jako v jiných státech daň jednoduše neodepsala. Mohl bych zde předložiti mnohá zajímavá data.

V německém území bylo podáno 1.500 návrhů na vyrovnání, z toho bylo 600 uznáno, 450 bylo odvoláno a 450 zůstalo nerozhodnuto. Samozřejmě nedostávalo se také peněz. Znám však případ, kde český poslanec dr Klapka u 82 vyrovnání napočítal sumu 28 mil. Kč. Vyrovnací kvoty u nás v československé republice běží bohužel 3 až 7 let a řídí se, jak známo, podle velikostí majetku. Mohu říci jen jedno, že totiž vyrovnávací řízení dosud nikdy žádnému sedlákovi nepomohlo a naprosto nepřispělo k ozdravění našeho zemědělství. A bylo by přece věru nejvýš na čase, aby konečně jednou nastalo ozdravění našeho rolnictva. Když při intervencích slyšíme mnohé výkřiky nouze, které k nám a jistě také jinam doléhají, jsme mnohdy rozechvění a nutno konstatovati zarmucující skutečnost, že čím menší a nižší jsou úřady, tím méně nalézáme ochoty, kdežto jsem na příklad nahoře zastihl velmi rozumné pány, kteří ukázali velké porozumění. Zdůrazňujeme také výslovně, že nově očekávaný t. zv. pomocný fond jen tehdy může míti jakýsi úspěch, bude-li ho použito zcela stejně pro všechny národnosti v tomto státě. Jak známo, je zde ustanovení, že si vláda výslovně vyhrazuje, kdo má něco obdržeti. Také v tom spatřujeme jisté bezpráví, neboť pomocný fond má zde přece býti pro všechny. Chtěl bych-výslovně s tohoto místa konstatovati, že jsme naplněni jistou starostí a jistou nedůvěrou, zdali by z toho nemohla býti zase pro naše menšiny druhá pozemková reforma. Zde bychom již vážně navrhovali, aby do tohoto pomocného fondu pojaty byly také naše německé pokladny a aby především naši sedláci na místě samém mohli spolurozhodovati a nikoli jen vláda sama.

Našim zemědělcům venku se život velice ztěžuje. Dostali jsme monopolní hospodářství, které projevilo velmi blahodárné účinky v nížinách, kde se pěstuje mnoho obilí. My však, kteří žijeme v horách, neviděli jsme velikého užitku z monopolu. To vám potvrdí každý zemědělec, lhostejno, zda německý, český, slovenský nebo maďarský. Já na příklad platím svůj pacht podle cen pšenice a nové plánování mně osev pšenice tak zredukovalo, že nesmím osívati už skoro žádnou pšenici, poněvadž žiji na horách. K tomu ještě přistupuje, že máme mnohé krajiny, kde se pěstují skoro jen brambory. Jisté kruhy jsou šťastny, že krajiny u nás nahoře jsou od desetiletí a také ještě dnes zamořené rakovinou. My nahoře nevíme sice ničeho o rakovině, ale jednou už je tady a udržuje se. Nemáme také naprosto žádné naděje, že snad dostaneme nějaký lihovar nebo továrnu na škrob, anebo že bychom mohli dostati nějakou část z očekávaného kontingentu lihu. Je to velmi těžké: Řípa u nás neroste, brambory nemají odbytu a lihovary také nedostaneme. Chtěl bych se jednou pánů nahoře otázati, co vlastně máme pěstovati, abychom vybředli z dluhů. Ukazuje se, že všechna vládní nařízení a všechna učiněná opatření nedostačují, aby se dosáhlo oddlužení, jak jsme je očekávali, že desetitisíce sedláků jsou před exekucí, že u tisíců již byla exekuce, a je smutné, že se při exekuci nikdy neví, jak dopadne, poněvadž závisí úplně od náhody, kdo objekt vydraží. Chtěl bych zdůrazniti jednu věc: Netmíme přece selská hospodářství oceňovati podle ceny, kterou měly budovy, nýbrž podle ceny výnosu. Kdybychom oceňovali podle toho, vyšel by docela jiný odhad než je tomu dnes. Velmi bych prosil, aby ministerstvo spravedlnosti v nejbližší době vydalo nové nařízení, tak aby se odhady přizpůsobily dnešní nové hodnotě výtěžku.

Mnohem horším zjevem je to, že se velmi často prodává zemědělská půda a že se dostává lidem, kteří nejsou vůbec žádnými zemědělci. Na př. banka, pokladna, advokát nebo obchodník, aby zachránil hypotéku, koupí statek, který tak přijde do rukou lidí, kteří naprosto nejsou odborníky, a před tím bych chtěl naléhavě varovati. Zemědělství je a zůstává vyhrazeno rolníkům. Na této skutečnosti nelze ničeho měniti. Musí platiti pro všechen lid, pro český právě tak jako pro sudetskoněmecký. Je-li možno selský statek vydražiti jen proto, že jedna splátka nebyla zaplacena, dostává se do cizích rukou, a každá změna v zemědělství je spojena skoro s kletbou boží, poněvadž jedna změna majitele má v zápětí brzy druhou změnu. Není úmyslem hospodařiti na půdě, nýbrž půda se kupuje, aby zase byla prodána, a pánové, běda státu, kde se statky mění! Dosti příkladů toho máme v největším agrárním státě Evropy, v Rusku. V okamžiku, kdy Rusko nechalo padnouti své rolnictvo, začala tam krise. Mohl bych uvésti ještě sta jiných příkladů.

Na půdě mají hospodařiti jen ruce rolníkovy. Půda jest jeho jediným životním prostorem a pramenem krve. Je velikou chybou, když selské statky přecházejí do rukou nováčků, kteří k tomu nejsou povoláni. Půda má býti v pevných rukou, neboť zemědělství nelze provozovati s dneška na zítřek, to nutno procítiti a přizpůsobiti podnebí, tu musí býti, řekl bych, nejvýš vyvinutý cit. Na selském statku nelze správně hospodařiti s dneška na zítřek, to se musí vycítiti, to se musí vyseděti - a běda zemi, kde se příliš často mění. Měli jsme dosti pohrom s vysušenými krajinami, jejichž vznik zavinil náš lidský nerozum. Ale o tam nechci mluviti. Z ciziny přicházejí dopisy, ale doma mně ještě nikdo o tom nic neřekl. (Sen. Schmidt [německy]: Dnes to v ministerstvu uznali!) To je pravda, v ministerstvu zemědělství, ale jinde? (Sen. Schmidt [německy]: To je právě ta dlouhá cesta!)

Ke všem škodám, které jsme způsobili našim jindy tak krásným Čechám, neměli bychom připojovati ještě nové škody tím, že půda rok od roku bude přecházeti do cizích rukou.

Měl bych říci ještě mnoho, neřeknu však už nic; jděme spat, je tři čtvti na devět. (Veselost. - Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Prerušujem ďalšie pojednavanie denného poriadku.

Sďelujem, že došel prípis klubu senátorov čs. Strany lidovej zo dňa 3. Marca 1938 s tým, že predsedom klubu bol zvolený sen. Rýpar a dr Žižka.

Predsednictvo senátu sa usnieslo podľa §u 40 jedn. poriadku, aby sa budúca schôdza konala v piatok dňa 4. Marca 1938 o 9. hod. s týmto

Nevybavené odstavce denného poriadku dnešnej schôdze.

Konštatujem, že žiadny návrh podaný nebol.

Končím schôdzu.