Nedávno jsme měli jasnou ukázku toho na Brněnsku. Vedli jsme kampaň proti firmě Plaček, dokonce jsme se dotazovali, jak to stojí s touto firmou. Bylo nám odpověděno, že se koná řízení, ale máme obavu, že to s firmou Plaček dopadne jako na př. s firmou Vichr. Firma Vichr měla také nesrovnalosti pokud se týče placení daní, také nepřiznávala svůj příjem. Ukázalo se, že je dlužna na daních asi 1 mil. Kč. (Sen. Mikulíček: Což to je proti Baťovi!) Byla jí nadiktována pokuta, poněvadž v Praze se rozhodlo v tom smyslu, že se to slevuje na pouhých 300.000 Kč. Tedy to jsou zjevy, které by přece jen neměly býti přehlíženy a je povinností vlády resp. ministerstva financí, aby po té stránce byla zjednána náprava, poněvadž není možno soustavně uvalovati břemena na pracující masy, a aby velcí se daňové povinnosti vyhýbali. To je logické, že následkem neplnění povinností bohatých vůči státu rostou dluhy obcí a okresů. Jak to vypadá na př. v zemi Moravskoslezské? Nechci to široce rozváděti, řečník přede mnou, pan kol. Ried1, se zde zabýval těmito bolestmi země Moravskoslezské a zároveň také potřebami města Brna. Země Moravsko slezská vykazuje v r. 1936 592 mil. Kč dluhů, okresy 258 mil. Kč a obce 2.337 mil. Kč. To jsou jistě dluhy hodně vysoké.

Z uvedeného je vidno, s jakými obtížemi musí země Moravskoslezská zápasiti. Jen mimochodem uvádím, že na př. v r. 1936 měla země Česká možnost zvýšit své rozpočtové potřeby o 45 mil. Kč. Naproti tomu u země Moravskoslezské se to neprojevilo. Pan kol. Riedl, zde mluvil o potřebě silnic, o zestátnění železnic. Země Moravskoslezská se toho soustavně domáhá, ale bez úspěchu. Já bych se však chtěl zmíniti v dnešní debatě hlavně o otázce nezaměstnaných. Dnes vykazuje země Moravskoslezská obrovský počet nezaměstnaných. V Brně a okolí máme. dnes téměř 12.000 nezaměstnaných dělníků. Veliká nezaměstnanost má nepříznivý vliv na hospodářství města Brna. Situace nezaměstnaných se stává prostě ustále kritičtější. Je zajímavé sledovati výrobní proces, jak jsou dělníci do výroby zařazováni. Na př. r. 1929 - to byl poslední rok konjunktury a počátek krisového období - měli jsme asi 42.000 nezaměstnaných dělníků. Dnes výroba dosáhla téhož stupně jako r. 1929, dokonce v některých odvětvích průmyslu byla překročena, dnes však máme v republice přes ¹/₂ milionu nezaměstnaných dělníků! V čem to tkví, kde jsou příčiny? Prostě je to nebývalé vystupňování výkonu. Jsou to důsledky šílené racionalisace. Na př. u hornictva, kolik tisíc horníků bylo propuštěno v posledních obdobích! A nelze tvrditi, že by celkový výkon horníků, přes to, že jich bylo tolik propuštěno, poklesl. Naopak dosahuje takřka té výše, jako r. 1929. Kdo na to doplácí a kdo naproti tomu na tom vydělává?

Pan sen. Olejník zde na př. vytýkal jednostrannost péče o nezaměstnané a uváděl, že by na př. majitel do 4 korců půdy měl býti také přijat do zaměstnání. Vážený senáte, my komunisté proti tomu nejsme, avšak jaká je skutečnost? Mám své zkušenosti. Ke mně do sekretariátu chodí spousta nezaměstnaných dělníků. Jaká je dnes prakse při udílení podpor v nezaměstnání a při přidělování za městnány? Muž je bez zaměstnání a manželka má posluhu. Její měsíční příjem za posluhu činí 92 Kč. To je důvod, aby nezaměstnanému zamítli podporu v nezaměstnanosti. Rád bych viděl toho pána, který by měl odvahu sestaviti jídelní, lístek, aby rodina s tímto mizerným příjmem vystačila. Nevím, jaký by to musel býti eskamotér. Ale je to důvod pro odmítnuti podpory v nezaměstnání. A co je tu horšího, ten člověk, když se hlásí o zaměstnání, nedostane je, poněvadž prý nepobírá podporu v nezaměstnání! Tak mně nyní řekněte, co má dělat? (Sen. Mikulíček: Jít krást!) Co by mohl jiného dělal, než vzít provaz a pověsit se anebo jít krást. Jiného východiska není. To jsou zjevy, kterých nelze přece přezírat. (Výkřiky.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím neračte vyrušovat!

Sen. Juran (pokračuje): Byl jsem nedávno volán do Třebíče, abych tam vykonal intervenci na okresním úřadě, poněvadž je tam spousta nezaměstnaných a příděl poukázek na potraviny nepatrný. V Třebíči je 2.708 nezaměstnaných a z tohoto počtu dostává pouze 1.005 podporu podle gentského systému a 471 podle stravovací akce. 1.163 dělníků je vůbec vyřazeno z podpor. (Sen. Mikulíček: Na Zlínsku je 1.300 nezaměstnaných a dostávají na 5 neděl 8.000 Kč!) A co doporučuje pan okresní hejtman nezaměstnaným? Aby si podali přihlášky o chudinskou podporu na obec. Ty obce stejně nemohou plniti dnes své povinnosti při svém omezeném příjmu a jak by to vypadalo, Kdyby byly skutečně donuceny, aby přiznávaly chudinskou podporu nezaměstnaným? (Sen. Mikulíček: 20 Kč měsíčně a ztrátu volebního práva!)

Chtěl bych se však dotknouti jedné věci. Zemědělská rada pro dechy vydala publikaci Nezaměstnanost a podpory v nezaměstnanosti. Je třeba se o této věci zmíniti. V této publikaci se píše o demoralisaci. Doslova se píše: "Tato demoralisace se projevuje nejen u nezaměstnaných, kteří podpory v nezaměstnání přijímají, nýbrž i u těch, kteří často, namáhavě pracujíce, zjišťují rozpor: z výsledků jejich přičinění, odváděných ve formě daní, jsou placeny podpory, nebo uzavíráním státních půjček se zatěžuje jejich poctivě nabytý majetek." (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Doporučoval bych, ať tu nemravnost odčiní, ať ty dělníky zaměstnají. Vždyť československý lid je zvyklý na práci a každý rád bude se snažiti, aby tu práci nalezl. Vždyť přece v samotné této publikaci se musí konstatovat, že je tu něco nezdravého: "V roce 1929 byl podle dosti přesných podkladů pojištěn celkem souhrn dělníků, jejichž mzda činila asi 15 miliard Kč. Podle pojištěného dělnictva v r. 1933 odhaduje se pokles mezd pojištěných dělníků asi na 9,7 miliard Kč, tedy pokles o 5¹/₄ miliardy Kč. Při srovnávání s poklesem mezd je odhadováno, že asi 33 miliardy Kč jde na vrub poklesu zaměstnanosti, zbytek, t. j. 1¹/₂ miliardy Kč na vrub obecného poklesu mezd."

Tedy zde se musí konstatovat, že dělníci byli zkráceni na mzdách o více než 5 miliard Kč a pochopitelně, že tento nízký příjem musí také míti pliv na konsum. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

A jsou tu ještě jiné věci. Co říká průměrný zemědělec? "Průměrný zemědělec se, s naší státní politikou, spočívající v nouzových podporách bez protihodnoty pracovní, nikdy nesmíří." Zde se vytýkají zvláště podpory v nezaměstnání. "Sám vychován v tuhé práci, která mu mnohdy neopatřuje ani nejnutnější existenční minimum - na venkově je průměrně nižší než ve městech a průmyslových střediscích - ohrožen vždy nepříznivými vlivy povětrnosti a jiných risik, jemuž nikdy nikdo nedá, čeho si přičinlivou prací nezaslouží, Nechápe morálku peněz bez práce, a nechce dokonce chápati,, že nárok na podporu je spojen s členstvím některé politické odborové organisace. Gentský systém proto nemá u něho přesvědčující morálku."

Vážený senátu! Pročpak ti páni lezou do měst? Proč tam organisujete ty dělníky, a za jakým účelem? My víme proč. Když byla stávka stavebního dělnictva na Brněnsku, co dělala tato žlutá organisace? Dnes je na Rosicku vyřaděná spousta havířů. Myslím, že p. ministr soc. péče inž. Nečas je o tom informován. Po té stávce nebyla přijata spousta havířů do zaměstnání, ale rolničtí synkové až tam kdesi z hor se prostě posílají do zaměstnání jako havíři. Aktivní havíři chodí vedle šachet, aniž mají naději, že se dostanou do zaměstnání. Je třeba to míti na zřeteli, když chcete kritisovati, abyste se podívali na tu skutečnost. Myslím, že dělník, který je nucen jíti někdy k vám, nedělá to s nadšením, nýbrž s odporem a poněvadž je situace taková, pochopitelně v této neutěšené situaci zakolísá a nezbude mu konečně, než aby prodal svoji duši.

"Druhá zásada, kterou je třeba voliti k odstranění příživníků při státní sociální politice je: Kdo nepřijme nabídnutou práci, budiž škrtnut ze seznamu nezaměstnaných. V tomto směru se mnoho hřeší i na venkově."

Vážení! Jsem teď u toho, proč odpoutáváte zemědělské dělníky od původního zaměstnání. Proč je neponecháváte v zaměstnání, proč je vlastně posíláte jako konkurenty do továren, aby znemožňovali jakýkoli zápas za zvýšení mezd atd.? To je úkol těchto organisací.

A dále: "Je třeba také vybřednouti z dosavadního falešného názoru, že každý nezaměstnaný je ubohou obětí hospodářské krise. Jsem pro svoji osobu přesvědčen, že sebevědomý a mravně založený člověk musí pokládati podporu v nezaměstnanosti za prozatímní výpomoc v nouzi, ale nespoléhá na ni a snaží se z tohoto mravně ponižujícího stavu co nejdříve vybřednouti."

Jenomže, vážení pánové, mnohdy to úsilí je marné. Tady p. kol. Riedl řekl, že na př. jen v textilu v Brně je 800 nezaměstnaných textiláků. Pošleme-li tedy toho člověka někam

pracovat ven, myslím, že by na konec zplakali oba, jak ten rolník tak ten textilní dělník, poněvadž ten dělník je zaměstnán od malička v textilu a má příliš malé ponětí o zemědělské práci. Myslím, že touto publikací nemůže býti pracující dělník nadšen a že se s tím nemohou ztotožniti ani ti prostí venkovští rolníci. A takovéhle věci vydává Zemědělská rada pro Čechy, český odbor.

Konečně, vždyť jsou zde důsledky celé té hospodářské situace. Když se nedávno projednával pro r. 1938 rozpočet, předložil nám p. ministr zdravotnictví dr Czech exposé, kde nám líčil situaci, jak to vypadá v těch okresích, které jsou postiženy mimořádnou nezaměstnaností:. Byla provedena statistika z 89 okresů. A co bylo konstatováno podle exposé p. dr Czecha? Bylo zjištěno, že 8,3 % dětí trpí podvýživou, 43 % z těchto dětí trpících podvýživou trpí mimořádnou podvýživou, 88 % je chudokrevných, 8 % má poruchy kostry, 58 % má zvětšení mízních uzlin, 63 % má zkažený chrup, u 39 % je úplně zkažený chrup, a pouze 21 % dětí spí ve vlastním lůžku. To jsou důsledky těchto poměrů v nezaměstnání. A ještě přijdou lidé, kteří to považují za přítěž, kteří považují vyplácení podpor v nezaměstnání za nemorální. (Sen. Mikulíček: Při tom se posílá za poloviční cenu zrno a mastnota do Německa!) Ono to potom tank vypadá. Máme ministerstvo soc. péče, ale kdo má tady největší vliv na podpory v nezaměstnání? Nedávno jsem byl, jak jsem již uvedl, v Meziříčí a Třebíči, a intervenoval jsem. Bylo mně řečeno, že jsou zde nějaké přebytky a že je možno dodatečně žádat příděl pro obce, které byly mimořádně postiženy. Ale mají to provádět okresní úřady a zemský úřad. A jak se to provádí? Jednoduše se to nedoporučí. A kdo o tom rozhoduje? Hejtmani na zemských úřadech. Jsou to vesměs exponenti agrární partaje. Postupuje se tvrdě, bezohledně, aniž jsou zkoumány potřeby těch nezaměstnaných. Vyřaďují se celé okresy, na př. byl zamítnut Beroun. Při intervenci bylo zamítnutí odůvodněno tím, že prý okr. úřad poslal výkaz později o 24 hodiny. Když takový byrokrat má na, tom zájem, aby byli dělníci zbaveni podpory v nezaměstnání, provede to prostě takovým způsobem. A jak to vypadá jinak? Je logické, že když rozpočet pro nezaměstnané byl snížen téměř o ¹/₄ miliardy, je těžko s ním vyjíti. To víme, ale není možno postupovati takovým způsobem jako se to děje, tvrdě, poněvadž se dostavují důsledky menšího přídělu cukru, mouky, krup, kávy atd. A když se tady vyčítá podpora těm nezaměstnaným, doporučoval bych, aby byla také vydána statistika o tom, jaké mají tito páni výhody a příjmy. Zde pán zpravodaj o účetní uzávěrce Modráček tvrdil, že stát doplácí na obilní monopol 100 mil. Kč ročně. To není present? A kdo tím disponuje? Bylo by třeba, aby byl vydán seznam subvencí, kolik dostala partaj na vzorná hnojiště, na plemenné býky, při rozdělování podpor při živelních pohromách. Kdo s tím hospodaří a kdo na tom vydělává? (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Prosím, cukrovarnický syndikát v Hodoníně: 25,464.838 Kč celková kapitálová hodnota, účast na hospodářských družstvech činí 47 mil. Kč! Kdo dostává tyto prachy? Jak se tyto peníze úrokují? To je potřeba také uvést a podle toho postupovat. Mimo to jsou zde ještě jiné výhody. Obchod s obilím je vůbec ovládán agrárními družstvy; rovněž obchod se semeny, s dřívím, vejci, máslem atd. Přátelé, nedá se nic vytýkat, nedá se závidět té bídě, nýbrž je potřebí bídě pomáhat, a to by bylo nejúčelnější.

Při této příležitosti bych chtěl poukázati na jednu okolnost. My pochopitelně vedeme boj proti nízkým mzdám, proti tomu ožebračování pracujících mas. A jaké to má důsledky? Zde bylo hovořeno o tom, že situace je vážná a že je potřebí dosáhnouti semknutí všeho občanstva za účelem obrany státu. Ale to také něco podmiňuje! Aby ten hladový člověk byl nasycen, aby věděl, co má brániti a aby nakonec byl také schopen tu zbraň unést; ale při dosavadní praksi tomu tak není. Zmínil jsem se zde o daňových defraudantech. Tady soudr. Mikulíček vykřikoval, jak to dělá firma Baťa. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Jaký je režim u pana Bati, jak se tam nakládá s dělníky? Když si náš časopis dovolí kritisovat, je konfiskován. Naše časopisy jsou konfiskovány, žalovány, ale ještě něco více.

Máme tu jeden takový drastický případ. V Hodoníně byla v neděli dne 27. února provedena prohlídka v sekretariátě XIII. kraje KSČ, v místnostech redakce "Moravského Slovácka" a v bytě redaktora jmenovaného časopisu Jaroslava Jermana, vesměs, jak jsem již uvedl, v Hodoníně. Povolení k provedení domovní prohlídky vydal okr. soud v Hodoníně pod č. j. 206/38 ze dne 26. února 1938 pro podezření ze zločinu podle §§ 5 a 6 zákona na ochranu republiky. Kdo ten Baťa už dneska vlastně je? On bude používati také takové ochrany, jako nevím kdo! O povolení k prohlídce byl požádán okr. soud firmou Baťa ve Zlíně. Firma Baťa v žádosti o domovní prohlídku uváděla, že se jí ztratila důležitá obchodní kniha a že tudíž jde o průmyslovou špionáž. Že podezření bylo naprosto,bezdůvodné dokazuje negativní výsledek prohlídky. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Pravým důvodem žádosti firmy Baťa o provedení domovní prohlídky bylo toto: Týdeník "Moravské Slovácko" je list, který bezohledně kritisuje veškeré zlořády, nesprávnosti a porušování zákonů firmou Baťu a chrání zaměstnance této firmy před vykořisťováním a útlakem. Je to jediný časopis v hodonínském kraji, který se nedal Baťou zglajchšaltovat ani placenými inseráty ani terorem. Firma Baťa zasílá soustavně redakci časopisu "Moravské Slovácko" tiskové opravy, které musí časopis otiskovat podle platných zákonů, i když neodpovídají pravdě. Firma Báťa pronásleduje časopis také tiskovými žalobami a odpovědný redaktor Jar. Jerman je v 5 případech firmou Baťa žalován. Přel projednáváním těchto žalob prohlásil odpovědný redaktor Jan. Jerman, že nastupuje o všech tvrzeních v inkriminovaných článcích uvedených důkaz pravdy a předloží soudu důkazy. Těchto důrazů se firmu Baťa bála a proto žádala soud o povolení prohlídky pod záminkou, že se jí ztratila obchodní kniha. Prostě proto, aby mohla býti prohlídka provedena nerušeně, nebyla provedena v sobotu dne 26. února, kdy k ní bylo dáno povolení, nýbrž až v neděli, dne 27. února, kdy v sekretariátě a v redakci nikdo není a místnosti byly zavřeny A poněvadž byly uzavřeny, tak si je prostě otevřeli paklíčem. Že neběželo o obchodní knihu, je nejlépe viděti z toho, že četníci po této protizákonné přehlídce přeházeli korespondenci sekretariátu a redakce, protože hledali něco jiného a ne obchodní knihu. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Proč to uvádím? Prosu proto, že dělnická, strana, která hájí zájmy dělníků, nebude míti na příště možnost těch utlačovaných dělníků se ujmout. Když se to takto postaví, když takový boj, který se vede s takovým kapitalistickým žralokem, se nakonec označí jako průmyslová špionáže, když se povolí za tím účelem prohlídka v sekretariátě a v redakci, myslím, vážení pánové, že to řve a že by se nad tím každý poctivý socialista a demokrat měl pozastavit, poněvadž se zde uplatňuje vliv těžkého kapitálu. Zájmy těch drobných lidí se pomíjejí a proto pochopitelně, když my se postavíme na obranu těchto lidí, vytýká se nám, že bojujeme proti státu, že okrádáme o republiku. Myslím, že se to takto stavěti nedá, a myslím, že by bylo potřebí postaviti to jinak. Ten, kdo dělníky okrádá, kdo takovým způsobem jim zdražuje životní potřeby, kdo dělníky takovýmto způsobem vysává, ten, myslím, málo přispívá k obraně státu, poněvadž tímto postupem obrana republiky podlamuje. My pohopitelně neustaneme ve své práci, přestože jsme si vědomi té neutěšené situace, a dělníci to také pochopí.

Chci jen uvésti jeden takový charakteristický případ. Byl jsem nedávno na veliké schůzi nezaměstnaných ve Velkém Meziříčí. Tam byla usnesena resoluce ne námi diktovaná. Tato resoluce bude také poslána všem klubům i vládě. Co říkají dělníci? Jen úryvek z této resoluce: "Zjišťujeme, že existence převážné většiny dělnictva a středního stavu je krajně ohrožena. Není stálé práce, dělnictvo v důsledku krise veliké části výroby se stalo dělnictvem sezonním. Pracuje se pouze 2 až 6 měsíců v roce za nudy, které jsou daleko za stoupající drahotou. Investiční práce nestačí udržeti existenci rodin. Lid nemá možnosti nákupu životních potřeb, děti a staří příslušníci rodin jsou podvyživeni a živitelé hladoví. Je ochromen malý obchod a živnosti. Je mnoho přestárlých, mnoho těch, na které se podle gentského systému podpora nevztahuje, mnoho těch, co mají nároky a přes to z úsporných důvodů jsou odmítáni. Existence těchto občanů je krajně zoufalá a vyžaduje okamžité pomoc".

A jako dodatek říkají nezaměstnaní dělníci: "Jsme si vědomi těžké mezinárodní situace i toho, že republika je ohrožena. Jsme rozhodnuti hájiti práva republiky, demokracie a lidu, za každých obětí. Aby však tato obrana mohla býti úspěšná, pokládáme za naprosto nutné, aby všechny naše demokratické a pokrokové strany semkly se do nejužší spolupráce. Aby postupovaly proti reakci a vnitřnímu i vnějšímu fašismu energicky. Aby ihned daly lidu chléb a práci, neboť toho lidu zdravého, nasyceného lidu, který je si vědom své svobody i sociální rovnosti, je třeba, aby ohrožená republika byla zabezpečena. Nechť všechny náklady s tím spojené i náklady s ochranou národa jsou uhrazeny ze zisků bank, kartelů, velkopodniků, které i v dnešní těžké době vydělávají mnoho milionů."

Z toho je zřejmo, že dělníci přes neutěšenou situaci jsou si vědomi toho nebezpečí, ale vážení pánové, nesmí se zde na to hřešit. To neznamená, když je situace vážná, že by dělníci museli býti odsouzeni k mlčení a museli hladovět stůj co stůj. Tak si to nepředstavujeme, představujeme si to tak, aby byly splněny povinnosti vůči těm, kterým případně snad v dohledné době veliký a těžký úkol. Chci nakonec zdůrazniti, že pro takovou práci, která by zabezpečovala pracující masy v tomto boji za lepší zítřek, se stavíme k disposici ve vědomí, že náprava musí býti zjednána stůj co stůj. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Sechtr. Dávám mu slovo.

Sen. Sechtr: Slavný senáte!

Když jsme projednávali minulého roku rozpočet na letošní rok, byl jsem přihlášen také k slovu a řekl jsem, že sice rozpočet máme před sebou, ale že bude těžší tento rozpočet také vyplnit, zdali totiž číslice, které v tamto rozpočtu jsou obsaženy, se také seženou. A nyní při předložení uzávěrky za r. 1936 máme v ruce dokument, že to s rozpočtem na r. 1938 dopadne asi právě tak jako s oním za r. 1936, totiž že nám budou scházeti určité peníze, které nebylo možno vybrati a to z těch důvodů, že lid tone v krisi, nemá práci a co hlavního, že je brzděn zná každou cenu vývoz do okolních států jen proto, že buď s těmi státy nesympatisujeme, protože mají jiný režim, nebo že by nám režim, který máme u nás, netrpěly.

A proto ujímám se slova i dnes a mohu zdůrazniti, že zhoršená zemědělská krise trvá dále, naopak jest větší, a právě z těchto důvodů můžeme očekávati, že uzávěrka, která nám bude předložena za r. 1938, bude ještě daleko smutnější, než je uzávěrka předkládaná nám dnes. Je sice pravda, že zemědělec má tím neustále ze všech stran vyčítaným obilním monopolem zajištěny ceny na celý rok a že chráněn je právě tímto ustanovením zemědělec nejmenší - poněvadž náš drobný zemědělec nemůže vyčkávat, až se zlepší situace, nýbrž při své menší živnosti a větší spotřebě dnešní doby jest nucen, aby okamžitě po vymlácení zpeněžil svoji úrodu a tu je právě dobré pro něho, že je obilním monopolem ustanovena cena na celý rok - stejná ale přes to můžeme říci, že ceny stanovené obilním monopolem nejsou ještě ty ceny, za které vyrábějící rolník by měl zaplacenu svoji mzdu. Naopak musíme tvrditi a přesvědčil jsem se také na své vlastní kůži, že vyrábějící zemědělec dnes přes to, že jsou.stanoveny ceny monopolem - a mnozí tvrdí, že vysoké - ještě prodělává. Je vidět, že v okolních státech jsou dnes ceny daleko vyšší, ačkoliv jsou tam poměry průmyslové jako u nás, ovšem že mi někteří namítnou, že v zemědělských státech jsou ceny nižší. Ale tu musejí vzíti na vědomí, že v těchto státech jsou docela jiné podmínky, a my bychom mohli zase, kdyby nám toto bylo vyčítáno, říci, že v Číně jsou také lacinější síly průmyslové, nežli jsou u nás v Československé republice. Vyčítají-li se nám vysoké mzdy, mohli bychom vyčítati i my. Uvádím to proto, že v některých kruzích stále a stále se udržuje myšlenka, že náš průmysl není někdy v cizině schopný konkurence, protože má veliké výrobní náklady, které prý mu způsobuje zemědělství svými vysokými cenami, že tomu tak není, toho nejlepším důkazem je na př. Německo, které je naším konkurentem na světovém trhu, a má ceny všech zemědělských výrobků, tedy také obilí, daleko vyšší než u nás. Musím tedy prohlásiti, že naše zemědělství není uspokojeno nynějšími cenami obilnin, protože tyto ceny v mnoha oblastech nejsou rentabilní, a že se bude domáhati jejich zvýšení, tím spíše, poněvadž následkem devalvace a vzestupu cen na světových trzích stouply ceny všeho toho, co zemědělec kupuje, zvýšily se tedy jeho výrobní náklady. Aby mi bylo dobře rozuměno, to není výtka obilnímu monopolu, který letos ceny vlastně neurčoval, a není to také výtka vládě, která tyto ceny určovala - a víme, za jak obtížných okolností - ale je to nejen výtka,,nýbrž těžká obžaloba těch, kdo ve vládě se bránili zvýšení obilních cen.

Ještě daleko horší jsou poměry v živočišné výrobě. Srovnáváme-li výrobu rostlinnou a živočišnou, vidíme právě úspěch programu naší strany, neboť regulace obilního trhu obilním monopolem přinesla, jak jsem již dříve řekl, když ne zcela. rentabilní, tedy alespoň pevné obilní ceny, a zemědělec ví aspoň po celý rok, na čem je. Ale v živočišné výrobě nejsou konány žádné zásahy, a tak vidíme neobyčejné kolísání cen a nyní jejich hluboký pokles. Musím si stěžovati, že živočišný dovozní syndikát dovoluje příliš veliké dovozy a tím stlačuje ceny na domácích trzích. Chápeme důležitost hospodářských a politických styků s podunajskými státy a různost, aby Podunají bylo konsolidováno nejenom politicky, nýbrž i hospodářsky. Musíme však již předem upozorniti, že hospodářská situace našeho zemědělství není taková, aby připustila a umožnila, aby zemědělství samo zaplatilo účet tohoto hospodářského sblížení. Naše zemědělství přineslo zde obětí více než dost, a bohužel nevidí, že také jinde by byla stejná ochota. Není možno dovážeti k nám z podunajských států zemědělské výrobky, kterých máme sami již více než dost. Připuštění a umožnění dovozu těchto zemědělských výrobků k nám nezvětšilo by rozsah obchodu s podunajskými státy, ale mělo by jen za následek enormní pokles cen a tím další zhoršení zemědělské krise. Víme však, že tam, kde bylo by možno zvýšiti dovoz z podunajských států na úkor dovozu ze států zámorských, kde nemáme ani obchodní ani politický zájem, se tak z nepochopitelných důvodů neděje. Naše továrny na umělé tuky jsou největším konkurentem nejenom našemu, nýbrž i jugoslávskému a rumunskému zemědělci. Nechci vypočítávati, o kolik desítek milionů bylo by možno zvýšiti dovoz z Jugoslavie a Rumunska bez poškození našeho zemědělství, kdybychom měli rozhodnost a odvahu, zakázati dovoz surovin pro výrobu umělých tuků ze zámoří. Zde však bohužel, postupujeme od 10 k 5, neboť výroba umělých tuků a tím také dovoz surovin ze zámoří stoupá. Na živočišné výrobě mají životní zájem právě nejširší vrstvy drobných zemědělců, a proto neustaneme, dokud i zde nedosáhneme takových opatření, která by zaručila rentabilní ceny.

Nevím již, po kolikáté zde v.senátě i v posl. sněmovně mluví se o oddlužení zemědělců. Je to však věc tak důležitá a nutná, že o ní mluviti musím a říkám, že o ní budeme nejen mluviti, ale budeme se jí také co nejdůrazněji domáhati. Následkem dlouhotrvající zemědělské krise je to existenční otázka tisíců zemědělců, kteří bez této pomoci se na svých hospodářstvích udržeti nemohou.

Daří-li se kde zemědělcům špatně, je to především v okresech kolem Prahy. Zdá se to snad nepřirozené, že zemědělcům, kteří mají svá hospodářství celkem v úrodném kraji a kteří mají takřka za humny veliké konsumní středisko, vede se nejhůře. Bohužel je tomu tak. Všechny nevýhody, které má blízkost Prahy, jim zůstaly, jako nejvyšší mzdy, nedostatek dobrého dělnictva, nejvyšší obecní přirážky, z kterých nic nemají, protože jejich výnos je obrácen především k tomu, aby obce mohly plniti svoje povinnosti k těm, kdos nově si postavili v nich své domy a domky a kteří na základě zákonů o podpoře stavebního ruchu jsou osvobozeni od obecních přirážel. Zůstala jim také speciální živelní pohroma, vyskytující se kolem velkých měst, která se jmenuje bezohledný výletník. Nikdo si nedovede představiti, jaké spousty škod tato pohroma znamená. Naproti tomu výhody, které blízkost velkého konsumního střediska jim dříve skýtala, jsou pryč.