Charakteru takového smíšeného podniku se přibližuje - zase po jiné stránce - také státní mincovna a některé jiné podniky, které slouží účelům výzkumným a školským, zatím co čsl. tisková kancelář má ráz podniku, který slouží převážně zájmům státním, jak tomu je ještě u řady podniků jiných, na př. u vojenských lesních podniků.

Naproti tomu jsou podniky, které sluší posuzovati a spravovati jedině podle zásad dobrého hospodáře soukromého. Že sem patří státní statky a lesy, není jistě sporné, třeba rád přiznávám, že v pohraničí zásada hospodářství soukromého musí býti poněkud modifikována státními zájmy. Uvážíme-li však, že správa státních statků a lesů obhospodařuje přes 1,000.000 ha půdy, z toho lesní hospodářské půdy přes 950.000 ha, takže má rozsáhlé hospodářství polní, dále že. má hospodářství rybniční, pěstuje ovocnářství - má 200.000 stromů - má, zemědělské podniky průmyslové, tu se nám zdá, že výnos 11,460.000 Kč, který odvádí za r. 1936 do státní pokladny, je neúměrný a representuje jen malý zlomek procenta veliké hodnoty spravovaného majetku. (Sen. inž. Marušák: Když má 25 mil. bezúročně u cukerní společnosti, tak nemůže vynášet!) Ano. Naproti tomu přispívá státní pokladna na investice částkou 255.000 Kč. Výsledek hospodaření je o 20,420.000 Kč horší, nežli předpokládal rozpočet, čili téměř o dvě třetiny.

Že nemůže nadchnouti také správa stát. báňských a hutnických závodů, které odvádějí proti rozpočtenému přebytku 57 ¹/₂ mil. jen asi 21 mil. Kč, jest, myslím, přirozené. Bylo by jistě velmi na místě, aby státní závěrečný účet byl doprovázen obšírným výkladem, který by tyto "záhady" objasnil.

Celkem možno říci, že se i ve státním hospodaření objevují poznenáhlu důsledky lepšících se hospodářských poměrů. Je to zřejmé ze srovnání výsledků hospodaření za r. 1936 s výsledky za r. 1935 i s očekávanými výsledky hospodaření za r. 1937. Výsledků bude možno použíti k tomu, abychom pokračovati tam, kde hospodářská krise vývoj zastavila, a abychom budovali dále zařízení, která byla odložena pro úbytek finančních prostředků státu. Investiční činnost státu se nesmí ovšem omeziti toliko na investice k obraně státu, neboť všechny známky nasvědčují tomu, že obnova hospodářské konjunktury má tentokráte svůj zvláštní ráz a že souvisí více než kdykoli jindy se všeobecným zbrojením v celé Evropě. Nutí nás to k úvaze, co činiti, abychom nebyli překvapeni. případně novou depresí, jak tomu bylo v r. 1930. Doby oddechu bychom měli využíti k tomu, abychom se náležitě připravili na tyto možnosti, jak k tomu nabádal prozíravý náš president republiky dr Ed. Beneš loni ve svém projevu v Moravské Ostravě.

Není možno dosti zdůrazniti, že se musíme připraviti nejen technicky, aby bylo možno provésti okamžitě státní zákrok, ale že musíme se připraviti také ideologicky. Soudím, že nejlepší cestou je připraviti, a to co nejdříve, veřejné mínění na potřebu a nutnost zavedení zkráceného 40hodinového pracovního týdne a s tím související důsledné a všeobecné zavedení kolektivních pracovních smluv. Tato opatření by nám mohla - spolu se zlepšenými veřejnými zprostředkovatelnami práce zabezpečiti pořádek na pracovním trhu i v dobách hospodářského poklesu. Také o jeden rok prodloužená povinná docházka školní by mohla míti blahodárný vliv na poměry na pracovním trhu. (Sere. inž. Marušák: Ale potřebovali bychom celostátní investiční program!) Který by se řešil s jednotného hlediska otázky investic.

Lepšící se hospodářské poměry státu měly by býti pobídkou k plnění ještě jiné povinnosti: stát by měl více než dosud podporovati činnost samosprávných svazků, ať už jde o země, okr esy či obce. Hospodářské osvěžení nastalo sice i tu, ale svazky územní samosprávy stále ještě nejsou sto, aby plnily bez součinnosti státu úkoly, které jim příslušejí.

Mám na mysli především zemi Moravskoslezskou, jejíž hospodářství skončilo za rok 1936 schodkem přes 5¹/₂ mil. Kč při rozpočtu 362¹/₂ mil. Kč. Rozpočet této země je při tom aspoň o 50 mil. Kč poddimensován, ale není možno zařaditi celou potřebu, poněvadž není úhrady.

Také investiční činnost země je podlomena, ačkoli potřeba po této stránce je veliká. Poměry v zemské porodnici v Brně jsou neudržitelné a hygienicky více než závadné, rodičky tu leží i po dvou na postelích, o infekčním oddělení není potuchy; nemocnice v Uh. Hradišti naprosto nedostačuje; země nemá svých chorobinců a nadační místa v ústavech cizích nestačí rostoucí potřebě. Je sice naděje, že hospodářství za r. 1937 skončí lépe, a proto byl také zvýšen rozpočet na r. 1938. Ale bez pomoci státu nevybředne země z této tísně. Proto se obrátila země Moravskoslezská na stát, aby převzal úkoly, které dosud plnila země, ale které patří do sféry povinnosti státu.

Příčiny neblahého stavu země jsou několikeré. Předně nastal pokles příjmů opatřeními, na která neměla zemská správa vlivu. Tak dostávala, země dříve náhrady od obcí za ošetřování nemajetných příslušníků ve veřejných nemocnicích nejdříve jednu třetinu, pak jednu pětinu, až byl zákonem tento příspěvek zrušen úplně. Z toho titulu platily obce Moravské zemi ročně 10¹/₂ mil. Kč nyní dostává země náhrady jen 2.8 mil. Kč.

Země má dále velkou dluhovou službu, třeba byla ona jediná,.která splatila po převratu na dluzích 39 mil. Kč. Dluh v částce 598 mil. Kč vyžaduje ročně nákladu 47¹/₂ mil. Kč, nebo-li 13 % celé potřeby.

Zákon o újezdních měšťanských školách č. 233/5 uložil opět nové povinnosti. Zákon bude v zemi Moravskoslezské proveden ve dvou etapách. První bude provedena 1. září t. r., a druhá, z důvodů rozpočtových, až r. 1940. První etapa upraví obvody škol, které již jsou, druhá obvody škol nových. Náklad bude nejdříve 7 mil. Kč ročně, po r. 1940 pak 13 mil. Kč ročně.

Země Moravskoslezská má také závazky, kterých nemá žádná jiná země. Má zemské střední a zemědělské školy. Kvituji s povděkem, že počátkem r. 1937/38 byly převzaty státem tři střední školy a třetina škol zemědělských a že bylo zásadně rozhodnuto, že budou i ostatní školy střední i zemědělské postupně převzaty do správy státu. Toto břemeno by tedy zemi odpadlo.

Země spravuje však také 53 km místních drah slezských se schodkem 3³/₄ mil. Kč ročně. Apeluji na ministerstvo železnic, aby bylo provedeno urychleně převzetí těchto drah státem, neboť nespadá jistě do sféry povinností země udržovati drážní provoz. (Sen. inž. Marušák: V Čechách byly dráhy převzaty, jde za Moravě nechce se převzíti ani dráha luhačovická! To je ostuda!) Ano.

Dalším spravedlivým požadavkem země je, aby stát inkameroval okresní silnice v takovém rozsahu, aby odpovídala síť státních silnic na Moravě poměru státních silnic v zemi České. Země Moravskoslezská má toliko 17,3 % státních silnic. Má celkem 1511 km státních silnic, t. j. na 100 km², 5,63 km a na 100.000 obyvatel 42,4 km. Země Česká má naproti tomu 4422 km, čili na 100 km², 8,5 km a na 100.000 obyvatel 66,3 km státních silnic. Měl by tedy stát převzíti po právu 800 km důležitých silnic, aby byl vyrovnán poměr k zemi České. Zatím však bylo k inkameraci určeno toliko 419 km, které mají býti převzaty.během tří let. Doufám, že to není poslední slovo a že dojde ještě k další inkameraci. (Sen. Hubka: Při tom máte na Moravě lepší silnice nežli my v Čechách.) Poněvadž jsme měli silniční výbory, ale teď není prostředků na jejich udržování. (Sen. Hubka: Vy jste měli silniční výbory a my v pokladnách prázdno!) Jenže dnes okresní výbory nemohou vyčerpati ani kvotu 10%ní, kterou by dostaly ze silničního fondu, poněvadž nemají možností, aby si těch 80 nebo 90 % opatřily.

Při této příležitosti dovoluji si upozorniti státní silniční správu na nezbytnou potřebu vybudovati další silniční spoje. Není přímého silničního spojení Praha-Brno-Bratislava. Brno nemá spojení s Moravským Krasem, ač je od něj na skok, postrádáme tolik potřebnou a důležitou transversálku na Slovensko. Zvýšení dotace silničního fondu na r. 1938 umožňuje, aby se přihlédlo k těmto potřebám.

Země Moravskoslezská se musí také starati o své zemské divadlo v Brně a podporovati divadla v Olomouci a Mor. Ostravě. Slib, že bude dostávati 2 mil. Kč roční subvence, jaksi jako náhradu za postoupení jednoho dne týdně německému divadlu brněnskému, byl dodržen jen jeden rok. Slib byl nyní opět obnoven. Prosím, aby to bylo na trvalo. Všichni příznivci divadelní kultury to jistě uvítají s povděkem. Že země hospodaří v divadle dobře, ba že přímo škrtí, toho dokladem jsou průměrné příjmy zaměstnanců. Průměrný příjem je: v činohře 1.685 Kč měsíčně, v opeře 2.585 Kč, v operetě 1.805 Kč, ve sboru 980 Kč, v baletu 733 Kč, kapelníci mají 2.260 Kč, orchestr 1.959 Kč, technický personál 970 Kč, v krejčovně 1.031 Kč a v malírně 1.101 K č. Hospodaří se tu tedy skutečně krvavě.

Chci ještě upozorniti na jednu moravskou zvláštnost: Moravské obce platí zemi na učitelské platy tak zv. 23% školní příspěvek, což dělá ročně 20 mil. Kč. V Čechách platí toliko okresy a jen 10 %. Moravské obce se právem brání tomuto zatížení, kterého v jiných zemích není. Země by se ovšem bez refundace nemohla tohoto příspěvku vzdáti. Zase o jeden důvod více pro to, aby byla konečně definitivně rozřešena otázka nové zákonné úpravy učitelských platů a právních poměrů učitelstva vůbec. (Tak jest!)

Stejně jako země je i hlavní město Brno v tísni. Také zde se poněkud zlepšil hospodářský stav města aspoň potud, že se zastavil pokles přirážkové základny. Ovšem na druhé straně se zvýšila i potřeba, takže bylo nutno zvýšiti rozpočet na r. 1938, o 5 mil. Kč, na 130 mil. Kč. Ale Brno je stále v neklidu ohledně zachování přirážkové základny, poněvadž se stěhuje z Brna jeden podnik za druhým, což má zase neblahý hospodářský vliv na obchod a živnost a snižuje poplatní schopnost i nepřímo interesovaného obyvatelstva.

Před krátkou dobou bylo přemístěno do Prahy IX. oddělení ředitelství státních drah. Náhradou bylo slíbeno přemístění likvidatury pensí, slib však dosud nesplněn. Nově se zase nedávno vyrojily pověsti, že také Čsl. Zbrojovka hodlá své sídlo přenésti do Prahy. Pověsti byly sice dementovány a vysvětleny tím, že podnik si chce jen náležitě vybudovati svou pražskou filiálku, ale obyvatelstvo města Brna je po dosavadních zkušenostech tak roztrpčeno a přestrašeno, že musím rozhodující činitele velmi naléhavě žádati, aby ústřední vedení závodu zůstalo v Brně v neztenčené míře. (Výkřiky sen. inž. Marušáka.)

Brno má stále ještě velký počet nezaměstnaných. U městské zprostředkovatelny práce bylo koncem prosince 1937 hlášeno 11.199 nezaměstnaných, z toho připadá na město Brno 8.269 osob. Je to především důsledek skutečnosti, že význačný průmysl brněnský, průmysl textilní, je v situaci kritické. V počti nezaměstnaných bylo koncem roku 1937 843 textiláků, tedy celých 10 %. Za těchto poměrů je třeba velké investiční činnosti. Město dělá, co může, ale samo na to nestačí. Dlužno po pravdě konstatovati, že státní správa příspěvky ze silničního fondu a z prostředků produktivní péče o nezaměstnané tuto činnost městu umožňuje.

Jest však celá řada projektů v různých resortech státní správy, jejichž potřeba je stále patrnější a jejichž.provedení by hodně pomohlo. Uvedu jen nejstarší a nejnaléhavější je to stavba řiditelské budovy státních drah.

Projekt byl už předložen ministerstvu železnic, které. však dosud nerozhodlo. Je jistě i v zájmu služby, aby ředitelství nebylo roztříštěno po čtyřech od sebe vzdálených budovách. V oboru této státní správy se žádá ještě rychlé zahájení rekonstrukčních prací na území města Brna, spojených s vybudováním druhé koleje na trati Německý Brod-Brno-Vlára. O důležitosti a strategické naléhavosti netřeba se tu zajisté šířiti.

V oboru justiční správy stále se marně volá po vybudování důstojné budovy pro náš nejvyšší soudní tribunál. Umístění nejvyššího soudu v několika nájemních budovách je neudržitelné, ale umístění krajského a okresního soudu trestního s věznicí je přímo hanbou justiční správy. Kdo zná soudní budovu na Cejlu, dá mi za pravdu. Horšího umístění státního úřadu není snad v celé republice. O obou stavbách byla už zmínka v rozpočtu na r. 1937 a je i. v r. 1938. Bylo by na čase, aby se se stavbou obou budov už konečně začalo.

Stejně jest tu ještě nevyřešena otázka budovy pro brněnskou pobočku Poštovní spořitelny, která je aktivní a rok od roku lépe prosperuje.

V oboru státní správy školské jsou poměry v Brně stejně neutěšené. V oboru vysokých škol má také hlavní město Praha své potíže, které se týkají jak českých, tak německých vysokých škol. Ale co je to proti Brnu! Už před hospodářskou krisí konstatovali brněnští poslanci a senátoři čsl. strany nár. socialistické neudržitelný stav na brněnských vysokých školách osobní prohlídkou. Nastalá krise znemožnila nápravu. Nyní je třeba přikročiti k dílu! Vysoká škola technická, která nese název presidenta dr Edvarda Beneše, nemá budovy pro architekturu. Když byl loni jmenován nový profesor pro tento obor, neměl v pravém slova smyslu "kam by hlavy sklonil".

Zemědělská vysoká škola jest stále ještě nouzově umístěna v zemském ústavě slepých. Vysoká, škola zvěrolékařská volá po porodnické klinice. Na Masarykově universitě je jedině právnická fakulta dobře umístěna v novostavbě. Poměry na ostatních fakultách jsou žalostné: přírodovědecká. fakulta, je umístěna v bývalém městském chorobinci. Filosofická se tísní nemožně. A co říci teprve o lékařské fakultě? Její kliniky jsou nouzově umístěny v zemské nemocnici a vybudovány naprosto nedostatečně. Ideový plán na vybudování klinické nemocnice na Kraví hoře je připraven už z dob předkrisových, ale od té doby se nestalo nic. Dokonce i ta nejprimitivnější příprava; to jest regulační plán pro zastavení Kraví hory, se vleče do nekonečna, ačkoli město Brno volá po urychlení, neboť tento nedostatek brzdí stavební ruch v této čtvrti a znemožňuje připraviti komunikační spoje této nové části města. Je třeba, provésti ještě letos aspoň tyto přípravné práce.

Státní hudební a dramatická konservatoř je rozházena po městě v několika nemožných budovách!

A jak je to v oboru středního školství? Obrázek poměrů na brněnských středních školách je také odpovědí na stálé mluvení o tom, jak je německý živel v republice utlačován. Tato čísla mluví za knihy a přesvědčí snad také pana sen. dr Hilgenreinera. V Brně je letos na středních školách celkem 10.548 žáků; z toho je českých žáků 8.676, t. j. 82,25 %, německých 1.872, čili 17,75 %. Průměrně připadá na jeden ústav český 723 žáků, na německý 468; na jednu třídu českou připadá žáků 42,34, na německou 37,44. (Slyšte!) Ještě do loňska měli jsme v Brně na III. reálném gymnasiu, největším to ústavě v republice, 1.348 žáků ve 30 třídách, umístěných ve čtyřech budovách. Letos mu bylo odlehčeno zřízením nového ústavu, V. reálného gymnasia, které má v 6 třídách se 7 pobočkami hned první rok 555 žáků. Na kmenovém úřadě zůstalo 1182 žáků v 27 třídách. Odlehčení je však jen rázu správního: nový ústav nedostal nové budovy. Průměr v republice je na 1 čes. stř. školu 479 žáků, na něm. školu 384 žáci. Na 1 třídu čes. 38,57, německou 35,47 %. Je tedy v obou případech brněnský poměr horší, na českých školách přímo křiklavý. Umístění pak je výsměchem účelnosti: kmenových tříd je 120 - českých 89, německých 31 - pobočných tříd je 135, českých 116, německých 19, stěhovavých 29, vesměs českých. Mimo vlastní budovu je umístěno 59 českých tříd. To by byly 4 nové velké ústavy. Z toho je patrno, že požadavek, aby byly co nejdříve postaveny 2 nové vyhovující budovy, je velmi skromný.

Jsou ovšem stížnosti i v jiných městech na umístění českých středních škol. Jmenuji jen mi osobně blízké české reál. gymnasium v Hranicích, které loni slavilo 25 let trvání. Bylo zřízeno přeměnou německého gymnasia a je také umístěno v jeho budově, která již před 45 lety, kdy jsem tam začal i já studovat, byla už stará. Nic se na ní od té doby ovšem nezměnilo ku prospěchu, jen nadstavbou byly získány 4 učebny, které jedině vyhovují. O ostatních darmo mluvit. Nebylo by možno aspoň takovéto křiklavé nedostatky odstraniti? Prosím o to velmi snažně.

Četné jsou potřeby také našich hraničářských škol. Ze svého volebního obvodu uvádím aspoň tyto nejkřiklavější případy špatného umístění stát. škol pro hraničářské děti jihozápadní Moravy: Hostěradice, Mor. Krimlovsko, škola je v nájmu v obecním hostinci. Je to jistě závada mravní, ale umístění je závadné také zdravotně. Hlubočany na Vyškovsku mají školu v budově bývalé školy německé, která již za Rakouska nevyhovovala, proto byla také opuštěna a vystavena pro německou školu budova nová.

Staré Hobzí na Dačicku má školu v zámečku hned.vedle záchodů. Masivní stavbu nelze vytopiti. Budova byla nyní zakoupena německou organisací, takže výpověď lze očekávati každého dne. Bude pak bez přístřeší. Valtice:na Mikulovsku mají obecnou školu na starém berním úřadě a měšťanská má nedostatečné místnosti: Ve Vlasaticích na Mikulovsku je škola umístěna ve dvorním traktě s dřevěným schodištěm a dřevěnou pavlačí. Následky v případě požár u by mohly býti strašné. V Hrušovanech na Znojemsku je česká škola umístěna v bodově školy německé. Pasohlávky, Jaroslavice, Hodice, Helenín a Stonářov naříkají stejně oprávněně na špatné umístění škol. Není pak divu, že se učitelstvo houfně hlásí pryč. Není místností pro učebny, tím méně pro slušný byt. Zdravotní a společenské poměry nejsou také podle toho, aby budily spokojenost učitelstva. Státní správa musí pro učitelstvo našich hraničářů něco vykonati, aby ho připoutala k pohraničí.

Poslední události v zahraničí připoutaly opět pozornost k bezpečnostní službě v pohraničním území. Dovolte, abych se při této příležitosti dotkl jedné bolavé otázky: poměru četnictva a stráže bezpečnosti.

Nedávno opět se objevily v listech polemiky o tom, zdali četnictvo či stráž bezpečnosti je na tom lépe. Četnictvu se vytýká lepší důchod, stráži bezpečnosti lehčí služba. Vidíme neradi takovou polemiku, která nepřispívá k upravení vzájemného poměru obou těchto kategorií bezpečnostní služby. Přáli bychom si stejnou úpravu služebních i hmotných poměrů obou. Taková úprava klepe už na dveře velmi důrazně. Věci nutno jíti na kloub. Cifry samy sice moc nepraví, ale něco.na té polemice přece musí býti, slyšíme-li, že u četnictva bylo v r. 1936 systemisováno 14.144 míst s nákladem 245,458.727 Kč, u stráže bezpečnosti pak 14.246 míst s nákladem 194,690.817 Kč, tedy více o 102 místa, ale s menším nákladem o 50,767.910 Kč. Příležitost pro nápravu a unifikaci je tu. Sjednává se služební řád pro stráž bezpečnostní. Bohužel že bez nich ani jednotlivá ředitelství se jich netázala - a přece je třeba jich slyšet. Nechtějí si službu usnadniti, ale mají zkušenosti a chtějí je.dáti k disposici, aby vše klapalo. Jejich organisace podaly své připomínky. Žádají také podmíněné trestání, t. j. aby nebyl trest zaznamenán, nedopustí-li se trestaný do jednoho roku nového kázeňského přestupku ani kárného přečinu. Podmíněnost soudního trestu se osvědčila, bylo by třeba uvážiti, zdali by se podmíněnost neosvědčila i tu. Ministerstvo vnitra by mělo uvážit, že na hranicích je třeba počítati také se zodpovědností strážných orgánů. Přibrati je k součinnosti znamená zajistiti si také summum jejich zodpovědnosti.

Nakonec několik poznámek k sociální péči. Nejdříve k sociální péči studentské. Ve dnech 22. a 24. listopadu 1936 konal se v Praze sjezd pracovníků sociální péče o vysokoškolské studentstvo. Z jednání převládalo řešení otázek organisačních. Sjezd se shodl na tom, že organisaci sborů sociální péče o vysokoškolské studentstvo je třeba doplniti vrcholným orgánem, který by zahrnoval všechny obory sociální a zdravotní péče o nemajetnou akademickou mládež a který by řešil tyto otázky na vědeckém základě a s jednotného hlediska. V zájmu.státu a zúčastněných ministerstev musí ovšem býti dbáno v prvé řadě. Jde o jakési ústředí oblastních sborů a ostatních sociálně zdravotních zařízení studentských pod vedením ministerstva školství a nár. osvěty. Je třeba přikročiti k realisování tohoto usnesení sjezdového. Chtěl bych tu po zásluze konstatovati, že v oboru soc. péče o vysokoškolské studentstvo bylo vykonáno kus dobré práce.

Zůstává ovšem ještě nerozřešena leckterá, otázka. Velmi akutní je otázka komasace - leckde i permutace - studentských stipendií., Také to by,mohlo býti úkolem nového útvaru.

Komasace stipendií je nutná. Jsou jiné hospodářské i státoprávní poměry. Leckde nelze už zúplna vyhověti úmyslu zakladatele, jde-li na př. o privilegované stavy, kterých dnes není - leckde nedostatečný finanční základ nepřipouští splnění vůle odkazovníků. Komasací získala by se slušná částka 300 až 350. mil. Kč nadačního jmění, z jehož výtěžku by bylo možno splniti vůli zakladatelů při plném respektování jejich úmyslů. Snad by to mohlo přispěti i k řešení otázky akademického domu. Rozřešení této otázky bylo by věcí velmi záslužnou. Zde by bylo třeba nasaditi rychlejší tempo.

K ukončení několik slov k zákonu o veřejné péči o mládež a její organisaci. Že je třeba tuto péči unifikovat v celé oblasti státu, je nesporné. Není však jednotného názoru na zásadní principy navrhované organisace. Třeba.se hlediska značně sblížila, plece okolnost, že práce prof. dr Kallaba z Masarykovy university v Brně, která je jakýmsi výrazem tohoto sblížení, leží bez ohlasu od října 1937 kdesi v ministerstvu soc. péče, dává tušiti, že stále ještě jsou tu.dva proudy. Jedni jsou zastánci centralistického zřízení a vycházejí z organisace platné do jisté míry dosud na Slovensku. Tito chtějí kus tam platných zásad přenésti do historických zrní. Druzí sledují principy decentralisační a budují na dosavadní organisační struktuře v historických zemích. Prví budují na elementu byrokratickém a na zřízeních státních, druzí více na samosprávě a dobrovolných organisačních útvarech, vyvolaných v život v historických zemích. Aniž bych chtěl rozhodovati v tomto sporu, uvádím, že dosavadní organisace na podkladě dobrovolném se osvědčila. U nás na Moravě vytvořena organisace přímo vzorná. Když vzpomínám prvních začátků této činnosti za vedení tehdejšího soudního rady Mézla, pozdějšího odb. přednosty ministerstva soc. péče,. a další práce prof. dr Kallaba, zdá se mi, že tu byl vykonán za málo let přímo zázrak. Bylo vykonáno dílo, které má jen málo slabin. Jeho základy by neměly býti opuštěny. V Čechách byl postup obdobně šťastný. Neměla by býti opuštěna myšlenka soustřediti všechny i dobrovolné síly do služeb péče o dítě a přiblížiti tuto péči atmosféře rodinné, třeba by se tak nemohlo státi naveskrz a bez výjimek. (Výborně!)

Moravská samospráva na svém sjezdu v listopadu 1936 v Brně spontanně vyslovila ochotu ku spolupráci na tomto poli. Byl bych rád, kdyby názory osvědčených pracovníků země Moravskoslezské nalezly sluchu i v ministerstvu soc. péče, a to jak v této věci, tak i až se bude jednati o sjednocení péče o matky a kojence, která také musí přijíti brzy na pořad jednání.

Do popředí vstoupila nyní také otázka péče o pracující dorost. Jak jsem se už na začátku zmínil, musíme se připraviti v době hospodářského oddechu na nové poměry na pracovním trhu. Krise nám změnila celou hospodářskou strukturu. Nevystačíme s tím, na co jsme byli zvyklí. Musíme se sami přeorientovat, ale také přeškolit náš pracující dorost a dáti mu možnost nového zakotvení ve výrobním procesu, třeba v jiném oboru, nežli pro který byl dosud školen. (Výborně! - Sen. inž. Marušák: To je jedna z nejdůležitějších otázek!) Nezaměstnanost mládeže volá varovným hlasem, upozorňujíc na všechnu tu hmotnou, ale i mravní bídu nezaměstnanosti. Doplňme síť zařízení o mládež také ještě opatřením o přeškolení pracujícího dorostu, abychom měli úplnou síť péče o mládež od nejútlejšího věku až do let dorostenských. Republika Československá bude tu pak státi jako vzor všem, že správně pochopila starou pravdu, že-mládež je budoucností národa. (Výborně! - Potlesk!)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Juran. Dávám mu slovo.

Sen. Juran:Slavný senáte!

Projednávaný státní závěrečný účet za r. 1936 nám poskytuje jasný obraz o hluboké krisi kapitalistického hospodářství, která má zároveň vliv na státní příjmy. Jak se jeví tato krise v příjmech státu? Na př. ještě v r. 1929 měli jsme téměř 2 miliardy Kč přebytků, podle účetní uzávěrky za r. 1936 se už situace nevyvíjí tak příznivě, shledáváme, že se projevuje schodek ve výši 1.159 mil. Kč. Naproti tomu se však projevují daňové nedoplatky, a to pouze u daní přímých ve výši 1¹/₂ miliardy Kč z celkového nedoplatku na daních 3³/₄ miliardy Kč.

V r. 1929 bylo přijato na přímých daních 2.003 mil. Kč, v r. 193 už pouze 1.867 mil. Kč, jeví se tudíž menší příjem o 164 mil. Kč. Avšak jinak to vypadá u daní spotřebních. Tam už není takový obraz. Na př. v r. 1936 činí výnos daní spotřebních 1.940 mil. Kč, avšak v r. 1936 činil tento výnos 2.108 mil. Kč, tedy ne méně, nýbrž více o 68 mil. Kč. Stejný obraz jevíc se u daně z obratu. Tedy v době krise se vybere méně na daních přímých a více na daních spotřebních. O čem svědčí tato skutečnost? Že se tato břemena převalují na nejubožší, na široké masy pracujících vrstev. Drobní lidé platí, boháči platiti daně odpírají a dokonce daně defraudují.