Věc je velmi jednoduchá. Odstraňte důvody a příčiny našich stížností a naší nespokojenosti a nikdo v Evropě anebo na světě nebude cítiti potřebu zajímati se naše otázky a dávati vám rady, jak by je bylo řešiti, anebo vměšovati se do vašich vnitřních záležitostí. (Sen. Dytrych: Já říkám, že vás není možno za žádnou cenu uspokojit! My vás chceme za každou cenu uspokojit, ale není to možné!) Řeknu vám rád cenu. (Různé výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Pfrogner (pokračuje): Jestliže pan předseda vlády prohlašuje, že mezi Německou říší a československým státem jsou přehrady více psychologické povahy, pak stojíme na stanovisku, že jednou z nejpřekonatelnějších přehrad je právě sovětský. pakt, vedle jiných zjevů, jak se mezi jiným projevují ve výstavě Mánesa pod protektorátem našeho ministra školství anebo v "Těžké Barboře". Tu však mohu také říci, že tato psychologická přehrada mezi českým a našim sudetskoněmeckým lidem zde jest a dlužno ji nejdříve důkladně odstraniti, má-li dojíti ke vzájemné důvěře, která je předpokladem pro trvalé u;spokojení.

Zde kvitujeme s povděkem, ze pan předseda vlády mluví o domovině, a to o domovině německého obyvatelstva, odedávna na území našeho státu usídleného. Kvitujeme toto zjištění s díkem proto, poněvadž konečně jednou správně označuje situaci a uchyluje se od onoho neblahého názoru, který dal vzniknouti tomuto nešťastnému pojmu o zněmčeném území, pojmu, který bohužel byl přijat do úředního seznamu slov a kterého úřady používají. To je ta přehrada, která nás dělí. Z tohoto zlého slova o zněmčeném území přichází táto zlo, poněvadž toto slovo je schopno všechny pokusy a všechny začátky směřující k uspokojení od samého počátku odsouditi k neúspěchu, tak také 18. únor, a proto, poněvadž vy z tohoto pojmu "zněmčené území" odvozujete právo, ba dokonce povinnost, toto území, které prý vlastně patří českému národu a které následkem dějinného bezpráví obýváme my, získati zpět pro český národ. Zde je ta přehrada. My jsme toto území nikomu nevzali, nýbrž my spravujeme dědictví svých předků, kteří.ničím jiným nežli poctivou prací stali se poctivými majiteli této naší domácí půdy. (Souhlas a potlesk senátorů strany sudetskoněmecké. - Výkřiky komunistických senátorů. - Předseda zvoní.) Proto považujeme tento životní prostor za svůj poctivý a nedotknutelný majetek a jsme odpovědni za jeho udržení svým potomkům a tudíž svému lidu.

Pánové! To je to křoví, které dlužno nejdříve odstraniti, má-li vzniknouti vzájemná důvěra, která nám teprve umožní zaujmouti nezaujaté stanovisko ke všem otázkám, které se nás týkají, a nalézti cestu k sobě navzájem. Nesmíte nám míti za zlé, že dnes každý jednotlivý příslušník našeho lidu - a nemusí to býti žádný zlý člověk ze sudetskoněmecké strany, nýbrž každý sedlák, který náleží politicky svazu Bund der Landwirte, každý dělník, který dnes náleží k sociální demokracii, a každý živnostník, který je členem křesť. sociální strany - kdyby byl tázán, musí říci, že pozoruje každodenně následkem věcí, které se dějí, tento úmysl, tuto tendenci, která nás činí nejistými v naší vlastní domovině, nás stále ponižuje a dává nám uvěřiti, že tu je plán, alespoň v určitých českých kruzích, řešiti problém tak, aby plánovitým pronikáním i našeho domovského území - můžeme zde poukázati na oficielní zprávy a výroky hraničářských orgánů a jednot, že tato tendence zde jest (Výkřiky.) - byla jazyková hranice přeložena na hranici státu. Dokud potrvá tento duch, vzniklý z,pojmu "zněmčené území", dotud nelze pomýšleti s důvěrou na dorozumění. (Souhlas senátorů strany sudetskoněmecké.) Věci, kterých jsme se dožili v podobě pozemkové reformy, plánovité propouštění německých úředníků a jejich nahražování Čechy, vaše politika menšinového školství a přeměna naší domoviny ve válečné území v míru zákonem o obraně státu, stálé zesilování policejních stanic v tomto území, které již, zákonem o obraně stalo se územím označeným jako území druhého řádu, jsou známky toho, že tento proces pokračuje a nás pochopitelně těžce znepokojuje. (Výkřiky. Hluk.) To všechno děje se více nebo méně s odůvodněním, že bezpečnost pohraničního území těchto opatření vyžaduje, při čemž si toto odůvodnění ulehčujete ještě tím, že každého Němce anebo každou stranu, která má odvahu k zřetelnosti a k boji o naše životní práva, označujete jako státně nespolehlivé nebo dokonce státu nepřátelské. To jsou laciné prostředky, ale chovají v sobě těžké nebezpečí a mohly by se stát trvalou překážkou dorozumění.

Tak nutíte nás k tomuto boji o naše životní práva a o náš životní prostor, tak nutíte nás tím, že k táta myšlence nechcete přistoupiti, tak dlouho k boji, až se naučíte poznání, že tyto naše požadavky jsou základní a oprávněné. Ale také my dáváme přednost vyrovnání a uklidnění před tímto bojem, je-li u vás k tomu dobrá vůle. Také my hledáme mír, ale jen takový mír, který nám pro přítomnou dobu a pro všechnu budoucnost zabezpečí životní práva naší národní skupiny v našem nedotknutelném životním prostoru. (Souhlas senátorů strany sudetskoněmecké.) My jsme již před třemi lety podali ruku k tomuto poctivému míru. Ruka zůstává napřažena. Jest jen na vás, abyste se snažili nám porozuměti a jest jen vaší vějí této ruky se uchopiti. (Souhlas a potlesk senátorů stromy sudetskoněmecké. - Hluk. Výkřiky. - Předseda zvoní.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Kostka.

Sen. Kostka (německy): Prohlášení mé strany, Německého pracovního a hospodářského souručenství, tedy německé demokratické strany svobody a svazu německých dělníků, k vývodům pana ministerského předsedy dr Hodži může býti krátké a stručné.

Se slovy šéfa vlády, kterými projevil, že vedoucí mužové československé republiky trvale a energicky chtějí se snažiti o trvalé zabezpečení míru v Evropě, z plného přesvědčení souhlasíme a prohlašujeme jako němečtí občané tohoto státu, že všechny snahy doma i v cizině, které pracují anebo chtějí 'sracovati ke změně a posunuti hranic sudetskoněmeckého území v této republice, stejně s plným vědomím všech z toho vyplývajících důsledků odmítáme, jak to s oprávněným sebevědomím učinil pan ministerský předseda. Myslíme, že takovéto přesuny politických hranic v přítomné,době zahraničně politických protiv mezi státy evropskými mohly by býti provedeny jen násilím a válkou, tedy událostmi, které by,pro nás sudetské Němce měly tím strašlivější účinky, poněvadž by se naše domovina snad mohla státi dějištěm tak strašlivých zápasů násilí. (Souhlas a potlesk:) My starší lidé zažili jsme na vlastním těle. hrůzy světové války a její ohavnosti a věříme proto s dr Hodžou, že prozíravosti moudrých státníků bude možno úkol nyní pro celou Evropu nejdůležitější - to jest důslednou a ničím neotřesenou další, práci na uklidnění států a národů - s rozumem a klidem, ale také vždy ve spravedlivém ocenění všech požadavků a vzájemných požadavků vésti dále a dokončiti. Heroismus národů a jednotlivce, který svůj národ skutečně miluje, nespočívá jen v použití násilí; velmi často v zápase národů vyžaduje vybojování míru většího heroismu než války a bitvy.

S vytyčením tohoto stanoviska, řekněte, chcete-li, s nejdůraznějším vytyčením těchto svých pevných ideologií souhlasíme také rádi s dr Hodžou, věří-li, že občané německé národnosti v Československu jsou s to zabezpečiti si právo všeobecně lidské, politické a hospodářské svobody. Jsme toho schopni a zůstaneme toho schopni také v budoucnosti, jestliže nám v tom nebude brániti národnostní šovinismu ve vlastním táboře a nemoudře používaná snaha po totalitě na případě naší německé domoviny, pro takovéto snahy naprosto nevhodné. Co je německému lidu ústavou této republiky zabezpečeno a dosud nebylo uskutečněno, to musíme si my, Němci, v tomto státě společně vybojovati, avšak - to je mé plné přesvědčení - nebude to moci vybojovati německá jednotná strana, která se po cizích vzorech tváří totalitně a autoritativně (Potlesk.), nýbrž naopak dosáhne se toho na demokratickém podkladě stejnými jednotnými národnostními požadavky všech dosavadních stran, bojujících za německá práva, cestou jednotné národnostní fronty. Příliš snadno zapomíná ten, kdo již klidí ovoce, - co těžké a trudné práce, stálo první obdělání půdy pro uspokojení.

Chceme proto všem těm v cizině a v sousedním Německu, kdož dnes velmi často falešnými a zavržení hodnými - zprávami jsou klamáni o skutečných poměrech v Československé republice, jasně a zřetelně prohlásiti.

Jsme dnes, kdy po 20 let jsme mohli pozorovati vývoj poměrů, menšin v nejrůznějších zemích Evropy a srovnávati je s našimi, jsme dnes přesvědčeni o tom, že ani český ani slovenský národ Němce v tomto státě znásilňovati nechce. Němci v této republice mají to v národnostním ohledu mnohem lepší než Němci v jižních Tyrolích, tedy v Italii, a než Němci v Polsku, Maďarsku nebo Jugoslavii. Naše německé školy od nejnižších obecných škol až do vysokých škol trvají a budují se dále. Německé procento na státní správě pohybuje se po projevech 18. února směrem nahoru. Německým krajinám s větší nezaměstnaností dostává se od směrodatných vládních míst. (Výkřiky. - Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím snažně o klid.

Sen. Kostka (pokračuje)... stejným způsobem podpory jako jiným krajinám ve státě, německé slovo v tisku a na schůzích je volné a není omezeno žádným ministrem propagandy. (Sen. Fritsch [německy: Co stojí tato řeč?) Nedostávám tolik, co dostáváte vy. (Potlesk.)

Věříme jako Němci Československé republiky, jako němečtí aktivisté, kteří přisvědčují demokratické republice s Hodžou, že to, čeho se nám ještě nedostává, vybojujeme sobě vlastní silou. Neaktivisté, kteří tvrdí, že stojí na půdě této republiky, nechť v této kritické době dokáží, že svými řečmi a skutky skutečně podporují naši práci, která slouží míru. Za uspokojení národů uvnitř státu a od státu ke státu bojujeme s vámi; chcete-li válku, jsme vašimi neúprosnými a nesmiřitelnými nepřáteli! A pravda zvítězí. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo p. sen, Nedvěd. (Výkřiky německých senátorů.)

Prosím o klid, aby mohl řečník zahájiti svůj projev.

Pan kol. Nedvěd má slovo.

Sen. Nedvěd: Naší krásnou Evropou přehnala se větrná smršť, přehnal se hotový uragan. Hitlerova řeč 20. února, nato hned následující demise zahraničního anglického ministra Edena, řeč Chamberrainova, řeč Schitschnigga, Delbose, Chautempsa, to vše působilo obrovský rozruch v celé evropské veřejnosti. Konečně dočkali jsme se také toho, že promluvil premiér čsl. vlády dr Hodža. Byl již, opravdu svrchovaný čas. Lid v Československé republice promluvil mnohem dříve. To je nutno zdůrazniti. Lid v Československé republice zaujal okamžitě úplně jasné a nekompromisní stanovisko a odmítl se vším důrazem útoky proti Československé republice vznesené. Bylo to dělnictvo, byly to závadní výbory, osazenstva, obecní zastupitelstva, která přijímala usneseni a zasílala je vládě, ministerstvu zahraničí, ba i kanceláři, presidenta republiky. My víme, že zde byly určité obtíže zahraniční, že se vyčkávalo, až jak se ozve západ. Ale víme také, že to byly veliké obtíže vnitřní, které brzdily včasné a jasné prohlášení předsedy vlády. Vždyť je přece známo, že předseda agrární strany posl. Beran (Výkřiky senátorů republ. strany zeměděl. a malorol. lidu: Už je to tady! - Posl. Sechtr: To je demokracie!) od nového roku zahájil kampaň, která je v nor prostém rozporu s oficielním stanoviskem čsl. vlády jak v politice vnitřní, tak v politice zahraniční. My kvitujeme v prohlášení p. předsedy vlády dr Hodži ona místa, ve kterých se nachází v souhlase s obrovskou většinou obyvatelstva tohoto státu. Je ovšem otázka, jakým směrem by se neslo prohlášení pana předsedy vlády, kdyby nebylo v Anglii veřejného mínění, které se postavilo za zahraničního ministra Edena, a kdyby francouzská lidová fronta a zahraniční ministr francouzský Delbos a předseda vlády Chautemps byli se nepostavili úplně jasně a otevřeně za bezpečnost našeho státu.

Pan předseda vlády v úvodu své řeči pravil, že se bude zabývat jedině a výhradně otázkami zahraniční politiky a že o vnitrostátních problémech promluví při jiné příležitosti. Chápeme, že v dnešní situaci zahraničněpolitické problémy jsou tak významné a důležité, že zatlačují všechny ostatní otázky do pozadí. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím snažně o klid.

Sen. Nedvěd (pokračuje): Ale přes to máme názor,. že přece jen pan předseda vlády neměl se zabývati jedině otázkami zahraniční politiky a že měl aspoň krátce osvětliti některé vnitrostátní problémy. Tak ku př. v prohlášeni pana předsedy vlády postrádáme stanovisko vlády, jakým způsobem chce v této situaci postupovali,proti těm, kteří štvou proti naší zahraniční politice, štvou proti Francii lidové fronty, štvou proti Sovětskému svazu, našemu spojenci, provádějí pikle, udržují nekontrolovatelné styky s našimi nepřáteli a pod. (Tak jest!) Pan předseda vlády dr Hodža nemluvil také o palčivých sociálních otázkách a o otázkách hospodářských, ač podle našeho názoru mělo to býti vzpomenuto právě již vzhledem k této situaci, kdy možná v krátkém čase budou od,pracujících mas žádány veliké oběti. Premiér vlády měl říci jasně, jak se vláda staví k oprávněným požadavkům dělníků, drobných zemědělců a drobných živnostníků, jakou ochranu jim chce poskytnouti, jak chce vyjíti vstříc jejich oprávněným požadavkům a přáním. To bylo nutno zdůrazniti vzhledem k tomu, že se apeluje na pracující masy, aby ubyly připraveny postaviti se za republiku.

Dále postrádáme v řeči pana předsedy vlády stanovisko československé vlády k situaci, v jaké se nachází Rakousko. Vždyť nejen my jsme napadeni, nejen proti nám bylo mluveno. Hitler výslovně řekl, že mu jde o 10 milionů Němců, t. j. Němců, kteří jsou v Rakousku a v Československu. A nás v této situaci pojí s Rakouskem jedno nebezpečí, a proto by bylo bývalo správné, kdyby pan předseda vlády ve své řeči také ztratil nějaké slovo o našem poměru k Rakousku a prohlásil v této situaci naši solidaritu se zemí, se kterou sousedíme a které hrozí totéž nebezpečí jako nám. (Výborně!)

Souhlasíme s prohlášením pana předsedy vlády, pokud důrazně odmítá jakékoliv vměšování jiného státu do našich poměrů, a rovněž tak souhlasíme s jeho odmítnutím, výhrůžek, které pronesl generál Göring mluvě o německém letectvu.

Ale, vážení pánové, jde Třetí říši, lépe řečeno tomu režimu, který dnes ve Třetí říši je, opravdu o ochranu Němců v Rakousku a Československu? Naprosto ne.

Náš soudr. posl. Appelt před dvěma dny na velikém projevu v Lucerně jako mluvčí německého dělnictva socialistického a komunistického prohlásil, že německé dělnictvo v Československé republice, německé demokratické obyvatelstvo nežádá Hitlera o žádnou ochranu, poněvadž - zdůraznil posl. Appelt - Němci v Československu ve srovnání s tím, jak žijí jejich soukmenovci v Německu, se mají pořád ještě lépe. A Hitler měl by se především starati o to, aby poskytl německému národu práva, která mu vzal r. 1933.

Dále německý říšský kancléř nezmiňuje se ani slovem o Němcích v jižním Tyrolsku, ani o Němcích v Polsku. To jsou menšiny německé, kterým se opravdu daří zle, ale z politických mezinárodních důvodů jsou tyto menšiny opuštěny.

Zajímavé je, že p. říšský kancléř německý neobmezuje se pouze na to, že by chtěl chrániti Němce v Československu a Rakousku, nýbrž také všechny ostatní jinonárodní menšiny v Československu. Je zajímavé, že "Völkischer Beobachter" píše nejenom o Němcích, nýbrž i o Slovácích a Maďarech a že přejímá všechno to, co reklamuje Sidor, Esterházy a jiní iredentisté. Tady je jasně viděti, že t. zv. ochrana Němců v Československu je pouze záminkou k tomu, aby mohly býti prováděny útoky proti státu, který je demokratický.

Vážení pánové a dámy, zde nejde jen o Československou republiku, zde jde o celou střední Evropu. A tu myslím, že p. předseda vlády, jehož politická linie v zahraniční politice, pokud se týče budování Dunajské federace, takové střední Evropy, svazku středoevropských států je známá, měl ve svém prohlášení také o této otázce promluviti a ukázati, jaké nebezpečí hrozí těmto mírumilovným plánům na utvoření střední Evropy. Podunajské státy by měly býti solidární ve svém odporu proti útokům, které vycházejí z Německé říše.

Kvitujeme v prohlášení pana předsedy vlády odstavec, ve kterém mluvil o Francii lidové fronty a o Sovětském svazu jako našich spojencích. Nesouhlasíme ovšem naprosto s tím odstavcem řeči pana předsedy vlády, kde mluví o Italii a vzpomíná, jak ve světové válce na půdě italské byly tvořeny československé legie a jak italští vojáci bok po boku s československými legionáři bojovali proti Rakousku. Tato. vzpomínka se naprosto nehodí. Nebyla to Italie Mussoliniho, byla to Italie demokratická, byla to Italie, ve které lid měl práva, nebyla to Italie fašistická. (Výkřiky.) Nemáme žádné příčiny dnes jakýmkoli způsobem toho vzpomínat, jako kdybychom děkovali za to, co udělal přece někdo jiný a ne nynější italský režim. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Nedvěd (pokračuje): Pan předseda vlády ve své řeči mluvil o Italii jako o důležité, významné velmoci evropské a celosvětové. Podle našeho názoru také tento odstavec jeho řeči neměl býti takovouto formou pronesen. Proč? Vždyť uznávati velmocenské postavení Italie znamená uznávati zároveň zábor Habeše, uznávati podporu Italie, kterou poskytuje povstaleckému generálovi Frontovi, a my, československá republika, jsme přece členem Společnosti národů, stojíme na zásadě kolektivní bezpečnosti, patříme do fronty států, které chtějí zachovati mír. A tu myslím, že tak daleko nemáme chodit a ve vládním prohlášení jaksi schvalovati to, proti čemu se staví celý vzdělaný a kulturní svět. Myslím, že tato kurtoasie pana předsedy vlády nebude odměněna. Italie si půjde svou cestou dále a myslím, že ji nenalezneme za tohoto režimu nikdy ve skupině těch států, s nimiž můžeme počítati pro budoucnost.

Také naše stanovisko k nynější vládě anglické podle našeho názoru musí býti reservované. Věříme Anglii, ale ne Anglii Chamberlainově, ne lordům, ale věříme anglickým dělníkům, věříme anglické Labour Party, věříme anglickému veřejnému mínění, které hned po demisi Edenově se ozvalo v celé zemi tak, že pan předseda vlády Chamberlain musil zrevidovat své původní stanovisko, které bylo hodně jasné a které nás hodně ohrožovalo.

Pan předseda vlády dr Hodža mluvil o ušlechtilé Francii. Bylo by dobře, kdyby pan předseda vlády také zdůraznil, jaká je to ta ušlechtilá Francie. Byla.by to ušlechtilá Francie, kdyby tam ještě dnes byla vláda Lavalova, toho Lavala, který měl svého stálého důvěrníka v Berlíně u Hitlera? Byla by to ušlechtilá Francie, kdyby tam měli rozhodující slovo politikové rázu Flandinova? Francie lidové fronty to je, která nám dnes skytá záruky, o kterých mluvil pan předseda vlády dr Hodža. (Výkřiky sen. Jurarna.)

Pan předseda vlády mluvil také o Sovětském svazu jako o našem spojenci. Je smutné, že vláda trpí, aby tento náš spojenec, Sovětský svaz, byl denně soustavně napadán. A tím se právě vyznamenává tisk strany pana předsedy vlády. Nyní právě při procesu v Moskvě vycházejí najevo úžasná fakta, která dokazují, že spiknutí, pikle a zločiny, které měly za účel rozvrátit Sovětský svaz, zasahovaly až do Československa a že také strana pana Henleina je tu kompromitována tím, že její vůdce byl ve styku se spiklenci. V moskevském procesu vychází najevo, že jeden z obviněných, Karachan, sliboval rozvázání smlouvy mezi Československem a Sovětským svazem a Německu sliboval, že po pádu světské vlády bude uzavřena smlouva s Hitlerovým Německem a že Sovětský svaz bude rozvrácen a rozdělen. U příležitosti moskevského procesu vystupují falešní přátelé a táží se: Bude Sovětský svaz dosti silný, až ho budeme potřebovat? Na to je možno odpovědět: Právě tyto procesy, při kterých se bez milosti sahá na lidi, kteří hráli význačné role, a staví se před soudy, při čemž se v celém Sovětském svazu ani myš nehne na jejich ochranu, dokazují obrovskou sílu Sovětského svazu. (Výkřiky senátorů komunistické strany a sen. Pauluse.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Nedvěd (pokračuje): Ale také Československá republika by měla prokázat svou sílu tím, že by zatočila s těmi, kteří otevřeně kují pikle, že by zatočila s Hitlerovými agenty a iredentisty. (Výkřiky sen. Mikulíčka, Kreibicha a Paulusa.)

Vládní prohlášení mluví o zahraničním programu, ale postrádá několik slov o vnitřním vměšování. Právě v posledních dnech jsme se dověděli, že předseda agrární strany posl. Beran schází se s německým vyslancem Eisenlohrem, že mají spolu důvěrné porady, a poněvadž je to dokázáno, tedy včera i pan generální sekretář agrární strany přiznal, že je to pravda, a hájí to tím, že každý význačný politik má právo udržovat diplomatické styky (Výkřiky sen. Kreibicha.) a není povinen se z toho zpovídat komunistům. (Různé výkřiky.) My nežádáme, aby se nám pan posl. Beran zodpovídal, ale jako předseda nejdůležitější vládní strany, která je páteří každé vládní koalice, která má předsedu vlády, největší počet ministrů a největší politickou a hospodářskou moc ve státě, je povinen, aby o svých stycích také veřejně povídal a se odpovídal národům v Československu. (Tak jest! - Výkřiky sen. Kreibicha.)

Nesouhlasíme také s tou partií řeči pana předsedy vlády, kde nabízí ruku Berlínu. Tam to není jasné. Pan předseda vlády dr Hodža řekl, že Hitler mluvil výslovně o narovnání a uklidnění. Co to má býti? Jaké narovnání a uklidnění? Má to býti vyjití vstříc požadavkům, které byly proklamovány z Berlína, má to znamenat, že československý tisk má býti zglajchšaltován a nesmí ani věcně kritisovat poměry a politiku Třetí říše. (Výkřiky sen. Jurana.) Má to býti snad vyjití vstříc požadavku, aby němečtí, tedy říšští státní občané, usedlí na území republiky, měli právo zakládat zde své organisace? Zde potřebujeme jasno, o jaké narovnání a uklidnění jde. Má snad být uznán vůdce sudetskoněmecké strany za jediného zástupce oprávněného jednat, jménem německého obyvatelstva? To vše potřebuje objasnění se strany vládní.

Upozorňuji, dámy a pánové, že Hitler si stěžoval taky na psaní anglického a amerického tisku a žádal, aby byl tento tisk zglajchšaltován, aby mu byl zakázán svobodný projev. A jak mu bylo odpověděno? Anglie odpověděla: U nás je demokracie, my nemůžeme tisku nic zakazovat, u nás je svoboda tisku. A totéž mu řekli v Americe.

Vážení pánové, na nás se domáhá Třetí říše, aby náš tisk byl zglajchšaltován, ale při tom denně můžeme citovat z časopisu "Vtilkischer Beobachter", "Angriff" a jiných, stálé a soustavné útoky proti Československu. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Podle našeho názoru je nesprávné nabízet ruku k jednání o narovnání a uklidnění, není třeba dělat ústupky, my chceme zůstat pány ve svém domě a nebudeme se o našem vnitřním pořádku domlouvat se žádným cizím státem. (Potlesk komunistických senátorů.)

Ale nestačí jenom neustoupit tlaku zvenčí, nýbrž je nutno také ostře zakročit proti kapitulantům u nás, v československé republice. Nemáte ani zdání, jaké nálady se už šířily a šíří v poslední době.

Jeden z politiků, který se mnou byl před 45 lety v Omladině, mluvil s jedním českým vlastencem a ten mu řekl: "Poslouchejte, přece jenom jsme tu politiku nadělali dobře, vy Omladináři a po vás legionáři. To jsou těžké chyby, co se dělaly. Rakousko bylo ochráncem slovanských národů a kdybychom dnes měli Rakousko, nemusili bychom se bát Hitlera!" Tak se již dnes mluví mezi českými vlastenci, prosím! (Výkřiky.sen. Mikulíčka a Rejmona.)

Předseda (zvoní): Slovo má pan sen. Nedvěd. Prosím o klid.

Sen. Nedvěd (pokračuje): Vážení pánové a dámy, 21. září loňského raku zemřel ten, kdo prohlásil: "Tábor je náš program!", a bylo by smutné, kdybychom 5 měsíců po jeho smrti, v té situaci, jaká je, to heslo "Tábor je náš program", které vyjadřuje smysl našich dějin a dává nám směrnici naší politiky do budoucnosti, nahradili tím opatrnickým hanáckým: "Budó-li tam, cófnem, nebudó-li, tam, hrr na ně! Vážení pánové, biblická pohádka o pádu Jericha po zvuku trub zůstává pohádkou, a kdyby v Berlíně troubili i na bombardony, československá, opevnění nepadnou a nerozsypou se, poněvadž za nimi bude stát 15 milionů obyvatel československé republiky. Ale těch 15 milionů obyvatel republiky musí mít v této republice opravdovou vlast a domovinu. (Tak jest!) Kaguláři, fabrikanti, velkostatkáři, ti nebudou rozhodovat a neubrání republiku! Republiku ubrání jenom ty obrovské masy pracujícího lidu a proto je nutno těmto masám vyjíti vstříc a zvláště v této situaci postarat se o to vhodným sociálně-politickým zákonodárstvím, vyplněním oprávněných požadavků pracujícího lidu, aby ten lid viděl, že zde má opravdu vlast a opravdovou domovinu, že je zde plnoprávný, a pak můžeme býci bez starosti o obranu republiky. Také je nutno, aby komunistická strana Československa, která prohlašuje otevřeně a jasně, že je pro obranu republiky, chce se jí zúčastnit, chce aktivně zasahovat do všech otázek, které s obranou republiky souhlasí, měla plnou legalitu, aby nejen strana, nýbrž každý její příslušník, každý člen s legitimací komunistické strany měl plná práva jako každý jiný občan, aby komunističtí dělníci nebyli odmítáni při různých pracích jen z toho důvodu, že jsou komunisté.

My jsme v této situaci pro úplnou jednotu, pro jednotu těch, kteří to s obranou republiky myslí dobře. Ale je to právě strana pana předsedy vlády, která tuto jednotu rozbíjí. V neděli se konal společný projev veškerého občanstva pražského na Staroměstském náměstí pod heslem: "V. Masarykův den zahraničí". Tento projev koná právě v době, kdy se jedná o těchto velkých problémech. Ale prosím, strana pana předsedy vlády, která dokázala 24. ledna vyplniti velký sál Lucerny - ale kým - pan kolega dr Havelka tam poslal asi 2.000 domácích pánů, přišli tam úředníci a zřízenci z ředitelství státních lesů a statků, z ministerstva zemědělství a z agrárních podniků - agrární strana, která tehdy dovedla naplniti velký sál Lucerny, aby měla úporu pro novoroční poselství pana posl. Berana, proti kterému vznikl obrovský odpor v celé veřejnosti, na Staroměstském náměstí se neukázala, ze strany pana předsedy vlády, tam nebýt nikdo. (Výkřiky senátorů republ. strany zeměděl. a malorol. lidu.) Nikdo tam neorganisoval průvod, nikdo tam nešel a neuplatnil se. Proč? Poněvadž ti, kteří byli v Lucerně, mají naprosto jiný názor. Ti jdou za Beranem, za jeho politickou linií. V Lucerně ovšem žádný rolník nebyl. Kdybyste si byli vzali nejsilnější reflektor, kterým se hledají letadla na nočním nebi, tak byste tam žádného pracujícího rolníka nenašli: (Posl. Kreibich: Snad oopeláře Sechtra! - Veselost. - Předseda zvoní.) Proti plánům pana posl. Berana v celé čsl. veřejnosti vznikl přímo obrovský odpor. 24. ledna, když pan posl. Beran v Lucerně mluvil, sám konstatoval, že od 1. ledna do 24. ledna bylo v časopisech 9.000 protestů proti jeho plánům, proti jeho politické ideologii. Nebyly to jen články novinářské, nýbrž byla to i obecní zastupitelstva, závodní výbory, dělnické spolky a korporace, spolky vlastenecké a pod. (Výkřiky: I domovináři!) Ano, i domovináři. Já sám jsem mluvil na mnoha venkovských schůzích rolnických a rolníci úplně souhlasili s naším stanoviskem proti, koncepci p. posl. Berana. Pan posl. Beran, vůdce největší vládní strany, stojí na jedné linii se Sidorem, který před několika týdny v posl. sněmovně se solidarisoval s odsouzeným velezrádcem Tukou, stojí na jedné linii s Fencikem, Esterházym a Henleinem. To jsou obránci republiky?