A včerejší řeč generálního sekretáře agrární strany p. posl. inž. Žilky? Pan posl. inž. Žilka včera, kdy mluvil jako oficiální řečník nejsilnější vládní strany, využil koho k tomu, aby podnikl útoky proti našemu spojenci, proti Svazu sovětských socialistických republik. Tvrdil tam v naprostém rozporu s pravdou, že Stalinův dopis je důkazem toho, že staré plány o diktatuře proletariátu v celém světě platí nadále a že není možno Světskému svazu věřit a pod. Na to odpovídám takto. My jsme byli jediní, kteří jsme celý Stalinův dopis otiskli v,,Rudém právu" proto, aby se československá veřejnost mohla přesvědčiti, co obsahuje. Všechen ostatní tisk, který o Malinově dopisu psal, citoval z něho pouze jednotlivé věty (Sen. Mikulíček: Úmyslně vytržené!), vytržené, překroucené. Doporučuji redakci "Venkova" a "Večera", aby celý dopis otiskly, aby se čeští rolníci přesvědčili, že není žádného důvodu, aby spojenectví se Sovětským svazem bylo podceňováno na základě obsahu Stalinova dopisu.

Inž. Žilka včera prohlásil v posl. sněmovně naprosto nepravdivě, že na jedné straně je komunistická internacionála, opírající se o SSSR, a na druhé straně. Německo. Pravda je naprosto jiná. Na jedné straně je Společnost národů a všecky demokratické státy, které chtějí mír, včetně Sovětského svazu, a na druhé straně je Německo, Italie, Japonsko, t. zv. dynamické, fašistické státy, které chtějí za každou cenu válku a které chtějí nastoliti svůj režim v celé Evropě. Jak je strana p. předsedy vlády demokratická, vysvítá také nejlépe z toho, že p. inž. Žilka včera ve své řeči chválil německý pořádek a nynější poměry v Německu. Tím dal jasně na jevo, kam tíhnou sympatie agrární pravice.

Včera zde v senátě mluvil za soc. demokratickou stranu kol. sen. Modráček a ve své řeči pravil, že lituje, že k situaci mezinárodní jaká nyní je, promluvily již všechny státy, jedině prý SSSR se neozval. Doporučoval bych kol. Modráčkovi, aby lépe sledoval politické události - jako senátor je to povinen - a potom by věděl, že v Sovětském svazu pronesl velikou řeč maršál Sovětského svazu Vorošilov a úplně jasně a otevřeně prohlásil stanovisko Sovětského svazu a úkoly rudé armády v případě, kdyby k něčemu došlo. (Výkřiky: Ale necitoval ani slova o Československu!) Ale o spojencích otevřeně mluvil, co budou dělat.

Dále bych upozornil soudruhy ze soc. demokratické strany, že přece vědí, že je to SSSR, který vydatně podporuje španělskou legální vládu, kdežto ti druzí jen jí vyslovují sympatie; podporuje ji potravinami - víte dobře, jak - víte také dobře, že SSSR podporuje Čínu proti Japonsku, a to velmi vydatně. To je známo ze světového tisku. Sovětský svaz vykoná jistě svoji povinnost i k Československu, o tom nepochyboval ani pan předseda vlády dr Hodža ve svém prohlášení.

Nyní se zde právě ukazuje, jak silný je ten náš internacionalismus. Nám se vždy vytýkal internacionalismus, nespolehlivost, chladnost v otázkách národnostních atd. A prosím, znovu upozorňuji na to, jak náš soudruh posl. Appelt v pražské Lucerně před 2 dny mluvil. Přišel tam velký počet německého obyvatelstva pražského, aby vyslechlo slova komunistického řečníka. Jeho řeč.byla provázena bouřlivým souhlasem německého demokratického pražského obyvatelstva. Právě nyní, když němečtí aktivisté nevěděli kudy kam a krčili se, byli jsme to my, kteří jsme zase otevřeně šli a svolávali na severu mohutné schůze, kde jsme se otevřeně postavili proti plánům Beranovým, Henleinovým a proti útokům na Československou republiku.

Vážené dámy a pánové, učme se z historie Republika může býti ochráněna a ubráněna spokojenými lidmi. O tom, jak je možno republiku ubrániti, najdeme v historii velmi mnoho. Historie není mrtvá věda, to je poučka pro přítomnost a pro budoucnost. Podívejme se do doby velké francouzské revoluce, když byla Francie obklopena mořem nepřátel, napadena se všech stran, a revoluční armády francouzské vítězily a vítězily! Vezměme si příklad z rudé armády sovětské, která po skončení světové války ještě 4 roky musila odrážeti útoky nepřátel zahraničních i vnitřních!

Podle našeho názoru jako přímý následek vládního prohlášení pana předsedy vlády by měly býti také nějaké činy. Pan ministr soc. péče by měl přijíti s návrhy na zlepšení sociálně-politických zákonů, měl by přijíti s návrhem, jak zaopatřiti armádu nezaměstnaných, měl by přijíti s návrhem, jak možno odstraniti japonské mzdy v Československu. Pan ministr zemědělství by měl přijíti s návrhem na oddlužení drobných rolníků, pan ministr obchodu s návrhem na oddlužení malých živnostníků, na živnostenský úvěr a pod. To by bylo předpokladem pro vybudování nejlepší obrany Československé republiky.

V poslední době se mluvilo hodně o rekonstrukci vlády, o přibrání některých politických stran do vládní většiny. Konkretně se jednalo o národní sjednocení a slovenskou stranu ľudovou. Vážený senáte! Kdyby k tomu opravdu mělo dojíti, nechápeme, jak by to mělo posíliti obranu republiky. Národní sjednocení, kde žádný dnes již neví, kam patří, nikdo se v tom nevyzná? Nedávno jsem seděl v rozpočtovém výboru vedle pana sen. dr Matouška, když se hlásil ke slovu. Ptám se ho: "Pane ministře, za:koho vlastně mluvíte?" "Za národní sjednocení, ale ne za to Hodačovo, já jsem za tím sjednocením, které vydává Národní listy." Pan kol. inž. Havlín běhal sem tam, byl jednou také u Stříbrného, zase u národního sjednocení a teď je hospitantem u živnostníků. (Sen. inž. Havlín: Já vám také nevyčítám, že jste běhal sem tam!) Já jsem stále u jedné partaje. Já vám to nevyčítám, jenom ukazuji na to, že to nemá cenu, s tak nepatrnou skupinkou, která nic neznamená, chtíti posilovati obranu republiky, poněvadž oni potřebují posíliti sami sebe a zachrániti se, aby jejich vliv vzrostl.

A dokud se týče slovenské strany ľudové, pochopitelně,by bylo těžkou chybou, kdyby mělo býti s touto stranou jednáno, vzhledem k úplně známému jejímu stanovisku k vnitřní a zahraniční politice, stanovisku, které republice přátelské není. Podle našeho názoru, má-li dojíti k rekonstrukci vlády, pak ta rekonstrukce musí vypadati jinak. Za tak těžké mezinárodní situace musí býti z vlády odstraněny skupiny, které neskýtají záruky za poctivé chránění republiky. Vláda republiky musí býti homogenní, demokratická, protifašistická. Za takovou vládu budeme bojovat. Kdybychom takovou vládu měli, budeme ji podporovat. Potřebujeme vládu, která by měla obrovskou masovou základnu, která by se opírala o lid všech národností, o veškeré pracující vrstvy v této republice, o národnosti a vrstvy spokojené, které by se zde cítily opravdu doma.

Jak se zachováme při hlasování? Po včerejší řeči pana posl. Žilky opravdu nevíme, nejsou-li úlohy rozděleny, není-li zde zřejmý úmysl, aby na jedné straně se mluvilo pro republiku, pro její obranu, a na druhé straně úplně vědomě a plánovitě se útočilo proti spojencům republiky a proti její nejlepší vnitřní opoře. (Sen. Mikulíček: A vychvalují se nepřátelé!) Vychvalují se nepřátelé, vychvaluje se pořádek v dynamických státech jako vzor, jako ideál celé naší vnitřní politiky. Komunistická strana Československa, bez ohledu na tyto přímo provokatérské řeči půjde dále po té linii, po které jde doposud. Stojíme za republikou, chceme ji hájit, chceme ji bránit. Chceme ji hájit proti reakci zahraniční (Sen. Mikulíček: I vnitřní!), ale také proti reakci vnitřní, a když se nám podaří docíliti, abychom měli vládu opravdu demokratickou a protifašistickou, změní se také náš poměr k vládě. Prozatím děláme rozdíl. Stát, republika a režim je něco odlišného. Režim je dočasný, není sloučen se státem. Vidíme, že vlády přicházejí a odcházejí. Poněvadž v této vládě, kterou nyní máme, jsou složky a prvky nedemokratické, národu nepřátelské, tedy k tomuto režimu důvěry nemáme. Přičiníme se, aby československá republika dostala vládu takovou, jakou žádá obrovská většina obyvatelstva, vládu demokratickou a protifašistickou. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Paulus.

Sen. Paulus: Slavný senáte!

I jako oposičník, ale právě proto, že příslušník oposice státotvorné, s projevem pana předsedy vlády plně souhlasím a mohu říci, že jsem jím byl potěšen. (Výkřiky komunistických senátorů. - Předseda zvoní.) Nestojíte mi za odpověď.

Prvou jeho část o Společnosti národů atd. dlužno ovšem bráti jako výraz jeho noblesnosti k linii 18leté dosavadní zahraniční politiky, jejíž ovoce neuspokojuje a nečiní nikomu radost. Přihlížím tedy zejména ke druhé části jeho.projevu, která se zabývá naším stanoviskem k současné situaci u našich sou sedů, a tu mohu s velkým u.spokojením konstatovati, že konečně za 20 let jsme slyšeli něco jiného než jen slova: internacionalismus, pacifismus, humanismus, evropanství, nové švýcarsko atd., a že místo toho jsme slyšeli nebojácná slova o vlastenectví, státnosti, nedotknutelnosti hranic a nesmlouvavém odhodlání k obraně své samostatnosti. Hodžovo statečné a jasné prohlášení musil prostě akceptovati každý, kdo se zná k tomuto státu. Kdo zůstal k němu apatický nebo kdo s ním nesouhlasí, nemůže nikoho ničím o loyalitě k Československé republice přesvědčiti.

Jak působilo prohlášení pana předsedy vlády na cizinu, je vám známo. Potvrdilo se, že respekt, vážnost a spojence nezískáme tím, bude-li ve vládě o jednu nebo dvě strany více, nýbrž tím, budeme-li se moci vykázati pohotovou, technicky bezvadně vyzbrojenou a národním duchem proniknutou armádou s naprostou odhodlaností k obraně. To imponuje za hranicemi, a to má také skutečnou cenu. Kdybychom k tomu ještě mohli hoditi na váhu dobrý hospodářský stav státu, věřte, že by naše spojenectví mělo pro každý stát takovou cenu, jako spojenectví státu desetkrát většího.

Nemohu si však při té příležitosti odpustiti, abych neupozornil naše spoluobčany německé národnosti, organisované v sudetskoněmecké straně, že to, co proti naší společné domovině, republice československé, podnikají za hranicemi, není důstojné kulturních lidí a že to musí přestati. Já jako nacionalista dovedu jistě chápati a ctíti nacionální cítění příslušníka jiné národnosti, třeba svého odpůrce, ale promiňte mi pánové, podkopávání základů stáhl, v němž mám svůj domov, který mně dává všechna práva, svobodu a rovnost, šířiti o něm nejpodlejší lži za hranicemi jen proto, že jsem jiné národnosti, to nemá co dělati s nacionalismem. To je záškodnictví a křováctví! (Tak jest!)

Já jsem si, slavný senáte, dal ověřiti v Německé říši, jaké tam dostávají, informace o nás a o našem státě se strany našich německých spoluobčanů. Říšsko-německá veřejnost je informována, že Němci nemají u nás skoro žádných německých škol a že jsou nuceni posílati děti do českých škol, kde j sou násilně počešťovány. Německé děti u nás prý nemají co jísti a hynou podvýživou. Násilí proti německé menšině u nás jde prý tak daleko, že jsou Němci nuceni přeměňovati si jména-na česká. To mělo býti patrně vysvětlení na dotaz, jací jsou to Němci ti různí Krupitschkové, Zajitschkové a Hrdlitschkové. Aby německý úředník byl u nás zaměstnán ve veřejné službo, to je prý vyloučenou je tedy odkázán pouze na německé továrníky a obchodní závody německé, ale při tom, zaměstnává-li německý továrník nebo obchodník německé úředníky, je prý všemožně, zejména daňově, neuvěřitelně šikanován.

Tedy takovéto, slavný senáte, a mnoho pomluv podobných -jsou o nás šířeny za hranicemi našimi německými spoluobčany ze strany i p. Konráda Henleina. Já je nechci podezírati, ale myslím, že nejsem dalek pravdy, když řeknu, že neposlední účel těchto lží a podlostí je snaha, aby páni, kteří z této strany jezdí za hranice za účelem hanobení našeho státu, nemusili žádati Národní banku o devisy a dostali potřebnou valutu jinde. Je také známo, že až dosud na své nákladné cesty ani jednou o povolení devis nežádali. Této ničemné propagandě je nutno všemožně čeliti, protože, jak naše Pappenheimské známe, sami těžko přijdou tak brzy k rozumu.

Uvedu vám příklad takové ušlechtilé informace z poslední doby. Říšskoněmecký časopis "Der Angriff " z 19. února 1938, tedy z minulého měsíce, přináší tuto zprávu: "Die Nachricht von der Uebertragung der Führerrede im Sender Prag I, dem stärkesten Sender der Tschechoslowakei, hat dort größte Ueberraschung ausgelöst. Bisher war es in der Tchechosslowakei, wie bis vor kurzem ja auch in Oesterreich, unter schwerster Strafdrohung verboten, deutsche Sendungen abzuhören. Und mancher Sutedendeutsche ist deswegen ins Gefängnis gewandert, weil ihn die Gendarmen dabei schnappten, daß er hemlich eine deutsche Seldung abhörte."

Slavný senáte, může být něco sprostšího, něco křováčtějšího? Páni ze sudetskoněmecké, strany se nestydí sami před sebou, že jejich lidé informují takto cizinu? (Sen. Enhuber: Je to pravda, pane kolego!) Takto informovati cizinu - to má co dělati s charakterem! Uveďte mi jediný příklad, kdy někomu bylo bráněno v poslechu německého vysílání nebo dokonce, kdo z Němců za to vandroval do kriminálu! Ten, kdo takto informoval redakci "Angriffu", by se měl postaviti před zrcadlo a naplíti si do očí. (Různé výkřiky.) A když vyslovíte vůči redaktoru úžas nad tím, jak mohl podobnou zprávu uveřejniti, pokrčí rameny a řekne: Tak jsme to dostali z Československa.

Ovšem neodpustitelnou chybu děláme také my sami. Na osobní propagandu jsme vyházeli milionů dost, ale propaganda státu je tak žalostná a ubohá, že lze říci, že není žádná. Co vlastně dělá pan vyslanec Mastný v Berlíně, který je jinak společensky velmi korektní člověk, jest opravdu otázka. Posílat jenom pana legačního tajemníka Hoffmanna na recepce, je, myslím, velmi málo, tím méně, že je dnes v Německu jako příslušník israelského národa moc málo vítán. (Hlasy: A môže to byť?) Už to je.

Takovéto prolhané propagandě je nutno čelit bohatou pravdivou protipropagandou. Tolik snad ještě máme, že si můžeme dovolit vydati pár tisíc brožur, kde by byly fotografie německých školních budov v Československu a vedle toho školních budov našich hraničářů, aby se poznalo, jaké přímo paláce mají u nás Němci a v jakých nedůstojných barácích jsou umístěný školy našich hraničářů, příslušníků to vládnoucího národa ve státě. Nebo proč nepozve naše propagační oddělení zástupce všech říšskoněmeckých redakcí k několika týdenní návštěvě a neumožní jim poznat poměný v celé republice a zejména v krajích obývaných Němci, aby se z autopsie, na vlastní voči přesvědčili o pustých lžích svých informátorů z Československa?

Dámy a pánové, to jsou neodpustitelné chyby, které se s naší strany dělají a je povinností vás, příslušníků vládních stran, abyste si vymohli okamžitou nápravu v tomto směru. Naše propagace prokázala naprostou neschopnost a nemohoucnost. Je nutno celý aparát zlikvidovati a obsaditi lidmi schopnými a kvalifikovanými, kteří by si uvědomili, proč tam jsou a jak mají sloužit státu. Propagaci věnují velké státy největší pozornost a nešetří na ni obrovskými částkami. Tím více jí potřebují státy malé a zejména stát, má-li tak "loyální" spoluobčany jako my. Peníze věnované na účelnou a cílevědomou propagaci státu nejsou vyhozeny, nýbrž jest to znamenitá investice, která se v budoucnu dobře rentuje.

Slavný senáte, přisahali jsme si, že se v případě nutností budeme do poslední kapky krve brániti. Slibme si také - a slibu čestně dostojme - že bez ohledu na pravo, na levo vymýtíme ve státě všechno, co by nám naši obranu ztěžovalo nebo snad znemožňovalo. Jen ten může míti místo v naší společné domácnosti, kdo tento závazek na sebe dobrovolně vezme a svým poměrem ke státu v praxi bude dokazovat, že je odhodlán poctivě a čestně inu dostáti. Ano, dovedeme se postaviti tváří v tvář každému nepříteli, ale nesmíme trpěti záškodníky v týle, ať jimi jsou kdokoliv. (Potlesk.)

Předseda: Vážený senáte!

Dovoluji si přerušiti schůzi do 13 hod. 30 min. Prosím kolegy, aby o půl druhé hodině odpol. byli znovu na svých místech.

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Zahajuji přerušené jednání a dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníkovi, p. sen. dr Hellerovi.

Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte!

Únor tohoto roku přinesl nám veliké množství zahraničně-politických událostí, změny, jež předsevzaty byly dne 4. února ve vedení německé armády a německého zahraničního úřadu, schůzka německého a rakouského říšského kancléře v Berchtesgadenu se všemi polom následujícími zjevy, obzvláště řečí rakouského kancléře, pak řeč německého říšského kancléře a po ní následující řeč pruského ministerského předsedy, debata v parlamentě v Paříži, prohlášení ministra zahraničí Delbose a demise anglického ministra věcí zahraničních a konečně prohlášení, jež podal anglický ministerský předseda při opětovných příležitostech v dolní sněmovně anglické, takové množství událostí, jež se jinak rozdělují na dobu mnoha měsíců. Ze všech těchto událostí se pan předseda vlády ve své řeči většiny jich sotva dotkl a omezil se v podstatě na vyvrácení útoků, jež obsaženy jsou v řečech německého říšského kancléře a pruského ministerského předsedy. Myslím, že při tom patrně měl na mysli, že pan ministr věcí zahraničních beztak v dohledné době buďto zde v plenu samém anebo v zahraničním výboru podá obšírný výklad, při kterém se zcela samozřejmě dotknouti musí také ostatních událostí únorových, pokud se týkají naší země. A sdělil ve své řeči přímo, že za několik týdnů chce zde podati prohlášení o vnitropolitických poměrech. Myslím pak, pánové, že tato zdrženlivost, kterou si.pan předseda vlády ve svém výkladu uložil, byla odůvodněna samou povahou věcí, skutečnostmi samými, a že my s touto zdrženlivostí můžeme býti úplně srozuměni, neboť byla to hlavně řeč říšského kancléře Hitlera a ministra Göringa, která nejen u nás, nýbrž na celém světě vzbudila největší rozruch, největší neklid, a která se vztahovala přímo na Československo.

Pan předseda vlády má úplně pravdu, když ve svém exposé zřetelné a jasné vývody staví proti obojakým vývodům jiných, ale přes to je věru tendence řeči německého říšského kancléře - o řeči pruského ministerského předsedy vůbec nemluvě - zcela jasná a nikterak nesrozumitelná. Pod 10 miliony Němců, kteří bydlí na hranicích Německa, nemohl míniti nikoho jiného nežli Němce v Rakousku a Němce v Československu, poněvadž přece mluvil o těch Němcích, kteří až do r. 1866 žili ve státoprávním společenství s Německou říší. Že tento vývod spočívá na historickém omylu, zdůraznil zde veleni správně již kol. Klofáč. My jsme také až do r. 1866 nebyli v žádném státoprávním spojení s Němci v říši. V této příčině má pan říšský kancléř beze vší pochybnosti zcela nesprávný názor. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Byli jsme v německém svazu!) Byli jsme v německém svazu, který byl svazem králů a knížat, ale nebyl žádným státoprávním spojením, pane kolego. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Ale spojenectví to bylo! To je právnická vytáčka!) To není žádná právnická vytáčka, dokáži ještě, kdo v této debatě použil vytáček. O nějakém státoprávním spojení nemůže vůbec býti řeči. Pánové, my pro prohlášení pana předsedy vlády nebudeme hlasovati proto, že je naší povinností ho krýti, jak zde bylo řečeno, anebo poněvadž máme jednoho ministra ve vládě, nýbrž my budeme hlasovati pro prohlášení pana předsedy vlády, poněvadž jsme s ním úplně srozuměni, poněvadž je od prvního do posledního slova úplně schvalujeme a poněvadž úplně odpovídá našim názorům.

Pánové, byl bych se domníval, že se řečníci v této debatě zabývati budou hlavně tím, k čemu nám pan předseda vlády, ve svém výkladu již podal podklad, řečí pana německého říšského kancléře, řečí pruského min. předsedy a úsudky, pokud jde o náš stát. Tomu se určití pánové, a nejen pánové z oposice, nýbrž také jeden pán jedné vládní strany, vyhnuli. Zabývali se hlavně našimi vnitřními poměry, které.dnes nejsou předmětem debaty, o kterých budeme moci s dostatek.promluviti, až pan předseda vlády podá své slíbené prohlášení o věcech vnitropolitických. Ale o tom, jak se pánové staví k řeči Hitlerově a k řeči Göringově, o tom nenalézáte v tech, které zde byly proneseny, ani slova. Pánové, to je na věci příznačné. Tomu se pánové vyhýbají, poněvadž to, co říci chtějí, říci nemohou, a co by říci mohli, říci nechtějí. (Veselost. - Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Advokát!) Tomuto omylu, této mentalitě podlehl do jisté míry také zástupce slovenské strany lidové, a - co - vzbudilo ještě více údivu - nástupce německé strany křest. sociální. Ovšem chci býti dosti objektivní, abych konstatoval, že nevěřím, že sen. Hi1genreiner mluvil jménem křest. soc. strany, poněvadž jeho řeč je v plném rozporu s řečí, kterou před několika dny pronesl pan ministr Zajiček, a poněvadž pana ministra Zajička považuji za povolanějšího zástupce německé strany křest. soc. nežli bývalého předsedu této strany. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Čtěte, co řekl Luschka!) To ještě nemohu věděti, to jsem dosud nečetl.

Shrnuje řekl bych, že pan předseda vlády ve svém exposé řekl: předně hranice našeho státu jsou nedotknutelny, za druhé nepřipustíme nikdy a za žádných okolností zasahování do svých vnitropolitických záležitostí, a za třetí jsme ochotni vyjednávati se všemi sousedními zeměmi, také s Německem, jsou-li tu tyto předpoklady, a v plné dohodě se svými spojenci. To je podstata toho, co nám zde řekl pan předseda vlády, a poněvadž s tím v každé příčině a ve všech těchto třech bodech úplně souhlasíme, poněvadž se tím také projevuje náš názor, proto budeme hlasovati pro to, aby vládní prohlášení vzato bylo na vědomí, a nikoli z nějaké povinnosti anebo poněvadž máme jednoho ministra ve vládě, kterýžto projev již ukazuje vnitřní odpor proti souhlasu.

Naše hranice jsou nedotknutelny. Kdo se, pokouší anebo kdo zamýšlí anebo kdo dává poznati, že se dotkne našich hranic? Jak přichází náš předseda vlády k tomu, aby dnes anebo před několika dny zde a ve druhé sněmovně tak slavnostně prohlašoval, že jsou naše hranice nedotknutelny? Vysvětlení o tom podává nám jen a výhradně řeč, kterou pronesl říšský kancléř Hitler v německé říšské radě a kterou o několik dní později pronesl pruský min. předseda pan Göring k zástupcům letectva. Pan Hitler praví: "Je trvale pro sebevědomou světovou moc nesnesitelné, viděti na svých hranicích soukmenovce,. kterým se pro jejich sympatie anebo pro jejich spojenectví, s celým národem, jeho osudem a jeho světovým názorem neustále děje těžká křivda." A dále: "Ale tak jako Anglie své zájmy zastupuje na celém světě, tak také dnešní Německo dovede zastupovati a hájiti své, byt, o tolik omezené zájmy a k těmto zájmům Německé říše patří také ochrana těch sou kmenovců, kteří z vlastní síly nemohou sobě na našich hranicích zabezpečiti právo všeobecně lidské, politické svobody a svobody světového názoru". A doplněna byla tato řeč řečí Göringovou, který řekl: "Jestliže vůdce ve své řeči v říšské radě použil hrdého slova, že nestrpíme déle, aby 10 milionů německých soukmenovců na oné straně hranice bylo znásilňováno, pak víte vy, členové letectva, že musí-li to býti, musíte za tímto slovem vůdce státi do posledního:" Říšský kancléř tedy nepřímo, pruský min. předseda přímo hrozil útokem na Československo pro zastoupení zájmů Němců v tomto státě. To zavdalo podnět k řeči předsedy vlády, a tím se máme zabývati a ničím jiným. (Sen. Enhuber [německy]: Co řekl generál Krejčí?) Že naše armáda je kdykoli připravena hájiti naši zemi, o nějakém útoku na druhý stát Krejčí nepromluvil ani slovo. (Souhlas a potlesk.) Myslím, že takovéto řeči v mezinárodním životě národů zde vůbec ještě nebylo (Souhlas.), aby říšský kancléř, nejvyšší muž v zemi, a pruský min. předseda, který v pořadí přichází hned za říšským kancléřem, sousední zemi hrozil takovýmto - promiňte - brutálním způsobem. Toho, myslím, zde ve světě dosud nikdy nebylo. Řekne-li se, že také jiné země mají nájem na osudu Němců v tomto státě, je to nějaký zájem? Mluvila kdy takto Anglie nebo Francie aneb koho chcete (Výkřikysen.Enhubra.), mluvil kdy nějaký stát nebo státník na světě takto k nám nebo k jiným? Lze to vůbec srovnati?

My němečtí soc. demokraté v této zemi budeme tuto zem - pravím to zcela klidně - proti každému útoku na hranice republiky společně s československým národem hájiti do posledního (Potlesk.), nechť tento útok přijde od kohokoli neb odkudkoli. Německý říšský kancléř mluví o tom, že on anebo Německá říše jsou povoláni hájiti zájmy německé části lidu v naší republice, která z vlastního tak činiti nemůže, aby jí zabezpečili právo lidské, politické svobody a svobody světového názoru. (Sen. Enhuber [německy]: To jste již jednou předčítal!) Dovolíte, že se vás nebudu ptáti, chci-li to ještě jednou přečísti. Nevěděl,bych, od které doby mně političtí renegáti jsou směrodatnými proto, co zde řeknu nebo neřeknu. Řeknu to, co považuji za nutné, a nikoli co mně určití pánové vyčítají.

Všeobecná lidská svoboda! Táži se: Při všech námitkách, které já a my vznášíme proti systému, který jde v republice po 20 let až skoro do loňského roku panoval, kde je zde ohrožena lidská svoboda? Kdo ji ohrožuje? Kdo ohrožuje politickou svobodu? Řeknu vám jednou, jak daleko jde v naší zemi politická svoboda. (Výkřiky. Hluk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Pánové, prosím o klid.

Sen. dr Heller (pokračuje): Pánové! Před nějakou dobou pronesl v Karlových Varech posl. Frank ze sudetskoněmecké strany v hromadně navštívené schůzi řeč, ve které pravil: "Jen několik mšic leze dosud po naší sudetskoněmecké větvi, zelené, černé a rudé. Chápeme se práce, abychom tyto poslední mšice svými prsty rozmačkali, obzvláště rudé vši, které se domnívají, že na našem ostrově demokracie mohou nabýti trochu dechu. Ještě je pro rudé lehko žíti pod ochranou vlády nebo dokonce zbíti našeho Wollnera. Prohlašujeme však, že naše trpělivost jest u konce. Přišel čas vyhubiti rudou holotu. Staré germánské přísloví stává se nyní zase naší zásadou. Oko za oko, zub za zub". (Výkřiky. Hluk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr Heller (pokračuje): To mluví poslanec sudetskoněmecké strany na veřejné schůzi v přítomnosti dvou vládních zástupců, aniž by byl přerušen! (Hluk.) A druhého dne to henleinovský list v Karlových Varech, "Badeblatt", - doslovně otiskne, aniž by censura zakročila! Nechci mluviti o úrovni této řeči. Nechci mluviti o tom, že slova "oko za oko, zub za zub" nejsou starým germánským příslovím, nýbrž že je to vzato z bible. Nikdo nemůže od poslance sudetskoněmecké strany žádati, aby měl tolik vzdělání, že by to věděl. (Veselost a hluk. - Místopředseda dr Hruban zvoní.) Ale představte si celou surovost této dikce, celou zvrhlost, která spočívá v tom, smět takto mluviti, a nyní přichází německý říšský kancléř a vypravuje nám, že pánové nemají žádné politické svobody. (Veselost.) Anebo na jisté schůzi řekl sen. Pfrogner, který zde dnes mluvil: "V parlamentě, vyskytla se jednou otázka, zdali by zdejší Němci byli ochotni stříleti proti Němcům v říši. Na to jsem odpověděl, že by stříleli obráceně." (Sen. Pfrogner [německy] - Myslíte, že bych byl tak naivní?) Někdy člověku něco uklouzne, čeho pak lituje. Státní zastupitelství tedy podá návrh na vydání, a v této zemi, ve které Němci jsou znásilňování a politicky utlačováni, podá náš imunitní výbor návrh, aby Pfrogner vydán nebyl. Pak se mluví o politické nesvobodě! Ať přece někdo v Německu řekne jen zlomek toho, co řekl posl. Frank v Karlových Varech a sen. Pfrogner jinde, a druhého dne, kdyby vůbec ještě žil, probudil by se v koncentračním táboře.