Opierajúc sa o toto prirodzené právo slovenského národa, vyzývame zodpovedných politických a ústavných činiteľov štátu, aby prikročili čím prv k realizovaniu politickej autonomie Slovenska. Autonomné riešenie slovenského problému môže jedine zaistiť rovnoprávnosť slovenského národa s národom českým a konsolidovať pomery na Slovensku.
Boj Slovákov za politickú autonomiu Slovenska nie je v podstate nič iné, ako boj za praktické uplatnenie sebaurčovacieho práva slovenského národa v Československej republike. Kto toto právo slovenského národa neuznáva a nechce rešpektovať ešte ani dnes v tejto kritickej a historickej chvíli našej štátnej samostatnosti, ten nechápe smysel tohto štátu a previňuje sa ťažko proti jeho existencii. (Hluk. - Výkřiky.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid.
Sen. dr Buday (pokračuje): Vyhlašujeme, že spravedlivé vyriešenie slovenského problému je nielen záujmom slovenského národa, ale aj záujmom obrany a bezpečnosti Československej republiky. (Výkřiky. Místopředseda dr Hruban zvoní.)
Sama armáda nestačí na obranu štátu. Vážnosť času kategoricky žiada, aby sme sa na obranu republiky náležite pripravili aj psychologicky, aby sme v prvom rade a včas odstránili všetky príčiny nedorozumenia medzi Čechmi a Slovákmi, lebo shoda a svorná spolupráca českého a slovenského národa je najistejšou zárukou našej štátnej bezpečnosti. Je naším úprimným želaním, aby to konečne pochopili aj zodpovední činitelia českého národa a aby v budúcnosti podľa toho upravili svoj pomer k Slovensku a slovenskému národu.
Naše stanovisko k národným menšinám republiky je diktované zásadami kresťanskej morálky, záujmom slovenským a celoštátnym. Chceme, aby československá republika bola pokojným domovom všetkých našich národných menšín, aby sa tieto menšiny cítily u nás doma a aby naša štátna politika pri zachovaní integŕity štátu a rešpektovaní jeho suverenity urobila všetko, čo je potrebné pre ich národný, kultúrny a hospodársky rozvoj. (Výkřiky. Místopředseda dr Hruban zvoní.)
Zapnúť národné menšiny do konštruktívnej práce konsolidačnej je eminentným záujmom republiky. Tento cieľ sleduje aj Hlinkova slovenská ľudová strana, keď snaží sa získať národné menšiny na Slovensku k pozitívnej práci za krajšiu budúcnosť Slovenska, a preto rozhodne odmietame, aby táto naša snaha bola kvalifikovaná ako čin namierený proti štátu. (Hluk. - Výkřiky. - Místopředseda dr Hruban zvoní.)
Ako je povinnosťou českého národa, aby v záujme štátu spolupracoval s národnými menšinami v krajinách zamoravských, ťak je povinnosťou slovenského národa, aby tú istú úlohu konal na Slovensku. (Potlesk senátorů slovenské strany ľudové.)
V tejto dejinnej chvíli apelujeme na všetkých roduverných synov a dcér slovenského národa, aby bez rozdielu na stavovskú a náboženskú príslušnosť pochopili vážnosť času pre slovenský národ, aby svojmu slovenskému národnému presvedčeniu dali jasný výraz i v politike, lebo ak kedy, tak dnes potrebná je svornosť a jednota slovenského národa. Jednota slovenského nároďa zachránila nás pri živote v minulosti a jednota a svornosť slovenského národa zachráni nás v každom prípade aj v budúcnosti.
So zadosťučinením konštatujeme, že politika Hlinkovej slovenskej ľudovej strany, ako to jasne a zreteľne ukázaly hlavne posledné zahraničné a vnútorné politické udalosti, je správna a odôvodnená, a preto na vývoj budúcich udalostí hľadíme kľudne a pripravení.
Konečne vyhlašujeme, že v boji za spravedlivé a prirodzené práva slovenského národa nedáme sa, nikým a ničím zastrašiť, v tomto boji za každých okolností vytrváme a pevne veríme, že s božou pomocou zvíťazíme! (Hluk. - Výkřiky. - Potlesk senátorů Hlinkovy slovenské strany ľudové.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr Turchányi. Dávám mu slovo.
Sen. dr Turchányi: Vážený senát!
Ja maďarsky začnem a potom slovensky budem pokračovať, aby ste všetci porozumeli. (Výkřiky - Hluk.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím a klid.
Sen. dr Turchányi (pokračuje maďarsky):
Veľavážený senát!
Predložená smluva znamená iba veľmi nepatrný krok vo smere, ktorého sme sa dožadovali už vtedy, keď bola smluva s Maďarskom vypovedaná, a je dôkazom toho, akým nesprávnym skutkom bola táto výpoveď.
Vzhľadom na to, že toto je prvá príležitosť, že my po prehlásení slovenskej strany ľudovej pribíjame tiež naše stanovisko, prečítam na základe jednohlasného usnesenia senátorského a poslaneckého klubu zemskej strany kresťanskosocialistickej a národnej strany maďarskej tento prejav (čte):
Veľavážený senát! Predverejným fórumom senátu pribíjame, že, v tejto republike je nielen otázka slovenská, nemecká, poľská a rusínska, ale že je tu i otázka maďarská. Prehlašujem s tohoto miesta, že maďarská národná menšina neobdržala ani v kultúrnom, ani v hospodárskom, ani vo verejnom ohľade tie práva, ktoré jej zaručili tvorcovia štátu Československého vtedy, keď bola táto republika pri rozdelení novej Europy utvorená.
My v tejto republike cítime všetci tú konštruktívnu chybu republiky, že táto republika bola složená z dvoch samobytných štátov, vedúcich samostatný právny a hospodársky život, z Rakúska a Maďarska. V obidvoch štátoch vyvinula sa po čas 1000 rokov iná kultúra, iné zákony a iné hospodárske záujmy. Tieto rozdiely jestvujú až dodnes, lebo zmienené dva štáty neutvorily sa náhodne, ale z geofyzických nútností. Práve preto môže obyvateľstvo Slovenska a Podkarpatskej Rusi dosiahnuť blaho a zdar svojho života docela iným spôsobom a inými cestami, ako obyvateľstvo zemí historických. To je dôvod toho, že maďarské strany od ich utvorenia stále bojovaly za autonomiu Slovenská a Podkarpatskej Rusi. My Maďari žiadame spolu s našimi slovenskými bratmi, aby v tejto republike mohol každý národ svoj osud na svojom území sám spravovať. Základ autonomie, ktorú žiadame, utvorila Pittsburghská dohoda, autonomiu Podkarpatskej Rusi však predpísala mierová smluva. Vláda však ani jednej tejto podmienke neučinila zadosť, a to je dôvodom jej terajšej otrasenej situácie. Tunajšiu konsolidáciu móže len vnútorná duševná spokojnosť obyvateľstva garantovať, a nie lomoz zbraní, ani opieranie sa o meč cudzí. Vĺáda musí už raz pochopiť to, že nemôže ináč dosiahnuť zdaru, len tak, keď každému tunajšiemu národu zaručí na základe plnej rovnoprávnosti všetko to, čo mu podľa božského a ľudského zákona náleží. (Pokračuje slovensky):
Slávny senát! Pred verejným fórumom senátu priklincujem, že jestvuje v tejto republike nielen slovenská, nielen nemecká, nielen poľská, nielen rusínska, ale i maďarská otázka. S tohoto miesta prehlásim, že maďarská národná menšina neobdržala ani v kultúrnom, ani v hospodárskom, ani vo verejnoprávnom ohľade tie práva, ktoré jej garantovali tvorcovia československého štátu vtedy, keď bola táto republika pri rozdelení novej Europy utvorená.
My v tejto republike cítime všetci tú konštruktívnu chybu republiky, že táto republika bola složená z dvoch samobytný právny a hospodársky život vedúcich štátov: z Rakúska a Maďarska. V obidvoch štátoch vyvinula sa po tisíc rokov iná kultúra, iné zákony a iné hospodárske záujmy. Tieto rozdiely jesťvujú i dodnes, lebo spomenuté dva štáty neutvorily sa náhodne, ale z geofyzických nútností. Práve preto môže obyvateľstvo Slovenska a Podkarpatskej Rusi dosiahnuť blaho a zdar svojho života docela iným spôsobom a inými cestami ako obyvateľstvo historických zemí. To je dôvod toho, že maďarské strany od ich utvorenia stále bojovaly za autonomiu Slovenska a Podkarpatskej Rusi. My, Maďari, žiadame spolu s našimi slovenskými bratmi (Výkřiky. - Smích.), aby v tejto republike mohol každý národ svoj osud na svojom území sám viesť. Základ autonomie, ktorú žiadame, utvorila Pittsburghská dohoda, autonomiu Podkarpatskej Rusi predpísala mierová smluva. (Výkřiky.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid.
Sen. dr Turchányi (pokračuje): Vláda ale ani jednej tejto podmienke neučinila zadosť, a to je dôvodom terajšej jej otrasenej situácie. Tunajšiu konsolidáciu môže len vnútorná duševná spokojnosť obyvateľov garantovať a nie lomoz zbraní ani opieranie sa na výzbroj iných. Vláda musí už raz pochopiť to, že nemôže ináč dosiahnuť zdaru, iba tým, keď každému tu žijúcemu národu garantuje na základe plnej rovnoprávnosti všetko to, čo im podľa božského a ľudského zákona prináleží! (Potlesk senátorů Hlinkovy slovenské strany ľudové a senátorů maďarských stran. Různé výkřiky.).
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Slavný senáte! (Výkřiky sen. Modráčka.)
Pane sen. Modráčku, nevyrušujte! (Výkřiky.)
Pánové a dámy, prosím, zachovejte klid, vyslechněte řečníka klidně, neračte vyrušovati.
Dalším řečníkem je pan sen. Pfrogner: Dávám jemu slovo. (Výkřiky.)
Prosím, pánové, o klid.
Sen. Pfrogner (německy): Dámy a pánové! (Výkřiky a hluk.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid.
Sen. Pfrogner (pokračuje): Chystáte se právě projednávati předlohu, která má přispěti k lepším hospodářským stykům mezi československým státem a Maďarskem, tedy jedním z našich sousedů. V poznání, že vnitropolitické poměry smluvních stran mají velký vliv na zahraniční politické styky, a se zvláštním zřením k základním zahraničně politickým a vnitropolitickým změnám, které v posledních týdnech zaznamenáváme, jsem pověřen jménem klubu sudetskoněmecké a karpatoněmecké strany podati toto prohlášení (Senátoři sudetskoněmecké strany povstávají s míst.)
S pyšným vědomím, že jsou příslušníky velikého německého národa, který v těchto týdnech provedl činy světodějných rozměrů, překonali i sudetští Němci v posledních dnech konečně roztříštěnost svých sil. (Výkřiky sen. Kreibicha. - Hluk.)
Sudetští Němci budou nyní v semknuté jednotě a s větším úsilím bojovati o zabezpečení svých životních práv. Vzíti na vědomí tuto politickou realitu, že jsme se spojili a jsme ochotni bojovati a vyhověti našim oprávněným požadavkům, stalo se pro vás, pánové na české straně, nyní nevyhnutelným příkazem státnické moudrosti a prozíravosti. Litujeme, že jsme ještě neslyšeli hlasu, jenž by byl projevem takového poznání.
Když jste se opírali o versailleský mocenský řád... (Sen. Kreibich [německy]: Ať žije Versailles! - Hluk.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím, nevyrušujte a zachovávejte důstojnost senátu.
Sen. Pfrogner (pokračuje): Když jste se opírali o versailleský mocenský řád, jenž směřoval k trvalému zbavení moci a potlačení německého národa na celém světě, nemohlo se vám sice nikdy zdáti rozumným, ale jistě možným, abyste v tomto státě vytvořili systém, jejž jsme podle jeho četných důsledků museli pociťovati jako systém vyvlastňování, zkracování práv a nižšího politického hodnocení, a jejž proto v semknuté nyní frontě rozbijeme.
Tento versailleský mocenský řád vybudovaný na klamu a na popření životního práva celého velkého národa, musel ustoupiti novému právnímu řádu. Silnější mocnosti než vy musely tuto skutečnost uznati a vyvoditi z toho náležité důsledky. Jen vy sami jste se dosud domnívali, že nemusíte bráti na vědomí nový vývoj.
Vaše pokusy popříti vůbec existenci této otázky a pozdější pokusy vyhnouti se vynášením bezpodmínečného německého aktivismu takovému řešení, musíte i vy, pánové, uznati za ztroskotané. Každý pokus pokračovati v této politice snad ještě s německými sociálními demokraty byl by nesmyslný a předem určený k nezdaru. (Sen. Kreibich [německy]): Roku 1914 byli jste ještě více ožralí než nyní a jak jste roku 1918 lezli ke kříži! - Výkřiky sen. W. Müllera. - Hluk.)
Otázka, má-li sudetskoněmecká strana právo mluviti za všechny sudetské Němce, stala se dnes pro celé tuzemsko i zahraničí konečně jasnou. Přecházeti tuto skutečnost není tedy již možné, ani taktické, ani praktické. Dosavadní národnostní politika nepřinesla zemi mír, státu jen škodu a nám jen utrpení. Nemáte nic jiného na vybranou, než se jednou pro vždy rozloučiti s udržováním této politiky. Chcete-li dosíci toho, aby sudetští Němci věnovali byť jen zdání důvěry vašemu zamýšlenému řešení, které jste naznačili, musíte nejdříve prokázati, že zasluhujete důvěry, a to dodržováním platných zákonů, které jste sami vydali.
Provedení voleb, které se podle, zákonů již dávno mělo uskutečniti, jest jedním z předpokladů k tomu. (Sen. Kreibich [německy]: Také vy vezmete u některé síně vojevůdců do zaječích!)
Se zřetelem na změněnou politickou situaci je demokratickou povinností vypsati všeobecné politické volby, jimiž by se potvrdila vůle lidu projevená v německém táboře. (Sen. Kreibich [německy]: Žádejte obecní volby v Německu!)
Znáte naše žaloby a stížnosti. Víte tedy, jak nás můžete usmířiti. Ale nepočítejte se zdánlivým řešením a s povolností, kterou nemůžeme uvésti v soulad s odpovědností za náš lid. Nezapomínejte ani na svou odpovědnost před svým národem a před Evropou!
Za námi stojí semknuti sudetští Němci. Nepochybujte již, že jen zásadní a odvážně řešení národnostní otázky může tomuto státu zaručiti trvalý vnitřní a vnější mír." (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany, kteří usedají na svá místa.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Rozprava je skončena.
Dávám slova k doslovu panu zpravodaji za výbor zahraniční, sen. Šelmecovi.
Zpr avodaj sen. Šelmec: Slávny senát!
V debate prehovoril pán sen. dr Buday o predloženej osnove hospodársky. Hovoril o colnom boji medzi Maďarskom a Československom a tvrdil, že colný boj poškodil Slovensko, že naše drevárstvo na Slovensku a Podkarpatskej Rusi malo ohromné škody, zdôraznil i to, že Československo na trhu dreva bolo zastúpené Rumunskom. Ďalej tvrdil, že všetky smluvy majú povzniesť Slovensko. S touto časťou jeho reči súhlasím a môžeme všetci súhlasiť.
Čo sa týka jeho prehlásenia, ďalej prehlásenia pána sen. dr Turchányiho a pána sen. Pfrognera, je to politické prehlásenie autonomistického hnutia v Československej republike a nesúvisí s denným poriadkom a nemôžem k nemu zaujať stanovisko. To je vecou jednotlivých klubov. A preto navrhujem, aby bolo hlasované za osnovu.
Místopředseda dr Hruban: Prosím paní a pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se ve čtení prvém podle zprávy výborové.
Tím je vyřízen druhý odstavec pořadu a přistoupíme k projednávání třetího odstavce pořadu, jímž je:
3. Zpráva výborů národohospodářského a zahraničního o vládním návrhu (tisk 636), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu úmluva o úpravě pohraničního styku mezi republikou Československou a královstvím Maďarským, podepsaná: dne 17. listopadu 1937 v Praze (tisk 655).
Zpravodaji jsou: za výbor národohospodářský p. sen. Rohlena, za výbor zahraniční p. sen. Šelmec.
Dávám slovo zpravodaji výboru národohospodářského, p. sen. Rohlenovi.
Zpravodaj sen. Rohlena: Slavný senáte!
Předložená úmluva ze dne 17. listopadu 1937 o úpravě pohraničního styku mezi republikou Československou a královstvím Maďarským odstraňuje dosavadní vzájemnou ústní dohodu, opírající se o ustanovení dřívější obchodní smlouvy z roku 1927, jejíž příloha stanovila pohraniční styk.
Nyní podařilo se tuto otázku definitivně vyřešiti sjednáním samostatné úmluvy, kde však vznikly pochybnosti, zda tu nejde o smlouvu obchodní, a proto má býti dán souhlas k této úmluvě podle ustanovení §u 64, odst. 1, čís. 1 ústavní listiny.
Tato smlouva zaručuje pohraničnímu obyvatelstvu nerušené provozování hospodářství v pohraničním pásmu, též obhospodařování takových statků, které jsou přeťaty hranicí.
Text úmluvy byl upraven podle několikaleté zkušenosti, poskytuje pohraničnímu obyvatelstvu řadu vzájemných výhod při překročování hranic a umožňuje první pomoc lékařskou, pomoc při porodech, poskytování poslední útěchy umírajícímu a rychlou vzájemnou pomoc při živelních katastrofách.
Úmluva přispěje též jistě ke klidnému soužití obyvatelstva v pohraničním pásmu.
Tím není opomenuto pečovati o řádnou kontrolu osob překročujících hranici a zboží v pohraničním styku za zvýhodněných podmínek přenášeného nebo převáženého.
Národohospodářský výbor doporučuje senátu N. S. schválení vládního návrhu, tisk sen. 636. (Souhlas.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru zahraničního, panu sen. Šelmecovi.
Zpravodaj sen. Šelmec: Slávny senát!
Politické a hospodárske pomery v pohraničí s Maďarskom maly v posledných rokoch nepriaznivý vývoj. Obyvateľstvo pohraničného pásma na obidvoch stranách narážalo na nesmierné ťažkosti a prekážky pri snahe obhospodárovania svojich pozemkov, ktoré štátna hranica pretína, alebo ktoré ležia v nepatrnej vzdialenosti od štátnych hraníc na území súsedného štátu.
Pri pohraničnom styku medzi republikou Československou a Maďarskom platily dosiaľ ustanovenia obchodnej smluvy z roku 1927, ktorá mala ako prílohu úmluvu o pohraničnom styku. Táto však r. 1930 stratila platnosť a od dňa 16. decembra 1930 dial sa pohraničný styk v smysle ústnej dohody medzi oboma štátmi.
Predloženou úmluvou zabezpečuje sa pohraničnému obyvateľstvu nerušené prevádzanie hospodárstva v pohraničnom pásme československo-maďarskom, ktorého šírka činí na obidvoch stranách 10 km, a obzvlášť toho majetku, ktorý je preťatý hranicou. Úmluva má mnoho ustanovení, ktoré zaručujú veľké výhody obidvom smluvným stranám, lebo pohraničnému obyvateľstvu sa dostáva značných uľahčení pri prekročení hraníc. Je veľmi vzácnym opatrením úmluvy, že sa oprávnenia neomedzujú len na roľnícky ľud, ale vzťahujú sa i na iné životné povolania. Ďalej umožňuje sa dostatočným spôsobom prvá pomoc lekárska, pomoc pri porodoch, poskytovanie poslednej útechy umierajúcim a hlavne rýchla vzájomná pomoc pri živelných katastrofách. Záchranným sborom sa dáva možnosť rýchleho zásahu.
Uznávajúc veľký hospodársky a sociálny význam tejto úmluvy, nemôžeme nechať bez zvláštnej poznámky i jej priaznivú politickú stránku: úmluva prispeje, zaiste k uregulovaniu pohraničného súžitia, ktoré bude kľud nejšie a priateľskejšie. Kodifikované sú práva a povinnosti tamojšieho obyvateľstva a ono i bude môcť pracovať na svojich poliach a živnostiach pri plnom rešpektovaní povinností orgánov, ktoré sa majú starať o záujem štátny, o plnú kontrolu osobnú i vecnú v pohraničnom styku.
Zahraničný výbor navrhuje, aby slávny senát prijal predložené schvaľovací usnesenie. (Souhlas.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Nedvěd.
Navrhuji právě tak jako při předešlém odstavci, který jsme právě projednali, řečnickou lhůtu 20 minut, není-li námitek nebo jiného návrhu. (Námitek nebylo.)
Není námitek. Zůstává tedy při tom, jak jsem navrhl. Řečnická lhůta je 20 minut. Dávám slovo panu sen. Nedvědovi.
Sen. Nedvěd: Vážený senáte!
To, co se dnešního dne odehrává v této zasedací síni by mělo býti vážnou výstrahou - s vykřičníkem - všem poctivým demokratům, všem poctivým přátelům míru, všem poctivým protifašistům, mělo by je přiměti k tomu, aby pochopili, že nebezpečí není jenom za Podmokly, nýbrž i zde uvnitř, a že Berlín dovede dělat také politiku trojského koně. (Souhlas komunistických senátorů.)
Vážený senáte! To, co jsme zde před chvíli slyšeli, ono solidární vystoupení tří stran, z nich se jedna tváří jako největší nepřítel republiky, strana pana sen. dr Budaye, není nic jiného než důkaz, že fašistická iredenta v tomto státě se spojila, že konala porady a že organisovala solidární vystoupení. (Výkřiky sen. Kreibicha a dr Budaye.)