Varuji před pokračováním v tomto způsobu přijímání dělníků a zdůrazňuji zde ještě jednou usneseni osazenstva dolu, aby přijímáni dělníků ubylo přenecháno závodní správě a závodní radě dolu "President Masaryk", které zajisté vezmou především zřetel na syny našich zestárlých a invalidních horníků v revíru bez ohledu na národnostní a politickou přÍslušnost. (Velmi správně!)
Ke konci chci však s tohoto místa také zdůrazniti, že horníci jsou nejen dobrými bojovníky při prosazování svých mzdových a jiných existenčních požadavků, nýbrž že jsou ve své převážné většině smýšlení socialistického a demokratického a proto jsou také připraveni hájiti všemi silami demokracii, samostatnost, neodvislost a celistvost Československé republiky proti všem útokům reakčního fašismu. (Potlesk. - Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid.
Dalším řečníkem je pan sen. Horák. Dávám jemu slovo.
Sen. Horák: Slavný senáte!
Státní závěrečný účet republiky Československé a celého státního hospodářství za r. 1936 projednáváme v době zvlášť mimořádné, kdy politické napětí v celém světě dostupuje vrcholu. I my živnostníci jsme si vědomi této těžké doby a máme právo a povinnost prohlásiti všem činitelům ať vnitřním či zahraničním, že jsme si plně vědomi své povinnosti spolu hájiti to, co jsme si těžce vydobyli. Chceme žíti jako národ svobodný, samostatný. Nikdy jsme se nemíchali do vnitřních záležitostí států druhých a odsuzujeme každé štvaní, ať přichází od kohokoli, které je namířeno proti druhým státům nebo jejich vedoucím činitelům. Přejeme si žíti v míru se všemi národy celého světa a proto podáváme přátelskou ruku všem lidem dobré vůle, aby nenastal ten strašný okamžik velké války, která by byla, snad daleko horší poslední války světové a která by uvedla veškeré lidstvo do zmatků a bídy. Nezapomněli jsme, jaké zlo přinesla světová válka v hospodářském i politickém životě. Máme neustále před očima ústavy slepců a jiné ústavy, kam se musili odebrati ti, kterým válka vzala největší statek života, zdraví. Jsme pamětlivi toho, kolik slz bylo prolito nad ztrátou manžela, otce, živitele rodiny a příbuzných. Ale pronášíme-li tato slova, nesmí si nikdo myslit, že naše volání po trvalém míru je snad slabostí, zbabělostí našeho národa; nikoli, ale je občanská a křesťanská povinnost veškerého lidstva zabrániti novému krveprolévání a zabezpečit trvalý mír.
Voláním po míru nechceme říci, že jsme ochotni obětovati svobodu a samostatnost. Každému jasně a otevřeně říkáme, že kdo by nám na ni chtěl sáhnout, by se zklamal. Svobodu budeme hájiti všemi prostředky a bude-li potřebí, i se zbraní v ruce. Zůstaneme věrni svým spojencům, ale své vnitřní poměry chceme a budeme si upravovat sami tak, aby to bylo ku prospěchu našeho státu a jeho obyvatelstva.
V rámci naší republiky chceme žíti se všemi v přátelské shodě. Není a nebylo u nás žádného utiskovaného národa. Dokazujeme to tím, že jsme dali našim menšinám více práv ve věcech politických, hospodářských, kulturních asociálních, než nám ukládají mezinárodní smlouvy. To, co se dělo nám, křivdy, které na nás byly páchány přes 300 let, nechceme přenášeti na druhé a také žádný útisk neprovádíme. Chceme,svornou a poctivou prací všech složek, stavů a stran spravovati náš stát podle demokratických zásad naší demokratické republiky.
A nyní mně dovolte, vážený senáte, abych se zabýval státní uzávěrkou za r. 1936, která se nám předkládá ke schválení. Jsme si plně vědomi, že hospodářství, jež bylo vedeno v r. 1936, dnes již žádnou debatou nezměníme. Ale je povinností členů zákonodárných sborů poukázat na pasivní hospodářství a míti na zřeteli, že není trvale možné, aby se státní hospodářství vždycky a každý roli končilo určitým schodkem, když máme státní rozpočty sdělávány podle potřeb, takže nám vykazují i určité přebytky.
Hospodářství každého podniku soukromého, které se končí schodkem, musí žít buď úspor nebo ze své substance nebo dokonce dělání nových dluhů. To platí i o hospodářství
státním. Každým schodkem se rozmnožuje náš státní dluh, který zatěžuje veškeré soukromé podnikání a přechází na bedra všeho občanstva. Ale, vážení, není trvale možné, aby rozpočty resortních ministerstev byly překročovány, i když výdaje jsou odůvodněny naléhavou potřebou, zejména. nutností výdajů na obranu státu a na sociální a kulturní zaopatření všeho občanstva. Je nutné hospodárně pracovat ve všech oborech, ať státních nebo takových, které jsou spravovány samosprávnými svazky. Mám tu na zřeteli obce, okresy, země a veškeré sociální instituce v tomto státě.
Vedle vydání musíme si také všímati nižších příjmů preliminovaného etátu proti rozpočtu, jež se jeví hlavně v nižších příjmech z daní a dávek všeho druhu. Jako hospodáři nesmíme přehlédnout ani hospodářství našich státních podniků. Podniky musejí býti vedeny tak jako podniky soukromé, které musejí vykazovat zisk, ačkoliv mají velké povinnosti sociální a povinnosti daňové vůči státu a samosprávným svazkům.
Skoro 2 miliardy doplácí stát ročně na státní podniky mimo podniky monopolní, a proto je třeba tomuto hospodářství věnovat zvýšenou pozornost. Právě z toho důvodu vítám snahu parlamentní úsporné a kontrolní komise, že chce věnovat státním podnikům co největší pozornost a odstranit vady, které zatěžují řádný provoz tohoto podnikání. Bude se musit odstranit všechna, co je škodlivé, a neohlížet.se při tom na nic, ať to postihne kohokoliv.
Nemohu si jako praktický obchodník srovnat, že na př. naše lesní hospodářství má 12 ředitelství, zatím co bývalé Rakousko jich mělo pouze 7 a Polsko, které má téměř trojnásobnou rozlohu, má ředitelství pouze 10.
Správně se vyjádřil předseda parlamentní úsporné komise posl. Beran u příležitosti zahájení I. celostátní hospodářské konference regionalistické již 13. dubna 1935 v Praze: "Do státních úřadů méně písaření, ale více jasnosti!" A já k tomu dodávám: více obchodního rozhledu a obchodních znalostí. Smějí se provádět jen takové investice, které jsou nezbytně nutné, a nesmí docházeti k takovým případům, jako v Dubové, rafinerii minerálních olejů, kde r. 1935 a 1936 bylo investováno přes 8,5 mil. Kč. Musíme sledovat i hospodářství v druhých podnicích, v hotelnictví - o Podbrezové ani nemluvě. O tom tu bylo již mnoho hovořeno.
Mám na mysli ještě jeden státní podnik, kterým se bude muset parlamentní úsporná komise zabývat. Jde o automobilový silniční provaz. Dnem 1. ledna 1933 převzaly státní dráhy od poštovní správy automobilový provoz, který v příštích letech značně rozšířily, a to na úkor soukromých autodopravců, kteří z velké části byli z osobní pravidelné dopravy vyloučeni. Výsledky tohoto automobilového provozu se ve správě státních drah projevovaly v jednotlivých letech takto R. 1933 byla ztráta 14,689.587 Kč, r. 1934 29,741.566 Kč, r. 1935 28,500.000 Kč a r. 1936 25,150.644 Kč. Uvážíme-li, že rozšířením automobilové silniční dopravy ubyly státní pokladně značné částky na daních a dávkách, placených.dřívějšími soukromými autodopravci, můžeme právem tvrditi, že tento provoz, jehož zakládací aktiva jsou koncem r. 1936 vyčíslena částkou 122,811.952 Kč, ztrávil během 4 let zcela svou podstatu. Nebylo to ani jinak možné, přihlédneme-li k tomu, že celkové provozní příjmy za uvedená 4 léta činily asi 210,153.937 Kč, proti tomu ztráty 98,081.797 Kč, to znamená skoro 47 % veškerých příjmů.
Jsem toho názoru, že kdyby byl dosavadní automobilový silniční provaz drahami omezen na nejmenší míru a obstarávání této dopravy ponecháno za určitých záruk soukromým podnikatelům, získala by státní pokladna značné částky nejen snížením provozního schodku, nýbrž na druhé straně i výnosem daní přímých, obchodových a spotřebních, placených těmito podnikateli, při čemž veřejný zájem na nerušené dopravě by nesporně mohl býti vhodnými opatřeními zajištěn.
Toto hospodářství není pro budoucnost trvale možné. Mám obavu, že dráhy, které se dnes přibližují určitému zisku, budou automobilovou dopravou velmi postiženy, poněvadž ztráty automobilového provozu se počítají k jejich tíži. To právě by zde mělo býti zřetelně vytyčeno a propočítáno, a jestliže není toto odvětví státního hospodářství v pořádku, mělo by se odevzdati soukromým podnikatelům.
Vážení, musíme si přece uvědomiti, že rozpočet pro letošní rok 1938 je značně vyšší proti roku 1936 jak ve vydáních, tak i v příjmech. Příjmy státní i vydání nesmějí se upravovati vždycky tak, jak je u nás zvykem, pouze podle potřeby jedné třídy nebo jednoho stavu, nýbrž musí býti řešeny ve prospěch veškerého občanstva. Tím potom bude podpořena důvěra, spokojenost, láska, ke státu a k jeho vedoucím činitelům.
Musíme pracovati, aby republika byla skutečně demokratická ve všech směrech, ať politickém, kulturním, či sociálním, a aby byla také demokratická ve věcech hospodářských. Vážení, dosud namnoze tomu tak není. Nejlépe to dokazuje naše daňová soustava, kde občané při stejném důchodu jsou různě zdaňováni, a to nejen při základu daně, nýbrž i příspěvkem na obranu státu.
Vážení, chci ciferně dokázati dvojí loket při našem zdaňování, který jinak je upraven pro důchod z poměru zaměstnaneckého a jinak pro důchod soukromého podnikatele. Zaměstnanec zaplatí pouze důchodovou daň nepřibírám k tomu mimořádné přirážky a přirážku na obranu státu - kdežto samostatný živnostník má ze svého důchodu vyměřenu stejnou daň důchodovou, ale poněvadž to má ze svého soukromého podnikání, má vedle této daně důchodové ještě daň výdělkovou a k tomu se druží průměrně 700 % přirážek ve prospěch obcí. (Sen. Enhuber: Víc!) Říkám průměrně, pane kolego, šlo to až do tisíců procent, ale průměrně můžeme počítati se 700 %. Chci jenom ciferně poukázati, že zaměstnanec ze zdanitelného důchodu 20.000 Kč ročně zaplatí na dani důchodové 600 Kč základu. Živnostník při stejném důchodu 20.000 Kč zaplatí základ daně důchodové 600 Kč, k tomu však má základní daň výdělkovou 100 Kč a 700 % přirážek, čili ze stejného důchodu 20.000 Kč zaplatí 1.400 Kč, čili o 800 Kč více než druhý občan ze stejné výše důchodu. Při důchodu 30.000 Kč zaplatí zaměstnanec 1.100 Kč, soukromý podnikatel 2.300 Kč, čili již o 1.200 Kč více. S mimořádnou přirážkou, která činí při 30.000 Kč 40 % a s přirážkou na obranu státu zaplatí jeden 1.990 Kč, kdežto druhý 3.940 Kč, čili o 2.840 Kč více.
Vážení, proč to uvádím? Uvádím to proto, poněvadž řada občanů nezná tuto naši daňovou soustavu a ví, že soukromý podnikatel má daleko vyšší zdanění, nesli má každý jiný důchodce. A není také správné, aspoň podle mého názoru, aby jediné soukromí podnikatelé přispívali na obecní, okresní a zemské přirážky, poněvadž by bylo spravedlivé, aby každý, kdo používá obecního zařízení jakéhokoliv druhu, ať je to elektrické osvětlení, chodníky nebo něco jiného, také stejným způsobem přispíval na vydržování obecních potřeb v tom kterém obvodu. (Výborně!)
Ale vážení, ani obce nejsou těmito přirážkami stejnoměrně postiženy, poněvadž mnohé obce mají daleko vyšší přirážky, jak již zde pan kolega naznačil, a výsledek se potom objevuje tím, že řada podniků silně hospodářských překládá ústředny do těch obcí, kde jsou nejnižší přirážky. Tím mají výhodu v nižších přirážkách, ale obec, v níž je provozovna, ztrácí značnou část příjmů ke škodě svého obecního hospodářství. A příkladem mohu říci, že velké podniky z Ostravska a Brněnska překládají sídla do města Prahy. Podívejte se, je to nejenom. proto, že zde mají možnost býti ve styku s ústředními úřady, nýbrž i proto, že zde máme mnohem nižší obecní přirážky, než mají ostatní města. A tu by bylo jistě také povinností se starati, aby obecní přirážky v našem státě byly pokud možno usměrněny na jedné stupnici, aby nebyla velká diference obce jedné proti obci druhé. (Sen. Enhuber [německy): Velmi správně!)
Naše daňová soustava dává i privilegia určitému podnikání kolektivistickému, družstevnímu, o kterém zde už bylo velmi mnoho mluveno, a musím říci bez valných výsledků, protože toto podnikání patří určitým politickým stranám, které z těchto podniků mají vydatnou pomoc. Ale, vážení, myslím, že se v krátké době na vedoucích místech vlády dojde k poznání, že se bude musit změnit družstevní zákon ze starého Rakouska z r. 1873. Bude musit býti změněn nejenom v zájmu státu, nýbrž i v zájmu nynějších družstev, poněvadž dnes se družstevní podnikání rozšiřuje, závodí se přímo v zakládání družstev, kupují se továrny, mlýny, zakládají se nové prodejny na každé vesničce, vykupují se obchodníci, a tam, kde obchodník nechce povoliti a nechce odejíti ze své samostatnosti, hrozí se mu často, že vedle něho bude postavena, prodejna a potom že bude muset opustiti svoje místo. (Sen. Korvas: Kam to míříte pane kolego?) Hned vám to řeknu. Mám zjištěny případy, kde auta dovezou do vesnice koloniální a železářské zboží a v hostinci se prodává. (Sen. Korvas: Ale řekněte nám, kam s touto větou míříte!) Touto větou mířím tam, kde mám zjištěny případy. (Sen. Korvas: Kdo to provádí?) Řeknu vám to provádějí to všechna družstva, která existují. (Sen. Korvas: Která?) Všechna. Nebudu je vyjmenovávat, patří to na všecka.
Ale, vážení, chci teď právě na vaši ochranu něco říci: nebude-li změněn tento zákon, pak bude ubit veškeren soukromý obchod a potom nastane boj o prestiž mezi těmito družstvy. Tato družstva sama budou se mezi sebou potírati a ubíjeti. (Sen. Korvas: Ale konstatujte, která družstva toto kramaření provádějí!)
Mám doklady z Prostějovska, kde jsem byl, od všech politických stran, která mají družstva. Dám vám je k disposici. Ale u nás se začíná rozvíjet nejenom družstevnictví tohoto druhu, nýbrž i družstevnictví soukromých podnikatelů. Je to ta velká firma, která založila družstvo Eva, a může z toho býti ten výsledek, že i toto družstvo soukromého podnikatele bude jednou velkou konkurencí družstvům, která již existují. A proto upozorňuji, aby byl změněn a upraven v brzku starý družstevní zákon, aby dále ta rozpínavost nešla, poněvadž by to mohlo býti neštěstím pro náš stát a občanstvo.
Uvažte, kolik lidí bude potom vyřazeno ze zaměstnání a kolik soukromých podnikatelů bude nuceno propouštěti nadále své zaměstnance?
Vážení! Že se jeví o družstevnictví zájem, je viděti z toho, že nejenom my mluvíme o družstvu, ale i naši národohospodáři již také začínají jednati o družstevním podnikání. Právě nedávno jsem četl časopis "Moderní stát", v němž prof. dr Funk přímo uvádí, že každý v zásadě má býti podroben dani bez připuštění jakýchkoliv osobních a zvláště stavovských výjimek, pokud nejsou odůvodněny zejména hledisky soc. politickými, šetřením vrstev sociálně hospodářsky slabých. Nejsou přípustna t. zv. privilegia berní ve prospěch určitých jednotlivců nebo skupin a stavů. To je proti zásadě všeobecnosti a nespravedlivé. V největším rozporu je se zásadou všeobecného a rovnoměrného zdanění i naše daňová politika, pokud se vztahuje ke společenstvům. Není nikterak spravedlivé, aby osvobození od daně z tantiem dostávali určití členové společenských orgánů družstev, kdežto členové správní rady společností akciových jsou podrobeni vysoké dani z tantiem.
Přál bych si jednu věc, aby právě těmto daňovým otázkám byla věnována v našem státě co největší pozornost, a ministerstvo financí by mělo míti snahu zjednodušiti co nejvíce celý náš berní systém a celou naši daňovou politiku. Jsme si vědomi, že nelze v praktickém finančním hospodářství zavésti snad jednotnou daň, jak se namnoze ozývají hlasy, poněvadž je nám známo, že byly dělány pokusy v jiných státech o jednotnou daň, ale že tyto pokusy zklamaly, neboť se nedalo vše shrnouti do jedné jediné daně.
Máme tolik druhů daní, že ani finanční úředníci by nám nemohli vyjmenovati všechny druhy, aby na některou daň nezapomněli. Máme pouze daní výnosových 12 druhů, dále daň obratovou, přepychovou, paušální, daní spotřebních je na 20 druhů, pak máme poplatky a ještě cla.
Chci se zde zmíniti o zvláštní dani obratové a dani paušální anebo také přepychové, jak se všeobecně nazývala. Tato obratová daň byla původně zavedena pouze na přechodnou dobu, než se upraví státní finance. Byla zavedena jako daň spotřební, vybíraná od konsumenta. Ale dnes tuto obratovou daň u živnostníků, obchodníků nikdo neplatí, dnes již to není daň konsumní, dnes tuto daň platí obchodník ze svého nepatrného zisku, dnes je to daň výdělková, mohu ji tak nazvat pravým slovem. A jak je rozšířena daň obratová? Je tak rozčleněna, že máme jenom u ní přes 30 nařízení, která jsou rozmnožena ještě četnými dalšími novelami. A kromě toho každý živnostenský obor má několik druhů těchto daní, takže živnostník musí ze surovin často platiti ne daň 2%ní, nýbrž tato 2 % se opakují několikrát, takže než je výrobek zhotoven, platí 6 i 8 % daně obratové.
Ale máme nejednotnost i u jednoho druhu výrobků daně obratové a paušální. Na př. vám uvedu buffety a automaty, které hýří teď v té Velké Praze. Mají celé noci otevřeno na úkor hostinců a kaváren; hostinec nebo kavárna jsou nuceny dodržovati určité předpisy, dodržovati policejní hodinu, kdežto tam se prodává a i podává na úkor těchto hostinců. A dnes volají hostinští, aby bylo zabráněno rozpínavosti tohoto automatního podnikání, a poukazují, že nastane úpadek v hostinské živnosti, že bude propuštěna řada číšníků a tím bude tvořena nová nezaměstnanost, poněvadž tyto veliké podniky nezaměstnávají kvalifikovaných sil jako jsou vyučení číšníci, kuchaři a pod. A tu chci poukázati na jednu věc. I zde je prosím, dvojí háček. Jestliže takové buffety mají své cukráře, cukrářské dělnictvo, tedy vyrábějí cukrářské výrobky, platí obratovou daň 3 %, kdežto malý cukrář, soukromý podnikatel nemá obratovou daň, nýbrž t. zv. daň paušální, která je nyní 41/2%. Tedy ani u jednoho výrobku, u jedné živnosti není stejné procento daně obratové nebo daně paušální.
Kdybychom spočítali diferenci při tom ohromném obratu mezi 3 % a 41/2 %, jistě že bychom dosáhli několika milionů Kč, kdyby byla jednotná 41/2 % daň ve prospěch našeho státu, který dnes potřebuje peníze na úpravu hranic a na vybudování naší armády. Ale z této různosti daní vznikají velké nepříjemnosti jednak pro berní úřednictvo, pro berní správu, jednak i pro každého poplatníka, poněvadž při nejlepší vůli a při nejlepší svědomitosti poplatník nemůže prokázati odděleně tržbu toho kterého výrobku. A při odvolání se nám to pak ukazuje. Tam, kde na berní správě není pochopení, bývají odvolání šmahem zamítnuta, vzniká předanění a vzbuzuje to právě odpor vůči úřadům, který by neměl být, kde bychom měli ruku v ruce s úřadem spolupracovati. Bylo by zapotřebí právě více pochopení jak u úřadů, tak také mezi poplatnictvem.
Naznačil jsem svízele s daní obratovou, s daní paušální, a my máme jediné přání, aby obratová daň, paušální daň byla zrušena a na místo ní aby byla zavedena paušální daň u prvovýroby (Tak jest! - Výborně!) tak, vážení, jak jsme toho dosáhli u surové kůže, u textilních výrobků a pod. Měla by býti odstraněna celá serie daní a novel a zaveden paušál u prvovýroby, u suroviny. Tím by odpadlo velké písaření berních správ, obtížné vymáhání daně obratové a stát by nebyl nikterak zkrácen, neboť právě naopak bude mít pouze malý počet velkých poplatníků, u kterých daleko lepším způsobem dá se kontrolovat prodej suroviny a dají se také lepším způsobem vyříditi veškeré dnešní nepříjemnosti.
Poukázal jsem, že právě tato mnohočlennost v naší daňové soustavě má za následek mnoho nákladných formalit, nese velké zatížení finanční, administrativní, ať už je to předpisováním nebo vytýkacím řízením, kontrolou a vybíráním daní, a proto by bylo nutné, aby ministerstvo financí uvážilo v zájmu poplatníků, hlavně v zájmu poplatníků drobných, malých, aby byl zjednodušen celý tento berní systém, aby to bylo upraveno k přehlednosti každého poplatníka. (Sen. Thoř: To už žádáme dlouho!) Ano, bohužel, vážený pane kolego, a my tu máme ještě jiné věci. My máme i berní knížky. Namnoze ani berní úředník se nemůže v těch rubrikách vyznat, kde je předepsání, zaplacení, rekapitulace a pod. Zde by také mělo nastat náprav. Jednoduchým způsobem zavésti účetnictví: zde je předpis daňový, to jsi zaplatil a to máš vplatit. Ale v těchto knížkách se nikdo nevyzná, a zvláště ne proto, že i když ji na ten berní úřad dáte, trvá to 2, 3 měsíce, než vám to vyplní, poněvadž jsou zatíženi písařením. Já tím neobviňuji úřednictvo, chraň Bůh, uvádím to jen příkladem, že nemají ani možnosti tyto věci upraviti, jak by bylo žádoucí. (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)
A bylo tu zvoláno, že se dovoláváme této nápravy. Dovolávali jsme se jí a když jsme dostali nyní přiznání pro daň obratovou, vyskytlo se nám tam něco jiného: ne zjednodušení, ale rozšíření. Dříve jsme tam na třetí stránce měli dělat přiznání za každého čtvrt roku a teď to tam máme rozčleněno na měsíce. Dříve jsme za rok počítali čtyřikrát, násobili, dělili a propočítávali za 1/4 roku, ale teď musíme tuto proceduru dělati 12krát! Já nevím, co na tom bylo zvláštního nebo proč se to rozšiřuje, místo co by se to mělo usměrňovat a zmenšovat.
Mluvím-li, vážení, o zjednodušení berních věci, mluvím tak proto, že se nevolá jenom v naší Československé republice po zjednodušení berního systému, nýbrž že v celém světě slyšíte ohlasy, že je nutno skutečně upraviti berní systém podle potřeby v tom určitém státě. Mám zde věci z Rakouska, které má snahu v oboru finanční správy shrnouti všechno do čtyř skupin. Především je ta umožnění dohody s finanční správou u daně obratové, dále je to ukládání všeobecné daně výdělkové podle směrnic, za třetí ukládání všeobecné daně výdělkové ve dvouletém až tříletém období a za čtvrté mandátní řízení při přímých daních a dani obratové. Vážení, je to velice krásné, upravovat daň podle směrnic a podle dohody s poplatníkem, ale směrnice by musily býti zbudovány a vypracovány jinak, než jsme měli předešlé před několika roky, v nichž se psalo, jak velký obrat musí který živnostník udělat a kolik musí vydělat; bylo v nich, bohužel, sice napsáno: holič musí tolik a tolik lidí za den oholit, utržit tolik a tolik a vydělat tolik a tolik, ale bylo zapomenuto v těch směrnicích udat, zda ti lidé tam k tomu holení přijdou. Vážení, budeme-li dělat směrnice, budou musit být sdělávány za součinnosti odborových organisací a ne aby to dělali lidé, kteří praktickému živnostenskému podnikáni nevěnují žádné pozornosti.
Vážení, chci právě také poukázati, jak na př. v Rakousku bude vyřešena daň obratová. A myslím; že by nebylo na škodu, kdybychom to podle těchto směrnic přirovnali k poměrům našim a i my se tak přizpůsobili, nejde-li snad odstraniti celou daň obratovou vůbec. Tam je na př. dohoda - mám to zde - pro stolařský obor udělána tak, že poplatník bude platit obratovou daň tímto způsobem: Zaměstnává-li 4 až 6 pomocníků, je povinen zaplatiti za každého z nich a za sebe v případě, že spolupracuje, částku 5 šilinků měsíčně, při 3 pomocnících 4 šilinky, při 2 pomocnících 5 šilinků, při žádném pomocníku zaplatí 3 šilinky. Rozhodujícím pro placení určité výše paušálu je stav pomocných sil, zjištěných ve 3. mzdovém týdnu každého měsíce. Koncem roku je každý takový podnikatel povinen podati berní správě měsíční výkazy o počtu zaměstnaných pomocných sil. (Hlasy: K tomu aby měl zvláštní sílu!) Myslím, že to daleko lépe odpovídá než to velké psaní, které my máme. Je to také určitá práce, ale má to už také určité výhody. Ale je při tom zajímavá ještě jiná věc, že tam není počítáno s učedníkem jako s pracovní silou, kdežto u nás i nekvalifikovaný učeň je počítán za skutečnou pracovní sílu a podle toho bývá také zdaňován.