Ve státním rozpočtu na rok 1938 je pamatováno na účely Ostravska a ostatních krajů moravskoslezské župy částkou 6,992.000 Kč. V uvedené částce jsou obsaženy splátky na práce již hotové, avšak na nové investice nebo práce, které jsou pro náš kraj nutné, nejsou v rozpočtu položky přesto, že náš kraj toho velmi nutně potřebuje. Vládě a příslušným pánům ministrům bylo již na jaře roku 1937 předloženo memorandum, obsahující důležité požadavky celého našeho kraje.
Jde nám především o to, aby byla vybudována a zestátněna silniční síť, aby mohl býti pozvednut hlavně turistický a cizinecký ruch, kterého potřebují nutně některé naše okresy. Dále potřebujeme nutně regulaci řek a potoků, které, když se rozvodní, nadělají našim chudým občanům velikých škod. žádáme hlavně regulaci řek Odry, Opavice, Moravice, Olzy, Ostravice, Luciny, Ondřejnice, Lubiny, Jičínky, Olešné, Porubky, Morávky a Mohelnice. I železniční požadavky Ostravska jsou opomíjeny. Na př. nádraží v Mor. Ostravě je sice nejdůležitější a nejvýnosnější, ale také nejhorší v naší republice. V Orlové i jinde je nutně potřebí přestavby a úpravy nádraží.
Bylo již několikrát poukázáno, že naším krajem, t. j. celým Slezskem a severovýchodní Moravou, probíhají jen dvě státní silnice, a to jedna z Českého Těšína přes Olomouc do Brna a druhá do Opavy. Ostatní silnice jsou dálkové a dosud nebylo možno docíliti, aby při inkameraci silnic byly také naše dálkové silnice převzaty do státní správy, ačkoliv jsme zjistili, že ze silničního fondu byly na výstavbu silnic země České věnovány veliké částky. Moravskoslezská země sama byla v tomto směru dosud vždy macešsky odbyta, nejhůře pak dopadly okresy valašskomeziříčský a vsetínský, jejichž silniční síť je příliš veliká a daňová základna tak nepatrná, že nemohou své silnice řádně udržovati přesto, že právě v těchto okresích jsou silnice vedoucí do Bezkyd, kterých má býti používáno co možná nejvíce k účelům turistickým, poněvadž celý kraj jest odkázán na turistiku. Je proto nutno v zájmu samého státu, aby se tamějšímu lidu pomáhalo a aby se chudým okresům vyšlo vstříc.
žádáme, aby především byla také přeložena státní silnice Opava-Mor. Ostrava-Č. Těšín.
Zde běží o přeložení silnice, která je nesjízdná, protože běží kopci přes Sl. Ostravu. Je velmi nutno, aby byla přeložena do nížiny. Při komisionelním řízení se zájemníci zavázali k velikým obětem a je proto zapotřebí,.aby se s realisací tak důležitého projektu letos započalo. Dále žádáme řádné vybudování okresní silnice Mor. Ostrava-Místek-Ostravice-Turzovka, na druhém místě vybudování okresní silnice Mor. Ostrava-Příbor-Frenštát p. R., za třetí Mor. Ostrova-Orlová-Karvinná-Fryštát, za čtvrté Hranice-Val. Meziříčí-Rožnov-Horní Bečva přes Hlavatou do Makova na Slovensko. Na těšínském okrese je zapotřebí vybudovati řádnou silniční spojku z Č. Těšína do Lyžbice. Také okres fryštátský a frýdecký potřebují řádné úpravy a vybudování nových silnic. Bylo by také záhodno, aby služební a platové poměry našich okresních cestářů byly upraveny tah, aby uvedení zaměstnanci mohli býti slušně živi.
Jak jsem si zjistil, bylo v posledních letech předloženo posl. sněmovně šest návrhů zákona na platovou úpravu okresních cestářů. Poslední z těchto návrhů, tisk 484/37, byl předložen zástupci koalovaných stran a byl přikázán ústavněprávnímu výboru.
Soc.-politický a rozpočtový výbor v posl. sněmovně předložil při projednávání platového zákona č. 103/1926, resoluci týkající se platů okresních cestářů, ve které bylo vládě uloženo, aby předložila návrh na platovou úpravu okresních cestářů. Od té doby uplynulo skoro již 12 let, avšak dosud nedošlo k zákonné plátové úpravě okresních cestářů. Náš milý senátor inž. Winter. žádal ve schůzi techn.-dopravního výboru, aby byly upraveny platové poměry cestářů okresních silnic, poněvadž jsou uvedeni zaměstnanci velmi špatně placeni. Průměrný plat činí nejvýše 350 až 500 Kč měsíčně. Poslední úprava služebních a platových poměrů okresních cestářů, provedená zákonem ze dne 18. prosince roku 1919,, čís. 17 Sb. z. a n., vešla v platnost r. 1920 za.poměrů, které byly docela jiné, než jsou poměry dnešní. Také na pracovní výkon okresních cestářů kladou se dnes značně vyšší požadavky v důsledku velkého rozmachu autodopravy a zvýšeného významu silnic pro stát a jeho obranu, jak na to upozornil několikrát také sám pan ministr národní obrany ve svém exposé v branném výboru. Ze statistiky prodeje nových motorových vozidel je vidno, jak přibývá práce na úpravě silnic. Je proto bezpodmínečně nutno, aby platy cestářů byly brzy a řádně upraveny. Okresním cestářům se ukládají stejné povinnosti jako státním a proto musejí,býti také platové postaveni na stejnou stupnici.
V posledních dnech snaží se někteří majitelé továren propouštěti ze zaměstnání své dělnictvo přesto, že k tomu nemají vážných důvodů. Před krátkým časem byla to firma Optimit, továrna na plynové masky v Zubří na Valašsku, která se vymlouvá, že nemá dostatek odbytu, a proto propustila na neplacenou dovolenou několik set dělnic a dělníků. Závodní výbor firmy Optimit v Zubří požádal v lednu t. r. sdružení poslanců a senátorů, aby podpořilo nabídku fy Optimu na dodávku čsl. státním drahám. Při intervenci v ministerstvu železnic ve věci dodávek plynových masek pro jednotlivé firmy bylo sděleno, že ministerstvo železnic se bude říditi posudky vojenského výzkumného ústavu, při čemž bude přihlížeti k nabídkám, které masky budou cenově i kvalitou nejlépe vyhovovati. Také firma Optimit byla, nucena pro naprostý nedostatek objednávek požádati okresní úřad ve Valašském Meziříčí a živnostenský úřad v Kroměříži o povolení, aby mohla továrnu v Zubří zavříti a asi 500 dělníků propustiti. Upozorňuji, že uvedená firma neobdržela objednávku ani od ministerstva železnic ani od vojenské správy.
Také továrna na výrobu celulosy ve Vratimově u Frýdku hodlá propustiti na neplacenou neurčitou dovolenou několik set dělníků a vymlouvá se, že pro vyrobené suroviny nemá odbytu.
Bude třeba, aby vláda dala vyšetřiti, jaké jsou zde příčiny a proč uvedené závody dnes propouštějí takovou spoustu dělnictva a tím rozmnožují velký počet nezaměstnaných na Ostravsku.
Dovoluji si také upozorniti na nutnost zřízení střední školy ve Frýdku.
Rada města Frýdku žádá klub poslanců a senátorů o intervenci u parlamentní úsporné a kontrolní komise, u ministerstva financí a školství, aby bylo ve Frýdku zřízeno státní reálné gymnasium. Zde jde o spravedlivý požadavek celého okresu frýdeckého, který má na 60 tisíc obyvatel a pouze 4 měšťanské školy. Je proto zapotřebí vzíti požadavek města Frýdku v úvahu a žádosti o zřízení střední školy vyhověti.
Město Frýdek je středem politického i soudního okresu frýdeckého, který sám má podle posledního sčítání lidu celkem 60.416 obyvatel, z toho je 55.912 obyvatel národnosti české. Ve Frýdku samém je 7 velikých textilních továren a veliké závody Báňské a hutní společnosti. Frýdek je sídlem okresního úřadu, okr. soudu, ředitelství státních lesů a statků se státní pilou a státním velkostatkem. Ve Frýdku je berní úřad a berní správa, železniční dopravní úřad, státní přídělový komisariát, zemědělsko-technická správa pro úpravu řeky Ostravice a přítoků, dále vojenská posádka. Dnes má Frýdek sám na 14.000 obyvatel. A toto průmyslové město s tolika úřady, snad jediné v historických zemích naší republiky, nemá ani jediné střední ani odborné školy.
V sousedním městě Místku je státní reálné gymnasium, které mělo ve škol. roce 1935/36 celkem 537 žáků v 8 třídách s pěti pobočkami, pro které nebylo místa v budově gymnasia, a proto bylo nutně třeba najmouti pro ně místnosti, které však jsou nevhodné z důvodů zdravotních i pedagogických. I zde je nutná přístavba budovy. Dosavadní budova nevystačuje pro takovou spoustu žactva. Přístavba byla již úředně povolena, ale od té doby uplynuly již 2 roky a dosud se s prací nezačalo. Do převratu bylo ve Frýdku státní německé gymnasium, umístěné v budově zvlášť k tomu účelu městem vystavěné. Tato bývalé německé gymnasium navštěvovalo jak z města Frýdku, tak i z okolí mnoho studentů národnosti české, protože jejich rodičové byli přímo nuceni svými zaměstnavateli - továrníky, komorou arcivévody Bedřicha, Lipinskými železárnami a rakouskými státními úřady - posílati své děti do německé střední školy. Jak jsem již poznamenal, bylo německé gymnasium zrušeno a jeho budova zůstala městu, které je ochotno postoupiti ji bezplatně státu pro zřízeni nové střední školy.
Upozorňuji, že město Frýdek bylo také svého času městem magistrátním. Dovoluji si proto jako předseda starostenského sboru zdvořile požádati, aby oprávněný požadavek města Frýdku o zřízení střední školy byl splněn.
Další požadavky a potřeby českého státního školství na Těšínsku, Hlučínsku a Opavsku odůvodnili a zdůraznili ve svém podání v posl. sněmovně naši poslanci, soudruzi předseda strany Hampl, Langer, Kučera, Brožík a Hladký.
Při této příležitosti jsem povinen zmíniti se. také, jak je podle názoru pana polského zahraničního ministra Becka utiskována na Těšínsku polská menšina v otázkách školských.
Podle stavu z 1. října r. 1937 mají Poláci na Těšínsku 11 měšťanských škol se 66 třídami a 90 obecných škol s 243 třídami. Na všech měšťanských školách jsou 2503 žáci polské národnosti, na obecných školách 7526 žáků. Disponujíc takovým počtem škol s polskou vyučovací řečí nemusí polské obyvatelstvo posílati děti do škol českých nebo německých.
Podívejme se, jak to vypadá s českými školami v Polsku! Spolek Komenský postavil dvě pěkné školy ve Zdolbunově a Lucku. Kromě těchto škol vydržuje polský stát ještě 18 škol polsko-českých. Tato skutečnost ostře kontrastuje s kulturním životem Poláků v naší republice. Pro 82.000 Poláků je v činnosti 154 škol, mezi nimi jedno gymnasium a učitelský ústav. Krajané v Polsku, jichž je přes 50.000, by spotřebovali pomoci, protože na 80 českých obcí je úplně beze škol. A tu opravdu bude třeba zdůrazniti při příštím jednání s Poláky, že není možno dávati Polákům to, co všecko po nás v republice žádají, třeba i na úkor našeho českého školství, a že se musí naši Poláci, kteří vedou vyjednávání s naší vládou, postarati také o to, aby polská vláda jednala tak demokraticky, jako jedná naše vláda vůči Polákům na Těšínsku.
Další náš důležitý požadavek v našem pohraničním kraji je nutnost stavby obytných domů pro státní zaměstnance. Odbočka Národní rady a Klub poslanců a senátorů doporučují, aby byly postaveny obytné domy v Bruntále, Bílovci, Bohumíně, Albrechticích, Frýštátě a v Třinci. V uvedených městech je veliká nouze o byty, což vyžaduje, aby ministerstvo veřejných prací se stavbou domů co nejdříve započalo.
Pan president dr Eduard Beneš 6. května r. 1937 prohlásil: "Jsme uprostřed nejusilovnějšího budování republiky. Pro nejbližší éru měli bychom míti všichni orgánové - celostátní pro stát, orgánové jednotlivých krajů a míst pro svůj okruh - pevný plán pokroku. V regionalismu československém vidím důležitou cestu", zdůraznil pan president, "abychom z celého národa, ze všech oblastí i ze všech příslušníků státu, žijících ať v městech nebo na venkově, vytvořili sourodou vrstvu vysoké kulturní a materielní úrovně."
Zajisté je povinností nás všech, abychom se, podle přání pana presidenta republiky řídili.
Pan kol. Stodol a zmínil se ve svém referátě minulého týdne, že ministerstvo železnic již nemá deficitu ve svém rozpočtu, a vyslovil zde plnou pochvalu za vzorné a řádné hospodářství. Ano! Je také zapotřebí, aby vláda uznala zde schopnost a snahu našich železničářů, že poctivě a věrně republice slouží (Výkřiky sen. Mikulíčka.), a na druhé straně vyhověla také jejich oprávněným požadavkům a upravila jim řádně jejich gáže a platy.
Ke konci své řeči upozorňuji ještě na slova předsedy naší strany posl. Hampla, která pronesl v neděli na župním sjezdu mládeže v Plzni. Musíme být,připraveni, musíme se připraviti tak, aby naše síla a moc byla jednotná. Nesmíme se dáti překvapiti. Obranou demokracie bráníme sebe. Zdůraznil nutnost jednoty československých stran jako nezbytný předpoklad náležité bezpečnosti, odmítl se vší rozhodností politiku úzkosti a slabostí.
A proto zde zdůrazňuji, že jenom v jednotné síle a spolupráci je vítězství československého proletariátu a československého národa. (Potlesk.)
Místopředseda dr Buday (zvoní): Dávam slovo ďalšiemu zaznačenému rečníkovi, p. sen. Malíkovi.
Sen. Malík: Slavný senáte!
Při rozpravě o státním závěrečném účtu na. r. 1936 chci se mezi jiným dotknouti celkového hospodářství ve státních báňských a hutních podnicích a při tom také mzdové politiky, jaká je u těchto podniků.
Podle účetní uzávěrky vykazují státní báňské a hutní podniky za r. 1936 36,077.074 Kč čistého zisku, t. j. o 11,822,135 Kč více než v r. 1935. Tohoto značného zisku bylo dosaženo přesto, že v r. 1930 činila výdajová položka za investice 40 mil. Kč. (Sen. Mikulíček: Tedy hospodařily lépe než státní lesy statky!) To určitě.
Značně zvýšená těžba a výroba ve státních a hutních podnicích v uplynulém roce 1937 a v běžném roce 1938 přináší a zaručuje samozřejmě další zvýšení zisků za tato léta. Na základě těchto skvělých finančních výsledků očekávali samozřejmě i zaměstnanci státních dolů a hutí tomu odpovídající mzdové zlepšení. Na takové mzdové zlepšení mají horníci a hutníci plný nárok nejenom ve státních podnicích, nýbrž i ve všech podnicích soukromých již proto, že jsou to právě oni, kteří na poslední všeobecnou hospodářskou krisi a zejména v hornictví doplatili nejvíce.
Nesporné důkazy o tom nám podávají tato úřední:data. Podle zpráv státního statistického úřadu bylo v r. 1929 zaměstnáno při hnědouhelné a kamenouhelné těžbě 99.408 dělníků, ale v r. 1936 již jenom 70.962 dělníků, t. j. o 29 % méně. Počet odpracovaných směn při hnědouhelné a kamenouhelné těžbě poklesl s 28,020.308 v r. 1929 na 16,387.051 v r. 1936, t. j. o 41 %.
Celková suma vyplacených mezd při této těžbě poklesla s 1.215,204.000 Kč v r. 1929 na 699,812.000 Kč v r. 1936, t. j. o 42 %,naproti tomu poklesla těžba s 39,082.253 tun v r. 1929 na 28,183.948 tun v r. 1936, čili pouze o 29 %.
Dále je zjištěno, že nejhlavnější výdajové položky při kamenouhelné a hnědouhelné těžbě v revírech ostravsko-karvinském, kladenském a severočeském činily v r. 1936 958,120.000 Kč, kdežto hodnota vytěženého uhlí 1.480,030.000 Kč.
Jakým šíleným tempem postupuje v hornictví kapitalistická racionalisace, vychází ještě křiklavěji z té skutečnosti, že v r. 1937 bylo dosaženo o 1,274.645 tun větší těžby než v r. 1921, ale počet zaměstnaných dělníků byl v r. 1937 o 56.554, čili o 44 % menší než v r. 1921. Počítáme-li, že průměrná roční mzda dělníka v hornictví činí okrouhle 10.000 Kč, pak majitelé dolů v Československu při porovnání r. 1937 s r. 1921 ušetřili pouze na mzdách ohromnou sumu 560 mil. Kč!
Na základě značně zlepšeného odbytu uhlí a zvýšených zisků majitelů dolů přihlásili se pochopitelně horníci ve všech revírech též o přiměřený podíl na těchto konjunkturních ziscích. Požadavky horníků, které byly předloženy odborovými, organisacemi v jednotlivých revírech, obsahovaly vedle lineárního zvýšeni mezd, které však v žádném případě nepřesahovalo výše 15 %, též revisi kolektivních smluv v těch bodech, které svou nejasností a nesprávným výkladem se strany závodních správ vedly ke stálým sporům.
Dělnictvo, si bylo vědomo též dnešní přiostřené zahraničně-politické situace a bylo si vědomo též nutnosti uchování veřejného klidu a pořádku, a proto chtělo více než kdykoli předtím dosíci smírnou cestou dohody a splnění svých oprávněných požadavků. Avšak požadavky horníků bylý, jak známo, majiteli dolů ve všech revírech brutálně zamítnuty. Toto zamítavé stanovisko vyvolalo ovšem v řadách dělnictva velké rozhořčení a proto do mzdového sporu horníků zasáhlo zprostředkujícím způsobem ministerstvo veř. prací.
Horníci právem říkali, že odpor majitelů dolů mohl býti snadno zlomen, kdyby především správa státních dolů a hutí vyhověla oprávněným požadavkům dělnictva. Nejenom, že se tak nestalo, ale bylo to právě ministerstvo veř. prací, které při centrálním mzdovém jednání v prosinci minulého roku hodnotilo obvyklé argumenty zástupců majitelů dolů o špatné situaci uhelného průmyslu daleko více a lépe než argumenty zástupců odborových organisací, které se ponejvíce opíraly o úřední statistické data a o obchodní bilance uhelných společností, které svědčily o tom, jak skvělá a příznivá je finanční situace uhelných společností. A dnes, po skončení akce za jednorázovou výpomoc u soukromých báňských podniků, je nutno říci, že když horníci přes značné zvýšení zisků podnikatelů obdrželi v průměru jen nedostatečnou čtyřprocentní jednorázovou výpomoc, která celkově činí asi 29 mil. Kč, pak vina na tomto nedostatečném výsledku spočívá především v té okolnosti, že v Československu nemáme po francouzském způsobu odborové jednoty, která je hlavním předpokladem pro úspěšné prosazování dělnických požadavků.
Ale o nedostatečné splnění hornických požadavků přičinila se nemalou měrou i správa státních báňských podniků, která svou ryze kapitalistickou mzdovou politikou posiluje v odporu proti dělnickým požadavkům i soukromé podnikatele. Přímo skandálně pak vypadá skutečnost, že ministerstvo veř. prací dělalo prostředníka při mzdové akci u soukromých podniků, ale na státních dolech samých dosud mzdová akce není skončena, jelikož z pětimilionové částky, kterou povolilo ministerstvo financí, není možno na všech státních podnicích báňských vyplatiti ani takovou jednorázovou výpomoc, jakou vyplatily na Ostravsku a v severočeském revíru soukromé podniky, s čímž ovšem odborové organisace při posledním jednání nemohly vysloviti souhlas. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
V závěru o mzdové akci horníků chci zde zdůrazniti, že jednorázovou výpomocí bylý mzdové požadavky horníků ve všech revírech splněny jen částečně, a to pouze za uplynulý konjunkturní rok 1937, a proto budou horníci v běžném roce 1938 tím důrazněji trvati na odpovídajícím lineárním zvýšení mezd, jakož i na řádné revisi kolektivních smluv. Při tom jsou si horníci vědami toho, že tyto spravedlivé požadavky lze prosaditi tím dříve a tím snadněji, čím dříve si vybudují po způsobu francouzském odborovou jednotu v Československu. Správa státních dolů a hutí by měla konečně zanechati své dosavadní špatné a nedemokratické mzdové politiky a měla by v tomto roce splniti odůvodněné požadavky horníků, které jí byly loňského roku předloženy odborovými organisacemi.
Vedle řádné mzdové úpravy je však nutno v hornictví rychle vyřešiti krajně naléhavý problém zkrácení pracovní doby. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Rychlý postup v mechanisování uhelné těžby, centralisování těžby a nebývalý popohaněčský systém zvýšily výrobní kapacitu v hornictví tou měrou, že i při dnešní konjunktuře odbytu uhlí se pracuje, zejména v hnědouhelné těžbě, ještě značně omezeně a mnohdy pouze 3 dny v týdnu. Při posledním mzdovém jednání v severočeském revíru tvrdili zástupci majitelů dolů, že je stále ještě v revíru více než 3.000 dělníků přebytečných, které je nutno propustiti. Při tom je nutno počítati také s tím, že bezmezná honba za stále vyššími zisky žene majitele dolů k dalšímu mechanisování výroby a popohánění k vyšším výkonům, což jistě povede k dalšímu obmezování pracovních dnů a propouštění dělnictva.
Kapitalistická racionalisace v hornictví, která se provádí a stále stupňuje po linii stálého zvyšování výkonu, propouštění dělnictva, obmezování pracovních dnů a snižování výdělků vede nejen k hospodářskému a sociálnímu zbídačení dělnictva a jeho rodin, nýbrž též k finanční katastrofě v sociálně politických ústavech, která se nám projevila v posledních letech již v hornickém pojištění a která se nyní projevuje i u Ústřední sociální pojišťovny. Toto jednostranné využívání' technického pokroku a jakékoli zvyšování výroby vůbec pouze ve prospěch kapitalistických podnikatelů je nadále nesnesitelné, a nemá-li následkem toho dojíti k velikým sociálním zápasům a otřesům, je nutno, aby vláda neodkladně předložila osnovu zákona o zkrácení pracovní doby v hornictví na 6 hodin denně a ve všech ostatních odvětvích práce aspoň na 40 hodin v týdnu, bez jakéhokoli zkrácení výdělku. Jedině zkrácením pracovní doby v hornictví na 6 hodin denně, je možno vyřešiti problém přebytečnosti horníků, na který majitelé dolů při každé příležitosti poukazují. Myslím, že i v tomto směru by zase měly státní báňské a hutni podniky jíti dobrým příkladem vpřed.
Dále se chci zmíniti též o životních poměrech a nízkých důchodech našich hornických provisionistů. Cítím povinnost poukázati a krajně neutěšené postaveni hornických důchodců. Padle výkazu ústřední bratrské pokladny činí průměrná měsíční starobní, invalidní provise 230 Kč, vdovská renta 110 K a sirotčí renta 36 Kč. Veliká část důchodců však požívá daleko nižší renty. Z toho však jasně vychází, že při dnešní drahotě všech nejdůležitějších životních potřeb nestačí tyto nedostatečné hornické důchody ani k uhájení nejskrovnější lidské existence. Hornických důchodců je však dnes více než 100.000 (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.) a proto by měla vláda provésti též novelisaci zákona o bratrských pokladnách v tom smyslu, aby nynější krajně nedostačující důchody byly přiměřeně zvýšeny. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Zisky plynoucí z uhelné těžby jsou tak veliké, že je možno vzíti z nich potřebnou částku k úhradě vyšších hornických důchodů.
Dále chci při této rozpravě poukázati též několika slovy na přímo skandální postup při přijímání dělníků na státním dole "President Masaryk" v Břešťanech. Osazenstvo tohoto dolu zaslalo již před několika týdny na ministerstvo veř. prácí jednomyslně přijatou resoluci, ve které se dožadovalo, aby přijímání dělníků bylo přenecháno závodní správě a závodní radě na tomto dole. Přes to, se na tomto dole přijímá dále na pokyn ministerstva veř. prací protekčně a podle politické příslušnosti. (Výkřiky sen. Macka.)
Páni v ministerstvu si často stěžují, že jsou přetíženi prací, ale v tomto případě je možno a nutno říci, že se zabývají věcmi, o které by se vůbec starati nemusili. (Tak jest!) Myslím, že ministerstvu veř. prací neslouží nijak k jeho popularitě (Sen. Mikulíček: Ani ke cti!), když se v severočeském revíru mluví všeobecně a tom, že protekční přijímání dělníků na zmíněném dole podporuje vlastně dám pan ministra hlavně jeho tajemník p. dr Adam. (Slyšte!)