Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Klofáč, dr Hruban, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

Celkem přítomno 99 členů podle presenční listiny.

Člen vlády ministr dr Kalfus.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce Fritsch.

Místopředseda Klofáč zahájil schůzi v 16 hod. 35 min.

obdrželi: na dnešní schůzi sen. Dundr, Havlík, Juriga; na dnes a zítra sen. Chalupník, Měchura; na zítřek sen. Pechman.

Místopředseda Klofáč konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byla udělena zdravotní dovolená do 15. května t. r. sen. Pánkovi a aby byl sen. Pánek dodatečně omluven na schůze od 16. března do 6. dubna t.r.

Místopředseda Klofáč (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze.

Zpravodaji jsou: za výbor branný p. sen. Sehnal, za výbor ústavně-právní p. sen. dr Milota.

Dávám slovo zpravodaji za výbor branný p. sen. Sehnalovi.

Zpravodaj sen. Sehnal: Vážený senáte! Dosavadní zákony a předpisy o zbraních a střelivu nikterak nepostačují a neodpovídají nynějším potřebám a jsou příliš různé a zastaralé, nejednotné pak na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde i jednotlivé župy měly různící se ustanovení. Dosavadní ustanovení těžko mohlo klásti účinnější meze zneužívání zbraní k účelům zločinným; rovněž se jeví nedostatky i vzhledem k potřebám obrany státu.

Proto předložila vláda poslanecké sněmovně návrh zákona o zbraních a střelivu, kterýžto návrh má odstraniti nedostatky dosavadních předpisů a hlavně sjednotiti tato opatření pro celé území republiky. Návrh vládní po menších změnách byl přijat posl. sněmovnou a předán k dalšímu ústavnímu projednání senátu.

Všeobecně lze říci, že předložené usnesení posl. sněmovny možno navrhnouti ke schválení, poněvadž plně vyhovuje dříve uvedeným základním podmínkám.

Výbor branný se hlavně ovšem zajímá, zda usnesení posl. sněmovnou učiněná vyhovují zájmům obrany státu a zákonu o branné výchově. A tu nutno potvrditi, že po té stránce důsledně předloha sleduje znemožnění, dáti zbraně neb střelivo do rukou osob nepovolaných, upravujíc ustanovení o zbraních a střelivu, o jich nabývání, zasílání, držení a nošení, aby v plné míře to vyhovovalo potřebám obrany státu i branné výchově. O to je postaráno hlavou II předložené osnovy §§ 4 až 11. Tyto paragrafy tvoří ustanovení o zbraních a střelivech podle hlavy I, § 1 a § 2.

§ 3 hlavy I vytváří odlišně od zbrojního patentu z r. 1852, který znal výraz zbraní "zakázaných", nový termín "zvláště nebezpečné zbraně a zvláště nebezpečné střelivo", o jichž výrobě a obchodu, držení, nošení, a ostatních náležitostech mluví §§ 12 až 18 hlavy III. Za zvláště nebezpečné zbraně se považují veškeré zbraně vojenské, počínajíc puškami a končíc děly, a také ruční granáty a jiné bojové předměty a přístroje, dále zbraně zákeřné, jež snadno lze utajiti, rovněž zbraně, jichž podoba byla změněna pro možnost těžšího zranění, a výbušné přístroje.

V celém obsahu hlavy III podle usnesení posl. sněmovny jsou předpisy a jednotlivá ustanovení daleko přísnější a všude je náležitě pamatováno na dostatečné právo k účasti, dozoru a spolurozhodování vojenské správy. Tím bude dostatečně postaráno, aby takovéto zbraně a předměty (střelivo) dostaly se jen do rukou těch osob, u nichž to veřejný zájem vyžadovati bude.

Hlava IV obsahuje především výjimky z předešlých ustanovení a pak jiná společná ustanovení. Hlava tato počíná §em 19 a končí §em 31. Ustanovení §u 19, čís. 1, 2 až 4, týkají se přímo státu resp. jeho výroby zbraní, výjimka č. 5 kryje se ve svém důvodu i s výkladem §u 14, věty druhé zákona č. 88/1925 Sb. z. a n..o ochraně proti leteckým útokům. Výjimky v této hlavě povolené jsou nutné a tam, kde je toho zapotřebí, všude spolurozhoduje vedle ministerstva vnitra (u osob diplomatických ministerstva zahraničního § 20) ministerstvo nár. obrany.

Pro brannou obranu nutno oceniti, že výjimka z ustanovení §§ 6 a 7 o držení a nošení zbraní a střeliva - § 22, odst. 3 - povolena jest také pro majitele úředně povolených střelnic, jakož i osob na nich střílejících, ovšem pouze potud, pokud jde o zbraně a střelivo, patřící majiteli střelnice a povolené okresním úřadem, neboť zde bude možno pro náležitou brannou výchovu po případě použíti §u 37 (zmocnění k vydání nařízení), odst. (2) v celém rozsahu a zejména vzhledem ke stanovené věkové hranici v §u 7, odst. 2, jež byla upravena posl. sněmovnou na rok 18, ač v předloze vládní se navrhoval rok 16.

Ostatní paragrafy této hlavy jsou více povahy správní a dozorčí, takže pro brannost nemají zvláštního významu, nutno však s nimi souhlasiti. Jen § 30 mluví o mimořádných opatřeních, žádá-li toho zachování neb obnovení veřejného pořádku, klidu, bezpečnosti atd.

Hlava V zabývá se ustanoveními trestními, jež jsou proti stavu nynějšímu částečně zostřena, a je si jen přáti, aby tato přísnější ustanovení pomohla zmenšiti zločinnost dnes tak rozbujnělou.

V hlavě VI "Ustanovení přechodná a závěrečná" v §u 40 ad (1) uvedeny jsou všechny dosavadní předpisy, které se ruší, ad (2) dává vládě zmocnění zachovati dále v platnosti, po případě obnoviti nebo podle potřeby upraviti předpisy uvedené v odst. 1, upravující předměty tímto zákonem neupravené. V ad (3) se konstatuje, že nedotčena zůstávají zákonná ustanovení o obraně státu a podle něha vydaná nařízení, ustanovení zákona na ochranu republiky, zákona o mimořádných opatřeních a ustanovení §u 61 zákona o branné výchově atd.

Branný výbor ve své schůzi konané dne 6. prosince 1937 se usnesl doporučiti senátu, aby osnovu zákona schválil tak, jak se na ní usnesla posl. sněmovna podle znění sen. tisku 563 i s resolucí v tomto tisku uvedenou. (Souhlas.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor ústavně-právní, p. sen. dr Milotovi.

Zpravodaj sen. dr Milota: Slavný senáte!

Jménem ústavně-právního výboru dovoluji si připojiti se k vývodům p. zpravodaje branného výboru a doporučiti k přijetí vládní osnovu tak, jak byla usnesena v posl. sněmovně.

Úkolem ústavně-právního výbor bylo, prozkoumati projednávanou vládní osnovu po stránce právní a ústavní, a tu ústavně právní výbor uvítal tuto osnovu jakožto dílo unifikační, které sjednocuje a mimo to účelně nahrazuje rozptýlené a různé nedostatečné předpisy dosud platného práva v obojí oblasti právní.

Ústavně-správní výbor si všímal i obsahu této osnovy a jen v jednom bodě se mu zdálo, že ustanovení osnovy má určitý technický nedostatek, totiž pokud jde o evidenci osob, které si mohou opatřiti zbraně ve veřejných dražbách, u soudů, úřadů nebo ve veřejných zastavárnách. Proto se snažil alespoň administrativní cestou zjednati nápravu a ve své resoluci, kterou přijal, žádá vládu, aby po této stránce vydala přesné administrativní předpisy, kterými by se zjednala evidence takovýchto osob, takže nebude možno nebezpečným individuím, jak se dnes ještě stává, tak snadno si opatřiti zbraně, kterých potom po užívají k vykonání trestných nebo nedovolených činů.

Jménem ústavně-právního výboru dovoluji si opětovati návrh, aby slavný senát přijal vládní osnovu ve znění, v jakém ji přijala posl. sněmovna. (Souhlas.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu je přihlášen jako první řečník "proti" pan sen. Maixner. Dávám mu slovo.

Sen. Maixner (německy): Slavný senáte!

Důvodová zpráva k vládní předloze o zbraních a střelivu tisk 796 praví mezi jiným doslovně: "Návrh zákona sleduje vedle svého účelu unifikačního hlavně to, aby docíleno bylo úplnější evidence zbrani a střeliva, aby státní správa mohla snadněji kontrolovati, nejsou-li zbraně nebo střelivo v držení nepovolaných osob, působiti k tomu, aby se zbraně a střeliva nedostaly do takovýchto rukou, a konečně potlačovati vyššími tresty účinněji nedovoleně držení, nošení a nakupování zbraní a střeliva." Již naše vnitropolitické poměry v českém táboře dávají vzniknouti pochybnostem o uzákonění této vládní předlohy právě nyní, poněvadž za nynějšího stavu naší demokracie povolaní a nepovolaní se příliš rychle střídají a poněvadž lidé, kteří se dnes ještě cítí povolanými, již za krátkou dobu mohou býti zařaděni mezi nepovolané.

Průvod resp. projev pražské lidové fronty na Staroměstském náměstí dne 6. března t. r. ve znamení pátého dne Masarykova potvrdily tyto obavy. Za přítomnosti ministra soc. péče inž. Nečase, předsedy senátu dr Soukupa a primátora Zenkla opanovali komunisté pole, čeští agrárníci a Národní sjednocení se tohoto projevu nezúčastnili. Obrovské sovětské prapory převládaly a po prvé bylo spatřiti zvláštní, z československých, sovětskoruských, francouzských a rudých španělských praporů kombinované transparenty. Když komunisté s mizivě malou státní vlajkou v čele průvodu přicházeli, bylo na uvítání této státní vlajky odpovídáno bouřlivými výkřiky a komunistickými hesly, jež se rovnala zločinům proti zákonu na ochranu republiky.

Takovéto věci dály se před směrodatnými osobnostmi naší republiky a jen řeč primátora Zenkla, naplněná nenávistí proti Němcům, mohla zjednati zase rovnováhu a projevu dáti ráz národní československé slavnosti, ráz pátého dne Masarykova. Zmíněné nepřítomné české strany měly ovšem příležitost přemýšleti doma o tom, zda nejsou zatlačovány do řad nepovolaných. Nám Němcům, kteří československé státní vlajce při každém projevu a slavnosti přiznáváme náležité místo, jest jasno, že v očích zákonodárcových především jsme nepovolanými a že účel zákona má býti ten, v německém území kontrolovati, omezovati a potlačovati nedovolené držení, nošení a nákup zbraní a střeliva. Ale věc má se tak, že my ze sudetskoněmecké strany máme svůj program, ve kterém se praví: "V rámci československé ústavy, tedy zákona, duševními zbraněmi vésti zápas o zachování naší ústavy a, tím zápas o naše právo." K tomuto zápasu však nepotřebujeme zbraní ve smyslu vládní předlohy tisk 796. Naše duševní zbraně nám dosud přinesly plný úspěch, poněvadž svět dnes ví, že náš boj je spravedlivý, poněvadž svět dnes ví, že by bylo opovážlivým počínáním stavěti se proti státní moci násilím zbraní, poněvadž svět také ví, že přijde doba, kdy také německému lidu v Československé republice zasvitne slunce, poněvadž svět německému národu dá to, čím sjednán byl mír r. 1919, německému lidu slavnostně slíbené právo sebeurčení. Aby dosáhl tohoto vysokého cíle, nepotřebuje německý lid zákonem zakázaných zbraní, nýbrž toto nám zadržované práva sebeurčení dá německému lidu náš Pán Bůh a svět, poněvadž svět a náš Pán Bůh je přírodou, a poněvadž příroda dává zahynouti všemu nepřirozenému a z ní vždy znovu vykvétá nový rušný život.

Musíme tedy předložený návrh zákona posuzovati se stanoviska ryze věcného a při věcném posuzování přihlížeti k účinkům zákona na celé československé národní hospodářství. Náš názor je ten, že předložený návrh zákona znamená typický příklad byrokratické práce u zeleného stolu a že není zatížen důkladnou znalostí a ohledem k činitelům loveckého hospodářství, touto osnovou postiženým, k myslivcům a sportovním kruhům jakož i hospodářským činitelům, kteří se zabývají výrobou a prodejem zbraní a střeliva. K návrhu došlo patrně také bez spolupráce těchto interesovaných kruhů, především organisací myslivců a střelců jakož i organisací puškařů a obchodníků se zbraněmi a střelivem, kteří znají nárok na to, aby osnova zákona byla přizpůsobena jejich oprávněným požadavkům. Není pochybnosti o tom, že osnova v předložené formě ukládá obchodníkům se zbraněmi a střelivem a puškařům zcela zbytečné byrokratické těžkosti a že také velkou většinu myslivců, střelců a střeleckých sportovců pohne k tomu, aby se vzdali své činnosti, než aby se podrobovali zdlouhavým, byrokratickým a s mnohými poplatky spojeným procedurám, které se vyžadují, aby se vyhovělo předpisům zákona. Sleduje-li osnova účel omeziti nošení a používání zbraní nespolehlivým živlům, pak následkem složitosti a rozvláčnosti předpisů v osnově zákona obsažených spíše nastane to, že pořádný občan, nežli by se podroboval takovéto proceduře, dopustí se porušení zákona, jak tomu vždy bylo u pytláků a zločinců. Na nošení zbraní u pytláků a zločinců však ani tento zákon ničeho nezmění.

Také není v zájmu vojenském umrtvovati takovouto byrokratickou krátkozrakostí zájem pro střelecký sport a nevyhnutelným poškozováním živnosti puškařské také armádě zmenšovati přiměřený dorost vyučených puškařů.

Náš senátor Frank, který jako major rakouského generálního štábu může činiti nárok na název odborníka, podal v senátních výborech řadu dobře míněných pozměňovacích návrhů, jež většina těchto výborů zamítla, a právě tato okolnost budí obavu, že se zákon o zbraních přičlení k řadě zákonů, které jsou způsobilé německé obyvatelstvo potlačovati, zatlačovati a otevříti další propast, která smíření mezi národy činí nemožným. (Sen. Kreibich [německy]: Zabývá se generální štáb honbou? - Různé výkřiky. Místopředseda Klofáč zvoní.) S vámi se nesmíříme.

Naše nespokojenost, kterou byste vzhledem k zahraničně politickým událostem rádi odstranili, má přece také především svůj důvod v zákonodárství a záleží ve dvou složkách 1. že zákon, československá ústava, která německému národu v našem státě zaručuje práva jemu příslušející a každé odnárodňování trestá, dosud byl ignorován a nebyl zachováván a že ani sliby v memoiru III ani sliby presidenta státu při založení československého státu nebyly, splněny. V §u 134 naší ústavy praví se výslovně: "Jakýkoli způsob násilné ho odnárodňování je nedovolený. Nešetření této zásady může zákon prohlásiti za jednání trestné." Případ ve Štkách a statisíce jiných úředních, poloúředních a soukromých věcí ukázaly, že po 20 let tento první zákon státu, československá ústava, na škodu německého obyvatelstva úplně a trestuhodně byl ignorován.

V memoiru III, kapitola IV se praví "Všechny tradice Československa připouštějí závěr, že republika nebude nižádným způsobem potlačovati Němce, kteří se těšiti budou režimu svobody a spravedlnosti."

Ve vládních kruzích jsou ochotni tvrditi, že sdělení orgánu naší strany "Zeit", pod titulem "žalujeme" jsou přehnaná a nepravdivá. Jestliže jen desetina těchto žalob spočívá na pravdě, pak vznáší tato desetina těžkou žalobu proti slibům, které nám byly dány v memohu III (Sen. Brodecký: A proč těch 9 ostatních dílů tam nebylo pojato?) Počkejte. (Sen. Brodecký: Že se nestydíte, takhle mluvit!)

Dne 20. května 1919 předal nynější president státu dr Beneš komitétu pro nové státy notu, kterou sám sepsal, a ve které stálo "Jest úmyslem československé vlády vytvořiti organisaci státu v ten způsob, aby jako základy národnostních práv v ústavě položeny byly zásady ve Švýcarsku používané, to znamená učiniti z Československé republiky druh Švýcarska. Zřízen bude režim krajně liberální, který se bude velmi podobati režimu švýcarskému."

V revolučním Národním shromáždění zdůraznil dne 30. září 1919 náš nynější president státu dr Beneš, že stanovení minimálního programu pro menšiny bylo nezbytným předpokladem pro všechno vyjednávání a že německou otázku musí stát za každou cenu rozřešiti.

Tvrdíme směle a slavnostně před celým světem, že první zákon státu, naše československá ústava, dosud nejen nebyl zachováván, nýbrž že se pracovalo přímo proti tomuto zákonu. Sliby presidenta státu, které jsem zde uvedl, buďtež zde znovu uvedeny na paměť, aby sudetskoněmecký lid opětně nabyl víry ve slova jednou daná.

2. Že skoro všechny zákony, přijaté za dvacetiletého trvání Československé republiky, namířeny byly proti Němcům anebo mohly alespoň býti byrokracii způsobilým nástrojem k tomu, aby vládla proti Němcům. Vedlo by příliš daleko zabývati se tímto zákonodárstvím. Vy z české většiny a německé obyvatelstvo porozumí, když bez komentáře uvedu jen několik zákonů: Uveden budiž především zákon o anulování válečné půjčky, přijatý v době, kdy české obyvatelstvo své válečné půjčky již předalo rakouské konkursní podstatě.

Zákon o pozemkové reformě, který německou půdu odevzdal účelům počešťovacím, zákon o reformě správy, který vedl k těžkým ztrátám v naší samosprávě, změna volebního řádu do obcí, zmocňovací zákon s jeho účinky na: techniku vyšetřovací a procesní, zákon o rozpouštění stran s jeho zhoubnými průvodními zjevy rozpouštění odborových organisací, zákon na ochranu republiky, jemuž desetitisíce hodných německých soukmenovců musely uvěřiti, zákon o obraně státu, kterým v praxi bylo německé území postaveno pod vojenskou správu, a zákon o vyvlastnění k účelům obrany státu, zákon o výhodách pro legionáře, universitní zákon, zákon o rozloučení a slučování obcí, sen. Uhlíř, který úřadům poskytl zákonitý prostředek bez kontroly zakazovati německé soukromé vyučování, zákon o vlajkách, znacích, uniformách, zákon o zřizování státních policejních úřadů, zákon o organisaci policejní správy a konečně zákon o branné výchově, jakož i zákon o stíhání protistátních činností.