Průmyslová výroba si to udělala nesmírně pohodlné, všecko, jak říkám, přesunula buď na stát nebo veřejnost věc tíze byla vyřízena. To je tak se všeobecného hlediska. Krise se nezastavila jenom před soukromými podniky, nýbrž vnikla také do státních podniků. Podívejme se na ně trochu zblízka.

Vezměme si největší podnik, železnice. Páni senátoři, slavný senáte, co tu bylo svého času útoku na železnice. Musili bychom se opravdu rdíti, kdybychom vzali do rukou protokoly a podívali se, co se všechno zde o železnici mluvilo, jak se kladla do hrobu, když jsme dělali ony dva automobilové zákony, říkalo se, jaké je to okrádání a nevím, co všecko, že by měla býti předána do rukou soukromých atd. atd. A ejhle! Dnes již tu. železnici nikdo neklade do hrobu. Dnes se naopak říká, že je nezbytná pro obranu státu, pro dálkovou dopravu, a naopak vidíme zdárné výsledky. Ani to nechci srovnávati, ale již v r. 1936 šlo to hodně dolů, asi o 200 mil. Kč, a teď nás překvapil pan ministr - nuncio vobis gaudium magnum - že budeme míti železnice bez deficitu. Ale pan ministr železnic se jich měl trochu dříve ujímati. Když byla železnice předmětem ze svědomitých útoků, byli jsme to pouze zde my s panem inž. Wintrem skoro samotni, kteří jsme říkali: když není co vozit, když stojí továrny a nepracuje statisíce dělníků, samo sebou se rozumí, že má železnice deficit. To je pochopitelné. Ale najednou ho nemá. Proč? Copak se tam stal zázrak? Stala se tam sice reorganisace, to je pravda, ale žádná sebe dokonalejší reorganisace nemohla změniti situaci tak, abychom měli najednou o 600. mil. Kč na příjmech v železnicích více než před tím. Tehdy nebyla ponechána na železničních zaměstnancích jedna poctivá nit, na těch vyšších i nižších. Samo sebou se rozumí, že dnes již nikomu nenapadne, aby chtěl snad železnici pronajímat. Také ve Francii prožívala stejnou krisi jako u nás. Tam jsou společnosti. Když bylo zle, společnost řekla: buď dostaneme subvenci, nebo železnici zavřeme. Co jiného se mělo dělat? Subvenci dostala a jezdilo se dále. A tak by to bylo bývalo i u nás. A také jedna věc je nesporná, že nebýti armády ne špatně, ale bídně placených zaměstnanců na železnicích, byl by deficit stejně dál. Je samozřejmé, že když dělá 40.000, 50.000 lidí stejnou službu jako druzí, ale jsou o polovici, ba ještě hůře placeni, že se to projevuje ve vyšších příjmech, Také zde hned máme doklad, jak jsme byli,strašně nespravedliví, když šlo o státní podnik. Přál bych si, aby tomu tak příště nebylo. Kdybychom bývali železnice dali do rukou soukromníků, vynesly by snad více, ale jezdilo by se dráže, platy zaměstnanců. by byly horší a mnohé a mnohé trati by musily býti zavřeny. Také vše to srovnávalo vždycky s Baťou. Já proti němu nic nemám, ale u nás je vždycky Baťa vzorem. Ovšem, Baťa při několika kilometrech dráhy, které má v bohatém kraji, kde si sám vozí lidi, má proti státním železnicím plus. Ale nevím, jak by to vypadalo, kdyby se mu daly trati v horských krajích.

Tedy to je jeden z nejdůležitějších a největších podniků. A půjdeme dále, k poště, telegrafu a telefonu. Její zisk dělal 35 mil. Kč. Byl by větší, kdyby pošta byla v rukou soukromých. To vám říkám předem. Kdyby ji dostal do rukou soukromník, jistě by z ní vydělal více nežli 35 mil. Kč. Ale ten by vám nedopravoval na př. dopis z Aše do Jasiny za 1 Kč nebo balíček za 5 Kč. A představte si, s jakou konkurencí měla pošta co činiti, jak si to dělají pohodlně soukromí dopravovatelé! Oni dopravovali do velkých měst hromadně balíčky levněji, ale do Zlámané Lhoty nedali tu jednu zásilku poště, poněvadž to by se jim nevyplatilo. Byla tu nezřízená konkurence jak se strany soukromých podnikatelů, tak i železnic. A železnice to začaly dělat také. Chcete-li, aby pošta vynesla více, vynese, ale bude dražší. Bohužel, musím to říci.

Teď tu máme telefonisaci, o které se mluví v poslední době. Před 3 lety jsem přišel s návrhem na telefonisaci venkova. Víte, jak se nakládá u nás se všemi iniciativními návrhy. Házejí se prostě do koše. Tehdy jsem odůvodňoval: Copak telefonisace je obchodní věc? To je věc veřejná. Můžeme si představiti bez telefonu obranu státu, vojsko, bezpečnost atd.? Samo sebou se rozumí, když má pošta prokazovati také služby veřejnosti, že má za to něco dostati. Proto jsem chtěl, aby něčím přispíval stát na rozšíření telefonní sítě z veřejných prostředků, když k veřejným prostředkům se telefonu mělo a má použíti. Je to přece pochopitelné, když je to dnes podnik a dříve to nebyl podnik. Já jsem se zde zuby nehty bránil 10 let nebo jak dlouho, aby pošta nebyla prohlášena podnikem. Říkal jsem: To přece nemá nic společného se skutečným podnikem. Za Rakouska, za monarchie, a až do r. 1924 nebo 1926 se u nás stát staral o poštu. Ten jí stavěl telefon, telegraf a budoval - ovšem že si příjem bral - poněvadž uznával, že to je ústav, který má sloužiti ku blahu občanstva a ne k výdělku. My jsme však řekli ne! Nuže, když vydělávat, tak vydělávat. Aby někomu něco dělala zadarmo, sto není správné a nemůže se to ani žádat. Ona musí vykázat určitý zisk, poněvadž, jestliže ho nevykáže, co tady řeknete? Špatně hospodaří. To jinak, prosím, nejde.

Nuže, nyní se přichází s telefonisací. Že srdce bych si přál, aby to přišlo. Také se mluví o osvobození od poštovného, kterým se zabývala dokonce i úsporná komise. Dokud se stát staral o poštu, bylo by nesmyslné, aby sám sobě platil. Teď však má stát platit za dopravu svých zásilek, když je to podnik. To je pochopitelné. Komu dělat jaké úsluhy? Když podnik, tak podnik. Ale mělo by to také smysl výchovný. Nepsalo by se tolik. Dnes se nešetří, je to zadarmo. Prováděla by se tu určitá reforma via facti. Uvidíme, snad k tomu také dojde. Ale co jsem řekl o železnici, pokud jde o zaměstnance, platí také o poště. Pošta by neměla pak výsledek tak pěkný, zisk tak slušný, kdyby nezaměstnávala armádu špatně nebo bídně placených zaměstnanců. To se musí říci.

V čem si ovšem dobře počíná - ale tady jsem takovým kacířem - to je, pokud jde o filatelii. Já nesbírám známky, poněvadž jako poštovní úředník jsem vždycky dbal zákazu, že poštovní zaměstnanec sbírati známky nemá, poněvadž to svádí - k čemu, to vám nemusím říkat. Prosím, tady si počínáme tak trochu, řekl bych, hodně obchodnicky. Není jediné příležitosti, abychom nevydali nějakou známku jednou s cokýnkami, jednou bez cokýnek, jednou tak, jednou onak. Když to lidská vášeň chce, s pánembohem, tak jí k tomu, dopomozme.

Tak tu poštu nebudeme také chtíti pronajmouti a kdyby měla více vydělávat, museli, bychom zdražiti poštovné.

A teď přejdu zase k jinému podniku, ke spořitelně. Vydělává 14 mil. Kč, r. 1936 dokonce ztratila 2¹/₂ mil. Kč proti rozpočtu, poněvadž vydávala titry - měnili jsme je a nic za to nedostala, atd.

14 mil. Kč zisku při obratu - slavný senáte, neomdli - 270 miliard, na milionů, ale miliard! Dovedete si představiti peněžní ústav, který by hospodařil při obratu 270 miliard se 14 milionovým ziskem? Vždyť je to zadarmo. Tady blahodárnost poštovní, spořitelny je tak evidentní, že je škota každého slova. Předně je tu armáda také špatně placených úředníků a zaměstnanců. Rád bych viděl soukromý ústav, jaký by měl plat jeho guvernér, jestli by měl také 100.000 Kč. To má tak vrátný někde v bance, nebo prokurista v nejlepším případě. Takhle platíme my lidi a teď se řekne, že se nehospodaří, že je tu nehospodárnost. Jaká nehospodárnost? Vždyť malý živnostník nepotřebuje vůbec vésti knihy, ty mu vede poštovní spořitelna, on potřebuje pouze výtahy dávat na hromadu, příjem - vydání, a má účetnictví. Nemám tak mluviti, že ano, ukazovati cesty ke zdražování, ale musím tak mluviti, poněvadž zde byly nezřízené útoky proti státním zaměstnancům. Neoceňuje se jejich práce, jejich blahodárné počínání vůči veřejnosti.

Při této příležitosti bych chtěl ještě něco říci o jedné věci, která mně pořád leží na srdci - a jednou k ní dojde - to je ministerstvo dopravy, abychom soustředili do jedněch rukou veškeru dopravu. Jak jsem s tím přišel, chtěli mne zastřelit, oběsit atd., já nevím. Říkal jsem, to je přece samozřejmé, tu bychom měli odstraniti konkurenci, kde jde o lidské životy. Chtěl jsem, aby konkurence na silnici odpadla pronájmem tratí soukromým podnikatelům. Jestliže dokonce i živnostenská strana dnes přichází - nechci mluviti politicky, chraň nás bůh - s maximálními cenami, nebo jak se to jmenuje, u holičů a nevím kde všude a odstraňuje se konkurence, tak zde, kde běží o lidské životy, by měla konkurence skutečně odpadnout.

Mělo by to ještě jiný smysl. Dne 24. prosince loňského roku stalo se veliké letecké neštěstí, jak je vám známo, a dodnes není vyšetřeno. Proč? Poněvadž se tu hádají dvě ministerstva o kompetenci, ministerstvo veř. prací a ministerstvo pošt, jeden strká na druhého, a my dodnes nevíme, kdo je vinníkem. Kdyby tu byl jeden objekt, který vyřídil, nemohlo by to být. (Výkřiky sen. inž. Marušáka.) Ale my bychom ještě potřebovali přidělávat ministerstva a ne je rušit! To říkám jenom tak akademicky, ale tady by to bylo jistě na místě.

Nuže, teď pojďme dále, podívejme se na tabákovou režii. Jsem pevně přesvědčen, kdybychom měli výrobu tabáku v soukromých rukách, že bychom rozhodně vydělali víc! (Sen. inž. Marušák: Možná také méně!) Oh, ne, to by se dalo vydělati! Já bych si to sám troufal podniknout! Vydělalo se 1.160 mil. Kč, ale r. 1936 proti rozpočtu asi o 92 mil. Kč méně. Nebýti cigaret Vlasta, byl ten deficit ještě větší. Je ovšem pravda, že zaměstnanci v tabákových továrnách by nebyli tak placeni, pense by tam nebyla taková, jak jsme to také zde slyšeli z úst zpravodajů, kde se vytýkaly pense atd., také bychom jistě nekouřili tak dobré cigarety a tak dobré doutníky, jak kouříme dnes. Snad si bude nová správa počínat chytřeji. A hlavně bych zdůrazňoval propagandu v cizině! Rakousko dovedlo využít svých výrobků! Kam jste přišli, všude jste našli opravdu čilou propagaci rakouských doutníků a cigaretových výrobků! To my tak nedovedeme, ačkoliv jistě můžeme rivalisovat plným právem. Jak to bude teď, nevím, to je konečně jejich věcí. Nám by to dnes mohlo prospět, kdybychom se té myšlenky chopili.

Ale teď jde o jednu věc, o které také zde nebyla řeč, o pěstování tabáku na Slovensku. Když se začala pěstovat ve velkém pšenice, když jsme nemohli vyvážet tolik cukru, to byl pokřik, co budeme odbírat od států balkánských, když budeme soběstační! A tel, chceme býti dokonce i v tabáku soběstační! Jak jsme někdy nelogičtí! Chceme pěstovat i v té věci, kde to nikoho nikdy nenapadlo, autarkii.

Státní loterie, "Podejte štěstí ruku!", 22 mil. Kč. Jsou dobré.

A teď přejdu k jinému, již méně, řekl bych, oblíbenému státnímu.podniku, to jsou státní statky a lesy. Co jsem řekl o soukromém podnikání, platí samozřejmě také o státních statcích a lesích. Ani tam se nezastavila krise. Naopak, tam nemohl stát propustit dělníky, i když to učinil. Já se nijak nechci ujímat státních statků a lesů, chraň pánbůh! Jsou jednotliví úředníci na velkostatcích, kteří si myslí, že žijí ve feudálních dobách, že jsou feudálními pány, že si tam mohou s personálem a s lidmi dělat co chtějí, a proti tomu musíme být. R. 1935 měly státní statky a lesy 14 mil. Kč deficitu a r. 1936 měly již plus 12 mil. Kč! Zase zázrak. Kde se ten zázrak vzal? Jednak monopol, ten nepomohl jenom soukromému podnikání, ten pomohl i státním statkům a lesům. Potom výhodné smlouvy. (Sen. Šolc: Dřevo!) Ano, dřevo. (Sen. inž. Marušák: A nízké platy zaměstnanců!) Ano, to je všeobecné, to platí u železnic, u pošt a všude, že stát mizerně platí. Nuže, my vyvážíme dřevo, poněvadž máme smlouvy s Maďarskem, vyváželi bychom do Německa, jen kdyby Německo platilo, atd., tak žádný zázrak. Hospodářská konjunktura přišla jako u železnice, jako všude jinde, a snížila deficity Také se konečně rozhoupaly státní statky a lesy, pokud jde o rybniční hospodářství. Musím říci, že to, co se děje s reklamou třeboňských kaprů, je výborné. To je to, co se mi líbí, více než ta filatelier poněvadž to tam více sudí. (Sen. inž. Marušák: A lépe to chutná!) To je věc vkusu.

Stejně cukrovary. Tam byla těžkopádnost, to se zlepšilo. A teď při té příležitosti ještě několik slov o pozemkové reformě, o které se zase začíná hovořit. Studený obklad na hlavu! My jsme se dopustili - to se nedá ani říci - nevím jakých chyb, že jsme neprovedli řádnou kolonisaci zněmčeného území. Prosím, ať zni to pánové s německé strany prominou, ale my jsme si počínali příliš ležerně, tam kde jsme si to mohli docela jinak vypořádati, než jsme si to vypořádali!

Ale, bohužel, ani s lesy to neudělali, s ničím, tak jsme důvěřovali v mír a ve svět! To je vedlejší. Pekař měl pravdu, a tomu se přece může podkládati zlý úmysl, když napsal známou knihu "Omyly pozemkové reformy". Čemu měla sloužit pozemková reforma? Třem

věcem: znění zemědělského produktu, zvýšení produktu a zalidnění venkova. Dosáhlo se toho? Nedosáhlo. Zejména jsme měli za to, že pozemková reforma nám vyživí více lidí. Proto se to dělalo, aby venkov uživil více lidí, než když byla půda scelena. Toho jsme nedosáhli, bohužel, a teď se mluví o nové pozemkové reformě. Je tu také otázka útěku z venkova. Nebudu mluvit o příčinách, ale fakt je, že čeho jsme chtěli dosáhnout, jsme nedosáhli. Tu jen obklad na hlavu, pokud jde o novou pozemkovou reformu!

A teď přejdu k poslednímu, to jsou státní báně a hutě. Byly tu předmětem útoků, i osobních, nehezkých. Zase o nich platí totéž, co o soukromém podnikání. R. 1935 měly 24 mil. Kč, r. 1935 36 mil. Kč. Lepší se to. Co platí o soukromém podnikání, platí také o státních báňských a hutních podnicích. Něco je výnosné, něco výnosné není. Železo, sůl, uhlí vynáší. Příbram, stříbro, má 8 mil. Kč deficit, Jáchymov - to jsme si myslili, že je zlatý důl, ještě více než zlatý důl - radium, 11,5 mil. Kč deficitu, Baňská Štiavnica, zase stříbro, 6,2 mil. Kč, a teď přijde Podbrezová. Jakmile se začne mluvit o státních podnicích, hned je tu Podbrezová s 15 mil. Kč deficitu. Byl 20. (Sen. inž. Marušák: A Dubová ještě k tomu!) Ta není deficitní. To je spíše, řekl bych, otázka ministerské discipliny nebo nediscipliny, mělo-li se to tam stavět či nemělo, to je jiná věc.

Přišel jsem jednou k ministru dr Englišovi v zájmu zaměstnanců, poněvadž jsem byl předsedou Obce úřednické, a on mi povídá: Já vám pronajmu Podbrezovou za 1 Kč. Prosím vás, dejte mi tu korunu a budete nájemcem stamilionového podniku. - Já jsem na to řekl: Co s tím budu dělat? - To si dělejte, co chcete. Nezbylo by tedy, než že bych to musil zavřít. - A tak je to skutečně s Podbrezovou. Tam to buď zavřít nebo o tom mlčet - nic jiného se nedá dělat. Neříkám, že se tam hospodařilo vzorně, ale přece jenom prodělek nezpůsobil snad ředitel nebo úřednictvo nebo inženýři. (Sen. inž. Marušák: S tím se mělo počítat!) Mělo a musilo. 15 mil. Kč přece neprodělal nějaký ředitel. Je to podnik excentrický, nevýhodně položený, který není pro nás; my ho nepotřebujeme. Kdybychom zavřeli ještě víc takových podniků, nic by se nestalo, šlo by to dále. (Sen. inž. Marušák: Co s dělnictvem?) Tedy ať někdo tady vstane, a řekne: Já jej zavru. To nemusí být právě ministr Dostálek, ať to udělá někdo jiný, třeba předseda vlády dr Hodža, který je Slovák. Ať to zavrou, nic jiného se zde nedá dělat. Buď zavřít nebo mlčet a hledět to tam reorganisovat, poněvadž po mém soudu, kdyby se měla Podbrezová vyplácet - pardon, o tom nemůže býti vůbec řeči kdyby měla snižovat deficit, musilo by se tam dáti tolik peněz, všechno přeorganisovat a moderně vybudovat, že nevím, zda by se to v budoucnosti vůbec vyplácelo - a jiného vyhnutí není. Fakt je, že Podbrezovou ani její práci nepotřebujeme, ale není vyhnutí, musíme ji míči proto, poněvadž nevíme, co bychom dělali (Sen. inž. Marušák: S dělnictvem!) s dělnictvem. Jsou to dva tisíce lidí, a na druhé straně jsem zase objektivní a spravedlivý, když mně úsporná komise řekne 15 mil. Kč na jednu oblast - co ty druhé? Račte mně rozumět? Co platí pro Podbrezovou, kde platíme práci, kterou nepotřebujeme, to by platilo také všude jinde, kde máme státní továrny, a ty by taky zaměstnávaly dělnictvo. Ale to je politická věc, pravda, ať na to někdo sáhne. Tak proč křičíme, když se musíme s tou myšlenkou smířit? Každá věc má míti vždycky určitý účel, jen si to nezošklivovat. Copak my zde, ale když čte veřejnost, jak hospodaříme, řekne nám: Proč to trpíte? To není správné. (Sen. inž. Marušák: Veřejnost ví, že je to nutné v zájmu dělnictva!) No, dobře, ale nemáme to tak zošklivovat.

Řekl jsem, že Dubová je otázkou ministerské discipliny nebo nediscipliny, měla-li či neměla-li se tam stavět rafinerie. Vyplácí se a bude se vyplácet, je to konkurenční podnik. Nechci do věci zasahovat, to je věci ministrů a konec konců i úsporné komise a také snad naše, ale musili bychom vidět skutečně do zákulisí, jak to tam je. Nebo snad chcete zavřít Příbram, Jáchymov? (Sen. inž. Marušák: To je totéž jako Podbrezová!) Tedy nesmíme býti tak nespravedliví a věčně si to zošklivovat, když to býti musí.

A nyní ještě státní lázně. Fakt je, že se tam mnoho prostavělo. (Sen. inž. Marušák: To je pravda!) Dali jsme tam mnoho peněz, investovali jsme ohromné kapitály, myslili jsme si... (Sen. inž. Marušák: Dnes už se to nedělá, to bylo po převratě!) Vždyť je to nedávno, co se dělala Sliač. Ir1e že bych byl oproti Sliači, naopak, to je docela dobré, ale tam jsme prostavěli mnoho. Neměli jsme tam snad prostavěti tolik peněz; ale státní lázně jsou mně visitkou pro cizince; když přijde a vidí lázně v pořádku, je spokojen. Dejte to do

soukromých rukou, pronajměte Sliač, Tatry a jiné věci! Zeptejte se v Kremnici, jaké má potíže, s lázněmi, ve Štubňanských Teplicích, zeptejte se, jak dovede soukromý podnikatel zničit, zkazit návštěvu a všecko! (Souhlas.) A teď jsem se chtěl zase dovolávat Schuschnigga, jestli jste ho poslouchali, když mluvil o cizineckém ruchu. Rakousku se to také bude zajídat, nebude to tak familierní, jak to ubylo. To je konečně jejich věc, ale fakt je, že se v Rakousku kladla váha na cizinecký ruch, na turistiku. To vynášelo. Ale oni nemají ani desátý díl toho, co my můžeme ukazovat. A nejsou to jenom krásy! My máme léčivá zřídla, že je nemá na světě žádná země. Ale propagandu nedovedeme dělat. A tu bych chtěl nasaditi trochu více páky, a musíme ke cti a chvále ministra dr Czecha říci, že se o to stará. Je také nová správa, dr Sládek, začíná se to tam hýbat, deficit klesl. Najednou se to ovšem nedá udělat. Lépe když budou o něco více deficitní, než, aby dělaly ostudu. Dá se to změnit, jako všecko při dobré vůli i lázně, jen musíme míti vůli a ne si všecko zošklivovat.

A teď ještě nakonec několik slov. (Sen. inž. Marušák: Spravedlivou kritiku!) Ano. Neříkám, že se tam hospodařilo vzorně, konec konců v soukromém podnikání se také nehospodaří vždycky vzorně, vždyť ti úředníci jsou také jenom lidé.

A nyní o té nehospodárnosti. Když jsem to všechno zde řekl, může se mluviti o nějaké zločinné nehospodárnosti? Račte mně rozumět! Ano, dostali bychom ze státních podniků daleko více, ale byly by dražší. - Chcete to, či nechcete? Tedy také s tohoto hlediska je nutno se dívati na státní podniky a myslet si: Kdyby nebyly, co by bylo? A o té podstatě, jak to řekl pan posl. Remeš: My jsme soukromému podnikání zákonem o východiskových bilancích způsobili takové ohromné dobrodiní, že 100 let budou moci podniky existovat a nemusí nic prodělat.

Pokud jde o státní podniky, udělaly si také tu a tam východiskové bilance, ale to je všecko jen na papíře, to jsou jen taková čísla bez podstaty. Vždyť se nemůže říkat, že my jsme do těch státních podniků vložili peníze, a pokud jsme tam peníze vložili, bude to samozřejmě dlouho trvat, než se budou rentovat, to je:pochopitelné. Je na př. omyl, domníváte-li se, že telefon je aktivní. Já vás z toho vyvedu okamžitě. Telefon je pasivní, a doplácí na něj pošta. De facto je pasivní, poněvadž musím počítat, co jsme dali do jeho automatisace. A až se bude telefon mít rentovat, možná, že tu bude nějaký nový vynález a že budeme muset to, co by se mělo rentovat, vyhodit a koupit něco nového. Tak je to také s Baťou, s jeho botostroji a se vším. (Sen. inž. Marušák: Ale rentuje se v obchodních daních!) O tom nemůže býti sporu, že je levný. Já vím, že, nemám jako člen zákonodárného sboru takto mluvit, ovšem musím jako spravedlivý člověk oceňovati spravedlivě práci každého, i toho státního podniku. (Výkřiky sen. inž. Marušáka.)

Nevíme, kdy se bude rentovat to, co jsme vložili, ale poukazovat na to, co se vložilo svého času, není správné, poněvadž je sice pravda, že mírovými smlouvami nám to započítali - víte, že nám zadarmo nic nedali, to my jsme si, mysleli, že nám dají něco zadarmo, ale na druhé straně jsme převzali po Rakousku dluh, válečné půjčky atd., to se vyrovnává - ale co Rakousko vkládalo do podniků, nemohu přece počítat, vždyť já jsem to tam, nedal a nesmím si to počítat k tíži. Musím hledat docela jinou cestu, abych našel správné, stanovisko a správný poměr veřejnosti a-našeho parlamentu ke státním podnikům. Ne se vyhýbati kritice, naopak, nejpřísnější kritiku, tam, kde je na místě. Tím bych skončil a rozumí se samo sebou, že budeme pro účetní závěrku hlasovat. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Přerušuji rozpravu, jakož i projednávání pořadu dnešní schůze.

mezi schůzí:

usnesení posl. sněmovny tisky 656 a 657 - přikázána výborům národohospodářskému a úst. právnímu, jimž podle návrhu místopředsedy dr Hellera uloženo podati zprávy do nejbližší schůze.

Místopředseda dr Heller sdělil, že předsednictvo senátu se usneslo podle §u 41 řádu, aby se příští schůze konala ve středu dne 16. března 1938 v 15 hod.

1. Zpráva výborů národohospodárskeho a úst.-právneho o usnesení posl. snemovni (tisk 656) k vládnemu návrhu zákona o úľavách pri splácaniu pohľadávok za niektorými zemedelcami (tisk 660) [podle § 35 jedn. řádu].

2. Zpráva výborů národohospodárskeho a úst.-právneho o usnesení posl. snemovni (tisk 657) k vládnemu návrhu zákona, ktorým sa znovu čiastočne mení vládne nariadenie zo dňa 31. marca 1936, č. 76 Sb. z. a n., o zemedelskom vyrovnavacom riadení, a dávajú ustanovenie o dočasných opatreniach v exekučnom a konkurznom riadeniu proti zemedelcom, ktorých návrh na vyrovnanie nebol v zemedelskom vyrovnavacom riadeniu prijatý (tisk 661) [podle §u, 35 jedn. řádu].

3 až 7. Nevyřízené odst. 1 až 5 pořadu 106. schůze.

Schůze byla skončena v 19 hod. 14 min.